5 C 265/2024 - 93

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů takto:

Výrok

I. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: 1) osobní automobil tovární značky [jméno FO] [Anonymizováno] RZ [SPZ] ceně [částka] 2) zůstatek na účtu číslo [IBAN] [Anonymizováno] vedeném u [Anonymizováno] na jméno žalobce ve výši [částka] 3) zůstatek na účtu číslo [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]. na jméno žalobce ve výši [částka].

II. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje: 1) osobní automobil tovární značky [jméno FO] [Anonymizováno] RZ [SPZ] ceně [částka] 2) zůstatek na účtu číslo [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]. na jméno žalované ve výši [částka] 3) zůstatek na účtu číslo [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]. na jméno žalované ve výši [částka] 4) zůstatek na účtu číslo [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]. na jméno žalované ve výši [částka] 5) zůstatek na účtu číslo [IBAN] [Anonymizováno][Anonymizováno]vedeném u [Anonymizováno] na jméno žalované ve výši [částka] 6) zůstatek na účtu stavebního spoření číslo [hodnota] vedeném u [Anonymizováno] ve výši [částka].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů ve výši [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum] se domáhal žalobce vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Tvrdil, že s žalovanou jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. 8 C 28/2021 - 145 ze dne [datum], jež nabyl právní moci [datum]. Domáhal se vypořádání dvou osobních automobilů tovární zn. [jméno FO] typ [jméno FO], rok výroby [Anonymizováno], RZ [SPZ] rok výroby [Anonymizováno] RZ [SPZ]. Uvedl, že do společného jmění účastníků patří finanční prostředky ve výši [částka], jež byly užity na zaplacení kupní ceny [právnická osoba] za nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované, když [částka] bylo zaplaceno ze společného účtu číslo [hodnota] - [č. účtu]. Tyto nemovitosti byly za trvání manželství prací žalobce a jeho rodiny a též vynaložením společných finančních prostředků na nákup materiálu pro rekonstrukci zhodnoceny. Zhodnoceny byly zejména prací žalobce. Dle znaleckého posudku předmětný dům čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] v [adresa] měl hodnotu v době, kdy jej žalovaná nabyla do vlastnictví [částka] a po veškerých opravách hodnotu [částka]. Rozdíl ve výši [částka] se domáhal žalobce vypořádat, kdy požadoval polovinu této částky, jak upřesnil v podání ze dne [datum] (na č. l. 10 spisu). Rovněž označil účty, jejichž zůstatky požadoval vypořádat rovným dílem. Uvedl, že účastníci měli za trvání manželství stavební spoření.

2. Žalovaná ke koupi nemovitosti uvedla v písemném podání ze dne [datum], že se jednalo o dar od svého otce [jméno FO] a své tety [právnická osoba], kdy byla uzavřena smlouva darovací dne [datum]. [adresa] Kč nerozuměla, uvedla, že tetě [právnická osoba] [datum] uhradila [částka] ze společných prostředků jako splátku závazku vzniklého před uzavřením manželství, navrhovala z jedné poloviny tuto žalobci vyplatit na vypořádání společného jmění. Nesouhlasila se zhodnocením nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví z prostředků v SJM, neboť veškeré investice do nemovité věci byly hrazeny z příjmů z nájmů části této nemovitosti a z darů od svého otce. K případné valorizaci vnosů zmínila rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, podle něhož k valorizaci může dojít pouze tehdy, byla-li uzavřena řádná dohoda účastníků ohledně ní. Konstatovala, že žalobce splácel jakousi půjčku, kterou si vzal bez souhlasu a vědomí žalované před rozvodem, proto splátky požadovala zohlednit při vypořádání společného jmění (investice ze SJM na výlučný dluh žalobce). Uvedla, že k disparitě podílu není jediného důvodu.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z návrhu na rozvod manželství, jakož i ze záznamu o ověření elektronického podání, jež byl součástí spisu Okresního soudu v Klatovech zn. 8 C 28/2021 bylo prokázáno, že návrh na rozvod manželství podala žalovaná dne [datum]. Soud vydal dne [datum] rozsudek č. j. 8 C 28/2021 - 145, kterým manželství účastníků uzavřené dne [datum] rozvedl, rozsudek nabyl právní moci [datum]. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že účastníci společně nežijí přibližně 2,5 roku, když poměry k nezletilým dětem byly upraveny i pro dobu po rozvodu manželství rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [č. účtu] ze dne [datum], právní moc [datum]. Tedy dnem [datum], to je dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství zaniklo společné jmění účastníků. Na prvním jednání soudu učinili účastníci řízení nesporným, že vybavení domácnosti vypořádali dohodou ve smyslu § 739 odst. 1 o. z. O vypořádání účastníci spolu jednali před podáním žaloby, jak bylo doloženo korespondencí probíhající mezi právními zástupkyněmi (podpořeno listinnými důkazy na č. l. 54 - 55 p. v., 57 -59), leč bezúspěšně. Každý z nich mohl proto navrhnout, aby rozhodl o vypořádání společného jmění soud dle § 740 o. z., což učinil žalobce dne [datum] předmětnou žalobou ve smyslu § 741 odst. 1 o. z. Soud o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků rozhodoval podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění, to je ke dni [datum]. V této souvislosti uvádí, že všechny způsoby vypořádání je možné vzájemně kombinovat.

5. Žalobce se domáhal vypořádání dvou osobních automobilů značky [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ], [Anonymizováno], částky [částka], následně ponížené na [částka] a ve výsledku požadované [částka] (jako částky představující finanční prostředky vynaložené ze společného jmění na úhradu kupní ceny nemovitosti, jež je ve výlučném vlastnictví žalované), dále částky [částka] představující zhodnocení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované, a dále zůstatků na účtech číslo [hodnota] - [č. účtu], číslo [hodnota] - [č. účtu], číslo [hodnota] - [č. účtu], č. [č. účtu] a stavebního spoření na jméno žalované u [Anonymizováno], když sám žalobce stavební spoření neměl.

6. Žalovaná se domáhala vypořádání zůstatků na účtu č. [IBAN] [Anonymizováno] vedeném [Anonymizováno] na jméno žalované a na účtu č. [IBAN] [Anonymizováno] vedeného na jméno žalobce rovněž u [Anonymizováno] a dále zohlednění splátek úvěru uhrazených za trvání manželství z prostředků v SJM ve prospěch výlučného dluhu žalobce, který uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru bez vědomí a souhlasu žalované.

7. Na prvním jednání soudu byli účastníci poučeni o koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a to poté co doplnili svá tvrzení a navrhli důkazy po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Z jejich vyjádření bylo seznatelné, že není prostoru pro disparitu podílů, rovněž nikdo z nich se nezmínil o možném odklonu finančních prostředků ze společných účtů. V této souvislosti soud uvádí, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že soud může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání, to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. V této souvislosti lze zmínit například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 1112/2006 či ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 99/2006, jež jsou aplikovatelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

8. Účastníci učinili nesporným, že oba osobní automobily jsou součástí společného jmění, učinili nesporným i způsob jejich vypořádání, včetně jejich ceny. V této souvislosti soud uvádí, že vycházel přímo ze zvukového záznamu z jednání ze dne [datum], kde žalovaná zřetelně uvedla, že souhlasí s navrženým způsobem vypořádání osobních automobilů žalobcem, když mylně bylo zaprotokolováno, že vozidlo RZ [SPZ] by mělo být přikázáno do výlučného vlastnictví žalovaného na místo žalované. Soud v duchu nesporných tvrzení účastníků a v souladu se žalobním petitem přikázal do výlučného vlastnictví žalobce osobní automobil tovární značky [jméno FO] typ [jméno FO] RZ [SPZ] v ceně [částka] a osobní automobil tovární značky [jméno FO] typ [jméno FO] RZ [SPZ] v ceně [částka] do výlučného vlastnictví žalované. Vzhledem k tomu, že k osobním automobilům byly navrženy doklady o jejich zakoupení, soud tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, když účastníci řízení učinili nesporným, že tyto tvoří součást SJM a dohodli se i na jejich ceně a způsobu vypořádání.

9. Žalobce se domáhal zprvu vypořádání částky [částka] vynaložené ze SJM na úhradu kupní ceny za nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované. Byl soudem vyzván, aby k důkazu předložil jím navrhovanou kupní smlouvu. Na výzvu bylo reagováno podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že se nejedná o smlouvu kupní, ale darovací. Tuto k důkazu předložil, soud proto zamítl návrh důkazu žalobce dokladem o zaplacení kupní ceny. Na soudním jednání byl žalobce vyzván k odstranění logického rozporu, neboť jednalo-li by se o darovací smlouvu, stěží by mohla být ze společných prostředků uhrazena cena kupní. Žalobce uvedl, že se jednalo o darovací smlouvu, avšak nějakým způsobem takto to požadovala teta žalované, když z výpisu z účtu je zřejmé, že [částka] ze společných prostředků se dávalo tetě žalované [právnická osoba] a [částka] ze stavebního spoření. Opět byl žalobce vyzván, aby nesoulad v tvrzených částkách (nejprve uváděno [částka] poté [částka]) odstranil, na což uvedl, že částku [částka] uvedl omylem, správně se má jednat o částku [částka] (tedy v pořadí již třetí údaj o vyplacené částce ze společných prostředků). Soudem byl vyzván v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby uvedl a prokázal, že tetě žalované byla předána uvedená částka, kdy tak bylo učiněno a za jakým účelem byly tyto finanční prostředky jmenované předány a že tyto byly vynaloženy ze společného majetku účastníků. Rovněž byl žalobce poučen, že nebude-li potřebné dotvrzeno, nebudou-li navrženy potřebné důkazy, může to mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci pro žalobce. Žalobce uvedl, že původně se měla polovina nemovitostí v [adresa] odkupovat, ale byl to na něj podraz, když byla uzavřena smlouva darovací. Jako důkaz navrhl výpis z účtu k částce [částka] a k částce [částka] navrhl stav účtu stavebního spoření žalované. Na podporu tvrzení, za jakým účelem částka ve výši [částka] byla tetě žalované předána, nenavrhl důkaz žádný.

10. Žalovaná souhlasila s tím, že ze společných prostředků bylo na účet její tety [právnická osoba] připsáno [částka]. Její tvrzení bylo podpořeno v tomto směru výpisem z účtu číslo [hodnota] - [č. účtu] i potvrzením [právnická osoba]., ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů bylo prokázáno, že částka [částka] z uvedeného účtu byla odepsána, a jak tvrdila žalovaná, bylo tak učiněno ve prospěch účtu její tety. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi vysvětlila důvod předání této částky své tetě, uvedla, že touto částkou vypořádávala svůj dluh za užívání nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví tety [právnická osoba] a jejího otce [Jméno žalované]. Byla ochotna polovinu této částky žalobci vyplatit. Ve svém postoji k částce [částka] byla v průběhu celého řízení konzistentní, a to i v rámci předžalobní korespondence účastníků, jak bylo prokázáno obsahem dopisu její právní zástupkyně ze dne [datum]. Uvedla, že neměla žádné stavební spoření, z něhož by [částka] tetě vyplatila.

11. Žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že [částka] šlo složenkou na účet tety žalované, když žalovaná mu tehdy ukázala složenku na [částka], které zaplatila tetě za polovinu nemovitostí. Na druhou stranu předložil výpis z účtu účastníků, kterým dokládal, že z účtu odešlo ve prospěch účtu tety [částka]. Rovněž uvedl, že žalovaná tetě poslala [částka] a pak ještě někde vybrala těch [částka] s tím, že neví, jestli je vzala někde v peněžence, ale ví, že na účtu účastníci měli [částka]. Z výše popsaného lze uzavřít, že účastnická výpověď žalobce byla nesouladná s jeho žalobními tvrzeními, co do obsahu nebyla stálá, tj. co do popisu jakým způsobem a z jakého zdroje částka [částka] byla tetě předána. Jednou žalobce uvedl, že viděl složenku na [částka], poté, že účastníci měli na účtu [částka] a další verze, byla že [částka] šlo ze stavebního spoření žalované, aniž by toto řádně označil či alespoň uvedl s kým měla žalovaná smlouvu o stavebním spoření uzavřít, to vše za stavu, kdy žalovaná popřela, že stavební spoření, z něhož by [částka] poukazovala tetě měla. Žalobce tvrdil, že [částka] šlo z účtu účastníků na účet tety, což bylo potvrzeno výpisem z účtu, potvrzením [právnická osoba] a shodně účastnickou výpovědí žalované. K částce [částka] žalobce uvedl nejprve, že se jednalo o stavební spoření, v účastnické výpovědi však uvedl, že viděl složenku na [částka], kterou mu ukazovala žalovaná s tím, že touto zaplatila polovinu baráku tetě. Tvrdil, že [částka] šlo ze stavebního spoření žalované v Německu, když v účastnické výpovědi uvedl, že účastníci měli na účtu [částka] a nevěděl, zda [částka] vzala žalovaná někde v peněžence. Ve světle výše uvedených důkazů, jejich zhodnocení v intencích § 136 o. s. ř., soud mohl spolehlivě uzavřít, že částka [částka] ze společných prostředků účastníků, se dostala do dispoziční sféry tety žalované [právnická osoba]. Žalovaná byla ostatně srozuměna s tím, že polovinu částky [částka] vyplatí žalobci. Za situace, kdy účastníci byli ve shodě, že ze společných prostředků [částka] bylo předáno třetí osobě, tedy tetě žalované, a za stavu, kdy soud uvěřil účastnické výpovědi žalované, že šlo o úhradu jejího výlučného dluhu u tety za bydlení v nemovitosti tehdy v podílovém spoluvlastnictví tety a otce žalované před uzavřením manželství a naopak, kdy žalobce k důvodu předání této částky neunesl břemeno důkazní, soud částku [částka] v rámci daného řízení vypořádal za užití § 742 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Uzavřel, že z prostředků v SJM byl uhrazen výlučný závazek žalované. Navíc žalobce nesporoval, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitostí, ostatně sám, jak evidentní z jeho žalobních tvrzení a žalobního petitu, vycházel z toho, že nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalované. Sám se domáhal vypořádání částky [částka] představující, oč se nemovitosti zhodnotily od doby, kdy je žalovaná nabyla do svého vlastnictví do doby po veškerých realizovaných opravách. Ani při jeho prvotním tvrzení obsaženém v žalobě, že z prostředků v SJM byly zakoupeny nemovitosti žalovanou, nezpochybnil její výlučné vlastnické právo k nim, na podporu tvrzení, že nemovitosti byly pořízeny z prostředků v SJM nenavrhl žádný důkaz. V této souvislosti bylo prokázáno darovací smlouvou ze dne [datum], že tuto uzavřela [právnická osoba] a [jméno FO] jako dárci se žalovanou coby obdarovanou. Na základě této smlouvy žalované darovali nemovitosti, každý ve výši své jedné ideální poloviny v k. ú. a obci [adresa], a to konkrétně dům č.p. [Anonymizováno] na st. p. č. [Anonymizováno], garáže bez čp/če postavené na pozemku st. p. č. [Anonymizováno] a pozemek st. p. č. [Anonymizováno] (v textu označováno jako nemovitosti). Účastníci řízení učinili nesporným, že na základě této darovací smlouvy je výlučným vlastníkem daných nemovitých věcí v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalované svědeckou výpovědí [jméno FO], která měla podpořit tvrzení o daru nemovitostí žalované, když daná skutečnost byla podpořena darovací smlouvou a žalobce nenavrhl žádný důkaz k vyvrácení toho, že se jednalo o dar.

12. Jde-li o zbývajících [částka], o nichž žalovaná ničeho nevěděla, a které měly být rovněž ze společných prostředků předány [právnická osoba], soud uvádí, že je nezohlednil při vypořádání společného jmění účastníků dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. Jak bylo výše uvedeno, žalobce nebyl konzistentní co do způsobu předání peněžních prostředků [právnická osoba] (a ani co do výše předané částky – původně tvrzeno [částka], poté [částka] a v poslední řadě [částka]). Ani po poučení soudem v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neuvedl, kdy částka měla být jmenované předána a jakým způsobem, z jakého zdroje. Nejprve tvrdil, že [částka] bylo vyplaceno ze stavebního spoření žalované v Německu, poté tvrdil, že to bylo [částka] a v účastnické výpovědi uvedl, že složenkou bylo tetě žalované [částka] zaplaceno, když sám složenku viděl. Žalobce neoznačil řádně smlouvu o stavebním spoření, kterou měla žalovaná uzavřít v Německu, neuvedl číslo účtu k danému stavebnímu spoření, z něhož by bylo eventuálně možné zjistit, že [částka] bylo poukázáno ve prospěch [právnická osoba]. Navíc bankovními transakcemi by toto nebylo možné zjistit, když žalobce tvrdil, že viděl složenku na [částka]. Soud nemá povinnost činit dotazy na v úvahu připadající ústavy v Německu, které by eventuálně mohly uzavřít s žalovanou smlouvu o stavebním spoření. Žalobce označil důkaz - stav účtu stavebního spoření žalované, když takovéto označení důkazu je zcela nedostatečné, za situace, kdy žalovaná tvrdila, že žádný účet stavebního spoření, z něhož by tetě vyplácela [částka] neměla. Žalobce neuvedl, o jaký účet se má jednat, neuvedl, s kým žalovaná smlouvu o stavebním spoření uzavřela, neuvedl období, v jakém měla z případného účtu částku [částka] poukázat na účet [právnická osoba]. Navíc lze-li předpokládat, že byl-li účet veden v Německu, jednalo by se o výběr částky v EURO, nikoliv v českých korunách. Žalobce navíc v účastnické výpovědi uvedl, že účastníci měli na účtu [částka], avšak z účtu, z něhož [částka] odešlo ve prospěch účtu [právnická osoba], se nepodává, že by z tohoto účtu odešlo i dalších [částka] ve prospěch téže osoby, téhož účtu. V účastnické výpovědi žalobce rovněž uvedl, že neví, kde žalovaná peníze vzala, jestli je vzala někde v peněžence. Soud proto uzavřel, že žalobce k částce [částka] neunesl břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní. Řízení o vypořádání společného jmění účastníků je řízením sporným, v jehož rámci účastníci mají nejenom povinnost tvrdit, ale též prokazovat, na podporu svých tvrzení mají povinnost označit důkazy. Musí však označit takové důkazy, které si případně soud může sám vyžádat, avšak z označení důkazů musí být zřejmé, od koho a jaký konkrétní důkaz má být požadován. Za situace, kdy žalobce neoznačil ani ústav, s nímž žalovaná měla v Německu uzavřít smlouvu o stavebním spoření, neuvedl ani, kdy tak mělo být učiněno a kdy [částka] z případného účtu v Německu ze stavebního spoření mělo být poukázáno na účet [právnická osoba], nemohl soud žádný takovýto dotaz vyžádat a tím opatřit tak relevantní důkaz pro řízení. Lze uzavřít, že žalobce nedotvrdil, kdy [částka] mělo být předáno [právnická osoba], neoznačil řádně důkaz, který by byl způsobilý prokázat výběr částky [částka] ze stavebního spoření žalované či z jiných společných účtů účastníků a předání této částky právě [právnická osoba]. Soud proto k částce [částka], jež měla být vynaložena ze společného jmění účastníků na výlučný majetek žalované nepřihlédl.

13. Žalobce tvrdil, že jeho prací a prací jeho rodiny a též vynaložením společných prostředků na nákup materiálu na rekonstrukci nemovitosti žalované byly nemovitosti žalované v [Anonymizováno] ulici č. p. [Anonymizováno] v [adresa] zhodnoceny. Dle znaleckých posudků předmětný dům v době, kdy jej žalovaná nabyla do svého vlastnictví měl hodnotu [částka] a po veškerých úpravách [částka], proto rozdíl požadoval vypořádat. Z těchto tvrzení soud uzavřel, že se žalobce domáhal vypořádání toho, co ze společného jmění bylo vynaloženo na výlučný majetek žalované, tj. na nemovitosti vymezené shora a specifikované v darovací smlouvě, a to ve smyslu § 742 odst. 1 písmeno b) o. z. a zároveň se domáhal započtení hodnoty zvýšené ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. s poukazem na předložené „znalecké posudky“. V této souvislosti je třeba uvést, že práce jednoho z manželů - žalobce na rekonstrukci domu druhého manžela - žalované, není investicí vynaloženou ze společného na ostatní majetek druhého z manželů ve smyslu § 742 odst. 1 písmeno b) o. z. V této souvislosti lze zmínit četnou judikaturu dovolacího soudu, například rozhodnutí evidovaná pod sp. zn. 22 Cdo 265/98, 22 Cdo 1128/2002 či 22 Cdo 1128/2005 (aplikovatelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. - občanského zákoníku), v níž Nejvyšší soud vycházel z významu a funkce svazku manželského, v němž si mají manželé navzájem pomáhat, a za takovou pomoc lze považovat práci manžela při rekonstrukci domu druhého manžela, zejména, když jde o dům, který oba manželé i jejich společné děti užívali k bydlení, což byl daný případ, jak vyplynulo z obou účastnických výpovědí. Za této situace se soud nezabýval tím, zda žalobce svojí osobní prací se podílel na rekonstrukci domu žalované, neboť prokázání tohoto tvrzení by bylo pro věc irelevantní. Soud proto zamítl k prokázání prací žalobce při rekonstrukci domu žalované návrhy důkazů žalobce svědeckou výpovědí [jméno FO], [jméno FO] i [jméno FO] pro nadbytečnost, stejně tak důkazní návrh žalované svědeckou výpovědí [jméno FO].

14. Žalobce rovněž tvrdil, že byly vynaloženy společné finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci domu žalované. Tedy tvrdil, že ze společného majetku bylo vynaloženo na majetek výlučný žalované. Jednalo by se tak o vypořádání případných investic dle § 742 odst. 1 písmeno b) o. z. Takováto investice určená k vypořádání podle závěrů konstantní judikatury však vyžaduje nejen tvrzení, že k majetkovému přesunu mezi společným jměním a majetkem jednoho z manželů došlo, ale současně, že se některý z manželů - zde žalobce domáhá nahrazení vynaložených částek. Je proto třeba tvrdit a prokázat, jaké konkrétní investice (v daném případě jaký konkrétní stavební materiál) byly do nemovitosti realizovány a že tyto investice (stavební materiál) byly hrazeny z prostředků v SJM. Bylo třeba tvrdit a prokazovat jaké investice byly provedeny, jaké finanční prostředky byly na tyto investice vynaloženy. Žalobce byl proto soudem na jednání poučen v intencích § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. aby uvedl, v jaké výši a kdy ze společných prostředků bylo investováno do nemovitostí žalované, prokázal, že tyto prostředky byly prostředky společnými, uvedl a prokázal, na co konkrétně a kdy byly společné prostředky vynaloženy v nemovitosti žalované. Zároveň byl poučen, že nebude-li potřebné dotvrzeno, nebudou-li navrženy potřebné důkazy, může to mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci pro žalobce. Na výzvu nebylo přiléhavě reagováno. Žalobce neuvedl, nenavrhl důkazy, jaké konkrétní materiály byly na rekonstrukci domu a kdy zakoupeny, neuvedl, za jakou částku byly zakoupeny a že tato částka byla uhrazena ze společných prostředků účastníků. Žalobce na uvedenou výzvu předložil toliko potvrzení na [částka] datované [datum] a opětovně odkázal na dva již předložené znalecké posudky. V této souvislosti je třeba uvést, že pokud absentovala tvrzení k otázce investic, bylo bezpředmětné k absentujícímu tvrzení provádět důkazy. Důkazní prostředky nemohou suplovat, nahrazovat žalobní tvrzení. Soud proto zamítl důkazní návrhy žalobce oběma znaleckými posudky i svědeckými výpověďmi [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří se navíc měli vyjádřit ke stavu nemovitosti v době, kdy ji žalovaná získala do vlastnictví, což bylo navíc z pohledu realizace investic irelevantní. Navíc zjišťování stavu nemovitosti v době nabytí vlastnického práva žalovanou by eventuálně mělo význam pro valorizaci vnosu, který však ani nebyl dostatečně tvrzen. V této souvislosti soud uvádí, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivé, že účastníky na jednání konaném [datum] spravil o tom, proč dané důkazní návrhy zamítl. Navíc zjišťování (případně pomocí znaleckých posudků) zvýšené hodnoty toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela za účelem vypořádání společného jmění, jak má na mysli § 742 odst. 2 o. z., by bylo na místě tehdy, pokud by bylo tvrzeno a prokázáno, že konkrétní hodnota ze společných prostředků byla vynaložena na výhradní majetek žalované. V tomto směru, jak pojednáno shora, tvrzení absentovala. Soud považuje za vhodné zmínit, s ohledem na tvrzení žalované, že valorizace vnosu nepřichází v úvahu při absenci dohody účastníků s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, že toto rozhodnutí bylo již překonáno rozhodnutím pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 23/24. Rovněž soud považuje za vhodné se zmínit o tom, že k důkazu předložené „znalecké posudky“, tedy listinné důkazy obsažené v přílohové obálce na č. l. 16 spisu, nelze považovat za znalecké posudky, neboť tyto nesplňují náležitosti § 28 odst. 1, 2 zákona č. 254/2019 Sb. ani zpracovatel tohoto listinného důkazu není znalcem zapsaným do příslušného seznamu, jak tvrdil žalobce. S ohledem na shora uvedené soud při vypořádání společného jmění účastníků nezohlednil žalobcem tvrzenou částku [částka], z níž žalobce požadoval 1/2.

15. Účastníci řízení učinili předmětem vypořádání zůstatky na svých účtech. Ze zprávy [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo prokázáno, že na jméno žalované byly vedeny tři účty se zůstatkem ke dni [datum] (právní moc rozsudku o rozvodu manželství), a to účet č. [č. účtu] se zůstatkem [částka], číslo [č. účtu] se zůstatkem [částka] a číslo [č. účtu] se zůstatkem [částka]. U [právnická osoba]., byl veden účet číslo [č. účtu] na jméno žalobce se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka], jak prokázáno zprávou uvedené banky ze dne [datum] a mimořádným výpisem z daného bankovního účtu. Z výpisu z účtu č. [IBAN] [Anonymizováno] vedeného u [Anonymizováno] na jméno žalobce byl zjištěn zůstatek k [datum] ve výši [částka] a z výpisu z účtu číslo [IBAN] [Anonymizováno] vedeného u [Anonymizováno] na jméno žalované zůstatek ve výši [částka]. Soud do masy tvořící společné jmění proto zahrnul zůstatky na shora uvedených účtech ke dni [datum] (§ 708 odst. 1 o. z.). U účtů vedených v cizí měně, a to v eurech, vycházel při určení výše celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv) tvořícího součást společného jmění z kurzu eura v době svého rozhodnutí, kdy [částka] představovalo částku 24, 91 Kč. Zůstatky na účtech přikázal tomu z účastníků řízení, na jehož jméno daný účet byl veden. Proto byly zůstatky na účtech vedených u [právnická osoba]., přikázány do výlučného vlastnictví žalované, stejně tak jako účet vedený v Německu na její jméno, a zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba]., jakož i zůstatek na účtu v Německu na jméno žalobce byly přikázány žalobci.

16. Žalovaná poté, co se seznámila se stavem účtu žalobce v Německu, a to 3,05 EUR, a s poukazem na obsah výpovědi žalobce, který uvedl, že na účet obdržel v roce [částka] jako odstupné, namítla, že zřejmě došlo k odklonu těchto společných prostředků, k důkazu proto navrhovala výpis z daného účtu od [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Rovněž poukázala na to, že žalobce při výpovědi uvedl, že měl stavební spoření, které „prošustroval“. Navrhovala proto k důkazu zjištění stavu účtu stavebního spoření žalobce u [právnická osoba]. Žalobce v reakci na výše uvedené uvedl, že skutečně měl stavební spoření u [Anonymizováno] v roce 2020, měl tam naspořeno [částka], stavební spoření zrušil a uspořené peněžní prostředky dal na účet společných dětí účastníků u [právnická osoba]. Po tomto vysvětlení žalovaná již netrvala na vyžádání stavu stavebního spoření, když finanční prostředky se dostaly do dispoziční sféry jejich dětí, soud proto tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost. Nadále žalovaná trvala na výpisu z účtu žalobce od [datum] do [datum] v Německu, na který mělo být v roce 2021 složeno odstupné. Soud přistoupil k doplňující výpovědi obou účastníků, když v reakci na obsah doplňujících výpovědí žalovaná již nesporovala zůstatek na účtu žalobce u [Anonymizováno] ve výši [částka] a nepožadovala, aby se soud případným odklonem finančních prostředků z daného účtu zabýval. Soud tak pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh výpisem z účtu žalobce u [Anonymizováno] od [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

17. Žalobce označil k vypořádání též stavební spoření na jméno žalované vedené u [Anonymizováno] Ze smlouvy o stavebním spoření a o zřízení účtu číslo [č. účtu] bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi [Anonymizováno] a žalovanou se sjednaným měsíčním vkladem [částka], s úrokovou sazbou vkladu 1,50 % ročně s cílovou částkou [částka]. Ze zprávy jmenované spořitelny datované [datum] vzal soud dále za prokázané, že stavební spoření číslo [hodnota] ke dni [datum] vykazovalo naspořenou částku [částka], když dne [datum] naspořená částka ve výši [částka] byla vyplacena. Soud zůstatek na účtu ke dni [datum] ve výši [částka] přikázal do výlučného vlastnictví žalované, když ta smlouvu se stavební spořitelnou uzavřela a naspořené peněžní prostředky vybrala a s touto částkou soud kalkuloval při výpočtu vypořádacího podílu (o tomto bude pojednáno níže). Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaná uzavřela se stejnou spořitelnou smlouvu o stavebním spoření a o zřízení účtu číslo [č. účtu] dne [datum], kde zůstatek ve výši [částka], byl žalované [datum] vyplacen, jak prokázáno zprávou spořitelny datovanou [datum] a předloženou smlouvou. Soud však zůstatek na tomto účtu do společného jmění účastníků nezahrnul, neboť tato částka vznikla na základě smlouvy, tedy závazku uzavřeného po právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

18. Žalovaná se domáhala, aby v rámci vypořádání společného jmění byly zohledněny splátky úvěru, kdy žalobce za trvání manželství bez souhlasu a vědomí žalované uzavřel smlouvu o úvěru. Ze zprávy [právnická osoba]., ze dne [datum], návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a jeho akceptaci datované [datum], jakož i z oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba]. a žalobcem byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, dle které se banka zavázala poskytnout žalobci úvěr ve výši [částka], jež měl být částkou [částka] použit na úhradu dluhu z konsolidovaného úvěru vzniklého u závazku sjednaného mezi žalobcem a bankou dne [datum], a částka [částka] z úvěru měla být převedena na účet č. [č. účtu] bez určení účelu. Na úvěru byly uhrazeny za období od [datum] do [datum] pouze dvě splátky v souhrnné výši [částka] ([částka] + [částka]). Z účastnické výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že v době, kdy smlouvu uzavíral, nebyly vztahy s žalovanou harmonické, žalovaná o uzavření úvěrové smlouvy nevěděla. Ostatně již [datum] žalovaná podala návrh na rozvod manželství (prokázáno záznamem o ověření podání ve spise značky 8 C 28/2021), a s účinností od [datum] byly upraveny poměry rodičů - v daném řízení obou účastníků řízení k jejich [Anonymizováno] nezletilým dětem k návrhu žalované, který byl učiněn u Okresního soudu v Klatovech dne [datum], jak prokázáno obsahem rozsudku Okresního soudu v Klatovech, č. j. [č. účtu] ze dne [datum]. Daným rozsudkem byly nezletilé děti svěřeny do péče matky a otec se zavázal s účinností od [datum] na jejich výživu přispívat výživným v souhrnné výši [částka] měsíčně. Lze proto učinit spolehlivý závěr o tom, že účastníci řízení v době, kdy žalobce uzavřel smlouvu o úvěru (tj. dne [datum]) společně nehospodařili, společně nezajišťovali potřeby své a členů své rodiny, když poměry rodičů k nezletilým dětem musely být upraveny soudním rozhodnutím, a to minimálně od [datum]. Tedy dluh, který žalobce převzal uvedenou úvěrovou smlouvou uzavřenou dne [datum], není součástí společného jmění, když tento byl převzat jen žalobcem, bez vědomí a souhlasu žalované, aniž by se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny ve smyslu § 710 písmeno b) o. z. Uvedené se vztahuje ostatně i na dluh, který byl uvedeným úvěrem konsolidován, a jež vznikl [datum] (podpořeno obsahem úvěrové smlouvy - článek I. bod jedna), tedy v době již existujícího manželského rozvratu, kdy navíc byly pravomocně upraveny poměry rodičů k nezletilým dětem. Nelze hovořit o tom, že by daným úvěrem, jakož i úvěrem na částku [částka], žalobce obstarával každodenní potřeby rodiny, když nezletilé děti byly pravomocně (právní moc rozsudku [datum]) v té době (v době uzavření úvěrových smluv, to je [Anonymizováno] a [datum]) již svěřeny do péče žalované a žalobce s účinností od [datum] (a shodně s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství) zavázán na ně platit výživné. Soud proto jako součást společného jmění nevzal do úvahy dluh z úvěrové smlouvy ze dne [datum], a to za užití § 710 písmeno b) o. z. Na druhou stranu zohlednil, že ze společných prostředků účastníků na tento výlučný dluh žalobce za trvání manželství žalobce uhradil dvě splátky v souhrnné výši [částka] Soud proto užil pro vypořádání pravidlo vymezené v § 742 odst. 1 písm. b) o. z. (o tomto bude pojednáno níže).

19. Žalobce ve svém podání dotovaném [datum] mimo jiné uvedl, že na účet žalované u [právnická osoba]., v lednu 2014 a [datum] došly jisté platby ([částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]), které dokládal výpisem z účtu vedeným u [právnická osoba]., pod číslem [hodnota] - [č. účtu] (v této souvislosti soud podotýká, že se jednalo o účet, jehož zůstatek byl v rámci daného řízení vypořádán). Žalobce podotkl, že se stále hledají důvody, proč tyto finanční prostředky na účet přišly, když v té době žalovaná nikde nepracovala, byla doma s dětmi. S tím, že toto po zjištění bude případně zahrnuto do vypořádání SJM, k čemuž nedošlo. K tomuto soud uvádí že dané tvrzení je zcela irelevantní pro řízení o vypořádání společného jmění. Vypořádává se zůstatek na účtu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy ke dni zániku společného jmění v souladu s § 740 o. z. To, že na účet, případně za trvání manželství, byly připsány určité finanční částky bez dalších případných souvisejících tvrzení (která ani nebyla soudu poskytnuta), postrádají jakoukoliv relevanci. Soud proto zamítl důkazní návrh žalobce výpisy z daného účtu za období leden a únor 2014 pro nadbytečnost.

20. Žalobce navrhl k důkazu výpisy ze všech účtů, jež byly předmětem vypořádání společného jmění od roku 2011 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, aby bylo zjištěno, jaké výběry byly realizovány a kým. Soud zamítl tento důkazní návrh, neboť byl učiněn po koncentraci řízení, a navíc za situace, kdy nebylo zřejmé, jaká dosud prezentovaná tvrzení by měla být daným důkazem podpořena či vyvrácena. Provedením tohoto důkazu a zjištění, kdo z účtu a kdy čerpal při absenci pro danou věc odpovídajících tvrzení, bylo irelevantní. Navíc žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že měl dispoziční právo k účtu na jméno žalované, nechal si sám od roku 2014 vyjet výpisy z účtu, tedy nic žalobci nebránilo, aby si nechal „vyjet“ výpisy z účtu i od roku 2011 a z případných výběrů dovozovat závěry, tedy konkrétní tvrzení významná pro řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Jde-li o výpisy z účtu na jméno žalobce, pak tyto měl k dispozici sám žalobce, nic mu nebránilo tyto předložit od roku 2011 do právní moci rozsudku o rozvodu, což neučinil v koncentrační lhůtě.

21. S ohledem na shora uvedené závěry, soud z majetku, který měli účastníci ve společném jmění do výlučného vlastnictví žalobce přikázal osobní automobil [jméno FO] [Anonymizováno] RZ [SPZ] v ceně [částka] (jak se účastníci dohodli), zůstatek na účtu vedeném u [Anonymizováno] na jméno žalobce ve výši [částka], to je ve výši [částka] (při kurzu [částka] [částka]), a zůstatek na účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]., na jméno žalobce ve výši [částka], jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal osobní automobil značky [jméno FO] [Anonymizováno] RZ [SPZ] ceně [částka] (jak se účastníci dohodli), zůstatek na číslo účtu č. [hodnota] - [č. účtu] ve výši [částka], na účtu číslo [hodnota] - [č. účtu] ve výši [částka], na účtu číslo [hodnota] - [č. účtu] ve výši [částka] vedené na jméno žalované u [právnická osoba]., dále zůstatek na účtu vedeném u [Anonymizováno] na jméno žalované ve výši [částka], to je [částka] při kurzu [částka] za [částka], a zůstatek na účtu stavebního spoření č. [hodnota] vedeném u [Anonymizováno] ve výši [částka], jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.

22. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že ze společného jmění manželů byly zhodnoceny nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví. Soud o tvrzených investicích ze společného jmění do výlučného majetku žalované pojednal již shora, když při absenci tvrzení žalobce, alespoň v opěrných bodech skutkového stavu, nebylo na místě, aby nastoupila vysvětlovací povinnost protistrany - žalované. Soud proto zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalované výpisem z účtu č. [hodnota] - [č. účtu], jímž žalovaná dokládala, že na rekonstrukci nemovitosti jí otec na daný účet poskytl [částka] (v účastnické výpovědi uvedených [částka]). Žalovaná až v závěrečném návrhu, tedy až po koncentraci řízení, začala tvrdit, že zůstatek na uvedeném účtu ve výši [částka] netvoří společné jmění s odkazem na § 709 odst. 1 písm. d) o. z., když tyto finanční prostředky nabyla jednáním vztahujícím se k jejímu výlučnému vlastnictví. V této souvislosti nelze přehlédnout její tvrzení obsažené ve vyjádření k žalobě, kdy tvrdila, že pokud byly vytvořeny čisté zisky (příjmy po odečtení veškerých výdajů na nemovitosti, tvorbě fondu oprav) tyto byly spotřebovány na provoz domácnosti, i samotným žalobcem. Tedy pokud zisk z výlučného majetku žalované byl dle tvrzení žalované spotřebován, stěží pak daný účet by mohl vykazovat kladný zůstatek. Soud proto zahrnul tento kladný zůstatek na účtu číslo [hodnota] - [č. účtu] do masy tvořící společné jmění, když se neztotožnil s tím, že zůstatek na účtu netvoří součást SJM dle § 709 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Uvedené zákonné ustanovení totiž právním jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví míní především prodej výlučně vlastněných věcí, jejich směnu nebo naopak nabytí nové věci z výlučných prostředků. Zisk z toho, co náleží do výlučného vlastnictví jednoho z manželů však součástí SJM je dle § 709 odst. 2 o. z. Žádný z účastníků však neučinil předmětem vypořádání zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů, to je z nemovitostí v k. ú. [adresa]. Soud v této souvislosti připomíná, že může do vypořádání zaniklého jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání.

23. Soud při vypořádání společného jmění manželů vyšel ze stejného podílu obou účastníků, neboť nebylo v řízení tvrzeno, ani prokázáno nic, co by odůvodňovalo disparitu podílu účastníků. Tedy soud neshledal důvody k odklonu od rovnosti podílů. Žalobce v žalobě, jak zřejmé z žalobního petitu, vycházel z rovnosti podílů a žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] sama uvedla, že k disparitě podílů není jediného důvodu. Při určení výše vypořádacího podílu každého z účastníků vyšel soud z celkové hodnoty společného jmění, to je z částky [částka], kdy při rovnosti podílů každému z účastníků náleží podíl ve výši [částka]. Žalovaná při vypořádání získala majetek v hodnotě [částka] a žalobce v hodnotě [částka], proto žalovaná by měla na vyrovnání podílu žalobci vyplatit [částka]. K této částce je však třeba připočítat polovinu částky [částka], to je [částka] představující to, co ze společných prostředků bylo vynaloženo na výhradní majetek - dluh žalované vůči tetě [právnická osoba] (o tomto pojednáno shora), čímž soud dospěl k částce [částka], od níž bylo třeba odečíst polovinu částky [částka] (výhradní dluh žalobce uhrazený z prostředků v SJM). Matematickým postupem soud dospěl k částce [částka], kterou uložil žalované vyplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. a určil přiměřeně prodlouženou lhůtu splatnosti dvou měsíců. V této lhůtě bude mít žalovaná dostatek časového prostoru na to, aby si majetkové poměry uspořádala tak, aby byla schopna uvedenou částku žalobci vyplatit. V této souvislosti měl soud rovněž na zřeteli, aby pohledávka žalobce byla uspokojena v přiměřené lhůtě.

24. Při rozhodování o nákladech řízení účastníků soud vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23. Řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu judicií duplicis to znamená, že každý z účastníků mohl podat žalobu o vypořádání SJM, kdy soud nebyl vázán navrženým způsobem vypořádání. Není proto logické odvíjet procesní úspěch ve věci od toho, co bylo mezi účastníky sporné a k čemu bylo vedeno dokazování. Nad to žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí, obě strany odchází od soudu se stejnou majetkovou hodnotou. Žádnému z účastníků nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání, či že neunesl břemeno tvrzení, případně důkazní. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř. na řízení typu judicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování účastníka, kdy se účastník nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Pak by soud musel spolehlivě odůvodňovat, proč rozhodl uložit účastníkovi zaplatit náklady řízení druhému z účastníků podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud však žádné takovéto důvody zvláštního zřetele hodné, jež by jej vedly k aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. neshledal. To, že žalobce neunesl břemeno tvrzení k investicím, že požadoval vyplatit na vyrovnání jeho podílu mnohem vyšší částku, než mu byla soudem přiznána není okolností, jež by se měla promítnout do úvahy o nákladech řízení k tíži žalobce. Na druhou stranu žalobce ani netvrdil okolnosti, které by soud měly vést k přiznání mu práva na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Bylo proto rozhodnuto, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení