5 C 29/2025 - 144

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro 752 538,61 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 670 670,15 Kč spolu s 14,75 % úrokem z prodlení od 10. 10. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 868,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 89 236,72 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 44 726,72 Kč, s úrokem ve výši 8,70 % ročně z částky 752 538,61 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 68 581,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [Adresa advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 752 538,61 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží na základě uzavřené Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

2. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila.

3. Soud pro nečinnost účastníků postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl listinné důkazy, na základě kterých zjistil, že dne [datum] uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na základě které poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 800 000 Kč. Účastníci si sjednali pevnou úrokovou sazbu 8,70 % ročně s tím, že úvěr bude splácen v 96 měsíčních anuitních splátkách, první splátka dne 14. 4. 2022, poslední dne 14. 3. 2030 ve výši 11 575 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka bude ve výši 11 505,41 Kč s tím, že splatnost všech splátek je vždy k 14. dni v měsíci. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 1 111 130,40 Kč (RPSN 9,05 % ročně). Dále si strany sjednaly, že úvěr může být čerpán jednorázově ke dni 22. 3. 2022 na účet číslo [č. účtu] vedený na jméno [Jméno žalované]. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22. 3. 2022 uvedla žalovaná, že její čistý měsíční příjem činí 53 860 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 5 000 Kč. Z vyhodnocení dat v žádosti žalobkyně uvedla, že společenské postavení žalované je v domácnosti a není nutnost doložení jejího příjmu, přičemž čistý měsíční příjem činí 53 860 Kč. Z doloženého výpisu z účtu vedeného na žalovanou u [právnická osoba]. číslo účtu [č. účtu] za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 byl zjištěn počáteční zůstatek 1 451,31 Kč, konečný zůstatek 6,61 Kč, dne 9. 11. byla na účet poukázána částka 27 247 Kč z protiúčtu [jméno FO] označená jako „Marius 10/2021“, dne 11. 11. 2021 byla z účtu vybrána částka 36 400 Kč, dne 12. 11. 2021 byla poukázána částka 8 700 Kč od Úřadu práce [adresa] na rodičovském příspěvku 10/21, dne 12. 11. 2021 byla z účtu vybrána částka 10 500 Kč a dne 12. 11. byla na účet poukázána částka 1 500 Kč od [jméno FO] označená jako „alimenty 11/2021“. Za období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 byl zjištěn počáteční zůstatek 6,61 Kč a konečný zůstatek 7,72 Kč, na účet byla poukázána dne 9. 12. 2021 částka 29 262 Kč od [jméno FO] označená jako „tátovo výplata 30 912 Kč“, dne 10.

12. částka 1 500 Kč od [jméno FO] označená jako „[Anonymizováno]“ a dne 13. 12. 2021 platba rodičovského příspěvku žalované [Anonymizováno] od Úřadu práce v [adresa] ve výši 8 700 Kč, dne 13. 12. byla z účtu vybrána částka 26 600 Kč. Za období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022 bylo zjištěno, že částka 800 000 Kč byla žalované poukázána dne 22. 3. 2022 z účtu číslo [č. účtu]. Tento účet vykázal počáteční zůstatek -13,96 Kč, konečný zůstatek 766 785,24 Kč. Dále z účtu soud zjistil, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek za měsíc únor 2022 od Úřadu práce v [adresa] ve výši 15 279 Kč, od [jméno FO] výživné ve výši 1 500 Kč a současně na tento účet byla poukázána dne 9. 3. 2022 částka 26 332 Kč od [jméno FO] označená jako „tátovo výplata 02/2022“. Dne 18. 3. byla z účtu poukázána platba ve výši 7 000 Kč ve prospěch [právnická osoba]. Dne [datum] uzavřeli strany dodatek ke Smlouvě o úvěru číslo [hodnota], podle kterého se strany dohodly na odložení anuitních splátek v období od 14. 12. 2022 s tím, že splácení opět začíná od 14. 6. 2023 a počet měsíčních anuitních splátek se mění z 96 na 102 s tím, že poslední den splátky je 14. 3. 2031. Žalobkyně dopisem (nedatováno) sdělila žalované, že na jejím účtu pro nedostatek peněz neproběhla pravidelná splátka a k 22. 8. 2023 je v prodlení s částkou 11 575 Kč a dalších 30,60 Kč činil nepovolený debet včetně úroku z prodlení a vyzvala žalovanou k okamžitému složení finančních prostředků na účet. Dalším dopisem (nedatováno) označeným jako prvá výzva k zaplacení dluhu vyzvala žalobkyně žalovanou s tím, že k 29. 8. 2023 je stále v prodlení se splácením svého úvěru. K uvedenému datu se jedná o částku 10 705,60 Kč a vyzvala žalovanou, aby si na účet okamžitě zaslala dostatek peněz, ze kterých bude splátka stržena. Tato výzva byla zopakována dalším dopisem (nedatováno) s tím, že do 19. 9. 2023 nedošly peníze od žalované, jedná se o částku dluhu 22 782,91 Kč a nepovoleném debetu 0,11 Kč a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky s tím, že pokud dluh nevyrovná do 16. 10. 2023, bude zaslána další zpoplatněná výzva ve výši 500 Kč a žalobkyně může využít právo úvěr zesplatnit. Dne 16. 1. 2024 sdělila žalobkyně žalované, že již přes několika marně zaslaných písemných upomínek a výzev je žalovaná v prodlení s hrazením splátek, důsledně tomu dnem 14. 1. 2024 zesplatňuje pohledávky z poskytnutého úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 804 892,64 Kč do 23. 1. 2024. Podle dodejky byla zásilka uložena dne 16. 1. 2024 a jako nevyzvednutá vrácena žalobkyni zpět. Žalobkyně doložila přehled splátek úvěru, ze kterých bylo zjištěno, že na úvěr z úvěrové smlouvy ze dne 22. 3. 2022 zaslala žalovaná celkem částku 122 329,85 Kč a po podání žaloby podle vyjádření právní zástupkyně žalobkyně byla uhrazena další částka v celkové výši 7 000 Kč, tedy celkem 129 329,85 Kč. Dne 2. 9. 2024 sdělil právní zástupce žalobkyně žalované, že převzal právní zastoupení žalobkyně a vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 880 421,35 Kč nejpozději do sedmi dnů od odeslání této výzvy s tím, že pokud nedojde k úhradě pohledávky či k podání návrhu na smírné řešení v této lhůtě, lze tento dopis považovat za předžalobní výzvu. Podle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě dne 2. 9. 2024 pod podacím číslem [hodnota]. Žalobkyně současně doložila Sazebník [právnická osoba] pro fyzické občany, účinný od 1. 11. 2023.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“ Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky je důvodná jen zčásti, nárok na zaplacení dluhu z úvěru nelze odvodit ze smluvního ujednání účastníků, ale toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Žalobkyně vycházela z prohlášení žalované uvedeného v Žádosti o úvěr, podle kterého žalovaná disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši 53 860 Kč a její pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 5 000 Kč. Tyto údaje jsou ale zcela v rozporu s doloženými výpisy z účtu žalované vedeného u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] za období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022. Jak vyplývá z výpisu z účtu za toto rozhodné období, žalovaná je po tuto dobu na rodičovské dovolené a její jediný měsíční příjem je rodičovský příspěvek ve výši 8 700 Kč v listopadu a prosinci 2021, v březnu 2022 ve výši 15 279 Kč. Dále pobírá za celé rozhodné období výživné pro nezletilé dítě od jeho otce [jméno FO] ve výši 1 500 Kč. Z doložených výpisů z účtů nelze zjistit žádný další příjem žalované. Dne 9. 11. 2021 byla na účet poukázána částka 27 247 Kč, dne 9. 12. 2021 částka 29 262 Kč a dne 9. 3. 2022 částka 26 332 Kč, přičemž všechny položky jsou označeny jako „tátova výplata“, ale žalobkyně v Žádosti o poskytnutí úvěru, na předepsaném formuláři nepožaduje žádné bližší informace o osobním stavu žadatelky o úvěr, počet osob v domácnosti a tak není zřejmé, zda žalovaná tvoří společnou domácnost s [jméno FO] či zda žije sama s dítětem. Žalobkyně se rovněž ani nezabývá skutečnostmi, jakým způsobem žadatelka o úvěr spokojuje své bydlení a jakou částku na platbách spojeným s bydlením vynakládá, spokojí se pouze s jejím prohlášením, že její pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 5 000 Kč. V daném případě není tedy zřejmé, zda žalovaná žije ve společné domácnosti s [jméno FO], jehož příjem je na její účet poukazován, zda tak není činěno pouze z důvodu zamýšlené žádosti o úvěr a vzhledem k tomu, že v době, kdy žádala o úvěr je na rodičovské dovolené, je nanejvýš zřejmé, že ze státního příspěvku na podporu rodičovství nemůže hradit sjednané splátky úvěru ve výši 11 575 Kč a je se splatností těchto splátek vázána na příjem svého partnera [jméno FO], žalobkyně se ale o osobní a majetkové poměry [jméno FO] vůbec nezajímala, i když „de facto“ se jednalo o osobu, na jejímž příjmu byla platba splátek úvěru závislá. V žádosti o poskytnutí úvěru je uveden čistý měsíční příjem žalované 53 860 Kč, tato skutečnost vůbec neodpovídá doloženým výpisům z účtu, které za rozhodné období vykazují počáteční a konečný zůstatek buď v drobném mínusu či minimálním zůstatku, z čehož je zřejmé, že ani za situace, že by byl zvažován příjem [jméno FO], není na účtu hospodařeno tak, aby žalované zůstávaly v dispozici prostředky ke splácení úvěru, což se následně promítlo v žádosti žalované o odložení anuitních splátek v období od 14. 12. 2022 do 14. 6. 2023 pro nedostatek finančních prostředků a i přes uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], kterým žalobkyně žádosti žalované vyhověla je zřejmé z doložených upomínek, že již nejpozději v srpnu 2023 nedisponovala žalovaná vůbec žádnými prostředky, kterými by mohla splácet sjednanou splátku ve výši 11 575 Kč. Za této situace nemohl soud postup žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Zákon výslovně ukládá povinnost žalobkyni jednotlivé příjmy a výdaje žalované zkoumat a porovnávat. S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení), a to zejména za situace, kdy žalovaná sdělila, že nemá veden osobní bankovní účet. Žalobkyně ani nezhodnotila skutečnost, že v době poskytnutí úvěru byla žalovaná na mateřské dovolené s minimálním příjmem a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jak je hospodařeno se mzdou otce jejího dítěte [jméno FO] za situace, když výpisy z účtu za předchozí období před poskytnutím úvěru nevykazovaly žádné zůstatky. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru. Po podání žaloby jednali účastnice o možném smírném řešení. Žalovaná po podání žaloby uhradila osmi splátkami celkem částku 7 000 Kč, která byla započítána na obchodní úrok, který po snížení činí částku 89 236,72 Kč z původních 96 236,72 Kč a o tuto částku vzala návrh zpět. V souladu s ustanovením § 119a odst. 3 o.s.ř. byla žalobkyně soudem poučena, aby navrhla důkazy potřebné k prokázání sporného tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, vyzvala žalobkyni, aby tyto důkazy označila bez zbytečného odkladu s tím, že následkem nesplnění této výzvy bude věc posouzena jako vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žádné další důkazy k prokázání sporného tvrzení nenavrhla, důsledně tomu soud postupoval v intencích ustanovení § 2991 občanského zákoníku a provedl redukci nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Dle vyjádření žalobkyně žalovaná v průběhu řízení zaplatila před podáním žaloby celkem ze smlouvy o úvěru částku 122 329,85 Kč a podle prohlášení právní zástupkyně žalobkyně při jednání o smíru ve splátkách dalších celkem 7 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na obchodní úrok, celkem 129 329,85 Kč. Žalované se dostala jistina ve výši 800 000 Kč, po odpočtu částky 129 329,85 Kč činí výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna vydat částku 670 670,15 Kč, neboť výpisem z účtu žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno, že částka 800 000 Kč jí byla z účtu žalobkyně připsána na její účet vedený u [právnická osoba] pod číslem [č. účtu] dne [datum].

5. Nebyla-li smlouva o úvěru platně sjednána, nemá žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek, důsledně tomu soud návrh na zaplacení částky 81 868,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 89 236,72 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 44 726,72 Kč, s úrokem ve výši 8,70 % ročně z částky 752 538,61 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, v plném rozsahu zamítl.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním částky 670 670,15 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí 14,75 % a běží od 10. 10. 2024 (žaloba došla soudu) do zaplacení.

7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše žalované částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

8. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 30 102 Kč a podle vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 6 úkony po 11 340 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, cestovné z AK v [Adresa advokáta] a zpět ve výši 2 x 89 Kč, náhradu promeškaného času 6 půlhodin po 150 Kč a 21 % DPH ve výši 15 849,90 Kč, celkem 116 419,90 Kč. Soud neshledal účelně vynaloženým nákladem odměnu za vyjádření žalobkyně ze dne 12. 2. 2025 a 17. 3. 2025, které žalobkyně zaslala soudu k výzvě soudu za účelem doplnění skutkových tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalované a výše celkového plnění žalované před podáním žaloby, neboť tato tvrzení měla být již součástí původní žaloby. Žalobkyně požadovala zaplacení celkem částky 752 538,61 Kč, byla jí přiznána částka 670 670,15 Kč (úspěch ve výši 89,12 %), návrh v části 81 868,40 Kč včetně příslušenství byl soudem jako nedůvodný zamítnut (neúspěch ve výši 10,87 %, tj. 11 %). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 % (89 % - 11 %), a to z částky 87 925,48 Kč (soudní poplatek 30 102 Kč, náklady právního zastoupení za 4 úkony – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání ve výši 11 340 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 1 režijní paušál po 450 Kč, cestovné 2x 89 Kč a náhradu za ztrátu času 6 půlhodin po 150 Kč), ve výši 68 581,50 Kč a uložil žalované zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [Adresa advokáta].