5 C 271/2025 - 90

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 60.649,62 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 66,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným téhož dne, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 66,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], vyplacený žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne [datum], přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 66,28 % p. a., a to v 48 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy ke 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni [datum], přičemž před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Žalovaný zaplatil žalobci před zesplatněním celkem částku ve výši [částka], ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina (dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirůstající ke dni zesplatnění k jistině) celkem [částka]. Žalovaný neuhradil žalobci na tuto novou jistinu ničeho, když nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím ve věci dle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání postupem dle § 115a o. s. ř. Soud proto ve věci nařídil jednání na [datum].

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum], z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k tomuto návrhu / smlouvě ze dne [datum], z listiny podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. [Anonymizováno]), ze základní informace o klientovi, z důkazu o odeslání [částka], ze zaslané SMS (informace o vyplacení), z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení), z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru shora z [datum] a ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru shora má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 66,28 % ročně, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], tedy celkem se zavázal uhradit částku ve výši [částka].

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum], z karty klienta ke smlouvě o úvěru shora a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] převedl částku ve výši [částka] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru shora, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy o úvěru, a že dne [datum] byla na tento účet, jehož jediným vlastníkem a disponentem byl žalovaný, tato částka [částka], pod výše uvedeným variabilním symbolem z účtu [Anonymizováno] s označením výplata půjčky, připsána.

7. Z karty klienta shora soud zjistil, že žalovaný zaplatil na předmětnou smlouvu žalobci celkem částku ve výši [částka].

8. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužných splátek.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni [datum] a že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.

11. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

12. V obsáhlé odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a aby označil a soudu doložil veškeré důkazy, kterými úvěruschopnost žalovaného ověřil, žalobce soudu sdělil, že posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], celkové měsíční náklady žalovaného činí [částka] a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Na základě takto zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce soudu předložil formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu žalovaného (z níž bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného), výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s provedeným skóringem žalovaného, výpis z registru SOLUS (z nějž bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti), informativní výpisy z bankovního účtu (dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen, a že má pracovní poměr a má tak zajištěn stálý příjem, a jimiž byl tento příjem ověřen). V hodnocení klienta shora žalobce provedl analýzu bonity žalovaného. K výdajové stránce uvedl, že k jejímu určení zcela postačuje údaj o výši životního minima ve výši [částka] (jako částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, kromě splátek úvěrů a nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají). Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel z údajů, sdělených mu žalovaným, který uvedl, že jeho náklady na bydlení činí [částka] (nájemné + inkaso). Žalobce přitom vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě (§ 6 o. z.). Dále uvedl, že „oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady na bydlení činí částku [částka], je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši [částka].“ Žalovaný dále neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost, a neměl v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, ani neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady.

13. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] bylo zjištěno, že jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného je příjem ze zaměstnání ve výši [částka]. Výdaje žalovaného jsou tvořeny jeho osobními výdaji (životní minimum) ve výši [částka], výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka] a ostatními výdaji (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši [částka], tedy celkem výdaje ve výši [částka]. Jiné výdaje nejsou v hodnocení uvedeny, resp. činí [částka], rezerva činí [částka] (vzhledem matematickému výpočtu níže jde o zřejmou chybu, správně má být [částka], tato skutečnost je navíc soudu známa z úřední činnosti), volné zdroje (příjmy mínus výdaje) činí [částka]. Žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od [datum] u [právnická osoba]., [adresa], výpovědní lhůta neběží. Žalovaný je svobodný, ve společné domácnosti s partnerkou nežije, forma bydlení: u rodičů.

14. Z historie pohybů na běžném účtu č. ú. [č. účtu], vedeném na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období [datum] až [datum], soud zjistil, že v tomto období byly na tento účet od plátce [právnická osoba]. připsány platby dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

15. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že na jméno žalovaného zde byl uveden počet finančních institucí se žádostí 6 (počet bank a finančních institucí, kromě žalobce, u nichž si žalovaný žádal o úvěr, uvedeny žádosti živé, odvolané klientem a zamítnuté), částka expozice ve výši [částka] (součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, včetně úvěru u žalobce), částka limit ve výši [částka] (součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, včetně úvěrů u žalobce, hlášených jako revolving) a dluh po splatnosti ve výši [částka] (součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet, včetně úvěrů u žalobce).

16. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] soud zjistil, že zde na jméno žalovaného není uveden žádný záznam.

17. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl v době žádosti o úvěr platný a osobní údaje žalovaného v něm uvedené souhlasí s údaji uvedenými ve smlouvě o úvěru.

18. Z ostatních soudem provedených důkazů nebyly zjištěny žádné jiné rozhodné skutečnosti, jež by měly vliv na rozhodnutí ve věci.

19. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobcovy nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

22. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

23. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

24. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

25. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Dle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost občanského průkazu předloženého žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalovaného uvádí závěry, které z údajů v této listině obsažených nevyplývají, nebo jsou s nimi i v rozporu (v registru NRKI není uvedeno skóre CBS žalovaného, je zde uvedena stupnice interní Score Card, která sama o sobě nevypovídá nic o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. tuto schopnost nepotvrzuje. Naopak z údajů v NRKI vyplývá, že žalovaný čerpá, popř. čerpal značné množství úvěrů a půjček, a to i co do počtu osob věřitele, i co do výše dluhového zatížení, a navíc že se i ocitl v prodlení s úhradou svého dluhu). Tato skutečnost nebyla žalobcem nijak reflektována, ani v hodnocení klienta, ani v doplnění žaloby ze dne [datum], naopak v tomto doplnění žaloby žalobce tvrdí, že žalovaný neměl v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. Dále validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr skóringovým systémem (uvedená žalobcem v žalobním návrhu) se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť sice vychází jednak z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, řádně doloženého a ověřeného předloženým historickým výpisem z bankovního účtu žalovaného, ale též z naprosto nedostatečně doložených, resp. prověřených údajů o výši výdajů žalovaného. V otázce výdajové se soudu kromě již výše zmíněného jeví jako zásadní neuvedení údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalovaného ve výši [částka] (životní minimum) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. S argumentací žalobce, že tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele, se soud neztotožňuje. Touto logikou by vlastně v procesu posuzování a ověřování schopnosti žadatele splácet poptávaný úvěr k žádnému ověřování nemuselo docházet, neboť by vždy stačil prostý matematický úkon odpočtu životního minima od zjištěných příjmů žadatele, a zákonodárce by tento postup jako dostačující jistě postuloval v příslušném právním předpisu. Že tomu tak není svědčí dle soudu o tom, že tento postup nelze uznat obecně za postačující. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel pouze z údajů, sdělených mu žalovaným, který uvedl, že jeho náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí [částka]. Že je tento údaj nepřezkoumatelný je zřejmě jasné i žalobci, který ve svém vyjádření sice sám uvádí, že je třeba případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům, žádné své zkoumání v této otázce však následně nedokládá ani netvrdí. Ze skutečnosti, že žalobce nemá k dispozici žádný doklad o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením, ve spojení s faktem, že žalovaný jako své výdaje na bydlení uvedl částku [částka], dle názoru soudu nevyplývá žalobcem tvrzený závěr, že je třeba z takové částky vycházet, nýbrž závěr, že si měl žalobce v procesu zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nějaký takový doklad (např. o výši nájemného, resp. o jiných nákladech žalovaného souvisejících s bydlením), obstarat (např. vyžádat od žalovaného). Žalobcova argumentace, že vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, se soudu jeví podobně alibistická a účelová jako u částky životního minima výše (a domyšleno ad absurdum by nebylo potřeba dokládat, ověřovat a posuzovat vůbec nic - pomineme-li poctivý omyl - protože všichni přece jednají poctivě). Navíc zákon o spotřebitelském úvěru vzhledem k dikci ustanovení § 86 z této premisy zjevně nevychází, když povinnost zkoumat a posoudit žadatelovu úvěruschopnost poskytovateli úvěru explicitně ukládá. Dále žalobcovo tvrzení, že oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou, se soudu jeví rovněž jako účelové, neboť jednak toto lze, resp. tak právní předpisy činí (normativní náklady na bydlení), přičemž dle názoru soudu sice výpovědní hodnota takto stanovených nákladů by byla obdobná jako u částky životního minima shora, a tedy v tomto případě se soud s tímto žalobcovým tvrzením ztotožňuje, avšak tento rozporný přístup žalobce k validitě podkladů pro posuzování úvěruschopnosti svědčí spíš než o účelnosti o účelovosti jeho přístupu k procesu posuzování schopnosti žadatele o úvěr tento splácet. V případě výdajů na bydlení shora je tak dle názoru soudu patrný pro forma přístup žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tento údaj je naprosto nepřezkoumatelný, neboť je uveden bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z hodnocení klienta nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajů žalovaného. Navíc se soudu i přes svou nepřezkoumatelnost výše těchto výdajů (i těch neuvedených, resp. uvedených jako ostatní ve výši [částka]) jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech demonstrativně uvedených shora, žádné další, resp. vyšší ostatní výdaje, než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované (strava, ošacení, doprava, záliby). Shrnuto, dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce výdajů žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil [částka]. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.