5 C 44/2022-31

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 86.794,38 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 34.951 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 14. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 64.027,18 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 52.076,24 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a dále jen z částky 17.125,24 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 1,5% jdoucími z částky 34.951 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úroky ve výši 29% jdoucími z částky 52.076,24 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 45.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zápůjčku zavázal vrátit v 18 měsíčních pravidelných splátkách po 4.498 Kč spolu s částkou ve výši 35.959 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11.028 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15.017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9.914 Kč Poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 24.500 Kč Poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] tak činila dlužná jistina částku 33.829,37 Kč a dlužný poplatek částku 21.247,13 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 33.829,37 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru úrokem ve výši 29 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku 78.090,61 Kč bez příslušenství, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 55.076,50 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 33.829,37 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 21.247,13 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4.714,50 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z částky 33.829,37 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.828,51 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.829,37 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 29 % ročně z částky 33.829,37 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny [číslo] od [datum] do zaplacení. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 21.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zápůjčku zavázala vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 683 Kč spolu s částkou ve výši 19.975 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.756 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.228 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.191 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze částku 6.549 Kč Poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] tak činila dlužná jistina částku 18.246,87 Kč a dlužný poplatek částku 13.471,01 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.246,87 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru úrokem ve výši 29 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku 43.417,88 Kč bez příslušenství, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 31.717,88 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 18.246,87 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 13.471,01 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2.998,57 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z částky 18.246,87 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.642,22 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.246,87 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 29 % ročně z částky 18.246,87 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 18.246,87 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala před podáním žaloby k úhradě pohledávek plynoucí z předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaná na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná se zdržuje na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o zápůjčce, a to zejména odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 45.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 35.959 Kč sestávajícím z úroku ve výši 11.028 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15.017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9.914 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4.498Kč, přičemž poslední splátka činila 4.493 Kč. Splátky byly splatné vždy ke konci měsíčního splátkového období. První splátkové období počínalo běžet dnem uzavření předmětné smlouvy. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a.

6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z průkazu o povolení k pobytu č. [anonymizováno]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva s poznámkou„ [datum] neurčitá“ a 2 výplatní pásky specifikovány jako„ 10,11 2018“. Žalovaná má učňovské vzdělání, je vdaná a žije v nájmu. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost a nevlastní automobil. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána jako pracovník v sociálních službách na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] [obec], sídlem [adresa]. [příjmení] příjem žalované činil 20.818 Kč, přičemž se jedná o jediný příjem žalované. Odhadované měsíční výdaje činily částku 4.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nesplácí další závazky a nemá kreditní kartu. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

7. Z tabulky umoření ze dne [datum] má soud prokázáno, že na svůj dluh vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplatila žalovaná celkem částku 24.500 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 21.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 18.175 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3.756 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.228 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.191 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 683 Kč, přičemž poslední splátka činila 678 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a.

9. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z průkazu o povolení k pobytu č. [anonymizováno]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva s poznámkou„ 5. 2017 neurčitá“ a 2 výplatní pásky specifikovány jako„ 1, [číslo]“. Žalovaná má základní vzdělání, je vdaná a žije v nájmu. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost a nevlastní automobil. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pečovatelka v [anonymizováno] [obec] ([obec]) se sídlem [adresa], [obec]. Měsíční příjem žalované činil 18.653 Kč, přičemž se jedná o jediný příjem žalované. Běžné měsíční výdaje sestávaly z částky 4.000 Kč představující odhadované výdaje žalované a z částky 4.498 Kč představující měsíční splátku dalších závazků u společnosti [právnická osoba] Žalovaná dále uvedla, že nemá žádné další závazky u jiné společnosti. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

10. Z tabulky umoření ze dne [datum] má soud prokázáno, že na svůj dluh vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplatila žalovaná celkem částku 6.549 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne [datum] na adresu [adresa žalované], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou téhož dne na adresu [adresa žalované], upozorněna na prodlení s úhradou svého závazku a byla vyzvána ke splacení zbývající části zápůjček a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 109.810,04 Kč, nejpozději do [datum] na účet žalobkyně.

14. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu, na základě které se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a dále zálohy na elektřinu ve výši 1.860 Kč měsíčně a vodné a stočné ve výši 500 Kč měsíčně. Jako nájemníci zde byli uvedeni nejen žalovaná, ale také pan [jméno] [příjmení], rok narození 1977 a [jméno] [celé jméno žalované], rok narození 2007.

15. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] spolu s dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná byla zaměstnána v [anonymizováno] [obec] jako pracovník v sociálních službách nejdříve na dobu určitou do [datum] a následně byla tato smlouva dohodou upravena na dobu neurčitou s účinností ode dne [datum].

16. Z občanského průkazu Slovenské republiky vydaného dne [datum] spolu s potvrzením o přechodném pobytu na území ČR č. [anonymizováno] má soud prokázáno, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky a na území České republiky má povolený přechodný pobyt.

17. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

18. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byly postupně uzavřeny dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce, současně se však jedná o spotřebitelské úvěry (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

26. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

27. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté úvěry v celkové výši 66.000 Kč (45.000 + 21.000) zaplatit celkem 121.934 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že údaje uvedené v zákaznických kartách jsou nedostatečné pro řádné posouzení schopnosti žalované splácet předmětné úvěry. V zákaznických kartách je uvedeno, že žalovaná je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Finanční situace manžela však nebyla vůbec prověřována. Ze zákaznických karet rovněž není zřejmé, o jakou vyživovací povinnost žalované se jedná. Pakliže se jedná o vyživovací povinnost k dítěti, pak z doloženého není zřejmý věk dítěte, z čehož by se dala částečně odhadnout přibližná výše nákladů na výživu tohoto dítěte. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žádným způsobem neprovedla konkrétní analýzu finančního rozpočtu žalované. Nezjišťovala, jaké má žalovaná konkrétní výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu, náklady na dojíždění, ošacení, volnočasové aktivity atd.) a v jaké míře se spolu s manželem podílí na placení společných výdajů. Současně doložená nájemní smlouva je plně v rozporu s tvrzenými výdaji v zákaznických kartách. Z nájemní smlouvy je zřejmé, že měsíční výdaje žalované spojené s bydlením činí částku 12.360 Kč. V zákaznických kartách jsou však vždy uvedeny jen odhadované měsíční výdaje v částce 4.000 Kč. Takové výdaje jsou evidentně mimo realitu a i v rozporu s tím, co bylo zjištěno z nájemní smlouvy. Nelze také uvěřit tomu, že žalovaná nemá žádné výdaje spojené s dopravou do zaměstnání a jiné obvyklé výdaje (na ošacení, komunikační prostředky – žalovaná uváděla svoje číslo na mobilní telefon). Nic takového se ze smlouvy ani zákaznické karty nepodává. Výdaje žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný spotřebitelský úvěr (zápůjčky) splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

28. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

29. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované zápůjčky v celkové výši 66.000 Kč (45.000 + 21.000), plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 31.049 Kč (24.500 + 6.549), zbývá jí doplatit částku 34.951 Kč (66.000 - 31.049).

33. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 34.951 Kč se pak stal splatným dnem 13. 7. 2021, neboť žalovaná byla v předžalobní výzvě vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 14. 7. 2021, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

34. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství, a to i co do rozdílu mezi úroky požadovanými ve výši 10 % a jejich zákonnou výší (8,5%). V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalované, která měla ve věci převážný úspěch, však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.