5 C 311/2021-68

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] o zaplacení 12 823 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 823 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 21 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 380,15 Kč z částky 20 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 189,96 Kč z částky 19 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 104,09 Kč z částky 18 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 296,45 z částky 17 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 285,54 Kč z částky 16 723 Kč od 11. 12 2020 do [datum] ve výši 288,01 Kč z částky 15 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 131,03 Kč z částky 15 223 Kč od [datum] do [datum] ve výši 160,69 Kč z částky 14 723 Kč od [datum] do [datum] ve výši 159,50 Kč z částky 14 223 Kč od [datum] do [datum] ve výši 94,82 Kč z částky 14 023 Kč od [datum] do [datum] ve výši 97,38 Kč z částky 13 523 Kč od [datum] do [datum] ve výši 146,50 Kč z částky 13 023 Kč od [datum] do [datum] ve výši 104,91 Kč z částky 12 823 Kč od [datum] do zaplacení, dále zaplacení částky 7 502,00 Kč, a zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 16 737,51 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 601,68 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 16 325,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 158,76 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 15 325,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 166,28 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 14 325,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 197,76 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 13 325,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 184,82 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 12 825,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 701,76 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 12 625,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 719,75 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 12 125,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 078,35 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 11 625,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 768,79 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p. a. z částky 11 425,40 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 72 864 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 12 823 Kč představující aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 11 425,40 Kč a smluvní pokutu dle č.l. 6 smlouvy v celkové výši 998 Kč, zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy veš výši 400 Kč, zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 v celkové výši 7 502 Kč s příslušenstvím, tj. ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby, a zaplacení úroku z úvěru z dlužné původní jistiny ve výši 16 737,51 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 72 864 Kč, a to v nominální roční úrokové sazbě 86,09 % p. a.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalobcem coby věřitelem, a žalovaným klientem, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 17.000 Kč, který mu byl vyplacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 265 Kč, splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje [anonymizováno] [rok]. Splátkový kalendář tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalobkyně tvrdila, že po uzavření smlouvy žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, žádosti bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu původní splátky [číslo] po dobu odkladu neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobce tvrdil, že ani poté žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný žalobkyni uhradil ve dnech [anonymizována čtyři slova] a [datum] v každém měsíci částku 1 265 Kč, celkem 6 325 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smluvních ujednání v celkové výši 998 Kč. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku [číslo] u níž se žalovaný ocitl v prodlení delším 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění úvěru dle čl. 6 smlouvy k datu [datum], neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o více jak 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum]. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání při zesplatnění úvěru se veškerá v daném okamžiku nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru. Výše nové jistiny, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do [datum] (v den zesplatnění úvěru) činila 20 325,40 Kč. Taktéž bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat v případě prodlení žalovaného s hrazením nové jistiny úvěru úhradu zákonem stanovené sazby úroku z prodlení z celé nově vzniklé jistiny až do úplného zaplacení. Dle čl. 6 smluvních ujednání dále platí, že nezaplatí-li žalovaný po zesplatnění úvěru žalobci částku odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění, vzniká mu nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 6 povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni i smluvní pokutu ode dne [datum] až do zaplacení. Dle bodu 2.2 platí, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru do doby skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po zesplatnění úvěru, tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to do doby její úhrady. Po zesplatnění úvěru byla žalobci uhrazena celková částka 8 900 Kč v období od [anonymizováno] [rok] do [datum]. Žalovaný žalobci nárokovanou dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané před žalobní výzvy.

3. Ke splnění povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v § 86 odst. 1 žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného spotřebitele byla prověřena na základě jeho dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného dlužníka, předložené pracovní smlouvy. Úvěrová historie žadatele byla ověřena databází SOLUS, NRKI. Žalovaný v době podání žádosti o úvěr nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke splácení. Věřitel tudíž řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a pokud své výdaje žalovaný zatajil nebo je uvedl v nižší výši, porušil § 6 zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nesmí těžit ze svého nepoctivého činu.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. Veškeré písemnosti byly žalovanému, a to včetně žaloby a procesního poučení, jakož i předvolání k jednání, doručovány na adresu evidovaného trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel, jak vyplývá z vyvěšených sdělení na elektronické úřední desce soudu.

5. U nařízeného jednání dne 20. 4. 2022 soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., a to v nepřítomnosti žalovaného, kterému byly písemnosti řádně doručeny dne dle § 49 odst. 4 o. s. ř. a který se z jednání omluvil z důvodu péče o nezletilé. Skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s obchodními podmínkami věřitele, hodnocením klienta, prohlášením klienta, oznámením o schválení úvěru soud vzal za prokázané, že účastníci - žalobce coby věřitel a žalovaný coby dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., dále dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce se pro případ akceptace zavázal poskytnout žalovanému částku 17 000 Kč na účet specifikovaný ve smlouvě č. ú. [bankovní účet], žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku 17 000 Kč a zaplatit žalobci celkem 60 720 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 265 Kč, splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 129,64 % p. a., byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů RPSN ve smlouvě uvedená činila 129,64 %. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo žalovanému zasíláno na totožnou adresu uvedenou ve smlouvě, splátky měly být hrazeny v období od [datum] do [datum] vždy ve výši 1 265 Kč Smlouva prokazuje rovněž konkrétní tvrzení věřitele o sjednání smluvních pokut pro případ prodlení žalovaného, jakož i oprávnění žalobkyně prohlásit doposud neuhrazenou jistinou zápůjčky za splatnou, včetně příslušenství, pokud žalovaný nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] mělo být prokázáno, že z tohoto účtu měla být dne [datum] na účet č. [bankovní účet] odepsána částka 17 000 Kč.

9. Z Karty klienta se jménem žalovaného, s uvedením čísla smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil od [datum] do [datum] toliko částku 15 225 Kč.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI s (č.l. 23) se jménem žalované soud zjistil, že u CBS scóre je uveden kód příznaku 16, klientova smlouva je hodnocena jako špatná.

11. Z rozsudků Okresního soudu Brno-venkov ve věcech péče o nezletilé dcery žalované, a to [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], soud vzal za prokázané, že obě nezletilé byly svěřeny do péče žalované, která pobírá výživné od jejich otců v celkové výši [částka] měsíčně.

12. Z částečných přehledů transakcí na účtu č. [bankovní účet] - tisk [datum] - ohledně výše pracovního příjmu žalovaného coby zaměstnance ve spojení s pracovní smlouvou ze dne [datum] a Dodatkem k pracovní smlouvě z [datum], ve spojení dále se mzdovým výměrem žalovaného z [datum] soud vzal za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba], spotřební družstvo, [obec], jeho čistá měsíční mzda se pohybovala ve výši kolem [anonymizována dvě slova] - [částka] za [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok]. Soud tudíž neměl k dispozici informaci o pravidelných měsíčních výdajích a platbách žalovaného, výpis z účtu žalovaného za uvedená období nebyl soudu předložen.

13. Z Hodnocení klienta – žalovaného – ze dne [datum] (č. l. 12-13) soud zjistil, že zde byl uveden příjem žalovaného, a to čistý měsíční příjem v průměrné výši [částka] ze zaměstnání, ostatní příjmy ve výši [částka], životní minimum žalovaného ve výši [částka], náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka], [anonymizováno] děti v domácnosti, [částka], ostatní výdaje [částka], splátky [právnická osoba] ve výši [částka], celkové příjmy [částka], celkové výdaje [částka], rezerva [částka], volné zdroje byly uvedeny ve výši [částka]. Z tohoto hodnocení klienta soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný je stávající klient, je svobodný, vyučen, žije v pronájmu, že stvrdil svým podpisem, že poskytl úplné a pravdivé informace, které je připraven v případě potřeby vysvětlit či doplnit. Zprostředkovatel doporučil poskytnutí úvěru.

14. Přípisem doručeným žalobci dle podacího razítka [datum] požádal žalovaný o odklad splátky z důvodu náhlého úmrtí v rodině a nástupu na mateřskou dovolenou. O odklad bylo žádáno u půjček [číslo] [číslo] [číslo]. Jak plyne z přípisu žalobce ze dne [datum], této žádosti bylo u půjčky [číslo] vyhověno. Žalobce zaslal žalovanému nový splátkový kalendář, z něhož je patrno, že poslední splátka měla být uhrazena [datum].

15. Přípisy žalobce z [anonymizováno] a [datum] bylo prokázáno, že dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení splátek [číslo] [číslo] přípisem z [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek [číslo] [číslo] splatných [anonymizována dvě slova] a [datum] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

16. Přípisem z [datum] odeslaným žalovanému doporučeně věřitel prokázal, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka, a to v celkové výši 21 723 Kč. Věřitel specifikoval dlužnou původní jistinu úvěru ve výši 16 737,51 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 587,89 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 [příjmení] a náklady související s prodlením dlužníka ve výši 400 Kč. Konstatoval, že dlužník se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u smlouvy [číslo] v prodlení delším 65 dnů, čímž došlo k okamžitému zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Věřitel zesplatnil pohledávku z předmětné smlouvy, konstatoval trvající prodlení žalovaného s úhradou splátek, opakované porušování smluvních podmínek a oprávnění vyplývající ze smlouvy k zesplatnění zbývající neuhrazené jistiny, nárok na zaplacení smluvní pokuty, dlužníka upozornil na možnost soudního vymáhání, neuhradí-li dlužnou částku do 10 dnů od odeslání oznámení.

17. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy měl žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, ve znění dodatku, mzdový list, výplatní pásky za 2 měsíce, výňatek z účtu žalovaného s došlou mzdou žalovaného za 2 měsíce roku 2019, tedy informace o výši mzdy žalovaného pohybující se v rozmezí [anonymizována dvě slova] [částka]. Z formuláře s nahlášenými údaji ze strany klienta vyplynul pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka] ze zaměstnání, příjmy z výživného ve výši [částka] na dvě děti, výdaje ve výši [částka] měsíčně, výdaje za bydlení ve výši [částka] měsíčně, bydlení realizované formou pronájmu, splátky žalobci již realizované ve výši [částka], vzdělání - vyučen. Při prověřování úvěryschopnosti žalovaného z databáze NRKI žalobce zjistil, že CBS scóre je na škále od 10 do 25 pouze 16, smlouva byla hodnocena jako špatná. Žalovanému měla být i přesto žalobcem poskytnuta dne [datum] částka 17 000 Kč na účet č. [bankovní účet], kterou se zavázal žalovaný vrátit žalobci spolu s celkovými náklady, obchodním úrokem – pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 129, 64 % p. a., v celkové výši 60 720 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 265 Kč, výše roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 129,64 %. Žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek, žádosti bylo žalobcem vyhověno. Žalobce nicméně v důsledku opakovaného prodlení žalovaného úvěr zesplatnil, neboť žalovaný přes opakované výzvy k úhradě neuhradil žalobkyni splátky [číslo]. Žalovaný uhradil toliko částku 15 225 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne [datum] v důsledku prodlení žalovaného přesahující 65 dnů, věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši nové jistiny úvěru 21 723 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v den zesplatnění úvěru. Tato částka odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 737,51 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 587,89 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a nákladům věřiteli vzniklým v důsledku prodlení ve výši 400 Kč. Před žalobní výzvou právního zástupce věřitele byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužných částek, byl rovněž upozorněn na možnost vymáhání soudní cestou.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaqplatit úroky.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 84 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., Poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. (2) Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Přitom soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

28. Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

29. Pokud by soud nezkoumal (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odborná péče poskytovatele úvěru přitom zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní veškeré povinnosti stanovené zákonem, jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu spotřebitele.

30. Taktéž vzal soud při rozhodování i další, nyní již četnou judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

31. Ústavní soud považoval výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, za konvenující interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné, čímž má být zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

32. Jestliže zákonodárce v § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spojil neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutého v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá tohoto zákona s námitkou vznesenou spotřebitelem v 3-leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, pak soud s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 (http:curia.europa.eu) toto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se závěry Ústavního soudu ve věcech např. sp. zn. Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10 pro rozpor s právem Evropské unie, konkrétně čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, neaplikoval. Soud proto z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, přičemž z porušení této povinnosti vyvodil důsledky a sankce splňující požadavky čl.

23. Námitku žalobce, že mu tento postup nepřísluší, by soud nemohl shledat relevantní.

33. Zejména dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečných zkušeností, jakož i z osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele - spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.

34. V posuzované věci bylo žalobcem tvrzeno a prokazováno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to řádně a dostatečně. Z předložených listin nicméně tato skutečnost nevyplývá. Z formuláře vyplněného na základě poskytnutých údajů i s přihlédnutím k výši zapůjčené částky – 17 000 Kč a částky, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal – 60 720 Kč je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudil věřitel způsobem zcela formálním vzhledem k neúplným výpisům z účtu žalovaného za 2 měsíční období, které byly soudu předloženy, v nichž byl uveden příjem z pracovního poměru, nebyly uvedeny celkové měsíční výdaje. Nadto žalobce věděl, že se nejedná o jedinou smlouvu, která měla být žalovaným s žalobcem uzavřena …Věřitel také nezkoumal řádně ani výši nákladů na bydlení či jiné běžné výdaje žalovaného na např. dopravu, ošacení, stravu, výdaje hrazené mobilnímu operátorovi, výdaje na dvě nezletilé děti, které měla a má žalovaná ve své výlučné péči a na které pobírá výživné...vycházel toliko z životního minima klienta ve výši 3 410 Kč. Přitom se dle poskytnutých údajů jednalo o stávajícího klienta, který hradil splátky úvěru již ve výši 5 587 Kč. Již tyto údaje byly dle soudu způsobilé vyvolat pochybnosti žalobce o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, nebyl-li žalobce veden při poskytnutí úvěru jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud.

35. Žalobce ani po předložení částečných výpisů z účtu vedeného u [jméno] [příjmení] [příjmení] a ani po zohlednění existujících úvěrů s přihlédnutím ke kódu příznaku smlouvy (16) neshledal nezbytným, aby informace ze strany žalovaného byly dotvrzeny pomocí dalších údajů, a přesto byl připraven úvěr ve výši 17 000 Kč žalovanému poskytnout. Neověření uváděných výdajů či kalkulace pouze s výší životního minima, předložené částečné výpisy z účtu, to vše ve svém souhrnu implikuje účelovost jednání ze strany žalobce, a to snahu uvést v hodnocení pouze ty údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by byla patrná snaha o zjištění a skutečné posouzení reálné životní situace klienta. Postupem věřitele v posuzované věci tak není dostatečně a ani řádně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost klienta ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše volných zdrojů by se při řádném zkoumání s náležitými podklady, a to zejména s výpisem z účtu za delší časové období zahrnující skutečné výdaje žalovaného, matky samoživitelky se dvěma nezletilými dětmi a několika úvěry, nepochybně snížila na nulu, případně na částku zápornou.

36. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že i pokud by byla předmětná smlouva o úvěru uzavřena, je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud by žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 17 000 Kč, mohlo by se jednat pouze o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný by byl povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

37. Nicméně soud nemá za prokázané, že by žalobce splnil základní povinnost ze smlouvy vyplývající, a to poskytnout žalovanému finanční prostředky, když z dokladu žalobcem předloženého (č.l. 40 – doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu, aniž by byl uveden majitel účtu, doklad, který může být kdykoliv kýmkoliv vytvořen) splnění této povinnosti nevyplývá. Žalobce ani po poučení soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. netvrdil, že se jedná o účet žalobce vedený u [právnická osoba], z něhož měly být finanční prostředky převedeny žalované, a ani neprokázal, že byly převedeny na účet, jehož majitelem a disponentem je skutečně žalovaná. Skutečnost, že byly finanční prostředky na účet žalované převedeny, žalovaná nepotvrdila. Žalobce netvrdil taktéž a ani nedokládal, že by tvrzené splátky v celkové výši 15 225 Kč, které měla žalovaná uhradit, byly hrazeny z účtu, na který byly žalobcem finanční prostředky poskytnuty. Lhůta k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů nebyla k žádosti žalobce žalobci u jednání poskytnuta, tento návrh byl usnesením zamítnut.

38. Pokud by žalobce byl prokázal, že žalovaný převzal bezhotovostně převodem na účet od žalobce částku 17 000 Kč a uhradil pouze částku 15 225 Kč, mohl by soud uložit žalovanému výrokem I. povinnost doplatit rozdíl ve výši 1 775 Kč. Jelikož ale nebyl převod finančních prostředků žalovanému, tedy jeho bezdůvodné obohacení prokázáno a skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení, soud žalobu výrokem I. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení procesně zcela neúspěšná a nebylo zjištěno, že by procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením jakékoli náklady vznikly.

Poučení