5 C 37/2022-131

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žaloba o vypořádání SJM se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum], se domáhal žalobce vypořádání SJM tak, že z věcí, které měli účastníci ve svém společném jmění, se přikazuje do vlastnictví žalobce závazek ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne [datum] se [příjmení] [příjmení] – [anonymizováno], závazek z exekuce vedené Exekutorským úřadem Praha 10, [anonymizováno] [jméno] [jméno], pod sp. zn. [číslo], závazek z exekuce vedené Exekutorským úřadem Klatovy, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo], závazek z exekuce vedené Exekutorským úřadem Praha 9, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo], závazek z exekuce vedené Exekutorským úřadem Olomouc, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo], závazek z exekuce vedené Exekutorským úřadem [okres], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo], když z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů se do vlastnictví žalované přikazuje malotraktor [příjmení] [anonymizována dvě slova] a malotraktor [anonymizováno] s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku, která bude stanovena po skončení důkazního řízení s ohledem na hodnotu věcí patřících do SJM manželů. Domáhal se rovněž úhrady nákladů řízení vůči žalované. Konstatoval, že účastníci uzavřeli manželství [datum] před Městským úřadem Vejprnice, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 7 C 221/2018, když rozsudek nabyl právní moci [datum]. Uvedl, že by se rád mimosoudně vypořádal s žalovanou, žalovaná však s ním komunikuje pouze omezeně ohledně společných nezletilých dětí. Pokud jde o SJM, není možné se s žalovanou na ničem domluvit.

2. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby. Konstatovala, že dne [datum] manželé uzavřeli písemně dohodu o vypořádání majetkových práv, na základě které se žalobce vzdal jakéhokoli nároku na majetkové vyrovnání z titulu SJM. Společné jmění účastníků tak bylo vypořádáno, a žaloba z tohoto důvodu je nedůvodná. Poukázala rovněž na to, že žaloba byla podána záměrně na poslední chvíli pouze dva dny před uplynutím tříleté zákonné lhůty. Uvedla, že není pravdou, že by s žalobcem ohledně SJM nekomunikovala. SJM účastníků bylo vypořádáno, žalobce po žalované ničeho nežádal. Přípisem ze dne [datum] se právní zástupkyně žalobce obrátila na žalovanou s tím, že dle jejího názoru nebylo SJM účastníků dosud vypořádáno, toto však bylo zasláno bez jakýchkoli dalších podrobností. Vzhledem k neurčitosti tohoto přípisu se proto žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] obrátila na právní zástupkyni žalobce s žádostí o sdělení, jaký je návrh dohody o vypořádání. Dne [datum] bylo žalované sděleno, že po osobní schůzce právní zástupkyně žalobce s žalobcem dne [datum] bude žalovanou informovat o konkrétním požadavku na vypořádání SJM. Poté se žalobce ani jeho právní zástupkyně již neozvali. K malotraktoru [příjmení] se vyjádřila tak, že tento zůstal ve vlastnictví žalované, a to ve smyslu dohody o vypořádání SJM. Dohoda byla taková, že žalované zůstanou věci nacházející se v [obec a číslo] kromě věcí, které si odvezl žalobce, tedy tím pádem i uvedený malotraktor. Malotraktor [anonymizováno] náleží otci žalované, prodej sice zprostředkoval po rozvodu žalobce, ale finanční prostředky z prodeje předal žalobce žalované a ta je vrátila otci, který také uhradil pořizovací cenu daného traktoru. Poukázala na to, že žalobce záměrně předmětem vypořádání neučinil elektrokolo [anonymizováno] v hodnotě [částka], které náleželo do SJM, jakož i [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], který byl pořízen za trvání manželství, při rozvodu byl prodán, přičemž utrženou cenu [částka] si žalobce ponechal. K úvěru ze dne [datum] u [příjmení] [příjmení] uvedla, že tento úvěr byl uzavřen žalobcem v době, kdy již účastníci nežili společně, byl uzavřen bez vědomí žalované. Finanční prostředky z úvěru nebyly použity na obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, ale zřejmě na obstarávání potřeb milenky žalobce. Jde proto o výlučný dluh žalobce. Poukázala na to, že manžel zrušil dvě pojistné smlouvy jejich dětí, čímž získal [částka].

3. K výzvě soudu učiněné na jednání dne [datum] dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobce podáním došlým soudu [datum] specifikoval jednotlivé závazky, jež učinil předmětem vypořádání SJM. K exekuci vedené Exekutorským úřadem Klatovy, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo] uvedl, že věřitelem je [právnická osoba] [anonymizováno], [příjmení] [příjmení], kdy se jedná o nedoplatek pojistného z pojistné smlouvy na základě smlouvy o pojištění, kterou uzavřel žalobce, výše závazku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činila částku [částka]. K exekuci vedené Exekutorským úřadem Praha 9, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo] žalobce uvedl, že věřitelem je [právnická osoba] [právnická osoba], předmětem exekuce je nedoplatek za poskytnutou službu elektronických komunikací na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb, kterou uzavřel žalobce, výše závazku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činila [částka]. K exekuci vedené Exekutorským úřadem Olomouc, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo] uvedl, že věřitelem je [pojišťovna], nedoplatek vznikl za pojištění na základě smlouvy o pojištění, kterou uzavřel žalobce, výše závazku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činila [částka]. K exekuci vedené Exekutorským úřadem [okres], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [číslo] uvedl, že věřitelem je [právnická osoba] [právnická osoba], nedoplatek vznikl na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb, kterou uzavřel žalobce, když závazek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činil [částka]. K exekuci vedené Exekutorským úřadem Praha 10, [anonymizováno] [jméno] [jméno], pod sp. zn. [číslo] žalobce uvedl, že tato byla ukončena ke dni [datum], tedy ještě za dobu trvání manželství.

4. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

5. Z návrhu ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 221/2018, jakož i rozsudku v dané věci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 7 C 221/2018 -14, bylo prokázáno, že účastníci jsou bývalí manželé, manželství bylo uzavřeno [datum] před Městským úřadem Vejprnice a rozvedeno k návrhu žalované rozsudkem, jež nabyl právní moci [datum]. Z odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že soud za hlavní příčinu rozvratu manželství označil opakované mimomanželské vztahy žalovaného s jinými ženami, vycházeje z jejich shodného prohlášení. Lze uzavřít, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], když společné jmění manželů zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství. Podle § 736 o. z., pokud zanikne společné jmění, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Ustanovení § 738, § 740, § 741 o. z., upravují možné způsoby vypořádání společného jmění, a to dohodou (§ 738, § 739 o. z.), rozhodnutím soudu (§ 740 o. z.) případně, nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k vypořádání, nastupuje nevyvratitelná domněnka vymezená v § 741 o. z.

6. Žalobce se domáhal žalobou podanou [datum] vypořádání společného jmění soudem, tuto podal dva dny před uplynutím tříleté lhůty, po níž nastupuje nevyvratitelná domněnka vymezená v § 741 o. z. Žalovaná tvrdila, že společné jmění bylo vypořádáno dohodou ze dne [datum], kterou v originální podobě předložila. Žalovaný potvrdil, že uvedenou dohodu podepsal, avšak pod nátlakem (o tomto bude pojednáno níže). Soud se proto nejprve zabýval platností předložené dohody, aby mohl spolehlivě učinit závěr o tom, zda společné jmění bylo (či nikoli) vypořádáno dohodou a tudíž není (či je) na místě vypořádání rozhodnutím soudu. Dohodu hodnotil v intencích § 738, § 739 o. z., za užití obecných kritérií kladených na právní jednání vymezených v § 545 a následující o. z. Dohodu posuzoval též za užití základních interpretačních pravidel vymezených v § 555 o. z., a obecné interpretační metody vymezené v § 556 o. z.

7. Z obsahu listiny (přílohová obálka č. l. 28 spisu) bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] v [adresa] písemně prohlásil, že dobrovolně odchází od manželky a svých dětí za jinou ženou. Tímto se vzdává jakéhokoli nároku na majetkové vyrovnání a prohlašuje, že vše co po jeho odchodu zůstává stát a ležet v místě jeho trvalého bydliště plně náleží jeho manželce a dětem. Dále prohlásil, že si bude plně zodpovídat za veškeré své pohledávky a zbavuje manželku veškerých finančních závazků k jeho osobě a to k datu [datum]. Rovněž se zavázal hradit manželce výživné dle dohody, která již mezi nimi byla stanovena a to [anonymizována tři slova] + [anonymizována dvě slova] pro děti do každého 20 v měsíci. Toto prohlášení žalovaná téhož dne podepsala, jak zřejmé z obsahu tohoto listinného důkazu, tedy svým podpisem akceptovala obsah prohlášení žalobce, vyjádřila tím svoji vůli s obsahem prohlášení a dohoda tímto byla uzavřena. Účastníci se totiž shodli na jejím obsahu, dosáhli koncensu. Na uvedené listině je tak obsažena vůle obou stran – účastníků řízení – uspořádat mezi sebou poměry, konkrétně společné jmění určitým způsobem (ke způsobu vypořádání se soud bude vyjadřovat níže). Dohoda byla uzavřena v okamžiku, kdy si strany ujednaly její obsah (§ 1725 o. z.), tzn. dne 17. 8. 2018. V mezích právního řádu tak stranám bylo ponecháno na vůli si dohodu ujednat a uzavřít její obsah. Vzhledem k tomu, že dohoda byla uzavřena [datum], tedy za trvání manželství (manželství zaniklo [datum]), vyžadovala ke své platnosti písemnou formu dle § 739 odst. 1 o. z., která byla zachována.

8. Jde-li o výklad dohody o vypořádání společného jmění ze dne [datum], soud užil § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z., a vycházel z obsahu dohody, jakož i účastnické výpovědi žalobce a vyjádření žalované, které bylo odrazem její vůle. Z obsahu dohody je evidentní, že žalobce se vzdal všeho, co zůstalo stát a ležet po jeho odchodu v místě jeho trvalého bydliště. Jak sám ve své účastnické výpovědi uvedl, tím měl na mysli veškeré věci, které tam zůstaly, včetně malotraktorů [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaná ostatně sama ve svém vyjádření uvedla, že dle této dohody malotraktor [příjmení] měl připadnout do jejího vlastnictví. K malotraktoru [anonymizováno] se vyjádřila tak, že ten nikdy do společného jmění manželů nepatřil, neboť byl ve vlastnictví jejího otce. Žalobce však sám do věcí jím vypořádávaných dohodou zahrnul i malotraktor [anonymizováno], jak uvedl ve své účastnické výpovědi, tedy i jeho vůle zřetelně směřovala k tomu, aby malotraktor [anonymizováno] připadl do výlučného vlastnictví žalované. Je pak lhostejné, zda tento skutečně byl součástí jejich společného jmění či byl ve vlastnictví třetí osoby, když žalobce dal jednoznačně najevo, aby i malotraktor [anonymizováno] zůstal žalované, tedy nečinil si na něj jakékoli nároky, a to za situace, kdy sám se vzdal nároku na vypořádací podíl. Soud považuje za rozporné s dobrými mravy, aby se nyní žalobce domáhal vypořádání obou věcí movitých prostřednictvím soudu a zcela pomíjel existenci dohody účastníků a jím projevenou vůli dne [datum] veškeré věci nacházející se v [adresa], tj. včetně obou malotraktorů, ponechat žalované. Z dohody, posuzované dle jejího obsahu v intencích § 555 odst. 1 o. z., lze dále dovodit, že žalovaný měl v úmyslu zbavit manželku veškerých finančních závazků k datu [datum], tzn., že závazky existující k datu [datum] měl plně uhradit žalovaný bez finanční participace na úhradě těchto závazků stran žalované. Jeho vůle v tomto směru byla zřetelně vymezena slovy„ tímto se vzdávám nároku na majetkové vyrovnání…zbavuji manželku veškerých peněžních závazků ke mně…“ soud proto dále zjišťoval, zda závazky, jež učinil žalobce předmětem žaloby, existovaly ke dni [datum], aby mohl spolehlivě učinit závěr o tom, že byly (či nikoli) součástí dohody o vypořádání společného jmění. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že závazky, které žalobce učinil předmětem žaloby existovaly již před podpisem dohody, tedy na tyto se vztahovala vůle žalobce vyjádřená v jeho prohlášení akceptovaném žalovanou. Totiž z exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo jednací] – 53 ze dne [datum], oznámení tohoto exekutora ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – 105, sdělení soudního exekutora [anonymizována dvě slova] v exekuční věci vedené pod sp. zn. [číslo] ze dne [datum], jakož i rozhodnutí ČTÚ ze dne [datum] (č. l. 104 p. v. – 106 p. v. spisu), sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [číslo], usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] v exekuční věci sp. zn. [číslo], jakož i exekučního příkazu jmenovaného soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – 054 a usnesení Okresního soudu Plzeň město ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – 11, výpisu z centrální evidence exekucí bylo prokázáno, že veškeré závazky, které se nyní předmětnou žalobou domáhá žalobce vypořádat, již existovaly ke dni uzavření dohody. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [anonymizováno] – [příjmení] – [anonymizováno] a žalobcem jako úvěrovaným bylo prokázáno, že žalobci byl poskytnut úvěr [částka] [anonymizována dvě slova] Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 11,58 % ročně, když žalobce se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných 68 měsíčních splátkách do [datum]. Tedy i tento závazek vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy vznikl před [datum] a tedy o jeho existenci žalobce v době podpisu dohody, tj. v době [datum] věděl a je tak zřejmé, s ohledem na časovou posloupnost vzniku závazku a podepsání dohody, že i tento závazek do prohlášení zahrnul. Žalobce se v dohodě zavázel k jeho úhradě, bez finanční participace žalované, bez činění si jakéhokoli nároku na vypořádací podíl.

9. Výše uvedené lze shrnout tak, že účastníci řízení za trvání manželství uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání společného jmění v písemné formě dle § 738 odst. 1 a § 739 odst. 1 o. z. Na základě dohody do výlučného vlastnictví žalované připadly veškeré movité věci, včetně obou malotraktorů, jež byly zanechány ke dni [datum] v místě trvalého bydliště žalobce, tj. na adrese [adresa], bez nároků na vypořádací podíl vůči žalované. Dohoda o vypořádání měla účinky ke dni zániku manželství rozvodem, tzn. ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. k [datum] (§ 738 odst. 1 o. z.). Takováto dohoda se soudu jevila v souladu s dobrými mravy jak z pohledu jejího obsahu tak i účelu dle § 547 o. z., a to za situace, kdy hlavní příčinou rozvratu manželství byly opakované mimomanželské vztahy manžela s jinými ženami. Nelze v této souvislosti přehlédnout, jak žalobce sám ve své výpovědi uvedl, že od manželky opakovaně odcházel a zase se vracel, což by korespondovalo i s obsahem čestného prohlášení datovaného [datum], kde žalobce měl prohlásit, že od své rodiny [datum] odešel (byť jak uvedl ve své účastnické výpovědi, toto prohlášení nepodepsal, avšak pravost obsahu tohoto prohlášení nezpochybnil) a odůvodněním rozsudku Okresního soudu v Klatovech ve věci péče o nezletilé děti účastníků č. j. 19 Nc 13015/2018 – 42 ze dne [datum rozhodnutí], kde bylo uvedeno, že od únoru 2018 žijí manželé odděleně. Dohoda o vypořádání společného jmění je v souladu s dobrými mravy, a to rovněž za situace, kdy manžel opustil společnou domácnost, navazoval opakovaně známosti s jinými ženami a za jinou ženou se jal odejít i [datum], tedy v den, kdy dohodu podepsal, jak uvedl ve své účastnické výpovědi. Je tak spravedlivé a souladné s pravidly ekvity, aby ten kdo z manželství odešel, čímž opustil manželku i nezletilé děti a to v důsledku navázání známosti s jinou ženou, vzal na sebe„ břímě“ úhrady společných závazků a nabyté věci tvořící společné jmění ponechal ve vlastnictví výlučně manželce, aby ta je mohla společně s dětmi nadále užívat, a to bez nároku na jakékoli finanční vypořádání. Takovéto počínání je, dle názoru soudu, v souladu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vtazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah právního jednání tak, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Naopak následné počínání žalobce, který podal žalobu na vypořádání společného jmění dle § 704 o. z., jakoby dohody vůbec nebylo, dokonce dva dny před skončením tříleté lhůty, a za situace, kdy před podáním žaloby ani žalované nesdělil co konkrétně a jakým způsobem požaduje vypořádat (což bylo prokázáno obsahem korespondence vedené mezi účastníky řízení datované [datum], [anonymizováno] s [datum]) se jeví soudu v rozporu s dobrými mravy.

10. Žalobce nejprve pominul existenci dohody, až po jejím předložení žalovanou uplatnil námitku relativní neplatnosti. Tvrdil, že dohodu sice podepsal, avšak pod nátlakem, aby dostal klíče od auta. V účastnické výpovědi uvedl, že aby dostal klíče od auta, které mu manželka schovala, a mohl tak odjet za svojí přítelkyní, podepsal prohlášení datované [datum]. Na dotaz soudu, co by dělal, kdyby klíče nedostal, uvedl, že by musel asi jet taxíkem nebo vlakem. Soud se proto zabýval a hodnotil takto tvrzený nátlak, hodnotil jeho intenzitu i to, zda by mohl takovýto nátlak způsobit neplatnost právního jednání žalobce, tedy tvrzeného prohlášení ze dne [datum] ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. V této souvislosti je třeba předně uvést, že vůle jednajícího – žalobce je základem právního jednání a měla by se utvářet svobodně, jednající by se měl sám a dobrovolně rozhodnout, zda a za jakých podmínek jednání učiní. Skutečnosti, které mohou různým způsobem ovlivnit vůli jednajícího a vytvářet na něj tlak, aby provedl určité právní jednání, může být celá řada, avšak zákon upravuje a činí právně relevantní pouze některé z nich. Žalovaná měla vyvíjet na žalobce psychický nátlak spočívající v tom, že mu nevydá klíče od auta, aby mohl odjet za svojí přítelkyní, dokud nepodepíše prohlášení. Takovýto psychický nátlak, pokud i by proběhl (soud však jeho existenci neprokazoval s ohledem na níže uvedený závěr) nedosahoval takové intenzity, jež by mohla přivodit neplatnost právního jednání dle § 587 odst. 1 o. z. Žalobce totiž, pokud by nepodepsal prohlášení, pro což by nedostal klíče od auta, mohl svobodně odejít a využít jiných dopravních prostředků ke své přepravě. Jeho svoboda pohybu nebyla omezena ani ohrožena, takovýto nátlak či hrozba popsaná žalobcem, proto nebyla způsobilá přivodit žalobci jakoukoli újmu a proto nebyla způsobilá ovlivnit vůli žalobce natolik, aby jeho právní jednání, tj. předmětné prohlášení bylo shledáno relativně neplatným dle § 587 odst. 1 o. z.

11. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, jejímž obsahem byly movité věci a závazky, které žalobce učinil předmětem vypořádání podanou žalobou. Za tohoto stavu věci nebylo na místě, aby žalobce navrhl dle § 740 o. z., aby o vypořádání rozhodl soud. Žaloba na vypořádání společného jmění proto byla zamítnuta.

12. Vzhledem k výše prezentovanému závěru bylo nadbytečné provádět důkazy k oběma malotraktorům, soud proto důkazní návrhy e-mailovou komunikací (č. l. 88 – 88 p. v. spisu), výpisem z účtu číslo [bankovní účet], kupními smlouvami, jakož i žádostí o zaslání pojistných smluv na oba traktory (č. l. 90 p. v. – 92 spisu) zamítl. Rovněž bylo bezpředmětné zjišťovat, zda žalobce po zániku manželství jednotlivé závazky, pro které běží exekuce, hradil a v jaké výši, proto soud zamítl důkazní návrhy potvrzeními o platbách. Rovněž zamítl důkazní návrh rozsudkem Okresního soudu [okres] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pro nadbytečnost, neboť existence tohoto exekučního titulu vyplynula z exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo jednací] – 53 ze dne [datum] a exekuce, která dle tohoto exekučního titulu byla nařízena, již za trvání manželství skončila. Dále byl zamítnut důkazní návrh rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] pro nadbytečnost, když jeho existence vyplynula z usnesení Okresního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterou byla nařízena exekuce právě podle uvedeného rozsudku a je tak zřejmé, že se jednalo o exekuci závazku existujícího již v době dohody o vypořádání společného jmění. Ze stejného důvodu byl zamítnut důkazní návrh rozhodnutím ČTÚ jako exekuční titul v exekuční věci vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo].

13. Soud k důkazu sice provedl příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] [číslo jednací] – 89 z [datum rozhodnutí], avšak nedovodil z něj pro věc žádných zjištění, protože sám žalobce ve svém vyjádření uvedl, že tato exekuce byla ukončena [datum], tedy ještě za dobu trvání manželství. Za tohoto tvrzení daný závazek ani nemohl být předmětem vypořádání společného jmění. Podle § 740 o. z., soud totiž rozhoduje podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění, tj. dle stavu k [datum]. K tomuto datu však závazek již neexistoval.

14. Žalovaná ve svém vyjádření, které došlo soudu [datum], uvedla, že do společného jmění manželů náleželo elektrokolo [anonymizováno] v hodnotě [částka], které si odvezl žalobce a částka [částka] za prodej [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka], kterou si ponechal žalobce. Soud se těmito položkami nezabýval, neboť byly uplatněny žalovanou po uplynutí tříleté lhůty dle § 741 o. z. Žalobkyně měla možnost eventuálně tyto položky uplatnit do [datum], což neučinila. Podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku tohoto majetkového společenství (k tomu lze srovnat např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1192/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tzv. pravidlo tří let, formulované judikaturou dovolacího soudu, brání tomu, aby se účastníci po uplynutí této lhůty domáhali vypořádávání věcí, hodnot či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno žádné dokazování, tj. procesnímu postupu, kdy se po uplynutí tří let objeví v řízení zcela nová tvrzení a nové důkazy k věcem (hodnotám či nárokům), které se do té doby nestaly předmětem řízení, nebyly ohledně nich uplatněny ani žádná tvrzení či skutečnosti, ale ve vztahu k nim nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 437/2014). Vzhledem k tomuto závěru soud zamítl důkazní návrh žalované potvrzením o koupi elektrokola [anonymizováno]. Rovněž bylo bezpředmětné z pohledu vypořádání SJM zabývat se tím, zda žalobce zrušil bez souhlasu žalované pojistné smlouvy uzavřené ve prospěch jejich společných dětí, a naspořené finance si ponechal, proto důkazní návrhy pojistnými smlouvami [číslo] [číslo] výpočtem odkupného zamítl.

15. Pro věc nebylo významné dále zjišťovat, kdy žalobce odešel ze společné domácnosti účastníků, proto soud zamítl k této otázce žalovanou navržené důkazy –whatsappovou komunikací, svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] a účastnickou výpovědí žalované.

16. S ohledem na shora prezentovaný závěr bylo bezpředmětné provádět důkazy – dotazem na [anonymizováno] na dobu, kdy byla zrušena platební karta, dotazem na soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] v exekuci sp. zn. [spisová značka], kolik bylo na výlučném dluhu žalobce uhrazeno za manželství a potvrzením o prodeji malotraktoru [anonymizováno], proto byly tyto důkazní návrhy zamítnuty.

17. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno a žalobu na vypořádání společného jmění manželů zamítl.

18. Výrok o nákladech mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu. Její náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za pět úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, účast na dvou soudních jednáních, dvakrát vyjádření ve věci, dále pěti režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Žalobkyni přísluší též náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalované k soudnímu jednání a zpět dne [datum] a [datum] při ujetí celkem 180 kilometrů (45 km x 4), průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, ceně pohonné hmoty [částka] za jeden litr, základní sazbě [částka] za jeden ujetý kilometr v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 116/2022 Sb. Za uvedené cesty přísluší rovněž náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] dle § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

19. Soud nesdílí názor žalované na určení výše odměny za zastupování advokátem, kdy za jeden úkon právní služby by odměna činila [částka] počítáno z hodnoty malotraktoru [příjmení] [částka], malotraktoru [anonymizováno] [částka], závazku u [anonymizována čtyři slova] (tj. [částka]), hodnoty exekucí – [částka] + [částka] + [částka] + [částka], tj. z celkové hodnoty [částka]: 2, tj. z částky [částka]. Je pravdou, že Nejvyšší i Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňují, že při zjišťování tarifní hodnoty je primárně nutné vycházet z § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odvíjejícího odměnu advokáta od předmětu právní služby, a teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je přípustné uchýlit se ke stanovení tarifní hodnoty podle § 9 citovaného předpisu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, 22 Cdo 3509/2015, nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 2886/07 či IV. ÚS 1332/07). Dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je tarifní hodnota v případech, v nichž lze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, odvozena od ceny předmětu konkrétního úkonu advokáta. Jestliže je oním předmětem poskytované právní služby věc, je za tarifní hodnotu třeba považovat obvyklou cenu věci. Z hlediska časového je pak rozhodná cena v okamžiku započetí úkonu právní služby. Předestřené zásady platí i pro vypořádání společného jmění manželů, na niž se vztahuje právní úprava obsažená v § 8 odst. 6 zmíněné vyhlášky. Podle uvedeného zákonného ustanovení je výše tarifní hodnoty determinována tím, co strany učinily předmětem vypořádání a jakou hodnotu tyto jednotlivé věci, pohledávky a závazky měly v okamžiku započetí úkonu právní služby, který se jich týkal. Není-li mezi stranami jiné dohody, platí, že za tarifní hodnotu se považuje polovina obvyklé ceny věcí a polovina hodnoty pohledávek a závazků, jež strany navrhly k vypořádání. V okamžiku započetí úkonu právní služby však nebylo zřejmé, jaká je hodnota věcí, jež měly být předmětem vypořádání, žalobce sice uvedl v žalobě cenu obou malotraktorů a to [částka] a [částka], avšak šlo o pořizovací ceny, které však nelze považovat za ceny obvyklé těchto věcí ke dni učinění právní služby. To samé platí i o závazcích, kde jejich výše byla žalobcem uvedena ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nikoli k okamžiku započetí úkonu právní služby. Zjišťování obvyklých cen movitých věcí a hodnot jednotlivých závazků k okamžiku započetí úkonu právní služby a to ryze pro účely určení tarifní hodnoty dle § 8 odst. 6 uvedené vyhlášky, tedy ryze pro účely odměny advokáta žalované, by představovalo nepoměrné obtíže, navyšování dalších nákladů řízení, a to navíc za situace, kdy žaloba byla zcela zamítnuta pro existenci dohody o vypořádání společného jmění. Bylo proto na místě užít ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. na místo § 8 odst. 6 téže vyhlášky a vycházet z tarifní hodnoty [částka] a tedy z odměny za jeden úkon právní služby ve výši [částka].

20. Právní zástupkyně v závěrečném návrhu se domáhala, při rozhodování o nákladech řízení, aplikace § 150 o. s. ř., podle něhož by soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Uvedla, že jí dohoda o vypořádání majetku nebyla známa ani v roce 2021, nebyla o ní informován, tato byla předložena až v rámci soudního řízení. Zde soud uvádí, že je lhostejné, že právnímu zástupci účastníka nebyl znám důkaz, s nímž měl možnost seznámit až v průběhu řízení, neboť podstatné je, že o důkazu věděl sám účastník, tedy žalobce, což v daném případě věděl, sám k němu vypovídal, obsah listinného důkazu nerozporoval, naopak ve své účastnické výpovědi podpořil obsah tohoto listinného důkazu. Tvrzené důvody, pro které by neměla být úspěšné žalované přiznána náhrada nákladů řízení, soud shledal liché. Naopak nelze přehlédnout, že to byl právě žalobce, který zcela pominul existenci dohody o vypořádání SJM, podal žalobu pouhé dva dny před uplynutím tříleté lhůty, aniž by před podáním žaloby učinil konstruktivní návrh na vypořádání SJM. Tyto důvody naopak odůvodňují přiznat náklady řízení žalované.