5 C 369/2018-189

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a k pozemku parc. [číslo] (orná půda) v k. ú. [obec], vše zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, se zrušuje.

II. Nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku 2.035.250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 193.801,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení v plné výši tak, jak budou vyčísleny v samostatném usnesení tohoto soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal proti žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem - pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a k pozemku parc. [číslo] (orná půda), vše v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk (dále také jen jako„ předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] a žalovaná podílu o velikosti [číslo]. Uvedl, že ve spoluvlastnictví se žalovanou s ohledem na spory ohledně užívání nemovitých věcí a napjaté vztahy setrvávat nechce, avšak o způsobu vypořádání se jim nepodařilo dohodnout. Obvyklá cena nemovitých věcí byla znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne [datum] stanovena na částku 5.900.000 Kč. Dle žalobce jejich aktuální hodnota je přibližně 8.000.000 Kč. Předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné. [adresa] je koncipována jako jedna bytová jednotka a z technického hlediska nelze uvažovat o jejím plnohodnotném rozdělení, neboť by bylo nezbytné provést rozsáhlé stavební úpravy s vysokými náklady, na kterých není žalobce ochoten se podílet. S ohledem na tuto skutečnost pak nelze uvažovat ani o rozdělení pozemku parc. č. st. [číslo], na němž uvedená stavba stojí a pozemku parc. [číslo] který je předmětnou stavbou z velké části zastavěn. V této souvislosti žalobce rovněž poukázal na požadavky územního plánu města Lysá nad Labem, zejména pak na minimální velikost stavebního pozemku 700 m2, procento zastavěnosti, dodržení uliční čáry, stanovení výškové hladiny a možnost připojení pozemku na pozemní komunikace. Reálnému rozdělení navíc brání i skutečnost, že vlastnické podíly žalobce a žalované na nemovitých věcech nejsou stejné. Ačkoliv Městský úřad v Lysé nad Labem obecně konstatoval, že možnost rozdělení rodinného domu existuje, bylo by zapotřebí provést blíže nespecifikované stavební úpravy či přístavby. Případné rozdělení stavby, která je koncipována jako rodinný dům o jedné bytové jednotce o dispozici 4+kk, by dle žalobce mělo za následek razantní snížení její hodnoty. Žalobce byl ze strany žalované opakovaně utvrzován v tom, že žalovaná bude mít prostředky na vyplacení jeho podílu od nějaké osoby ze zahraničí, k čemuž nikdy nedošlo. Žalobce původně o předmětné nemovitosti neměl zájem a navrhoval jejich prodej. V průběhu řízení, po vypracování znaleckého posudku ze dne [datum], pak změnil své procesní stanovisko a navrhoval, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, s tím, že žalované vyplatí přiměřenou náhradu ve výši 2.035.250 Kč. Finanční prostředky v uvedené výši má žalobce k dispozici a je schopen je žalované ihned vyplatit.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že souhlasila s tím, aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno soudem. Nesouhlasila však s žalobcem navrženým způsobem vypořádání a v průběhu celého řízení trvala na reálném rozdělení předmětných nemovitostí. Ke konkrétnímu způsobu reálného rozdělení předmětných nemovitostí uváděla, že dvě bytové jednotky by vznikly rozdělením v místě, kde se stýkají kolmo na sebe orientované chodby. V jedné části by se tak nacházela kuchyň s obývákem, koupelna s WC a ložnice. Druhá část by obsahovala 2 místnosti, samostatné WC, koupelnu a garáž, ze které by byl vybudován samostatný vchod. Přístavba verandy kvůli druhému vchodu by vyšla maximálně na 40.000 Kč a tyto náklady s případným rozdělením nemovitosti je ochotna nést sama. Kuchyň žalobce nepotřebuje a pokud by se rozhodl svou část následně prodat, bylo by možné ji vybudovat v severním pokoji. Pozemek by žalovaná žalobci přenechala celý, pouze by si vymínila přístup k malinovým keřům a bazénu. K možnosti realizace rozdělení předmětných nemovitostí předložila znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaná alternativně pro případ, že by k reálnému rozdělení nedošlo, navrhovala, že předmětné nemovitosti převezme a žalobci vyplatí jeho vypořádací podíl. V této souvislosti pak zdůrazňovala svůj citový vztah k nemovitostem - dům vybudovala, ráda pracuje na zahrádce a má s ním spojenou svou budoucnost. Finanční prostředky by si byla schopna výhledově opatřit do července 2020 přes výpomoc od přítele, který žije v zahraničí. Případně by požádala svého zetě, který je movitý, aby jí vypomohl zápůjčkou, a to by pak prostředky opatřila do konce roku 2019. V podání ze dne [datum] žalovaná sdělila, že prostředky na úhradu vypořádacího podílu bude mít zajištěny od osoby jménem [anonymizováno] [jméno] [jméno] žijící v Los Angeles, USA, a to do ledna 2020. Později žalovaná rovněž uvedla, že má na podíl žalobce kupce - svého syna, který si již vyřizuje úvěr.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] má soud prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky, a to žalobce v rozsahu [číslo] a žalovaná v rozsahu [číslo] vzhledem k celku, a to pozemku parc č. st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 211 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. [číslo] (orná půda) o výměře 1278 m2. Vlastnické právo žalované bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] a pro žalobce bylo zapsáno na základě darovací smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva ke dni [datum].

4. Z dopisu ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na žalovanou s výzvou - návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Ke způsobu vypořádání uvedl, že nemovitosti převezme do svého výlučného vlastnictví s tím, že žalované vyplatí částku 2.700.000 Kč. Současně uvedl, že případně i očekává protinávrh o ceně za jeho podíl s tím, že není nakloněn vypořádání spoluvlastnictví formou společného prodeje. Předmětnou výzvu pak označil jako výzvu předžalobní ve smyslu § 142a o.s.ř.

5. Z dopisu ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná v reakci na výzvu žalobce sdělila, že předmětný dům, který účastníci obývají od roku 2010, v podstatě stavěla sama. Žalobce do stavby rodinného domu přistoupil až po oplocení pozemku, vybudování studny, připojení na místní komunikaci a přípravě projektové dokumentace. Se stavbou žalobce svolil s tím, že bude platit všechny faktury a žalovaná bude provádět veškeré práce. Stavba domu byla ukončena v roce 2010. Poté, co žalobce žalované v lednu 2018 oznámil, že si našel milenku, podala si inzerát s cílem najít partnera, který by žalobcův podíl na nemovitostech vykoupil. Žalobce do domu vložil 4.000.000 Kč, což představuje součet faktur, které při stavbě zaplatil. Desetiletou amortizací se hodnota domu snížila a pozemek také nestoupl na ceně, neboť je již zastavěn. Od žalobce žalovaná očekává trpělivost, je si jistá, že maximálně za 10 až 12 měsíců jeho podíl vykoupí.

6. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne [datum] soud zjistil, že obvyklá cena (tržní hodnota) předmětných nemovitostí byla ke dni [datum] stanovena na částku 5.900.000 Kč.

7. Z dispozičního plánku rodinného domu má soud prokázáno, že v domě [adresa] se nachází jeden byt o dispozici 4+kk s garáží.

8. Z vyjádření Městského úřadu Lysá nad Labem, stavebního úřadu, ze dne [datum], má soud prokázáno, že stavební úřad po kontrolní prohlídce rodinného domu [adresa] v k.ú. [obec] a po posouzení projektové dokumentace dospěl k závěru, že předmětný rodinný dům lze za současného provedení stavebních úprav, případně přístavby rodinného domu, v souladu s platnými předpisy, rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky.

9. Z žádosti o sdělení ze dne [datum] má soud prokázáno, že právní zástupce žalobce se písemně obrátil na [ulice] úřad v [obec] s dotazem jednak ohledně toho, zda se vyjádření uvedeného stavebního úřadu ze dne [datum] skutečně týkalo stavby rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec], jednak jaké konkrétní stavební úpravy a přístavbu, potřebné k rozdělení rodinného domu na dvě samostatné bytové jednotky, měl stavební úřad ve svém vyjádření na mysli a jaké konkrétní části rodinného domu je třeba za tímto účelem stavebně upravit za současného zachování velikosti spoluvlastnických podílů žalobce a žalované.

10. Ze sdělení Městského úřadu Lysá nad Labem, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne [datum], má soud prokázáno, že stavební úřad k výše uvedeným dotazům žalobce zaslal své vyjádření. [ulice] úřad zejména sdělil, že pouze posuzoval návrh žalované na rozdělení stavby rodinného domu na adrese [ulice] [adresa] v [obec] na dvě bytové jednotky, a to na podkladě konkrétního písemného návrhu žalované. Na podkladě uvedeného návrhu a s ohledem na skutečnost, že rodinný dům má v současné době koupelnu s WC, samostatné WC a samostatný sprchový kout, dospěl k závěru, že žalovanou navržené rozdělení by svým způsobem bylo možné. Dle stavebního úřadu je třeba části od sebe stavebně oddělit, jednu část doplnit o kuchyň (kuchyňský kout), vyřešit vnitřní rozvody vody, kanalizace, elektřiny, plynu a vytápění. Navržení stavebních úprav či přístavby je však věcí oprávněné osoby v oboru pozemních staveb, stavební úřad posuzuje navržené stavební úpravy, které musí být v souladu s platnými předpisy a nesmí ohrožovat život a zdraví osob, až následně. Žádost žalované, k níž se stavební úřad vyjadřoval, neobsahovala posouzení navržených stavebních úprav s ohledem na vlastnické podíly majitelů nemovitosti, když stavební úřad neposuzuje rozdělení nemovitosti z pohledu vlastnických podílů, ale z pohledu technického provedení. [ulice] úřad ve svém sdělení nekonstatoval, že předmětnou nemovitost lze podle předloženého návrhu rozdělit, pouze sdělil existenci možnosti rozdělení za provedení stavebních prací, případně přístavby. Dále stavební úřad upozornil na nutnost dodržení požadavků platného územního plánu města Lysá nad Labem, a to minimální velikost stavebního pozemku 700 m2, procento zastavěnosti, dodržení uliční čáry, stanovení výškové hladiny a možnost připojení pozemku na pozemní komunikaci.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] 2020 ze dne [datum] znalkyně [celé jméno znalkyně] a jejího doplňujícího výslechu má soud prokázáno, že předmětné nemovitosti se nachází v okrajové obytné části obce. Jedná se o stavební pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je přízemní rodinný dům s jednou bytovou jednotkou (typ bungalov), a pozemek parc. [číslo] který slouží jako zahrada. Rodinný dům byl postaven v roce 2010, je standardně udržovaný a nevykazuje zásadní vady. Vybavení je v kvalitním standardu, vedlejší stavby (kůlna a kryté stání) nejsou evidovány v katastru nemovitostí. V případě rodinného domu se jedná o nepodsklepený dům s jedním nadzemním podlažím a nevyužitým podkrovím. Je proveden standardním způsobem a napojen na veřejné sítě vodovodu, elektro a veřejný rozvod plynu, odkanalizování objektu je do jímky. Je vytápěn ústředním topením z plynového kondenzačního kotle, v obývacím pokoji a koupelně je podlahové topení. Kuchyň je vybavena atypickou kuchyňskou linkou s vestavěnými spotřebiči. V přízemí je jedno samostatné WC, koupelna s WC a malá koupelna se sprchovým koutem. Dispozice domu je 4 + kk. Součástí rodinného domu je garáž pro jedno vozidlo. Na zahradě se nachází venkovní bazén. Obvyklá (tržní cena) předmětných nemovitostí včetně jejich součástí a příslušenství činí 5.815.000 Kč. Znalkyně dále dospěla k závěru, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné, neboť se jedná o dům s jednou bytovou jednotkou s dispozicí 4+kk, zastřešený jednou valbovou střechou, kde není možné dodatečné vybudování nosných ohnivzdorných dělících konstrukcí, které by rozdělily dům a jeho zastřešení na dvě samostatné funkční části, či rozdělení terasy na polovinu. Zásah by byl velmi hrubý a narušilo by to architektonickou část domu. Za předpokladu zvýšených finančních nákladů je možné v domě vyčlenit dvě bytové jednotky o nestejných užitných plochách s tím, že by bylo nutné vybudovat druhý samostatný vchod do 2. bytové jednotky mimo uvažovaný záměr vstupu garáží, rozdělit dispozici na dva byty, vybudovat nové samostatné přípojky nebo rozdělit vnitřní rozvody sítí. Za předpokladu vybudování vstupu do 2. bytové jednotky ze stávající garáže by současně bylo třeba vybudovat i odvětrávané zádveří. Pokud by však k tomu účelu byl použit pokoj [číslo] došlo by k jeho zrušení a pokoj [číslo] by neměl dostatečnou plochu. Druhé řešení, tj. ponechání garáže, by naopak znamenalo vybudování zádveří zvenčí a vyžadovalo by vyšší náklady. V průběhu výstavby by navíc došlo k výraznému snížení minimální ceny stavby v době provádění rekonstrukce a vznik dvou bytových jednotek by vůbec neodrážel spoluvlastnické podíly, došlo by k vzniku výrazného nepoměru. Možné není ani reálné rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 1278 m2, který vytváří zázemí k předmětnému rodinnému domu, neboť by došlo ke snížení minimální výměry v rozporu s platným územním plánem města. Navíc se na tomto pozemku nacházejí vedlejší stavby, tj. kůlna a kryté parkovací stání a podstatné venkovní úpravy jako jsou venkovní krytý bazén a přípojky inženýrských sítí. V případě, že by došlo k vybudování 2 bytových jednotek, musela by na pozemku rovněž být zřízena dvě a v případě zrušení garáže dokonce tři další parkovací místa. Územní plán stanovuje koeficient zeleně 0,85 u pozemků nad 800 m2, který by po odečtení zastavěné plochy, vedlejších staveb, bazénu a parkovacích stání, která by musela být vybudována, nebyl splněn. Vyčíslení nákladů na přebudování rodinného domu na 2 bytové jednotky není možné, neboť není stanoven rozsah prací, pro které je nutné zpracovat projektovou dokumentaci. Podkladem pro vypracování znaleckého posudku bylo mj. vyjádření [jméno] [příjmení], autorizovaného technika pro pozemní stavby a vyjádření Stavebního úřadu města Lysá nad Labem k rozdělení rodinného domu ze dne [datum].

12. Z výpisu z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], ze dne [datum], má soud prokázáno, že zůstatek na spořicím účtu žalobce činí 2.035.250 Kč.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. Jakékoliv další dokazování shledal soud nadbytečným a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, a proto již nepřipustil důkaz znaleckým posudkem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který si nechala zpracovat žalovaná. Navíc tak žalovaná učinila až po koncentraci řízení.

14. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Jelikož o zrušení spoluvlastnictví je rozhodováno po [datum], soud ve věci postupoval podle dále citovaných právních ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015).

16. Podle § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

17. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2).

19. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Podle § 1158 odst. 1 občanského zákoníku bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň s dvěma byty.

21. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobce v rozsahu [číslo] a žalovaná v rozsahu [číslo] vzhledem k celku. Oba účastníci mají zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale o jeho konkrétním způsobu se nebyli schopni dohodnout.

22. Možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být použity, jsou pro soud závazné (viz Rc 4/2015). Při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků proto soud v souladu s § 1144 občanského zákoníku v první řadě zkoumal možnost reálného rozdělení předmětných nemovitostí. O reálném rozdělení společné věci je třeba uvažovat zejména v případech, kdy se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je z povahy věci dáno především u nezastavěných pozemků. Naopak není reálné rozdělení nemovitých věcí dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly rozdělením vzniknout samostatné věci či v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016).

23. Žalobce pak od počátku namítal, že v daném případě není reálné rozdělení předmětných nemovitostí možné. Naopak žalovaná zcela urputně trvala na tom, že reálné rozdělení možné je s tím, že by vznikly 2 bytové jednotky. Žalovaná se v tomto směru odvolávala zejména na vyjádření Stavebního úřadu v [obec] ze dne [datum], který skutečně obecně připustil, že předmětný rodinný dům lze za současného provedení stavebních úprav, případně přístavby rodinného domu, v souladu s platnými předpisy, rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky. Z podnětu žalobce vydal [ulice] úřad v [obec] sdělení ze dne [datum], ve kterém uvedl upřesňující požadavky na stavební úpravy pro případné rozdělení předmětných nemovitostí, které musí odpovídat požadavkům platného územního plánu. Dále zdůraznil, že ve svém vyjádření ze dne [datum] posuzoval možnost rozdělení jen z hlediska technického a tuto možnost tedy připustil. Naopak ze znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] jednoznačně vyplynulo, že předmětné nemovitosti lze reálně rozdělit v podstatě jen teoreticky. Technicky však není možné vybudovat protipožární zeď, která by dům rozčlenila na dvě samostatné funkční části. Nereálné se jeví i rozdělení terasy. Navíc by musel být vybudován nový vchod, nové přípojky a minimálně další dvě parkovací místa. [ulice] úpravy nezbytné k reálnému rozdělení by tedy vyžadovaly nepřiměřeně vysoké náklady a současně by se jednalo o velmi hrubý zásah, kterým by byla narušena architektonická část domu. Dům je koncipován jako jednogenerační s jednou bytovou jednotkou. Zcela nereálným se pak ukázalo i rozdělení společného pozemku parc. [číslo] sloužící jako zahrada, neboť nově vzniklé pozemky by nesplňovaly podmínky stanovené územním plánem města Lysá nad Labem, a to jak z pohledu stanovené minimální velikosti pozemků pro nízkopodlažní obytnou zástavbu, kterou je v případě dělení pozemků plocha o výměře 700 m2, tak i z pohledu koeficientu zeleně. Pozemek parc. [číslo] by musel zůstat ve spoluvlastnictví, a to i s ohledem na to, že se na tomto pozemku nacházejí podstatné venkovní úpravy (krytý bazén či přípojky inženýrských sítí) a vedlejší stavby v podobě kůlny nebo krytého parkovacího stání, které rovněž nejsou reálně dělitelné.

24. Pokud žalovaná namítala, že soudem jmenovaná znalkyně nemá potřebné oprávnění k vypracování části posudku týkajícího se možného rozdělení rodinného domu, pak tuto námitku soud neshledal důvodnou. Znalkyně [celé jméno znalkyně] vysvětlila jasným a určitým způsobem, na základě čeho dospěla ke svým závěrům. Uvedla, že při vypracování této části spolupracovala s autorizovaným technikem pro pozemní stavby a s Odborem výstavby a životního prostředí Městského úřadu Lysá nad Labem a z jejich odborných vyjádření také vycházela. Tyto své závěry, které plně korespondují s obsahem spisu, v němž je mj. založen i dispoziční plánek předmětného domu, následně přesvědčivě obhájila v rámci svého výslechu podaného při jednání soudu dne [datum]. Důvodná není ani námitka, že znalkyně řádně nesplnila zadaný znalecký úkol, neboť ta výslovně uvedla, že ocenění po stavebních úpravách nově vzniklých bytových jednotek a náklady spojené se stavebními úpravami nelze stanovit bez projektové dokumentace. Vypracování projektové dokumentace však nebylo v rámci znaleckého posouzení zadáno.

25. Ve světle shora zjištěných skutečností, zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku, fotografie i dispozice samotného domu soud uzavřel, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není dobře možné. S tímto závěrem v podstatě koresponduje i vyjádření Stavebního úřadu ze dne [datum], resp. ze dne [datum], který své stanovisko koncipoval jen jako obecné a možnost reálného dělení připustil jen z hlediska technického. Ostatně to potvrdila i znalkyně, když uvedla, že teoreticky to možné je. Každopádně však jednoznačně vysvětlila, proč z hlediska funkčnosti a stanovených požadavků územním plánem města Lysá nad Labem to možné není, viz shora.

26. Soud se přitom zabýval i možným vznikem bytového spoluvlastnictví ve smyslu § 1165 o.z. V projednávané věci je však předmětem vypořádání rodinný dům, ve kterém se nachází pouze jedna bytová jednotka s dispozičním řešením o velikosti 4+kk a pokud by mělo dojít k vymezení jednotek, druhá by musela teprve vzniknout. S ohledem na tuto skutečnost, kdy předmětný dům neobsahuje dvě jednotky, nepřichází tato možnost do úvahy (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016).

27. Jelikož v daném případě není možné reálné rozdělení předmětných nemovitostí, přicházelo do úvahy jejich přikázání jednomu ze spoluvlastníků. Zájem o převzetí předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví měla žalovaná od počátku řízení. Žalobce tento zájem projevil až poté, co byly oceněny v rámci znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně]. K tomu soud jen uvádí, že již v usnesení ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, Nejvyšší soud uvedl, že žádné ustanovení hmotného ani procesního práva v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebrání účastníku, aby v průběhu řízení změnil navržený způsob vypořádání. Soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhem účastníků, neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“). Proto také změna navrženého způsobu vypořádání v průběhu řízení nepředstavuje změnu žaloby, o níž by bylo nutno rozhodnout postupem podle § 95 o. s. ř., ale jedná se toliko o vyjádření procesního stanoviska účastníka řízení. Z hlediska rozhodování soudu je rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

28. Ačkoliv z ustanovení § 1147 o.z. vyplývá toliko jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, je nutné vedle vůle účastníka také zkoumat jeho solventnost. Tímto způsobem se totiž každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si je opatřit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942 /216). V projednávané věci žalobce aktuálním výpisem ze svého spořícího účtu doložil, že disponuje dostatkem finančních prostředků na vyplacení spoluvlastnického podílu žalované. Oproti tomu žalovaná solventnost, tj. že disponuje dostatkem finančních prostředků na odkoupení spoluvlastnického podílu žalobce, ani že by si je byla schopna v přiměřené lhůtě opatřit, neprokázala. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaná nejpozději od září 2018, kdy ji žalobce prokazatelně vyzval k vypořádání spoluvlastnictví, do doby, než soud ve věci rozhodl ([datum]) měla dostatečný časový prostor k tomu, aby se pokusila si finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady zajistit. Skutečnosti, že jí bude poskytnuta finanční výpomoc od přítele žijícího v zahraničí či movitého zetě, respektive konečně, že si její syn k zaplacení vypořádacího podílu vyřizuje úvěr, tak zůstaly jen v rovině tvrzení žalované. Proto vůbec nepřicházelo v úvahu, že by předmětné nemovitosti mohly být přikázány do vlastnictví žalované. Judikatura totiž dovodila, že i když účastník zájem má, ale nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, má se za to, že věc nechce (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014).

29. Jak již bylo shora uvedeno, žalobce změnil své procesní stanovisko, když o předmětné nemovitosti projevil zájem a navrhoval, aby je soud přikázal do jeho výlučného vlastnictví a aby ho soud zavázal zaplatit žalované vypořádací podíl. Současně bylo v řízení postaveno najisto, že žalobce je solventní. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. Podle ustálené rozhodovací praxe má výše náhrady základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování. Obvyklá (tržní) cena předmětných nemovitostí byla určena ve znaleckém posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] ve výši 5.815.000 Kč. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. Ostatně v tomto směru námitky proti znaleckému posudku ani jeden z účastníků nevznášel. Cena vypořádacího podílu žalované tak činí částku 2.035.250 Kč (5.815.000 x 35/100).

31. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalobce v řízení prokázal, že má finanční prostředky ve výši 2.035.250 Kč ihned k dispozici (výrok III.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobě bylo vyhověno a spoluvlastnictví bylo zrušeno způsobem navrhovaným žalobcem, proti němuž se žalovaná neúspěšně bránila. Náklady řízení v celkové výši 193.801,45 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 7.000 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 148.140 Kč určené dle § 7, § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), vycházeje z tarifní hodnoty 2.035.250 Kč, za 9 úkonů právních služeb dle § 11 advokátního tarifu po 16.460 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemná výzva se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast na jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum] k výzvě soudu, písemné vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]), paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 2.700 Kč za 9 úkonů právních služeb po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovních výdajů ve výši 1 558 Kč, když advokát ve dnech [datum] a [datum] cestoval ze svého sídla na jednání soudu osobním automobilem tov. zn. Mazda, [registrační značka], se spotřebou dle předloženého TP 6 l /100 km, za ujetí celkem 256 km (128 km 1 cesta Praha – Nymburk včetně zpáteční) při základní sazbě 4,1 Kč na 1 km a ceně paliva 33,10 Kč v souladu s vyhláškou č. 333/2018 Sb., cestovních výdajů ve výši 783,36 Kč, když advokát dne 4. 11. 2020 cestoval ze svého sídla na jednání soudu osobním automobilem tov. zn. Mazda, [registrační značka], se spotřebou dle předloženého TP 6 l /100 km, za ujetí celkem 128 km (128 km 1 cesta Praha – Nymburk včetně zpáteční) při základní sazbě 4,2 Kč na 1 km a ceně paliva 32 Kč v souladu s vyhláškou č. 358/2019 Sb., a náhrady za promeškaný čas strávený na cestě na jednání soudu a zpět ve výši 1.200 Kč v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 12 započatých půlhodin. Dohromady tedy částka 161 381,35 Kč, zvýšená o částku 32.420,10 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval (výrok IV.). Pouze pro doplnění soud uvádí, že žalobci nepřiznal náhradu za jím účtovaná písemná podání ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť je vyhodnotil jako neúčelné. Konkrétně písemné vyjádření žalobce ze dne [datum] je po obsahové stránce téměř totožné s podanou žalobou, v písemném podání ze dne [datum] se žalobce pouze vyjadřuje ke zdravotnímu stavu žalované a nelze jej ani považovat za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a stejně tak písemné vyjádření ze dne [datum], ve kterém žalobce před nařízeným jednáním hodnotil, zda žalovaná splnila soudem uloženou povinnost.

34. O nákladech státu, které budou tvořeny znalečným, pak bude rozhodnuto dodatečně samostatným usnesením, kterým bude stanovena výše těchto nákladů řízení, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla jejich výše dosud známa. Ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. proto soud jen rozhodl o povinnosti žalované tyto uhradit, a to s ohledem na její procesní neúspěšnost v této věci (výrok V. tohoto rozsudku).