5 C 59/2024 - 82

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], t.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o zaplacení 31.330 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % jdoucími z částky [částka] od 26.7.2023 do zaplacení, ve výši 8,25 % jdoucími z částky [částka] od 26.7.2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % jdoucími z částky [částka] od 24.3.2023 do 25.7.2023, a dále jen z částky [částka] od 26.7.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,43 % z částky [částka] od 24.3.2023 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,25 % jdoucími z částky [částka] od 24.3.2023 do 25.7.2023, a dále jen z částky [částka] od 26.7.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % z částky [částka] od 24.3.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % z částky [částka] od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalované zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouvu nazvaná „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 28. 1. 2020 (dále také jen jako „smlouva o úvěru č. [hodnota]“), na jejímž základě byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po [částka], a to spolu s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách počínaje dnem 4. 2. 2020, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 23. 3. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne 24. 3. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,57 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaná zaplatila za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku [částka]. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 4. 2021. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, a to s účinností k tomuto datu. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalované. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota] bez příslušenství za žalovanou částku [částka]. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně však požaduje po žalované úhradu dlužné částky jen ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad za služby ve výši [částka], dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. úrok ve výši 24,57% ročně z částky [částka] od 24. 3. 2021 do data postoupení 23.3.2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (tj. zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od 24. 3. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023), úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 24. 3. 2023 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu nazvanou „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 5. 5. 2020 (dále také jen jako „smlouva o úvěru č. [hodnota]“), na jejímž základě byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po [částka], a to spolu s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách počínaje dnem 12. 5. 2020, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 29. 6. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne 30. 6. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,82 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaná zaplatila za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku [částka]. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 4. 2021. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne rovněž bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalované. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota] bez příslušenství částku [částka]. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně však požaduje po žalované úhradu dlužné částky jen ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad za služby ve výši [částka], dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. úrok ve výši 20,82 % ročně z částky jistiny 10.678,80 od 30. 6. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (tj. zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 10.678,80 od 30. 6. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023), úroků ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.678,80 od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 24. 3. 2023 do zaplacení. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu nazvanou „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 25. 7. 2020 (dále také jen jako „smlouva o úvěru č. [hodnota]“), na jejímž základě byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po [částka], a to spolu s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách počínaje dnem 1. 8. 2020, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 18. 9. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne 19. 9. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,43 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaná zaplatila za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku [částka]. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 4. 2021. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne rovněž bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalované. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota] bez příslušenství částku [částka]. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně však požaduje po žalované úhradu dlužné částky jen ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad za služby ve výši [částka], dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. úrok ve výši 23,43 % ročně z částky jistiny 13.000,- od 19. 9. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (tj. zákonný úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 13.000,- od 19. 9. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023), úroků ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.000,- od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 24. 3. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaná dále prohlásila, že poskytla právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaná nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Dle právního názoru žalobkyně případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť ta byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla o zaplacení upomínána před podáním žaloby, avšak tato neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. [právnická osoba] listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ č. [hodnota] ze dne 28. 1. 2020 má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO: [IČO], jako věřitelkou a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované při jejím podpisu peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [adresa].400 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

4. Z karty zákazníka ze dne 28. 1. 2020 má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu č. [tel. číslo] platného do dne 4. 9. 2027. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení, přičemž se jedná o její druhé bydliště za poslední tři roky. Žalovaná uvedla, že jednak od roku 2014 pobírá invalidní důchod ve výši [částka], jednak má další příjmy ve výši [částka], jejich zdroj a původ však nebyl uveden. Jako své výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka]. Dále má výdaje spojené se splátkami úvěrů ve výši [částka]. Žalované tedy zbývá k dispozici částka [částka] měsíčně na splátky úvěru. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaná nemá u společnosti [právnická osoba], ani mimo ni žádné další úvěry. Žalovaná dále prohlásila, že proti její osobě JSOU vedeny exekuce, ale kolonka o jejich počtu zůstala nevyplněna.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ č. [hodnota] ze dne 5. 5. 2020 má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO: [IČO], jako věřitelkou a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované při jeho podpisu peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala v hotovosti vrátit částku v celkové výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [adresa].200 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

6. Z karty zákazníka ze dne 5. 5. 2020 má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu č. [tel. číslo] platného do dne 4. 9. 2027. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení, přičemž se jedná o její druhé bydliště za poslední tři roky. Žalovaná uvedla, že jednak od roku 2014 pobírá invalidní důchod ve výši [částka], jednak má další příjmy ve výši [částka], jejich zdroj a původ však nebyl uveden. Jako své výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka]. Dále má výdaje v podobě pravidelné platby ve výši [právnická osoba] Kč a splátkami úvěrů ve výši [částka]. Žalované tedy zbývá k dispozici částka [částka] měsíčně na splátky úvěru. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaná má u společnosti [právnická osoba] zápůjčku ve výši [částka] se splátkou [částka] měsíčně. Mimo tuto společnost jiné úvěry ani zápůjčky nemá. Žalovaná opět dále prohlásila, že proti její osobě JSOU vedeny exekuce, ale kolonka o jejich počtu zůstala nevyplněna.

7. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ č. [hodnota] ze dne 25. 7. 2020 má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO: [IČO], jako věřitelkou a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované při jeho podpisu peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala v hotovosti vrátit částku v celkové výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. [adresa].400 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

8. Z karty zákazníka ze dne 25. 7. 2020 má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu č. [tel. číslo] platného do dne 4. 9. 2027. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení, přičemž se jedná o její druhé bydliště za poslední tři roky. Žalovaná uvedla, že jednak od roku 2014 pobírá invalidní důchod ve výši [částka], jednak má další příjmy ve výši [částka], jejich zdroj a původ však nebyl uveden. Jako své výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka]. Dále má výdaje v podobě splátek úvěrů ve výši [částka] měsíčně. Žalované tedy zbývá k dispozici částka [částka] měsíčně na splátky úvěru. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaná má u společnosti [právnická osoba] zápůjčku ve výši [částka] se splátkou [částka] měsíčně. Mimo tuto společnost jiné úvěry ani zápůjčky nemá. Žalovaná opět prohlásila, že proti její osobě JSOU vedeny exekuce, ale kolonka o jejich počtu zůstala rovněž opět nevyplněna.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 19. 4. 2023 na adresu [adresa], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávek.

11. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 10. 7. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 10. 7. 2023 na adresu [adresa], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 25. 7. 2023.

12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byly uzavřeny celkem [hodnota] smlouvy o úvěru, a to ze dne 28. 1. 2020; ze dne 5. 5. 2020 a ze dne 25. 7. 2020. Současně se však jedná o spotřebitelské úvěry (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru.

22. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr [právnická osoba] v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Především je třeba zdůraznit, že žalovaná je poživatelkou invalidního důchodu, jehož výše mimo jiné nepřesáhla částku [částka] měsíčně! Již tato skutečnost měla právní předchůdkyni žalobkyně signalizovat, že zdravotní stav žalované je dlouhodobě nepříznivý a má nepochybně svůj vliv na schopnost žalované zapojit se do pracovního procesu. Věřitel je přitom povinen vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalované ani v jednom ze tří případů na její zdravotní stav nijak dále nedotazovala a ani nežádala lékařskou zprávu, která by se vyjadřovala k pracovním omezením žalované. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně ani neověřovala historii předchozích pracovních poměrů žalované. Dále není zřejmé, na základě čeho byly ověřovány a z jakých zdrojů měly žalované plynout další příjmy, které žalovaná uváděla v odlišných hodnotách. Konečně nelze přehlédnout, že žalovaná vždy při sjednávání spotřebitelského úvěru výslovně uvedla, že jsou proti její osobě vedeny exekuce. Žalobkyně tuto skutečnost při hodnocení majetkových poměrů žalované zcela opomenula, o čemž svědčí i to, že kolonka o jejich počtu zůstala vždy nevyplněna.

24. Shora uvedený postup právní předchůdkyně žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry. Naopak všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, a to nejen vzhledem k nízké výši invalidního důchodu, ale i s ohledem na skutečnost, že proti osobě žalované byly vedeny exekuce. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalované úvěry vůbec poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Důsledkem tohoto postupu nesplnění zákonné povinnosti je tedy absolutní neplatnost dotčených úvěrových smluv a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

26. V řízení pak bylo prokázáno, že v případě úvěrové smlouvy č. [hodnota] žalovaná v hotovosti převzala částku [částka] a je tak povinna ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na tento svůj dluh uhradila již celkem částku [částka] a v plném rozsahu tak zaplatila jistinu [částka]. Za této situace tak není povinna na tento svůj závazek již cokoliv splácet. V případě úvěrové smlouvy č. [hodnota] žalovaná v hotovosti převzala částku [částka] a je tak povinna ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na tento svůj dluh zaplatila [částka], k zaplacení tak zbývá [částka] (14.000,- - 11.470,-). Konečně v případě úvěrové smlouvy č. [hodnota] žalovaná v hotovosti převzala částku [částka] a je tak povinna ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na tento svůj dluh zaplatila jen [částka], k zaplacení tak zbývá [částka] (13.000,- - 6.100,-). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění shora uvedených pohledávek v rámci předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023, a to ve lhůtě nejpozději do 25. 7. 2023. Žalovaná však na tuto výzvu nijak nereagovala, čímž konkludentně akceptovala žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná tak byla povinna do 25. 7. 2023 svůj závazek vyřešit a od 26. 7. 2023 je tak v prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané celkové částky [částka] (2.530,- + 6.900,-) úroky z prodlení v požadované výši. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15% p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši, a to v případě částky [částka] (úvěrová smlouva č. [hodnota]) ve výši 8,5 % p.a. a v případě částky [částka] (úvěrová smlouva č. [hodnota]) ve výši 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků včetně kapitalizovaného a dalšího odpovídajícího příslušenství zamítnout (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měla převážný úspěch žalovaná, které však žádné náklady v rámci řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení