5 C 34/2020 - 163

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], advokát, IČ: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] [příjmení]. ÚČ.: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení 767.195 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatiti žalobkyni částku 767 195 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p. a. ode dne 20. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 9,75% úroku z prodlení p. a. z částky 767 195 Kč od 4. 6. 2019 do 19. 6. 2019.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 70 080 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 14. 2. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 767 195 Kč s příslušenstvím specifikovaným, se zákonným úrokem z prodlení ode dne 4. 6. 2019 ve výši 9,75 % p. a.

2. Tvrdí, že žalovaného jako svého právního zástupce (advokáta) pověřil vymožením pohledávky vůči dlužnici [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tato pohledávka žalobce vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], uzavřené mezi [právnická osoba], jako úvěrovým věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako úvěrovým dlužníkem. Ve smlouvě se úvěrový věřitel (banka) zavázal poskytnout úvěrovému dlužníkovi hypoteční úvěr ve výši 2 750 000 Kč. Dle smlouvy byl úvěr zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitostem a vystavením biankosměnky, kterou avalovali [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Došlo k uzavření dohody o vyplňovacím směnečném právu a zástavní smlouvy [číslo] [spisová značka]. Z předmětné zástavní smlouvy plyne, že banka a [anonymizováno] [příjmení] sjednali zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví zástavce, nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, okres [okres], a to k pozemku parc. č. St. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, s jeho součástí, budovou [adresa] na tomto pozemku stojící, pozemku parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] – zahrada, a pozemku parc. [číslo] zahrada. Žalobce nabyl Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 4. 2012 č. [spisová značka] [spisová značka] uzavřenou s [právnická osoba], pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu úvěrové smlouvy, včetně zajištění této pohledávky, shora uvedeného zástavního práva k nemovitostem [anonymizováno] [příjmení] a biankosměnky. Následně došlo k indosování směnky na řad žalobce, pohledávka ze směnky byla uplatněna v insolvenčním řízení dlužníka [jméno] [příjmení], kdy konkurs na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] byl zrušen pro nedostatek majetku.

3. Žalobcem bylo dále prostřednictvím jeho právního zástupce vyvoláno soudní řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, prodej zástavy byl pravomocně nařízen Okresním soudem v Třebíči dne 18. 3. 2013, č. j. 11 C 10/2012-18. Soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla zahájena exekuce na majetek dlužnice [anonymizováno] [příjmení], avšak před konáním dražby došlo však k zákonnému přerušení řízení v důsledku insolvenčního řízení na majetek dlužnice. Žalovaný jako právní zástupce pohledávku žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 5. 9. 2014 ve výši 3 575 000 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky bylo žalovaným nesprávně uvedeno směnečné ručení za závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] sjednané mezi [právnická osoba], jako úvěrovým věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako úvěrovým dlužníkem, v intencích dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 sjednané mezi bankou a úvěrovým dlužníkem v pozici výstavce. V přihlášce žalovaný dále přihlásil i příslušenství pohledávky ve výši 399 470,32 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 6% ročně od 2. 10. 2012 od 12. 8. 2014. Žalovaný jménem žalobce přihlásil pohledávku jako zajištěnou, jako důvod pro zajištění uvedl, že k zajištění došlo smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010. V doplnění přihlášky, kterou žalovaný soudu zaslal 25. 9. 2014, uvedl, že v mezidobí došlo k vyčíslení nákladů exekučního řízení vedeného k vymožení pohledávky žalobce, tyto náklady přihlásil taktéž do insolvenčního řízení jako doplnění přihlášky P 3/1 a P 3/2.

4. V rámci přezkumného jednání ve shora uvedené insolvenční věci dne 25. 11. 2014 došlo insolvenčním správcem k zařazení žalovaným podané přihlášky pohledávky ve výši 3 575 000 Kč a ve výši 399 470,32 Kč jako pohledávky nevykonatelné a popření pořadí těchto pohledávek s odůvodněním, že zástavní právo zřízené zástavní smlouvou přihlášenou pohledávku nezajišťuje. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že zástavní právo zajišťuje pohledávky věřitele za dlužníkem z úvěrové smlouvy. Ze zástavní smlouvy nevyplývá, že by zástavní právo mělo zajišťovat také pohledávky věřitele z titulu směnečného rukojemství.

5. S popřením pohledávky co do vykonatelnosti a pořadí žalovaný vyjádřil nesouhlas 15. 12. 2014, kdy byla podána žaloba o určení pořadí pohledávky ke Krajskému soudu v Brně Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2017, č. j. 72/ 27 ICm 4474/2014-115 žalobu zamítl. V odůvodnění, konstatoval, že pohledávka žalobce byla přihlášena jako pohledávka odvíjející se od směnečného rukojemství za úvěrový dluh úvěrového věřitele s uplatněním zajištění majetkem dlužnice. Přitom nic nebránilo tomu, aby do insolvenčního řízení byla přihlášena jednak pohledávka ze směnečného ručení dlužnice, jednak pohledávka, která byla zajištěna směnkou a zástavním právem. Z pohledu soudu odpovědnost za chybné vyplnění formulářové přihlášky byla na straně žalobce, respektive jeho právního zástupce. Přihlášenou pohledávku žalobce přitom nebylo možno považovat za zajištěnou dle shora uvedené zástavní smlouvy, neboť zajišťovala pohledávku z úvěru. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 72/ 27 ICm 4474/2014-115 byl následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 30. 8. 2017, č. j. 16 VSOL 261/2017-152, soudy shodně uvedly, že pohledávky ze smlouvy o úvěru a pohledávka ze směnky jsou na sobě zcela nezávislé a samostatné, a že zástavní smlouva zajišťuje závazek úvěrového dlužníka z úvěrové smlouvy, nikoliv závazek dlužníků ze směnky. Dovolání ze dne 20. 11. 2017, které žalobce podal, bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky z 18. 1. 2018 zamítnuto. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že ze směnečné pohledávky, která nebyla zajištěna zástavním právem, nelze učinit pohledávku s právem uspokojení ze zajištění jen proto, že žalobce mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka i kauzální pohledávku (zajištěnu zástavním právem, které by z něj udělalo zajištěného věřitele), leč neučinil tak. Tím, že žalobce zajištěnou kauzální pohledávku nepřihlásil, konal v rozporu s obecným právním principem„ vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva) a důsledky této nedbalosti nelze zhojit tím, že za zajištěnou bude pokládána pohledávka, jež takovou není (pohledávka ze zajišťovací směnky). Dle pravomocného rozvrhového usnesení v insolvenční věci dlužnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení] obdržel žalobce částku 2 373 920,58 Kč z titulu nezajištěné pohledávky.

6. Žalobce odkázal rovněž na sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce dlužníka [anonymizováno] [příjmení], z 14. 5. 2019, dle něhož celková výše pohledávky žalobce za dlužníkem činí 5 455 802,09 Kč, přičemž z titulu zástavního práva a z titulu avala na směnce bylo možno uplatnit částku 3 750 000 Kč, kdy u směnky bylo možno přihlásit částku směnečného úroku ve výši 6% ve výši 399 470,32 Kč a nákladů řízení ve výši 57 816 Kč jako nezajištěné pohledávky.

7. Pokud by byla pohledávka žalobce uplatněna rovněž z titulu zajištění zástavním právem do výše nároku 3 750 000 Kč, pak by vzhledem k celkovému výtěžku zpeněžení ve výši 4 003 607,85 Kč a pořadí žalobce bylo možno očekávat uspokojení nároku v plné výši zajištěné zástavou, tj. 3 575 000 Kč. Zajištěná pohledávka ve výši 3 575 000 Kč by tak byla uspokojena v plné výši z výtěžku prodeje zástavy, zbývající nezajištěná pohledávka ve výši 457 285,32 Kč ze směnečných nároků by byla zařazena do rozvrhu a byla by uspokojena ve výši 8,82108774 %, tj. ve výši 40 337,63 Kč. Pokud by přihláška byla podaná řádně, obdržel by žalobce částku 3 615 337,63 Kč, zatímco v pozici nezajištěného věřitele obdržel toliko 2 373 920,58 Kč. Rozdíl v uspokojení věřitele, tj. částka, o kterou by se měl při pravidelném běhu věcí, tedy řádně podané přihlášce, zvětšit majetek žalobce, činí 1 241 417,05 Kč. Žalovaný, coby advokát, dle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

8. Před žalobní upomínkou z 13. 6. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 1 241 417,05 Kč z titulu škody způsobené žalobci při výkonu advokacie, a to ve lhůtě do 31. 10. 2019. Na výzvu reagoval žalovaný oznámením této skutečnosti společnosti [právnická osoba], u které je vedeno jeho pojištění profesní odpovědnosti advokáta. V tomto případě pojišťovna potvrdila, že k pochybení pojištěného advokáta došlo, když přihláška zajištěné pohledávky nebyla podána správně. Z přípisu pojišťovny z 11. 11. 2019 se taktéž podává, že za nespornou považuje pohledávku, které se mohlo žalobci dostat v insolvenčním řízení, a to pouze ve výši 2 848 142,09 Kč a dále, že rozdíl v uspokojení činí 474 221,51 Kč. Po odečtení sjednané spoluúčasti žalovaného žalobci zaslala pojistné plnění ve výši 435 081,80 Kč. Jelikož ze strany žalovaného nepochybně došlo ke způsobení újmy na majetku žalobce vadným podáním přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužnice Mgr. [jméno] [příjmení], a po před žalobní upomínce žalovaný žalobci požadovanou nárokovanou částku neuhradil, nezbylo žalobci než se domáhat svého nároku soudní cestou.

9. Z uvedeného dle žalobce vyplývá, že přihláška pohledávky žalobce zpracovaná žalovaným nebyla zpracována řádně, kdy její vady způsobily žalobci v konečném důsledku škodu ve výši rozdílu částky vyplacené na základě rozvrhového usnesení a částky, kterou by obdržel, pokud by přihláška byla podána řádně.

10. Ve věci vydaný platební rozkaz Okresního soudu Brno- venkov ze dne 2. července 2020, č. j. 5 C 34/2020-89, byl zrušen včas podaným odporem žalovaného. Žalovaný ve vyjádření z 30. 7. 2020, (č. l.94-95) uvedl, že žalobní nárok neuznává, a to ani zčásti, navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Nerozporoval však skutečnosti uvedené žalobcem v bodech II. až IV. žaloby, když se jedná o žalobu na náhradu škody, jež měla být způsobena žalovaným žalobkyni při výkonu profese advokáta. Zopakoval část žalobních tvrzení, kdy žalobkyně výši škody vyčíslila tak, že vzhledem k celkovému výtěžku zpeněžení majetku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 4 003 607,85 Kč by se jí při řádném uplatnění pohledávky žalovaným dostalo uspokojení nároku v plné výši zajištěného zástavou ve výši 3 575 000 Kč. Pohledávka zajištěná zástavou by byla uspokojena v plné výši z prodeje výtěžku zástavy a zbývající nezajištěná pohledávka ve výši 457 286,32 Kč dle rozvrhu, byla uspokojena v částce 40 337,63 Kč. V součtu při řádném podání přihlášky by žalobkyně obdržela 3 615 337,63 Kč, zatímco reálně a v důsledku pochybení žalovaného obdržela toliko 2 373 920,58 Kč. Byť žalobkyně svá tvrzení o výši škody zdůvodňuje sdělením insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], není toto sdělení pro řízení dle žalovaného relevantní. Žalovaný řádně a včas uplatnil věc u vedlejšího účastníka na straně žalované, když připustil, že při přihlášení pohledávky žalobkyně do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice, [anonymizováno] [příjmení], pochybil. Za spornou považuje výši škody způsobenou žalovaným žalobkyni, jakož i to, zda tato škoda nebyla pokryta plněním pojišťovny žalovaného. Sám se ztotožnil se stanoviskem pojišťovny z 11. 11. 2019, že je sporné, zda nad rámec částky 2 848 142,09 Kč byla na poškozenou původním věřitelem postoupena i část pohledávky spočívající v sankčním úroku z prodlení ve výši 29 % p. a. za dobu od 12. 5. 2011 do 12. 8. 2014 z částky 2 724 833,50 Kč (z jistiny úvěru). Z čl. 3 odst. 3.1 smlouvy o postoupení pohledávek č. SPP/WO RCW/45012/283345 z 16. 4. 2012 nelze jednoznačně uzavřít, že spolu s již kapitalizovanými částmi postoupených pohledávek byla na žalobkyni platně postoupena i část pohledávky spočívající v příslušenství v podobě sankčního úroku, respektive zda byl sankční úrok platně sjednán. Nelze dle žalovaného uzavřít, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši přesahující 2 848 142,09 Kč.

11. Do řízení vstoupila společnost [právnická osoba] jako vedlejší účastník straně žalovaného odkazující na s žalovaným uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem advokacie. V případě, že bude prokázána odpovědnost žalovaného za škodu nárokovanou žalobcem, bude povinna poskytnout v rozsahu stanoveném pojistné plnění, konstatovala tudíž zájem na výsledku sporu.

12. Taktéž vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby (č. l. 109 až 110). Potvrdil, že žalovaný zastupoval žalobce v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] s dlužnicí [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Taktéž potvrdil, že žalovaný v rámci tohoto zastoupení pochybil, když přihlásil pohledávku žalobce z titulu směnečného ručení v celkové výši 3 974 470,32 Kč (označené jako pohledávka [číslo] ve výši 3 575 000 Kč a pohledávka [číslo] ve výši 399 470,32 Kč) jako pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitostech dlužnice, ačkoliv toto zajištění zástavním právem na nemovitostech se týkalo pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], [IČO], když právě tato pohledávka, a nikoliv pohledávka ze směnky, byla zajištěna zástavním právem vzniklým na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010, a to do výše 3 575 000 Kč. V důsledku uvedeného byla takto žalovaným přihlášená pohledávka insolvenčním správcem popřena co do pořadí, a pohledávka žalobce tak byla uspokojena jen v rámci uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 2 373 920,58 Kč.

13. S tvrzením žalobce o příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného, v důsledku kterého mu vznikla škoda ve výši rozdílu částky vyplacené na základě rozvrhové usnesení a částky, kterou by obdržel, pokud by přihláška byla podána řádně, lze dle vedlejšího účastníka souhlasit v rovině obecné. Vedlejší účastník však sporuje výši škody způsobené žalovaným, neboť dle jeho názoru žalobce vychází z nesprávného předpokladu, že žalovaný mohl a měl přihlásit pohledávku žalobce v celkové výši 5 455 802,09 Kč, přičemž z titulu zástavního práva a z titulu avala bylo možno uplatnit částku 3 750 000 Kč [ulice] účastník tvrdí oproti tomu, že žalovaný mohl při řádném běhu věcí z titulu pohledávky z úvěrové smlouvy zajištěné zástavním právem přihlásit toliko pohledávku ve výši 2 848 142,09 Kč. Své tvrzení vedlejší účastník přitom opírá především o čl. 3 Smlouvy o postoupení pohledávek č. [spisová značka] [číslo] z 16. 4. 2012 (dále jen„ Smlouva o postoupení“). Dle čl. 3 smlouvy o postoupení postupitel úplatně postoupil za podmínek stanovených Smlouvou o postoupení postupníkovi pohledávky, včetně příslušenství a práv s nimi spojených, za částku ve výši ceny za postoupení, stanovenou níže v čl. 4 smlouvy o postoupení. Podle čl. 1 Smlouvy o postoupení jsou pak pohledávky definovány jako Pohledávka 1 a Pohledávka 2. Pohledávka 1 je podle tohoto ustanovení definována jako pohledávka za dlužníkem vyplývajících z úvěrové smlouvy, splatná od 11. 3. 2011, přičemž ke dni 4. 4. 2012 ji vytvoří: a) jistina ve výši 2 724 833,50 Kč, b) smluvní úrok ve výši 115 022,88 Kč, c) úrok z prodlení ve výši 7 085,71 Kč d) poplatky v celkové výši 1 200 Kč.

14. Smlouvou o postoupení pohledávky podstoupila [právnická osoba] na žalobce mimo jiné pohledávku 1) ve výši 2 848 142,09 Kč, a to ke dni 30. 4. 2012, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky z 3. 5. 2012, adresovaného [jméno] [příjmení]. Dle smlouvy o postoupení je Pohledávka 2, pohledávkou marginální, vyplývající ze Smlouvy o vedení běžného účtu uzavřené hlavním dlužníkem [právnická osoba] V prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané části úvěru (jistiny), včetně úroků a ostatních finančních závazků ze dne 17. 5. 2011, je uvedeno, že [anonymizováno] ke dni 17. 5. 2011 evidovala proti hlavnímu dlužníkovi (společnosti [právnická osoba]) pohledávku ve shodné výši, v jaké byla tato pohledávka postoupena na žalobce, tedy ve výši 2 848 142,09 Kč.

15. Z uvedeného dle vedlejšího účastníka na straně žalované plyne, že nejméně v období od 17. 5. 2011 od 4. 4. 2012 se nenavyšovala pohledávka [právnická osoba], přičemž vše nasvědčuje tomu, že právě jen v této výši byla předmětná pohledávka postoupena na žalobce, a v této výši měla být také žalovaným prohlášena s nárokem na oddělené uspokojení. Na tuto skutečnost vedlejší účastník upozorňoval v rámci likvidace pojistné události žalobce v přípise z 8. 11. 2019, a proto zaslal žalobci pojistné plnění toliko ve výši 435 081,80 Kč, což žalobce v žalobě činí nesporným.

16. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu podáním z 16. 11. 2021 (č. l. 134 až 135). Uvedl, že Smlouvou o postoupení pohledávek č. [spisová značka] [spisová značka] byly na žalobce postoupeny pohledávky dle výše uvedené smlouvy, včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených. Příslušenstvím této pohledávky jsou nepochybně úroky, a to včetně sjednaného smluvního úroku, jehož sazba dle článku V. smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 činí 10,72 % p. a., a dále je příslušenstvím i od smlouvy odvislý úrok z prodlení, jehož výše je v souladu s Podmínkami pro úvěrové produkty [právnická osoba] sjednána na 29 % p. a. Možnost takového ujednání úroku z prodlení vyplývá ze skutečnosti, že platné Úvěrové podmínky jsou dle čl. VIII. odst. 2 shora uvedené smlouvy o úvěru nedílnou součástí této smlouvy, přičemž klient se v odst. 1 téhož článku k dodržování těchto úvěrových podmínek zavázal. Následně v článku IX. odst. 4 je specifikováno, že ve smlouvě o úvěru obsaženým pojmem Úvěrové podmínky jsou myšleny Podmínky pro úvěrové produkty [právnická osoba], dále že Všeobecné obchodní podmínky banky jsou též nedílnou součástí smlouvy o úvěru, přičemž oba dokumenty tvoří přílohu této smlouvy, klient se s jejich zněním seznámil a souhlasil s nimi.

17. V návaznosti na shora uvedené má žalobce za to, že dle článku VI. úvěrových podmínek (Splácení úvěru a další platby dle smlouvy), konkrétně bodu VI., je pro všechny částky nesplacené do příslušného dne splatnosti Banka oprávněna i bez předchozího oznámení klientovi účtovat úrok z prodlení stanovený Bankou v Přehledu úrokových sazeb, či průběžně zveřejňovaný v obchodních místech Banky. V posuzované věci se jedná o úrokové sazby dle přehledu úrokových sazeb [právnická osoba], od 18. října 2011, které ve svém čl. VI. stanovuje výši úroku z prodlení při nepovoleném záporném zůstatku na 29 % p. a. Provázání bodu VI.. Přehledu úrokových sazeb s bodem VI. Úvěrových podmínek vyplývá z bodů VI. a VI. úvěrových podmínek, kdy ke splácení úvěru dle smlouvy o úvěru dochází zabezpečením dostatečné částky na běžném účtu klienta, přičemž nedostatek peněžních prostředků a úrok z prodlení s ním spojeným upravuje bod VI., odkazující na bod VI. (č. l. 134).

18. Přestože tedy k 11. 5. 2011 došlo k prohlášení okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny), včetně úroků a všech ostatních finančních závazků, nelze mít za to, že by takovým prohlášením došlo i k zastavení možnosti účtovat smluvní úrok z prodlení. Přestože pohledávka byla postupována ve výši shodné s Prohlášením okamžité splatnosti, není důvod z toho vyvozovat nevymahatelnost úroků z prodlení. Samotný fakt, že Bankou nedošlo k novému vyčíslení úroků v okamžiku postoupení, nemá a nemůže mít vliv na práva a povinnosti plynoucí ze Smlouvy o postoupení, tedy existenci úročení v souladu se Smlouvou o úvěru. Postoupením přešly na žalobce pohledávky dle smlouvy, včetně příslušenství, tj. včetně veškerých práv a povinností v s nimi spojených. Přestože postupované pohledávky dle smlouvy tvoří určitá finanční částka, nelze tuto vnímat odděleně od práv z původní smlouvy o úvěru vyplývajících. Naopak, v případě absence postoupení práva na úroky z prodlení by toto omezení muselo být explicitně uvedeno ve Smlouvě o podstoupení. Žalobce tak považuje výklad žalovaného a vedlejšího účastníka za účelově a zjevně protiprávně znevýhodňující žalobce v jeho nárocích plynoucích ze Smlouvy o odstoupení.

19. Celková dlužná částka vyplývající z postoupené pohledávky je počítána jakožto součet částky splatné k 11. 5. 2011 ve výši 2 848 142,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 29 % p. a. z jistiny ve výši 2 724 833,50 Kč, kdy doba počítání úroku z prodlení je ukončena ke dni 12. 8. 2014, dni předcházejícím dni zjištění úpadku [anonymizováno] [příjmení] jakožto zástavce ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] [spisová značka] sloužící k zajištění shora uvedené Smlouvy o úvěru. Celková dlužná částka tak činila 5 420 086,30 Kč. I kdyby k účtování úroku z prodlení docházelo až účinností Smlouvy o postoupení, tedy od 30. 4. 2012 (jak plyne z doložených oznámení o postoupení pohledávky), dosáhly by úroky výše 1 804 107,59 Kč. Celková dlužná částka by tedy činila 4 652 249,68 Kč. Tato částka evidentně přesahuje výši 3 575 000 Kč, čili výši pohledávky, kterou měl žalovaný přihlásit do předmětného insolvenčního a řízení.

20. Z provedeného dokazování učiněného v průběhu jednání soudu ve dnech 16. 2. 2022 a 23. 3. 2022 soud dospěl k tomuto skutkovému závěru relevantnímu pro právní posouzení věci. Účastníci řízení nesporovali následující skutečnosti a tyto byly prokázány i provedenými důkazy: a) Žalovaný jakožto advokát, zástupce žalobce coby věřitele na základě plné moci, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], vůči dlužnici Mgr. [jméno] [příjmení], pochybil. Z přihlášky žalobce z 4. 9. 2014 plyne, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 3 575 000 Kč, jako důvod vzniku uvedl směnečné ručení za závazky ze Smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 sjednané mezi [právnická osoba], jako úvěrovým věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako úvěrovým dlužníkem v intencích Dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010, sjednané mezi [příjmení] a úvěrovým dlužníkem v pozici výstavce, v dohodě byly za účasti dlužnice sjednány podmínky pro vyplnění vystavené biankosměnky, vystavené ze strany výstavce bez protestu, směnečné ručení přijala jednak dlužnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce dále v přihlášce uvedl, že směnka byla indosována na řad věřitele [právnická osoba], kdy pohledávka ze směnky byla již uplatněna v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka [jméno] [příjmení], aniž bylo možné reálně očekávat jakékoliv plnění. Věřitel uvedl, že vyvolal soudní řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, který byl pravomocně nařízen usnesením Okresního soudu v Třebíči z 18. 3. 2013, č. j. 11 C 10/2012-18, soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla zahájena exekuce na majetek dlužnice. V přihlášce žalobce přihlásil i příslušenství pohledávky ve výši 399 470,32 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 6% ročně od 2. 10. 2012 do 12. 8. 2014. Žalobce pohledávku přihlásil jako zajištěnou, jako důvod zajištění uvedl smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010, přihlášku doplnil o vyčíslené náklady exekučního řízení vedeného k vymožení pohledávky žalobce, tyto náklady do insolvenčního řízení přihlásil jako doplnění přihlášky P 3/1 a P 3/2. (str. 9 až16). b) Insolvenční správce dlužnice [anonymizováno] [příjmení], a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne 25. 11. 2014 na přezkumném jednání žalovaným podanou přihlášku pohledávky ve výši 3 575 000 Kč a ve výši 399 470,32 Kč zařadila mezi pohledávky nevykonatelné a popřela pořadí těchto pohledávek (č. l. 50 až 51). O popření nevykonatelné pohledávky informovala žalovaného jako zástupce věřitele přípisem z 27. 11. 2014. Pohledávka byla rovněž popřena přihlášeným věřitelem [číslo] – [právnická osoba], a. s., [IČO] z důvodů shodných. Insolvenční správkyně specifikovala důvody popření pohledávky, kdy konstatovala, že pokud uvedl věřitel v přihlášce jako právní důvod jejího vzniku aval dlužnice na směnce zajišťující závazky třetí osoby - [právnická osoba] [anonymizováno] ze Smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 a jako právní důvod zajištění uvedl Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem z téhož dne, pak zástavní právo zřízené dle zástavní smlouvy přihlášenou pohledávku nezajišťuje, neboť zajišťuje pouze pohledávky věřitele (respektive právního předchůdce věřitele) za dlužníkem z úvěrové smlouvy. Insolvenční správce rovněž popřel příslušenství pohledávky [číslo] když žalovaný uvedl v přihlášce jako právní důvod jejího vzniku opět aval dlužnice ze směnky zajišťující závazky třetí osoby, [právnická osoba] [anonymizováno] ze smlouvy o úvěru z 29. 7. 2010 a jako právní důvod zajištění rovněž smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Důvody popření pohledávky byly insolvenčním správcem žalovanému sděleny, žalovaný byl poučen ve smyslu § 192 odst. 3 IZ a § 198 odst. 1 IZ o možnosti podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky u insolvenčního soudu. Dle insolvenčního správce věřitel řádně neprokázal, že právo na uspokojení ze zajištění uplatnil důvodně. c) Žalovaný s postupem insolvenční správkyně nesouhlasil, což deklaroval podáním žaloby ke Krajskému soudu v Brně dne 15. 12. 2014, o určení pořadí pohledávky ve výši 3 575 000 Kč a 399 470,32 Kč (č. l. 55-57). Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 72/ 27 ICm 4474/2014-115, [insolvenční spisová značka] (č. l. 58 - 62), byla žaloba na určení práva žalobce na oddělené uspokojení jeho pohledávky [číslo] ve výši 3 575 000 Kč a pohledávky [číslo] ve výši 399 470,32 Kč za dlužníkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze zajištění, tj. z výtěžku zpeněžení pozemku parc. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, s jeho součástí, budovou [adresa] na tomto pozemku stojící, pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] – zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Moravské Budějovice, okres [okres], zamítnuta. Krajský soud se ztotožnil zcela s procesní obranou žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce dlužnice [anonymizováno] [příjmení], jakož i s procesní obranou vedlejšího účastníka ohledně charakteru přihlášky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení, konstatoval, že žalobce přihlásil svou pohledávku jako pohledávku odvíjející se od směnečného ručení dlužnice na úvěrový dluh úvěrového věřitele s uplatněním zajištění majetkem dlužnice, jiný výklad tato přihláška neumožňuje. Konstatoval, že žalobci nic nebránilo, aby do insolvenčního řízení přihlásil jednak pohledávku ze směnečného ručení dlužnice a jednak pohledávku, která byla zajištěna směnkou a zástavním právem (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007). Uvedl rovněž, že odpovědnost za vyplnění formulářové přihlášky leží na věřiteli, důvody popření pořadí pohledávky žalobce insolvenčním správcem bylo učiněno správně, přihlášenou pohledávku žalobce tak, jak byla v přihlašovacím formuláři specifikována, nebylo možno považovat za pohledávku zajištěnou dle žalobcem označené zástavní smlouvy. Zástavní smlouva z 29. 7. 2010 zajišťuje, nikoliv směnečnou pohledávku dlužnice, nýbrž pouze pohledávku z úvěru. Takto popsaná pohledávka neměla být v insolvenčním řízení přihlášena jakožto zajištěná, neboť ze zástavní smlouvy nevyplývá, že by zástavní právo zajišťovalo rovněž pohledávky žalobce vůči dlužnici vzniklé z titulu směnečného ručení jakožto osobě odlišné od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pohledávky z úvěrové smlouvy byly až do výše 3 575 000 Kč zajištěny jednak směnkou a jednak zástavním právem k nemovitostem dlužnice zřízeným na základě předmětné zástavní smlouvy. Směnka a zástavní smlouva a na jejím základě vzniklé zástavní právo zajišťovaly pouze pohledávky z titulu úvěrové smlouvy, nikoliv pohledávky ze směnečného ručení dlužnice. d) Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně 24. 4. 2017, č. j. 72/ 27 Icm 4474/2014-115 byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci z 31. 8. 2017, č. j. 27 ICm 4474/2014, 16 VSOL 261/2017-152 (č. l. 63-65). Taktéž vrchní soud konstatoval, že žalobce přihlásil přihláškou ze 4. 9. 2014 do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 3 565 000 Kč, jako důvod vzniku pohledávky uvedl směnečné ručení ze směnky zajišťující závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 s tvrzením, že směnka byla následně indosována na řad žalobce. Dále přihlásil pohledávku [číslo] ve výši 399 470,32 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení ve výši 6% ročně od data splatnosti směnky. Pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné, jako důvod zajištění byla v přihlášce označena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem z 29. 7. 2010, č. j. [číslo] [spisová značka]. K přihlášce žalobce doložil smlouvu o úvěru, dohodu o uplatnění vyplňovacího práva, směnku, zástavní smlouvu a další listiny. Při přezkumném jednání byly přihlášené pohledávky uznány co do pravosti a výše, popřeny byly pouze co do pořadí. I dle posouzení vrchního soudu pohledávky ze smlouvy o úvěru, potažmo podmíněné pohledávky ze smlouvy o zřízení zástavního práva a pohledávka ze směnky, jsou pohledávky zcela samostatné a na sobě nezávislé. Směnečný závazek má svůj původ ve směnce, do níž je vtělen. I když směnka zpravidla odráží jiný majetkový právní vztah, který kryje (zajišťuje), existuje směnečný závazek vedle závazku ze zajišťovaného vztahu, v tomto případě je vedle závazku z úvěrové smlouvy zcela samostatně. Zánikem závazku směnkou zajištěného nezaniká závazek směnečný a naopak zánikem závazku ze směnky nezaniká závazek směnkou zajištěný. Závěr soudu I. stupně, že žalobou přihlášené pohledávky nejsou pohledávkami zajištěnými dle žalobcem označené zástavní smlouvy, shledal vrchní soud správným s tím, že pořadí přihlášené pohledávky bylo žalovaným v insolvenčním řízení důvodně popřeno a žaloba na určení, že žalobce má ohledně těchto přihlášených pohledávek za dlužnicí právo na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí, není důvodná. e) Dovolání proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, které žalobce zastoupený žalovaným podal, bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2018, č.j. 29 ICdo 2/2018-174, odmítnuto. Nejvyšší soud uvedl, že posouzení právní otázky, na jejímž řešení spočívá dovoláním zpochybněné rozhodnutí, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, se závěry rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007, s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 56/2014 či vtělené do usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 ICdo 51/2015 Nejvyšší soud konstatoval, že z této judikatury se podává odlišnost čili nezaměnitelnost„ směnečné“ a„ kauzální“ pohledávky i možnost jejich souběžného přihlášení do insolvenčního řízení. Situaci, kdy dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pouze„ směnečnou“ pohledávku ze zajišťovací směnky, která zajišťovala„ kauzální“ pohledávku, kterou dovolatel nepřihlásil, shledal úsudkem triviálním. Konstatoval, že ze„ směnečné“ pohledávky, která nebyla zajištěna zástavním právem, nelze učinit pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění jen proto, že dovolatel mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka i kauzální pohledávku zajištěnou zástavním právem, které by z něj dělalo zajištěného věřitele, leč neučinil tak. Tím, že dovolatel zajištěnou pohledávku kauzální nepřihlásil, konal v rozporu s obecným právním principem„ Vigilantibus iura scrypta sunt“ (bdělým náležejí práva) a důsledky této nedbalosti nelze zhojit tím, že za zajištěnou bude pokládána pohledávka, jež taková není. f) Před žalobní upomínkou z 13. 6. 2019 odeslanou 14. 6. 2019 dle doloženého podacího lístku byl žalovaný vyzván k plnění ve výši 1 241 417,05 Kč do 31. 10. 2019. Soud dále zjistil a vzal za prokázaný tento skutkový stav:

21. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne 29. 7. 2010 uzavřené mezi [právnická osoba], jako úvěrovým věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako úvěrovým dlužníkem vyplývá, že věřitel se zavázal poskytnout dlužníku hypoteční úvěr ve výši 2 750 000 Kč, dlužník se zavázal tento úvěr splatit v 180 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 30 774,61 Kč. V článku IV. odst. 1 úvěrové smlouvy jsou uvedeny nástroje zajištění úvěru, kterými bylo zřízení zástavního práva k nemovitostem, vystavená biankosměnka, kterou avalovali [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dohoda o vyplňovacím právu směnečném uzavřená mezi úvěrovým věřitelem, úvěrovým dlužníkem a avalisty, která upravuje způsob vyplnění a použití biankosměnky a vinkulaci pojistného plnění z pojistné smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky) č.l. 36-43), včetně Přehledu úrokových sazeb Banky, Podmínky pro úvěrové produkty Banky (č.l.44-49), s nimiž se klient seznámil, jak deklaroval svým podpisem pod smlouvou.

22. Ze zástavní smlouvy [číslo] [spisová značka] ze dne 29. 7. 2010 vyplývá, že společnost [právnická osoba] jako zástavní věřitel a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zástavce a [právnická osoba] s. r. o. uzavřeli zástavní smlouvu, na základě níž bylo sjednáno zástavní právo k předmětu zástavy, a to k nemovitostem ve vlastnictví zástavce – pozemku parc. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, s jeho součástí, budovou [adresa] na pozemku stojící, pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] – zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, na [list vlastnictví], pro obec a k. ú. [obec], okres [okres]. V článku I. smlouvy bylo uvedeno, že zástavní věřitel a [právnická osoba] s. r. o. uzavřeli 29. 7. 2010 smlouvu o úvěru [číslo] [spisová značka] a za účelem zajištění závazku této společnosti vůči zástavnímu věřiteli, které vyplývají ze smlouvy o úvěru, strany uzavřely předmětnou zástavní smlouvu. Článek II. odst. 1 smlouvy obsahuje rozsah pohledávek zajištěných smlouvou, jimiž jsou pohledávky vzniklé z úvěrové smlouvy, a pohledávky na zaplacení případné náhrady škody, pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. V čl. II. je specifikován rozsah pohledávek zajištěných smlouvou vzniklých ode dne účinnosti smlouvy do 12. 6. 2026, a je limitován částkou výši 3 575 000 Kč.

23. Z Dohody [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 taktéž vyplývá, že [právnická osoba] jako [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno] jako výstavce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] jako avalisti uzavřeli za účelem zajištění závazků výstavce vůči bance z titulu smlouvy o úvěru z 29. 7. 2010, [číslo] [spisová značka] dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného.

24. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. [spisová značka] [spisová značka] z 20. 4. 2012 (č.l. 23-26) vyplývá, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce – na [právnická osoba] s.r.o. svou pohledávku za dlužníkem [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka], včetně zajištění této pohledávky, včetně příslušenství a veškerých práv s nimi spojených, které postupník přijal. Ve smlouvě jsou specifikovány„ Pohledávka 1“, za dlužníkem vyplývající z úvěrové smlouvy splatná od 11. 3. 2011, kterou k 4. 4. 2012 tvoří jistina ve výši 2 724 833,50 Kč, smluvní úrok ve výši 115 022,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 7 085,71 Kč a poplatky v celkové výši 1 200 Kč a„ Pohledávka 2“ ze Smlouvy o běžném účtu. Přílohu č. 1 ke Smlouvě o postoupení tvořily Smlouva o úvěru, Dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, Smlouva o zřízení zástavního práva a Biankosměnka, vše z 29. 7. 2010. Postoupení pohledávky bylo Bankou oznámeno dlužnici [anonymizováno] [příjmení] přípisem z 3. 5. 2012.

25. Ze sdělení insolvenčního správce dlužnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze 14. 5. 2019 (č.l. 69-70) soud zjistil, že pokud by přihláška pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] do řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka] byla učiněna korektně, tedy pokud by vedle uplatněného nároku z titulu avalu dlužnice na směnce, byl za dlužnicí rovněž uplatněn nárok na uspokojení ze zajištění z titulu jí zřízeného zástavního práva k zajištění úvěrové pohledávky věřitele vůči úvěrovému dlužníku [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), tj. v případě, že by byla pohledávka věřitele z titulu nároku na uspokojení ze zajištění zjištěna jako pohledávka zajištěná a věřitel by tak měl přednostní právo na uspokojení pohledávky před věřiteli nezajištěnými, pak za zásadní pro posouzení oprávněnosti přihlášených nároků vůči dlužnici považuje ujednání obsažená v obou zajišťovacích dokumentech, a to v článku II. zástavní smlouvy a článku II. směnečné dohody, které totožně limitují maximální nárok věřitele na uspokojení jeho pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] z 29. 7. 2010 vůči dlužnici ze zajištění částkou 3 575 000 Kč. Pokud by vycházel z celkové výše pohledávky věřitele za dlužníkem ke dni předcházejícímu zjištění úpadku ve výši 5 455 802,09 Kč, pak bylo možno uplatnit nárok vůči dlužnici přihláškou pohledávky, jak z titulu zástavního práva, tak z titulu avalu dlužnice na směnce, a to až do celkové výše 3 575 000 Kč, u směnky bylo možno ve stanovené lhůtě přihlásit zákonný 6% směnečný úrok od data splatnosti směnky do dne předcházejícímu zjištění úpadku ve výši 399 470,32 Kč a náklady řízení ve výši 57 816 Kč jako nezajištěné pohledávky. S největší pravděpodobností by byly na přezkumném jednání oba dva takto uplatněné nároky zjištěny. V této souvislosti uvedl, že částečné či úplné uspokojení věřitele z jednoho či druhého zajišťovacího nároku vůči dlužnici zakládá jeho částečný či úplný zánik ve stejné výši ve vztahu k druhému z nich, neboť byly zřízeny za účelem zajištění stejné úvěrové pohledávky. Byla-li by pohledávka věřitele rovněž uplatněna z titulu zajištění zástavním právem do výše nároku 3 575 000 Kč, pak by bylo možno vzhledem k celkovému výtěžku zpeněžení ve výši 4 003 607,85 Kč a pořadí věřitele konstatovat, že pohledávka věřitele by byla dlužnicí uspokojena v celé výši nároku zajištěného zástavou, tedy ve výši 3 575 000 Kč. S ohledem na obsah úvěrové smlouvy, zástavní smlouvy a dohody o vyplňovacím směnečném prohlášení, lze předpokládat, že věřitel by byl uspokojen v rozsahu zajištěné pohledávky ve výši 3 575 000 Kč z výtěžku prodeje zástavy v plné výši a nezajištěná pohledávka ve výši 457 286,32 Kč ze směnečných nároků by byla zařazena do rozvrhu, po odečtení přednostních pohledávek, které specifikoval, z výtěžku zpeněžení by po jejich odečtení zbývaly k rozdělení finanční prostředky ve výši 194 091,09 Kč, k čemuž připočetl částku 43 811 Kč představující finanční prostředky ze smlouvy o penzijním připojištění, coby příjem majetkové podstaty. K rozvrhu mezi nezajištěné pohledávky věřitelů, jejichž nároky byly zjištěny na přezkumném jednání, by tak zbývala částka 237 902,09 Kč, s přihlédnutím k odměně insolvenčního správce, po odečtení přednostních pohledávek, by v majetkové podstatě zbývaly finanční prostředky ve výši 165 936,71 Kč, které by měly být zařazeny do rozvrhu mezi věřitele nezajištěné. Pohledávka nezajištěná ve výši 457 286,32 Kč by tak byla uspokojena v částce 40 337,63 Kč, celkem by tedy věřitel při uvedeném řádném způsobu uplatnění pohledávky obdržel částku 3 615 337,63 Kč. Dle pravomocného rozvrhového usnesení činilo uspokojení věřitele v pozici nezajištěného věřitele 2 373 920,58 Kč, rozdíl v uspokojení věřitele tedy činil 1 241 417,05 Kč. 26. [právnická osoba] o okamžité splatnosti ze dne 17. 5. 2011 bylo zjištěno, že Banka prohlásila úvěr ze smlouvy [číslo] [spisová značka] za okamžitě splatný, požádala společnost [právnická osoba] o úhradu částky 2 848 142,09 Kč do 31. 5. 2011.

27. Z přípisu [právnická osoba] z 7. 5. 2019 bylo zjištěno, že splatnou pohledávku ze Smlouvy o úvěru [číslo] SME/PHP z 29. 7. 2010, byl věřitel oprávněn úročit sankční sazbou ve výši 29% p.a., a to na základě platných úvěrových podmínek a úrokových sazeb pro úvěrové produkty. Možnost účtovat úrok z prodlení z jistiny po splatnosti je dán datem splatnosti této jistiny 12. 5. 2011.

28. Na základě provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný advokát zastupující žalobce v řízení insolvenčním výše uvedeném nejednal svědomitě a nevyužil řádně veškeré zákonné prostředky v zájmu svého klienta, a to s ohledem na existující konstantní judikaturu soudu dovolacího, kterou měl při podání přihlášky pohledávky žalobci postoupené využít, tj. judikaturu, která byla ustálená a otázky v ní vyřešené mohly pomoci žalobci zvětšit svůj majetek tak, jak by bylo obvyklé při pravidelném běhu věcí. Jinými slovy soudu nezbývá než souhlasit s prokázaným tvrzením žalobce, že žalovaný přihlášku pohledávky žalobce nezpracoval řádně, její vady způsobily žalobci škodu, neboť nebýt vadného postupu žalovaného při výkonu advokacie, který byl zjištěn soudy všech stupňů (KS, VS, NS), byla by pohledávka žalobce jako přednostní pohledávka věřitele zajištěného ve výši 3 575 000 Kč uspokojena v celém rozsahu s ohledem na výši výtěžku zpeněžení ve výši 4 003 607,85 Kč. Zbývající pohledávka nezajištěná by byla s ohledem na vydané rozvrhové usnesení uspokojena pouze částečně v rozsahu 40 337,63 Kč. Rozdíl v uspokojení žalobce coby věřitele by tudíž dle výpočtu insolvenčního správce, vůči němuž žádný z účastníků výhrady nevznesl, činil 1 241 417,05 Kč. Nebýt postupu žalovaného v rozporu s existující judikaturou, mohl žalobce při řádně podané přihlášce zajištěné pohledávky (pravidelném běhu věcí) získat v insolvenčním řízení vedeném proti dlužnici [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plnění vyšší, a to nikoliv ve výši pojišťovnou nesprávně specifikované (k tomu srovnej zejména insolvenčním správcem [anonymizováno] [příjmení] správně zmíněná ujednání v zajišťovacích instrumentech). Výše plnění poskytnutého žalobci vedlejším účastníkem na straně žalované ve výši 435 081,80 Kč přitom nebyla sporná.

29. Sporným v posuzované věci nebylo ani splnění zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného coby advokáta za škodu vzniklou žalobci, ani vztah příčinné souvislosti mezi postupem žalovaného advokáta a vznikem škody, nýbrž výše škody způsobená žalobci žalovaným.

30. Nutno konstatovat, že soud se neztotožnil s procesní obranou žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného, a žalobě po podřazení zjištěného skutkového stavu pod ustanovení dále uvedená vyhověl. V řízení není sporu o tom, že pohledávka žalobce (resp. jeho právního předchůdce) vůči dlužníku je pohledávkou ze smlouvy, smluv uzavřených před 1. 1. 2014.

31. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, soud věc posuzoval podle dosavadních právních předpisů, tedy dle zákona č. 40/1964 sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť k jednání, v němž je spatřováno porušení povinnosti stanovené právními předpisy, jež zakládá právo na náhradu škody uplatněné v tomto řízení, došlo před 1. 1. 2014, a dále dle zákona o advokacii č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

32. Podle § 524 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

33. Při postoupení pohledávky nabývá postupník pohledávku derivátním způsobem. Pohledávka přechází na postupníka ve stavu, v jakém existovala v okamžiku převodu, obsah korespondujícího závazku dlužníka se postoupením nemění. Společně s pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Příslušenstvím jsou úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (§ 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.) Na postupníka přechází zajištění pohledávky bez ohledu na typ zajištění a bez ohledu na to, zda zajištění poskytuje dlužník či třetí osoba. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli, nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000).

34. Podle § 529 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.

35. Podle 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

36. Podle § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

37. Úprava odpovědnosti za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou a) pochybení při výkonu advokacie, b) vznik újmy (škody) a c) příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Jinými slovy řečeno, jestliže by nebylo pochybení advokáta, nedošlo by ani ke vzniku újmy v majetkové sféře poškozeného klienta (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, publikován pod C 1743 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen„ Soubor”).

38. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu rovněž zcela nepochybně vyplývá závěr, že škoda způsobená v důsledku výkonu advokacie může spočívat i v tom, že pohledávka klienta uplatněná v soudním řízení se stane nedobytnou. V souvislosti s posouzením práva na náhradu škody vůči advokátovi bylo opakovaně dovozeno, že škoda klientovi v postavení věřitele vzniká i tehdy, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 129/2010, ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007, či ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5986/2016).

39. Spočívá-li škoda způsobená klientovi advokáta právě v tom, že v příčinné souvislosti s pochybením advokáta při výkonu advokátní činnosti ztratil klient reálnou možnost domoci se uspokojení své pohledávky, dospěla rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k závěru, že žalobce je v takovém případě povinen tvrdit a prokázat, že nebýt vadného výkonu advokátní činnosti uspokojení své pohledávky by se domohl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001). Soud pak jako předběžnou otázku řeší, zda by při řádném postupu advokáta s žalobou u soudu opravdu uspěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, či rozsudek ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007). Ve vztahu k nedobytnosti pohledávky je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel svého práva skutečně nedomůže (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, publikovaný pod č. 77/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002).

40. Zároveň soud v této souvislosti uvádí, že závaznost rozhodnutí vydaných a otázek v nich řešených upravuje § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a § 135 o. s. ř. Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 159a odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. při posouzení významu prejudicielní otázky vyřešené v jiném řízení, svým předmětem souvisejícím s řízením mezi týmiž účastníky, se již zabýval v řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, dále usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, uveřejněné pod č. 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí, tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou.

41. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné. To však neznamená, že soud může závěry učiněné v předchozím pravomocně skončeném řízení zcela pominout. I když jimi není vázán ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., musí se vypořádat se skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného rozhodnutí hodlá odchýlit (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2271/2020-173). Opačný postup by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování. Nadto z obsahu spisu plyne, že soud i v posuzované věci dokazování relevantními podklady provedl taktéž.

42. Byť soud není vázán výše uvedeným posouzením postupu žalovaného coby advokáta, zároveň uvádí, že se se skutkovými závěry i právním hodnocením provedeným v citovaných rozhodnutích soudů, soudu I. stupně, soudu odvolacího i dovolacího, které jsou s projednávanou věcí úzce propojeny, plně souhlasí a ztotožňuje se zcela s přijatými závěry, od nichž nemá žádného důvodu se odchýlit. Tento postup tak konvenuje i zásadě předvídatelnosti, což soud zmiňuje vědom si apelu dovolacího a Ústavního soudu na harmonii soudních rozhodnutí podmiňujících důvěru účastníků v právo.

43. Soud v posuzované věci, pokud se týká výkonu advokacie žalovaného, vycházel z postupu žalovaného advokáta zastupujícího žalobce v řízení insolvenčním sp. zn. [insolvenční spisová značka], který byl hodnocen soudem I. stupně (Krajským soudem v Brně), soudem odvolacím (Vrchním soudem v Olomouci), i dovolacím Nejvyšším soudem, a to tak, jak byl zjištěn, na jejichž závěry, odůvodnění a judikaturu v nich uvedenou, soud zcela odkazuje (body tohoto rozsudku 20 b - e). Lze tedy uzavřít, že výkon advokacie žalovaného v souvislosti se zastupováním žalobce nebyl činěn řádně s ohledem na judikaturu vztahující se k postoupenému nároku žalobce, ve výši žalobcem tvrzené, který měl být uplatněn způsobem odlišným od realizovaného postupu žalovaného. Je mezi stranami nesporné, že k pochybení žalovaného advokáta v průběhu řízení skutečně došlo, když správný postup při podání přihlášky zajištěné pohledávky žalobce je popsán ve výše citovaných rozhodnutích soudů. Nebýt chybného výkonu advokacie, nevznikla by žalobci škoda, jejíž existence byla v řízení rovněž nesporně zjištěna, stejně jako výše škody vzniklá žalobci po pravomocně ukončeném insolvenčním řízení. Bylo zjištěno z vyjádření [anonymizováno] [příjmení] (bod 25 rozsudku), jakož i ověřeno dálkovým přístupem v insolvenčním rejstříku, že předmět zajištění byl zpeněžen za částku postačující k úhradě zajištěné pohledávky ve výši 3 575 000 Kč a dle rozvrhového usnesení z 9. 4. 2019 žalobce v pozici nezajištěného věřitele obdržel toliko 2 373 920,58 Kč. Žalobce však při řádně žalovaným podané přihlášce mohl a měl v řízení insolvenčním obdržet částku 1 241 417,05 Kč. Nebýt pochybení žalovaného, nedošlo by v majetkové sféře žalobce ke vzniku újmy spočívající v tom, že nedosáhl zvětšení svých aktiv, a to v rozsahu, který by bylo možno za pravidelného chodu událostí očekávat úhradou pohledávky z výtěžku zpeněžení. Obdržel-li žalobce plnění od vedlejšího účastníka, u něhož má žalovaný advokát sjednánu pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem advokacie, zbývá žalovanému k úhradě peněžité plnění představující zbývající majetkovou újmu žalobce, škoda vzniklá žalobci v důsledku prokázané odpovědnosti žalovaného, a to škoda ve výši 767 195 Kč.

44. Namítá-li žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného, že s postoupenou pohledávkou (pohledávkami) ve výši kapitalizované nebyla na žalobce platně postoupena část příslušenství v podobě sankčního úroku, soud se s těmito procesními stanovisky neztotožnil, jak prezentoval i v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí s důvody uvedenými v protokole z jednání. Obrana žalovaného pak byla jednoznačně vyvrácena dokazováním provedeným po doplnění žaloby, přičemž sankční úrok ve výši 29 % p. a. není v souladu s judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu úrokem ústavně neakceptovatelným či nepřiměřeným zakládajícím jeho neplatnost, zejména v případě, jednalo-li se o poskytnutí úvěru podnikateli, společnosti [právnická osoba] Výše postoupené pohledávky zcela v souladu s tvrzením žalobce jednoznačně plyne z bodu 22 rozsudku, když rozsah pohledávek zajištěných byl limitován toliko částkou ve výši 3 575 000 Kč. Nárok žalobcem uplatněný byl proto shledán důvodným (výrok I.), neboť k jeho zániku dosud nedošlo, a to ani plněním vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

45. Nárok žalobce na úhradu příslušenství, úroku z prodlení dle § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se odvíjí od výzvy žalobce z 13. 6. 2019 (č. l. 71) ve spojení s podacím lístkem z 14. 6. 2019. Soud přitom přehlédl lhůtu k plnění uvedenou v tomto přípise.

46. Náklady řízení byly přiznány ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni, které náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 38 360 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení, a to za 6 úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 6 × 11 380 Kč, tj. celkem 68 280 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění, sepis vyjádření k žalobě, 3x účast na jednání u soudu. Ke každému z úkonů právní služby náleží podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 režijní paušál ve výši 300 Kč, celkem tedy 1 800 Kč. Advokát žalobce není plátcem DPH, tudíž nenárokoval náhradu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení úspěšné žalobkyně dosáhly částky 70 080 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobci nahradit k rukám jeho právního zástupce.

47. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný netvrdil a neprokazoval splnění podmínek pro stanovení lhůty prodloužené.