5 C 57/2014 - 560

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 300 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.500 Kč od 4. 9. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 397.775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2014 do zaplacení a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.500 Kč od 24. 4. 2014 do 3. 9. 2016, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi soudní poplatek ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 4. 2014, doručenou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2014, doplněnou podáním ze dne 30. 6. 2016, doručeným zdejšímu soudu téhož dne, a podáním ze dne 25. 8. 2016, doručeným soudu téhož dne, domáhala vůči žalované náhrady škody na zdraví za bolestné, ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, celkem ve výši 406.275 Kč s příslušenstvím, a to úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2014 do zaplacení. Uvedla, že dne 23. 4. 2011 ji žalovaná zcela bezdůvodně zezadu napadla dřevěnou holí dlouhou asi 75 cm u vstupních dveří domu žalobkyně, kdy ji holí přetáhla přes záda, poté k ní přistoupila a šňůrkou s přívěskem, který měla žalobkyně kolem krku, ji začala škrtit, a kopala ji kolenem do břicha. Vše trvalo asi 15 minut, poté ji pustila. Útokem jí žalovaná způsobila rýhu na krku, podlitiny na obličeji, v horní části hrudníku, na boku a břichu, na obou pažích a na zádech. Po útoku byla ošetřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na pohotovosti v nemocnici v [obec], kam ji odvezl soused [jméno] [příjmení]. Celou věc dne 27. 4. 2011 oznámila na Policii ČR, obvodní oddělení [obec]. Její ošetřující lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rozhodl dne 26. 4. 2011 o její dočasné pracovní neschopnosti, která trvala až do 1. 1. 2013. V jejím průběhu byla v souvislosti s utrpěným úrazem dvakrát hospitalizována na psychiatrické klinice ve [anonymizováno] nemocnici [obec] [obec], a to od 5. 12. do 18. 12. 2011 a od 14. 8. 2012 do 27. 9. 2012. Po propuštění z nemocnice absolvovala v době od 9. 11. do 30. 11. 2012 lázeňskou péči v [obec]. Následně byla v péči psychologů, a to [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a poté [anonymizováno] [příjmení], u které se léči doposud. Doposud je v péči psychiatrické, a to u [anonymizováno] [celé jméno svědkyně]. Od 4. 12. 2012 jí byla přiznána invalidita I. stupně, která trvá doposud. Krátce po napadení se u ní začaly projevovat psychické potíže v podobě hlubokých depresivních stavů. Do napadení byla zaměstnána jako [anonymizováno] ve [anonymizováno] nemocnici [obec] [obec], s příjmem ve výši 12.414 Kč hrubého. Po ukončení pracovní neschopnosti nemohla z důvodu zdravotního omezení vykonávat práci před napadením, proto nastoupila do zaměstnání u [právnická osoba] [obec], a.s., a to v době od 10. 4. 2013 do 30. 6. 2014, kde dosahovala hrubého měsíčního příjmu ve výši 6.274 Kč. Poté 6. 8. 2014 nastoupila do zaměstnání u [právnická osoba] – [právnická osoba], zde její hrubý měsíční příjem v roce 2014 činil částku 7.634 Kč, v roce 2015 částku 9.265 Kč a za období od 1. 1. 2016 do 30. 4. 2016 částku 9.753 Kč. Vůči žalované tedy požaduje bolestné ve výši 8.100 Kč (67,5 bodu * 120 Kč dle vyhlášky č. 440/2011 Sb.), ztížení společenského uplatnění ve výši 180.000 Kč (1.500 bodů * 120 Kč dle vyhlášky č. 440/2011 Sb.), náhradu nákladů na zpracování bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění ve výši 400 Kč, náhradu nákladů na regulační zdravotnické poplatky ve výši 960 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 26. 4. 2011 do 31. 8. 2011 ve výši 26.365 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 1. 9. 2011 do 1. 1. 2013 ve výši 89.179 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 2. 1. 2013 do 9. 4. 2013 ve výši 27.675 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 10. 4. 2013 do 30. 6. 2014 ve výši 63.013 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 7. 2014 do 5. 8. 2014 ve výši 10.583 Kč. Dále vůči žalované požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 406.275 Kč od podání žaloby dne 24. 4. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žaloba nemá opodstatnění, žalobkyni nenapadla a nezpůsobila jí žádné zranění. Celá záležitost je spíše výsledkem neurovnaných sousedských vztahů. Odkázala na šetření Policie ČR a přestupkové komise, kdy věc byla vedena pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] a byla odložena pro prekluzi. Žalovaná nebyla uznána vinnou, nebylo prokázáno, že se skutek stal. Ke zjištění důvodu hospitalizace navrhla vyžádání zdravotních zpráv, rovněž pro přiznání invalidity. Má za krajně nepravděpodobné, že by v důsledku úderu holí mohlo dojít ke vzniku depresí. Nelze pominout časovou následnost, poukázala, že ke skutku mělo dojít dne 23. 4. 2011, návštěva u lékaře byla 26. 4. 2011 a skutek žalobkyně oznámila až 27. 4. 2011. Naproti tomu žalovaná reagovala okamžitě a hned dne 24. 4. 2011 v 11:22 hod. oznámila na Policii ČR útok manžela žalobkyně na syna žalované. Žalobkyně oznámení podala, aby zakryla jednání svého manžela. Před orgány veřejné moci lhala již v minulosti, kdy se pokoušela smyšleným útokem postihnout svého souseda, ale vše si vymyslela. I kdyby byl skutek prokázán, není dána příčinná souvislost s následkem – přiznání invalidního důchodu a pracovní neschopnost po dobu až do 1. 1. 2013. Žalobkyně se léčila již před skutkem a neprokázaný skutek nevyvolal následek, který žalobkyně uvádí. Namítla, že žaloba byla podána více jak 3 roky po údajném konfliktu a nárok je tedy promlčen.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Ve zdravotním záznamu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z chirurgická ambulance [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne 23. 4. 2011 ve 20:33 hod. je uvedeno následující:„ Dnes kolem 19 hodiny ji napadla paní [celé jméno žalované] s manželem a synem v bytě [ulice a číslo]. Před úrazem vypila pivo. Paní [celé jméno žalované] ji chytila za krk a udeřila ji pěstí do pravé tváře, přitom narazila hlavou o futra a narazila si sakrální oblast, kde na kůži bez traumat. změn. Další dva ji kopali do břicha. Hlava mezocefalická na poklep nebolestivá, neurologicky orientačně v normě, zornice izokonické, reagují na obojí podměty, šíje bez opozice, na pravé tváři známky po možné kontusi. Mírné začervenání kůže na líci v pravo 2x2 cm. Alergii na léky neudává, léčí se s hypotyreózou. Na zádech a břichu bez známek traumy na kůži, břicho mírně nad niveau hrudníku, prohmatné s mírnou palpační citlivostí v oblasti pupku, peristaltika přítomná, enad. podbříška volné nebolestivé, jizva po pravé dolní laparotomii klidná. RTG LS páteře bez čerstvých traumatických změn na skeletu. Uzavřené jako kontuze pravé tváře, kontuze oblasti břišní, v minulosti, kontuze v oblasti křížové kosti, mikroskopická hematurie, hypothieróza. Aplikována 1 ampule Dolmina, vzhledem k mikrosokopické hematurii, vhodné dnes zaplnit USG břicha v [anonymizováno] nemocnici, při negativním nálezu klidový režim, analgetika, kontrola 26. 4. 2011 dopoledne v chirurgické ambulanci.“ 5. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla uznána neschopnou práce od 26. 4. 2011 s tím, že pojištěnec uvádí úraz zaviněný jinou osobou.

6. Ve zprávě o psychologickém vyšetření žalobkyně ze dne 12. 7. 2011 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinický psycholog z [anonymizováno] [obec], uvedla, že pacientka byla dne 23. 4. 2011 napadena sousedy, hlavním aktérem byla [celé jméno žalované], ke které se přidal syn [jméno] [příjmení] a manžel [příjmení] [příjmení], následně byl napaden i manžel žalobkyně. Žalobkyně utrpěla četně pohmožděniny, po napadení se psychicky zhroutila a od 10. 5. 2011 je v péči psychiatrické ambulance [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] Pacientka je výrazně plačtivá, pláč je neutuchající, permanentně se jí vracejí myšlenky na prožité trauma, má strach ze smrti, bylo jí vyhrožováno zabitím. Je depresivní, úzkostná, má závažné poruchy spánku, bojí se vycházet ven, neboť [anonymizováno] potkává denně, nadále jí vyhrožují zabitím, vulgárně jí nadávají a výhružky považuje za reálné. Snaží se jim vyhýbat a raději omezuje vycházení mimo bydliště. Psychický stav je neodklonitelný, nepřeladitelný jinou činností. V závěru je konstatována posttraumatická stresová porucha (dále také„ PTSP“), deprese, strach, úzkost jsou nepřeladitelné. Je doporučeno vydání předběžného rozhodnutí o zákazu přiblížení se k pacientce na bezpečnou vzdálenost 200 m do doby vyšetření věci Policií ČR.

7. Ve zprávě o psychologickém vyšetření ze dne 31. 5. 2012 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] konstatuje u žalobkyně z psychologického hlediska těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s následným rozvojem těžké deprese, je rezistentní vůči terapii. Doporučuje hospitalizaci v PL, pacientka není schopna tohoto času návratu do práce.

8. Ve zprávě ze dne 1. 6. 2012 [celé jméno svědkyně], z Psychiatrická ambulance v [obec] uvedla, že žalobkyně je v psychiatrické péči od 10. 5. 2011 pro PTSP po napadení sousedy dne 23. 4. 2011. Je léčena kombinací antidepresiv a dochází na psychoterapii k [anonymizováno] [příjmení]. I přes tyto intervence je stav stále neuspokojivý, pacientka je stále v nepříznivém psychickém stavu, má deprese, pocity beznaděje, stavy apatie, celkového ochromení, je výrazně plačtivá, úzkostná, má fobie, strach vyjít z domu, že bude opět napadena sousedkou, prožité trauma napadení se jí vrací ve formě flashbacků jak během dne, tak v noci a v důsledku toho má výrazně narušen spánek, často se budí úzkostná. Byla hospitalizovaná na psychiatrické klinice v [obec] a pobyt musel být zrušen po zlomení kotníku.

9. Ve další zprávě [celé jméno svědkyně], ze dne 29. 6. 2012, je ohledně žalobkyně uveden nález obdobného obsahu. Dále je uvedeno, že se žalobkyně necítí dobře, potíže hodně kolísají, situace napadení se jí vrací jak během dne, tak ve snech, v noci se budí propocená strachem, bojí se usnout, má v sobě smutek, je plačtivá, cítí v sobě beznaděj, někdy je jí tak zle, že přemýšlí o tom, že by raději nežila, ale pak si řekne, že by sousedce, která ji napadla, takovou radost neudělala, má strach chodit ven (většinou chodí s manželem). PM tempo lehce zpomalené, odpovědi adekvátní, znovuprožívání traumatu jak v bdělém stavu, tak ve snech, afektivní labilita, během vyšetření bez známek hlubší deprese. Další zprávy [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], [anonymizována dvě slova], ze dne 29. 11. 2011, 30. 3. 2012, 30. 7. 2012 a 1. 10. 2012, obsahují nález lékařky obdobného obsahu.

10. Ve zprávě z 3. 2. 2014 [celé jméno svědkyně], uvedla, že žalobkyně je v [anonymizováno] péči od 5. 11. pro diagnózu PTSP, která vznikla po napadení sousedy dne 23. 4. 2011. Je léčena širokou řadou psychofarmak v různých kombinacích, od 7. 11. dochází na pravidelnou psychoterapii, absolvovala hospitalizaci na psychoteopetickém oddělení [anonymizováno] [obec] (14. 8. 2012 – 27. 9. 2012) s následnou balneací. Průběh je u pacientky závažný, nabyl chronického charakteru, přetrvává těžká depresivně anxiósní symptomatologie se suicidálními myšlenkami a agorafobií, přidružily se i problémy v kognitivní oblasti (objektivizované psychologickým vyšetřením), ohrožující bezpečnost pacientky, zejména při přecházení silnice, opakovaně v nepozornosti vešla do dráhy automobilu či tramvaje. Výše uvedené pacientku limituje v běžném denním fungování, jak v oblasti psychosociální, tak pracovní. 11. [celé jméno svědkyně], ve zprávě ze dne 3. 1. 2017 uvedla, že žalobkyně je v psychiatrické péči od roku 2011 pro diagnózu PTSP. Její stav za poslední rok je stejný, nedošlo ke zlepšení stavu, sympt. je chronická, pacientce narušuje běžné denní fungování. Má stále úzkosti a strachy, které ji ochromují, cítí tlak na hrudi, hůře se jí dýchá, má pocit knedlíku v krku, bojí se chodit ven, má obavy být mezi lidmi na ulici, stále je jí vrací napadení, prožívá ho v představách během dne i v noci v živých úzkostných snech, má nadále deprese, většinu času dne ji věci nebaví, často během dne poplakává, cítí beznaděj, nebaví ji žít, často ji napadají myšlenky na nežití. Její osobnost je simplexně strukturovaná se známkami posttraumatické změny osobnosti, výrazně snížena tolerance k zátěži a stresu. Pracovní potenciál nadále snížený, prognóza onemocnění je nepříznivá.

12. Ze zprávy [anonymizováno] nemocnice [obec], Psychiatrické kliniky, ze dne 19. 12. 2011 soud zjistil, že žalobkyně byla hospitalizována od 5. 12. do 18. 12. 2011 se závěrem: PTSP. Propuštění pacientky bylo provedeno administrativně v její nepřítomnosti, během víkendové propustky prodělala úraz, pro který byla přijata k ošetření na kliniku úrazové chirurgie, kde byla hospitalizována. Propuštění bylo plánováno na 21. 12. kvůli uzávěře oddělení s rehospitalizací po novém roce, nyní bude záležet na celkovém zdravotním stavu. Z osobní anamnézy v této zprávě soud mimo jiné zjistil, že manžel je v invalidním důchodu po krvácení do mozku, epileptik., je dispenzarizován ve stejné PA pro organický psychosyndrom a abusus alkoholu. Bydlí v bytovce 2+1, finanční situace je napjatá, dluhy cca 90.000 Kč – úvěr na vybavení bytu. Od 10. 5. 2011 je vedena v psychiatrické ambulanci [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] pro PTSP, dále podstupuje individuální psychoterapii u [anonymizováno] [příjmení]. I přes léčbu kombinací AD a PT stav neuspokojivý. Pro nynější potíže pacientka odeslána k PT pobytu pro psych. dekomp. a tohoto času nedostatečný efekt AD medikace a indiv. PT. Během pohovoru je plačtivá, reaguje jen na dotazy týkající se traumatické události, kdy byla nečekaně napadena před domem sousedkou slovně, a pak fyzicky. Nadále pokračují inzultace sousedy, kteří ji příležitostně vulgárně napadají a vyhrožují jí. Celé trauma se jí stále objevuje před očima, sousedů se bojí. Mívá záchvaty pláče, náhle vybuchne, nemůže popadnout dech, brečí i několik dní v kuse, špatně se soustředí, nemá chuť k jídlu, má pocit, že má mizerný život. Navíc dostala dopis ohrožující exekuci na majetek, chtěla se oběsit, manžel jí to rozmlouval, uklidňoval ji, poschovával všechny nože, poté jí to přešlo, ale víkend proležela v posteli a brečela. Pacientka je objektivně orientována správně, patrná emoční labilita, zvýšená lakrimozita, lítostivé afekty s doprovodnou vegetativní symptomatologií, depresivní nálada těžko odklonitelná, myšlení koherentní, ulpívavé a obavné, znovu vybavování a přehrávání traumatické události, hyporposexie, hypobulie, anhedonie, bez psychotické symptomatologie, osobnost simplexní, naznačeny impulzivní rysy.

13. Ze zprávy [anonymizováno] nemocnice [obec], Psychiatrické kliniky, ze dne 3. 10. 2012 soud zjistil, že žalobkyně byla na této klinice hospitalizována od 14. 8. 2012 do 27. 9. 2012 s diagnózou PTSP, psychický stav se tohoto času výrazněji neliší od stavu při poslední hospitalizaci. Dle pacientky nadále trvá expozice stresové situace, neboť sousedé, kteří ji měli napadnout, nadále setrvávají v jejich těsném sousedstvím a pokračují s projevy verbální agresivity. Na oddělení reventilovala prožitou psychotraumatickou událost, ventilace probíhala spíše mechanicky, střídavě s ohraničenou lakrimací, ale i zcela bez emočního doprovodu. Zřejmě nenachází dostatečně účinné mechanismy, jak trauma zvládat. Nadále byl rovněž patrný rozpor mezi vystupováním pacientky v kontaktu s ošetřujícím personálem a v kontextu celkového fungování při denních aktivitách oddělení. Pacientka referovala o příjemně, aktivně strávených víkendových propustkách. Vyjma referencí o flashbaccích na psychotrauma, dominovaly u pacientky stížnosti na poruchy spánku. Na režim oddělení se adaptovala bez větších potíží a objektivně bez známek hlubší deprese. Nelze vyloučit ani agravaci reálně existující posttraumatické stresové poruchy. Medikace měněna, bylo vystřídáno několik hypnotik, ovšem bez většího efektu, významnější insomnie po dobu pobytu objektivně nepotvrzena. Hospitalizace se obešla bez somatických komplikací. Před propuštěním byla pacientka bez větší tenze či úzkosti bez hlubší deprese, apsychotická, bez autoakuzací či sui. myšlenek. Doporučeny individuální psychoterapie a organizace volnočasových aktivit. Při propuštění vystavení pracovní neschopnosti nepožadovala. V rodinné anamnéze uvedeno, že své manželství pacientka považuje za„ v pohodě, srovnané“, v minulosti popisováno fyzické napadení pacientky manželem v alkoholové ebrietě. Manžel je v ID, veden v PA pro organický psychosyndrom a závislost na alkoholu. V popisu nynějších potíží je uvedeno, že pacientka byla před příjmovým pohovorem zastižena na pokoji usměvavá. Během pohovoru vehementně spontánně hovoří, že se cítí úzkostná a depresivní v návaznosti na sousedský spor, který se vleče již několik let. Pacientka hovoří o fyzickém napadení sousedy, prožitá situace se jí vrací ve dne i v noci, v rámci vyhýbavého chování opouští dům jen velmi omezeně, popisuje obtíže s koncentrací a s usínám právě pro četné živé vzpomínky. Při cílených otázkách pacientka subjektivně považuje svou náladu za zoufalou, depresivní, cítí se extrémně úzkostná. Informace o napadení pacientka sděluje natolik náruživě a se zdůrazněním špatného psychického stavu, že nelze zcela vyloučit agravaci reálně existující posttraumatické stresové poruchy.

14. Z propouštěcí zprávy ze dne 30. 11. 2012 z [právnická osoba], soud zjistil, že žalobkyně byla na léčebném pobytu od 9. 11. do 30. 11. 2012 pro diagnózu reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení. Dle psychologického vyšetření 14. 11. 2012 přítomna deprese, fóbie, obsese – kompulze, interpersonální sensitivita, psychoticismus, na Beckově sebeposuzovací škále je deprese mírná, při propuštění mírně zlepšena.

15. Z rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně soud zjistil, že [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] dne 2. 1. 2013 rozhodla, že pracovní neschopnost žalobkyně od 26. 4. 2011 trvala do 1. 1. 2013.

16. V posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 16. 1. 2013 posuzující lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti s tím, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý pracovní stav, jde o invaliditu I. stupně, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 %, den vzniku invalidity je 4. 12. 2012 a žalobkyně je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti.

17. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 27. 2. 2013 soud zjistil, že invalidní důchod žalobkyně pro invaliditu I. stupně činí 5.086 Kč měsíčně.

18. Ve zprávě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinického psychologa, [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [anonymizováno] [obec], ze dne 13. 1. 2014 je uvedeno, že žalobkyně je v péči ambulance od července 2011 pro problematiku těžké posttraumatické poruchy s následným rozvojem deprese. Závěrem je konstatováno, že u žalobkyně zůstávají silné PTSD příznaky i nasedající depresivní prožívání (intenzita na úrovni středně těžké depresivní epizody), zmiňuje suicidiální myšlenky. Kognitivní výkonnost značně oslabená – tzv. kognitivní efektivnost (tj. souhrnný skór výkonu krátkodobé paměti a záměrné pozornosti) je snížena až do pásma lehkého defektu. Osobnost se ukazuje jako symplexní, s výrazně negativním sebehodnocením.

19. V posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 17. 1. 2014 posuzující lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti s tím, že se stále jedná o dlouhodobě nepříznivý pracovní stav, jde i nadále o invaliditu I. stupně, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 %, invalidita trvá a žalobkyně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti.

20. Z oznámení ČSSZ ze dne 21. 12. 2015 soud zjistil, že žalobkyni od lednové splátky 2016 upravují základní výměru vypláceného důchodu (invalidní důchod I. stupně), který jí náleží ve výši 5.253 Kč.

21. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 23. 6. 2016 vystaveného [příjmení] správou sociálního zabezpečení [obec] zjistil soud vyplacené dávky nemocenského pojištění žalobkyni v období od 1. 9. 2011 do 1. 1. 2013.

22. V potvrzení o zaměstnání ze dne 25. 5. 2016 [právnická osoba] [obec], [anonymizováno] se sídlem [adresa], uvedla, že žalobkyně byla ve společnosti zaměstnána od 10. 4. 2013 do 30. 6. 2014 na hlavním pracovním poměru, který byl ukončen výpovědí danou zaměstnancem podle § 51 zákoníku práce. Její průměrný hrubý měsíční výdělek činil 6.274 Kč, průměrný čistý měsíční výdělek 5.584 Kč. V pracovním hodnocení žalobkyně ze dne 24. 10. 2016 tato společnost pak uvedla, že žalobkyně nastoupila do pracovního poměru 10. 5. 2013 a ukončila ho k 30. 6. 2014. S pracovní morálkou byli spokojeni, práci vykonávala dobře, nevyskytly se žádné problémy. Alkohol na pracovišti nepila a nikdy nepřišla do práce opilá.

23. Z potvrzení příjmu žalobkyně ze dne 25. 5. 2016 [právnická osoba], [anonymizováno] se sídlem [adresa], soud zjistil příjmy žalobkyně za období srpen 2014 2016.

24. Z potvrzení [anonymizováno] nemocnice [obec] soud zjistil, že žalobkyně byla v pracovním poměru od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011, průměrný čistý měsíční výdělek činil 10.514 Kč.

25. V potvrzení [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne 26. 5. 2016 je uvedena výše ztráty na výdělku žalobkyně.

26. Ze sdělení [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne 26. 10. 2016 soud zjistil, že žalobkyně zde pracovala od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011 jako sanitářka. Své pracovní povinnosti plnila bez větších nedostatků, v pracovní době alkohol nepožívala. Pracovní poměr skončil uplynutím doby určité.

27. Ze zprávy [stát. instituce] ze dne 24. 10. 2016 soud zjistil, že k osobě žalobkyně nemají z úřední činnosti žádné bližší informace.

28. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 10. 2016 soud zjistil, že ve věci pití alkoholu, požívání jiných návykových látek, kouření atd., žalobkyní mu není nic známo, sama pacientka tuto činnost popírá.

29. Ze zprávy [celé jméno svědkyně], ze dne 9. 1. 2017 soud zjistil, že jí není známo, že by žalobkyně v nadměrné míře konzumovala alkohol, nikdy u ní neviděla známky opilosti.

30. Z anamnézy žalobkyně ze dne 31. 5. 2016 vystavené [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [obec] soud zjistil, že bodové hodnocení ve smyslu zákona č. 440/2001 Sb., za bolest u úrazu činí celkem 67,5 bodu. Vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesných zážitků nebo jiných nepozitivních psychologických činitelů ohodnotil ve výši 1500 bodů.

31. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 31. 5. 2016 vystavených [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [obec], soud zjistil, že žalobkyně zaplatila za bodové ohodnocení celkem částku 400 Kč.

32. Z úředního záznamu Policie ČR, [anonymizována dvě slova] kraje, [anonymizováno] oddělení [obec], ze dne 24. 4. 2011, [číslo jednací] [rok] [číslo], soud zjistil, že toho dne se v 11:22 hod. na oddělení dostavila žalovaná [celé jméno žalované] ve věci napadení jejího syna [celé jméno svědka] panem [celé jméno svědka]. Uvedla, že dne 23. 4. 2011 se synem [jméno] seděla na schodech, asi kolem 18:45 hod. pes [jméno] [celé jméno svědka] napadl čivavu její dcery [jméno]. Její syn slušně upozornil sousedku – žalobkyni, aby si psa vzala na vodítko, ta k němu přiskočila, uhodila ho dlaní do tváře a začala mu sprostě nadávat. Nenechal si to líbit, také jí něco řekl a strhl se křik. Z bytu vyšel manžel žalobkyně a vrhl se na jejího syna [jméno], dal mu úder do hlavy, on mu to vrátil. Oba spadli na zem, [celé jméno svědka] byl dost pod vlivem alkoholu, synovi se podařilo ubránit. Pomohl mu i její manžel, který dvakrát kopl [celé jméno svědka] do zadku, ten poté syna pustil. Mezitím si [celé jméno žalobkyně] odskočila pro foťák a rvačku syna s [celé jméno svědka] stačila vyfotit. Ven vyběhli i sousedé [příjmení]. Pak se vše uklidnilo, nikdo nebyl v průběhu rvačky zraněný. Protože už v minulosti měli se sousedy problémy, raději vše nahlásila na policii.

33. Z úředního záznamu Policie ČR, [anonymizována tři slova] odbor [obec], ze dne 27. 4. 2011, soud zjistil, že toho dne se v 10:52 hod. na oddělení ve [obec] dostavila žalobkyně, která uvedla, že dne 23. 4. 2011 před 19 hod. šla do zahrádky za domem, najednou se k ní hrnuli dva štěkající psi. Potom na ni začala [celé jméno žalované] křičet, že dopoledne (před dvěma týdny) kopla jejího psa a začala jí vulgárně nadávat. Pouze se usmála a šla dál k domu. Jen [celé jméno žalované] řekla, že kdyby blbost nadnášela, lítala by jako holubička, dál si jí nevšímala. Pokračovala směrem k domu a najednou ucítila v zádech prudkou bolest. Otočila se, [celé jméno žalované] měla v ruce dřevěnou palici 60 cm dlouhou v průměru 4 cm, vrhla se na ni, chytla ji pod krkem, druhou rukou ji udeřila dvakrát pěstí do obličeje, v důsledku čehož se uhodila hlavou o zárubně dveří domu. Přihnal se [celé jméno svědka], který ji kopl párkrát do břicha. To už u ní byl její manžel, začali mlátit i jeho. [jméno] [příjmení] kopali manžela ležícího na zemi na chodbě domu, ona se snažila je odstrčit a vyhodit je ven. Jak je vyhodila, manžel opět spadl před domem na zem a [jméno] s [jméno] do něj začali znovu kopat. Potom [celé jméno žalované] křičela, ať toho nechají a odtáhla starého [celé jméno svědka], potom i mladšího. Během napadení jí roztrhali pyžamo, byla do půl těla obnažená. S manželem pak jeli na pohotovost, odvezl je pan [příjmení] ze sousedního statku. Na pohotovosti v [obec] ji ošetřili ve 20:33 hod., během vyšetření ještě neměla žádné podlitiny a modřiny, ty se objevily až po dvou až třech dnech. Napadení způsobilo, že je od 25. 4. 2011 v pracovní neschopnosti.

34. Ze sdělení Policie ČR ze dne 24. 10. 2016 soud zjistil, že věc týkající se fyzického napadení žalobkyně byla posouzena jako přestupek a byla dne 14. 10. 2011 pod [číslo jednací] odevzdána podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu k vyřízení Přestupkové komisi [stát. instituce].

35. Ze zprávy [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 18. 9. 2017 k žádosti soudu o zaslání veškeré dokumentace týkající se projednání přestupku, kterého se měla dopustit žalovaná vůči žalobkyni dne 23. 4. 2011 tím, že ji měla úmyslně fyzicky napadnout (dle tvrzení účastníků vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]), soud zjistil, že správní orgán věc přestupku, z důvodu zániku odpovědnosti dle ust. § 66 odst. 3 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dne 5. 4. 2013 odložil. Vzhledem ke znění zákona č. 200/1990 sb., účinnému do 30. 9. 2016, správní orgán o doložení věci nevydával rozhodnutí (resp. usnesení), ale věc odkládal neformálním způsobem vyhotovením záznamu o odložení věci, na kterém nemůže být vyznačena doložka právní moci.

36. Z úředního záznamu o odložení věci [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 5. 4. 2013, sp. zn.: [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], [číslo] soud zjistil, že komise odložila věc přestupků – skutků, kterých se měla dopustit [celé jméno žalované], [datum narození] tím, že 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] měla [celé jméno žalobkyně] ublížit na cti vulgárními výrazy a měla ji úmyslně fyzicky napadnout úderem hole do bederní oblasti, uchopením pod krkem a škrcením, úderem pěsti do obličeje, opakovanými údery hlavou o zeď a kopnutím do břicha, neboť od doby, kdy měly být přestupky spáchány uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupky dále projednávat.

37. Z trestního spisu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] vedeného proti [celé jméno svědka], [datum narození] a spol. pro výtržnictví dle § 358/1 tr. z. soud zjistil, že spis obsahuje: -) úřední záznam ze dne 5. 4. 2013 o odložení věci vedené [anonymizováno] k projednání přestupků [územní celek] o přestupku, kterého se měl dopustil [celé jméno svědka], [datum narození], tím, že měl dne 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] spolu s [celé jméno svědka] úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno svědka] opakovaným kopáním do zad, neboť od doby, kdy měl být přestupek spáchán uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupek dále projednávat; -) úřední záznam ze dne 5. 4. 2013 o odložení věci vedené [anonymizováno] k projednání přestupků [územní celek] o přestupku, kterého se měl dopustit [celé jméno svědka], [datum narození], tím, že dne 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] měl úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno svědka] shozením na zem a spolu s [celé jméno svědka] opakovaným kopáním do zad a dále měl úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno žalobkyně] kopnutím do břicha a zkroucením malíku levé ruky, neboť od doby, kdy měly být přestupky spáchány uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupky dále projednávat; -) úřední záznam ze dne 5. 4. 2013 o odložení věci vedené [anonymizováno] k projednání přestupků [územní celek] o přestupcích, kterých se měla dopustit [celé jméno žalované], nar. 3. 12. 1965, tím, že 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] měla [celé jméno žalobkyně] ublížit na cti vulgárními výrazy a měla ji úmyslně fyzicky napadnout úderem hole do bederní oblasti, uchopením pod krkem a škrcením, úderem pěsti do obličeje, opakovanými údery hlavou o zeď a kopnutím do břicha, neboť od doby, kdy měly být přestupky spáchány uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupky dále projednávat; -) úřední záznam ze dne 5. 4. 2013 o odložení věci vedené [anonymizováno] k projednání přestupků [územní celek] o přestupku, kterého se měl dopustit [celé jméno svědka], [datum narození], tím, že měl dne 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno svědka] úderem pěstí do hlavy, neboť od doby, kdy měl být přestupek spáchán uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupek dále projednávat; -) úřední záznam ze dne 5. 4. 2013 o odložení věci vedené [anonymizováno] k projednání přestupků [územní celek] o přestupku, kterého se měla dopustil [celé jméno žalobkyně], [datum narození], tím, že měla dne 23. 4. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] ublížit na cti [celé jméno svědka] blíže nezjištěnými výrazy a dále jej měla úmyslně fyzicky napadnout úderem dlaně do obličeje, neboť od doby, kdy měly být přestupky spáchány uplynul víc než jeden rok a po této lhůtě, která je lhůtou propadnou, nelze přestupky dále projednávat.

38. Součástí uvedeného spisu je listina Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] přezkoumání postupu OOK ve věci podezřelého [celé jméno svědka] a spol. Po přezkoumání spisového materiálu policejního orgánu OOK [obec] státní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] konstatovala, že v daném případě policejní orgán OOP [obec] zahájil úkony trestního řízení pro přečiny ublížení na zdraví, porušování domovní svobody a výtržnictví, kterých se měli dopustit [celé jméno žalované], [datum narození], [celé jméno svědka], [datum narození] a [celé jméno svědka], [datum narození], jednáním ze dne 23. 4. 2011 vůči [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [celé jméno svědka], [datum narození]. Ve věci byl shromážděn rozsáhlý důkazní materiál, na základě kterého však nebylo původní oznámení ze strany [celé jméno žalované] prokázáno. Bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobé vzájemné neshody až nevraživost mezi oběma rodinami. Státní zástupkyně se ztotožnila s názorem policejního orgánu OOK [obec], že mezi rodinami došlo k vzájemnému napadení, přičemž s ohledem na okolnosti případu, předcházející vzájemné neshody i samotné osoby pachatelů, je třeba v jejich jednání spatřovat toliko přestupek, a pokud byla věc policejním orgánem odevzdána dle § 159a odst. 1 písm. a) tr. řádu k projednání přestupku, je tento postup nutno považovat za správný a vyřízení věci ponechává v kompetenci přestupkové komise.

39. Součástí uvedeného spisu je fotografická dokumentace zranění žalobkyně s popisem zranění zachycených na jednotlivých fotografiích. Rovněž pak lékařská zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze zdravotního střediska [obec] o zranění žalobkyně a o vzniku mechanismu zranění.

40. Z rozhodnutí [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 16. 7. 2006, [číslo jednací], soud zjistil, že [celé jméno svědka], [datum narození], je vinen tím, že dne 15. 6. 2005 v 10:45 hodin na komunikaci mezi osadou [ulice] a obcí [obec] poblíž nájezdu na dálnici D2 za jízdy na jízdním kole kopl do břicha [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a způsobil jí hematom na přední straně břicha o velikosti dlaně s bolestmi břicha trvající nejméně 7 dnů a dále jí od měsíce září 2005 do konce měsíce října 2005 v místě bydliště opakovaně vyhrožoval újmou na zdraví, čímž spáchal přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a byla mu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč.

41. Z rozhodnutí [územní celek], [anonymizováno] k projednávání přestupků ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], č. spisu [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 3. 11. 2009, soud zjistil, že bylo zastaveno řízení proti [celé jméno svědka], [datum narození], bytem [ulice] [číslo] [obec], který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití tím, že dne 21. 3. 2009 okolo 17:00 hod. v [obec] v [anonymizováno] měl uhodit do pravého zápěstí [celé jméno žalobkyně], která se měla zvednutí ruky bránit jeho útoku na obličej, měl jí způsobit drobné zranění, tedy úmyslně narušit občanské soužití drobným ublížením na zdraví, neboť páchání skutku, o kterém se řízení vede nebylo obviněnému prokázáno.

42. Ze záznamu [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], [číslo jednací], soud zjistil, že byla odložena věc vedená ve věci přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustil [celé jméno svědka], [datum narození], bytem [adresa svědka, svědka, žalované, svědka, žalobkyně, svědkyně a svědkyně], dne 1. 8. 2009 v [obec] v místě bydliště, kdy měl slovně napadat [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], přičemž důvodem odložení je skutečnost, že se jedná o návrhový přestupek a v zákonné lhůtě nebyl podán návrh na jeho projednání.

43. Ze sběrného archu spisu [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] soud z úředního záznamu o odložení věci ze dne 27. 6. 2012, [číslo jednací] zjistil, že [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] odložila věc přestupku, kterého se měla dopustit žalovaná [celé jméno žalované] tím, že měla v období od 22. 8.2011 do 25. 10. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] opakovaně ubližovat na cti [celé jméno žalobkyně] vulgárními výroky a svým jednání tak měla spáchat přestupek proti občanskému soužití ublížením na cti jinému urážkou z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupcích, neboť návrh na zahájení řízení nebyl navrhovatelkou podán. Z protokolu o jednání z 5. 11. 2012, [číslo jednací], soud zjistil, že [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] zastavila řízení v přestupkové věci žalované [celé jméno žalované] obviněné ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se měla dopustit tím, že měla ve dnech 22. 8. 2011, 5. 9. 2011, 7. 9. 2011, 14. 9. 2011, 28. 9. 2011, 13. 10. 2011 a 25. 10. 2011 před domem na ulici [ulice a číslo] v [obec] opakovaně vyhrožovat [celé jméno žalobkyně], že„ jí dá přes hubu, zmlátí ji a zabiju“, a tímto jednáním měla spáchat přestupek proti občanskému soužití úmyslným narušením občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím doby dle § 20 přestupkového zákona, kdy přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.

44. Z příkazu [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 9. 1. 2014, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], který nabyl právní moci dne 5. 2. 2014, soud zjistil, že [celé jméno svědka], [datum narození], trvalý pobyt [stát. instituce] [anonymizováno], [obec], byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 8. 2013 v době kolem 19:30 hod. prostřednictvím hovoru vedeného z mobilního telefonu vyhrožoval [jméno] [příjmení] zabitím, rozkopáním rypáku, rozdupáním hlavy a dalšími blíže nezjištěnými výhružkami, čímž spáchal přestupek proti občanskému soužití a za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč.

45. Z rozhodnutí [anonymizováno] k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 17. 12. 2015, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 6. 1. 2016, soud zjistil, že: -) ve výrokové části I. bylo zastaveno řízení vedené proti obviněnému z přestupku [jméno] [příjmení], [datum narození], trvalý pobyt [adresa svědka, svědka, žalované, svědka, žalobkyně, svědkyně a svědkyně], který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že měl dne 28. 8. 2015 kolem 20:00 hod. v [obec] v části [anonymizováno] za domem [číslo] úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno svědka] tak, že ho měl strkat břichem do těla a vyhrožovat mu, že si zavolá Ukrajince, kteří ho zlikvidují a dále že měl úmyslně fyzicky napadnout [celé jméno svědka] tak, že ho měl na zemi kousnout jednou do levé ruky a jednou do levé nohy bez způsobení zranění, neboť spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno; -) ve výrokové části II. bylo zastaveno řízení vedené proti obviněnému z přestupku [celé jméno svědka], [datum narození], trvalý pobyt [ulice a číslo], [obec], který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že měl dne 28. 8. 2015 kolem 20.00 hod. v [obec], v části [ulice] za domem [číslo] úmyslně fyzicky napadnout [jméno] [příjmení] tak, že ho měl uhodit nejméně dvakrát pěstí do hlavy, povalit ho na zem a pak ho nejméně dvakrát kopnout do těla, čímž mu měl způsobit otok a hematom nad pravým uchem, zhmoždění lebky a dolní části zad, neboť spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno; -) ve výrokové části III. bylo zastaveno řízení vedené proti obviněnému z přestupku mladistvému [jméno] [celé jméno svědka], 4. 6. 2000, trvalý pobyt [adresa svědka, svědka, žalované, svědka, žalobkyně, svědkyně a svědkyně], který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že měl dne 28. 8. 2015 kolem 20.00 hod. v [obec], v části [ulice] za domem [číslo] úmyslně fyzicky napadnout [jméno] [příjmení], a to tak ze v okamžiku, kdy [jméno] [příjmení] ležel na zemi, ho měl nejméně dvakrát kopnout do těla, čímž mu měl způsobit zhmoždění dolní části zad, neboť spáchání skutku nebylo obviněnému dokázáno; -) ve výrokové části IV. bylo zastaveno řízení vedené proti obviněné z přestupku [jméno] [celé jméno žalované], která se měla dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že měla dne 28. 8. 2015 kolem 20.30 hod. v [obec], v části [ulice] před domem [číslo] vyhrožovat [jméno] [příjmení], že mu rozbije hubu, neboť spáchání skutku nebylo prokázáno.

46. Z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 6. 2008, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10. 6. 2008, soud zjistil, že obžalovaný [celé jméno svědka] - manžel žalobkyně, byl uznán vinným, že dne 30. 6. 2007 kolem 17:15 hod. v [anonymizováno] – [obec] v rodinném domě [číslo] ve stavu nepříčetnosti, který si přivodil požitím alkoholických nápojů ve velkém množství, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl žalobkyni, kterou bodl rybářským nožem s délkou čepele 21 cm do levého boku do oblasti ledvin a způsobil ji bodnou ránu v levé části zad na rozhraní hrudníku a bederní krajiny dlouhou asi 3,5 – 4 cm směřující přes přeťaté svaly hrudní stěny hluboko dopředu až k břišní stěně, do hloubky 10 cm, kdy v průběhu zranění došlo k nástupu krvácivého šoku z tepenného krvácení porušených svalů na levé straně hrudníku a břicha. Žalobkyni v důsledku jednání obžalovaného hrozilo způsobení těžké újmy na zdraví, pokud by nebyla provedena akutní operace, mohlo dojít k vykrvácení s následnou smrtí, a to i když nebyly poraněny životně důležité orgány. Pro způsobená zranění byla žalobkyně citelně omezena v obvyklém způsobu života po dobu hospitalizace a následně po dobu do vytažení stehů do 16. 7. 2007. Obžalovaný se tedy požitím návykové látky z nedbalosti přivedl do stavu nepříčetnosti, ve kterém se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví v úmyslu spáchat trestný čin, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, tím spáchal trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 trestního zákona a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně bylo obžalovanému podle § 72 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 trestního zákona uloženo ochranné léčení psychiatrické a protialkoholní ambulantní formou.

47. Z odůvodnění citovaného rozsudku soud mimo jiné zjistil, že obžalovaný s žalobkyní společně konzumovali alkohol, odpoledne se začali hádat a následně se po poškozené ohnal nožem. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, soud zjistil, že v době skutku u obžalovaného došlo k vymizení ovládacích schopnosti a k nevýznamnému snížení rozpoznávacích schopností. Za střízlivosti jsou rozpoznávací schopnosti obžalovaného plně zachovalé, jeho ovládací schopnosti jsou v důsledku organického poškození mozku sníženy podstatnou měrou. Obžalovaný si ale mohl být vědom negativních důsledků požitého alkoholu na svou psychiku, které měl již z dřívější zkušenosti a byl schopen odepřít si tzv. první doušek alkoholu. Další konzumací vzhledem k přítomnému syndromu závislosti a autentickému poškození mozku pak nebyl schopen se adekvátně kontrolovat. V době skutku tak obžalovaný byl ve stavu nepříčetnosti, do kterého se přivedl aplikací alkoholu zaviněně, a to ve formě vědomé nedbalosti. Obžalovaný věděl, že když začne konzumovat alkohol, nebude již schopen další konzumaci adekvátně kontrolovat vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem, jelikož v době skutku trpěl závislostí na alkoholu a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se do stavu nepříčetnosti nepřivede. Soud shledal u obžalovaného nutnost uložení ochranného léčení jednak psychiatrického, neboť na stavu nepříčetnosti obžalovaného se spolupodílel těžký organický psychosyndrom, jímž obžalovaný trpí. V důsledku poúrazového poškození mozku i za střízlivého stavu jsou u obžalovaného jeho ovládací schopnosti sníženy podstatnou měrou. Dále soud shledal, že obžalovaný se oddává zneužívání návykové látky, tedy alkoholu, bylo zjištěno, že trpí syndromem závislosti na alkoholu ve třetí fázi dle Jellineka, v době skutku byl navíc v důsledku požitého alkoholu ve stavu prosté opilosti, proto soud obžalovanému uložil i ochranné léčení protialkoholní.

48. Součástí citovaného trestního spisu je znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o duševním stavu manžela žalobkyně [jméno] [příjmení], ze kterého soud mimo jiné zjistil, že před čtyřmi roky byl po vzniklém poúrazovém krvácení do mozku neurochirurgicky operován, od té doby dochází na pravidelné kontroly, medikuje léky na spaní a na stabilizaci psychického stavu. Subjektivně udává problémy s pamětí, soustředěním a s impulzivními projevy. Je ženatý 13 let s ženou mladší o 12 let, manželství je bezdětné. Verbalizuje konfliktní soužití, hádky, výčitky. Je kuřákem cigaret, alkohol požívá pravidelně do stavu opilosti či podnapilosti. Požívání alkoholu je mj. příčinou konfliktů mezi partnery. Posuzovaný připouští výskyt poruch chování v opilosti, především verbální agresivity, která přerostla ve vytýkané jednání. V minulosti byl soudně trestán za majetkovou trestnou činnost a protistátní činnost (v době totalitního režimu), a to i nepodmíněným trestem. U posuzovaného nebyly vlastním psychiatrickým vyšetřením shledány známky závažné duševní choroby ve smyslu psychotického onemocnění nebo těžké alternace emotivity. Po proběhlém poúrazovém krvácení do mozku a následné evakuaci krevní sraženiny se u něj rozvinul poúrazový stav s poškozením mozku a psychických funkcí v podobě těžkého organického psychosyndromu s pseudoneurastenickou symptomatologií, irritabilitou a výrazně sníženou frustrační i stresovou tolerancí, počínající zatím lehká parciální deteriorací intelektu. Přítomné jsou rovněž výrazně emočně nestabilní osobnostní poruchy, které jsou organicky podmíněné a jeví až známky psychopatizace a depravace osobnosti. V závěru soudní znalec uvedl, že bez adekvátní terapie se jeví pobyt posuzovaného z psychiatrického hlediska na svobodě jako potencionálně nebezpečný, především pro možnost opakování obdobného jednání. Znalec doporučil uložení ochranného léčení psychiatrického a protialkoholního v ambulantní formě. Součástí spisu je opis z evidence rejstříku trestů posuzovaného, ze kterého soud zjistil, že posuzovaný byl ve třech případech odsouzen zdejším soudem, přičemž v jednom případě byl uložený trest odnětí svobody podmíněně přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně; v dalších případech mu byl uložen peněžitý trest a další podmíněný trest odnětí svobody. Z šetření Policie ČR z 31. 8. 2009 vyplývá, že posuzovaný se alespoň v jednom případě dopustil přestupku v silniční dopravě a je podezřelý ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kdy měl slovně napadat a vyhrožovat újmou na zdraví svým sousedům [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a jejich dětem, kdy věc byla oznámena k Přestupkové komisi v obci [obec].

49. Žalobkyně jako účastnice řízení uvedla, že dne 23.4.2011 vyběhla do zahrádky pro bylinky. Uviděla ji žalovaná, začala jí říkat, že prý ji viděla kopat do jejího psa, což odmítla. Otočila se k ní zády a vracela jsem se do domu, když se jí najednou zablesklo, ucítila ránu a bolest. Už sahala po klice od domovních dveří, ještě je stihla otevřít, nešla dovnitř, otočila se k žalované a viděla, že po ní sahá oběma rukama. Žalovaná ji chytla za medailonek, který měla na krku přivázaný na pevné šňůrce a začala ji škrtit, a to tak, že už nemohla dýchat, kolenem ji kopala do břicha, bila ji pěstmi do obličeje, uchopila jí hlavu a bouchala s ní o vložky vchodových dveří. Vulgárně jí nadávala a vyhrožovala jí, že ji zabije. Žalovaná ji uhodila dřevěnou holí, zahlédla, že hůl drží v ruce. Ještě viděla, že žalovaná hůl odhazuje, v tom okamžiku však již měla mžitky před očima, neboť bolest byla velmi silná. Přiběhl k nim manžel žalobkyně a snažil se žalovanou uklidnit. Fyzický útok žalované trval zhruba 15 minut. Ještě v průběhu fyzického napadení k nim přiběhli i manžel a syn žalované a začali žalovanou v útoku slovně podporovat, používali vulgární výrazy. Manžel a syn žalované pak chytli jejího manžela, strčili do něj, ten upadl přes schody ven na zem, tam do něj začali oba kopat. Viděla, že manžel leží stočený do klubíčka, rukama si chrání hlavu a manžel a syn žalované ho kopali do všech částí těla. Žalovaná se na svého manžela a syna otočila a zakřičela na ně ať toho nechají, odtrhla je a pak odešli. Žalobkyně pomohla manželovi vstát ze země, byl zaprášený a od krve, měl roztrhané tričko. Zavolala na Policii ČR, OO ve [obec] a řekla jsem jim co se stalo. Policista, který s ní mluvil, jí řekl, ať se nejdříve nechají ošetřit na pohotovosti. Následně se umyli, byli oba otřeseni, měli bolesti. Šla vyhledat souseda [příjmení] s prosbou, aby je odvezl na pohotovost, odvezl je asi za 20 minut po útoku. Na pohotovosti ji i manžela ošetřili. Z napadení byli tak otřeseni, že na policii šli až následně den nebo dva po útoku. K lékaři se zprávou z pohotovosti šla až v úterý, neboť k útoku žalované došlo v sobotu na [anonymizováno] a v pondělí byl svátek. Její obvodní lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ji vyšetřil a vystavil jí pracovní neschopenku. Napsal jí medikamenty proti bolesti a na uklidnění. Vystavil žádanky na rentgenové a ultrazvukové vyšetření hlavy, hrudníku, břicha a páteře a na neurologii, všechna tato vyšetření dopadla dobře, neodhalila žádné vnitřní zranění, neutrpěla žádné zlomeniny. Pracovní neschopnost trvala dlouho, trpěla zejména psychickými problémy, měla třes, často plakala, měla strach vyjít ven z domu. Když problémy neustávaly, poslal ji obvodní lékař na speciální vyšetření k psycholožce [celé jméno svědkyně], ta ji vyšetřila a napsala léky na uklidnění. Navštívila ji asi pětkrát v průběhu dvou měsíců Předepsané léky jí nepomáhali, proto jí lékařka napsala jiné léky, celkem asi pět různých druhů. Protože problémy nepřestávaly, poslala ji na psychoterapii k doktorce [příjmení] do [obec]. Stále trpěla psychickými problémy, měla třes, často plakala, bála vycházet z domu, nemohla spát, napadení se jí stále vracelo. Fyzické potíže neměla. Po útoku žalované utrpěla modřiny v oblasti břicha, na tváři, na hrudníku, na paži, rovněž na zádech, na temeni hlavy se jí udělala bulka, která se vstřebala. Na krku měla několik dnů viditelnou rýhu od škrcení. Následně začala jedenkrát za měsíc dojíždět na psychoterapii k [anonymizováno] [příjmení] na polikliniku do [obec]. Na psychoterapii dochází dodnes, asi jednou za dva měsíce, nebo když se cítí hrozně. Nejednalo o léčbu medikamenty, ale docházela na sezení s [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] jí v rámci léčby doporučila léčbu na psychiatrickém oddělení na lůžkové části v [obec] – [obec], tuto léčbu absolvovala, byla hospitalizována asi měsíc. Po tomto pobytu jí byly [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] doporučeny lázně, po dobu měsíce byla v lázních [anonymizováno]. Po celou dobu pracovní neschopnosti trpěla psychickými problémy, které přetrvávají dodnes, stále má hrozné sny, vrací se v nich to napadení, pořád trpí pocity strachu, bojí se vycházet ven. Nicméně pracovní neschopnost jí byla po určité době ukončena a nastoupila do zaměstnání. Před napadením žalovanou pracovala v nemocnici [obec] [obec] jako sanitářka, její příjem činil zhruba kolem 8- 9.000 Kč čistého. Po ukončení pracovní neschopnosti pracovala jako dělnice, bodování pilulek na pyrotechnické zařízení, dosahovala výdělku zhruba asi 5.000 Kč čistého měsíčně, pracovala zde asi jeden rok. Pak nastoupila do firmy [jméno] [příjmení], kde pracovala zhruba tří a půl roku a po zapracování dosahovala příjmu ve výši asi 6. - 7.000 Kč čistého. Po ukončení tohoto zaměstnání našla práci v nemocnici v [obec] jako sanitářka, pracuje na lůžkovém oddělení na [anonymizováno]. Náplní její práce je péče o pacienty, konkrétně vydávání jídla, osobní hygiena pacientů, umývá je a přebaluje, jedná se o těžkou a náročnou práci. Před nástupem do tohoto zaměstnání jí [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] vystavila potvrzení, že tuto práci je schopna zvládat, musela absolvovat vstupní prohlídku. Nyní je od 4. 12. 2017 v pracovní neschopnosti, nemoc začala jako chřipka, nicméně se opět projevily i psychické potíže. Uvažuje o tom, že zaměstnání ukončí. Dodnes v důsledku napadení žalovanou trpí psychickými problémy, jedná se o pocity strachu, stále se bojí vycházet z domu, trpí zlými sny, napadení se jí vrací. Po celou dobu od napadení bere pět druhů léků. Ty jí bohužel nepomáhají, ani prodělaná léčba na psychiatrii, dodnes se nedokázala následků napadení zbavit, cítí se vyčerpaná a vystresovaná. Před fyzickým napadením žalovanou netrpěla žádnými zdravotními problémy, byla zdravá, nebrala žádné léky. Chodila do zaměstnání, žila manželským životem, věnovala se svým koníčkům, a to pletení, vyšívání, četbě, poslouchání hudby, rybaření, turistice a jízdě na kole. V pracovní neschopnosti po fyzickém napadení nebyla omezena v běžném způsobu života, normálně se mohla pohybovat, umývat, jíst, nepotřebovala pomoc jiné osoby. Po skončení pracovní neschopnosti se může dál věnovat některým koníčkům, jako je pletení, vyšívání, četba, nicméně již nemůže jezdit na kole, protože je nesoustředěná, má strach, že by se jí mohlo něco stát, v jednom případě nedala přednost autu, které ji málem srazilo. Musí se víc soustředit při některých úkonech, např. když přechází přes silnici.

50. Žalobkyně dále uvedla, že po fyzickém napadení manželem [celé jméno svědka] neměla fyzické ani psychické problémy. Po napadení ji manžel navštívil v nemocnici, doma si všechno vyříkali a vysvětlili. V důsledku tohoto napadení tedy netrpěla žádnými problémy. Doplnila, že manžel v minulosti neměl žádné problémy s alkoholem, nepožíval alkoholické nápoje ve větším množství, tenkrát bylo ojedinělé, že manžel toho více vypil, rovněž ona. Od tohoto fyzického napadení se s manželem domluvili, že nebudou pít žádný alkohol a také žádný alkohol doma nemají.

51. Svědek [celé jméno svědka], manžel žalobkyně, uvedl, že dne 23. 4. 2011 šla žalobkyně venčit psa do zahrady. Zaslechl nějaký hluk, přistoupil k oknu a viděl, jak se žalovaná napřahuje a chce žalobkyni uhodit, v ruce držela nějakou hůl, slyšel nějaké rány. Běžel žalobkyni na pomoc, vyběhl ze dveří a uviděl, jak před vchodem do domu žalovaná bije žalobkyni holí, uhodila ji zepředu a pak padly i nějaké rány zezadu. Žalobkyně se bránila rukama, snažila se hůl odrazit. Chtěl žalobkyni pomoct, přišel k nim a snažil se je odtrhnout. Mezitím k nim přiběhl syn žalované [jméno], který do něj začal strkat až upadl na zem, a syn žalované do něj začal kopat. Viděl, že žalovaná pořád žalobkyni bije holí. Podařilo se mu vstát, uchopil manželku za ruce a táhl ji do domu, žalovaná ji už nebila, ale sprostě jí nadávala a vyhrožovala jí. Syn žalované za nimi přiběhl do chodby bytu a začal ho opět bít rukama a kopal do něj. Nakonec se mu podařilo vystrčit ho ven a zamknout, tím útok přestal. Kromě toho, že viděl, že žalovaná bije žalobkyni holí zahlédl, že ji bila pěstmi a dala jí facky. Po útoku byla žalobkyně dobitá a měla roztrhanou halenku. Zakrátko po útoku požádali pana [příjmení], aby je odvezl na pohotovost do [obec]. Tam je ošetřili, u něj ani u žalobkyně nenašli žádné zranění, udělali jim rentgen, dostali léky, žádné náplasti ani obvazy jim nedávali a poslali je domů, kam je opět odvezl pan [příjmení]. Na začátku příštího týdne žalobkyně navštívila lékaře, byla v pracovní neschopnosti. Po útoku měla žalobkyně problémy, navštěvovala lékaře, byla i u psycholožky. Často plakala a naříkala si, v noci nemohla spát. Naskákaly jí modřiny a stěžovala si, že ji bolí zhmožděniny. V pracovní neschopnosti byla delší dobu. Lékařka jí nabídla léčení v psychiatrické léčebně v [obec] – [obec], tuto léčbu nastoupila a byla tam tři týdny. Po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně nastoupila do práce. Občas jí ještě přepadly stavy strachu a pláče. Před útokem s ním žalobkyně chodila na ryby, věnovala se jejich psovi, chodila ho venčit, chodila na procházky. Do společnosti nechodili, věnovali se cyklistice, občas si vyjeli na jednodenní výlety. Jejich soužití před napadením bylo v pořádku, neměli problémy. Po napadení měla žalobkyně na žalovanou averzi, občas si doma zanadávala. Po útoku žalované kontakt s lidmi žalobkyni nezatěžoval.

52. Svědek potvrdil, že dne 30. 6. 2007 žalobkyni napadl nožem a způsobil jí zranění. Tenkrát se trochu napil, v té době ještě pil alkohol, od útoku ho nepije. Žalobkyně alkohol nepije, pouze ten den se s ním napila piva. Za útok se žalobkyni omluvil a snažil se jejich vztahy urovnat. Žalobkyně mu odpustila a po operaci a uzdravení se vrátila do jejich společného bytu. Je pravdou, že po tomto útoku měla žalobkyně bolesti a občas si poplakala, ale to bylo jen chvilku, potom se to spravilo. Po jeho útoku žalobkyně docházela k lékařce [celé jméno svědkyně], před tímto útokem k psychiatričce nechodila. Ví, že jí lékařka předepsala nějaké léky na psychiku.

53. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že má vědomost o incidentu mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 23. 4. 2011. Bydlí kousek od obou účastnic, nedaleko má soukromý statek. Ten den pracoval na poli, když kolem osmnácté hodiny přiběhla žalobkyně a požádala ho, jestli by ji a manžela nemohl odvézt na pohotovost, že byli pobiti [anonymizováno]. Viditelného zranění si na ní nevšiml. Odvezl je do nemocnice, a protože byla sobota večer, domluvili se, že na ně počká. Trvalo hodinu nebo dvě, než opět přišli, poté je zavezl domů. Po cestě autem se o tom nebavili, neptal se, oni sami o tom nic neříkali. Bylo vidět, že jsou pokleslí, že mají nějaké trauma, o napadení ale nemluvili. Ani následně se od nikoho nedozvěděl žádné podrobnosti. Svědkovi je známo, že situace mezi rodinami žalobkyně a žalované byla napjatá, byly tam nějaké problémy, osobně nikdy žádnému jejich incidentu přítomen nebyl. Nemá vědomost o způsobu života žalobkyně a jejího manžela, blíže se neznají. Žalobkyně pouze okolo jeho statku chodila na procházky se psem, to se pozdravili a prohodili pár slov o počasí.

54. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je soused obou rodin, bydlí mezi nimi. S jejich rodinami jsou problémy, větší s [anonymizováno], kteří jsou agresivní. Po domluvě s ostatními vlastníky postavil v roce 2016 mezi svým domem a domem [anonymizováno] oddělující zeď, od té doby má klid. Incident dne 23. 4. 2011 mezi žalobkyní a žalovanou na vlastní oči neviděl přes výklenek před vchodem do domu. Žalobkyně šla ven se psem, kterého měla ho na vodítku. Venku volně pobíhali tři psi rodiny [příjmení], bylo to velmi nepříjemné, protože na všechny štěkají. Viděl, že najednou vyběhla žalovaná a běžela za žalobkyní, slyšel nějaký křik, jednalo o nějaké násilí, křičely obě strany, slyšel i pláč. Za chvíli za žalovanou přiběhl její syn [jméno] potom její manžel. Všichni byli za výklenkem, neviděl, co se tam děje, nechtěl se do toho míchat. [celé jméno svědka] se pak postupně vraceli a žalovaná se chlubila, že„ dala“ žalobkyni, tím říkala, že ji tahala za vlasy, že tam došlo k incidentu. Pan [celé jméno svědka] se chlubil, že nakopl manžela žalobkyně do zadnice, a to tak, že měl špičku botasky celou špinavou, to svědkovi ukazoval, měl z toho radost. Večer se pak dozvěděl, že žalobkyni s manželem odvezl pan [příjmení] do nemocnice. U incidentu nikdo jiný nebyl, pouze žalobkyně s manželem, žalovaná s manželem a jejich syn [jméno].

55. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že dne 23. 4. 2011 seděla se svým přítelem [jméno] [příjmení] před domem mezi domem [anonymizováno] a [anonymizováno]. Mezi těmito rodinami se něco stalo, k něčemu došlo, ale osobně to neviděla. Ví, že potom přišli žalovaná s manželem a říkali, že nakopali [anonymizováno]. Manžel žalované jim dokonce ukazoval botu, bílou tenisku, špinavou od toho, jak manžela žalobkyně nakopal do zadku. Nic jiného jí není známo. Ví, že mezi těmito rodinami jsou nesváry a že se dohadují. Kdyby věděla, jací lidé tam bydlí, nikdy by s přítelem dům nekupovali. I na ni a jejího přítele měli [celé jméno svědka] ústní narážky, vyvolávali hádky a spory, rádi se dohadovali. Došlo to tak daleko, že jejího přítele fyzicky napadli [jméno] [jméno] [celé jméno svědka], kopali do něj na zemi, byla z toho v šoku, v životě nezažila, že by se sousedé k sobě takto chovali. Po dohodě s dalšími rodinami byla mezi jejím domem a domem [anonymizováno] postavena zeď. [celé jméno svědka] rádi vyvolávají spory a hádky. Mají malé pejsky, které nechávají volně běhat, ti štěkají a napadají lidi. [celé jméno svědka] jsou nepořádní, hrozně líní, nedá se s nimi hnout, nedají se převychovat.

56. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze dne 22. 8. 2019, soud zjistil, že poranění žalobkyně popsaná ve zdravotnické dokumentaci a v dokumentaci Policie ČR (s fotodokumentací) vznikla působením opakovaného přímého tupého násilí malé až střední intenzity na různé části těla poškozené (zhmoždění obličeje vpravo, zhmoždění břicha, zhmoždění křížové oblasti, podlitina nad levým prsem, podlitina na pravé paži, otok na levé paži, otok malíku levé ruky). Tato poranění odpovídají svým charakterem, lokalizací a počtem (jsou zasaženy různé části těla) spíše násilí aktivnímu, lze je vysvětlit například údery pěstí, údery pevným předmětem (například holí, a to spíše její koncovou částí, čemuž odpovídá okrouhlý nebo lehce oválný tvar krevních výronů), dále kopy nohou či kolenem, dle charakteru poranění lze připustit i kombinaci těchto mechanismů. Nelze vyloučit ani spoluúčast více osob na vzniku těchto vícečetných zranění. Poranění na pažích (krevní výrony, otok) jsou charakteristické pro úchopový mechanismus, tedy zmáčknutí končetiny rukou (prsty) druhé osoby. Poranění na krku žalobkyně v podobě příčně pruhovité oděrky mohlo vzniknout tahem řetízku či šňůrky s přívěskem na krku, tedy mechanismem škrcení. Při škrcení, tedy utahování škrtidla kolem krku, (nebo jeho části), vzniká typické zranění – škrtidlová rýha – v podobě zarudlé oděrky, která mívá obvykle vodorovný průběh a odpovídá charakteru škrtidla (šířka, vzor). Co se týče závažnosti vzniklých poranění lze konstatovat, že se jednalo o poranění lehká až povrchní, kdy předpokládaná délka léčby v obdobných případech nepřesáhne jeden týden a poškozená nebyla následkem těchto zranění v přímém ohrožení života, s čímž koresponduje skutečnost, že v dostupné zdravotnické dokumentaci není zmínka o dalším lékařském ošetření uvedených zranění. Relativně chudý objektivní nález při prvním lékařském ošetření žalobkyně v den úrazu lze vysvětlit skutečností, že zejména zranění charakteru krevních výronů jsou patrná až po uplynutí několika hodin, případně jednoho až dvou dnů, kdy krvácení v měkkých tkáních z poškozených menších cév se šíří pomalu a postupně. Další prohlídka poškozené s fotodokumentací policie již zřetelně ukazuje místa zranění, kde jsou patrné krevní výrony a oděrky. Závěrem znalkyně konstatovala, že výpověď žalobkyně, že uvedená poranění utrpěla při napadení žalovanou, případně jejím synem [celé jméno svědka], není v zásadním rozporu s objektivně zjištěnými známkami úrazu. Součástí znaleckého posudku je fotodokumentace zranění žalobkyně s jejich popisem.

57. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, ze dne 30. 10. 2020, soud zjistil, že žalobkyně je orientovaná správně všemi směry. Hovoří jednoduchými výstižnými slovy s častými agramatismy a slangovými výrazy, které svědčí o nezvládnutí české gramatiky, její rodnou řečí je slovenština. Myšlení je logicky skloubené, bez bludů, vnímání je bez nápadností, bez halucinací. Rozumové schopnosti odpovídají pásmu podprůměru. Nejsou nápadné poruchy paměti. Osobnost žalobkyně je jednoduchá, prakticky orientovaná, vždy si dokázala prosadit. Má tendenci jevit se v příznivém světle, získávat soucit a podporu, dokáže selektovat informace a jednat manipulativně (viz. nepravdivé sdělení ohledně alkoholismu a agrese manžela), pokud je to vhodné pro její aktuální stylizaci. Produkuje stále masivní úzkostně depresivní symptomatologii s lakrimozitou, aniž by byla patrná doprovodná vegetativní disfunkce, která úzkostné stavy vždy doprovází, emočně působí spíše odtažitě. Své jednání má pod kontrolou a sama upozorňuje na své reakce, beznaděj, suicidální proklamace a na příčinu těchto rezistentních potíží, což má být konflikt dne 23. 4. 2011. Stejné, neustále prezentované, potíže jsou v zápisech ambulantního psychiatra od roku 2011 dosud bez jakékoliv změny, přičemž ani léčba nebyla měněna, což nebývá pro závažnou posttraumatickou stresovou poruchu („ PSP“) obvyklé. U žalobkyně se taktéž nezměnila její osobnost, ta je stále stejná, organicita se během devíti let nerozvinula. Od data 23. 4. 2011 byl pouze jednou po delší dobu objektivně pozorovaný a popsaný duševní stav nemocné, a to během její druhé hospitalizace na psychiatrické klinice [anonymizováno] v [obec], kde se léčila od 14. 8. 2012 do 27. 9. 2012. Byl tam zaznamenán rozpor mezi vystupováním pacientky v kontaktu s ošetřujícím personálem a v kontextu celkového fungování při denních aktivitách oddělení. Sama referovala o příjemně aktivně strávených víkendových propustkách. Na oddělení reventilovala prožitou psychotraumatickou událost, průběh byl mechanický, střídavě s ohraničenou lakrimací, ale i zcela bez emočního doprovodu. Dominovaly u ní stížnosti na poruchy spánku, které však nebyly na oddělení potvrzeny. Adaptovala se tam bez větších potíží a bez známek hlubší deprese, při propuštění byla bez větší tenze či úzkosti, bez hlubší deprese. Přestože vehementně, spontánně hovořila o úzkosti a depresi v návaznosti na útok sousedů, na pokoji byla usměvavá. Při otázce, co brání jejímu propuštění domů, uvedla, že duch. Informace uváděla náruživě se zdůrazněním špatného psychického stavu, a proto nebylo zcela možné vyloučit agravaci reálně existující posttraumatické stresové poruchy. Žalobkyně i v době znaleckého vyšetření produkovala symptomy posttraumatické stresové poruchy, která však nebyla jednoznačně vyjádřena a dle názoru znalkyň tuto poruchu agravuje. Žalobkyně dlouhodobě žila ve stresovém prostředí, bagatelizuje abusus alkoholu manžela a jeho agresivní jednání (jen v minulosti) a neurotické potíže, které mechanicky stále dokola opakuje výhradně dává do souvislosti s konfliktem dne 23. 4. 2011.

58. Ze závěru vyšetření soud zjistil, že žalobkyně má primárně snížený intelekt, aktuálně podávající výkon v pásmu lehkého defektu, avšak s pravděpodobností mírného výkonnostního poklesu vlivem nerovnovážného psychického stavu, zejména jeho odrazu v pozornostních deficitech, dále pak vlivem její zvýšené unavitelnosti. Výše intelektu je lehce nad hranicí intelektového defektu, tedy v oblasti hlubokého podprůměru (resp. dle dřívější klasifikace v hraničním pásmu mentální retardace). Jednotlivé složky intelektu jsou rozvinuty hodně nestejnoměrně a zasahují od defektu až po objektivní průměr. Ve vnímání ani myšlení nebyly zjištěny známky patologie, lze jen konstatovat menší myšlenkovou pružnost. Nebyly také zjištěny známky patologické mentální deteriorace (sekundární, patologický pokles intelektu, tedy pokles přesahující běžnou fyziologickou mez poklesu některých intelektuálních funkcí v důsledku běžného stárnutí). Také nebyly zjištěny příznaky, které by svědčily pro možnost organického postižení mozku. Její paměť zkóruje ve všech sledovaných složkách rovněž do oblasti defektu, a to defektu lehkého. Subjektivní hodnocení paměti zachycuje náhled na vlastní paměť jako ještě horší, což lze přičíst subjektivním postojům k vlastním potížím (agravační tendence – zveličování existujících zdravotních potíží). Žalobkyně si pamatuje lépe situace prožité než jinak prezentované. Je významné, že se v paměťové zkoušce dopouštěla poměrně četného konfabulatorního doplňování (uvádění informací, které nebyly prezentovány a byly smyšlené, aniž by si toho byla jednoznačně vědoma); tyto smyšlenky se sice nedotýkaly nejhlavnější dějové osy, nicméně zřetelně měnily okolnosti prezentovaného děje. Osobnost žalobkyně je jednodušeji strukturovaná s narušením sebereflexe, hrubě sníženou sebekritikou (snaží se jevit v co nejlepším sociálním světle, dopouští se zkreslování ve smyslu zvyšování své tzv. sociální žádoucnosti) a agravačními tendencemi (zesilování existujících potížích). Projevy emotivity jsou v současné době překryty depresivním prožíváním, výskytem fobicky laděného strachu a úzkostnými prožitky. Osobnostní projevy žalobkyně jsou v současné době do značné míry překryty aktuální a velmi silnou myšlenkovou i emocionální dominantou na vyšetřované události, jejich dopad na vlastní život a jejich současné vyšetřování. Za příčinu existujících zdravotních potíží je nutno považovat konflikt s žalovanou spolu s dalšími faktory (dluhy, hrozba exekucí), o jejichž dopadu na vlastní psychiku podává nejednotné informace.

59. Stávající úroveň intelektu a paměti umožňuje žalobkyni v jednoduché formě vnímat, zapamatovat si a reprodukovat události. Její sklon ke konfabulatornímu doplňování při reprodukci (uvádění smyšlenek, které v situaci paměťové zkoušky nemálo měnily okolnosti děje, byť stěžejní dějová osa zůstala zachovaná) spolu se zřetelnou snahou jevit se sociálně příznivějším světle její obecnou věrohodnost snižují, nikoliv však až k jejímu vymizení. Konkrétní líčení detailů děje je nepochybně poznamenáno zkreslujícím dopadem chabé sebereflexe, kdy žalobkyně má primárně snížený intelekt, aktuálně podávající výkon v pásmu lehkého defektu, avšak s pravděpodobností mírného výkonnostního poklesu vlivem nerovnovážného psychického stavu, zejména jeho odrazu v pozornostních deficitech a vlivem její zvýšené unavitelnosti. Skutečnou výši intelektu lze odhadnout lehce nad hranicí zmíněného intelektového defektu, a to v oblasti hlubokého podprůměru. Jednotlivé složky intelektu jsou rozvinuty hodně nestejnoměrně a zasahují od defektu až po objektivní průměr kritičnosti, konfabulatorními tendencemi, dopadem přetrvávající myšlenkové a emoční dominanty, vedoucí jak k agravačním tendencím, tak k dlouhodobému přetrvávání potíží.

60. Znalkyně konstatovaly, že žalobkyně trpí neurotickými potížemi, které souvisí s její nepříznivou životní situací – špatnými sousedskými vztahy, zdravotními potížemi i finanční a pracovní problematikou. Netrpí však žádnou významnou duševní poruchou, která by přímo souvisela s konfliktem a jejím napadením dne 23. 4. 2011. Jedná se o jednoduchou osobnost s podprůměrnými rozumovými schopnostmi, která je prakticky zaměřená a sociálně zdatná. Specifická věrohodnost (věrohodnost výpovědí k vyšetřovaným událostem) je snížená, nelze ji ale považovat za zcela vymizelou. Na tomto snížení se podílí několik faktorů – omezená sebekritičnost, konfabulatorní tendence (uvádění smyšlenek) a agravační tendence. Na otázku, jaká je příčina současných psychických potíží žalobkyně znalkyně uvedly, že žalobkyně má více důvodů pro produkci neurotických potíží (viz. výše). Agravace symptomů posttraumatické stresové poruchy souvisí se soudním sporem a očekáváním finančního odškodnění, včetně pocitu satisfakce v letitých sousedských konfliktech, kde se žalobkyně cítí v defenzivě. Na otázku, zda žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou znalkyně uvedly, že žalobkyně produkuje symptomy posttraumatické stresové poruchy, ta ale u ní není plně vyjádřena. Pokud takovými symptomy posuzovaná trpí, pak tuto poruchu agravuje. Na otázku, zda žalobkyně případně trpí jinou poruchou znalkyně uvedly, že žalobkyně trpí neurotickými symptomy, které však nejsou natolik výrazné, aby ji omezovaly v běžném životě. K celkovému obrazu osobnosti žalobkyně bylo ještě uvedeno, že duševní potíže, které žalobkyně stále uvádí, se poskytovanou léčbou nemění, byly popsány jako chronifikované. Konfliktní vztahy s rodinou [příjmení] trvají a posuzovaná očekává od soudního řízení finanční odškodnění.

61. Z výslechu [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, soud zjistil, že posttraumatická stresová porucha (dále také„ PSP“) nebyla u žalobkyně jednoznačně vyjádřena, pokud není něco plně vyjádřeno, takto není vyjádřeno jednoznačně. Žalobkyně produkuje určité symptomy, které jsou zahrnuty do posttraumatické stresové poruchy, ale jedná se o nepanickou produkci, která se za roky prakticky nemění, nereaguje na léčbu, ale důležitější je to, že žalobkyně dále nereaguje na tyto příznaky očekávaným způsobem tak, jak je to u PSP obvyklé, tzn, že se nemění její emotivita a vegetativní tělesné projevy, které jsou právě pro PSP zásadní. Žalobkyně je schopna naprosto stejným způsobem a prakticky ve stejném sledu tyto příznaky opakovat, ale její další chování je v rozporu s prožíváním těchto příznaků, je klidná, usměvavá, mění téma hovoru, přiměřeně se soustředí a evidentně tyto produkované příznaky již neuvádí v běžném životě. Tato skutečnost vylučuje, že by žalobkyně mohla fakticky trpět PSP. Dále uvedla, že agravace v tomto případě je popisem chování žalobkyně, ale samo o sobě nelze mluvit o vyloučení této poruchy, pokud by tam byly přítomny i následné symptomy. Podstatné je, že ani žalobkyně netrpí PSP, a že produkuje pouze některé symptomy, které má naučeny, že k této PSP patří. Dále znalkyně uvedla, že ve znaleckém posudku konstatovala, že žalobkyně netrpí PSP a ztotožnila se se závěrem, který byl proveden po pozorování v průběhu hospitalizace žalobkyně na psychiatrické klinice v roce 2012. V podstatě se její produkce z roku 2012, i v době vyšetření v roce 2020, prakticky nezměnila. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že od roku 2012 nedošlo ke změně psychopatologického obrazu vyšetřované. Pokud v roce 2011 trpěla PSP, pak tato odezněla. Poukázala na znalecký posudek (stranu 6), kde je záznam z první hospitalizace, kde diagnóza PSP nebyla zpochybňována a není důvodu se domnívat, že v té době se o ní mohlo, ale také nemuselo jednat. O rok později však byl tento obraz přehodnocen právě proto, že její chování mimo tuto konkrétní, tedy účelově produkovanou symptomatologii, bylo již jiné, a tedy nesvědčilo o jejím vnitřním prožíváním toho, co slovně produkovala. Pokud lze zpětně hodnotit její první hospitalizaci na psychiatrické klinice v roce 2011, pak v průběhu tohoto 14denního pobytu měla příznaky, které korespondovaly s diagnózou PSP, v každém případě však od roku 2012 nelze její potíže hodnotit jako PSP. Znalkyně odkázala na stranu 22 svého znaleckého posudku, kde vysvětluje, že se ztotožňuje s pozorováním a s odborným nálezem, jak byl formulován během psychiatrické hospitalizace a také s tím, že symptomy nebo příznaky PSP agravovala. Žalobkyně nesporně měla neurotické potíže, které souvisely se stresovým prostředím, ve kterém dlouhodobě žila. Jednoznačně však nelze diagnostiku, kterou provedli na psychiatrické klinice v roce 2012 považovat za zavazující závěr, neboť se jednalo o pracovní diagnózu podle příznaků jejich pacientky, kterou současně taktéž zpochybnili právě proto, že chování pacientky nebylo v souladu s popsanou diagnostikou této poruchy. Diagnóza z klinického pracoviště není znalecký závěr, vždy má spíše vystihovat pohled ze strany pacienta a zcela jistě je správné vyjádřit současně pochybnosti proč tomu tak třeba není. Jejich objektivní pozorování je svým způsobem opravdu jediné, které je možno považovat za objektivní po celou dobu dalšího léčení žalobkyně. Takovéto pozorování není možno provádět ambulantní formou, proto se také dá PSP i simulovat a těžko se pak diagnóza mění. Je naprosto vyloučeno, aby v roce 2012 pacientka netrpěla touto PSP a pak v následné době ji zase trpěla. Neurotické potíže mohou přetrvávat celoživotně, ale PSP odeznívá prakticky nevratně, pokud není důvod pro její vznik novým závažným psychotraumatem. Z výpovědi znalkyně soud dále zjistil, že PSP byla v propouštěcí zprávě žalobkyně sice uvedena, ale současně byla i zpochybněna s odkazem na pravděpodobnou agravaci této poruchy.

62. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, soud zjistil, že žalobkyně má psychické potíže, nevymýšlí si je. Působí však u ní i další zatěžující okolnosti a faktory, při vyšetření hovořila o hrozící exekuci. Nelze proto jednoznačně určit, jaký vliv mají tyto ostatní okolnosti a faktory na její psychické potíže, neboť zcela jistě hrozící exekuce je okolností velmi zatěžující a závažnou. Žalobkyně má sklony k agravaci, své problémy si nevymýšlí, ale má tendenci je zveličovat. Kromě agravace, tedy zveličování vlastních potíží, má tendenci dělat se lepší, líčí sama sebe ve jménu požadovaného společného ideálu. Dále uvedla, že chování žalobkyně nebylo konzistentní. Pokud nebyla v kontaktu s lékařem, její chování nebylo konzistentní s tím, co uváděla, když se jí lékař ptal na potíže, např. uváděla nespavost, ale při nočních kontrolách, které provádějí sestry, nebylo zjištěno, že by nespala, pokud tedy vůbec trpěla nespavostí, tak v žádném případě ne v takovém rozsahu, v jakém uváděla. Dále uvedla, že u PSP se jedná o potíže psychiatrického charakteru, ne psychologického. Opravdu ve velmi vzácných případech se může stát, že PSP neodezní a může vést ke změně osobnosti. Situace, ve které žalobkyně zůstala žít, tedy v sousedství s žalovanou a jejich špatné vztahy, mohou následky PSP přiživovat, obnovovat, ta situace nemusí dovolit zcela odeznít potížím. Podle znalkyně není žalobkyně schopna nastudovat si průběh a příznaky PSP a pak se podle toho cíleně chovat, co se týká osobnosti žalobkyně, jedná se o velmi jednoduchou osobnost. Co se týká úmyslné agravace ze strany žalobkyně, znalkyně uvedla, že agravace je podvědomé zveličování, žalobkyně je o svých potížích přesvědčená. Vidí všechny své potíže mnohem horší, než ve skutečnosti jsou. K dotazu, proč nedošlo u žalobkyně k závažným následkům v psychice po fyzickém napadení jejím manželem, kdy byla v ohrožení života, znalkyně uvedla, že ta událost se stala v mladším věku žalobkyně, kdy byla odolnější. Projevuje se celá řada jiných faktorů, chování sousedky mohla vnímat jako větší ponížení, na manželovi jí záleželo, chtěla s ním být a je s ním doteď. Reakce člověka v nejrůznějších situacích jsou různé. Když někdo trpí depresivním onemocnění a pak se stane nějaká událost, kdy mu objektivně jde o život, tak ty deprese často úplně vymizí. Dále uvedla, že z psychologického hlediska se odeznění potíží prodlužuje i samotným soudním jednáním a vědomím žalobkyně dostát nějaké satisfakce, tím se její psychologické potíže udržují. Pokud má člověk pocit nespravedlnosti, že mu někdo ublížil, chce, aby se tomu druhému také něco stalo, a aby byl nějak potrestán, nedá se přesně říct, z jakého podílu je to podvědomé a z jakého vědomé. K problematice, zda lze oddělit, jak se na potížích žalobkyně projevilo chování žalované a ostatní okolnosti a faktory, zda lze znaleckým zkoumáním zjistit, jaký skutečný podíl mají na potížích žalobkyně i jiné okolnosti a faktory, znalkyně uvedla, že to nelze oddělit. U žalobkyně nedošlo k osobnostní změně, prožívání události a jejich následků bylo živé, ale nešlo o změnu osobnosti, pokud by došlo po PSP ke změně osobnosti, byla by ta změna trvalá. K otázce, zda žalobkyně ve svém stavu zůstává v očekávání finanční satisfakce, znalkyně uvedla, že z psychologického hlediska je poznatek, že očekávaný výsledek podporuje dané projevy, to je známo obecně.

63. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 30. 11. 2022 [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, soud zjistil, že jednoznačně nelze dokázat, zda žalobkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou (také„ PTSP“) od 10. 5. 2011, která jí byla diagnostikována v psychiatrické ambulanci, nelze ji v té době ani vyloučit. Zcela jistě PTSP netrpěla od 14. 8. 2012, resp. příznaky takové poruchy nebyly klinicky významné. Vzhledem k předchozí diagnostice a trvající produkci posuzované, byl stav hodnocen jako agravace PTSP. U žalobkyně se v době znaleckého vyšetření (srpen 2020 – viz. znalecký posudek znalkyň z 30. 10. 2020), nejednalo a ani v současné době se nejedná o PTSP. Žalobkyně trpí neurotickými příznaky, které nejsou forenzně významné. Pokud žalobkyně trpěla PTSP diagnostikovanou 10. 5. 2011, pak tato časově navazovala na konfliktní situaci z 23. 4. 2011. Prokazatelně netrpí touto poruchou od 14. 8. 2012. 64. [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, při svém výslechu odkázala na závěry písemných znaleckých posudků. Posuzovala duševní stav žalobkyně ke dni jejího znaleckého vyšetření a hodnotila její duševní potíže, včetně závěrů, které byly popsány zejména ve zdravotnické dokumentaci z psychiatrické kliniky, na které byla hospitalizována v roce 2012. Jedná se o jedinou situaci, tedy období, kdy byla pozorována jednak v době, kdy produkovala duševní potíže, ale také bylo pozorováno její chování a emoční doprovod, který při takto produkovaných potížích bylo možné hodnotit. Nezpochybnila, že žalobkyně produkuje tyto potíže prakticky od prvního psychiatrického vyšetření až do dnešní doby. Právě proto znalkyně zpochybnila diagnostiku PTSP, neboť taková porucha je velmi závažná, znemožňuje člověku žít běžný život, při takto pociťovaných potížích není člověk schopen podávat pracovní výkon a mění se jeho osobnost. U žalobkyně však takové příznaky pozorovány nebyly. Znalkyně nesouhlasila s diagnostikou ošetřující lékařky žalobkyně, psychiatričky [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], neboť tato zaznamenávala uváděné informace o duševním stavu, nepřehodnocovala je z hlediska forenzního a psala prakticky stejnou medikaci, včetně doporučení, po celou dobu. PTSP má určitý vývoj a obyčejně se alespoň zmírňuje nebo zcela odezní po určité době adaptace na stres, který dotyčný člověk prožije. To se dle příznaků, které žalobkyně uvádí, po celou dobu neděje. Znalkyně nezpochybnila, že žalobkyně celou situaci v místě bydliště neuroticky prožívá, cítí se poškozena, ukřivděna a pravděpodobně se domáhá zadostiučinění za ponížení po předchozích konfliktech s žalovanou. Z praktického hlediska je však vyloučeno, aby tak intenzivní potíže prožívala neustále po celou dobu, a přitom přiměřeně fungovala ve svém okolí. Co se týká případné diagnostiky PTSP krátce po konfliktu, pak nelze vyloučit, že do doby hospitalizace 14. 8. 2012 příznaky této PTSP měla, znalkyně však nemůže potvrdit, že tato porucha byla vyjádřena v plné míře. Ujasnění, o jakou duševní poruchu a osobnost jde, nastalo až v průběhu druhé hospitalizace na psychiatrické klinice. V této době znalkyně vyloučila, že žalobkyně takovou poruchou trpěla. Co se týká léčení žalobkyně v současné době, znalkyně by očekávala, že její produkce bude obdobná, že se asi těžko bude měnit, dokud trvá soudní líčení a věc není uzavřena. Ohledně předchozího napadení žalobkyně manželem, kdy jí šlo o život, a následného napadení žalovanou, hraje u žalobkyně největší roli to, s jakou osobou měla konflikt a v důsledku toho jaké ponížení prožívala. Z hlediska diagnostiky PTSP u žalobkyně v období od 10. 5. 2011 a v období od 14. 8. 2012 znalkyně uvedla, že žalobkyni v době na začátku i na konci uvedeného období nevyšetřovala, může se pouze vyjádřit ke konkrétním informacím, které měla v době posouzení. Nemůže se jako znalkyně vyjádřit ani k tomu, zda vedle toho, že žalobkyně byla takto diagnostikována u svého psychiatra, zda tyto příznaky třeba přeháněla, nebo simulovala, nebo je nějakým způsobem prožívala. Jisté však je, že s touto diagnózou byla odeslána dvakrát k hospitalizaci, kdy poprvé byla přijata pouze krátkodobě a musela být propuštěna z důvodu úrazu a podruhé byla léčena natolik dlouho, že i přes popisy příznaků, které by mohly svědčit pro PTSP, těmito potížemi zřejmě netrpěla, protože se chovala naprosto přiměřeně, dokázala fungovat, aniž by tyto příznaky produkovala. Proto znalkyně čistě z hlediska znaleckého postoje musela konstatovat toto období, které může nějakým způsobem vysvětlit, ale nemůže se vyjádřit k období, které bylo předtím. Na druhé straně je třeba zohlednit skutečnost, že žalobkyně v roce 2012, tedy při druhé hospitalizaci, již byla schopna produkovat tyto příznaky stejně jako v době vyšetření znalkyní v roce 2020, kdy znalkyně neměla možnost ji objektivně pozorovat a znalecké vyšetření obsahovalo její stesky. Je naprosto vyloučené, že tyto potíže byly objektivně podloženy v roce 2012 i v roce 2020, tyto potíže nemohou přetrvávat bez změny celou tu dobu. V průběhu hospitalizace v roce 2012 se prokázalo, že jmenovaná netrpí touto PTSP, jejíž příznaky v té době produkovala a takto na to bylo poukázáno i v závěru hospitalizace. Pokud nelze u žalobkyně jednoznačně prokázat přítomnost PTSP do 14. 8. 2012, znalkyně nemůže určit s žádnou přesností ani mírou pravděpodobnosti, že do tohoto data žalobkyně touto poruchou trpěla. Jistá je, že žalobkyně byla v době psychiatrického ambulantního vyšetření u [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] úzkostně neurotická, dožadovala se léčby na tyto potíže a dávala je do souvislosti s konfliktem o kterém hovořila. V minulosti k takové situaci nedošlo, proto psychiatrička stav žalobkyně uzavřela jako PTSP. Z pohledu znalkyně ta souvislost zřejmě souzněla, ale těžko říct do jaké míry byla žalobkyně motivovaná následně se„ uzdravovat“, zejména když zjistila, že tato situace bude dál šetřena. Je na zvážení soudu, do jaké míry lze tuto situaci vnímat jako mimořádnou z hlediska posuzované. Žalobkyně v životě prožila mnoho stresových situací, které doteď zvládala. Motivace, o které se zmínila znalkyně [celé jméno znalkyně] je nejvýše pravděpodobná, že nejspíše byla neuroticky stigmatizovaná osobnost žalobkyně po konfliktu dekompenzována čili nelze tyto příznaky PTSP považovat za vymyšlené či vyloučené. Z hlediska forenzního lze o PTSP hovořit, pokud přetrvává delší dobu, obvykle znalkyně doporučuje půl roku až rok po předmětné události. Nejedná se o psychotrauma, které by ve své závažnosti mělo odeznít třeba do měsíce. O takové poruše však znalkyně nemůže mluvit v době, kdy byla žalobkyně pozorována. Žalobkyně není osobnost, která by do doby předmětného konfliktu neprožívala stresové situace, nejednalo se u ní o mimořádnou situaci, kdy byla ohrožena na životě a stalo se jí to už v minulosti, navíc trpěla pocity křivdy. Žalobkyně nebyla zcela šokována výskytem konfliktu, který byl posuzován, ke konfliktům docházelo opakovaně, tento byl vyhrocený. Nelze říct, že by žalobkyně byla zcela překvapena, nejednalo o reakci, která by nebyla předvídatelná. Nejednalo se o takové násilí, které by žalobkyni překvapilo, které by nečekala a se kterým by nemohla počítat.

65. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (§ 1).

66. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (§ 3028 odstavec 2 o. z.).

67. Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (§ 420 odstavec 1 zákona č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku, účinného od 31. 12. 2013 (dále obč. zák.).

68. Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (§ 444 ob. zák.).

69. Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval (§ 445 obč. zák.).

70. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským (§ 446 obč. zák.).

71. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu (§ 447 odstavec 1 obč. zák.).

72. Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 100-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (§ 100 odstavec 1 obč. zák.).

73. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá, a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.).

74. Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá (§ 106 odstavec 1 obč. zák.).

75. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (§ 106 odstavec 2 obč. zák.

76. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení; jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis (§ 517 odst. 1, 2 obč. zák.)

77. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

78. Výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

79. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům:

80. Žalobkyně se vůči žalované domáhala náhrady škody na zdraví, která ji měla vzniknout v příčinné souvislosti s popsaným útokem žalované ze dne 23. 4. 2011, kdy ji žalovaná zezadu napadla dřevěnou holí, kterou ji přetáhla přes záda, poté ji škrtila šňůrkou s přívěskem a kopala jí kolenem do břicha, přičemž jí způsobila zranění, a to rýhu na krku, podlitiny na obličeji, v horní části hrudníku, na boku a břichu, na obou pažích a na zádech. Po útoku byla ošetřena [anonymizováno] [jméno]. [příjmení] na pohotovosti v nemocnici v [obec]. Následně dne 27. 4. 2011 celou záležitost oznámila na [stát. instituce]. Její ošetřující lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze Zdravotního střediska [obec] dne 26. 4. 2011 rozhodl o její pracovní neschopnosti, která trvala až do 1. 1. 2013. V důsledku útoku žalované trpěla psychickými problémy, byla v péči psychologa i psychiatra, dokonce byla dvakrát hospitalizována na psychiatrické klinice. Po ukončení pracovní neschopnosti pak nemohla z důvodu zdravotního omezení vykonávat práci jako před napadením, a to práci sanitářky. Vůči žalované tedy požaduje náhradu škody na zdraví za bolestné, ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti.

81. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, účastníci jsou povinni tvrdit skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky a k těmto tvrzením jsou povinni nabídnout soudu důkazy. Při hodnocení důkazů ve věci soud pečlivě přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Dospěl k závěru, že k napadení žalobkyně žalovanou tak, jak je to popsáno v žalobě, skutečně došlo. Protiprávní jednání žalované a v jeho důsledku fyzické zranění žalobkyně je spolehlivě prokázáno účastnickou výpovědí žalobkyně, výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno svědkyně], přičemž tyto výpovědi jsou v souladu s dalšími důkazy, a to zdravotním záznamem vystaveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z chirurgické ambulance [anonymizováno] nemocnice [obec] dne 23. 4. 2011, který žalobkyni po útoku ošetřoval na pohotovosti, trestním spisem č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], který obsahuje fotografickou dokumentaci s popisem zranění žalobkyně, a zejména pak se znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně], soudní znalkyně z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství ze dne 22. 8. 2019. Svědek [celé jméno svědka] je sice manželem žalobkyně a svou výpovědí by se mohl snažit žalobkyni pomoct, jeho výpověď však je v souladu s výpovědí dalších svědků, kteří nejsou s žalobkyní ani v příbuzenském, ani v přátelském poměru, a nemají k žalobkyni žádný bližší vztah. Soud ohledně těchto svědků nezjistil žádné okolnosti, které by jejich věrohodnost zpochybňovaly a u těchto svědků nebyl prokázán zájem na výsledku tohoto sporu. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v den napadení šla žalobkyně ven se psem a viděl, že žalovaná běžela za žalobkyní. Neviděl sice co se stalo, ale slyšel křik. jednalo o nějaké násilí, slyšel i pláč. Za žalovanou přiběhli syn [jméno] i její manžel, a když se vraceli žalovaná se chlubila, že„ dala“ žalobkyni, čímž říkala, že jí tahala za vlasy, že došlo k incidentu. Manžel žalované se chlubil, že nakopl manžela žalobkyně do zadnice a ukazoval mu špinavou špičku botasky. Večer se pak dověděl, že žalobkyni odvezl soused [příjmení] do nemocnice. Jeho výpověď je ve shodě s výpovědí svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně], které manžel žalované také ukazoval bílou tenisku, špinavou od toho, jak nakopal manžela žalobkyně. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že toho dne okolo 18 hodiny za ním na pole přiběhla žalobkyně s žádostí o odvoz na pohotovost s tím, že i s manželem byli pobiti [anonymizováno], odvezl je na pohotovost v [obec], a po ošetření je zavezl zpět domů. Zranění způsobené žalobkyni je popsáno ve zdravotním záznamu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 4. 2011, který ji večer na pohotovosti ošetřil a následně v trestním spise č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], který obsahuje fotografickou dokumentaci s popisem zranění žalobkyně zachycených na jednotlivých fotografiích. Uvedenými důkazy má soud za prokázané, že žalovaná dne 23. 4. 2011 napadla žalobkyni dřevěnou holí, kterou ji přetáhla přes záda, škrtila ji šňůrkou s přívěskem kolem krku a kopala ji kolenem do břicha, a tímto jednáním jí způsobila zranění popsaná ve zdravotním záznamu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 4. 2011. Zjištěné skutečnosti jsou jednoznačně podpořeny výše uvedeným znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně] ze dne 22. 8. 2019, ve kterém znalkyně dospěla k závěru, že poranění žalobkyně odpovídají svým charakterem, lokalizací a počtem spíše násilí aktivnímu a konstatovala, že výpověď žalobkyně není v zásadním rozporu s objektivně zjištěnými známkami úrazu. Na základě zjištěného protiprávního jednání je proto dána odpovědnost žalované za škodu, způsobenou žalobkyni.

82. Žalovaná ve věci uplatnila námitku promlčení nároků uplatněných žalobkyní, soud se proto ve věci touto námitkou důkladně zabýval. Dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná a je uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dle výše citovaného § 106 obč. zák. v tehdy účinném znění pro právo na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí doba, která běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Při škodě na zdraví jsou jednotlivé složky práva na náhradu škody samostatnými dílčími nároky, které se promlčují samostatně. U bolestného se za počátek promlčecí doby považuje zásadně ukončení léčebného procesu. Žalobkyně uplatnila tento nárok ve spojitosti s pracovní neschopností trvající od 26. 4. 2011 až do 1. 1. 2013, a za tuto dobu uplatnila rovněž nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, současně uplatnila i nárok na náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti. U náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se za počátek promlčecí doby považuje zpravidla den vyplacení poslední dávky nemocenského, u náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti den každé měsíční výplaty, která je nižší než původně docilovaný výdělek, a při invaliditě pak doručení rozhodnutí o invalidním důchodu. Jak je uvedeno pro počátek běhu subjektivní dvouleté lhůty je rozhodné, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě (nikoliv tedy o protiprávním úkonu) a kdo za ni odpovídá. Při posuzování, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, přičemž dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozvěděl o majetkové, popř. o nemajetkové újmě určitého druhu a rozsahu, které lze objektivně vyčíslit v penězích, aby mohl svůj nárok na náhradu škody uplatnit u soudu.

83. Dle výše citovaného znaleckého posudku ze dne 30. 10. 2020 je výše intelektu žalobkyně lehce nad hranicí intelektového defektu, tedy v oblasti hlubokého podprůměru (resp. dle dřívější klasifikace v hraničním pásmu mentální retardace). Žalobkyně se o tom, že se může domáhat nároku na náhradu škody, za kterou odpovídá právě žalovaná, dověděla až na jaře 2014 při návštěvě poradny Bílý kruh bezpečí v [obec], proto teprve následně dne 24. 4. 2014 byla podána žaloba. S ohledem na uvedené a s ohledem na skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů, kdy pracovní neschopnost žalobkyně trvala od 26. 4. 2011 do 1. 1. 2013 (viz. rozhodnutí o pracovní neschopnosti potvrzení o příjmu žalobkyně za dobu před a po skončení pracovní neschopnosti, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, rozhodnutí a posudky o invaliditě žalobkyně a o výměře invalidního důchodu) má soud za to, že žalobkyní uplatněné nároky na náhradu škody na zdraví promlčeny nejsou.

84. I pokud by tento závěr soudu nebyl správný, má soud za to, že žalovanou vznesená námitka promlčení nároků žalobkyně, je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky (například nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95), nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 718/11, nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5014/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 740/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3175/2018). Tyto soudy ve svých rozhodnutích opakovaně uvedly, že úkolem soudu v podmínkách materiálního právního státu je nalézání řešení, které by zajišťovalo realizaci práv účastníků sporu a není-li to možné, rozhodnout v souladu s ideou spravedlnosti (srov. nález. Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2048/09). Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, nicméně nevyloučil výskyt situací, v nichž je uplatnění této námitky zneužitím práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němu by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčení doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své právo včas neuplatnil. Opakovaně uvedl, že zásada výkonu práv v souladu s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat dopad zákona a dávat soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Dobré mravy lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních. Není tedy vyloučeno, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Postup soudu podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku je možný jen ve výjimečných situacích, okolnosti případu musejí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. V této věci lze na základě výše uvedeného dovodit, že uplatnění námitky promlčení žalovanou by bylo možné považovat za zneužití práva na úkor žalobkyně, neboť žalovaná se fyzického napadení dopustila úmyslně, její jednání zůstalo nepotrestáno, kdy přestupková komise skutek postoupený jí policií jako přestupek odložila z toho důvodu, že od doby, kdy měl být přestupek spáchán uplynul víc jak rok a po této propadné lhůtě, nelze přestupek projednávat. Soud proto námitku promlčení vznesenou žalovanou považuje za námitku uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. O výkon práva v rozporu s dobrými mravy jde i s ohledem na účel občanského soudního řízení, který je v § 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, vymezen nejen jako spravedlivá ochrana práv a oprávnění zájmů, ale také jako výchova k zachovávání zákonů a čestnému plnění povinností. V této věci je nepochybné, že žalovaná si musela být v důsledku svého útoku na žalobkyni po celou dobu své povinnosti k náhradě škody vědoma.

85. Po provedeném dokazování na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyni zcela po právu náleží bolestné za způsobené zranění – rýhu na krku, podlitiny na obličeji, v horní části hrudníku, na boku a břichu, na obou pažích a na zádech, a to ve výši 8.100 Kč jak vyplývá z bodového ohodnocení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 31. 5. 2016 (67,5 bodu * 120 Kč dle tehdy účinné vyhlášky č. 440/2011 Sb.) a náhrada nákladů na zpracování bodového hodnocení bolestného ve výši 400 Kč, vyplývající z pokladních dokladů ze dne 31. 5. 2016, celkem tedy částka ve výši 8.500 Kč. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 2. 9. 2016 (viz č. l. 113 spisu), dne 3. 9. 2016 byla žalovaná povinna plnit, a protože žalovaná neplnila dobrovolně, je od následujícího dne, tj. od 4. 9. 2016 v prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky 0,05 %, proto má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z přiznané částky od 4. 9. 2016 do zaplacení. Soud proto žalobě v této části jako důvodné vyhověl.

86. Žalobkyně se v příčinné souvislosti s napadením žalovanou dne 23. 4. 2011 dále domáhala náhrady škody na zdraví za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. K tomu uvedla, že její ošetřující lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rozhodl dne 26. 4. 2011 o její dočasné pracovní neschopnosti, která následně trvala až do 1. 1. 2013. V jejím průběhu byla v souvislosti s utrpěným úrazem dvakrát hospitalizována na psychiatrické klinice ve [anonymizováno] nemocnici [obec] [obec], a to od 5. 12. do 18. 12. 2011 a od 14. 8. 2012 do 27. 9. 2012. Po propuštění z nemocnice absolvovala v době od 9. 11. do 30. 11. 2012 lázeňskou péči v [obec]. Následně byla v péči psychologů, a to [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a poté [anonymizováno] [příjmení], u které se léči doposud. Doposud je v péči psychiatrické, a to u [anonymizováno] [celé jméno svědkyně]. Od 4. 12. 2012 jí byla přiznána invalidita I. stupně, která trvá doposud. Tvrdila, že krátce po napadení se u ní začaly projevovat psychické potíže v podobě hlubokých depresivních stavů. Doložila lékařské zprávy k prokázání skutečnosti, že v důsledku napadaní žalovanou se u ní vyvinula těžká posttraumatická stresová porucha s rozvojem těžké deprese. Do napadení byla zaměstnána jako sanitářka ve [anonymizováno] nemocnici [obec] [obec], po ukončení pracovní neschopnosti pak nemohla z důvodu zdravotního omezení tuto práci vykonávat, proto nastoupila do jiného zaměstnání. Co se týká těchto uplatněných nároků žalobkyně, ohledně nich soud dospěl k závěru, že nejsou důvodné.

87. Při rozhodnutí o těchto dalších nárocích žalobkyně soud zcela vyšel ze závěrů výše uvedených znaleckých posudků a výslechu znalkyň, na které soud v podrobnostech odkazuje. Soud rekapituluje, že znaleckým posudkem ze dne 22. 8. 2019 znalkyně [celé jméno znalkyně] ohledně závažnosti vzniklých poranění žalobkyně bylo prokázáno, že se jednalo pouze o poranění lehká až povrchní, kdy předpokládaná délka léčby v obdobných případech nepřesáhne jeden týden. Žalobkyně nebyla následkem těchto zranění v přímém ohrožení života. Žalobkyně nebyla těmito poraněními nijak omezena v běžném způsobu života, což potvrdila ve své účastnické výpovědi, mohla se normálně pohybovat, nepotřebovala pomoc jiné osoby. Tato poranění nebyla důvodem její pracovní neschopnosti, tím byly žalobkyní uváděné psychické problémy po útoku žalované.

88. Ze společného znaleckého posudku ze dne 30. 10. 2020 znalkyň [celé jméno znalkyně] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze znaleckého posudku ze dne 30. 11. 2022 [celé jméno znalkyně], a z výslechu obou znalkyň vzal soud za prokázané a rekapituluje, že žalobkyně trpí neurotickými potížemi, které souvisí s její nepříznivou životní situací – špatnými sousedskými vztahy, zdravotními potížemi i finanční a pracovní problematikou. Netrpí však žádnou významnou duševní poruchou, která by přímo souvisela s konfliktem a jejím napadením dne 23. 4. 2011. Jednoznačně nelze považovat za zavazující závěr diagnostiku posttraumatické stresové poruchy, kterou provedli na psychiatrické klinice v roce 2012, neboť se jednalo o pracovní diagnózu podle příznaků jejich pacientky, kterou současně taktéž zpochybnili právě proto, že chování žalobkyně jako pacientky nebylo v souladu s popsanou diagnostikou této poruchy. Diagnóza z klinického pracoviště není znalecký závěr, má spíše vystihovat pohled ze strany pacienta a zcela jistě je správné současně vyjádřit pochybnosti proč tomu tak třeba není. Neurotické potíže mohou přetrvávat celoživotně, ale posttraumatická stresová porucha odeznívá prakticky nevratně, pokud není důvod pro její vznik novým závažným psychotraumatem. Posttraumatická stresová porucha byla v propouštěcí zprávě žalobkyně z psychiatrické kliniky sice uvedena, ale současně byla i zpochybněna s odkazem na pravděpodobnou agravaci (zveličování) této poruchy. Nelze proto jednoznačně určit, jaký vliv mají ostatní okolnosti a faktory na psychické potíže žalobkyně, neboť zcela jistě hrozící exekuce je okolností velmi zatěžující a závažnou. Žalobkyně má sklony k agravaci, své problémy si nevymýšlí, ale má tendenci je zveličovat. Kromě zveličování vlastních potíží, má tendenci dělat se lepší, líčí samu sebe ve jménu požadovaného společného ideálu. O svých potížích je přesvědčena, všechny své potíže vidí mnohem horší, než ve skutečnosti jsou. Specifická věrohodnost (věrohodnost výpovědí k vyšetřovaným událostem) je snížená, přičemž na tomto snížení se podílí několik faktorů, a to omezená sebekritičnost, konfabulatorní tendence (uvádění smyšlenek) a agravační tendence.

89. Významné je rovněž zjištění, že z psychologického hlediska se odeznění potíží prodlužuje i samotným soudním jednáním a vědomím žalobkyně dostát nějaké satisfakce, tím se její psychologické potíže udržují, je obecný poznatek, že očekávaný výsledek podporuje dané projevy. Pokud má člověk pocit nespravedlnosti, že mu někdo ublížil, chce, aby se tomu druhému také něco stalo, a aby byl nějak potrestán, a nedá se přesně říct, z jakého podílu je to podvědomé a z jakého vědomé.

90. Vzhledem k předchozí diagnostice a trvající produkci žalobkyně, byl její stav hodnocen jako agravace posttraumatické stresové poruchy. U žalobkyně se v době znaleckého vyšetření v srpnu 2020 nejednalo a ani v současné době se nejedná o posttraumatickou stresovou poruchu. Žalobkyně trpí neurotickými příznaky, které nejsou forenzně významné. Tyto potíže produkuje prakticky od prvního psychiatrického vyšetření až do dnešní doby, právě proto znalkyně zpochybnila diagnostiku posttraumatické stresové poruchy, neboť taková porucha je velmi závažná, znemožňuje člověku žít běžný život, při takto pociťovaných potížích není člověk schopen podávat pracovní výkon a mění se jeho osobnost, ale u žalobkyně takové příznaky pozorovány nebyly. Znalkyně nesouhlasila s diagnostikou ošetřující lékařky žalobkyně, psychiatričky [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], neboť ta zaznamenávala uváděné informace o duševním stavu žalobkyně, nepřehodnocovala je z hlediska forenzního a po celou dobu psala prakticky stejnou medikaci včetně doporučení. Posttraumatická stresová porucha má určitý vývoj a obyčejně se alespoň zmírňuje nebo zcela odezní po určité době adaptace na stres, který dotyčný člověk prožije. To se dle příznaků, které žalobkyně uváděla, po celou dobu nedělo. Znalkyně nezpochybnila, že žalobkyně celou situaci v místě bydliště neuroticky prožívá, cítí se poškozena, ukřivděna a pravděpodobně se domáhá zadostiučinění za ponížení po předchozích konfliktech s žalovanou. Z praktického hlediska je však vyloučeno, aby tak intenzivní potíže prožívala neustále po celou dobu, a při tom přiměřeně fungovala ve svém okolí. Co se týká případné diagnostiky posttraumatické stresové poruchy krátce po konfliktu, nelze vyloučit, že do doby hospitalizace dne 14. 8. 2012 příznaky této posttraumatické stresové poruchy měla, znalkyně však nemůže potvrdit, že tato porucha byla vyjádřena v plné míře. Ujasnění, o jakou duševní poruchu a osobnost jde, nastalo až v průběhu druhé hospitalizace na psychiatrické klinice. V této době znalkyně vyloučila, že žalobkyně takovou poruchou trpěla. I přes popisy příznaků, které by mohly svědčit pro posttraumatickou stresovou poruchu, těmito potížemi zřejmě netrpěla, protože se chovala naprosto přiměřeně, dokázala fungovat, aniž by tyto příznaky produkovala. Je naprosto vyloučené, že tyto potíže byly objektivně podloženy v roce 2012 i v roce 2020, tyto potíže nemohou přetrvávat beze změny celou tu dobu. V průběhu hospitalizace v roce 2012 se prokázalo, že jmenovaná netrpí touto posttraumatickou stresovou poruchu, jejíž příznaky v té době produkovala, a takto na to bylo poukázáno i v závěru hospitalizace. Jisté je, že žalobkyně byla v době psychiatrického ambulantního vyšetření u [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] úzkostně neurotická, dožadovala se léčby na tyto potíže a dávala tyto potíže do souvislosti s konfliktem, o kterém hovořila. V minulosti k takové situaci nedošlo, proto psychiatrička stav žalobkyně uzavřela jako posttraumatickou stresovou poruchu. Z pohledu znalkyně ta souvislosti zřejmě souzněla, ale těžko říct do jaké míry byla žalobkyně motivovaná následně se„ uzdravovat“, zejména když zjistila, že tato situace bude dál šetřena. Žalobkyně v životě prožila mnoho stresových situací, které doteď zvládala. Není osobnost, která by do doby předmětného konfliktu neprožívala stresové situace, nejednalo se u ní o mimořádnou situaci, kdy byla ohrožena na životě a stalo se jí to už v minulosti, navíc trpěla pocity křivdy. Žalobkyně nebyla zcela šokována výskytem konfliktu, který byl posuzován. Ke konfliktům docházelo opakovaně, tento byl vyhrocený a nelze říct, že by žalobkyně byla zcela překvapena. Podle znalkyně se nejednalo o reakci, která by nebyla předvídatelná., nejednalo se o takové násilí, které by žalobkyni překvapilo, které by nečekala a se kterým by nemohla počítat.

91. Soud konstatuje, že znalecké posudky ve věci byly podány s veškerou pečlivou odborností, a soud o jejich závěrech nemá žádné pochybnosti. To se týká rovněž provedených znaleckých výslechů a jejich závěrů.

92. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ve věci nebyla prokázána rozhodná skutková tvrzení žalobkyně o tom, že její psychické potíže, pro které byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a v jejichž důsledku jí byla diagnostikována těžká posttraumatická stresová porucha, byly v příčinné souvislosti s fyzickým napadením žalovanou dne 23. 4. 2011. Znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchou netrpěla, ani v současnosti netrpí. Tato porucha byla sice uvedena v propouštěcí zprávě žalobkyně z psychiatrické kliniky, ale současně byla i zpochybněna s odkazem na pravděpodobnou agravaci (zveličování) této poruchy a nelze ani souhlasit s diagnostikou ošetřující lékařky žalobkyně, [anonymizováno] [celé jméno svědkyně]. Posttraumatická stresová porucha má určitý vývoj a obyčejně se alespoň zmírňuje nebo zcela po určité době odezní. Žalobkyně má sklony ke zveličování, své problémy si nevymýšlí, ale má tendenci je zveličovat, je o nich přesvědčená, a vidí je mnohem horší, než ve skutečnosti jsou. Důležité je zjištění, že z psychologického hlediska se odeznění potíží prodlužuje samotným soudním jednáním a vědomím žalobkyně dostát nějaké satisfakce, čímž se její psychologické potíže udržují. Je prokázáno, že žalobkyně nesporně měla neurotické potíže, které však souvisely se stresovým prostředím, ve kterém dlouhodobě žila (konfliktní sousedské vztahy, špatná finanční situace, dluhy a zejména hrozící exekuce) které však nejsou natolik výrazné, aby ji omezovaly v běžném životě.

93. Podle soudu je velmi významné, a nelze pominout ani rodinné prostředí žalobkyně a její soužití s manželem [celé jméno svědka]. Ten ji dne 30. 6. 2007 napadl nožem a způsobil jí zranění, v jehož důsledku musela podstoupit akutní operaci, jinak by mohlo dojít k vykrvácení s následkem smrti. Jeho duševní stav byl v souvislosti s tímto útokem znalecky zkoumán a psychiatrickým vyšetřením byly u manžela žalobkyně shledány známky závažné duševní choroby ve smyslu psychotického onemocnění nebo těžké alternace emotivity. Po proběhlém poúrazovém krvácení do mozku a následné evakuaci krevní sraženiny se u něj rozvinul poúrazový stav s poškozením mozku a psychických funkcí v podobě těžkého organického psychosyndromu s pseudoneurastenickou symptomatologií, irritabilitou a výrazně sníženou frustrační i stresovou tolerancí, počínající zatím lehká parciální deteriorací intelektu. Znalec konstatoval přítomnost výrazně emočně nestabilních osobnostních poruch, které jsou organicky podmíněné a jeví až známky psychopatizace a depravace osobnosti s tím, že bez adekvátní terapie se z psychiatrického hlediska jeví jeho pobyt na svobodě jako potencionálně nebezpečný, především pro možnost opakování obdobného jednání. Znalec proto doporučil uložení ochranného léčení psychiatrického a protialkoholního v ambulantní formě. Z evidence rejstříku trestů manžela žalobkyně vyplynulo, že byl ve třech případech odsouzen zdejším soudem, v jednom případě mu byl uložený trest odnětí svobody podmíněně přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně; v dalších případech mu byl uložen peněžitý trest a další podmíněný trest odnětí svobody. Z výpovědi manžela žalobkyně bylo zjištěno, že již po jeho útoku měla žalobkyně psychické problémy, měla bolesti a občas si poplakala. Po jeho útoku žalobkyně docházela k lékařce [celé jméno svědkyně], která jí předepsala léky na psychiku.

94. Z výše uvedeného je prokázáno, že v případě žalobkyně na její zdravotní a duševní stav působilo mnoho faktorů, žalobkyně má více důvodů pro produkci neurotických potíží, přičemž ze znaleckých závěrů vyplynulo, že nelze oddělit, jak se na potížích žalobkyně projevilo chování žalované a ostatní okolnosti a faktory, a nelze jednoznačně určit, jaký vliv mají tyto ostatní okolnosti a faktory na psychické potíže žalobkyně. Nelze tedy dospět k jednoznačnému závěru, že náhrada škody na zdraví, které se žalobkyně dále domáhá, vznikla v příčinné souvislosti s napadením žalobkyně žalovanou.

95. Ze znaleckých závěrů dále vyplynulo, že žalobkyně nebyla zcela šokována výskytem posuzovaného konfliktu s žalovanou, který byl vyhrocený. Ke konfliktům docházelo opakovaně a nelze říct, že by žalobkyně byla zcela překvapena. Nejednalo o reakci, která by nebyla předvídatelná., nejednalo se o takové násilí, které by žalobkyni překvapilo, které by nečekala a se kterým by nemohla počítat. Z pohledu soudu tedy nelze konflikt s žalovanou vnímat jako mimořádný z hlediska osobnosti žalobkyně s ohledem na všechny stresové situace, která zvládala a které již v životě prožila. Bylo prokázáno, že mezi rodinami účastnic bylo napětí, konflikty, hádky, vzájemné napadání, pro které byli její jednotliví členové vyšetřováni a bylo vedeno přestupkové řízení, což se týkala i žalobkyně.

96. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ve zbývající části, tedy v části o zaplacení částky 397.775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2014 do zaplacení a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.500 Kč od 24. 4. 2014 do 3. 9. 2016, není žaloba důvodná, a proto ji soud v tomto rozsahu zamítl.

97. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud z provedených důkazů již nevzal nic podstatného ani významného pro posouzení tohoto sporu. Má za to, že ve věci rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

98. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Žalovaná, která v poměru k výši uplatněné částky, neměla úspěch pouze v nepatrné části (2 %), by měla právo na náhradu nákladů řízení. Protože tuto náhradu nepožadovala, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

99. Žalobkyně byla ve věci osvobozena od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud proto dle § 2 odst. 3 věty první citovaného zákona uložil poplatkovou povinnost žalované, a to podle výsledku řízení. Poplatek z přiznané částky ve výši 8.500 Kč dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze citovaného zákona, činí částku 2.000 Kč, která je dle § 7 odst. 1 citovaného zákona splatná ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení