5 C 62/2019-139

Rubrum

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Svobodou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 78 000 Kč s přísl. a 163 350 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 207 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 28. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části na zaplacení částky 34 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 28. 3. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 90 045,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část zaplacené zálohy na znalečné ve výši 2 581,04 Kč.

Odůvodnění

Žalobce podal dvě žaloby, první vedenou pod sp. zn. 5 C 62/2019 pro zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím s titulu náhrady nemajetkové újmy spojené s trestním řízením ve věci Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 11 T 11/2015, které trvalo od zahájení trestního stíhání 14. 8. 2014 až do zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, tedy téměř čtyři roky. Druhou žalobou vedenou původně pod sp. zn. 6 C 133/2019 se domáhal zaplacení částky 163 350 Kč z titulu náhrady nákladů na zajištění znaleckého posudku [celé jméno znalce]. Soud řízení pod sp. zn. 6 C 133/2019 připojil ke sp. zn. 5 C 62/2019. Soud došel k následujícímu skutkovému stavu. Žalobce uplatnil náhradu škody u žalovaného dne 26. 9. 2018. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 18. 6. 2019 vyhověla požadavku na zaplacení náhrady vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 99 559,52 Kč a náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 40 600 Kč, ve zbylé části (uplatněné žalobou) nárok odmítla ze stejných důvodů, jako je uvedeno shora. Ze spisu 1 T 11/2015 soud zjistil, že dne 19. 6. 2015 vyhlásil prvostupňový soud odsuzující rozsudek, podle kterého se žalobce dopustil přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, když ramenem pásového rypadla zavadil o vodorovné táhlo již namontovaného vazníku, v důsledku čehož došlo k jeho pádu, mimo jiné i na záda poškozeného. Soud vycházel i z výslechu znalce z oboru statika stavebních konstrukcí Ing. [jméno] [příjmení], podle kterého by se konstrukce nemohla zbortit bez vnějšího impulsu, přestože prvotní příčinou pádu bylo vadné provedení kotvení konstrukce. Znalecké posouzení Ing. [příjmení] soud odmítl. Dále soud vycházel z prověrky na místě [celé jméno znalce], který k předchozímu znalci vytknul, že nebyl vzat v potaz dynamický jev a dále že první otěry na rameni bagru jsou ve vzdálenosti od nejvyššího bodu ramene 70 – 80 cm, ale bagr byl postaven do vzdálenosti horizontálně cca 1,25 m od vazníku. Soud ovšem měl za to, že tyto skutečnosti nevylučují v obžalobě uvedený průběh děje. Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 20. 8. 2015 prvostupňový rozsudek zrušil s tím, že rozhodujícím důvodem zrušení je to, že měsíc po vyhlášení prvostupňového rozsudku zpracoval znalec [příjmení] [celé jméno znalce] druhý dodatek ke svému posudku, z něhož vyplývá, že nelze jednoznačně vyloučit i vyvolání případného samovolného pádu konstrukce bez zachycení bagrem, to je ale nutné detailně posoudit znalcem z oboru statiky. Dalším důvodem zrušení bylo to, že obžalovaný doručil další znalecký posudek Ing. [jméno] [jméno], podle kterého konstrukce byla tak špatně vyhotovena, že k jejímu zřícení mohlo dojít i za bezvětří a dokonce i bez nulové montážní vodorovné síly, uvedené sloupy byly prakticky v havarijním stavu. Tento znalec se přiklonil k závěru, že příčina pádu sloupu byla způsobena montážní firmou svou neodborností a nedbalostí až do krajního rizika. Dne 17. 12. 2015 vyhlásil prvostupňový soud druhý odsuzující rozsudek, při kterém zhodnotil i nově doložené znalecké posudky a došel k závěru, že obžalovaný byl při manipulaci s rypadlem neopatrný, rameno rypadla nebylo natažené, jak tvrdil, ale ohnuté tak, že při průjezdu pod druhým vazníkem byl vrchol ramene nad úrovní spodní hrany vazníku. Odvolací soud svým usnesením ze dne 23. 2. 2016 zrušil i druhý prvostupňový rozsudek. Z odůvodnění se podává, že to, že daný případ je problematický, je zřejmé už z toho, kolik znalců se touto kauzou zabývalo a také z toho, že se posudky neobešly bez průběžného doplňování. Otěrové a třecí stopy mohly vzniknout až při dopadu konstrukce. Odvolací soud uložil soudu prvostupňovému vypracovat revizní posudek znaleckého ústavu, právě pro velkou složitost odborného posouzení případu. Okresní soud poté rozsudkem ze dne 19. 4. 2018 obžalovaného zprostil obžaloby s odůvodněním, že revizní znalecký posudek s ohledem na zajištěné stopy nemohl dospět k jednoznačnému závěru, nicméně se přiklonil k tomu, že s ohledem na zajištění vazníků bylo možné, aby vazník spadl bez významnějšího dalšího impulsu, respektive mohl spadnout sám i bez střetu s ramenem rypadla. V připojeném spise žalobce doložil fakturu [číslo] ze dne 10. 10. 2016 splatnou dne 30. 9. 2016 vystavenou dodavatelem [celé jméno žalobce] – BRAVOS na částku 57 475 Kč, a to za pronájmy, přejezdy a přestrojení bagru pro provádění expertíz nutných pro zpracování znaleckých posudku ve věci OS [obec] sp. zn. 1 T 11/2015. Přílohou faktury je rozpis prací, kde je mimo jiné účtována hodinová mzda pracovníka 280 Kč, zápůjčka bagru po 750 Kč/hod, práce za demontování prodlužovacího nástavce ramene 3 hodiny po 280 Kč, přejezd bagru z haly Kruhovka do [obec a číslo] hodiny po 750 Kč a přestrojování práce 8 hodin po 450 Kč. Výpisem z účtu žalobce doložil, že tuto platbu uhradil dne 17. 8. 2017. Dále žalobce doložil fakturu [číslo] vystavenou 29. 12. 2015 a splatnou dne 12. 1. 2016, vystavenou dodavatelem PVC – [právnická osoba] na částku 105 875 Kč, a to za„ práce spojené s přípravou haly pro provádění expertíz, které byly nutné pro zpracování znaleckých posudku v souvislosti s řízením u OS [obec], sp. zn. 1 T 11/2015“. Přílohou této faktury je soupis prací, podle kterého se jedná o převoz vazníků a přípravě haly ve dne 27. – 28. 4. 2015, 5. a 8. 6. 2015 a 9. - 10. 7. 2015. V podrobném rozpočtu prací jsou uvedeny např. montáž ocelových vazníků za 1 210 Kč, ochranné krytí betonové podlahy 3 000 Kč, přesun sutě 17 920 Kč atd. I k této faktuře žalobce výpisem z účtu doložil, že částku uhradil, a to dne 3. 2. 2016. Ze spisu soud dále zjistil, že dne 1. 9. 2014 obviněný podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kde mimo jiné tvrdil, že obvinění nekoresponduje se znaleckým zjištěním z oboru stavebnictví a statika v konstrukcích pozemních staveb a s posudkem Ing. [příjmení]. Stížnost byla zamítnuta usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 18. 9. 2014. Dne 30. 10. 2014 podal obviněný návrh na doplnění vyšetřování, a to o vyhodnocení vzniku deformačních a otěrových stop, obstarání zprávy o větru v době nehody, doplnění znaleckého posudku MUDr. [příjmení] o stanovení mechanizmu zranění poškozeného a provedení vyšetřovacího pokusu za účasti znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. Cuhry. Tyto návrhy byly odmítnuty ze strany PČR dne 7. 11. 2014. Dne 30. 1. 2015 podal obviněný návrh na doplnění vyšetřování, a to zadání znaleckého posudku ústavu, neboť znalec [příjmení] [příjmení] si v jednotlivých odpovědích ve svém výslechu odporuje. Tento návrh byl ze strany PČR dne 3. 2. 2015 zamítnut. Dále soud vycházel z výpovědi znalce [celé jméno znalce]. Podle § 1 odst. 1, 3 zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 písm. a) tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dne dne 21. 10. 2019 soud vyhlásil rozsudek č.j. 5 C 62/2019-61, kde žalobě vyhověl co do částky 163 350 Kč s přísl. a v části na zaplacení částky 78 000 Kč s přísl. žalobu zamítl. Vyhověl žalobě v části na zaplacení nákladů spojených s obstaráním dodatku znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], a to z důvodu, že bylo prokázáno, že tyto náklady byly vynaložené účelně a vedly ke konečnému zproštění obžaloby obžalovaného – v projednávané věci žalobce. Zamítl druhou žalobu na zaplacení odškodnění i materiální újmy, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nedošel k závěru, že by trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouho. Odvolací soud svým usnesení ze dne 4. 5. 2020 č.j. 11 Co 9/2020-97 zrušil prvostupňový rozsudek ze dne 21. 10. 2019 č.j. 5 C 62/2019-61 a soudu uložil několik závazných pokynů. Předně uvedl, že soud rozhodl o jiném nároku, a to o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, namísto požadované náhrady újmy způsobené trestním stíháním neskončeným odsuzujícím rozsudkem. Dále uložil vyzvat žalovaného ke sdělení obdobné judikatury, vztahující se k projednávané věci s tím, že pokud žalobce judikaturu nesdělí, je soud povinen ji zjišťovat sám. Dále uložil vyzvat žalobce k upřesnění skutkových tvrzení o dopadech trestního stíhání do jeho osobnostní sféry, dále zkoumat účelnost nákladů na tři vynaložené pokusy znalce a vypořádat se s tím, že náklady na dva z nich měl platit stát jako zadavatel doplnění posudku dle § 14 a § 18 zákona č. 36/1967 Sb. Dále uložil vypracovat znalecký posudek k výši vyfakturovaných nákladů znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] a vyslechnout jej jako svědka a vyjasnit si, zda má oprávnění k oceňování stavebních prací. Nakonec uložil soudu zrekapitulovat sporné a nesporné skutečnosti a využít poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. v případě nesplnění povinnosti tvrzení či důkazního břemene. K výzvě soudu k upřesnění dopadů trestního stíhání do své osobnostní sféry žalobce sdělil, že dle ustálené judikatury je každé trestní stíhání významným zásahem do soukromého a osobního života a negativně se dotýká pověsti a cti stíhaného (odkázal na rozhodnutí NS ČR či ÚS sp. zn. 30 Cdo 3405/2006, 30 Cdo 1198/2018, 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2813/2011, II. ÚS 590/08 a IV. ÚS 3193/10), žalobce trestní stíhání zvlášť úkorně pociťoval pro nesprávné postupy orgánů trestního řízení, které ignorovaly jeho důkazní návrhy. Odbyly ohledání místa činu a protahovaly trestní řízení na celkem 4,5 roku, po které žil v tíživé nejistotě, zda bude odsouzen. Ohrožen byl dvěma lety trestu odnětí svobody, ale i otázkou citelné náhrady škody, když trestním příkazem mu bylo uloženo společně s [jméno] [příjmení] uhradit zdravotní pojišťovně 529 349 Kč Trestní stíhání rovněž poškodilo jeho vztah k přítelkyni, kterou mohl požádat o ruku až po zprošťujícím rozsudku (vzali se dne 4. 8. 2018 a v září se jim narodilo dítě). Během trestního stíhání byl terčem posměchů, vtípků i urážek a jeho snahy o řádné prošetření případu byly některými lidmi vnímáni jako zbabělost a vyhýbání se odpovědnosti za stíhaný skutek. K výzvě soudu dále žalobce upřesnil žalobu tak, že se skutečně jedná (tak jak uvádí odvolací soud) o náhradu újmy způsobené trestním stíháním neskončeným odsuzujícím rozsudkem. Žalovaná namítla promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, protože stejně jako soud pochopila předžalobní upomínku i samotnou žalobou tak, že žalobce požaduje odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení. V obou těchto dokumentech nezaznívá žádné tvrzení ohledně dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalovaného, žalobce proto řádně a včas neuplatnil tento druh nároku u Ministerstva spravedlnosti v šestiměsíční promlčecí lhůtě. Soud došel k závěru, že tato námitka není důvodná, neboť stejně jako v žalobě, tak i v uplatnění náhrady u Ministerstva spravedlnosti je kombinován nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení s náhradou újmy způsobené trestním stíháním jako takovým neskončeným odsuzujícím rozsudkem. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, který se přiklonil pro druhý nárok, tak soud vychází z toho, že nárok byl, byť nepřesně uplatněn. Co se týče judikatury, tak žalobce sdělil, že nenašel žádnou srovnatelnou judikaturu s projednávaným případem, když většina se týká úmyslných násilných činů. Vycházel proto ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 206 [číslo] (R 58/2011). Dále žalobce uvedl, že Ing. [celé jméno znalce] měl odbornost v oboru doprava, ekonomika, strojírenství, tedy k vypracování uložených posudků. Soud k ocenění výše vyfakturovaných nákladů znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] ustanovil znalkyni [příjmení] [příjmení]. Ta dne 29. 11. 2020 sdělila, že sice má požadovanou odbornost, na otázku soudu – posoudit přiměřenost vyúčtovaných nákladů znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] a stanovit obvyklou cenu i jím provedeným pracím – nelze odpovědět, neboť přiměřenost úkonů znalce nelze posoudit, protože se jedná o specializované úkony, které znalec v tomto oboru zřejmě potřeboval pro zpracování svého posouzení. Znalec pro simulaci využil obdobnou mechanizaci jako při nehodě a zřejmě k tomu byly nutné stavební úpravy v předmětném místě, aby nedošlo k poškození konstrukcí haly v průběhu simulace. Znalkyně se ale mohla vyjádřit k úrovni položek za využití mechanizace a stavebních prací a uvedla, že se pohybují cca 5- 10 % pod úrovní směrných cen ÚRSV. Po tomto sdělení žádná ze stran řízení nepožadovala vypracování nového posudku. K návrhu žalobce soud vyslechl svědka [celé jméno svědka], starostu města Radnice, z jehož výpovědi má za prokázané, že v důsledku trestního stíhání žalobce na něj po dobu cca 1,5 roku kolovaly pomluvy. Sám svědek však uvedl, že i on je terčem podobných pomluv, v jejich městě je to docela běžné. Pokud žalobce při srovnávání podobných případů vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 206 [číslo] (R 58/2011), tak zde soud konstatuje, že ve smyslu rozsudku Nejvyššího sudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 se výše zadostiučinění v projednávaném případě nemá spojovat – byť v násobku – s tou, která je běžně přiznávána v řízení, v nichž se jedná o kompenzaci porušení práva na přiměřenou délku řízení. Soud rovněž nenalezl jinou judikaturu, která by byla srovnatelná s projednávanou věcí, když při stanovení formy či výše zadostiučinění musí soudy vycházet především z povahy trestní věci, dále délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (viz. 30 Cdo 2813/2011), všechna zveřejněná judikatura, kterou soud nalezl, se týkala jiné povahy trestní věci (pokud ublížení na zdraví, tak úmyslné, či byla trestná činnost úplně jiné povahy). Soud proto vycházel z tabulky zveřejňované Ministerstvem spravedlnosti ČR o odškodnění v těchto věcech, zveřejněné na [webová adresa], kde je uvedena vždy spisová značka odvolacího soudu, celková výše zadostiučinění, částka vycházející na jeden měsíc stíhání a dále druh trestné činnosti. Při trestné činnosti proti zdraví je zde uvedeno 9 případů, průměrná výše měsíčního zadostiučinění činí 1 773 Kč, tento průměr ale zvyšuje jeden případ s částkou 4 166 Kč měsíčně. Z těchto devíti případů jsou tři do částky 1 000 Kč měsíčně. S ohledem na poučení soudu žalobci dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že co do dopadu trestního stíhání do jeho osobnostní sféry prokázal pouze to, že trestní stíhání způsobila šíření pomluv v jeho bydlišti, tak soud došel k závěru, že je na místě pohybovat se na spodní hranici v minulosti přiznaných odškodněních a odpovídající odškodnění tak stanovil ve výší 1 000 Kč na měsíc trestního stíhání, které trvalo celkem 44 měsíců (od usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 8. 2014 do vydání zprošťujícího rozsudku ze dne 19. 4. 2018). Zároveň soud vycházel z judikatury – např. 30 Cdo 2813/2011, podle které stát za škodu ani nemajetkovou újmu neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám. Takovouto skutečnost soud ani žalovaná neshledala. Z této judikatury dále vyplývá, že při důsledném respektování presumce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Z toho důvodu soud došel k závěru, že nepostačí pouhá omluva žalované, nýbrž je nutné odškodnění finanční. Je zřejmé, že trestní stíhání stálo žalovaného hodně duševních sil i času a prokázáno bylo, že se v místě jeho bydliště na něj šířily pomluvy. K druhému nároku soud vyslechl Ing. [celé jméno znalce] jako svědka a při jeho výslechu bylo zejména ujasněno, že žalobou uplatněné vyfakturované náklady se týkají experimentu ze dne 25. 5. 2015, prověrky na místě ze dne 18. 6. 2015 a doplnění cca 3 týdny poté. V prvním případě znalec vypracoval experiment na žádost žalobce a výsledkem tohoto experimentu byl znalecký posudek ze dne 2. 6. 2015, který byl následně čten při hlavním líčení dne 4. 6. 2015. Jak svědek vypověděl, tak při tomto experimentu zjišťoval, v jaké poloze a v jakém postavení byl nosník, který následně spadl na zaměstnance. Pan [celé jméno žalobce] st. měl nosník, sloup i další prvky uloženy ve své společnosti, kotevní šrouby jim dala k dispozici policie. K provedení simulace nehody bylo nutné na místo přivézt předmětný bagr a osadit ho stejnou lžící, jakou měl v době nehody. Při druhé prověrce na místě se pak všechno opakovalo za přítomnosti soudce a státního zástupce, a to na přímé vyžádání soudu. Když přišel na místo, tak vždy bylo vše připraveno tak, jak sám uložil. Svědek prostudoval rozpis provedených pracích v doložených fakturách a uvedl, že to souhlasí s tím, co bylo provedeno. Ocenění 280 Kč na jednu hodinu pracovníka odpovídá realitě a z hlediska své odbornosti rozhodně může říci, že rozebrání a hodiny montáže odpovídají běžným pracím. Rovněž montáž opláštění ocelových stěn bylo nutné provést, i pokrytí betonové podlahy, aby nebyla poškozena. Pokud na bagru bylo jiné rameno, tak muselo být vyměněno za to, které na bagru bylo v době nehody. Ve třetím případě již nebyl prováděn žádný pokus, ale rovněž tam potřeboval vidět bagr. Teprve ve třetím případě totiž měl k dispozici fotografie, na kterých byly vidět odřeniny na rameni bagru a bylo nutné prokazovat nebo zjistit, zda byly způsobené již před předmětnou událostí nebo až při ní. Ve všech případech svědek zkoumal, proč vazník spadl. Na základě doplněného dokazování žalobce navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť jednak bylo prokázáno, že trestní stíhání zasáhlo do jeho osobnostní sféry a vyúčtované odškodnění odpovídá srovnatelné judikatuře, dále bylo prokázáno, že náklady uplatněné v přiložené věci 6 C 133/2019 žalobce musel vynaložit k tomu, aby dosáhl zprošťujícího rozsudku v trestní věci. Výsledkem znaleckého zkoumání, ke kterému žalobce musel nasimulovat podmínky na místě činu stejné jako při nehodě, přímo vedly ke zrušení odsuzujícího rozsudku soudem odvolacím. Žalovaná naopak navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť zpochybňuje účelnost nákladů na celkem tři pokusy provedené znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], dále proto, že náklady měly být zahrnuty mezi náklady soudního znalce a být součástí znalečného, jejíž výši i oprávněnost by posuzoval trestní soud. O neúčelnosti nákladů na provedení pokusů svědčí závěry revizního posudku, ze kterých vyplývá, že vypracované varianty znalce jsou na základě domněnek a odhadů, v otázce nemajetkové újmy opakovala námitku promlčení a dále to, že žalobce neprokázal, jaká újma mu vznikla a jak trestní stíhání zasáhlo do jeho osobnostní sféry. K otázce účelnosti třech pokusů znalce, tedy zda mezi jejich provedením a zprošťujícím rozsudkem existuje příčinná souvislost, soud uvádí následující: první experiment proběhl dne 28. 5. 2015, druhý 18. 6. 2015 (téhož dne znalce vypracoval dodatek posudku) a teprve následujícího dne byl vyhlášen první odsuzující rozsudek okresním soudem. Dne 19. 7. 2015 – tedy až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku – žalobce dodal druhý dodatek posudku Ing. [celé jméno znalce]. Z následného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015 se podává, že„ rozhodujícím důvodem pro zrušení prvostupňového rozsudku je to, že dne 19. 7. 2015, tj. měsíc po vyhlášení rozsudku, zpracoval Ing. [celé jméno znalce] druhý dodatek, podle kterého nelze vyloučit samovolný pád vazníku“; dále byl doručen dne 18. 8. 2015 posudek statika, který potvrdil špatnou konstrukci. Je tedy naprosto evidentní, že obě simulace, ke kterým žalobce požaduje uhradit vynaložené náklady, přímo vedly ke zrušení odsuzujícího rozsudku, a tedy i k celkovému zproštění obžaloby později. Nutnost provést první experiment není nutné nijak blíže vysvětlovat, a co se týče druhého (a v podstatě shodného) experimentu, tak ten si vyžádal soud. Jeho vypracování tak žalobce nijak neovlivnil, a aby tento druhý experiment mohl být proveden, musel žalobce zajistit stejné podmínky jako v době nehody, tedy uvést halu do původního stavu a přivézt bagr. Třetí zkoumání vedlo k vypracování druhého dodatku znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], který je v citovaném zrušovacím usnesení odvolacího soudu přímo zmíněn jako hlavní důvod zrušení rozsudku prvostupňového. Co se týče názoru znaleckého ústavu na posudky Ing. [celé jméno znalce], tak ze strany 11 a 12 jejich posudku se podává, že„ 18. 6. 2015 Ing. [celé jméno znalce] velmi pečlivě a zodpovědně na základě jím provedeného experimentu na místě činu popisoval varianty, kdy mohl a kdy nemohl bagr zachytit táhlo vazníku a dne 19. 7. 2015 Ing. [celé jméno znalce] velmi správně napsal, že celá soustava byla vysoce labilní, kdy nelze jednoznačně vyloučit i vyvolání případného samovolného pádu konstrukce bez zachycení bagrem“. Totéž znalec uvedl při svém výslechu před soudem. Revizní znalecký posudek tak účelnost projednávaných pokusů nijak nezpochybnil. Zpochybnil až následující doplnění posudku ze dne 14. 10. 2015 a 23. 11. 2015, když uvedl, že tato byla pro posouzení věci prakticky bezvýznamná. Soud ale konstatuje, že ta byla provedená až v období následujícím než zkoumaném a nejsou tedy předmětem projednávaných znaleckých pokusů. Co se týče poslední námitky odvolacího soudu, že se soud nevypořádal s tím, že náklady na provedení znaleckých posudků vyúčtované otcem žalobce měl posuzovat trestní soud, tak při druhé a třetí prověrce na místě znalec skutečně pracoval na základě zadání soudu. Soud však neví, proč by skutečnost, že tyto náklady nebyly uplatněny již v trestním řízení, měly být důvodem pro zánik nároku na jejich uhrazení ze strany státu. Pokud by byly uplatněny v trestním řízení, jejich účelnost a výši by přezkoumával trestní soud, v projednávaném případě to přezkoumává soud civilní. Zákon [číslo] Sb. ve svém § 18, který se týká náhrady nákladů, žádné takové ustanovení o zániku nároku neobsahuje, a rovněž nic takového neuvádí ani trestní řád. Soud zdůrazňuje, že i kdyby byl nárok uplatněn v rámci trestního stíhání, tak by jej zaplatil stát, stejně jako v projednávaném případě při pozdějším uplatnění v rámci civilního řízení. Ze všech těchto důvodů soud žalobě na úhradu nákladů nutných na provedené znalecké zkoumání v plném rozsahu vyhověl, neboť svědek [příjmení] [celé jméno znalce] ve spojení s vyjádřením znalkyně [příjmení] [příjmení] potvrdil jak účelnost vynaložených nákladů, tak i oprávněnou výši. V případě náhrady nemajetkové újmy soud žalobě vyhověl pouze v části na zaplacení částky 44 000 Kč s přísl., tedy náhrady odpovídající částce 1 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání žalobce. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90 045,84 Kč, přičemž tato částka představuje 71,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 241 350 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 300 Kč za účast na více než dvouhodiovém jednání soudu prvostupňového soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (21.10.2019), z částky 4 220 Kč za odvolání dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., dále další 4 úkony za poradu 15.7.2020 a podání k výzvě soudu z 1. 7. 2020 a dvě jednání OS, včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 641,24 Kč, a to náhrada 1 077,82 Kč za 142 ujetých km v částce 820,42 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,1 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 100 Kč podle § 14 a. t., náhrada 781 Kč za cestovné k jednání 21.12.2020 podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 100 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 782,42 Kč za cestovné k jednání 18.1.2021 a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 93 561,24 Kč ve výši 19 647,86 Kč. Výrok IV. vychází z § 148 odst. 1 o.s.ř. a z toho, že žalovaný dle výsledku řízení musí zaplatit 1/3 znalečného (výpočet viz usnesení čl. 83 a 108) a zaplatil zálohu 3 000 Kč.

Poučení