5 C 41/2021 - 411

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): a) [jméno FO] republika – Státní pozemkový úřad, IČ [IČO], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] (dále jen „převodce“) a b) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], RČ [Anonymizováno], bytem [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] (dále jen „nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), tuto: Smlouvu o převodu pozemků:

I. Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3, spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno] orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno] orná půda, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa]. II.

1. Žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], RČ [Anonymizováno], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě.

2. Žalobkyně má na základě pravomocných rozhodnutí: a) Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. j.: [Anonymizováno] ze dne [datum] b) Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. j.: [Anonymizováno] ze dne [datum], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1) zákona o půdě, vedené u Katastrálního úřadu Praha-město pro obec hlavní město [adresa], katastrální území [adresa], právní předchůdkyni žalobkyně [jméno FO].

III. Žalovaná coby převodce k uspokojení nároku žalobkyně coby nabyvatele dle čl. II. této smlouvy na náhradu za pozemky v restituci nevydané bezúplatně převádí touto smlouvou do vlastnictví žalobkyně tyto pozemky: - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno] orná půda, o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], převodce:_________________________ nabyvatel:_______________________ [jméno FO] republika – Státní pozemkový úřad [Jméno zainteresované osoby 0/0]

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, kterou měly být na žalobkyni převedeny pozemky: - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v k. ú. [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa].

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 9. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to pozemků: a) parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a obci [adresa], b) parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], c) parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa], d) parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [Anonymizováno], obec [adresa] a e) parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa].

2. Základ restitučního nároku žalobkyně Žalobkyně tvrdí, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o půdě“), a na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu, č.j. [Anonymizováno], ze dne [datum], týkajícího se nevydaných pozemků [Anonymizováno], role, o výměře [Anonymizováno] m a PK [Anonymizováno], role, o výměře [Anonymizováno] m, v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále „[Anonymizováno]“), a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - Pozemkového úřadu, č.j. [Anonymizováno], ze dne [datum], týkajícího se nevydaného pozemku [Anonymizováno], role, o výměře [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), pro překážky dle ustanovení § 11 a § 11a zákona o půdě, má právo na nabytí vlastnictví k náhradním pozemkům za pozemky nevydané. Žalobkyně je právní nástupkyní původních oprávněných osob, a to [jméno FO] a [jméno FO], a náleží jí restituční nárok ve výši id. 8/24 vztahující se k v minulosti odňatým a nevydaným pozemkům [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Dle citovaných rozhodnutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO] nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno] předmětných pozemků. Výše uvedené restituční nároky byly původními oprávněnými osobami převedeny na žalobkyni. [jméno FO] v březnu 2019 smlouvou o bezúplatném převodu dle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a (č. l. 328) zákona o půdě, převedla restituční nárok na svou sestru [jméno FO], která následně v dubnu 2019 z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu převedla celý restituční nárok na žalobkyni, jakožto svou dceru, v souladu s § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě.

3. Pochybení žalované při ocenění restitučního nároku Předmětné restituční nároky vedla žalovaná v příslušné evidenci, restituční nárok žalobkyně ocenila v souhrnné výši 27 565,34 Kč. Takto stanovenou výši nároku má žalobkyně za nesprávnou, když žalovaná při jejím stanovení nepřihlédla ke všem rozhodným skutečnostem, pominula zejména stavební charakter nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na československý stát. Byť byly v době převodu na stát vedeny pozemky v evidenci jako pozemky zemědělské, byly dle existující územně plánovací dokumentace určeny k výstavbě (srov. U NS ČR sp. zn. 28 Cdo 100/2020), a proto bylo třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. V tomto konkrétním případě se jednalo o schválený a potvrzený návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Nuslí - Pankráce, Michle, Krče (Praha XIV.), Bráníku, Podolí, Hodkoviček (Praha XV.), jímž byly žalobkyni nevydané pozemky v k. ú. Krč zahrnuty v ploše určené pro činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených. Hodnota restitučního nároku za nevydané pozemky stavební nesporně několikanásobně přesahuje hodnotu restitučního nároku za nevydané pozemky mající charakter pole, role nebo louky. Ke dni podání žaloby však k přecenění restitučního nároku nedošlo, a žalobkyni tak nezbylo než prokázat nesprávnost postupu žalované. Za tímto účelem byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. [hodnota] ze dne 26. 10. 2020. [jméno FO] základě posudku, který zohlednil veškeré relevantní skutečnosti týkající se pozemků nevydaných, se žalobkyně obrátila na žalovanou s žádostí o přecenění restitučního nároku. Dle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle PK části p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]) [částka], a restituční nárok žalobkyně činil 1 722 833,33 Kč, tedy 62 × více než činilo ocenění tohoto nároku stranou žalovanou.

4. Svévole a liknavost žalované, dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobkyně Postup žalované při uspokojení restitučního nároku žalobkyně hodnotí jako svévolný a liknavý, když ani po 30 letech nebyl státním orgánem disponujícím odborným aparátem uspokojen. Nadto se žalovaná nikterak nepodílela na vyhledávání podkladů a přenesla tak svou zákonnou povinnost na žalobkyni (srov. NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). Dlouhodobé prodlení žalované od roku 1992, kdy byl restituční nárok uplatněn, svědčí samo o sobě o liknavém přístupu. Žalobkyně taktéž odkázala na přípis ze dne 13. 11. 2014, sdělení Odboru řízení restitucí sp. zn. SPU 530796, v němž žalovaná uvádí průměrnou délku od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby, která činí 10 let.

5. Nedostatečná kvalita veřejných nabídek a účast na této nabídce ze strany žalobkyně Notorickou argumentaci žalované ohledně absencí a povinností oprávněné osoby v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách hodnotí z časového pohledu a judikatury žalobkyně jako zcela lichou, nemající oporu ve vyvinění se žalované a s tím spojené odpovědnosti za plnění zákonných povinností. Soudy různých stupňů se již vyjádřily k tomu, že tyto veřejné nabídky nesplňují zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky, které prezentovala jako nabídky pro oprávněné osoby. Byť žalobkyně (i její předchůdkyně) po skončení řízení u pozemkového úřadu pravidelně nabídky pozemků vyhlašovaných žalovanou sledovala, byla v roce 2013 zveřejněna pouze 1 veřejná nabídka, v letech 2014 - 2018 se jednalo o 4 veřejné nabídky, v letech 2019 - 2020 byly zveřejněny 3 veřejné nabídky náhradních pozemků dle zákona o půdě. Dosavadní postup žalované tak vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. I Ústavní soud v nálezu z 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16, uvedl, že „je obecně známou skutečností, že v současné situaci stát nemá náhradní pozemky v potřebném množství a odpovídající kvalitě, aby mohl saturovat množství dosud neuspokojených restitučních nároků fyzických osob“. Žalovaná tím, že setrvale (ke dni podání žaloby) sporovala výši restitučního nároku žalobkyně, když vycházela z jeho nesprávného ocenění a dále ignorovala relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněné osoby, reálně znemožnila žalobkyni účastnit se veřejných nabídek a touto cestou své nároky uspokojit. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Žalovaná, nejenže nepřevádí oprávněným osobám náhradní pozemky ve vlastnictví státu, ale při hospodaření s pozemky ve vlastnictví státu, které by byly vhodné k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, si nepočíná s péčí řádného hospodáře (viz lukrativní pozemky v Uhříněvsi). Zcela běžně upokojovala nároky postupníků, kteří nabyli restitučních nároků vzniklých na celém území České republiky, netransparentním převodem pozemků na území hlavního města Prahy.

6. Nárok žalobkyně na přímý převod pozemků v souladu se závěry judikatury Žalobkyně se domáhá vypořádání restitučního nároku u soudu s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu, odkázala na právo oprávněné osoby domáhat se vydání pozemků, které nebyly žalovanou zařazeny do veřejné nabídky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, a 28 Cdo 155/2016 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3169/07, sp. zn. III. ÚS 495/05). Zdůraznila, že žalovaná má jako dlužník povinnost zdržet se jednání, které by mařilo uspokojení nároku věřitele, když nároky vzniklé dle zákona o půdě, tedy bezúplatné převody pozemků na restituenty dle zákona o půdě mají přednost před postupem dle zákona č. 95/1999 Sb. S odkazem na občanský zákoník taktéž poukázala na to, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již rozhodnut byl, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, poukázala na četná rozhodnutí jiných soudů v obdobných věcech.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby (č. l. 126-129 a č. l. 380-386). Potvrdila, že právní předchůdkyni žalobkyně jako oprávněné osobě vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za odňaté a nevydané pozemky, nesouhlasila však s výší tvrzeného restitučního nároku žalobkyně. Ocenění pozemků bylo provedeno právním předchůdcem žalované, Pozemkovým fondem České republiky v roce 2003 v celkové výši 82 696 Kč, kdy z těchto nároků držely oprávněné osoby, sestry [jméno FO] a [jméno FO], shodně nároky ve výši [částka]. Zdůraznila, že restituční nárok od [jméno FO], která jej převedla na svou sestru [jméno FO], a ta na žalobkyni v roce 2019, již není nárokem postoupeným dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o půdě od původní oprávněné osoby a ani od osoby příbuzné v řadě přímé. Právo na náhradu k této části restitučního nároku (podílu 4/24) žalobkyni zaniklo. Žalobkyni náleží právo na náhradu restitučních nároků z výše uvedených rozhodnutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pouze po [jméno FO] ve výši 4/24 za nevydané pozemky [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno]m a [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, vše v k.ú. [adresa]. Žalobkyně dne [datum] požádala o přecenění restitučního nároku z výše uvedených rozhodnutí z roku 2002, k žádosti přiložila znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] z [datum]. Žalovaná po projednání žádosti s přeceněním nároku jako pozemků stavebních souhlasila u nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] toliko v rozsahu [Anonymizováno] m, u pozemku [Anonymizováno] v celém rozsahu k výměře [Anonymizováno] m ([Anonymizováno]) a u [Anonymizováno] v celém rozsahu o výměře [Anonymizováno] m ([Anonymizováno]). Žalobkyně se skutečností, že značná část nevydaných pozemků bude oceněna jako pozemky stavební, byla obeznámena přípisem žalované z [datum]. Mezi účastníky je tak nadále spor ohledně ocenění nevydané části pozemku [Anonymizováno] v rozsahu 3433 m, u níž musí být ocenění provedeno dle BPEJ, nikoliv jako pozemku stavebního. Byť jsou ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky pro ocenění posuzovány dle regulačního a zastavovacího plánu z roku 1930 a v celé výměře jsou oceněny jako určené pro stavbu cenou dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1995 Sb. ve výši [částka]/m2 bez srážek, v celkové výši [částka], pak dle zmíněného regulačního a zastavovacího plánu lze posuzovat jen pozemky [Anonymizováno] které přešly na stát [datum], a byly určeny k zastavění, avšak mimo zastavitelné plochy pro komunikaci ve výměře [Anonymizováno][Anonymizováno]m. Pozemek [Anonymizováno] byl převzat státem [datum], přičemž regulační plán již nebyl platnou územně plánovací dokumentací. Nicméně žalované je známo z rozhodnutí pozemkového úřadu, že tento pozemek byl vyvlastněn pro účely výstavby sídliště Pankrác, z čehož lze dovodit, že v celé výměře [Anonymizováno] m jej lze ocenit jako pozemek stavební. Žalovaná namítá, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ocenil pozemky v celé jejich výměře jako stavební a že neobsahoval odůvodnění použití či nepoužití srážek z ceny dle přílohy č. [hodnota] oceňovacího předpisu. Vyčíslení restitučního nároku žalobkyní má proto za nesprávné a v rozporu s tehdejší právní úpravou, když dle stavebních předpisů platných do roku 1949 pozemky určené pro komunikace, jako nezastavitelné, nebylo možno ocenit jako stavební. Z celkového ocenění nevydaných pozemků ve výši [částka] částka odpovídající id. 4/24 po [jméno FO] představuje částku [částka], když převedený nárok po [jméno FO] žalobkyni, která není příbuznou v linii přímé a ani dědic či sourozenec, v důsledku tzv. „první restituční tečky“ zanikl. Žalovaný proto, aby zabránil zániku tohoto nároku po [jméno FO], sdělil žalobkyni dopisem z [datum], že zrušil postoupení od [jméno FO] a nárok zaevidoval zpět na její sestru [jméno FO] ve výši [částka]. Trvá-li žalobkyně na tvrzení, že získala restituční nárok po [jméno FO] přes dvě převodní smlouvy, žalovaná dovozuje zánik nároku dle § 13 odst. 7 zákona o půdě. V závěrečném návrhu (č. l. 383) žalovaná nespornou výši zůstatku restitučního nároku žalobkyně vyčíslila částkou [částka]. S ohledem na probíhající soudní řízení má za nezbytné vyřešení celkové výše restitučního nároku žalobkyně.

8. Dále žalovaná namítá, že žalobkyně (ani její právní předchůdkyně) se aktivně neúčastnila veřejných nabídek pozemků, a že jednání žalované nevykazovalo znaky nečinnosti, liknavosti či svévole, když účast žalobkyně ve veřejných nabídkách je třeba přičíst jejím subjektivním požadavkům na získání konkrétních náhradních pozemků v jí preferované lokalitě, nikoliv však nesprávné kvalifikaci restitučního nároku či nedostatečné nabídce pozemků náhradních. Právní předchůdkyně žalobkyně se zúčastnila dvou kol veřejných nabídek pozemků žádostmi z 8. 7. 2003 a z 30. 10. 2003, v nichž byla z velké části úspěšná, od konce roku 2003 však byla nečinná. Žalobkyně se zúčastnila veřejné nabídky pozemků krátce před podáním žaloby (viz žádosti z 29. 6. 2020 a 7. 10. 2020), v níž byla úspěšná, třetí žádost podala 12. 4. 2021. Žalobkyně či její právní předchůdkyně tak zůstaly po dobu 17 let nečinné. Postup žalované tudíž nelze označit za liknavý či svévolný (srov. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3370/19). Tvrzení žalobkyně o svévolném a liknavém postupu žalované považuje za zkreslené a zavádějící, když mezi účastníky či jejich právními předchůdci panovala dlouhodobá shoda o výši restitučních nároků. Taktéž tvrzení žalobkyně, že restituenti byli nuceni nakupovat pozemky za tržní cenu, označila za nepravdivé, byla používána cena vyhlášková. Za bezvýznamné má žalovaná hodnocení uspokojování restitučních nároků z hlediska místa jejich vzniku ve vztahu k lokalitě náhradních pozemků Zdůraznila, že nároky na náhradní pozemky vznikly žalobkyni nejprve pravomocnými rozhodnutími vydanými ve správním řízení, nikoliv již ke dni uplatnění restitučního nároku v roce 1992 a dále, že žalovaná se stala organizační složkou státu až zákonem č. 503/2012 Sb., který je účinný od 14. 1. 2013. Pokud žalobkyně poukazovala na judikaturu, dle níž bylo třeba postup žalované hodnotit jako liknavý a svévolný, tato judikatura je již překonaná tím, že veškeré restituce v oblasti zemědělských pozemků podle zákona o půdě byly prakticky dokončeny. Má za to, že nabízí dostatečné množství pozemků, které jsou schopny uspokojit restituční nároky, pokud by byla projevena dostatečná součinnost osob oprávněných. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 35/17, který se zabýval otázkou existence dostatečného množství pozemků ve vlastnictví státu, jež mohou být použity na náhradní pozemky (srov. bod 65 str. 22 nálezu. Zákonodárce dostatečnou nabídku zemědělských pozemků posílil i novelou zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Taktéž poukázala na postup žalobkyně, která, aniž vyčkala vyřízení její žádosti o přecenění restitučních nároků, podala žalobu. Má tak za to, že žalobkyně využívá institut této žaloby jako výhodnější způsob vypořádání svých restitučních nároků, a snaží se docílit převodu pozemků za nominální hodnotu, neboť převodem za tuto cenu dochází k nižšímu čerpání restitučních nároků, než k jakému by vedla účast žalobkyně ve veřejných nabídkách. Nebyla tak splněna základní podmínka pro podání žaloby ve věci posuzované, a to liknavé, svévolné a diskriminační chování žalované. V doplněném vyjádření z 22. 7. 2021 (č. l. 184-185) žalovaná po lustraci pozemků namítala, že ne všechny pozemky jsou vhodné k převodu na žalobkyni, coby pozemky náhradní, tj. že existují zákonné překážky jejich převoditelnosti. K ocenění náhradních pozemků žalovaná odkázala podáním z 22. 7. 2021 na znalecký posudek č. [hodnota] z [datum] vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dle cenového předpisu, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě. Pozemky v katastrálním území [adresa] byly oceněny znaleckým posudkem v celkové výši [částka]. V závěrečném návrhu z [datum] (č.l. 380 - 386) se žalovaná vyjádřila k nutnosti vyřešení výše restitučního nároku žalobkyně jako otázky předběžné, a to s ohledem na rozsah požadovaných náhradních pozemků v k. ú. [adresa], [Anonymizováno], [adresa], pozemků mimo obvod Okresního soudu [adresa]-venkov. Poukázala na možnost vzniku bezdůvodného obohacení oprávněné osoby (srov. NS ČR sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]).

9. K charakteru a ocenění nevydaných pozemků se vyjádřila v replice žalobkyně (č. l. 234-242 z 11. 8. 2021), která poukázala na četnou judikaturu Nejvyššího soudu [jméno FO] republiky, a rovněž zrekapitulovala dosavadní skutková tvrzení. Konstatovala, že žalovaná v převážné části uznala své pochybení ohledně určení správné výše restitučního nároku, když z žalovanou předloženého znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] z [datum] vyplývá ocenění nevydaných pozemků a výše restitučního nároku v celkové výši [částka]. [jméno FO] základě tohoto posudku tak aktuálně mezi účastníky řízení panuje spor pouze o ocenění části pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to co do výměry 3433 m. Zdůraznila, že žalovaná zadala znalecké ocenění pozemků toliko co do výměry 8505 m, když výslovně soudnímu znalci uložila, aby se oceněním části o výměře [Anonymizováno] m, kterou žalovaná rozporuje, nezabýval. Nicméně regulační plány z třicátých let minulého století byly zpracovávány dle tehdy běžné praxe, kdy území určená pro výstavbu komunikace byly plochami určenými také k zastavění, přičemž tento postulát byl převzat i při tvorbě následných územních plánů, v nichž byly stanoveny regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy, vyjádřené v hlavním výkresu územního plánu. Území určené v územním plánu pro komunikace reprezentuje stavební plochy určené pro využití pražskou komunikačních sítí – k zástavbě. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí obecných soudů, které opakovaně uzavřely, že i části nevydaných pozemků určených dle územně plánovací dokumentace pro výstavbu komunikace je nutno pro účely určení výše restitučního nároku ocenit jako pozemky stavební (např. rozsudek Krajského soudu v [jméno FO] Budějovicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], obdobně aktuální závěry Nejvyššího soudu [jméno FO] republiky sp. zn. [spisová značka], a rozhodnutí Nejvyššího soudu [jméno FO] republiky sp. zn. [spisová značka]).

10. Žalobkyně doplnila i skutková tvrzení k otázce liknavosti a svévole žalované (č.l. 236), která až na základě aktivního jednání žalobkyně částečně uznala své pochybení a přecenila její restituční nárok, a to po podání žaloby (č. l. 237), neboť původně ocenila nevydané pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na částku [částka]. Po podání žaloby akceptovala na základě žalobkyní dodaných podkladů přecenění nevydaných pozemků na částku nejméně [částka]. K závěrům o liknavém a svévolném postupu žalované odkázala mimo jiné na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu [jméno FO] republiky sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], s tím, že uvedený závěr nemůže zpochybnit to, že žalovaná v průběhu řízení restituční nárok žalobkyně částečně přecenila, nadále však restituční nárok žalobkyně v části odmítá bez relevantního důvodu přecenit a účelově opomíjí relevantní judikaturu Nejvyššího soudu [jméno FO] republiky, trvá na právním výkladu restitučních předpisů i přesto, že dovolací soud opakovaně shledává výklad žalované nesprávným.

11. Předmět řízení u Okresního soudu [adresa]-venkov byl oproti podané žalobě zúžen, a to usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a rozhodnuto o postoupení věci ohledně pozemků v k. ú. [Anonymizováno], [adresa] místně příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi, kde je věc vedena pod sp. zn. [spisová značka] a dále usnesením z téhož dne, č. j. [spisová značka], kterým byla vyslovena místní nepříslušnost podepsaného soudu a rozhodnuto o postoupení věci ohledně pozemků v k. ú. [adresa] Okresnímu soudu ve [adresa] jako soudu místně příslušnému, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 5 c 176/2021. Nadto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], a to co do pozemků p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], soud proto v této části řízení částečně zastavil usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

12. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyni vznikl nárok jako osobě oprávněné podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“) na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané a) rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. [Anonymizováno], ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že [jméno FO], RČ [Anonymizováno] a [jméno FO], RČ [Anonymizováno], nejsou vlastníky každá id. 4/24 pozemků dle PK části p. č. [hodnota], role, o výměře 11938 m a dle PK p.č. [Anonymizováno], role, o výměře [Anonymizováno] m, všechny v k. ú. [adresa] (dále „rozhodnutí [Anonymizováno]“), V odůvodnění rozhodnutí PÚ 885/92/4 je uvedeno, že dle výpisu z pozemkové knihy kn. vl. č. [hodnota] a [Anonymizováno] pro k.ú. [adresa] byly vlastníky [Anonymizováno] p.č. [hodnota] a [Anonymizováno] k.ú. Dolní [adresa] každý id. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] – Tille. [jméno FO] vydání nemovitostí uplatnily nárok oprávněné osoby [jméno FO] a [jméno FO], který zemřel a na jehož místo nastoupily dědičky – dcery [jméno FO] a [jméno FO], každá v rozsahu id. 4/24. K přechodu vlastnictví na stát došlo na základě dílčího výměru Ministerstva stavebního průmyslu ze dne [datum], jehož nedílnou součástí byl geometrický plán z [datum]. [jméno FO] základě skutečností v rozhodnutí uvedených dospěl pozemkový úřad k závěru, že oprávněné osobě a dědicům osoby oprávněné přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, příp. § 16 zákona o půdě. b) rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že [jméno FO], RČ [Anonymizováno] a [jméno FO], RČ [Anonymizováno], nejsou vlastníky každá id. 4/24 pozemků dle [Anonymizováno], role o výměře [Anonymizováno] m v k. ú. [adresa] (dále „rozhodnutí [Anonymizováno]), [jméno FO] pak v podílu 8/24. V odůvodnění rozhodnutí PÚ 885/92/5 je mimo jiné uvedeno, že k přechodu vlastnictví PK parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na stát došlo na základě rozhodnutí odboru výstavby ONV [adresa] č.j. Výst. [Anonymizováno] dne [datum] pro účely výstavby sídliště Pankrác I. Z dále citovaných rozhodnutí odboru výstavby bylo zjištěno, že jimi byla povolena výstavba sídliště Pankrác I - 1.,–3., 5., 6. etapa, nad sídlištní komunikace, dle schválených plánů, jež tvořily nedílnou grafickou část daných rozhodnutí (shodně taktéž rozhodnutí [Anonymizováno]). Vyvlastňovaným příslušela dle § 14 vyhlášky č. 18/1963 Sb. náhrada v pozemku.

14. Z přehledu nároků oprávněné osoby podle § 11 bylo zjištěno, že k [datum] byly přímé nároky [jméno FO] z rozhodnutí [Anonymizováno] vedené ve výši [částka] a přímé nároky [jméno FO] ve shodné výši.

15. Označení pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení a jejichž vydání se žalobkyně domáhá, ověřil soud v katastru nemovitostí, pozemky jsou zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, pro k. ú. [adresa], jejich vlastníkem je stát, příslušný s pozemky hospodařit je Státní pozemkový úřad. Z územního plánu obce [adresa] soud taktéž ověřil polohu předmětných pozemků a jejich zařazení do příslušných ploch.

13. Za účelem ocenění nevydaných pozemků [Anonymizováno] byl vypracován znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum] znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], předložený žalobkyní žalované, v němž znalkyně určila podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., cenu v celkové výši [částka], u všech nevydaných pozemků zvlášť, a to ve výši [částka] u části pozemku p.č. [Anonymizováno], ve výši [částka] u pozemku p.č. [Anonymizováno] a ve výši [částka] u pozemku p.č. [Anonymizováno]. Ocenění pozemků bylo provedeno ve stavu k datu přechodu vlastnického práva na stát ke dni [datum] (p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]), na základě dílčího výměru Ministerstva stavebního průmyslu ze dne [datum], jehož nedílnou součástí byl geometrický plán nz [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] a k [datum] (p.č. [Anonymizováno]), na základě Rozhodnutí odboru výstavby [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], za účelem výstavby sídliště [Anonymizováno] I. Celkový popis nemovitosti uvedený ve znaleckém posudku nemovitosti situoval mezi hotel [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [adresa], jižně od stanice metra C – Pankrác. Z posudku bylo zjištěno, že se jedná o pozemky, které jsou zastavěny budovami pro bydlení, částí hotelu [Anonymizováno], ulicí [Anonymizováno] a [Anonymizováno], parkovišti, veřejnou zelení mezi budovami pro bydlení a komunikací. Veškeré oceňované pozemky byly v souladu s Přehledným regulačním a zastavovacím plánem z listopadu roku 1930 určeny k zástavbě činžovními domy v blocích uzavřených a otevřených. Části pozemků leží v zóně pro budoucí komunikace, která není ve vysvětlivkách Přehledného regulačního a zastavovacího plánu z listopadu roku 1930 popsána, avšak z plánu je patrné, že se o budoucí komunikaci jedná, proto tyto pozemky znalkyně označila za stavební. Mezi podklady pro vypracování posudku, z nichž znalkyně vycházela, byla uvedena nejen rozhodnutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ale taktéž snímky pozemkové mapy k. ú. [adresa], mapový list, listy vlastnictví, rozhodnutí Ministerstva stavebního průmyslu s dílčím výměrem ze dne [datum] a stanoveným rozsahem znárodnění z [datum], Přehledný regulační a zastavovací plán z listopadu roku 1930 a rozhodnutí odboru výstavby [Anonymizováno] [adresa] z [datum]. Znalkyně neuvedla důvody pro aplikaci srážek dle přílohy č. [hodnota], posudek opatřila doložkou dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

16. Žalobkyně tvrdí, že veřejná nabídka pozemků náhradních pro osoby oprávněné byla v letech v žalobě specifikovaných zcela nedostatečná, což žalovaná odmítá. Mezi účastníky však nebyla sporná skutečnost, že [jméno FO], právní předchůdkyně žalobkyně se zúčastnila dvou veřejných nabídek dle žádostí z [datum] a z [datum], v nichž došlo k částečnému uspokojení nároku (k. ú. [adresa], smlouva byla uzavřena [datum]), od tohoto roku se již další veřejné nabídky neúčastnila. Žalobkyně krátce před podáním žaloby, a to na základě žádostí ze dne [datum] a ze dne [datum], se zúčastnila veřejné nabídky, v níž byla úspěšná (k. ú. [adresa] u [jméno FO], smlouva byla uzavřena [datum]), třetí žádost podala [datum], jak bylo zjištěno z databáze žalované a přehledu úspěšnosti podaných žádostí.

17. O přecenění výše restitučního nároku za nevydané pozemky dle zákona o půdě žalobkyně požádala žalovanou, jak bylo zjištěno z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], k žádosti doložila výše uvedený znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], což rovněž nebylo mezi účastníky sporné, stejně jako navazující korespondence stran sporu, jak bylo zjištěno z přípisů ze dne [datum], ze dne [datum] týkající se komunikace stran o přecenění nároku, resp. jeho žalovanou v roce 2021 nesporované části a nesouhlasu žalobkyně se stanoviskem žalované s poukazem na oceňovací vyhlášku a skutečnost, že nevydané pozemky byly k rozhodnému datu převodu na stát dne [datum] a [datum] určeny k zástavbě na území hlavního města Prahy, v celé jejich výměře.

18. Žalovaná zadala zpracování oponentního znaleckého posudku, který vypracoval dne [datum] znalec [tituly před jménem] [jméno FO] pod č. 206/2021. Z posudku bylo zjištěno, že znalec ocenil nevydané pozemky [Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m, [Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m a [Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m, vše v k. ú. [adresa] jako pozemky stavební dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v celkové výši 4 310 250 Kč. Část nevydaného pozemku [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m byla oceněna dle [Anonymizováno] částkou [částka]. Znalec rovněž v posudku vysvětlil, jakým způsobem a za jakých podmínek se jako stavební pozemky posuzovaly plochy zastavěné či určené k zastavění dle vyhlášky č. 709/1950 Ú. I. a dle vyhlášky č. 144/1959 Ú. I.- § 2 odst.

1. Vysvětlil rovněž, z jakého důvodu neaplikoval srážky podle přílohy č. [hodnota] vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Cenu v celkové výši [částka] rozdělil, u všech nevydaných pozemků ji uvedl zvlášť, a to ve výši [částka] u části pozemku p.č. [Anonymizováno], ve výši [částka] u pozemku p.č. PK 1050/2 a ve výši [částka] u pozemku p.č. [Anonymizováno]. Ocenění pozemků bylo provedeno i tímto znalcem ve stavu k datu přechodu vlastnického práva na stát. Oceněny tímto znaleckým posudkem předloženým s doložkou dle § 127a o. s. ř. byly pozemky o celkové výměře 17 241 m (á [částka]/m).

19. V návaznosti na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] žalovaná stanovila hodnotu nevydaných pozemků z rozhodnutí č.j. PÚ 885/92/4 a č.j. PÚ 885/92/5 na částku [částka], a podíl 4/24 připadající na žalobkyni ve výši 720 663, [částka]. Jelikož žalobkyni bylo poskytnuto plnění v částce [částka], zůstatek jejího restitučního nároku dle žalované činí [částka], jak bylo zjištěno i z přípisu žalované ze dne [datum] adresovaného Krajskému pozemkovému úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [adresa] na základě usnesení z Porady ústředního ředitele SPÚ ze dne [datum]. Zmíněn v tomto přípise byl rovněž zánik nároku žalobkyně v podílu 4/24 nevydaných pozemků postoupený od [jméno FO].

20. Ocenění náhradních pozemků v katastrálním území a obci [adresa] soud zjistil z posudku č. [hodnota], předloženého žalovanou, vypracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] dle [Anonymizováno] předpisu, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě, který žalobkyně z důvodu ekonomie řízení nesporovala. Pozemky v katastrálním území [adresa] byly oceněny znaleckým posudkem v celkové výši [částka], pozemek p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka], p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka] a p. č. [Anonymizováno] ve výši [částka].

21. V podání ze dne 11. 8. 2021, v replice k vyjádření žalované žalobkyně označila nejen četná rozhodnutí soudu dovolacího k charakteru a ocenění nevydaných pozemků (č. l. 234-242), ale taktéž soudů nižších stupňů, stejně jako k otázce liknavosti a svévole žalované s tím, že i tento soud by měl v posuzované věci postupovat obdobně a stejným způsobem posoudit skutečnosti významné a relevantní v této věci.

22. Uvedla, že Nejvyšší soud ČR opakovaně v rámci své rozhodovací praxe vyslovil, že za situace, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v návaznosti na v době převodu existující územně plánovací dokumentaci, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), je třeba pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015, dále rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 či sp. zn. 28 Cdo 2009/2019 a v něm uvedená rozhodnutí. Zvláště odkázala na rozhodnutí ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, v němž se dovolací soud vyjádřil k námitce žalované stran stavebního charakteru pozemků a odkázal na flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků. Dále zmínila rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 22 Co 287/2021, který se precizně vyjádřil k otázce i části nevydaných pozemků určených dle územně plánovací dokumentace pro výstavbu komunikace, které je nutno ocenit pro určení výše restitučního nároku jako stavební. Obdobně pak na tyto závěry navazuje i aktuální judikatura Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1969/2020, 28 Cdo 999/2021.

23. K otázce liknavosti a svévole žalobkyně odkázala na judikaturu již ve svých podáních uvedenou, kterou doplnila o četnou judikaturu soudu dovolacího, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, 28 Cdo 1540/2015 či sp. zn. Cdo 1361/2020 k prokázání okolností, za nichž lze postup žalované kvalifikovat jako svévolný, liknavý či diskriminační – srov. rozsudek NS ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. 28 Cdo 444/2014 či rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 316/2020, sp. zn. 28 Cdo 282/2020, 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 837/2017 a další, zejména však rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, týkající se obdobného případu jako je věc posuzovaná (viz č. l. 237). Na totožné závěry pak Nejvyšší soud navázal i v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 1361/2020, 28 Cdo 1607/2020, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019 či sp. zn. 28 Cdo 1944/2020. Zdůraznila rovněž (č. l. 238), že správné stanovení výše restitučního nároku oprávněné osoby je úkolem a povinností státu (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 Co 348/2020-190).

24. K otázce dlouhodobého prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobkyně odkázala žalobkyně taktéž na četnou judikaturu, např. rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1612/2009, ze dne 11. 11. 2020, č. j. 28 Cdo 2760/2020-I, stejně jako v otázce nedostatečné kvality a kvantity veřejných nabídek ve spojení s upřednostňováním převodů pozemků dle zákona č. 95/1999 Sb. před uspokojováním nároků oprávněných osob dle zákona o půdě (srov. usnesení NS ČR ze dne 7. 7. 2020, č. j. 28 Cdo 1607/2020-961 či nález pléna Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 21/19 či rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, č. j. 58 Co 240/2018-310, dále opět rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, č. j. 58 Co 167/2019-338 a či ze dne 27. 3. 2018, č.j. 30 Co 50/2018-245.

25. I k aktivní snaze žalobkyně o saturaci jejího nároku odkázala žalobkyně na judikaturu dovolacího soudu ve věcech sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, 28 Cdo 3576/2016, 28 Cdo 2597/2015, 28 Cdo 3959/20149. Poukázala na totožné závěry, dle nichž nelze po oprávněných osobách v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované spravedlivě žádat účast ve veřejných nabídkách, a to i po přecenění restitučního nároku (viz rozhodnutí NS ĆR ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4650/2018, ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 766/2019, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3844/2019).

26. Po částečném zpětvzetí žaloby k převoditelnosti jednotlivých náhradních pozemků žalobkyně v replice ze dne 24. 8. 2021 (č. l. 279-288) odkázala na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR, např. nález ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. I. ÚS 485/98, ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, nález ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, interpretační vodítka uvedená v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 945/2016 a pregnantní závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4533/2018, dle kterého má být interpretace překážek (výluk) bránících vydání nárokovaných nemovitostí prováděna nikoliv extenzivně, ale spíše restriktivně, s důrazem na naplnění účelu restitucí vyjádřeného v Preambuli a § 1 zákona o půdě, obdobně pak rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 926/2020.

27. Mezi účastníky byl spor týkající se převoditelnosti nárokovaných pozemků. Nepřevoditelné dle žalované a vyjádření příslušných státních orgánů podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a podle územního plánu obce, a tudíž vyloučené z převodu by měly být tyto pozemky: pozemek parc. č. [Anonymizováno] na kterém je dopravní infrastruktura, stávající účelová komunikace, a dále pozemky parc. č. [Anonymizováno], zařazené pro plochu dopravní infrastruktury (viz sdělení obce Kupařovice z 5. 5. 2015), žalovaná v této souvislosti poukázala na rozdíl mezi dopravní a technickou infrastrukturou (viz závěrečný návrh žalované č. l. 385). Na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je dle územního plánu obce navrženo protipovodňové opatření - val. Nepřevoditelný je dle názoru žalované i pozemek p. č. [Anonymizováno] na jehož bezúplatný převod uplatnila právo obec dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., žádostí ze dne 15. 6. 2021 za účelem zbudování veřejné zeleně s lavičkami a sportovištěm pro děti. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je v dlouhodobém nájmu obce Kupařovice dle nájemní smlouvy č. [spisová značka] z 13. 12. 2007 za účelem nezemědělského využití – sportovního areálu. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou v zájmu společnosti [právnická osoba] dle pachtovní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 19. 4. 2018 za účelem provozování zemědělské činnosti. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou zatíženy věcným břemenem, umístěním, zřízením a provozováním stavby distribuční soustavy společnosti [jméno FO]. a společnosti [jméno FO] republika, s.r.o., dle smlouvy o zřízení věcného břemene č. [Anonymizováno] ze dne 11. 3. 2016. U pozemku parc. č. 481/2 a 481/4 bylo zjištěno, že se jedná o vodní tok, jehož správcem je [právnická osoba]., což plyne z vyjádření o existenci melioračních staveb na pozemcích z 2. 6. 2021. S ohledem na souhlasné prohlášení žalované a [právnická osoba]., byla převedena příslušnost hospodařit s těmito pozemky na [právnická osoba], k těmto pozemkům žalovaná ztrácí pasivní legitimaci.

28. Soud se ztotožnil s argumentací žalované pouze u tří pozemků v k. ú. [adresa], u nichž shledal překážky převoditelnosti, a to u pozemků p.č. [Anonymizováno], ostatní plocha, p.č. [Anonymizováno], ostatní plocha a p.č. [Anonymizováno] ostatní plocha, jak bude dále zdůvodněno. Soud se tedy zabýval tím, zda jsou náhradní pozemky žalobkyní v tomto řízení požadované, k převodu způsobilé.

29. Ze smlouvy pachtovní ze dne [datum], č. [spisová značka] bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] užívá společnost [právnická osoba], pozemek je zatížen věcným břemenem. V čl. VII. smlouvy odst. 1 pachtýř vzal na vědomí, že pozemky, které jsou předmětem pachtu dle uvedené smlouvy, mohou být pronajímatelem převedeny na třetí osoby v souladu s jejich dispozičním oprávněním. V případě změny vlastnictví platí ustanovení § 2221 a § 2222 občanského zákoníku. Soud tedy neshledal překážku převoditelnosti tohoto pozemku, neboť žalobkyně coby osoba oprávněná v případě vydání tohoto pozemku vstoupí do práv a povinností dosavadního pronajímatele, osoby povinné (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3808/2020). Ani existence věcného břemene nezakládá překážku převoditelnosti pozemku (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1607/2020, dále usnesení NS ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 170/2019 či ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4325/2018). Z úřední činnosti je pak soudu známo, že žalovaná do veřejných nabídek pozemky zatížené věcnými břemeny zařazuje (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 170/2019).

30. U pozemku p.č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] namítá žalovaná, že dle platné a účinné územně plánovací dokumentace je na pozemku plánováno protipovodňové opatření – val, dále odkázala na uzavřenou nájemní smlouvu ze dne [datum], č. [spisová značka]. Žalobkyně dovozuje, že dle územního plánu [adresa], je tento val evidován jako tzv. technická infrastruktura, což soud taktéž při dokazování touto listinou zjistil, a proto tato technická infrastruktura nepředstavuje překážku převoditelnosti předmětného pozemku, neboť jak bylo zjištěno soudem z územního plánu obce, val je plánován zejména na pozemku p.č. 418/3 v k. ú. [adresa] (srovnej § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném od [datum]), pozemek p.č. 307/2 bude stavbou zasažen jen v nepatrné části. Nadto nájemní vztah taktéž nepřestavuje překážku převoditelnosti s ohledem na znění čl. VII. nájemní smlouvy ze dne [datum], dle něhož je nájemce srozuměn s možným převodem předmětu nájmu na třetí osobu (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). A konečně, týká-li se žádosti obce [adresa] z [datum] dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o SPÚ o bezúplatný převod tohoto pozemku, pak z této žádosti obce v porovnání s územním plánem obce [adresa] plyne, že obec žádá o převod za účelem zbudování veřejné zeleně s lavičkami a sportovištěm [právnická osoba], avšak pozemek není určen touto územně plánovací dokumentací k realizaci veřejné sídelní zeleně, pozemek se podle předloženého výkresu nenachází v ploše pro sportovní zařízení. Jak plyne i z výseče územního plánu obce [adresa] (č. l. 358), obec nesplňuje podmínky pro uplatnění žádosti o bezúplatný převod dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném v době podání žádosti obce, jak připustila i žalovaná v podání ze dne [datum]. Soud tedy neshledal ani u tohoto pozemku překážku převoditelnosti dle § 11 zákona o půdě či dle § 6 zákona o SPÚ.

31. U pozemků p.č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] žalovaná rovněž namítá, že na těchto pozemcích je dle územního plánu obce [adresa] navrženo protipovodňové opatření – val. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že tyto pozemky jsou součástí zemědělského půdního fondu, vedeny jako orná půda, a val je dle platné a účinné územní dokumentace navržen zejména na pozemku p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. [adresa] je pak evidován jako technická infrastruktura, která překážku převoditelnosti nepředstavuje. Taktéž odkázal § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném od [datum]. Soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci žalobkyni přitakal, když změna zákona o SPÚ provedená novelou č. 229/2019 Sb., umožnila převést oprávněným osobám pozemky, které jsou teprve určené platnou územně plánovací dokumentací ke zřízení technické infrastruktury a v případě, že vlastník pozemku bude souhlasit se zřízením služebnosti, bude mu náležet za toto omezení vlastnického práva náhrada. A nadto ani v tomto případě nebude vyloučeno využití předmětných pozemků vlastníkem po zřízení technické infrastruktury. V tomto smyslu je nutno mít na zřeteli, že zákonodárce upřednostnil možnost vypořádat restituční nároky, které by jinak byly z převodu vyloučeny (shodně k pozemku p.č. 307/2 v k. ú. [adresa]).

32. U pozemku p.č. 417/1 v k. ú. [adresa] žalovaná převod vyloučila s tím, že na pozemku se nachází účelová komunikace, což žalobkyně odmítla s poukazem na ortofotomapu, dle níž se na pozemku nachází nezpevněná polní cesta a v tomto případě není založena překážka převoditelnosti pozemku, neboť se nejedná o stavbu dopravní infrastruktury. Nadto nezpevněnou polní cestu nelze považovat za stavbu v právním slova smyslu. Z žalovaným předloženého sdělení [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu, z [datum], dle žalobkyně plyne, že pozemek není dotčen překážkou převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Soud se nicméně v tomto případě zcela ztotožnil s argumentací žalované, že toto vyjádření se týká jak místně příslušného obecního úřadu, tak místně příslušného stavebního úřadu, kdy stavební úřad se vyjadřoval k vydaným rozhodnutím o umístění stavby a vydaným územním souhlasům. Pozemek p.č. [Anonymizováno], včetně pozemků p.č. [Anonymizováno], dle sdělení [právnická osoba], stavebního úřadu (č.l. 202 ) jsou z převodu vyloučeny dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ, neboť jsou určeny pro stavbu dopravní infrastruktury, jak vyplývá z územního plánu obce [adresa], tedy z platné územně plánovací dokumentace (srov. výseč. č.l. 384) a z listu vlastnictví, v němž je uveden druh pozemku: ostatní plocha - ostatní komunikace. Dopravní infrastruktura je pak definována v § 2 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, a to demonstrativním výčtem staveb. Důvodem zákazu převodu je v tomto případě snaha o nekomplikovanou a hladkou přípravu (časově i finančně) výstavby dopravní infrastruktury, přičemž tyto pozemky by v budoucnu nemohly být ani k zemědělskému obhospodařování vlastníkem využity, jinými slovy vlastník by v tomto případě nemohl své vlastnické právo realizovat a nebyl by tudíž naplněn účel restituce. Proto soud uzavírá, že předmětný pozemek, stejně jako pozemky p.č. [Anonymizováno] jsou z převodu vyloučeny na základě sdělení obce [adresa] ze dne 26. 5. 2021, jako pozemky určené pro stavbu dopravní infrastruktury.

33. U pozemků p.č. [Anonymizováno] p.č[Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]3 v k.ú. [adresa] pak platí uvedené závěry k vyloučení převoditelnosti pozemku p.č. [Anonymizováno], na nichž ničeho nemění žalobkyní uváděná další argumentace vztahující se k pachtovní [Anonymizováno] a k věcnému břemenu na pozemku p.č. [Anonymizováno] váznoucímu, a to ani s ohledem na doplnění z 29. 3. 2022 (č. l. 365).

34. U těchto posledních tří zmiňovaných pozemků v k. ú. [adresa] soud uzavírá, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované převést tyto pozemky - p.č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na žalobkyni není důvodná, neboť byly shledány překážky převoditelnosti na základě skutečností zjištěných soudem v průběhu tohoto řízení.

35. Ze zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu podstatném pro rozhodnutí v této věci: a) pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou ve vlastnictví státu b) oprávněné osoby, právní předchůdci žalobkyně, uplatnily v roce 1992 restituční nárok na vydání pozemků v k.ú. [adresa] podle zákona o půdě. Rozhodnutí o určení, že právní nástupkyně původních oprávněných osob, [jméno FO] a [jméno FO], nejsou vlastníky předmětných pozemků v k.ú. [adresa], za které jim přísluší náhradní pozemky, byla vydána [datum] c) žalobkyně je oprávněnou osobou s restitučním nárokem na převod náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě, a to v nesporném rozsahu 4/24 původního restitučního nároku, uplatněného původními oprávněnými osobami, když nabyla restituční nárok od své matky, [jméno FO]. d) výše restitučního nároku žalobkyně činila [částka], která odpovídá [Anonymizováno][Anonymizováno] ceny pozemků v k. ú [adresa], které nebyly vydány oprávněným osobám dle zákona o půdě. Cena pozemků v k.ú. [adresa] byla určena znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno] z [datum], která ocenila pozemky jako stavební e) žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně po jeho přecenění v průběhu souzené věci ve výši 719 532,45 Kč, původní výše restitučního nároku činila u [jméno FO] [částka], ve shodné výši byl žalovanou evidován nárok její setry [jméno FO] f) právní předchůdkyně žalobkyně, její matka [jméno FO] i žalobkyně se účastnily veřejných nabídek, matka žalobkyně dvou veřejných nabídek, žalobkyně tří veřejných nabídek. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k přecenění restitučního nároku g) veřejná nabídka náhradních pozemků ve prospěch oprávněných osob nebyla v průběhu let dostatečná, byly upřednostňovány úplatné převody pozemků před jejich převodem oprávněným osobám. I pro případ, že by se jednalo o nabídku dostatečnou, sehrál negativní roli přístup žalované, která nesprávně stanovila výši restitučního nároku a dlouhodobě nerespektovala ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a soudu Ústavního h) převodu pozemků, uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, nebrání zákonné překážky, tj. mohou být zařazeny do veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě i) převodu pozemků, uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, brání zákonné překážky dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ, tj. nemohou být zařazeny do veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě j) celková cena pozemků převedených na žalobkyni v posuzované věci, tj. výrokem I., činí [částka] ([částka] - [částka]) Soud nevzal za prokázaný restituční nárok žalobkyně v rozsahu převedeném po [jméno FO] z důvodů uvedených žalovanou, které s ohledem na zánik tohoto nároku ve smyslu § 13 odst. 7 zákona o půdě, považuje za správné.

36. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně, když vyšel z níže citovaných zákonných ustanovení.

37. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) je oprávněnou osobou státní občan [jméno FO] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Dle odst. 2 zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [jméno FO] a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a. dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b. dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c. děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d. rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e. sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

38. Dle odst. 4 citovaného ustanovení zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

39. Dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

40. Dle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

41. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

42. Dle odst. 9 uvedeného ustanovení požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí.

43. Dle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

44. Dle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

45. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků zde uvedených.

46. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky f. v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, g. v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, h. určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, i. zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi ve vlastnictví obce, j. v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité, k. nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků a jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše; písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona., 47. Dle odst. 2 citovaného ustanovení zákona Státní pozemkový úřad na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví bezúplatně převede l. silniční pozemky pod místními komunikacemi nebo pod účelovými komunikacemi, s nimiž je příslušný hospodařit, pokud tato obec uvedené komunikace vlastní, m. silniční pomocné pozemky a pozemky tvořící silniční ochranné pásmo související se silničními pozemky podle písmene a), s nimiž je příslušný hospodařit.

48. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

49. Zásadní otázkou ohledně možné účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách tedy bylo posouzení výše jejího restitučního nároku. Soud v tomto ohledu odkazuje na § 13 občanského zákoníku obsahující princip legitimního očekávání účastníka občanskoprávního řízení, který může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem v podstatných rysech shoduje. Soud přitom v rámci tohoto řízení neshledal žádné skutečnosti, které by jej vedly k odlišnému hodnocení zjištěného skutkového stavu od judikatorních rozhodnutí, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu předkládaných stranou žalující k jednotlivým podmínkám úspěšnosti podané žaloby.

50. Pro úspěch žaloby o nahrazení projevu vůle směřující k vydání náhradního pozemku je zásadní vyřešení otázky, zda jde o pozemek ve vlastnictví státu (České republiky) s příslušností hospodaření pozemkového úřadu (§ 11b zákona o půdě), kterou soud řeší jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3752/2021, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2002 let, sp. zn. 28 Cdo 1838/2020).

51. Dále je třeba uvést, že ve své dosavadní rozhodovací praxi Nejvyšší soud je zcela ustálen v závěru, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), je nutno i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015. sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015), jakož i rozhodnutí uvedená k této otázce stranou žalující či rozsudek NS ČR ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021.

52. Dovolací soud ve své judikatuře již aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy dle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm dále odkazovaná), přičemž judikatura s poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemků či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musejí být naplněna současně, aby byl posuzovaný pozemek pokládám za stavební, pouze příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či ze dne 3. 2. 2016, a sp. zn. 28 Cdo 3689/2015, R NS ČR ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021).

53. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda převod pozemku není z jiného důvodu zapovězen zákonem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 246/2014 a rozsudek téhož soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3240/2018), případně zda se nejedná o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě pro nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

54. Argumentací žalované obdobné té, kterou uváděla ve věci nyní posuzované, se již nesčetněkrát zabýval Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti. Judikatura Nejvyššího soudu je taktéž ustálena, jak plyne z odkazů žalující strany zcela nesporně, a s nimiž nelze nesouhlasit, v závěrech o liknavém, svévolném či diskriminujícím přístupu žalované, jež je nástupkyní Pozemkového fondu ČR.

55. Soudu tak nezbývá než po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená ustanovení, s přihlédnutím k judikatorním závěrům soudů dovolacího a ústavního, konstatovat, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, resp. jejích předchůdců, původních oprávněných osob byl liknavý a svévolný. Žalovaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 999/2021) tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, následkem čehož se ocitla v několikaletém prodlení. V důsledku tohoto postupu žalované není možné po žalobkyni spravedlivě žádat další účast ve veřejných nabídkách. Žalobě o vydání konkrétních pozemků tak bylo možno jako důvodné vyhovět, když absenci komunikace oprávněných osob po dobu, kdy nesporovaly výši restitučního nároku, nelze přičítat k tíži žalobkyně, neboť to byla žalovaná, která od počátku měla povinnost určit správnou výši restitučního nároku a neučinila tak v odpovídajícím rozsahu dosud.

56. Jinými slovy žalobkyně zcela oprávněně mohla svůj restituční nárok úspěšně uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost žaloby bylo nutno vázat na podmínku zahrnutí pozemku do veřejné nabídky, přičemž takový postup žalobkyně (coby výraz zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Zmíněné předpoklady uplatnění restitučního nároku žalobou, jsou konstantně zastávány judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 887/2020).

57. S žalovanou lze nicméně souhlasit v tom, že podmínkou úspěšného uplatnění nároku na převod náhradního pozemku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle je rovněž ekvivalentnost hodnoty restitučního nároku oprávněné osoby a ceny vybraného (vybraných) náhradního (náhradních) pozemků, neboť v opačném případě by se oprávněná osoba bezdůvodně obohatila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017), převodem pozemků v nyní projednávané věci však k přečerpání restitučního nároku žalobkyně zcela evidentně nedochází.

58. Jako nedůvodnou soud posoudil námitku žalované, že spor o minoritní část jejího nároku může žalobkyně řešit žalobou na určení výše jejího restitučního nároku, neboť pro uplatnění jejího práva ve věci posuzované byly splněny veškeré zákonné předpoklady stanovené zákonem o půdě a judikaturou vymezené podmínky pro úspěšnost žaloby o nahrazení projevu vůle žalované s převodem náhradních pozemků na žalobkyni podle § 11a zákona o půdě.

59. Neuváděl-li soud další skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, pak z toho důvodu, že skutečnosti zjištěné zcela postačovaly pro uvedené závěry tohoto soudu.

60. Na základě všech uvedených skutečností soud posoudil žalobu ohledně uplatněného nároku, o němž bylo rozhodnuto výrokem I., za důvodnou a vyhověl jí.

61. Výrokem II. soud žalobu zamítl pro překážky převoditelnosti u pozemků ve výroku specifikovaných, jako nedůvodnou.

62. S ohledem na specifika této věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů účelně vynaložených v plné výši výrokem III. ve výši 79 593,98 Kč, a to bez ohledu na to, že navrhovala nahrazení projevu vůle žalované s převodem více pozemků či pozemků, než ohledně kterých bylo žalobě vyhověno. Soud přihlédl především k charakteru restitučního sporu, jakož i k tomu, že jeho zahájení je primárně důsledkem liknavého a svévolného postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně. Nutno taktéž zohlednit, že převod náhradních pozemků je omezen řadou zákonných i judikaturou předvídaných překážek a výjimek, jejichž existence nemusela být žalobkyni při podání žaloby známa. bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 8 úkonů právní služby s přihlédnutím k ceně převáděných náhradních pozemků ve výši 155 690 Kč, v sazbě ve výši 7 340 Kč za 1 úkon, a to za převzetí a přípravu žaloby, sepis žaloby, sepis repliky z 9. 8. 2021, z 23. 8. 2021, účast na jednání soudu 2. 2. 2022, sepis vyjádření z 8. 2. 2022, sepis repliky z 29. 3. 2022 a účast na jednání dne 7. 9. 2022. Ke každému úkonu pak náleží dle § 13 odst. 3 AT režijní paušál á 300 Kč, celkem 61 120 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné a ztráta času za 2 cesty k jednání soudu osobním automobilem na trase Praha – Brno a zpět (209 km x2 jedna cesta) při průměrné spotřebě nafty 4 l/100 Km a ztrátě času 10 půlhodin při cestě tam a zpět. Náklady na cestovné byly přiznány ve výši 4 660,15 Kč. Taktéž dle § 137 odst. 3 o. s. ř. byla přiznána náhrada DPH ve výši 21 %, tj. 13 813,83 Kč.

64. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

65. Žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovaná dle § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z tohoto důvodu tudíž soud nerozhodoval o přechodu poplatkové povinnosti na žalovanou dle § 2 odst. 3 téhož zákona.

Poučení