5 C 291/2020-108

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 3.247,25 Kč s příslušenstvím - pokračování v řízení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 247,25 Kč s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 50.547,25 Kč od 29.4.2008 do 26.3.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 47.547,25 Kč od 27.3.20019 do 26.4.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 44.547,25 Kč od 27.4.2019 do 24.5.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 41.547,25 Kč od 25.5.2019 do 2.7.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 38.547,25 Kč od 3.7.2019 do 24.7.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 35.547,25 Kč od 25.7.2019 do 30.8.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 33.047,25 Kč od 31.8.2019 do 3.10.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 30.547,25 Kč od 4.10.2019 do 31.10.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 28.547,25 Kč od 1.11.2019 do 27.11.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 26.247,25 Kč od 28.11.2019 do 27.12.2019, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 23.747,25 Kč od 28.12.2019 do 21.1.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 21.247,25 Kč od 22.1.2020 do 28.2.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 19.247,25 Kč od 29.2.2020 do 26.3.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 16.747,25 Kč od 27.3.2020 do 24.4.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 14.247,25 Kč od 25.4.2020 do 22.5.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 12.247,25 Kč od 23.5.2020 do 24.6.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 10.747,25 Kč od 25.6.2020 do 29.7.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 9.247,25 Kč od 30.7.2020 do 25.8.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 7.247,25 Kč od 26.8.2020 do 23.9.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 5.247,25 Kč od 24.9.2020 do 30.10.2020, s úroky řádnými ve výši 14,90 % p.a. z částky 3.247,25 Kč od 31.10.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % z částky 50.547,25 Kč od 29.4.2008 do 30.6.2008, s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % z částky 50.547,25 Kč od 1.7.2008 do 31.12.2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % z částky 50.547,25 Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 50.547,25 Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, s úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 50.547,25 Kč od 1.1.2010 do 30.6.2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 50.547,25 Kč od 1.7.2010 do 30.6.2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 50.547,25 Kč od 1.7.2012 do 31.12.2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 50.547,25 Kč od 1.1.2013 do 31.12.2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 50.547,25 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 50.547,25 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 50.547,25 Kč od 1.1.2019 do 26.3.2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 47.547,25Kč od 27.3.2019 do 26.4.2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 44.547,25 Kč od 27.4.2019 do 24.5.2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 41.547,25 Kč od 25.5.2019 do 30.6.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 41.547,25 Kč od 1.7.2019 do 2.7.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 38.547,25 Kč od 3.7.2019 do 24.7.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 38.547,25 Kč od 3.7.2019 do 24.7.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 35.547,25 Kč od 25.7.2019 do 30.8.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 33.047,25 Kč od 31.8.2019 do 3.10.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 30.547,25 Kč od 4.10.2019 do 31.10.2019 s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 28.547,25 Kč od 1.11.2019 do 27.11.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 26.247,25 Kč od 28.11.2019 do 27.12.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 23.747,25 Kč od 28.12.2019 do 21.01.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 21.247,25 Kč od 22.1.2020 do 28.2.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 19.247,25 Kč od 29.2.2020 do 26.3.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 16.747,25 Kč od 27.3.2020 do 24.4.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 14.247,25 Kč od 25.4.2020 do 22.5.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 12.247,25 Kč od 23.5.2020 do 24.6.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 10.747,25 Kč od 25.6.2020 do 30.6.2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 10.747,25 Kč od 1.7.2020 do 29.7.2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 9.247,25 Kč od 30.7.2020 do 25.8.2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 7.247,25 Kč od 26.8.2020 do 23.9.2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 5.247,25 Kč od 24.9.2020 do 30. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 3.247,25 Kč od 31.10.2020 do 8. 6.2021, a za období od 9. 6. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3.247,25 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.491,28 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 10. 12. 2020 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 247,25 Kč s řádnými úroky ve výši 14,90 % p. a. a zákonnými úroky z prodlení z částek specifikovaných ve výroku I., z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 6. 9. 2007 s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, reg. č. [anonymizováno] [rok]. Dle smlouvy poskytl věřitel žalovanému dne 6. 9.2007 k jeho žádosti převodem na účet úvěr v celkové výši 51 000 Kč. V čl. IV. smlouvy se žalovaný mimo jiné zavázal od zahájení čerpání úvěru splácet měsíčně jistinu a úroky vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2007, v 71 anuitních splátkách ve výši 1 086 Kč. V článku V. smlouvy byla sjednána výše úrokové sazby ve výši 14,90 % p. a. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný smluvně převzaté povinnosti řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splácením svých závazků. Poslední řádnou splátku ze dne 19. 10. 2017 uhradil za měsíc září 2007 a splátky za měsíce následující již neuhradil vůbec. Jelikož věřitel žalovaného bezvýsledně vyzýval k úhradě dlužných částek, Banka využila svého oprávnění a v souladu s článkem XII. odst. 1, písm. a) Obecných úvěrových podmínek věřitele pro úvěry občanům, dopisem ze dne 15. 4. 2008 úvěr zesplatnila, žalovaného vyzvala k okamžitému splacení celé pohledávky dle článku XII. odst. 2, písm. q). Splatnost pohledávky nastala k 28. 4. 2008. Žalovaný nereagoval na před žalobní výzvu k plnění, proto Banka s ohledem na ve smlouvě sjednanou rozhodčí doložku podala žalobu u [anonymizována čtyři slova]. Žaloba byla doručena 11. 12. 2008. V tomto okamžiku došlo ke stavení promlčecí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze [anonymizována čtyři slova] dne 25. 3. 2009 vydal rozhodčí nález sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který nabyl právní moci dne 13. 5. 2009. Na základě tohoto rozhodčího nálezu Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 22. 7. 2009, č. j. 22 Nc 6163/2009-6, nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. S ohledem na postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni bylo usnesením soudního exekutora ze dne 26. 5. 2017, č. j. 135 EX 4756/09-65, rozhodnuto o vstupu žalobkyně coby oprávněné do předmětného řízení na místo [právnická osoba]

3. Žalobkyně dále uvedla, že soudní exekutor usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. 135 EX 4756/09-98, předmětnou exekuci pro neplatně sjednanou rozhodčí doložku, a tedy neplatný exekuční titul, zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 11. 2020. Poté podala žalobkyně novou žalobu, respektive návrh na pokračování v řízení. Konstatovala, že dle aktuální judikatury na poli rozhodčích doložek má zastavení exekuce stejné účinky, jako kdyby došlo ke zrušení rozhodčího nálezu. Dle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů platí, že zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. a) anebo písm. b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku ve věci samé (v tomto případě po právní moci usnesení o zastavení exekuce) a tuto věc rozhodne.

4. V návaznosti na výše uvedené dle § 16 odst. 2 téhož zákona platí, že účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu. Žaloba, resp. návrh na pokračování v řízení, je tak podána ve lhůtě dle § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Žalobkyně specifikovala svůj nárok vůči žalovanému, který před zesplatněním pohledávky dne 19. 10. 2007 splatil na jistinu 452,75 Kč, na úrocích 934,65 Kč. Zůstatek nesplacené jistiny žalované v rozhodčím řízení činil 50 547,25 Kč. Během vedení exekuce ze strany žalovaného došlo k částečným úhradám v celkové výši 47 300 Kč na účet soudního exekutora, tyto úhrady žalobkyně započetla na jistinu pohledávky. Žalobou se domáhá uhrazení zbývající části pohledávky, jejíž exekuční vymáhání muselo být pro nezpůsobilý exekuční titul ukončeno.

5. Ve věci vydaný platební rozkaz podepsaného soudu ze dne 2. 2. 2021, č. j. 5 C 291/2020 – 59, byl zrušen včas podaným odporem žalovaného ze dne 25. 2. 2021. Ve vyjádření ze dne 11. 3. 2021 žalovaný konstatoval, že žalobu neuznává, a to ani z části. Potvrdil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 6. 9. 2007 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok], v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, pohledávky z výše uvedené smlouvy se staly splatnými v souladu s tvrzením žalobkyně dne 28. 4. 2008. Dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Žalovaný uplatnil námitku promlčení žalované pohledávky ke dni 28. 4. 2018.

6. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila. Pouze pro případ, že by pohledávka původního věřitele, [právnická osoba], nebyla nikterak vymáhána, byla by promlčena. Nicméně ode dne zesplatnění činil věřitel veškeré kroky k tomu, aby pohledávka promlčena nebyla tak, jak v žalobě zmínil. Navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

7. Právní zástupce žalovaného dále u jednání namítal, že k návrhu žalovaného na zastavení exekuce se žalobkyně toliko připojila, k zastavení exekuce došlo z úřední povinnosti v souladu s § 55 odst. 3 exekučního řádu. Nedocházelo tedy k přezkumu vydaného rozhodčího nálezu, který byl exekučním titulem. Z tohoto důvodu nebyl naplněn postup ve smyslu § 16 zákona o rozhodčím řízení a žalobkyni nesvědčilo dobrodiní 30 dnů pro podání návrhu na pokračování řízení, neboť v řízení nepokračovala řádně. Opakovaně poukázal na uplynutí desetileté promlčecí doby k uplatnění práva žalobkyně. Sdělil, že zváží podání ústavní stížnosti.

8. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázaný skutkový stav, který nebyl mezi účastníky sporný:

9. Žalovaný uzavřel dne 6. 9. 2007 s [právnická osoba], smlouvu o úvěru (reg. č. [anonymizováno] [rok]), jíž se zavázal nejpozději do 20. 8. 2013 vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky ve výši 51.000 Kč a uhradit sjednané úroky v 71 splátkách po 1.086 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2007. Sjednaná úroková sazba činila 14,90 % p. a. z vyčerpané jistiny úvěru. Naposledy žalovaný uhradil řádnou splátku 19. 10. 2007. Dopisem ze dne 15. 4. 2008 vyzvala Banka žalovaného k doplacení celého úvěrového dluhu ve výši 55 442,60 Kč, splatnost pohledávky nastala k 28. 4. 2008. Podle článku XIV bodu 1 Úvěrových podmínek [právnická osoba] pro fyzické osoby nepodnikatele, které nabyly účinnosti dne 16. 6. 2006, se smluvní strany dohodly„ že majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy o úvěru, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném [anonymizováno 5 slov], [IČO], a to podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti.“ 10. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila 11. 12. 2008 rozhodčí řízení, které vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu. Rozhodčím nálezem ze dne 25. 3. 2009, vydaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozhodcem v sídle [právnická osoba], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který nabyl právní moci dne 13. 5. 2009 a následně i vykonatelnosti, bylo rozhodnuto výrokem I. o povinnosti žalovaného uhradit žalující straně, a to [právnická osoba], [IČO], částku 63 879,16 Kč, s úroky ve výši 14,90 % p. a. z částky 50 547,25 Kč ode dne 1. 12. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p. a z částky 50 547,25 Kč ode dne 1. 12. 2008 do zaplacení, výrokem II. o povinnosti žalovaného uhradit žalující straně na náhradě nákladů řízení částku 3 041,64 Kč a výrokem III. na náhradě nákladů řízení částku 19 837,30 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

11. K vymožení pohledávky s příslušenstvím přiznané citovaným rozhodčím nálezem zahájila banka exekuční řízení proti povinnému žalovanému. Usnesením ze dne 22. 7. 2009, č. j. 22 Nc 6163/2009-6, nařídil Okresní soud Brno-venkov dle citovaného rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 63 879,16 Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce exekuci, jejímž provedením pověřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora [exekutorský úřad].

12. Žalovaný nezpochybnil uzavření a platnost předmětné úvěrové smlouvy, výši čerpaného úvěru, splatnost závazku žalovaného či úhrady během exekučního řízení, výši exekutorem vymoženého plnění ve výši 47 300 Kč, bez výhrad taktéž vůči započtení i výši dosud žalovaným nesplacené jistiny, bez výhrad k výši žalované částky či k aktivní legitimaci žalobkyně.

13. Z žalovaným předloženého návrhu povinného zastoupeného advokátem ze dne 12. 6. 2019 na zastavení a odklad exekuce ve věci sp. zn. 135 Ex 4756/09 soud vzal za prokázané, že žalovaný, coby povinný, považuje exekuční titul, a to rozhodčí nález vydaný dne 25. 3. 2009, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozhodcem ve [anonymizováno 9 slov] [číslo], který nabyl právní moci 13. 5. 2009, přiznávající oprávněné pohledávku ve výši 63 879,16 Kč, za vadný a nezpůsobilý, neboť nebyl vydán orgánem k tomu oprávněným, když byl vydán rozhodcem bez platné rozhodčí smlouvy. Pravomoc rozhodce byla dle povinného dovozena z Všeobecných obchodních podmínek ze dne 29. 7. 2003, čl. VII, dle něhož majetkové spory vzniklé z uzavřené smlouvy mají být rozhodovány v rozhodčím řízení jediným rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným [právnická osoba], [IČO]. Má za to, že ujednání obsažené v obchodních podmínkách není způsobilé nahradit platnou rozhodčí smlouvu. K tomu zmínil aktuální nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18 a v něm citované usnesení velkého senátu občanského a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

14. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2020, č. j. 135 EX 4756/09-98, ve věci oprávněné žalobkyně proti povinnému žalovanému, byla exekuce na majetek povinného, nařízená na základě exekučního titulu - rozhodčího nálezu, [číslo jednací], ze dne 25. 3. 2009, vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zastavena výrokem I., výrokem II. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, oprávněné žalobkyni byla výrokem III. uložena povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 12 826 Kč do tří dnů od právní moci usnesen k rukám soudního exekutora. Z odůvodnění rozhodnutí plyne ustálená soudní praxe týkající se nákladů exekuce a nákladů účastníků. Exekutor odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 903/2018 a další, dle nichž oprávněný ve smyslu § 89 exekučního řádu zavinil zastavení exekuce v případě, že při návrhu na zahájení exekuce nebo v jejím průběhu nezachoval potřebnou míru opatrnosti a pečlivosti a podal návrh na zahájení exekuce či pokračoval v exekuci přesto, že měl relevantní informace o tom, že exekuce je vedena neoprávněně. Uvedl rovněž, že k judikatorní změně ohledně neplatnosti rozhodčí doložky došlo nejpozději usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 ve věci sp. zn. 31 Cdo 958/2012. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor byl pověřen vedením exekuce dne 1. 9. 2009, nebylo možné oprávněnému vytýkat, že by bezdůvodně přistoupil k vymáhání pohledávky. Oprávněnému však vytkl, že i po judikatorní změně v exekuci pokračoval, aniž učinil jakýkoliv procesní úkon k zastavení exekuce. Se zastavením exekuce souhlasil oprávněný až ve chvíli, kdy návrh na zastavení exekuce podal povinný. Z tohoto důvodu soudní exekutor shledal procesní zavinění na straně oprávněného, nicméně aplikoval § 150 o. s. ř. pro souběh důvodů zvláštního zřetele hodných pro nepřiznání nákladů povinnému. Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno před judikatorní změnou, zmínil pasivitu povinného v průběhu celé exekuce, jakož splátky povinného, který nikdy nenamítal neexistenci pohledávky. O náhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto dle výše exekutorem vymoženého plnění, jež bylo specifikováno částkou 47 300 Kč na jistině dluhu.

15. Soud dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., aplikoval na posuzovanou věc dosavadní právní úpravu, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne 6. 9.2007 dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

16. Podle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Uplynutí této lhůty během soudního či rozhodčího řízení nedává proto dlužníkovi možnost se promlčení z tohoto důvodu dovolávat.

17. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení se rozhodčí řízení zahajuje žalobou, a je zahájeno dnem, když žaloba došla stálému Rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odst.

2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

18. Podle § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, (1) uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci. (2) Účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.

19. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. a) nebo b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Věc již nelze projednat v rozhodčím řízení.

20. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se ustálil právní názor vyslovený v již zmíněném usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dle něhož rozhodčí smlouva, potažmo rozhodčí doložka, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, který byl vydán soukromou právnickou osobou odlišnou od stálého rozhodčího soudu zřízeného na základě zákona o rozhodčím řízení, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Tento názor sdílel i Ústavní soud, dle kterého posuzované rozhodčí doložky vykazovaly znaky nepřiměřených podmínek, narušovaly rovnováhu mezi oběma stranami vztahu a v konečném důsledku porušovaly právo na spravedlivý proces (nález ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. II. ÚS 2164/10 (N 187/63 SbNU 171).

21. V následném usnesení ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (č. 92/2013 Sb. NS) vydaném velkým senátem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyšší soud konstatoval, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak takovýto rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky nebyl oprávněn k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů 22. Veden těmito judikatorními závěry soud posuzoval rozhodčí doložku v úvěrové smlouvě ze dne 6. 9. 2007 a nezbývá mu než v projednávané věci konstatovat neplatnost této rozhodčí doložky, která je důsledkem toho, že v ní rozhodce nebyl určen transparentním a předvídatelným způsobem. Záleželo výlučně na [právnická osoba], koho za rozhodce vybere a jmenuje, aniž by tento výběr mohly strany, a zejména povinný, jakýmkoliv způsobem ovlivnit.

23. Jedním z důsledku neplatnosti předmětné rozhodčí doložky je tedy okolnost, že rozhodčí nález, na základě neplatné doložky vydaný rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a bylo v ní pokračováno, bylo nutné ji zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a to i tehdy, jestliže by povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Nebylo by přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen (obdobně nález ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1624/12 (N 164/66 SbNU 433).

24. Jelikož tak v posuzované věci nebylo postupováno a neplatnost rozhodčí doložky a nezpůsobilého exekučního titulu ve věci sp. zn. 135 Ex 4756/09 namítal žalovaný coby povinný a oprávněná žalobkyně s jeho návrhem souhlasila, postupoval soudní exekutor správně. Poněkud opožděně exekuci na majetek povinného zahájenou na základě rozhodčího nálezu vydaného mimo pravomoc rozhodce, který nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, zastavil koncem roku 2020, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 11. 2020.

25. I když kumulace důvodů pro zastavení exekuce není vyloučena, není přípustné, aby soudní exekutor svévolně zaměňoval důvody, pro které oprávněná osoba navrhuje zastavení, eventuálně s nimi souhlasí. Skutečnost, že oprávněná souhlasila se zastavením exekuce z jednoho důvodu, tedy nevylučuje jiný důvod pro zastavení exekuce, který je dán. Soudní exekutor ex officio však nemůže rozhodovat o zastavení exekuce z jiného důvodu, než pro který účastník řízení zastavení exekuce navrhoval, respektive s kterým účastník projevil souhlas, aniž by si vyžádal souhlas tohoto účastníka, oprávněného s novým důvodem zastavení exekuce (viz usnesení NS ČR z 1. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3705/2015).

26. Nadto z podaného návrhu povinného na odklad a zastavení exekuce je zřejmé, že žalovaný coby povinný namítal neplatnost sjednané rozhodčí doložky a nezpůsobilost exekučního titulu vydaného [anonymizováno] [příjmení], s nimiž žalobkyně - coby povinná seznámená s judikatorní změnou – nemohla nesouhlasit. Avšak rozhodčí žaloba a ani návrh na exekuci nebyly věřitelem podány s vědomím neplatnosti rozhodčí doložky a rozhodčího titulu, který by byl vydán mimo pravomoc rozhodce. Věřitel zahájil rozhodčí řízení včas a řádně v něm pokračoval, byť po změně judikatury při vymáhání pohledávky judikaturu Nejvyššího soudu ignoroval.

27. K otázce stavění běhu promlčecí doby se nicméně Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněném ve Sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017, tak, že k němu dochází i tehdy, je-li rozhodčího řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, promlčecí doba se po dobu rozhodčího řízení staví. Obdobně pak ke stavení dochází i v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo pravomoc rozhodce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Ústavní soud se v nálezu ze dne 17. července 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19 se závěrem o stanovení promlčecí doby v případě rozhodčího řízení započatého na základě neplatné rozhodčí doložky a následného exekučního řízení ztotožnil (bod 44).

28. V posuzované věci soud po provedeném řízení přiznal ochranu výkonu práva, který není v rozporu s dobrými mravy či by představoval zneužití práva žalobkyně a byl v rozporu s principy obecné spravedlnosti. Jelikož zahájení rozhodčího řízení vedlo ke stavení promlčecí doby, prvou námitku žalovaného týkající se promlčení uplatněného nároku ve smyslu § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, soud neposoudil jako důvodnou.

29. Taktéž za nedůvodnou má soud i druhou námitku žalovaného týkající se postupu žalobkyně, která po pravomocném ukončení exekuce (27. 11. 2020), uplatnila řádně své právo v nalézacím řízení u soudu dne 10. 12. 2020, tedy do 30 dnů od nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce.

30. Nutno poznamenat, že i za situace, pokud by žaloba byla podána po uplynutí 30 denní lhůty, by se závěr žalovaného ocitl v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, od nichž nemá soud důvod se odchylovat. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019.

31. Soud poté, co ani jednu z žalovaným uplatněných námitek neshledal důvodnou, žalobě výrokem I. vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky 3 247,25 Kč z titulu uzavřené úvěrové smlouvy dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. a příslušenství – úroků z úvěru a úroků z prodlení dle § 502 a § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ode dne následujícího po zesplatnění závazku s ohledem na žalovaným provedené částečné úhrady.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobkyni, která byla procesně úspěšná, byla přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při aplikaci § 7 a § 11 odst. 1 AT byly přiznány 4 úkony právní služby, každý á 1 000 Kč, 4 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč a cestovních výdajů na trase [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] při ceně benzinu 27, 80 Kč ve výši 1 430,48 Kč a opotřebení 1 768,80 Kč, taktéž dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % náhrada DPH z přiznané odměny a náhrad, celkem 11 491,28 Kč.

33. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o. s. ř.