5 C 30/2022 - 110

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupené advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí spoluvlastnických podílů o velikosti id. 2/12 na pozemcích: - parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 701 m2, jehož součásti je stavba rodinného domu č.p. [číslo], - parc. č. [hodnota] – zahrada, o výměře 1.425 m2, - parc. č. [hodnota] – orná půda, o výměře 11.510 m2, - parc. č. [hodnota] – orná půda, o výměře 10.164 m2, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], - parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, o výměře 4.307 m2, - parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, o výměře 1.514 m2, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a - parc. č. [hodnota] – vinice, o výměře 8.813 m2, v obci [název], katastrální území [adresa], jak je zapsán na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/372 na pozemku: - parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, o výměře 589 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa], jak je zapsán na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 28 419 Kč, k rukám zástupkyně žalované, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladu řízení spočívající ve svědečném v rozsahu 5 % v částce 125,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 9. 2022, doplněnou podáním ze dne 1. 11. 2022, se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí spoluvlastnických podílů na nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku s tím, že žalovaná (dcera žalobkyně) předmětné nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy, uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 2. 3. 2022. Žalovaná však porušila své zákonné povinnosti obdarované a to tím, že ač věděla, že se žalobkyně léčí s psychickými problémy, podstrčila jí předmětnou darovací smlouvu k podpisu, aniž by žalobkyně byla schopna rozlišit obsah a důsledky takového právního jednání. Následně byly předmětné nemovitosti spolu s dalšími spoluvlastníky (taktéž potomky žalobkyně) nabídnuty k prodeji, aniž by žalobkyni bylo nabídnuto odpovídající náhradní bydlení. Tímto nevděkem došlo ze strany žalované k hrubému porušení dobrých mravů vůči žalobkyni. Proto žalobkyně dopisem ze dne 27. 7. 2022 dar pro nevděk odvolala, žalovaná následně neposkytla potřebnou součinnost pro zhojení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, pročež má žalobkyně naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení vlastnického práva k spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 9. 11. 2023. Uvedla, že s uplatněnou žalobou nesouhlasí. Učinila nesporným, že s žalobkyní dne 2. 3. 2022 uzavřela darovací smlouvu, jejímž obsahem byl bezúplatný převod spoluvlastnických podílů na nemovitostech označených v žalobě. Tato smlouva však byla uzavřena ze strany žalobkyně zcela dobrovolně, nikoli pod nátlakem, donucením či podstrčením, o čemž svědčí i to, že podpisy účastnic řízení jsou na této smlouvě úředně ověřeny. Původním záměrem sepisu předmětné darovací smlouvy byla ochrana majetku a vypořádání pohledávek žalobkyně, která si sjednala několik zápůjček a úvěrů u nebankovních společností, na jejichž splácení neměla finanční prostředky. Proto bylo ujednáno, že nejprve bude uzavřena darovací smlouva a následně budou celé nemovitosti prodány spolu s ostatními spoluvlastníky, dětmi žalobkyně, a dluhy žalobkyně budou z kupní ceny vypořádány. Žalobkyně poté bydlela u syna [jméno FO], neboť se očekával prodej nemovitostí, z jehož výtěžku by bylo uhrazeno nové bydlení pro žalobkyni. Z prodeje nemovitostí ale sešlo, protože v nemovitosti stále zůstával otec žalované, ač byl vyzván k vyklizení nemovitosti. Pokud se týká psychických problémů žalobkyně, pak návštěva lékařky [jméno FO] byla zajištěna ze strany syna žalobkyně, [jméno FO], v návaznosti na rozchod žalobkyně s otcem žalované a neměla žádnou spojitost s darováním nemovitostí. Tvrzení uvedená v žalobě jsou zcela účelová, když žaloba byla podána v návaznosti na žalobu na vyklizení, podanou ze strany žalované vůči jejímu otci. Tomu odpovídá i skutečnost, že přestože nemovitosti byly nabídnuty k prodeji zhruba měsíc po podpisu darovací smlouvy, k odvolání daru pro nevděk došlo až v červenci 2022, tedy měsíc po podané žalobě na vyklizení, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu: Na počátku roku 2022 se žalobkyně odstěhovala od svého přítele, otce žalované, ke svému synovi [jméno FO] /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]/. Spolu s ním a dalšími rodinnými příslušníky (potomky žalobkyně a jejich partnery), včetně žalované, dcery žalobkyně, řešila svoji partnerskou a finanční situaci, když měla obavu o to, jestli bude schopna splácet úvěry, které si vzala, zároveň se obávala, aby nedošlo k zatížení jejích spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech ze strany úvěrových společností. Proto se rozhodla pro darování předmětných nemovitostí žalované, přičemž dalším krokem měl být prodej celých nemovitostí, uvedených ve výroku tohoto rozsudku /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]/. Za získané prostředky měl být žalobkyni pořízen byt a zbytek peněz měl sloužit k úhradě jejích dluhů, jakož i dluhů ostatních spoluvlastníků daných nemovitostí /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]/. Žalobkyně měla možnost ubytování po dobu, než dojde k prodeji nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku a koupi nového bytu, u svého syna [jméno FO] /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]/. Žalobkyně jakožto dárkyně a žalovaná jakožto obdarovaná uzavřely dne 2. 3. 2022 darovací smlouvu, jejímž předmětem byly spoluvlastnické podíly na nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku; podpisy účastnic řízení byly na smlouvě úředně ověřeny /viz darovací smlouvu na č. l. 6 – 7 spisu/. Svědek [jméno FO] dojednal žalobkyni návštěvu u psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], která proběhla dne 9. 3. 2022, při které byla žalobkyni diagnostikována úzkostně depresivní porucha s tím, že intelekt a paměťové funkce jsou bez zhoršení a její osobnost je integrovaná. Žalobkyni byly předepsány odpovídající léky a vystavena neschopenka /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], lékařská zpráva na č. l. 10 spisu/. Svědek [jméno FO] dojednal s realitním makléřem, svědkem [jméno FO], prohlídku nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku a pořízení fotografií s tím, že na internetových stránkách byl zveřejněn inzerát k prodeji nemovitostí. Prohlídky a focení, které se konaly dne 7. 4. 2022, se žalobkyně osobně účastnila, přičemž z jejího chování bylo zřejmé, že s prodejem nemovitostí souhlasí /viz výpověď [jméno FO], [jméno FO], fotodokumentace na CD v přílohové obálce, inzerát na č. l. 8 – 9 spisu/. Žalobkyně se zhruba po třech týdnech odstěhovala od svého syna, svědka [jméno FO], obnovila partnerský vztah se svědkem [jméno FO] a opět začala bydlet v nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku /viz svědeckou výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]/. Podáním ze dne 3. 6. 2022 bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení o zaplacení 4 000 Kč a vyklizení rodinného domu č.p. [číslo] na adrese [adresa] proti svědkovi [jméno FO]/viz obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]/. Dopisem ze dne 27. 7. 2022, zaslaným žalované na adresu trvalého pobytu, která je shodná s bydlištěm žalobkyně, odvolala žalobkyně dar předmětných nemovitostí žalované /viz odvolání daru na č.l. 11 – 14, 17 spisu, kopie obálky na č. l. 15 – 16 spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Na počátku roku 2022 se žalobkyně odstěhovala od svého přítele, otce žalované, ke svému synovi [jméno FO]. Spolu s ním a dalšími rodinnými příslušníky (potomky žalobkyně a jejich partnery), včetně žalované, dcery žalobkyně, řešila svoji partnerskou a finanční situaci, když měla obavu o to, jestli bude schopna splácet úvěry, které si vzala, zároveň se obávala, aby nedošlo k zatížení jejích spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech ze strany úvěrových společností. Proto se rozhodla pro darování předmětných nemovitostí žalované, přičemž dalším krokem měl být prodej celých nemovitostí, uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Za získané prostředky měl být žalobkyni pořízen byt a zbytek peněz měl sloužit k úhradě jejích dluhů, jakož i dluhů ostatních spoluvlastníků daných nemovitostí. Žalobkyně měla možnost ubytování po dobu, než dojde k prodeji nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku a koupi nového bytu, u svého syna [jméno FO]. Žalobkyně jakožto dárkyně a žalovaná jakožto obdarovaná uzavřely dne 2. 3. 2022 darovací smlouvu, jejímž předmětem byly spoluvlastnické podíly na nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku; podpisy účastnic řízení byly na smlouvě úředně ověřeny. Svědek [jméno FO] dojednal žalobkyni návštěvu u psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], která proběhla dne 9. 3. 2022, při které byla žalobkyni diagnostikována úzkostně depresivní porucha s tím, že intelekt a paměťové funkce jsou bez zhoršení a její osobnost je integrovaná. Žalobkyni byly předepsány odpovídající léky a vystavena neschopenka. Svědek [jméno FO] dojednal s realitním makléřem, svědkem [jméno FO], prohlídku nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku a pořízení fotografií s tím, že na internetových stránkách byl zveřejněn inzerát k prodeji nemovitostí. Prohlídky a focení, které se konaly dne 7. 4. 2022, se žalobkyně osobně účastnila, přičemž z jejího chování bylo zřejmé, že s prodejem nemovitostí souhlasí. Žalobkyně se zhruba po třech týdnech odstěhovala od svého syna, svědka [jméno FO], obnovila partnerský vztah se svědkem [jméno FO] a opět začala bydlet v nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Podáním ze dne 3. 6. 2022 bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení o zaplacení 4 000 Kč a vyklizení rodinného domu č.p. [číslo] na adrese [adresa] proti svědkovi [jméno FO]. Dopisem ze dne 27. 7. 2022, zaslaným žalované na adresu trvalého pobytu, která je shodná s bydlištěm žalobkyně, odvolala žalobkyně dar předmětných nemovitostí žalované 5. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO] a účastnickými výslechy žalobkyně i žalované pro jejich nadbytečnost. Výslech svědkyně [jméno FO] měl sloužit k prokázání tvrzení ohledně uzavření darovací smlouvy a k tvrzenému nevděku žalované, přičemž ke stejným tvrzením byl proveden výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], tudíž výslech další osoby (a to i s ohledem na její věk) nebyl třeba. Ze stejných důvodů potom soud pro nadbytečnost zamítl také účastnický výslech žalované, který měl taktéž sloužit k prokázání stejných tvrzení jako výslech svědkyně [jméno FO], neboť účastnický výslech je možné provádět jen k těm tvrzením, které není možné prokázat jinak a v daném případě byly ke stejným tvrzením prováděny jiné důkazy (svědecké výslechy). Účastnický výslech žalobkyně měl potom sloužit k prokázání tvrzení ohledně ublížení ze strany žalované, jakožto subjektivní podmínky pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 o. z. Vzhledem k tomu, že soud nemá za to, že ze strany žalované došlo v daném případě k zjevnému porušení dobrých mravů (jak bude podrobněji rozebráno dále), což je objektivní podmínka pro odvolání daru pro nevděk, bylo již nadbytečné prokazovat subjektivní podmínku, tedy ublížení a účastnický výslech žalobkyně tak byl nadbytečný. Pokud žalobkyně namítala nekonzistentnost soudu, který při jednání dne 26. 1. 2024 avizoval, že účastnický výslech žalobkyně bude proveden, a při jednání dne 23. 2. 2024 ho pro nadbytečnost zamítl, pak soud uvádí, že k závěru o nadbytečnosti tohoto důkazu dospěl na základě výslechů svědků [jméno FO] a [jméno FO], které proběhly právě při jednání dne 23. 2. 2024.

6. Soud také zamítl provedení důkazu audionahrávkou předloženou žalobkyní před jednáním dne 23. 2. 2024. Tato audionahrávka byla získána bez vědomí zde nahraných osob, což potvrdil i svědek [jméno FO] ve své výpovědi, když to byl právě on, kdo nahrávku opatřil. Svědek sice původně uváděl, že pořízení audionahrávky byl jeho momentální nápad, poté, co byl konfrontován soudem s obsahem dané nahrávky, připustil, že setkání žalobkyně a jejích potomků (přičemž žalovaná se jej účastnila jen na dálku prostřednictvím videohovoru), které proběhlo v dubnu či květnu roku 2022, bylo nahráno plánovaně, přičemž tvrdil, že nikdo jiný o pořizování nahrávky nevěděl. Soud posoudil podmínky, za nichž byla nahrávka pořízena, jak vyplývá z rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 1267/2018, a dospěl k závěru, že takovýto důkaz nelze v řízení použít, neboť byl získán bez vědomí nahraných osob, přičemž má vést k prokázání skutečností (nevděku ze strany žalované), které je možné prokázat i jinak (a v řízení také byly prokazovány celou řadou jiných důkazů) a v dané věci je třeba upřednostnit absolutní osobnostní práva nahraných osob před právem žalobkyně na spravedlivý proces, neboť má soud zároveň pochybnosti o tom, jestli skutečně žalobkyně o pořízení nahrávky dopředu nevěděla (s ohledem na způsob vedení rozhovoru na nahrávce ze strany žalobkyně), čímž je ovlivněna také důvěryhodnost tohoto důkazu.

7. Jak vyplývá ze shora uvedeného skutkového závěru, soud má za to, že ve věci bylo prokázáno, že se žalobkyně na počátku roku 2022 rozhodla opustit svého tehdejšího dlouholetého přítele, otce žalované, přičemž se obrátila s prosbou o pomoc na své děti, tj. žalovanou a její polorodé sourozence, kteří byli zároveň podílovými spoluvlastníky nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto řízení, což bylo potvrzeno svědeckými výpověďmi nejen potomků žalobkyně a jejich partnerů, ale i svědkem [jméno FO], přítelem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že měla současně finanční problémy a bála se, že její spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech budou ze strany úvěrujících společností použity k úhradě jejích dluhů, rozhodla se je převést na žalovanou formou darování, přičemž následně mělo dojít k prodeji celých těchto nemovitostí a ze získaných prostředků měly být uhrazeny mimo jiné dluhy žalobkyně a měl jí být opatřen byt. Po dobu, než budou nemovitosti prodány a bude opatřen byt pro žalobkyni, mohla žalobkyně zůstat bydlet u svého syna [jméno FO], což opět vyplývá nejen ze svědeckých výpovědí potomků žalobkyně a jejich partnerů, ale i ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO], který je v této věci zcela nestrannou osobou, a konečně i ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO], který také potvrdil, že původně potomci žalobkyně počítali s pořízením bytu pro ni z prostředků získaných z prodeje nemovitostí. Následně podepsala žalobkyně se žalovanou darovací smlouvu a převedla na ni vlastnické právo k spoluvlastnickým podílům na nemovitostech uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že při podpisu této smlouvy byla v takovém psychickém stavu, že nebyla schopna rozlišit obsah a důsledky daného právního jednání a že jí smlouva byla podstrčena, když z lékařské zprávy psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 3. 2022, tedy pouhých sedm dnů po podpisu předmětné darovací smlouvy, jednoznačně vyplývá, že intelekt a paměťové funkce žalobkyně byly bez zhoršení a její osobnost byla zcela integrovaná. Její psychické problémy v podobě úzkostně depresivní poruchy tedy nemohly mít žádný vliv na schopnost žalobkyně chápat důsledky právního jednání, které učinila. Tvrzení svědka [jméno FO], že psychické problémy žalobkyně a užívání předepsaných léků měly vliv na její schopnost vnímat a posuzovat důsledky právního jednání, pak soud považoval za zcela účelová, když je zřejmé, že je v jeho osobním zájmu, aby bylo posouzeno odvolání daru jako učiněné po právu a on tak měl možnost v předmětných nemovitostech dále bydlet, a také jako tvrzení uvedené laikem bez odpovídajícího vzdělání, nadto za situace, kdy je zřejmé, že léky byly žalobkyni předepsány až po uzavření darovací smlouvy. A pokud se týká tvrzeného podstrčení darovací smlouvy k podpisu, pak vzhledem k tomu, že k podpisu došlo na obecním úřadě v [název] před úřednicí tamního úřadu, je takové podstrčení těžko představitelné. Tomu, že žalobkyně chtěla předmětné spoluvlastnické podíly skutečně darovat žalované a že následně souhlasila i s jejich prodejem, odpovídá i její chování při prohlídce těchto nemovitostí dne 7. 4. 2022 s realitním makléřem svědkem [jméno FO], který popsal chování žalobkyně jako zcela běžné a odpovídající osobě, která nabízí nemovitost k prodeji. Soud má za to, že žalobkyně změnila názor na darování předmětných spoluvlastnických podílů a jejich následný prodej nikoli pro tvrzený nevděk ze strany žalované (když samotným nevděkem se bude soud zabývat podrobně dále), ale z toho důvodu, že se rozhodla obnovit partnerský vztah se svědkem [jméno FO] a že s ním chtěla i nadále bydlet v daných nemovitostech. Tomu odpovídá také skutečnost, že darování předmětných spoluvlastnických podílů odvolala pro nevděk žalované teprve po podání žaloby na vyklizení rodinného domu na pozemcích, jichž se týkalo předmětné darování, žalovanou a jejími polorodými sourozenci proti svědkovi [jméno FO].

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.”), a to s ohledem na okamžik uzavření předmětné darovací smlouvy.

9. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

11. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

12. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). Navrhuje – li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitostem, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. DRÁPAL, Ljubomír § 80. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2009). S ohledem na uvedené, soud v tomto řízení uzavřel, že existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, že je vlastnicí uvedených nemovitostí, je v tomto řízení dána, neboť se jednán o právo zapisované do katastru nemovitostí a rozhodnutím ve věci by mělo být dosaženo shody mezi stavem právním a stavem tam zapsaným.

13. Jak vyplývá ze shora uvedených zákonných ustanovení je nevděkem takové chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko (tj. zjevné porušení dobrých mravů), teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (srov. rozsudek NS ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018).

14. V daném případě žalobkyně spatřovala nevděk žalované v tom, že spolu s dalšími spoluvlastníky, taktéž potomky žalobkyně, nabídla nemovitosti, jejichž spoluvlastnický podíl byl předmětem darovací smlouvy ze dne 2. 3. 2022, k prodeji, aniž by žalobkyni bylo zajištěno odpovídající náhradní ubytování. Jak již bylo uvedeno shora, soud má za to, že prodej předmětných nemovitostí byl domluven mezi žalobkyní a všemi jejími potomky ještě před uzavřením předmětné darovací smlouvy a náhradní ubytování žalobkyně zajištěno bylo – pro dobu do prodeje nemovitostí a opatření nového bytu žalobkyni ve formě ubytování u jejího syna [jméno FO], kde ostatně žalobkyně také zhruba měsíc bydlela, a pro dobu následující v novém bytě opatřeném z prostředků z prodeje daných nemovitostí. Toto ujednání se však zcela zjevně netýkalo svědka [jméno FO], s čímž žalobkyně byla obeznámena, neboť sama chtěla vztah s ním ukončit. V momentě, kdy žalobkyně obnovila partnerský vztah se svědkem [jméno FO], už její potomci s původním ujednáním ohledně náhradního ubytování pro ně oba nesouhlasili a svůj postoj změnila i žalobkyně, když jejím hlavním záměrem bylo v předmětných nemovitostech zůstat. Zároveň nelze odhlédnout od toho, že předmětem tohoto řízení je pouze tvrzený nevděk žalované, jednání jejích sourozenců není možné v tomto směru hodnotit. Ti byli podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí (a to většinovými) již v době před darováním spoluvlastnického podílu žalobkyně žalované a bylo zcela na jejich vůli, jak se svými podíly naloží. Z ničeho potom nevyplývá, že by to byla právě žalovaná, která by se nějakým způsobem aktivně zasazovala o to, aby byly dané nemovitosti prodány, naopak ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že žalovaná byla v tomto směru spíše pasivní a aktivní roli hrála její sestra. V neposlední řadě je třeba také zdůraznit, že žalobkyně darovala předmětné spoluvlastnické podíly na nemovitostech žalované, aniž by si vymínila jakékoli svoje další právo nemovitosti užívat (např. ve formě věcného břemene práva doživotního bydlení apod.). Žalovaná pak byla oprávněna s předmětem svého vlastnictví (předmětnými spoluvlastnickými podíly) nakládat a jejich prodej nelze dle názoru soudu považovat za zjevné porušení dobrých mravů a to ani za situace, kdy by žalobkyni nebylo zajištěno náhradní ubytování, byť žalobkyni v daném případě zajištěno bylo, jak uvedeno shora (k tomu srov. rozsudek NS ČR ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012, a rozsudek NS ČR ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2163/2009).

15. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu v celém rozsahu zamítnout, když dle jeho názoru byla darovací smlouva dne 2. 3. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně a následné odvolání daru, učiněné dne 27. 7. 2022, nebylo po právu, když chování žalované po předmětném darování, nelze hodnotit jako chování zjevně porušující dobré mravy (výrok I. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 28 419 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 a) a. t.) sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za podání vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne 16. 5. 2023, z částky 2 x 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne 26. 1. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 x 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne 23. 2. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2023 (účast na soudním jednání) náhrada za 148 ujetých km v částce 1 117 Kč (41,2 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., při kombinované spotřebě 5,7 l/100 km a 5,2 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 85/2023 Sb.,) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 1. 2024 (účast na soudním jednání) náhrada za 148 ujetých km v částce 1 151 Kč (38,2 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,6 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 2. 2024 (účast na soudním jednání) náhrada za 148 ujetých km v částce 1 151 Kč (38,2 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,6 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalované jako advokátce podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Soud také rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit státu část nákladů řízení, spočívajících ve svědečném, jež bylo vyplaceno svědkyni [jméno FO] ve výši 2 510,40 Kč, dle § 148 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, měla by tedy povinnost nahradit státu náklady, které mu v souvislosti s řízením vznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 95 %, stíhá jí povinnost k náhradě nákladů státu pouze v rozsahu 5 %, což činí částku 125,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení