5 C 457/2021- 52

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená opatrovníkem [územní celek], identifikační [číslo] sídlem [adresa] o zaplacení částky 281.544,35 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 256.510,38 Kč a náklady řízení ve výši 12.162 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, vždy do konce kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek do úplného zaplacení dluhu.

II. V rozsahu částky 25 033,97 Kč se řízení zastavuje.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.10.2021 se žalobce domáhá toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 281.544,35 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 29.4.2021 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 300.000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalované na základě její příjmové a výdajové stránky. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná se zavázala žalobci poskytnutý úvěr splatit pravidelnými splátkami ve výši 4.974 Kč počínaje dnem 7.6.2021. Na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12.5.2021 č.j. 0 Nc 1319/2019-106 byla žalovaná omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno Město Choceň. Jelikož byla žalovaná pravomocným rozsudkem omezena ve svéprávnosti, dospěl žalobce k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 581 občanského zákoníku neplatná. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o úvěru žalovaná úvěr ve výši 300.000 Kč řádně čerpala a poskytnutá jistina úvěru nebyla uhrazena, žalobce žádá, aby byla žalované stanovena povinnost uhradit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku doposud nesplacenou jistinu úvěru. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni 26.10.2021, bylo na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhrazeno celkem 18.455,65 Kč. Zbývá tedy uhradit 281.544,35 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce v žalobě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. na usnesení sp. zn. 28 Cdo 1142/2011 ze dne 7.2.2012, dále sp. zn. 28 Cdo 172/2011 ze dne 17.9.2012, sp. zn. 28 Cdo 1035/2013 ze dne 18.3.2015, sp. zn. 28 Cdo 3042/2012 ze dne 5.6.2013 a sp. zn. 28 Cdo 694/2019 ze dne 4.6.2019. Dále zdůraznil rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 527/2020, podle kterého platí, že nabude-li taková osoba byť ne plně svéprávná majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelný názor o tom, že si jej může ponechat odůvodněním nedostatkem její svéprávnosti.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka podala odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Nárok uplatněný v žalobě neuznává. V souvislosti s řízením o omezení svéprávnosti žalované byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru psychiatrie, z jehož závěrů vyplynulo, že žalovaná trpí trvalou a závažnou psychickou poruchou s hlubokým mentálním defektem. Vrozený defekt intelektových schopností se promítá do celkové struktury osobnosti, jedná se o trvalý vztah, který nelze ovlivnit medicínskými prostředky. Žalovaná není schopna se o sebe sama a nezávisle postarat v úředních záležitostech jako je jednání s institucemi, uzavírání smluv, nakládání s majetkem větší hodnoty a dalšími právními úkony. Je závislá na péči a pomoci druhé osoby. Na žalované je její postižení vidět a osoba vstupující s ní do obchodně spotřebitelského kontaktu nemohla být v dobré víře při uzavírání takové smlouvy. Ten, kdo se žalovanou smlouvu uzavíral, měl především prověřit bonitu a schopnosti osoby, se kterou smlouvu uzavírá. Žalovaná svému závazku nemohla porozumět, neboť její zdravotní postižení ji limituje v právním jednání. Rozumové a poznávací schopnosti žalované jsou natolik absentující, že lze vyslovit úvahu, že smlouvu nemohla uzavřít sama. Opatrovník žalované dospívá k závěru, že si nelze představit jinak, než že ke zdárnému vyřízení přístupu do internetového bankovnictví notnou měrou přispěl žalobce, resp. jeho zaměstnanci, kteří museli vnímat stav a zjev žalované, avšak toto nereflektovali a svou netečností až profesním cynismem umožnili žalované disponovat rozsáhlými částkami a provádět odpovědné úkony, aniž by sama žalovaná jakkoliv takové odpovědnosti byla schopna porozumět. Žalobce umožnil osobě s mentalitou čtyřletého dítěte provádět rozsáhlé a zásadní bankovní úkony. Takové jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy i proti zásadám poctivého obchodního styku. Opatrovník žalované odmítá nárok žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení a ohledně čerpání úvěru zpochybňuje, že by tento úkon, tj. čerpání, provedla svou vůlí žalovaná, příp. že je za takové čerpání odpovědná. Nelze vyloučit, že se k žalované vloudily nekalé živly, které vedly její ruku a přiměly jí bez její pravé vůle k výběru peněz z úvěru. Byla-li žalovaná čerpání osobně přítomna, tak pouze jako nástroj jiných osob. Opatrovník žalované se snažil zjistit, zda žalovaná úvěr čerpala, popř. kdo tak učinil, za co byla čerpaná částka utracena či zda si uvědomuje, o jakou sumu se jedná. Dostalo se mu pouze odpovědi:„ Si koupili nějaké jídlo a oblečení“. Opatrovník rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 527/2020. Uvedl, že je třeba zvažovat korektiv dobrých mravů i u bezdůvodného obohacení. Opatrovník žalované dovodil, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení požadované částky, a proto navrhl žalobu zamítnout.

3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.4.2021 a z přehrávky telefonického hovoru ze žalobcem předloženého flash disku (uloženého na přílohové obálce na čl. 26a) spisu) soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 29.4.2021 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytuje úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši 4.974 Kč. Bylo ujednáno, že na základě této smlouvy žalovaná splatí předchozí úvěr u žalobce s tím, že částka určená ke splacení činila 50.301 Kč Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 13,99 % ročně, RPSN 15,15 % Smlouva byla uzavřena elektronicky.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku (tj. dne 3.7.2021) tak, že není způsobilá nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života, uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním bez ohledu na výši plnění, posoudit nutnost poskytnutí specifických zdravotních služeb, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, uzavírat manželství, event. vstoupit do registrovaného partnerství, k výkonu rodičovské odpovědnosti, k podání žádosti o vydání občanského průkazu, cestovního pasu a hlášení změny trvalého pobytu, k výkonu aktivního a pasivního volebního práva. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno Město Choceň.

6. Z komunikace mezi žalobcem a opatrovníkem žalované soud zjistil, že žalobce uznává, že byť byla žalovaná omezena ve svéprávnosti až po uzavření předmětné smlouvy, z odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti vyplývá, že již v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla fakticky způsobilá smlouvu uzavřít, a proto je předmětná smlouva neplatná. Žalobce však žalované vyplatil úvěr v celkové výši 300.000 Kč, splaceno bylo pouze 18.455,65 Kč, a proto žalobce žádá o vydání této dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce opatrovníku žalované navrhl uzavření dohody o narovnání, jejímž obsahem by bylo uhrazení dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.600 Kč. Toto řešení opatrovník žalované odmítl s odkazem na omezení svéprávnosti žalované a na neplatnost právního jednání osoby jednající v duševní poruše.

7. Ze seznamu splátek úvěru do 26.10.2021 soud zjistil, že žalovaná k tomuto datu uhradila 18.455,65 Kč.

8. Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení - předžalobní výzvou datovanou dnem 12.10.2021 byl opatrovník žalované vyzván k zaplacení dlužné částky do 20.10.2021.

9. Při jednání konaném dne 31.3.2022 upřesnil žalobce způsob uzavření smlouvy se žalovanou. Uvedl, že dne 6.1.2021 byla uzavřena se žalovanou na pobočce rámcová smlouva o finančních službách, na základě které jí byl zřízen účet a získala přístup k internetovému bankovnictví. Mohla finančně hospodařit prostřednictvím telefonní zprávy. Tentýž den uzavřela na pobočce smlouvu o úvěru a dne 25.1.2021 žalovaná osobně na pobočce sdělila své telefonní číslo. Dne 29.4.2021 žalovaná telefonicky požádala o uzavření smlouvy o úvěru a prostřednictvím internetového bankovnictvím žalovaná potvrdila jí přiděleným kódem uzavření smlouvy. K čerpání zapůjčené částky došlo tak, že částka 39.801,60 Kč byla použita na splacení předchozího úvěru a částka 250.198,40 Kč byla připsána na běžný účet žalované. Dne 30.4.2021 došlo k výběru částky 230.000 Kč. Tuto skutečnost žalobce doložil výpisem z účtu, ze kterého soud zjistil, že žalovaná pravidelně pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 12.567 Kč. Dne 29.4.2021 činila příchozí úhrada na účet žalované částku 250.198,40 Kč a dne 30.4.2021 došlo k výběru hotovosti ve výši 230.000 Kč.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], druha žalované, soud zjistil (ve spojení s dalšími důkazy, např. z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 Nc 1319/2019-106), že žalovaná neumí číst, psát ani počítat. Podepsat se umí špatně. Měla platební kartu od žalobce a zřejmě s ní i platila. Svědek potvrdil, že žalovaná vybrala půjčku, bylo to asi 250.000 Kč. Svědek uvedl, že mu není známo, co s těmito penězi žalovaná udělala. V tomto směru soud výpovědi svědka neuvěřil, neboť sám uvedl, že se žalovanou žije od svých patnácti let, stará se o domácnost a v rámci výpovědi v předchozím řízení uvedl, že s jejími příjmy hospodaří sám, a i z přehrávky telefonického hovoru ze žalobcem předloženého flash disku je zřejmé, že je to zřejmě svědek, který žalované napovídal její identifikační údaje. Dále svědek uvedl, že při výběru peněz žalované zřejmě pomáhala blíže neoznačená [jméno], přítelkyně jejich syna, která u nich tři roky bydlela. Další údaje však svědek o ní neuvedl.

11. Z vyjádření opatrovníka žalované ze dne 8.4.2022 soud zjistil, že žalovaná si otevřela v lednu 2021 běžný účet u žalobkyně, protože si chtěla vzít půjčku ve výši 50.000 Kč. Žalovaná ani opatrovníku nebyla schopna sdělit, proč si chtěla vzít úvěr nebo k čemu peníze potřebovala. Pokud svědek [jméno] mluvil o nějaké [jméno], pravděpodobně se jedná o [jméno] [příjmení], bývalou přítelkyni syna žalované, která nějakou dobu měla s [anonymizováno] žít v jedné domácnosti. Opatrovníku se nepodařilo dotyčnou dohledat. Podle žalované jí tato [jméno] měla pomáhat založit pouze email, nebyla u telefonické žádosti o úvěr, ani neměla být přítomna výběru peněz. Z tohoto emailu měl být žalobci zaslán důchodový výměr žalované. Poté žalovaná obdržela první půjčku ve výši 50.000 Kč. Opatrovník žalované uvedl, že žalované stále někdo ze strany žalobce volal a nabízel jí půjčku ve výši 300.000 Kč. Když žalobce volal, seděla vedle paní [celé jméno žalované] nějaká asi její známá a ta jí poradila, aby si půjčku vzala. Žalovaná tedy po telefonu souhlasila s uzavřením smlouvy a ihned poté zaslal žalobce žalované na účet peníze. Žalovaná se neprodleně po uzavření smlouvy o úvěru vydala s rodinnými příslušníky do choceňské pobočky žalobkyně, kde si vybrala 5.000 Kč a druhý den dojela na pobočku do [obec] spolu se svým druhem a synem, kde si vyzvedla zbývající finanční obnos. Na otázku opatrovníka žalovaná odpověděla, že za tyto peníze si nakoupili nábytek, oblečení, boty, pro dceru zlaté náušnice a prsten a z těchto peněz také uhradili cestu do SR za příbuznými. Opatrovník se však domnívá, že reálně žalovaná s penězi nedisponovala. Zřejmě posloužila jako nástroj, kterým neznámé osoby získaly prostředky z úvěru ve výši okolo 250.000 Kč. Lze připustit, že mohla mít malý vliv na způsob utracení takto získaných prostředků, ale těžko si představit, že o těchto penězích rozhodovala. Lze důvodně pochybovat i o vyjádření druha žalované [jméno] [příjmení], který při výslechu uvedl, že neví, co žalovaná s těmi penězi udělala, když podle slov žalované jí při obou výběrech její druh doprovázel a peníze byly užity ve prospěch celé rodiny. Opatrovník se domnívá, že žalovaná neznámým, avšak patrně pro ni blízkým osobám, posloužila coby nástroj pro získání financí. Opatrovník žalované dovozuje, že k obohacení žalované přispěl žalobce, resp. jeho zaměstnanci, kteří žalované opakovaně a možná i manipulativně nabízeli možnost úvěru, aniž by se zběžně zabývali osobou žadatelky. Bylo by tedy proti dobrým mravům přiznat žalobci plnou právní ochranu proti žalované. V tomto směru opatrovník odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2700/15 a sp. zn. II. ÚS 1292/21-1.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 1.4.2021 do 2.12.2021 soud zjistil, že ve prospěch úvěrového účtu byla dne 3.11.2021 inkasována částka ve výši 12.516,98 Kč a dne 2.12.2021 částka 12.516,99 Kč.

13. Z rámcové smlouvy o finančních službách a z přílohy k této smlouvě ze smlouvy o úvěru ze dne 6.1.2021 a ze smlouvy o bankovní identitě soud zjistil, že žalovaná osobně se žalobcem uzavřela tyto smlouvy a také je vlastnoručně podepsala a na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.1.2021 jí žalobcem byla vyplacena částka 50.000 Kč. Z aktuálního stavu úvěru ke dni 31.1.2022 soud zjistil, že z poskytnutého úvěru ve výši 300.000 Kč byla částka 49.801,60 Kč použita na zaplacení předchozího úvěru a částka 250.198,40 Kč byla vyplacena na běžný účet žalované. Listinami nazvanými Detail zadané operace žalobce dokládá způsob, jakým žalovaná elektronicky podepsala smlouvu o úvěru.

14. Soudem byl k důkazu přehrán telefonický hovor žalované se žalobcem, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z něj soud zjistil, že přítel žalované se na webových stránkách zajímal o možnost smlouvy o úvěru, zanechal zde telefonní číslo, na základě čehož jej žalobce kontaktoval. Byť telefonní hovor zahájila osoba mužského pohlaví, následně byl předán telefon žalované, které byly vysvětlovány jednotlivé parametry, jednotlivé možnosti poskytnutí úvěrů, různých výší úvěru. Žalovaná v průběhu hovoru měnila svá stanoviska a nakonec došlo k ujednání, které bylo v písemné formě obsaženo ve smlouvě o úvěru. Z průběhu hovoru je zřejmé, že je žalovaná instruována mužským hlasem. Jednání pracovnice nelze hodnotit jako manipulativní, vnucující.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne 29.4.2021 žalovaná jednala se žalobcem o možnosti uzavření smlouvy o úvěru, když bylo ujednáno, že žalobce žalované poskytne částku 300.000 Kč, z čehož část bude použita na zaplacení předchozího úvěru a zůstatek bude vyplacen žalované na účet. Takto žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala a uhradila pouze 18.455,65 Kč, a dále částku 25.033,97 Kč. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná neumí číst, psát a počítat. Podepíše se špatně. Z průběhu jednání o úvěru ve spojení s dalšími důkazy ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 Nc 1319/2019-106, z údajů zjištěných z účastnického výslechu [jméno] [příjmení], který žije se žalovanou od jeho patnácti let, z obsahu jeho svědecké výpovědi, z vyjádření opatrovníka, soud dovodil, že smlouvu o úvěru uzavírala žalovaná za pomoci blízkých osob a takto žalovanou získané finanční prostředky byly také ve prospěch těchto osob užity.

16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru datovaná dnem 29.4.2021 je neplatným právním úkonem. To proto, že žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 Nc 1319/2019-106 ze dne 12.5.2021, který nabyl právní moci dne 3.7.2021 omezena ve svéprávnosti, a to zejm. v tom rozsahu, že není způsobilá nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života a uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním bez ohledu na výši plnění. Podnět na zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalované podal [stát. instituce] již dne 3.4.2019 s odůvodněním, že žalovaná je negramotná, umí se jen podepsat, je nesamostatná, neschopná řádně hospodařit s penězi. Chod domácnosti zajišťuje její druh. Znalecký posudek vypracovaný dne 3.3.2021 konstatoval, že žalovaná není schopna zodpovědně spravovat své jmění, schopnost žalované samostatně a smysluplně nakládat s finančními prostředky je výrazně omezena, není schopna porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy. Neplatnost právního jednání žalované, které vedlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 29.4.2021 vyplývá z ustanovení § 581 občanského zákoníku, podle kterého není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. V řízení však bylo beze vší pochybnosti prokázáno, že žalovaná úvěr ve výši 300.000 Kč řádně čerpala a na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradila pouze 18.455,65 Kč a následně po podání žaloby částku 25.033,98 Kč. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Lze dovodit, že žalobce plnil žalované na základě neplatné smlouvy, tedy bez platného závazku, a žalované na základě toho vzniklo bezdůvodné obohacení. Toto obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat, a to i po posouzení, zda žalobcem uplatněný nárok je či není v souladu s dobrými mravy.

17. Soud se zabýval opatrovníkem žalované vznesenými námitkami týkajícími se dobrých mravů při uplatňování nároku ze strany žalobce. Podle ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. I Ústavní soud ve svém nálezu II. ÚS 1292/21 ze dne 7.9.2021 dospěl k závěru, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Ústavní soud konstatoval, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě, např. by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 u spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěru v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin jako jsou lidé s psychosociálním postižením, omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2015 sp. zn. 28 Cdo 3704/2014 pro použití korektivu„ dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Musí být však zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tedy jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se aplikace uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy.

18. Soud v této věci zvážil všechny prokázané rozhodné okolnosti případu. Vychází z toho, že žalobce neposkytoval žalované jako spotřebiteli úvěr ze zištných důvodů, přestože by mu bylo známo, že žalovaná není způsobilá uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Nebylo prokázáno úmyslné opomenutí zákonné povinnosti posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost. Z přehraného telefonního hovoru, ze kterého vzešla úvěrová smlouva, bylo zjištěno, že žalovaná nebyla žádným způsobem manipulována žalobcem. Žalobce jí poskytl korektní informace o způsobu a možnostech úvěrového vztahu a přitom reagoval na podnět o poskytnutí úvěru ze strany žalované, příp. jiné osoby žalované blízké. Z přehraného telefonního hovoru je zřejmé, že žalovaná byla instruována mužským hlasem, když telefonní hovor ze strany žalobce také přijal muž. Nejednalo se však o takové ujednání ze strany žalované, které by ze strany žalobce mohlo vzbudit obavu nebo předpoklad omezené svéprávnosti k právním jednáním. Pokud byla, jak tvrdí opatrovník žalované, žalovaná nástrojem v rukou někoho jiného, jednalo se o osoby žalované blízké, nikoliv o ovlivnění či manipulaci ze strany žalobce.

19. Za této situace soud vychází i z právního názoru Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 527/2020, podle kterého není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je třeba zdůraznit, že obecně se jeví problematickým přijmout kategorický závěr, podle něhož by bylo bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou svéprávností zcela vyloučeno. Neznemožňuje-li právní řád nabývat majetek člověku s omezenou svéprávností např. v rámci dědického řízení (s čímž výslovně počítá např. § 1685 občanského zákoníku), nenarozenému dítěti (v důsledku § 25 občanského zákoníku) nebo nezletilci (což předvídá § 896 občanského zákoníku), přičemž v důsledku správy tohoto majetku opatrovníkem či jinou kompetentní osobou může beze sporu dojít i ke vzniku bezdůvodného obohacení, bylo by nelogickým vyloučit potenciální obohacení na svéprávnosti omezeného člověka ve všech případech bez dalšího. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelným názor o tom, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. Ostatně ani judikatuře Nejvyššího soudu ČR není neznámou myšlenka, že bezdůvodné obohacení vzniká, či může vzniknout, na základě plnění dle neplatné smlouvy, přičemž neplatnost takového právního jednání může být důsledkem nedostatku svéprávnosti jedné ze stran kontraktu. Rozhodovací praxe se totiž konstantně hlásí k závěru, na nějž poukázaly i soudy nižších stupňů, dle kterého v případě bezdůvodného obohacení jde o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému.

20. Protože soud neshledal, že by uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl v rozporu s dobrými mravy a naopak dospívá k závěru, že nepřiznání nároku žalobci by v rozporu s dobrými mravy bylo, neboť bylo prokázáno, že žalovaná, příp. její rodinní příslušníci, použili jimi vyčerpané finanční prostředky z úvěru pro jejich potřebu, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. V rozsahu částky 25.033,97 Kč, ohledně které byla žaloba vzata zpět, soud řízení dle § 96 o.s.ř. zastavil. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 11.262 Kč a dále paušální náhradou za tři úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 o.s.ř., když žalované povolil, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti ve výroku I. tohoto rozsudku určil. Vycházel tak z toho, že žalovaná pobírá invalidní důchod nyní ve výši 14.109 Kč, čemuž se jeví přiměřené splátky po 3.000 Kč měsíčně. Splátky je žalovaná povinna započít splácet v měsíci následujícím po právní moci rozsudku, a to vždy do konce kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek do úplného zaplacení dluhu.

Poučení