5 C 285/2024 - 104

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno právního zástupce] sídlem [Adresa právního zástupce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení 48 254,58 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 132,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 22 121,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 127,91 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 635,10 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 254,58 Kč od 11.5.2024 do zaplacení a úrokem 13,99 % ročně z částky 47335,59 Kč od 1.5.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 48 254,58 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 11.5.2021 uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr až do výše 55 000 Kč a žalovaná se jí jej zavázala vrátit formou 90 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč spolu s poplatky, úrokem ve výši 13,99 % ročně a pojistným za pojištění neschopnosti splácet ve výši 113 Kč měsíčně. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP) a Ceník. Před uzavřením této smlouvy přitom žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované z informací poskytnutých žalovanou, z potvrzení o příjmu, z transakčních pohybů na jejím osobním bankovním účtu, z externích a interních závazků žalované a z výpisů z rejstříků (ISIR, CEE, SOLUS, CBCB). Žalovaná dokončila čerpání úvěru 9.6.2021, následně se však opakovaně i přes výzvy žalobkyně dostávala do prodlení s plněním, žalobkyně proto úvěr ke dni 23.8.2023 prohlásila za splatný a žalovanou vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaná však žalobkyni i přes zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak nyní domáhá zaplacení jistiny 47 335,59 Kč, poplatků 918,99 Kč, úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Podle interní karty eviduje žalobkyně u žalované žádost o úvěr, v níž uvedla měsíční příjem 16 640 Kč, což zkontroloval pracovník banky na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u žalobkyně. Žalobkyně pak eviduje, že pomocí interního napojení na ISIR ověřila, že žalovaná, ani její zaměstnavatel nejsou v aktivním insolvenčním řízení, ověřila splátkovou morálku žalované z CBCB a z historie interní evidence ověřila, že neměla žádné relevantní negativní informace. Dále žalobkyně eviduje, že žalovaná uvedla v žádosti výdaje 3 000 Kč, žalobkyně však stanovila životní výdaje žalované na základě sdělených dat (např. počet vyživovacích povinností, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 998 Kč, přičemž ukazatel splátkového zatížení dosahoval 25,84 %. Zároveň žalobkyně vycházela v rámci dotazu z CCB z toho, že měla žalovaná v dané době revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč se splátkou 300 Kč a kreditní kartu s limitem 16 000 Kč s orientační splátkou 480 Kč, žalované tak zbylo 12 340 Kč k pokrytí životních nákladů.

6. Dle výpisu z bankovního účtu žalované za dobu od 1.1.2021 do 30.4.2021 byla v lednu r. 2021 žalované poskytnuta ÚP podpora v nezaměstnanosti, zároveň jí byla od ledna r. 2021 převáděna mzda od společnosti [právnická osoba] v průměrné výši 16 210,25 Kč měsíčně. Počáteční zůstatek v lednu r. 2021 na tomto účtu dosahoval 90,98 Kč a konečný disponibilní zůstatek v dubnu r. 2021 činil 39,71 Kč, když žalovaná v březnu a dubnu r. 2021 vydávala vyšší částku, než kolik byl její příjem evidovaný na tomto účtu. Z jednotlivých zde evidovaných plateb přitom nelze učinit závěr o tom, o jaké výdaje se jedná (výdaje ne/zbytné).

7. Ze smlouvy o úvěru, detailů zadané operace, VOP a Ceníku má soud za prokázané, že spolu dne 11.5.2021 strany uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr až do výše 55 000 Kč a žalovaná se jí jej zavázala vrátit do 10.11.2028 formou 90 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč splatných k 10. dni v měsíci od 10.6.2021 spolu s poplatky, úrokem ve výši 13,99% ročně při RPSN 15,15% a pojistným za pojištění neschopnosti splácet ve výši 113 Kč měsíčně, když žalovaná zároveň přistoupila k [Anonymizováno] smlouvě č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a [Anonymizováno] , a to přes inkaso, kdy se zavázala zajistit na svém účtu dostatečný disponibilní zůstatek a neomezit či předčasně nezrušit svůj souhlas s tímto inkasem. Pro případ prodlení žalované s plněním 1 splátky pro dobu delší než 3 měsíce, nebo pro případ prodlení se dvěma splátkami si přitom strany sjednaly právo žalobkyně na prohlášení daného úvěru za splatný. Za nedílnou součástí této smlouvy byly označeny VOP a Ceník.

8. Podle výpisu z úvěrového účtu vedeného v rámci shora specifikované smlouvy a podkladů pro soudní řízení byl předmětný úvěr ze strany žalované čerpán 11.5.2021, přičemž žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky, když se opakovaně dostávala do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, přičemž v květnu r. 2023 splátku neuhradila. Ke dni zesplatnění pak dosahovala dlužná jistina 47 335,59 Kč, dlužný úrok 4 635,10 Kč, dlužné úroky z prodlení 5 127,91 a dlužné poplatky 918,99 Kč. Celkově přitom žalovaná na tento úvěr uhradila 28 867,04 Kč.

9. Z poslední výzvy vyplývá, že žalobkyně vystavila na jméno žalované dne 22.7.2023 výzvu k úhradě dlužné částky 2 913 Kč v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak dojde k zesplatnění předmětného úvěru.

10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti a příslušného podacího archu soud zjistil, že dne 29.8.2023 zaslala žalobkyně žalované oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru ke dni 23.8.2023.

11. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího archu zaslala žalobkyně dne 23.4.2024 v této věci předžalobní upomínku.

12. Z provedeného dokazování má osud za prokázané následující:

13. Žalobkyně ve svých interních záznamech eviduje u žalované žádost o úvěr, v níž uvedla měsíční příjem 16 640 Kč, který její pracovník zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u žalobkyně. Žalobkyně pak eviduje, že pomocí interního napojení na ISIR ověřila, že žalovaná, ani její zaměstnavatel nebyly v aktivním insolvenčním řízení, ověřila splátkovou morálku žalované z CBCB a z historie interní evidence ověřila, že neměla žádné relevantní negativní informace. Dále žalobkyně eviduje, že žalovaná uvedla v žádosti výdaje 3 000 Kč, žalobkyně však stanovila životní výdaje žalované na základě sdělených dat (např. počet vyživovacích povinností, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 998 Kč, přičemž ukazatel splátkového zatížení dosahoval 25,84 %. Zároveň žalobkyně vycházela v rámci dotazu z CCB z toho, že měla žalovaná v dané době revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč se splátkou 300 Kč a kreditní kartu s limitem 16 000 Kč s orientační splátkou 480 Kč, žalované tak zbylo 12 340 Kč k pokrytí životních nákladů.

14. V lednu r. 2021 byla žalované poskytnuta ÚP podpora v nezaměstnanosti, zároveň jí byla od ledna r. 2021 převáděna na její bankovní účet mzda od společnosti [právnická osoba] v průměrné výši 16 210,25 Kč měsíčně. Počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované v lednu r. 2021 dosahoval 90,98 Kč a konečný disponibilní zůstatek v dubnu r. 2021 činil 39,71 Kč, když žalovaná v březnu a dubnu r. 2021 vydávala vyšší částku, než kolik byl její příjem evidovaný na tomto účtu. Z jednotlivých zde evidovaných plateb přitom nelze učinit závěr o tom, o jaké výdaje se jedná (výdaje ne/zbytné).

15. Dne 11.5.2021 spolu strany uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr až do výše 55 000 Kč a žalovaná se jí jej zavázala vrátit do 10.11.2028 formou 90 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč splatných k 10. dni v měsíci od 10.6.2021 spolu s poplatky, úrokem ve výši 13,99% ročně při RPSN 15,15% a pojistným za pojištění neschopnosti splácet ve výši 113 Kč měsíčně, když žalovaná zároveň přistoupila k [Anonymizováno] smlouvě č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a [Anonymizováno] , a to přes inkaso, kdy se zavázala zajistit na svém účtu dostatečný disponibilní zůstatek a neomezit či předčasně nezrušit svůj souhlas s tímto inkasem. Pro případ prodlení žalované s plněním 1 splátky pro dobu delší než 3 měsíce, nebo pro případ prodlení se dvěma splátkami si přitom strany sjednaly právo žalobkyně na prohlášení daného úvěru za splatný.

16. Předmětný úvěr byl ze strany žalované čerpán 11.5.2021, přičemž žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky a v květnu r. 2023 splátku neuhradila. Dne 29.8.2023 zaslala žalobkyně žalované oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru ke dni 23.8.2023 s ohledem na nehrazení splátek žalovanou řádně a včas. K tomuto dni dosahovala dlužná jistina 47 335,59 Kč, dlužný úrok 4 635,10 Kč, dlužné úroky z prodlení 5 127,91 a dlužné poplatky 918,99 Kč. Celkově žalovaná na tento úvěr uhradila 28 867,04 Kč.

17. Dne 23.4.2024 zaslala žalobkyně v této věci žalované předžalobní upomínku.

18. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

19. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

23. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

24. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

26. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

28. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

30. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalované z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi stranami uzavřena 11.5.2021. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně na základě této smlouvy žalované poskytla 55 000 Kč a žalovaná jí naopak uhradila 28 867,04 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně poskytovala žalované tuto částku v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

32. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných od žalované, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z transakčních pohybů na bankovním účtu žalované, z interních a externích závazků žalované a z registrů jako SOLUS a CBCB. Zcela však absentuje tvrzení, jaké přesně informace po žalované požadovala, resp. jaké informace jí žalovaná poskytla co do svých osobních a majetkových poměrů (osobní stav, počet vyživovacích povinností, bydlení, náklady na bydlení, nezbytné výdaje, závazky apod.), kdy a kde byly provedeny jednotlivé dotazy v registrech a jaké údaje byly zjištěny a jakým způsobem byly všechny zjištěné informace zohledněny v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované. Nadto pak uvedené nebylo řádně doloženo, když, co se týče žalovanou poskytnutých informací, byl soudu předložen toliko interní záznam žalobkyně, z nějž nelze učinit žádný objektivní závěr, ani co do pramene těchto informací (zda se jedná o informace poskytnuté žalovanou), ani co do jejich rozsahu (absentuje uvedené osobního stavu, počtu vyživovacích povinnosti, bydlení, nákladů, závazků apod.), a co se týče jejích poměrů byl soudu předložen toliko výpis z bankovního účtu žalované, z něj však, jako z ojedinělého důkazu, není možné učinit adekvátní ucelený závěr o situaci žalované, když z něj není možné učinit závěr ani co do jejích výdajů v otázce jejich ne/zbytnosti, nadto z něj však není možné učinit ani žádný závěr co do osobního stavu žalované, jejího bydlení, nákladů s tím spojených apod. Naopak lze z tohoto výpisu zjistit, že žalovaná měla v bezprostřední době před uzavřením dané smlouvy nižší příjmy než výdaje, v rámci konečného disponibilního zůstatku na bankovním účtu jí tak zbývalo toliko 39,71 Kč – uvedené tak dle názoru soudu nesvědčí o odpovídající úvěruschopnosti žalované, a to i za situace, kdy byly sjednány splátky toliko ve výši 1 000 Kč měsíčně. Osamocené zkoumání z databáze CBCB je pak dle názoru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě nemůže adekvátně vypovídat o skutečné majetkové situaci žalované a její schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod., a dále bez dalšího vycházela toliko z výše uvedeného, resp. soudu nenavrhla, nepředložila ani žádný další důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané smlouvy, resp. přezkoumání jejích příjmů, výdajů, poměrů apod. (např. doklady o výdajích žalované, výpisy z daných registrů/vyjma CBCB/, výsledek posouzení apod.).

33. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně tak nebylo dostatečné, resp. splnění této zákonné povinnosti žalobkyně řádně netvrdila, ani neprokázala, neunesla tak v tomto bodu břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, a to i přes poučení soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

34. S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy žalované plnění ve výši 55 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinna toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž jí doposud vydala toliko 28867,04 Kč, k vydání tedy zbývá 26 132,96 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

35. Soud přitom v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil žalované lhůtu k úhradě v základní 3denní pariční lhůtě, když má za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalované a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, když byla žalovaná vyzvána k úhradě v rámci zesplatnění již v srpnu r. 2023, měla tak již více než rok a půl k úhradě.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná převažující úspěch ve věci, a vzniklo jí tak právo na částečnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady jí však nevznikly (výrok III).

Poučení