5 C 35/2022 - 119

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 337.086,68 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 229.648 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 229.648 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 107.438,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.025,34 Kč od 29. 1. 2018 do 16. 11. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15.385,50 Kč od 17. 11. 2020 do 28. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 337.086,68 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 7. 2021 do 18. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 107.438,68 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 8. 2021 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 10,10 % ročně z částky 335.054,31 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17.999,03 Kč k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 27. 9. 2021, doplněnou podáním ze dne 22. 10. 2021, soudu doručeným dne 25. 10. 2021, podáním ze dne 2. 12. 2022, soudu doručeným dne 2. 12. 2022, podáním ze dne 30. 3. 2023, soudu doručeným dne 13. 4. 2023, a podáním ze dne 20. 4. 2023, soudu doručeným dne 21. 4. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 337.086,68 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.025,34 Kč od 29. 1. 2018 do 16. 11. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15.385,50 Kč od 17. 11. 2020 do 28. 7. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 337.086,68 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, a úrokem z úvěru ve výši 10,10 % ročně z částky 335.054,31 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností MONETA Money bank, a.s. a žalovaným došlo dne 29. 1. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru (Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet) č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 29. 1. 2018 úvěr ve výši 400.000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků, s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 10,10 % p. a. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5.781,20 Kč, počínaje dnem 17. 2. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil. O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 11. 2020. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 s účinností ke dni 22. 3. 2023 postoupena žalobci. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 170.352 Kč, ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne 29. 1. 2018 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]. jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 400.000 Kč jako úvěr (z toho část ve výši 239.175,88 Kč za účelem úplné úhrady dluhů žalovaného vůči bance, evidovaných na úvěrovém účtu, uvedeném ve smlouvě o úvěru shora, zbývající část ve výši 160.824,12 Kč poskytnuta neúčelově) se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 10,10 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 635.128,81 Kč, a to ve 120 měsíčních splátkách, od první po předposlední ve výši po 5.781,20 Kč (včetně úhrady pojištění ve výši 473 Kč), splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 17. 2. 2018.

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. [hodnota], vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., soud zjistil, že na tomto účtu byly dne 29. 1. 2018 zaevidovány platba ve výši 160.824,12 Kč, označená jako převod na běžný účet, a platba ve výši 239.175,88 Kč, označená jako konsolidace, obě na jméno žalovaného, odeslané na účty, uvedené ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba]. uvedeného ve smlouvě o úvěru shora soud zjistil, že na tento účet byla dne 29. 1. 2018 připsána platba ve výši 160.824,12 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota].

8. Z přehledu provedených splátek a způsobu jejich započtení soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil ve splátkách celkem částku ve výši 170.352 Kč.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 2. 12. 2020.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 – seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 22. 3. 2023, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 7. 2021, adresované žalovanému, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

12. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, právní předchůdce žalobce ve svém podání ze dne 2. 12. 2022 soudu sdělil, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o předmětný úvěr, informací zjištěných dotazem v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, a dále na základě výpisu z běžného účtu, který měl u něj žalovaný veden.

13. Z listiny Žádost o úvěr, Konsolidace půjček, ze dne 29. 1. 2018, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných osob 0, druh bydlení pronajatý dům/byt, pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 11. 2016, zaměstnán jako technik/řidič u firmy [jméno FO], [adresa], není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 16.712 Kč, počet zdrojů příjmu 1, srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 65.000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, předložený doklad o hlavním příjmu: příjem z BÚ. Ve výčtu současných závazků klienta je uveden úvěr u [právnická osoba]., smlouva č. [hodnota], s měsíční splátkou ve výši 3.559,64 Kč, s celkovou částkou k doplacení 239.175,88 Kč.

14. Z listiny Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 2. 12. 2022 od [právnická osoba]., soud zjistil stejné informace, jako z vyjádření právního předchůdce žalobce ze dne 2. 12. 2022 shora, a dále že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti vyhověno a byl poskytnut úvěr s měsíční splátkou ve výši 5.308,20 Kč, jímž byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 3.559,64 Kč. Dále je zde uvedeno, že deklarovaný i zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného činí 16.712 Kč, toto bylo ověřeno z běžného účtu vedeného u úvěrujícího, počet zdrojů příjmu 1, rodinný stav žalovaného svobodný, druh bydlení pronajatý dům/byt, podíl na nákladech na bydlení činí 25,71 %, žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu. Čistý měsíční příjem domácnosti 65.000 Kč, dosavadní interní splátky 1.650 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná i schválená výše úvěru 400.000 Kč, výsledná měsíční splátka 5.308,20 Kč. Dále je v příloze uvedeno, že žalovaný měl závazky ze smlouvy č. GEMBA1T73Y ([Anonymizováno]) v celkové výši 33.000 Kč, s výší splátky 1.650 Kč, a ze smlouvy č. GEMBA1RDQY (Konsolidace nezajištěná) v celkové výši 238.523,91 Kč, s výší splátky 3.559,64 Kč.

15. Z výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období 8/2017 až 1/2018 soud zjistil, že za období 8/2017 činil počáteční zůstatek 36.842,51 Kč, konečný zůstatek 17.791,37 Kč, obrat kredit 15.456,21 Kč, obrat debet -34.507,35 Kč. Za období 9/2017 činil počáteční zůstatek 17.791,37 Kč, konečný zůstatek 10.903,99 Kč, obrat kredit 17.575,10 Kč, obrat debet -24.462,48 Kč. Za období 10/2017 činil počáteční zůstatek 10.903,99 Kč, konečný zůstatek 2.923,15 Kč, obrat kredit 16.590,04 Kč, obrat debet -24.570,88 Kč. Za období 11/2017 činil počáteční zůstatek 2.923,15 Kč, konečný zůstatek 2.153,11 Kč, obrat kredit 18.304,03 Kč, obrat debet -19.074,07 Kč. Za období 12/2017 činil počáteční zůstatek 2.153,11 Kč, konečný zůstatek -30.779,97 Kč, obrat kredit 20.114 Kč, obrat debet -53.047,08 Kč. Za období 1/2018 činil počáteční zůstatek -30.779,97 Kč, konečný zůstatek 111.596,50 Kč, obrat kredit 179.036,55 Kč, obrat debet -36.660,08 Kč, dne 29. 1. 2018 byla na účet připsána platba ve výši 160.824,12 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota].

16. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,[Anonymizováno]je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi Ministerstva vnitra České republiky – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), nebo velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují, navíc výsledky tohoto šetření nebyly soudu ani sděleny, ani doloženy), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Rovněž dle názoru soudu i ty skutečnosti, které vyplývají z žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem předložených dokumentů, nebyly řádně nezohledněny. Co se příjmů žalovaného týče, soud z žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného, a jako takové byly doloženy předloženými výpisy z běžného účtu žalovaného shora. Dále byl ve výše zmíněných listinách uveden příjem ve výši 65.000 Kč, označený jako čistý měsíční příjem domácnosti. Tento další příjem nebyl v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doložen, ani blíže konkretizován, specifikován, nebylo např. vůbec uvedeno, kdo měl tuto domácnost tvořit (žalovaný byl svobodný, bez vyživovací povinnosti), a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený. Ohledně výdajů žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny jako jeho měsíční výdaje pouze splátky konsolidovaného úvěru u právního předchůdce žalobce ve výši 3.559,64 Kč měsíčně, ostatní nezbytné měsíční náklady jsou zde uvedeny ve výši 0 Kč (přičemž už tato skutečnost se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu právního předchůdce žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora jsou jako další zdroj tohoto posuzování uvedeny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná konkrétní výše nákladů žalovaného na bydlení (nájem – jako druh bydlení uveden pronajatý dům/byt, resp. další výdaje s bydlením uvedené – náklady na energie apod.). Žalobcem ani jeho právním předchůdcem též nebyl nijak doložen ani zdůvodněn údaj o výši podílu žalovaného (25,71 %) na nákladech na bydlení, uvedený ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora. Rovněž skutečnosti, vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného shora, zejména výše debetních obratů (tedy výdajů žalovaného) na tomto účtu, po celé doložené období před poskytnutím úvěru převyšující kreditní obraty (tedy příjmy žalovaného), a sestupná výše zůstatku na tomto účtu, nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány, přitom dle názoru soudu se zjevně jedná o skutečnosti nesvědčící o schopnosti žalovaného splácet sjednané splátky poskytovaného úvěru, a ve spojení s faktem, že požadovaný úvěr měl být z větší části použit na splacení stávajícího úvěru žalovaného u právního předchůdce žalobce, ani o schopnosti plnit jeho dosavadní dluhy. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného (kromě údaje o splátce stávajícího konsolidovaného úvěru žalovaného s měsíční výší 3.559,64 Kč, nekorelujícím však s údajem o interní splátce úvěru [Anonymizováno] ve výši 1.650 Kč měsíčně, uvedeným ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), nejsou jím zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného (dle listin shora) jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu faktický stav nepopisující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či přesněji si vůbec nelze představit), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. (při pominutí výše citovaných splátek stávajících úvěrů) měl výdaje (označené jako ostatní nezbytné měsíční náklady) v uváděné výši 0 Kč měsíčně (přičemž tento údaj je navíc ve zjevném rozporu se skutečnostmi, vyplývajícími z údajů o pohybech na běžném účtu žalovaného shora). Dále rovněž skutečnost, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr u právního předchůdce žalobce stále čerpal dřívější dosud nesplacený úvěr, jak vyplývá z žádosti o úvěr i ze smlouvy o úvěru shora, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V této situaci učiněný závěr, že je schopnost žalovaného splácet tento úvěr dostatečná (s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaného úvěru a jeho měsíční splátky), při absenci zohlednění předpokládaných skutečných výdajů žalovaného (na bydlení, stravu, dopravu, popř. jiných), se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný a účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 400.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 170.352 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 229.648 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 229.648 Kč za dobu od 19. 8. 2021 do zaplacení ve výši sazby 8,25 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem 19. 8. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu ze dne 29. 7. 2021, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání tato výzva byla doručena žalovanému dne 3. 8. 2021, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 15 dní od data doručení výzvy, splatnost proto nastala dne 18. 8. 2021 a žalovaný je tak v prodlení od 19. 8. 2021. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,25 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

36. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

37. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t. sestávající z částky 9.660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem 29.880 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29.880 Kč ve výši 6.274,80 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 36.154,80 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 13.484 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 49.638,80 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 36,26 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 17.999,03 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení