5 C 246/2020-26

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 29.220 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.460 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 5.880 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5% jdoucími z částky 5.580 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 31.837,96 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 21.646,34 Kč od [datum] do [datum] a dále jen z částky 10.186,34 Kč od [datum] do zaplacení a s úroky 23,72% jdoucími z částky 21.646,34 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), zaplacení částky 29.220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále také jen jako„ smlouva o zápůjčce“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 480 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2.240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Na uvedený dluh žalovaný zaplatil částku 10.120 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13.646,34 Kč od [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka ze smlouvy o půjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 17.720 Kč. Po žalovaném tedy žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17.720 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13.646,34 Kč a dlužných úhrad ve výši 4.073,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.869,45 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 13.646,34 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.309,97 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 13.646,34 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.646,34 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.646,34 Kč od [datum] do zaplacení. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1.120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu ze smlouvy o úvěru až do okamžiku postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil pouze částku 2.420 Kč, a to 1.120 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 728,30 Kč na poplatek za administrativní činnost a 571,70 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.000 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13.500 Kč. Po žalovaném žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11.500 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 3.500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.615,98 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.282,56 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 8.000 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Ve smlouvě o zápůjčce i smlouvě o úvěru žalovaný potvrdil, že jeho úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována řádně, jím poskytnuté informace jsou pro tento účel dostatečné, úplné a pravdivé a současně je sám schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Dle právního názoru žalobkyně případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum], neboť ta byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se současně zavázal vrátit uvedené společnosti částku v celkové výši 27.840 Kč v 58 týdenních splátkách po 480 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Částka 27.840 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 16.000 Kč zahrnovala též poplatek za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč, úrok ve výši 2.240 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, dle kterých výše úrokové sazby v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí 23,72 % p.a. Obsahem smluvních podmínek je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

4. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z [číslo obč. průkazu]. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením výplatní pásky, pracovní smlouva, SIPO a výměr podpory/důchodu. Dále je zde uvedeno, že žalovaný vede samostatnou domácnost na adrese [adresa žalovaného], kde je v nájmu od září 2015. Jako zaměstnavatel žalovaného je uvedena [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou od května 2016 do [datum] na pozici administrativního pracovníka. Za poslední tři roky měl žalovaný 2 bydliště a 2 zaměstnání. Ve finančních informacích je dále uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 24.000 Kč, sestávající z čisté mzdy ve výši 14.500 Kč a státních sociálních dávek ve výši 9.500 Kč. Běžné měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 6.000 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) v částce 3.000 Kč a splátka závazku u [právnická osoba], jehož celková výše činí 40.000 Kč, v částce 2.000 Kč měsíčně.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému při jejím podpisu peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal v hotovosti vrátit částku v celkové výši 13.920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [příjmení] 13 920 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8.000 Kč zahrnovala též celkové náklady spojené se spotřebitelským úvěrem ve výši 1.120 Kč, poplatek ve výši 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 23,72 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 195 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

6. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z [číslo obč. průkazu]. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením bankovní výpisy – příjmy, výplatní pásky, doklad o výměře důchodu a pracovní smlouva/ DPP/DPČ. Dále je zde uvedeno, že žalovaný vede samostatnou domácnost na adrese [adresa žalovaného], kde je v nájmu od září 2015. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena nájemní smlouvou. Jako zaměstnavatel žalovaného je uvedena [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou od května 2016 do [datum] na pozici rozpočtář. Za poslední tři roky měl žalovaný 2 zaměstnání. Ve finančních informacích je dále uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 23.300 Kč, sestávající z čisté mzdy ve výši 14 000 Kč a státní podpory ve výši 9.300 Kč. Běžné měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) v částce 5.500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 4.500 Kč a splátka úvěru u [právnická osoba] [anonymizováno], jehož celková výše činí 16.000 Kč, v částce 2.160 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], zaslána výzva k zaplacení dlužných částek a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.

9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], zaslána výzva k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to nejpozději do [datum].

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o úvěru, současně se však vždy jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 v případě smlouvy uzavřené dne [datum] a ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 v případě smlouvy uzavřené dne [datum]) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

20. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, resp. v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 16.000 Kč zaplatit celkem 27.840 Kč a na zápůjčku ve výši 8.000 Kč zaplatit celkem 13.920 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný informace uvedené v zákaznických kartách stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Tvrzení žalobkyně, že žalovaným měly být před uzavření smluv předloženy doklady jako pracovní smlouva, výplatní pásky, bankovní výpisy, doklad o výměře důchodu, SIPO či nájemní smlouva, nebylo prokázáno, neboť žalobkyně soudu nepředložila jedinou kopii těchto listin. Uvedenému závěru nasvědčuje také to, že kromě pracovní smlouvy nejsou doklady, které měly být věřitelem ověřovány, v zákaznických kartách blíže specifikovány, např. smluvními stranami, výší nájmu a dobou, na kterou měla být nájemní smlouva uzavřena, výší zůstatku na bankovním účtu a plateb SIPO, konkrétních částek na výplatních páskách a výměrech důchodu či obdobím, jichž se uvedené doklady měly týkat. S ohledem na absenci základních informací týkajících se ověřovaných dokumentů pak vůbec není zřejmé, proč v době mezi poskytnutím předmětných úvěrů, tj. v průběhu tří měsíců, došlo ke snížení nájemného, když měl žalovaný bydlet na téže adrese. Reálnou se nejeví ani částka ve výši 3.000 Kč uvedená v zákaznické kartě ze dne [datum], která by měla žalovanému kromě stravy pokrýt též platby za telefon, ošacení a náklady na dopravu, a to především za situace, kdy se pracoviště žalovaného nenacházelo v místě jeho bydliště. Stran výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřovala ani údaje týkající se jeho dalšího závazku u [právnická osoba], zejména pokud se jedná o jeho splatnost či platební morálku žalovaného. Není proto zřejmé ani to, z jakého důvodu se tento závazek žalovaného nepromítl do posuzování jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze dne [datum]. Přestože tedy shora uvedené skutečnosti, zejména pak existence dalšího závazku a délka pracovního poměru žalovaného, který měl skončit k datu [datum], tj. před uplynutím splatnosti poskytnutých úvěrů, svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet, právní předchůdkyně žalobkyně jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.

22. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když [právnická osoba] [anonymizována tři slova], poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Neplatnou soud shledal i smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., kdy [právnická osoba] [anonymizována tři slova], poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

23. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému částku 16.000 Kč a 8.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uhradil částku 10.120 Kč a na úvěr ze dne [datum] částku 2.420 Kč, zbývá mu zaplatit na prvně uvedený dluh částku 5.880 Kč (16 000 – 10.120) a na dluh ze smlouvy ze dne [datum] částku 5. 580 Kč (8 000 -2 420).

28. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 11 460 Kč (5.880 + 5.580) se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,05 % p.a., pokud jde o prodlení s placením z částky 5 880 Kč, poskytnuté na základě smlouvy ze dne [datum] a ve výši 8,5 % p.a., pokud jde o prodlení s placením z částky 5 580 Kč poskytnuté na základě smlouvy ze dne [datum]. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

29. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni v poměru 73,5 % úspěšný a 26,5 % neúspěšný. Žalovanému tudíž náleží 47 % nákladů. V daném případě žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení