5 C 63/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 63 928 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne 20. 6. 2018 smlouvu, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr do celkové výše 63 928,34 Kč. Tento úvěr měl být splacen do 20. 10. 2020. Žalovaná byla upomínána k zaplacení dlužné částky, nezaplatila ji a pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná nárok neuznala, když rozporovala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jako doplňkové služby ke spotřebitelskému úvěru, na základě kterých byla konečná dlužná částka neúměrně navýšena, čímž byly porušeny podmínky stanovené při uzavírání shora uvedené spotřebitelské smlouvy.

3. Městský soud v Praze rozhodl dne 6. 5. 2021 o zahájení insolvenčního řízení žalované, usnesením ze dne 2. 9. 2021, č. j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované a povoleno jeho řešení oddlužením. Podepsaný soud proto usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 5 C 63/2021-27, vyrozuměl účastníky o přerušení řízení ve smyslu § 140a odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon – dále jen i. z.).

4. Usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované (výrok I) a osvobodil žalovanou od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (výrok V.). Osvobození uvedené ve výroku V. se vztahovalo také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli.

5. Přestože došlo k uvedenému rozhodnutí insolvenčního soudu, žalobkyně na žalobě i nadále trvala a k nařízenému jednání se omluvila. Zároveň v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí požádala soud, aby v případě, že by na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaná na nařízeném jednání tvrdila a prokázala zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jejího podání a vyjádření nebylo, byla žalobkyně před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

6. Žalovaná se z jednání omluvila a rovněž souhlasila s projednáním věci v nepřítomnosti s tím, že v insolvenčním řízení jí bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, poté bylo rozhodnuto o splnění oddlužení a osvobození žalované od placení pohledávek, neboť v průběhu insolvenčního řízení veškeré pohledávky vůči svým věřitelům řádně uhradila. Proto navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu pro nedůvodnost.

7. Protože se obě strany z jednání řádně omluvily, soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) v jejich nepřítomnosti. S ohledem na dále uvedené soud nepřihlédl k žádosti žalobkyně o umožnění doplnění tvrzení a označení důkazů v návaznosti na v řízení nová tvrzení žalované, neboť taková tvrzení obsahem spisu nejsou. Ve věci soud jednal a rozhodl, neboť by z dále uvedených důvodů nebylo možné žalobě vyhovět ani v případě, že by se účastníci k jednání dostavili a přednesli jakákoliv nová skutková tvrzení či označili další důkazy. Ostatně v řízení soud ani jakékoliv dokazování neprováděl, když vyšel čistě z tvrzení stran a časových a právních souvislostí věci.

8. Podle § 414 odst. 1 i. z. jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

9. Podle § 414 odst. 2 i. z. osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

10. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne 22. 2. 2021, řízení bylo ze zákona (§ 140a odst. 1 věta druhá i. z.) přerušeno v důsledku úpadku žalované, který byl insolvenčním soudem zjištěn s právními účinky ke dni 3. 9. 2021. Soud v přerušeném řízení nemohl pokračovat po dobu, po kterou trvaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 140a odst. 4 i. z.).

11. Žalobkyně do uvedeného insolvenčního řízení přihlásila dvě pohledávky (pohledávka P 17 ve výši 63 521 Kč a pohledávka P 18 ve výši 8 772,80 Kč).

12. Usnesením ze dne 16. 11. 2023 insolvenční soud rozhodl o splnění oddlužení žalované, a protože s tímto rozhodnutím spojil rozhodnutí o osvobození žalované od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, má to pro projednávanou věc ten účinek, že žalovanou pohledávku ve výši 63 928 Kč, vzniklou před úpadkem žalované, nelze žalobkyni přiznat. Podle ustálené soudní praxe totiž platí, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. A v případě, že by se nejednalo o pohledávku zahrnutou do oddlužení z důvodu, že jí žalobkyně nepřihlásila, ač tak učinit měla, vztahovalo by se na ni osvobození stejným způsobem.

13. Protože žalovanou pohledávku nebylo možné po skončeném insolvenčním řízení žalobkyni přiznat, soud žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, kdy procesně úspěšné žalované prokazatelné náklady řízení nevznikly.