5 C 289/2021-31

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 19.240,27 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.990 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 14. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 14.157,95 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 8.000 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a dále ve výši 1,5% z částky 8.000 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 9,75% z částky 2.475,44 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a dále jen z částky 1.485,44 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 1,25% z částky 990 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 29% jdoucím z částky 10.475,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 6.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zápůjčku zavázal vrátit ve 45 týdenních pravidelných splátkách po 236 Kč spolu s částkou ve výši 4.617 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování doručení a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil pouze částku 5.010 Kč Poslední příslušná splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] tak činila dlužná jistina částku 2.475,44 Kč a dlužný poplatek částku 2.915,55 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 2.457,44 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru úrokem ve výši 29 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 9.667,55 Kč bez příslušenství, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.390,99 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 2.475,44 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 2.915,55 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 855,47 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z částky 2.475,44 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 433,10 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.475,44 Kč od 14. 3. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z částky 2.475,44 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny 2.475,44 Kč od [datum] do zaplacení. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zápůjčku zavázal vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 243 Kč spolu s částkou ve výši 6.539 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.431 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování doručení a flexibilní splácení ve výši 3.444 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1.664 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však od uzavření smlouvy neuhradil ničeho. Ke dni 30. 7. 2019 tak činila dlužná jistina částku 8.000 Kč a dlužný poplatek částku 6.539 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.000 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru úrokem ve výši 29 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 18.149,28 Kč bez příslušenství, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 13.849,28 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 8.000 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 5.849,28 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1.508 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z částky 8.000 Kč od 29. 4. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.111,11 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.000 Kč od 7. 8. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z částky 8.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 8.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě pohledávek plynoucí z předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný se zdržuje na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o zápůjčce, a to zejména odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 4.617 Kč sestávajícím z úroku ve výši 799 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka činila 233 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a.

6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z povolení k pobytu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva s poznámkou neurčitá a 2 výplatní pásky specifikovány jako 9,10 2018. Žalovaný má základní vzdělání, je svobodný a žije v nájmu. Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti a nevlastní automobil. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaný vykonával pomocné práce na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa]. Čistý příjem žalovaného činil 12.400 Kč a ostatní příjmy 6.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily částku 2.000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nesplácí další závazky a nemá kreditní kartu. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

7. Z tabulky umoření ze dne [datum] má soud prokázáno, že na svůj dluh vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplatil žalovaný celkem částku 5.010 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 6.539 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1.431 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 3.444 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.664 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 243 Kč, přičemž poslední splátka činila 202 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a.

9. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z povolení k pobytu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva s poznámkou neurčitá a 2 výplatní pásky specifikovány jako 12/ 2018 a [číslo]. Žalovaný má základní vzdělání, je svobodný a žije v nájmu. Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti a nevlastní automobil. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], jako operátor výroby. [příjmení] příjem žalovaného činily částku 22.593 Kč. Odhadované měsíční výdaje sestávaly z částky 2.500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že splácí další závazky s měsíční splátkou 1.062 Kč a nemá kreditní kartu. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou téhož dne na adresu [adresa žalovaného], upozorněn na prodlení s úhradou svého závazku a byl vyzván ke splacení zbývající části zápůjček a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 25.323,52 Kč, nejpozději do [datum] na účet žalobkyně.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byly postupně uzavřeny dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce, současně se však jedná o spotřebitelské úvěry (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

22. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté úvěry v celkové výši 14.000 Kč (6.000 + 8.000) zaplatit celkem 25.156 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že zákaznické karty jsou svým obsahem v uváděných finančních informacích vnitřně rozporné a jsou zde významné rozdíly mezi uváděnými údaji. Především podle ověřované pracovní smlouvy, která nebyla předložena ani blíže specifikována, jako zaměstnavatel byla v obou případech uváděna společnost [právnická osoba], sídlem [adresa]. Ke dni [datum] měl žalovaný přitom pro svého zaměstnavatele vykonávat„ jen“ pomocné práce s čistým příjmem 12.400 Kč měsíčně. O tři měsíce později už měl žalovaný pracovat jako operátor výroby s čistým příjmem 22.593 Kč měsíčně. [právnická osoba] pak žádným způsobem neprovedla konkrétní analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný konkrétní výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu, náklady na dojíždění, ošacení, volnočasové aktivity atd.). Naopak dokonce jen výslovně uvedla, že žalovaný má měsíční odhadované výdaje ve výši 2.000 Kč, resp. 2.500 Kč měsíčně. Takové výdaje jsou zcela mimo realitu, a to zejména i v porovnání s částkou životního minima (v tehdy platně stanovené výši) 3.410 Kč měsíčně, které slouží k pokrytí základních potřeb. Přičemž částka životního minima nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. Nelze pak uvěřit, že by žalovaný, který uvedl, že bydlí v nájmu, tento nájem nehradil, když zcela absentuje údaj o výši toho nájmu. Nelze také uvěřit tomu, že žalovaný nemá žádné výdaje spojené s dopravou do zaměstnání a jiné obvyklé výdaje (na ošacení, komunikační prostředky – žalovaný uváděl svoje číslo na mobilní telefon). Nic takového se ze smlouvy ani zákaznické karty nepodává. Výdaje žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný spotřebitelský úvěr (zápůjčky) splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

24. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

25. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému zápůjčky v celkové výši 14.000 Kč (6.000 + 8.000), plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil jen částku 5.010 Kč, zbývá mu doplatit částku 8.990 Kč (14.000 - 5.010).

29. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 8.990 Kč se pak stal splatným dnem 13. 7. 2021, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 14. 7. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

30. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství, a to i co do rozdílu mezi úroky požadovanými ve výši 10 % a 9,75 % a jejich zákonnou výší, viz shora. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení