5 C 50/2025 - 63

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o 256 884,11 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 159 778 Kč s tím, že je oprávněn tuto povinnost splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 97 106,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 5082,13 Kč, úroku z prodlení z částky 256884,11 Kč od 2.10.2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku 10,99 % ročně z částky 251747,66 Kč od 2.10.2024 do zaplacení a úroku 10,99 % ročně z částky 4534,20 Kč od 2.10.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 256 884,11 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba]. (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného), uzavřeli dne 22.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky (dále VOP). Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 293 892 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými poplatky a úrokem ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, předchůdce tak využil svého smluvního práva a úvěr ke dni 3.8.2024 zesplatnil. Následně předchůdce postoupil s účinností ke dni 1.10.2024 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak po něm nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny 256 281,86 Kč (zůstatek úvěru 251 747,66 Kč, připsané úroky 4 534,20 Kč), poplatků 602,25 Kč, příslušného úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Podle vyjádření předchůdce o posouzení úvěruschopnosti klienta eviduje předchůdce u žalovaného žádost o úvěr, v níž uvedl měsíční příjem 20 039 Kč, což předchůdce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Předchůdce pak eviduje, že pomocí interního napojení na ISIR ověřil, že žalovaný, ani jeho zaměstnavatel nejsou v aktivním insolvenčním řízení, ověřil splátkovou morálku žalovaného z CBCB a z historie interní evidence ověřil, že neměl žádné relevantní negativní informace. Dále předchůdce eviduje, že žalovaný uvedl v žádosti výdaje 0 Kč, předchůdce však stanovil životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat (např. počet vyživovacích povinností, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 777 Kč, přičemž ukazatel splátkového zatížení dosahoval 27,70 %. Zároveň vycházel v rámci dotazu z CCB z toho, že měl žalovaný v dané době revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč se splátkou 1200 Kč a úvěr u předchůdce se splátkou 3 476 Kč, který byl tímto úvěrem zkonsolidován. Žalovanému tak zbylo 13 689 Kč k pokrytí životních nákladů.

5. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu od 1.1.2021 do 30.11.2021 byla žalovanému pravidelně převáděna mzda v průměrné výši 19 000 Kč měsíčně, hradil zápůjčku u [Anonymizováno] (v červenci 35 934,90 Kč, v září 29 129,50 Kč), dále hradil inkaso úvěru (v průměru cca 3 000 Kč měsíčně) a v březnu a srpnu byl jeho příjem nižší než výdaje, přičemž se jeho výdaje pravidelně přibližovaly jeho výdajům, nadto byly příjmy pravidelně každý měsíc představovány i osobními vklady žalovaného, pravidelně zde pak figurují i položky od [právnická osoba]. Z jednotlivých zde evidovaných plateb přitom nelze učinit závěr o tom, o jaké výdaje se jedná (výdaje ne/zbytné).

6. Ze smlouvy o úvěru, VOP a Ceníku má soud za prokázané, že spolu dne 22.11.2021 předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 293 892 Kč za účelem splacení jeho dluhů u předchůdce v rámci úvěrového účtu č. [č. účtu] a žalovaný se mu jej zavázal vrátit do 21.10.2030 formou 107 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 350 Kč splatných k 20. dni v měsíci od 20.12.2021 spolu s poplatky a úrokem ve výši 10,99% ročně, který se připisuje k jistině, při RPSN 11,74 %, a to přes inkaso, kdy se zavázal zajistit na svém účtu dostatečný disponibilní zůstatek a neomezit či předčasně nezrušit svůj souhlas s tímto inkasem. Pro případ prodlení žalovaného s plněním 1 splátky pro dobu delší než 3 měsíce, nebo pro případ prodlení se dvěma splátkami si přitom strany sjednaly právo předchůdce na prohlášení daného úvěru za splatný. Za nedílnou součástí této smlouvy byly označeny VOP a Ceník.

7. Dle výpisu z ARAD byl v listopadu r. 2021 průměrný úrok u úvěrů na spotřebu s fixací nad 5 let 7,70 % ročně.

8. Podle podkladů pro soudní řízení byl předmětný úvěr ze strany žalovaného čerpán 22.11.2021, přičemž žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, když se opakovaně dostával do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, přičemž v dubnu r. 2024 řádně neuhradil celou splátku, v květnu splátku neuhradil, v červnu uhradil toliko část splátky a v červenci ničeho neuhradil. Ke dni zesplatnění pak dosahovala dlužná jistina 251 747 Kč, dlužný úrok 4 534 Kč, dlužné úroky z prodlení 5 082 Kč a dlužné poplatky 602 Kč. Celkově přitom žalovaný na tento úvěr uhradil 134 114 Kč.

9. Z poslední výzvy vyplývá, že předchůdce vystavil na jméno žalovaného dne 2.7.2024 výzvu k úhradě dlužné částky 12 407 Kč v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak dojde k zesplatnění předmětného úvěru.

10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti a příslušného výpisu z PoštyOnline soud zjistil, že dne 6.8.2024 zaslal předchůdce žalovanému oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru ke dni 3.8.2024.

11. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy č. [hodnota], dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 20.9.2024 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni, což také s účinností ke dni 1.10.2024 učinil. Přípisem ze dne 7.10.2024 odeslaným 7.10.2024 byla poté tato skutečnost žalovanému ze strany žalobkyně oznámena (oznámení o postoupení pohledávky, příslušný podací lístek).

12. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího archu zaslala žalobkyně dne 26.11.2024 žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

14. Předchůdce ve svých interních záznamech eviduje u žalovaného žádost o úvěr, v níž uvedl měsíční příjem 20 039 Kč, což předchůdce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Předchůdce pak eviduje, že pomocí interního napojení na ISIR ověřil, že žalovaný, ani jeho zaměstnavatel nejsou v aktivním insolvenčním řízení, ověřil splátkovou morálku žalovaného z CBCB a z historie interní evidence ověřil, že neměl žádné relevantní negativní informace. Dále předchůdce eviduje, že žalovaný uvedl v žádosti výdaje 0 Kč, předchůdce však stanovil životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat (např. počet vyživovacích povinností, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 777 Kč, přičemž ukazatel splátkového zatížení dosahoval 27,70 %. Zároveň vycházel v rámci dotazu z CCB z toho, že měl žalovaný v dané době revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč se splátkou 1200 Kč a úvěr u předchůdce se splátkou 3 476 Kč, který byl tímto úvěrem zkonsolidován. Žalovanému tak zbylo 13 689 Kč k pokrytí životních nákladů.

15. Za dobu od 1.1.2021 do 30.11.2021 byla žalovanému na jeho bankovní účet pravidelně převáděna mzda v průměrné výši 19 000 Kč měsíčně, hradil zápůjčku u peníze na klik (v červenci 35 934,90 Kč, v září 29 129,50 Kč), dále hradil inkaso úvěru (v průměru cca 3 000 Kč měsíčně), v březnu a srpnu byl jeho příjem nižší než výdaje, přičemž se jeho výdaje pravidelně přibližovaly jeho výdajům, nadto byly příjmy pravidelně každý měsíc představovány i osobními vklady žalovaného, pravidelně zde pak figurují i položky od [právnická osoba]. Z jednotlivých zde evidovaných plateb přitom nelze učinit závěr o tom, o jaké výdaje se jedná (výdaje ne/zbytné).

16. Dne 22.11.2021 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 293 892 Kč za účelem splacení jeho dluhů u předchůdce v rámci úvěrového účtu č. [č. účtu] a žalovaný se mu jej zavázal vrátit do 21.10.2030 formou 107 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 350 Kč splatných k 20. dni v měsíci od 20.12.2021 spolu s poplatky a úrokem ve výši 10,99% ročně, který se připisuje k jistině, při RPSN 11,74 %, a to přes inkaso, kdy se zavázal zajistit na svém účtu dostatečný disponibilní zůstatek a neomezit či předčasně nezrušit svůj souhlas s tímto inkasem. Pro případ prodlení žalovaného s plněním 1 splátky pro dobu delší než 3 měsíce, nebo pro případ prodlení se dvěma splátkami si přitom strany sjednaly právo předchůdce na prohlášení daného úvěru za splatný. Za nedílnou součástí této smlouvy byly označeny VOP a Ceník.

17. V listopadu r. 2021 průměrný úrok u úvěrů na spotřebu s fixací nad 5 let 7,70 % ročně.

18. Předmětný úvěr byl ze strany žalovaného čerpán 22.11.2021, přičemž žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, když se opakovaně dostával do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, přičemž v dubnu r. 2024 řádně neuhradila celou splátku, v květnu splátku neuhradila, v červnu uhradila toliko část splátky a v červenci ničeho neuhradila. Ke dni zesplatnění pak dosahovala dlužná jistina 251 747 Kč, dlužný úrok 4 534 Kč, dlužné úroky z prodlení 5 082 Kč a dlužné poplatky 602 Kč. Celkově přitom žalovaný na tento úvěr uhradil 134 114 Kč.

19. Dne 2.7.2024 vystavil předchůdce na jméno žalovaného výzvu k úhradě dlužné částky 12 407 Kč v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak dojde k zesplatnění předmětného úvěru.

20. Dne 6.8.2024 zaslal předchůdce žalovanému oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru ke dni 3.8.2024.

21. Ke dni 1.10.2024 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Přípisem odeslaným dne 7.10.2024 byla poté tato skutečnost žalovanému ze strany žalobkyně oznámena.

22. Dne 26.11.2024 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

23. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

24. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

26. Ust. § 580 odst. 1 o.z. stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

29. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

30. Ust. § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ a b/ ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru a dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

32. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

36. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

37. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi žalovaným a předchůdcem uzavřena 22.11.2021. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce na základě této smlouvy žalovanému poskytl 293 892 Kč a žalovaný mu naopak uhradil 134 114 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

38. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

39. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného a z transakčních pohybů na bankovním účtu žalovaného. Zcela však i po poučení dle § 118 a o.s.ř. absentuje tvrzení, jaké přesně informace po žalovaném předchůdce požadoval, resp. jaké informace mu žalovaný poskytl co do svých osobních a majetkových poměrů (osobní stav, počet vyživovacích povinností, bydlení, náklady na bydlení, nezbytné výdaje, závazky apod.) apod. Zároveň zde absentuje jakékoli tvrzení o provedení dotazů v registrech jako RNKI, BRKI, SOLUS, ISIR apod. a jaké údaje byly zjištěny a jakým způsobem byly všechny zjištěné informace zohledněny v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nadto pak uvedené nebylo řádně doloženo, když, co se týče žalovaným poskytnutých informací, byl soudu předložen toliko vyjádření samotného předchůdce, z nějž nelze učinit žádný objektivní závěr, ani co do pramene těchto informací (zda se jedná o informace poskytnuté žalovaným), ani co do jejich rozsahu (absentuje uvedené osobního stavu, počtu vyživovacích povinnosti, bydlení, nákladů, závazků apod.), a co se týče jeho poměrů byl soudu předložen toliko výpis z bankovního účtu žalovaného, z něj však, jako z ojedinělého důkazu, není možné učinit adekvátní ucelený závěr o situaci žalovaného, když z něj není možné učinit závěr ani co do jeho výdajů v otázce jejich ne/zbytnosti, nadto z něj však není možné učinit ani žádný závěr co do osobního stavu žalovaného, jeho bydlení, nákladů s tím spojených apod. Naopak lze z tohoto výpisu zjistit, že žalovaný měl nižší příjem, než který byl uváděn, že se jeho příjmy pravidelně takřka shodovaly s jeho výdaji, a někdy je dokonce přesáhly, když byly nadto jeho příjmy na účtu pravidelně navyšovány osobními vklady žalovaného, přičemž soud v neposlední řadě poukazuje i na četné příjmy/výdaje z [Anonymizováno], tedy ze sázek. Osamocené zkoumání z databáze CBCB je pak dle názoru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě nemůže adekvátně vypovídat o skutečné osobní a majetkové situaci žalovaného a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do této jediné databáze ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod., a dále bez dalšího vycházela toliko z výše uvedeného, resp. soudu žalobkyně ani po poučení dle §118a o.s.ř. nenavrhla ani nepředložila žádný další důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy, resp. přezkoumání jeho příjmů, výdajů, poměrů apod. (např. doklady o výdajích žalovaného, výpisy z daných registrů/vyjma CBCB/, výsledek posouzení apod.), a to ačkoli má předchůdce, resp. t.č. žalobkyně povinnost dle § 78 ZSÚ dané doklady potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uschovat.

40. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany předchůdce tak nebylo dostatečné, resp. splnění této zákonné povinnosti žalobkyně řádně netvrdila, ani neprokázala, neunesla tak v tomto bodu břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, a to i přes poučení soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

41. S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 293 892 Kč, čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni, na kterou tato pohledávka za žalovaným z předchůdce platně a účinně přešla, pročež je ve věci aktivně legitimována, vydat, přičemž doposud vydal toliko 134 114 Kč, k vydání tedy zbývá 159 778 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

42. Soud přitom v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalovanému uhradit daný dluh formou pravidelných měsíčních splátek, když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na jeho úhradu a výše příjmu žalovaného. Soud dospěl k závěru, že je třeba mu poskytnout možnost dobrovolného splnění povinnosti, tj. plnění v měsíčních platbách, které snáze bude moci splnit, než úhradu celého dluhu naráz. Tím bude dána možnost žalovanému vyhnout se případnému exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu svého dluhu. Na druhou stranu je však zároveň nutno zajistit i právo žalobkyně na co nejrychlejší uspokojení její pohledávky, proto byla výše jednotlivých splátek stanovena na 3 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný převažující úspěch ve věci, a vzniklo mu tak právo na částečnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).

Poučení