5 C 252/2022-23

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 30.670 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.740 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 30. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 28.969,88 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a dále jen z částky 3.260 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,43% jdoucím z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 5.390 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,69% jdoucím z částky 5.390 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 30.670 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] dne [datum] (dále také jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 270 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5.390 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,69 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaný zaplatil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 9.520 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy [číslo] bez příslušenství za žalovaným částku 10.180 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu celkové dlužné částky ve výši 6.930 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 5.390 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1.540 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.096 Kč (tj. úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 5.390 Kč od [datum] do data postoupení [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 848,93 Kč (tj. zákonný úrok ve výši 10 % ročně z částky 5.390 Kč od [datum] do data postoupení [datum]), úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.390 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.390 Kč od [datum] do zaplacení. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dále uzavřena smlouvu nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] dne [datum] (dále také jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 3.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15.000 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 26,43 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaný zaplatil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3.260 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy [číslo] bez příslušenství za žalovaným částku 28.240 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu celkové dlužné částky ve výši 23.740 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8.740 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5.407,14 Kč (tj. úrok ve výši 26,43 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do data postoupení [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.687,81 Kč (tj. zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do data postoupení [datum]), úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Dle právního názoru žalobkyně případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť ta byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil tak, že v době, kdy si bral předmětné zápůjčky, tak tím v podstatě„ vytloukal klín klínem“. Zdůraznil, že má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem a jeho manželka pracuje jen na částečný úvazek. Výdaje na bydlení jsou konstantní, když bydlí u rodičů a po celou dobu jim platí 6.000 Kč. Co se týče tvrzených výdajů, které měly činit pro pětičlennou rodinu pouze 8.075 Kč, resp. 14.830 Kč, tak žalovaný výslovně uvedl, že tato částka byla uvedena účelově, aby zápůjčky dostal. Ty výdaje mají mnohem vyšší a i v té době, kdy si ty zápůjčky bral.

3. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému při jeho podpisu peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč a žalovaný se zavázal v hotovosti vrátit částku v celkové výši 16.200 Kč v 60 týdenních splátkách po 270 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [příjmení] 16.200 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 9.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 1.800 Kč, administrativní poplatek ve výši 1.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

4. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu platného do dne [datum]. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný dále uvedl, že žije společně s rodiči, manželkou a třemi dětmi. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr pro [právnická osoba] [obec] jako truhlář, přičemž je v tomto zaměstnání již od ledna roku 2006. V kartě bylo dále zaškrtnuto, že zaměstnání žalovaného nebylo ověřováno. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ani mimo ni žádné další úvěry. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17.679 Kč. Jako své výdaje uvedl částku 2.500 Kč na bydlení, dále 5.000 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a konečně částku 575 Kč jako další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních). Žalovanému tedy zbývá k dispozici částka ve výši 9.604 Kč měsíčně. Žalovaný dále prohlásil, že je proti němu vedena jedna exekuce.

5. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému při jeho podpisu peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal v hotovosti vrátit částku v celkové výši 27.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [příjmení] 27.000 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 3.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

6. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu platného do dne [datum]. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ. Žalovaný dále uvedl, že žije společně s rodiči, manželkou a třemi dětmi. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr pro [právnická osoba] [obec] jako truhlář, přičemž je v tomto zaměstnání již od ledna roku 2006. V kartě bylo dále zaškrtnuto, že zaměstnání žalovaného nebylo ověřováno. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaný má u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jeden další úvěr ve výši 9.000 Kč s měíční splátkou 1.080 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35.600 Kč, který sestává z hlavního příjmu ve výši 17.000 Kč a dalších příjmů (výživné, alimenty, příjmy z pronájmu etc.) ve výši 18.600 Kč. Jako své výdaje uvedl částku 2.500 Kč na bydlení, dále 10.250 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 1.080 Kč na splátky dalších úvěrů a konečně částku 1.000 Kč jako další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních). Žalovanému tedy zbývá k dispozici částka ve výši 20.770 Kč měsíčně. Žalovaný dále prohlásil, že je proti němu vedena jedna exekuce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.

9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do [datum].

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byly uzavřeny smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum], současně se však jedná o spotřebitelské úvěry (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté úvěry v celkové výši 24.000 Kč ([číslo] + [číslo]) zaplatit celkem 43.200 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost [právnická osoba], při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný informace uvedené v zákaznické kartě stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. Především věřitelka měla informaci o tom, že proti žalovanému je vedena exekuce (!). Tato skutečnost nebyla žalovaným nijak zastírána a je výslovně uvedena v kartě zákazníka. Dále pak nelze přehlédnout, že věřitelka žádným způsobem neověřovala výdaje a příjmy žalovaného. V zákaznických kartách je uvedeno, že nebylo ani ověřováno zaměstnání žalovaného. Dále není zřejmé, o jaké další příjmy ve výši 18.600 Kč se mělo jednat. Nadto žalovaný sám uvedl, že v té době žádné příjmy mimo příjmu ze zaměstnání neměl. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům, byť současně (na obecném formuláři) opatřené podpisem žalovaného. Především částka 2.500 Kč jako náklady na bydlení neodpovídá obvyklé výši provozních nákladů na dům. Stejně pak i finanční analýza rozpočtu pětičlenné domácnosti žalovaného je zcela mimo realitu. Tato nereálnost byla potvrzena přímo žalovaným, který k výslovnému dotazu soudu uvedl, že tyto výdaje byly uvedeny pouze účelově, aby byl daný úvěr žalovanému vždy schválen.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené proto soud shledal smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] neplatné, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., když společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému celkem částku 24.000 Kč plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 9.000 Kč uhradil částku 9. 520 Kč, nezbývá mu k úhradě již ničeho. Na svůj dluh z úvěrové smlouvy [číslo] pak uhradil žalovaný pouze částku 3.260 Kč a zbývá mu tak doplatit 11.740 Kč (15.000 – 3.260).

26. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 11.740 Kč se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků včetně kapitalizovaného a dalšího odpovídajícího příslušenství zamítnout (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měl převážný úspěch žalovaný, který se však náhrady nákladů výslovně vzdal, a proto soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení