5 C 65/2015- 444

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce [příjmení] [anonymizováno 5 slov], [IČO] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] zastoupeného [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] proti žalovaným: 1. [anonymizována dvě slova] [obec], [IČO] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], zastoupenému [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] 2. [země] – [anonymizováno 7 slov], [IČO] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] za účasti vedlejšího účastníka na straně 1. žalovaného [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo], [IČO] se sídlem v [obec a číslo], [anonymizována tři slova] [číslo] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaných domáhá určení, že [země] je vlastníkem a) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, za b) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], c) pozemku parcelní [číslo] – lesní pozemek, vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a d) pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 88 632,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že [země] je vlastníkem a) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, za b) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a c) pozemku parcelní [číslo] – lesní pozemek, vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Dle tvrzení žalobce k přechodu vlastnictví u pozemků ad a), b) došlo na základě neplatného právního jednání 2. žalovaného, který na základě nepravdivých údajů požádal katastr nemovitostí dne [datum] o zápis vlastnického práva záznamem, byť se jednalo o historický majetek církve – žalobce – a ne obce a vlastníkem v době nesvobody byl Čs. Stát – OPBH v [obec a číslo], a to i za situace, kdy neměl souhlas příslušného ministerstva ČR. K přechodu vlastnictví u pozemku ad c) došlo na základě neplatného právního jednání 2. žalovaného, který na základě nepravdivých údajů požádal katastr nemovitostí dne [datum] o zápis vlastnického práva záznamem, byť se jednalo o historický majetek církve – žalobce – a ne obce a vlastníkem v době nesvobody byl Čs. Stát – [anonymizována dvě slova], a to i za situace, kdy neměl souhlas příslušného ministerstva ČR. Právnické osobě [anonymizováno] zaniklo právo hospodaření s c) k [datum], ale souhlas s přechodem dává tento subjekt až dne [datum], kdy u 1. žalované chybí datum souhlasu, což implikuje možnou neplatnost samotného souhlasného prohlášení. [anonymizováno] byl zřízen Podle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb., účinného v době přechodu,„ Do vlastnictví obcí nepřecházejí rovněž věci z vlastnictví České republiky, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu.“. Ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb. se nevztahuje jen na restituční zákony, nýbrž i na zákon č. 229/1991 Sb., který ke dni všech přechodů stanovoval:„ Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.“. Jedná se přitom o historický církevní majetek žalobce, který byl původně zapsán v knihovní vložce [číslo] zemských desek. V průběhu řízení žalobce doplnil, že jde o pozemky, které tvoří jeden funkční celek s obytným domem. Odkázal na výpis z katastru nemovitostí, kde u poznámky„ listina“, je vznik práva na základě z. č. 172/1991 Sb., ale § 2. To by pravděpodobně odpovídalo skutečnosti, když dle § 2 odst. 1 písm. c) přecházejí stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek. Pokud by však měly přejít dle § 2, pak není splněna ani zde podmínka písm. c), když majetek nebyl ve vlastnictví ČR ke dni přechodu a ani nebyl ve vlastnictví obce ke dni [datum], protože dle knihovní vložky se vlastnické právo pro Čs. Stát vložilo až v roce 1958. Co se týče parcely [číslo], je situace obdobná. Všechny parcely byly původně, před rokem 1989, ve vlastnictví jediného vlastníka. 1. žalovaná si původně nechala zapsat parcely [číslo] dle § 3 odst.

1. Následně po 5 letech si nechává zapsat p. [číslo] nikoliv dle § 3 odst. 1, ale dle § 3 odst. 4, byť stále má možnost nechat si zapsat dle § 3 odst.

1. U parcel [číslo] nebyly splněny podmínky ani dle § 3 odst. 1 písm. c). V r. 1991 neplatil § 3 odst. 4, který má být titulem pro přechod a je i otázkou zda mohly listiny v roce 2002 resp. 1997 vystavit subjekty, které měly zaniknout v roce 1991, jak se v těchto listinách uvádí. Ve výpisu v katastru nemovitostí u parc. [číslo] u poznámky listina, je uveden důvod pro přechod dle § 5. Ale podmínky § 5 též nebyly splněny, protože MF ČR niky svůj souhlas nevydalo. Pokud žalovaná tvrdí, že na ní přešlo vlastnické právo, pak musí dokázat, že splnila všechny podmínky kumulativně. Je to právě obec, která, pokud tvrdí, že nabyla nemovitosti dle zák. č. 172/1991 Sb., musí prokázat, že splnila podmínky dle z. č. 172/1991 Sb. V průběhu řízení žalobce svá tvrzení doplnil s tím, že je historickým vlastníkem žalovaných nemovitostí (odkázal na již založený a provedený důkaz – Knihovní vložku [číslo]). Na první straně knihovní vložky je v levém odstavci vidět [číslo]. Žalobce žaluje par. [číslo] vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] Tyto parcely vzniky dělením parcely [anonymizováno]. Jako podpůrné tvrzení žalobce pro svá tvrzení odkazuje na další stránku založeného důkazu – knihovní vložky – vlevo označenou [číslo]. Zde jsou další parcely uvedené stejnou rukou a typem, písma vč. psacího prostředku, jako u parcely [anonymizováno]: Jde o parcely [číslo], [anonymizována dvě slova]. Jde o parcely k sobě sousedící. Jde o nepřímý důkaz, že žalobce koupil sousedící parcely pohromadě, je tedy logické, že ve stejné době koupil i žalované parcely. Na listině, která je označena jako„ vklad“ – č. listiny vpravo [číslo] je možné vidět v poli 1: Název žalobce – v němčině. Z této listiny je možné zřetelně seznat, že tato knihovní vložka se váže k žalobci a majetek zde v ní zapsaný je majetek žalobce. V poli 4 je pak uvedeno, že ke dni [datum] se poznamenává zamýšlené převzetí celého majetku žalobce v této knihovní vložce. V poli 5 – ze dne [datum] - se dle darovacího prohlášení ze dne [datum] vkládá vlastnické právo pro Československý stát. Žalobce tvrdil, s odkazem na § 5 z. č. 428/2012 Sb., kdy katastr nemovitostí nezaslal žalobci darovací listinu, tedy jí asi nedisponuje, že došlo k majetkové křivdě nejpravděpodobněji dle písm. c), když nejčastěji [anonymizována dvě slova] jednala za žalobce v době nesvobody při darování. Vzhledem k tomu, že však jde o nabytí vlastnického práva žalované č. 2, pak žádal žalobce soud I. stupně, aby uložil žalované č. 2 na základě jakého právního jednání a titulu nabyla žalované parcely. Zároveň knihovní vložka [číslo] je důkazem vlastnického práva žalobce k žalovaným parcelám. Žalobce tvrdil, že žalovaní nepostupovali v souladu se zákonem při přechodu, tedy se jednalo o neoprávněný převod. Uvedl, že jsou zde dány podstatné pochyby, o možnosti přechodu dle z. č. 172/1991 Sb., dle kterých měl žalovaný č. 1 nabít sporné nemovitosti. A ty se nepodařilo odstranit. Chování obce je zmatečné, když nemovitosti tvoří„ soubor věcí“ a při aplikaci z. č. 172/1991 Sb. měla žalovaná č. 1 postupovat dle stejného právního ustanovení u všech„ přechodů“. Obec však volila u jedné nemovitosti jako důvod § 2, u jiné § 3 a u další dokonce § 5. Žalobce poukázal, že ze čtených listin k pozemku [číslo] je odkazováno přímo na § 2, nikoliv na § 3. Co se týče pozemku [číslo] zde je odkazováno na § 5, přičemž žalovaná č. 1 nijak nedokládá, že by splnila podmínky pro přechod, když dle důkazů na různých listinách k de facto jedné a téže věci (protože jde o nemovitosti související) žalovaná č. 1 užívala různých paragrafů dle z. č. 172/1991 Sb. Žalovaná č. 1 měla zvolit jeden důvod pro přechod. Žalovaná č. 1 tvrdí, že u parcel [číslo] došlo k přechodu dle z. č. 172/1991 Sb. § 3 odst.

1. Odvolává se na přílohu [číslo] kterou předložil dovolatel. Zde je v poslední větě tohoto prohlášení uvedeno, že jde o pozemky, které tvoří jeden funkční celek s obytným domem. Žalobce odkázal na výpis z katastru nemovitostí, kde u poznámky„ listina“, je vznik práva na základě z. č. 172/1991 Sb., ale § 2. To by pravděpodobně odpovídalo i skutečnosti, když dle § 2 odst. 1 písm. c) přecházejí stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek. Pokud by však měly přejít dle § 2 či § 3, pak není splněna podmínka nejméně u písm. c), když majetek nebyl ve vlastnictví České republiky ke dni přechodu a ani nebyl ve vlastnictví obce ke dni [datum], protože dle knihovní vložky se vlastnické právo pro Československý stát vložilo až v roce 1958. Co se týče parcely [číslo], je situace obdobná, argumentačně podporující ostatní parcely. Všechny parcely byly původně, před rokem 1989, ve vlastnictví jediného vlastníka. Žalovaná č. 1 si původně nechala zapsat pravděpodobně parcely [číslo] dle § 3 odst.

1. Následně po 5 letech, si nechává zapsat parcelu [číslo] nikoli dle § 3 odst. 1, ale dle § 3 odst. 4, byť stále má, pokud je tedy právně správné prohlášení k parcelám [číslo] možnost nechat si ji zapsat dle § 3 odst.

1. Žalobce však tvrdí, na základě předložených dokumentů, že u parcel [číslo] nebyly splněny podmínky ani dle § 3 odst. 1 písm. c). Žalovaná č. 1 měla nabýt vlastnické právo k par. [číslo] dle listiny – příloha [číslo]. Tato listina však tvrdí, že byly splněny ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. podmínky pro přechod, tedy v roce 1991. Ale v roce 1991 neplatil § 3 odst. 4, který má být titulem pro přechod, jak je uvedeno v listině příloha [číslo]. Je také otázkou, zdali obě dvě listiny, tedy 05 a 04, mohly v roce 2002, resp. 1997, vystavit subjekty, které měly zaniknout v roce 1991, jak se v listinách uvádí. Žalobce tvrdí, že nikoli. Krom toho ve výpisu z katastru nemovití u parc. [číslo] u poznámky„ listina“, je uveden důvod pro přechod - dle § 5. Ale podmínky § 5 též nebyly splněny, protože MF ČR nikdy svůj souhlas nevydalo, viz jeho vyjádření ze dne [datum]. Pokud pak žalovaní odkazují na investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě dle § 3 odst. 4, pak tuto činnost neměl provádět v [obec] bytový podnik, ale [anonymizováno] [územní celek], investorsko- inženýrská organizace. Tvrzení žalobce pak potvrzuje i výpis z OR, kde v předmětu podnikání bytového podniku je: správa bytového fondu, ke kterému mu bylo svěřeno právo hospodaření, zajišťování jeho provozu, údržby a oprav a zabezpečování služeb spojených s bydlením vymezených příslušnými předpisy na obvodu [obec a číslo], správa, údržba a provoz zařízení civilní obrany v objektech, ke kterým mu bylo svěřeno právo hospodaření. S respektováním priority povinného předmětu činnosti je státní podnik oprávněn: poskytovat občanům a organizacím placené práce a služby související s péčí o domovní a bytový fond a s užíváním bytů a nebytových prostor převážně v [anonymizováno] [obec], vyrábět pro vlastní potřebu doplňkové výrobky stavebního charakteru a případné přebytky prodávat organizacím a občanům Státní podnik v rámci kapacitních možností zabezpečuje, popřípadě provádí adaptace, rekonstrukce a modernizace bytového a souvisejícího domovního fondu. Státní podnik prodává v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a prováděcími předpisy byty, popř. nebytové prostory do osobního popř. socialistického vlastnictví. Nikde se tak nehovoří o investorské činnosti. Pokud jde o právo hospodaření dle § 3 odst. 1 písm. c), které nebylo nijak dokládáno, natož prokazováno, má žalobce za to, že u žádných z dalších žalovaných pozemků nebylo prokázáno faktické hospodaření. To, zda byly podmínky pro přechod majetku do vlastnictví žalované č. 1 vyžadované § 3 odst. 4 zákona o majetku obcí nebylo žalovanou č. 1 dosud prokázáno. Do vlastnictví obcí mohlo přejít toliko to, co obce fakticky využívaly k plnění svých úkolů, což nebyl daný případ. MNV [obec] - [část obce] se sám nestaral o pozemky a fakticky na nich ani nehospodařil. Hospodaření by muselo být i právní i faktické, což bez zajištění zápisu vlastnického práva bylo jen stěží možné, když obec nechává zapsat vlastnictví jednostrannými prohlášeními. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 185/96 Ústavní soud vyložil, že pro přechod majetku státu na obec dle § 1 zákona o majetku obcí musí být splněny kumulativně všechny tři podmínky v tomto ustanovení uvedené, musí tedy jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, dále ke stanovenému dni ([datum]) musel mít právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně ke stanovenému dni tento právní předchůdce s tímto majetkem také hospodařil (tj. právo hospodaření bylo také fakticky realizováno). Pojem„ právo hospodaření“ je pojmem, který byl v hospodářském zákoníku a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu jako původní pojem„ správa“. Proto i pojem„ právo hospodaření“, který není nikde právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá povinnost hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat ho. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala v rozhodné době a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření. Je tak na žalovaném č. 1, aby bez pochybností prokázal patřičnými záznamy např. z účetních knih či smluvních dokumentací, že na daných pozemcích skutečně hospodařil a využíval je, což je však stěží možné, když je zřejmé, že na pozemcích hospodařily výše jmenované subjekty, podmínky pro přechod tedy jednoznačně splněny nebyly. Pojem„ hospodaření“ uvedený v § 1 odst. 1 zákona o majetku obcí lze tedy chápat jako opozici k pojmu„ právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že„ právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco„ hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku. Zákonodárce tak dle názoru Ústavního soudu vyjádřil názor převést do vlastnictví obcí toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů, což by však obec musela také prokázat patřičnými důkazy, což se nestalo (srov. s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. IV ÚS 1105/07, shodně také nález Ústavního soudu ze dne 09. 7. 2013, sp. zn. IV ÚS 600/11). Ke splnění podmínky hospodaření 1. žalovaného nepostačuje, že národní výbor byl případně snad i zapsán v pozemkové evidenci, nýbrž bylo nezbytné, aby pozemky: - sepsal, ocenil, vedl jejich předepsanou evidenci podle zvláštních předpisů, - pečoval o jejich údržbu, - využíval právní prostředky k ochraně národního majetku, chránil právo hospodaření s národním majetkem proti neoprávněným zásahům, včas uplatňovat právo na náhradu škody, bezdůvodné obohacení atp. (ve smyslu § 6 vyhlášky č. 119/1988 Sb., o správě národního majetku). Pokud tyto úkoly zajišťovala jiná organizace, která nebyla ani zřízena ani spravována daným národním výborem, nenaplnil podmínku uvedenou v § 3 odst. 1 a 4 zákona č. 172/1991 Sb., aby s předmětnou věcí ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařil. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, IV. ÚS 185/96. V tomto ohledu se jednalo rovněž o nesplnění podmínky práva hospodaření, s ohledem na nedodržení podmínek podle hospodářského zákoníku. Žalobce tedy důvodně namítá, že ke splnění podmínek podle § 3 odst. 1 a 4 zákona o majetku obcí bylo nezbytné, že se jednalo o majetek, který právní předchůdce 1. žalovaného (národní výbor) využívaly k plnění svých úkolů a nakládal s ním ve smyslu § 6 vyhlášky č. 119/1988 Sb., a hospodářského zákoníku. K nabytí majetku obcí mohlo dojít pouze tehdy, pokud k tomu byly podmínky vyžadované zákonem č. 172/1991 Sb. skutečně splněny, především pak, že se jednalo o majetek, který národní výbory fakticky využívaly k plnění svých úkolů a neměly ho přidělený pouze formálně. Důkazní břemeno o tom, že k pozemkům měl národní výbor právo trvalého užívání k [datum] ve smyslu hospodářského zákoníku a k prokázání toho, že žalovaný č. 1 s pozemky hospodařil k [datum], jakož i že se jednalo pozemky, které národní výbor potřeboval a fakticky využíval k plnění svých úkolů, nese žalovaný č.

1. Z důkazů, které byly předloženy žalovaným č. 1 pak zcela vůbec nevyplývá, že by mělo dojít k soustavnému hospodaření. Pokud pak vedlejší účastník odkazuje na vyjádření [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], pak za zmínku stojí hlavně to, že toto vyjádření vyvrací tvrzení vedlejšího vlastníka, že předmět žaloby byl ve vlastnictví České republiky. Zde se totiž uvádí, že vlastníkem byla Československá republika. Ale ani toto nelze brát za důkazní tvrzení, když jsou to žalovaní, kteří musí prokázat, kdo a kdy, na základě čeho nabyl vlastnické právo. Po provedení důkazů má žalobce stále za to, že nebyly naplněny požadavky Nejvyššího soudu ČR ve věci unesení důkazního břemene na straně žalovaných. Ze všech těchto důvodů žalobce žádá, aby soud žalobě vyhověl. 2. 1. žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2016, č. j. 28 Cdo 4946/2015 - 175, dle kterého nelze blokační účinky § 29 zákona o půdě (zák. č. 229/1991 Sb.) rozšiřovat na přechod vlastnictví ze státu na obce dle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. Ustanovení § 18 odst. 1) zák. č. 428/2012 Sb. odkazuje na majetek převedený v rozporu s § 3 zák. č. 92/1991 Sb. či v rozporu s § 29 zák. č. 229/1991 Sb. s tím, že tento výčet je taxativní. Žalobce se vzdal veškerých nároků na předmětné pozemky, když uzavřel se státem dohodu o vypořádání, kdy finanční náhrada byla stanovena jako paušální náhrada za nevydaný majetek. Odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2016, č. j. 28 Cdo 1246/2016 - 141, dle kterého se blokační ustanovení obsažené v zák. č. 92/ 1991 nemělo prosadit v průběhu malé privatizace. Pokud jde o § 29 zák. č. 229/1991 Sb., toto ustanovení se týká pouze majetku zemědělského a žalobce netvrdí, ani neprokazuje, že by se v daném případě o majetek zemědělský jednalo. 1. žalovaná v průběhu řízení poukázala na rozhodnutí v obdobné věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 484/2015, o kterém následně rozhodl Městský soud v Praze pod sp. zn. 54 Co 174/2020. V odůvodnění soud I. stupně mj. uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že právo hospodaření ke dni 1. 1. 1993 příslušelo Národním výborům, když k těmto pozemkům měla právo hospodaření [anonymizována dvě slova] [obec]. K jednotlivým pozemkům bylo předloženo souhlasné prohlášení [anonymizováno] a [územní celek] týkající se hospodaření s jednotlivými pozemky. Podstatné pro posouzení přechodu jednotlivých pozemků na 1. žalovaného byl i údaj u jednotlivých pozemků týkající se toho, že právo hospodaření k jednotlivým pozemkům svědčilo již k [datum] ve prospěch [anonymizována dvě slova] [obec], když žalovaný měl pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat [anonymizována dvě slova], kdy [anonymizována dvě slova] již dle svého názvu byla organizací zajišťující investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě. Usnesením zastupitelstva [územní celek] [číslo] ze dne [datum] byla [anonymizována dvě slova] transformována v [anonymizováno], ze zřizovací listiny je patrný zřizovatel – 1. žalovaný a činnost [anonymizováno] je definována mj. jako komplexní výkon bytové inženýrské činnosti a investorských služeb pro městské investory bytové komplexní výstavby. 1. žalovaný měl pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat [anonymizována dvě slova], kdy [anonymizována dvě slova] byla transformována v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V daném případě tak byly splněny veškeré zákonné podmínky přechodu projednávaných pozemků na 1. žalovaného dle § 3 zákona č. 172/1991 Sb., neboť se tyto pozemky nacházely na území [územní celek] a ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, kdy obce měly pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace. Pokud jde o pozemky parc. [číslo] pak v daném případě byly splněny všechny podmínky uvedené v § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. V průběhu řízení 1. žalovaná k námitkám žalobce uvedla, že v této věci nebyl tvrzen přechod dle § 2 zákona č. 172/1991 Sb., když uvedené ustanovení upravovalo přechod nemovitostí, které obce vlastnily ke dni [datum]. Ke zpochybnění podmínky písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., tj. skutečnosti, že pozemky byly ve vlastnictví státu, 1. žalovaný uvedl, že v žádosti o zápis vlastnického práva adresované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum] bylo jasně uvedeno, že pozemky byly ve vlastnictví České republiky. Tvrzení 1. žalovaného, že u pozemků prac. [číslo] byly také splněny podmínky pro přechod dle § 3 odst. 4, bylo pouze tvrzením z opatrnosti, jelikož tyto pozemky přešly již v roce 1991 dle § 3 odst. 1. 1. žalovaný tvrdil, že kdyby tyto pozemky nepřešly již v roce 1991 (dle § 3 odst. 1), pak by přešly v roce 1993 (dle § 3 odst. 4). K námitce žalobce, že nebyla splněna podmínka„ faktického hospodaření“ 1. žalovaný uvedl, že je sice pravdou, že § 1 zákona č. 172/1991 Sb. tuto podmínku opravdu obsahuje, nicméně v této věci se jedná o přechod dle § 3 zákona č. 172/1991 Sb., které takovou podmínku neobsahuje. Ostatně kdyby byly splněny podmínky pro přechod dle § 1, pak by tyto pozemky přešly již dle tohoto ustanovení. Zpochybňování nevydání rozhodnutí Ministerstva financí je rovněž irelevantní, neboť předmětné rozhodnutí by bylo podmínkou přechodu dle § 5 zákona č. 172/1991 Sb., což není případ předmětných pozemků. 3. 2. žalovaná nejprve namítla, že žalobce se dovolává § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., které umožňuje žalobci podat žalobu na určení vlastnického práva státu pouze v případě, že bylo porušeno ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. nebo ustanovení § 29 zák. č. 229/1991 Sb. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. přitom dopadá pouze na privatizaci (definovanou v § 1 tohoto zákona) a § 29 zák. č. 229/1991 Sb. zakazoval (až do vydání zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi) toliko převod, nikoliv též přechod vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Mimoto v § 4 zák. č. 428/2012 Sb. jsou jako povinné osoby označeny jen stát a státem zřízené právnické osoby, přičemž zákon nezaložil povinnost obcí ani jiných nestátních osob, na něž přešel majetek původně vlastněný církvemi a církevními právnickými osobami, takovýto majetek oprávněn církvi či církevní právnické osobě vydat. Církvi se však dostane náhrady za nevydaný majetek finanční náhrady ve výši 50.000.000.000 Kč (§ 15 zák. č. 428/2012 Sb.) 2. žalovaná rovněž odkázala na řadu rozhodnutí dle jejího názoru v obdobných věcech. 2. žalovaná v průběhu řízení navrhla zamítnutí žaloby, neboť nebyly splněny podmínky § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., konkrétně porušení § 3 zák. č. 92/1991 Sb. ani § 29 zák. o půdě a dále proto, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva a dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1246/2016, ze dne 24. 2. 2016 sp.zn. 28 Cdo 4946/2015, ze dne 1. 6. 2016 sp.zn. 28 Cdo 5217/2015. V průběhu řízení se 2. žalovaná ztotožnila s argumentací 1. žalovaného a zcela na ni odkázala.

4. Vedlejší účastník se připojil k námitkám žalovaných a ztotožnil se s jejich obranou. Navrhl rovněž zamítnutí žaloby.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta a soud rozhodl o nákladech řízení.

6. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena MS v Praze k dalšímu řízení.

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud mj. uvedl, že dovolací soud vycházel z právního názoru, který je nadále nutno respektovat v dalším řízení, že každý z účastníků řízení nese důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů dle právní normy, jejíhož účinku se dovolává (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, 33 Cdo 5094/2016, 28 Cdo 2361/2015) s tím, že z řešení otázky přechodu majetku ze státu na obce dle zákona č. 172/1991 Sb. vyplývá, že ve sporu o určení vlastnického práva státu k věci je to obec jako knihovní vlastnice, kterou tíží důkazní břemeno ohledně skutečností předvídaných v hypotéze právní normy obsažené v zákoně č. 172/1991 Sb., od niž odvíjí svůj vlastnický statut. Dále Nejvyšší soud odkázal na v rozhodnutí citovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, dle níž nezdaří-li se obci podat důkaz o tom, že na ni předmětný majetek přešel, je v pochybnostech nutno uzavřít, že k přechodu nedošlo. Oproti tomu oprávněná osoba ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb. musí prokazovat fakta vedoucí k nabytí vlastnictví sporných objektů státem, jednak okolnosti, jež zakládají oprávnění uplatnit návrh dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. Jde tedy o prokázání skutečnosti, že věc, ohledně níž se domáhá požadovaného určení, byla po část rozhodného období ve vlastnictví státu či jeho právního předchůdce. Je-li účastníkem takového řízení stát, jako v daném případě, který hájí procesně stanovisko obce, tak i on je nositelem důkazního břemene ohledně skutkových předpokladů dle právních předpisů, na jejichž základě se měl přechod pozemků ze státu na obec realizovat. Současná judikatura Nejvyššího soudu umožňuje církevním právnickým osobám ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 namítat porušení zákona § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. i zpochybnit existenci předpokladů přechodu majetku na obec dle zákona č. 172/1991 Sb. V případě takového sporu je nutno uplatnit pravidlo o dělení důkazního břemene při prokazování jednotlivých skutkových podstat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže odvolací soud vycházel z právního názoru odlišného, který nerespektoval uvedenou judikaturou, jeho rozhodnutí je nesprávné a bylo dovolacím soudem zrušeno. Dále dovolací soud vyslovil závěr, že odvolací soud pochybil i tím, že odkázal na nemožnost přezkoumání závěrů obvodního soudu, jímž zamítl změnu žaloby, když dle judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je odvolací soud v případě uplatnění relevantní námitky povinen rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby v plném rozsahu přezkoumat. Odvolací soud předně uvedl, že rozšíření žaloby ze dne [datum] na čísle listu [číslo] ohledně pozemku p. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, se jeví logické za situace, kdy žalobce uvedl, že právní osud tohoto pozemku je totožný s pozemky v žalobě uplatněnými, přičemž tento pozemek navazuje na pozemky, ohledně nichž byla žaloba podána a nachází se ve stejném katastrálním území. Za této situace nelze shledat správným postup soudu prvého stupně, který bez bližšího odůvodnění změnu žaloby nepřipustil a v písemném odůvodnění rozsudku pouze odkázal na ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším průběhu řízení soud vyzval všechny účastníky sporu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně řešení otázky, zda došlo k přechodu vlastnictví k žalobou uplatněným pozemkům ze strany státu na obec, přičemž se důsledně bude řídit shora popsaným pravidlem děleného důkazního břemena. Soud prvého stupně bude respektovat závěr, že to je zejména [územní celek], která bude mít nadále důkazní břemeno ohledně zákonných předpokladů pro přechod majetku ze státu na obec dle zákona č. 172/1991 Sb. Toto důkazní břemeno bude mít i druhá žalovaná ohledně splnění předpokladů, které zákon pro daný přechod stanovuje, a dle nichž k němu mělo v minulosti dojít.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo], soud připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal též určení vlastnického práva 1. žalované k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a to podle § 95 odst. 1 o. s. ř.

9. Při jednání dne [datum] soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že musí tvrdit a prokazovat skutečnosti vedoucí k nabytí vlastnictví předmětných pozemků státem a dále prokazovat i skutečnost, že minimálně po část rozhodného období byly předmětné pozemky ve vlastnictví žalobce či jeho právního předchůdce. Současně byl poučen, že v případě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene se vystavuje nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci. Zároveň soud při předmětném jednání poučil žalované i vedlejšího účastníka na straně žalovaných podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že musí tvrdit a prokazovat, zda došlo k přechodu vlastnictví ze státu na obec k předmětným pozemkům a jakým způsobem, tzn., zda byly naplněny předpoklady přechodu majetku ze státu na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. Současně byli poučeni, že v případě, že uvedené skutečnosti nedotvrdí a neprokážou, vystavují se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a s tím spojeného neúspěchu ve věci.

10. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Pokud žalobce navrhoval provedení důkazu výslechem likvidátora [příjmení]. [jméno] [příjmení], příslušných radních za Městskou část, případně dalších osob a dále pokud navrhoval provedení důkazu účetnictvím OPBH, tak soud návrhy na provedení těchto důkazů zamítl. Soud považuje provedení těchto důkazů za nadbytečné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů a soud má za to, že by provedením těchto důkazů nebyly zjištěny žádné nové podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé. Ani jedna z procesních stran další důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

11. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

12. Z kopie smlouvy o vypořádání mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byla dne [datum] podepsána smlouva o vypořádání za původní majetek církví, který se stal v období od [datum] do [datum] předmětem majetkové křivdy (prokázáno kopií smlouvy o vypořádání mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). Z výpisu pozemkové knihy ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o číslo vložky knihovní [anonymizováno] pro katastrální [územní celek]. U katastrálního čísla [číslo] je vepsáno [číslo] u toho uvedeno poznačení parcely – zahrada (prokázáno výpisem pozemkové knihy ze dne [datum]). Z kopie katastrální mapy ze dne [datum] bylo zjištěno označení pozemku p. [číslo] dále [číslo] (prokázáno kopií katastrální mapy ze dne [datum]). Ze zprávy [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum] bylo zjištěno, že parcely [číslo] v k. ú. [část obce] byly k [datum] zapsány ve vlastnictví Čs. stát – OPBH v [obec a číslo]. Parcely [číslo] v k. ú. [část obce] byly [datum] a [datum] zapsány ve vlastnictví Čs. Stát – [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo]. Parcela [číslo] v k. ú. [část obce] byla k [datum], [datum] a [datum] zapsána ve vlastnictví Čs. Stát – [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] (prokázáno zprávou [stát. instituce] ze dne [datum]). Z žádosti o zápis vlastnického práva záznamem ze dne [datum] soud zjistil, že Obvodní zastupitelstvo městské části [obec a číslo] podalo dne [datum] žádost o zápis vlastnického práva záznamem (prokázáno žádostí o zápis vlastnického práva záznamem ze dne [datum]). Z dopisu [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [územní celek] ohlásilo nabytí vlastnického práva ke dni [datum] dle zák. č. 172/1991 Sb., ve znění zákona [číslo] 1993, § 3 odst. 4 k pozemku p. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], v dopise je dále uvedeno, že podmínky dané § 3, odst. 4, z. č. 172/1991 Sb. byly splněny (prokázáno dopisem [územní celek] ze dne [datum]). Ze souhlasného prohlášení [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] organizace [obec], příspěvkové organizace [anonymizováno]. [územní celek] a [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zák. č. 10/1993 Sb., tj. k [datum] zaniklo organizaci [anonymizováno] právo hospodaření k nemovitosti p. [číslo] [anonymizováno]. [územní celek] nabylo vlastnické právo k této nemovitosti, neboť byly splněny podmínky dané ustanovením § 3 odst. 4 cit. zákona. Obě strany zároveň prohlásily, že práva k uvedeným nemovitostem nejsou mezi nimi sporná ani pochybná (prokázáno souhlasným prohlášením ze dne [datum]). Z žádosti o provedení změny zápisu v evidenci nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že organizace [anonymizována dvě slova]. [územní celek], [anonymizována dvě slova], požádala [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována tři slova] o změnu zápisu vlastnického práva v evidenci nemovitostí podle předložené listiny, a to hospodářské smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [anonymizováno] [obec a číslo], podle níž se stali operativními správci části pozemku č. kat. [anonymizováno] o výměře [výměra] kat. území [část obce] (prokázáno žádostí o provedení změny zápisu v evidenci nemovitostí ze dne [datum]). Z výpisů z Katastru nemovitostí k datu [datum], [katastrální uzemí], [list vlastnictví] a [list vlastnictví], soud zjistil, že vlastníkem pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha a dále pozemku parcelní [číslo] – lesní pozemek, [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], je [územní celek]. Pro pozemky [list vlastnictví] je v oddílu E - nabývací titul a jiný podklad zápisu – je uvedeno„ Vznik práva ze zákona z. č. 172/ 1991 § 2, Souhlasné prohlášení o nabytí do vlastnictví (zák. č. 172/1991 Sb.) zapsané v pol. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Pro pozemky [list vlastnictví] je v oddílu E - nabývací titul a jiný podklad zápisu – je uvedeno„ Vznik práva ze zákona z. č. 172/ 1991 § 5, Souhlasné prohlášení o nabytí do vlastnictví (zák. č. 172/1991 Sb.) ze dne [datum] (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí k datu [datum]). Z dopisu žalobce ze dne [datum] označeného jako„ neoprávněný převod (přechod) historického církevního majetku“ bylo zjištěno, že žalobce 1. žalovanou upozorňuje na neoprávněný převod (přechod) historického církevního majetku (prokázáno dopisem žalobce ze dne [datum]). Z potvrzení [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum] má soud za prokázáno, že KÚ potvrzuje, že parcely parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byly v roce 1991 ve vlastnictví ČS státu – [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], [anonymizováno], a to na základě listiny založené pod [anonymizováno] [číslo]. Parcela parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byla v roce 1993 ve vlastnictví ČS státu – [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno]. [obec] – [anonymizována dvě slova], která změnila název, listinou založenou pod [anonymizováno] [číslo], na ČR – [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] (prokázáno potvrzením KÚ ze dne [datum]). Z návrhu výstavby [anonymizováno] – [anonymizováno] – [anonymizováno] – na poz. č. kat. [anonymizováno], k. ú. [část obce] v [obec a číslo] – [ulice] s datem [datum] má soud za prokázáno, že na [parcelní číslo] byla plánována bytová výstavba (prokázáno návrhem s datem [datum]). Z potvrzení [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum] má soud za prokázáno, že parcela PK [anonymizováno] –„ zahrada“ v k. ú. [část obce] byla vedena k uzavření Pozemkových knih v knihovní vložce [anonymizováno] na Čs. Stát – [anonymizováno] v [obec a číslo]. Zápis parcely [anonymizováno] do Evidence nemovitostí byl proveden [anonymizováno] [číslo] na Čs. Stát – [anonymizováno] v [obec a číslo]. Dle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] pod [anonymizováno] [číslo] byla provedena změna druhu pozemku na„ ostatní plocha“. Geometrickým plánem [číslo] ve spojení s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vznikly parcely [číslo] ([anonymizováno] m), [číslo] ([anonymizováno] m), [číslo] ([anonymizováno] m) a [číslo] ([číslo] m). Parcely [číslo] zůstaly ve vlastnictví Čs. stát – [anonymizováno] v [obec a číslo] a parcela [číslo] byla převedena na Čs. stát – [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Geometrickým plánem [číslo] byl do parcely [číslo] (nově [číslo] m) sloučen díl parcely [číslo] (nově [číslo] m) o výměře [anonymizováno] m. Tento díl nebyl listinou vlastnicky vypořádán mezi [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec a číslo] a je dnes obsažen v parcelách [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] – byly zaměřeny řadové garáže. (Díl parcely [číslo] o výměře 3 m byl sloučen do parcely [číslo] – dnes parcela [číslo]) Parcely [číslo], [číslo] a [číslo] byly dle ohlášení pod [anonymizováno] [číslo] převedeny na [anonymizována dvě slova]. [část Prahy]. č. [obec a číslo]. Parcela [číslo] byla dle ohlášení pod [anonymizováno] – [číslo] [rok] převedena na [anonymizována tři slova] (prokázáno potvrzením KÚ ze dne [datum]). Z kopie katastrální mapy ze dne [datum] bylo zjištěno označení pozemku p. [číslo] dále [číslo] (prokázáno kopií katastrální mapy ze dne [datum]). Z potvrzení hospodářského odboru rady [anonymizováno] v [obec a číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že hospodářský odbor rady [anonymizováno] v [obec a číslo] potvrdil, že všechny nemovitosti v obvodu [obec a číslo], které jsou vlastnictvím Československého státu a u nichž je v pozemkových knihách zapsána [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], nebo Obvodního národního výboru v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], spravoval od [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], jako právní nástupce výše uvedených podniků (prokázáno potvrzením hospodářského odboru [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] ze dne [datum]). Z listiny [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – začlenil podle §§ 5 a 17 zákona č. 105/1955 Sb. s účinností od [datum] do operativní správy [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec a číslo] jako národní bytový majetek nemovitosti zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [část obce], a to dům [adresa] a stodolu [adresa] na parcelách č. katastrální [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a silniční čís. [anonymizováno] Tyto nemovitosti nabyl Československý stát prohlášením [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], ze dne [datum]. Toto prohlášení bylo vydáno dle vyhlášky č. 351/1950 Ú.l. I a úředního sdělení v částce [číslo] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a podle vyhlášky č. 352/1950 Úř. l. Čs. stát, zastoupený finančním odborem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], toto prohlášení darovací dne [datum] schválil a jeho majetková skupina předala výměrem ze dne [datum] zn.: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] podle článku 29 směrnice ministerstva financí poř. Č. 161/1954 Sb. instr. ve znění směrnic ministerstva financí poř. Čís. 106/1955 Sb. instr. správu tohoto majetku odboru místního hospodářství rady obvodního národního výboru v [obec a číslo]. Jde o bytový majetek národní, o němž se činí konečné opatření podle platných předpisů o bytovém hospodářství národních výborů. Začleněná nemovitost je prosta jakýchkoliv závad a dluhů. (prokázáno listinou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo] ze dne [datum]). Z prohlášení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova], [obec], [ulice a číslo], jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní č. 351/40 Ú. l. a úředního sdělení [číslo] Ú. l. II a jako právní nástupce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizováno], podle vyhlášky téhož úřadu č. 352/50 Ú. j. jest správcem nemovitosti zapsané ve vložce čl [anonymizováno] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] s domem [adresa] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] se stodolou, zahradou č. k. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a silnicí č. k. [anonymizováno], která je podle smlouvy z [anonymizována dvě slova] [číslo] vlastnicky připsána [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Předmětnou nemovitost postoupila tímto [anonymizována dvě slova] se schválením [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – [anonymizováno] § 10 zákona č. 218/49 Sb. darem Čs. státu do neomezeného vlastnictví se všemi právy a povinnostmi. Smluvní strany se vzdaly práva odporovat tomuto právnímu jednán pro omyl nebo donucení. Postupující [anonymizována dvě slova] a přejímající Čs. stát zastoupený finančním odborem [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] projevili souhlas, aby ve vložce [číslo] p.k.k.ú. [část obce] bylo vloženo vlastnické právo pro Čs. stát. (prokázáno prohlášení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). Z potvrzení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] bylo prokázáno, že Čs. stát zastoupený [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], [část obce], potvrdil, že prohlášení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] schvaluje a přijímá do svého vlastnictví se všemi právy a povinnostmi s účinností od [datum] nemovitost ve vložce [číslo] p. k. k. ú. [část obce] s domem [adresa], stavební plochou č. k. [anonymizována dvě slova] se stodolou, zahradou č. k. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a silnicí [anonymizováno] (prokázáno potvrzením [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum]).

13. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

14. Podle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. může oprávněná osoba podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

15. Podle § 3 zák. č. 92/1991 Sb. (účinnost od 1. 4. 1991) majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, 2) může být použito podle tohoto zákona pouze v případě, že tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty.

16. Podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb. (účinnost od 24. 6. 1991) ve znění účinném do 31. 12. 2012 majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

17. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (účinnost od 24. 5. 1991) do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce 1) a v hlavním městě Praze též na městské části, 2), 3) pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

18. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (účinnost od 24. 5. 1991) do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a) jsou v jejich katastrálních územích, b) jsou ve vlastnictví České republiky, c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, d) nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2.

19. Po poučení žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze přisvědčit žalobci, že se mu provedenými důkazy podařilo prokázat, že je oprávněnou osobou v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb a tudíž je ve věci aktivně legitimován. Soud provedl důkaz Knihovní vložkou [číslo] přičemž na první straně knihovní vložky je v levém odstavci vidět [číslo]. Žalobce žaluje par. [číslo] vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] Tyto parcely vzniky dělením parcely [anonymizováno]. Na další stránce založeného důkazu – knihovní vložky – vlevo označenou [číslo] jsou další parcely uvedené stejnou rukou a typem písma vč. psacího prostředku, jako u parcely [anonymizováno]: Jde o parcely [číslo], [anonymizována dvě slova]. Jde o parcely k sobě sousedící. Na listině, která je označena jako„ vklad“ – č. listiny vpravo [číslo] je možné vidět v poli 1: Název žalobce – v němčině. Tato knihovní vložka se váže k žalobci a majetek zde v ní zapsaný byl majetkem žalobce. V poli 4 je pak uvedeno, že ke dni [datum] se poznamenává zamýšlené převzetí celého majetku žalobce v této knihovní vložce. V poli 5 – ze dne [datum] - se dle darovacího prohlášení ze dne [datum] vkládá vlastnické právo pro Československý stát. Výše uvedené je rovněž prokázáno prohlášením [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ze kterého má soud za prokázáno, že nemovitosti zapsané ve vložce [číslo listu] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] s domem [adresa] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] se stodolou, zahradou č. k. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a silnicí č. k. [anonymizováno], byly podle smlouvy z [anonymizována dvě slova] [číslo] vlastnicky připsány [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Předmětnou nemovitost postoupila tímto prohlášením [anonymizována dvě slova] se schválením [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – [anonymizováno] § 10 zákona č. 218/49 Sb. darem Čs. státu do neomezeného vlastnictví se všemi právy a povinnostmi. Nicméně pro rozhodnutí soudu bylo podstatné, zda jsou splněny další předpoklady pro úspěšnost žaloby, tj. zejména zda po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. unese břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalovaná strana v tom smyslu, že k přechodu vlastnictví ze státu na obec k předmětným pozemkům došlo de lege a zároveň bude prokázáno jakým způsobem, tzn., zda byly naplněny předpoklady přechodu majetku ze státu na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaným se tak podařilo v řízení prokázat, že v případě pozemků parc. [číslo] byly splněny všechny podmínky uvedené v § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Podmínka, že pozemky jsou v katastrálním území obce, je splněna, neboť pozemky se nachází v k. ú. [část obce], což je část hlavního města Prahy a tato skutečnost je notorietou a vyplývá z přílohy 1) k zákonu č. 418/1990 Sb., tehdejšího zákona o hlavním městě Praze, který platil od roku 1990 do roku 2000, kde jsou vyjmenována katastrální území v hlavním městě Praze a pod [číslo] lze najít právě [část obce]. Podmínka, že pozemky tvořily funkční celek s obytným domem je prokazována žádostí o zápis vlastnického práva záznamem ze dne [datum], kde je uvedeno:„ potvrzuji, že předmětný objekt bydlení je dle § 59 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, obytným domem a pozemky tvořící s ní jeden funkční celek“. Komplexní výstavba na předmětných pozemcích je patrná i z návrhu výstavby ze dne [datum]. V žádosti o zápis vlastnického práva adresované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum] je uvedeno, že pozemky byly ve vlastnictví ČR. Splnění podmínky, že k pozemkům svědčilo právo hospodaření organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, je prokázáno žádostí o zápis vlastnického práva adresované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum]. V této žádosti je uvedeno:„ právo hospodaření k nim náleželo ke dni účinnosti výše uvedeného zákona [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] p….Dle § 67 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., zákona ČNR č. 418/1990 Sb., je [anonymizována dvě slova] organizací z něhož přešla funkce jeho zakladatele na městskou část.“ Uvedené je potvrzeno potvrzením z katastrálního úřadu, který k žádosti 1. žalované sdělil, že předmětné parcely byly v roce 1991 evidovány na [anonymizována dvě slova] [obec]. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] pak v daném případě byly splněny podmínky dle § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. 1. žalovaný zdůraznil, že i v případě, že by pozemky parc. [číslo] nepřešly dle § 3 odst. 1 cit. zákona, přešly by dle § 3 odst. 4 cit. zákona, který nabyl účinnosti dne [datum], podle kterého přešel i pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], když uvedené ustanovení již nevyžadovalo funkční souvislost s obytným domem. Podmínka, že pozemek musel být v katastrálním území obce je splněna shodně, jako u pozemků [číslo], [číslo] a [číslo], jak je specifikováno shora. Podmínka, že pozemky musely být ve vlastnictví státu, vyplývá nejenom ze samotné žaloby, ale i ze souhlasného prohlášení 1. žalovaného a [anonymizováno] ze dne [datum], ve kterém je uvedeno, že podmínky § 3 odst. 4 cit. zákona byly splněny. V době účinnosti tohoto ustanovení na předmětném území žádná jiná republika než ČR neexistovala. Rovněž byla prokázána podmínka, že k pozemkům svědčilo právo hospodaření organizaci zajišťující investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, a to souhlasným prohlášením 1. žalovaného a [anonymizováno] ze dne [datum], kde je jasně uvedeno, že podmínky § 3 odst. 4 cit. zákona byly splněny, když právo hospodaření měl [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], což prokazuje i potvrzení z katastrálního úřadu ze dne [datum]. V průběhu řízení 1. žalovaná k námitkám žalobce uvedla, že v této věci nebyl tvrzen přechod dle § 2 zákona č. 172/1991 Sb., když uvedené ustanovení upravovalo přechod nemovitostí, které obce vlastnily ke dni [datum]. Ke zpochybnění podmínky písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., tj. skutečnosti, že pozemky byly ve vlastnictví státu, 1. žalovaný uvedl, že v žádosti o zápis vlastnického práva adresované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum] bylo jasně uvedeno, že pozemky byly ve vlastnictví České republiky. Ostatně v době účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. po vzniku České a Slovenské Federativní Republiky, byl majetek ČR a SR. Majetek tzv. federativní byl toliko majetek, který sloužil k zabezpečování úkolů federativní republiky – tedy pouze vybrané pozemky, které měly celorepublikovou důležitost. Namátkou např. letiště v Praze, vojenské objekty atd. Předmětné pozemky rozhodně nesloužily k zabezpečování úkolů federativní republiky, jednalo se tedy o majetek ČR. K námitce žalobce, že 1. žalovaná měla zvolit jeden důvod pro přechod, 1. žalovaná uvedla, že uvedené svědčí o nepochopení zákona č. 172/1991 Sb., který žádnou volbu neznal, jelikož pozemky přecházely ze zákona bez ohledu na volbu 1. žalovaného. K námitce žalobce, že investorskou činnost neměl provádět v Praze [anonymizována dvě slova], ale [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], 1. žalovaný uvedl, že k pozemku parc. [číslo] který přešel dle § 3 odst. 4 mělo právo hospodaření [anonymizováno], což byl nástupce [anonymizováno] [územní celek]. Žalobce tímto prohlášením v podstatě potvrzuje splnění podmínek u tohoto pozemku. I [anonymizována dvě slova] prováděl komplexní bytovou výstavbu. [anonymizováno] [územní celek] se soustředila spíše na výstavbu v okrajích [obec], zejména na výstavbu panelových domů. Soud se ztotožnil i s tvrzením 1. žalovaného, že u pozemků prac. [číslo] byly také splněny podmínky pro přechod dle § 3 odst. 4, nicméně tyto pozemky přešly již v roce 1991 dle § 3 odst.

1. Pokud by totiž k přechodu těchto pozemků nedošlo již v roce 1991 (dle § 3 odst. 1), pak by přešly v roce 1993 (dle § 3 odst. 4). K námitce žalobce, že nebyla splněna podmínka„ faktického hospodaření“ 1. žalovaný uvedl, že je sice pravdou, že § 1 zákona č. 172/1991 Sb. tuto podmínku opravdu obsahuje, nicméně v této věci se jedná o přechod dle § 3 zákona č. 172/1991 Sb., které takovou podmínku neobsahuje. Ostatně kdyby byly splněny podmínky pro přechod dle § 1, pak by tyto pozemky přešly již dle tohoto ustanovení. Zpochybňování nevydání rozhodnutí Ministerstva financí je rovněž irelevantní, neboť předmětné rozhodnutí by bylo podmínkou přechodu dle § 5 zákona č. 172/1991 Sb., což není případ předmětných pozemků.

20. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (účinnost od 24. 5. 1991) do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce 1) a v hlavním městě Praze též na městské části, 2), 3) pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

21. Žalobce se dovolává shora citovaného § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaných, že § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. odkazuje na majetek převedený v rozporu s § 3 zák. č. 92/1991 Sb. či v rozporu s § 29 zák. č. 229/1991 Sb. s tím, že tento výčet je taxativní. K přechodu a) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, za b) pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha a za c) parcelní [číslo] vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a c) pozemku parcelní [číslo] – lesní pozemek, vedené v současné době na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], přitom došlo ex lege na základě zákona č. 172/1991 Sb. ke dni účinnosti tohoto zákona (tj. 24. 5. 1991).

22. Pokud jde o dobu zápisu pozemků do evidence nemovitostí, jde o lhůtu pořádkovou navíc v daném případě vlastnické právo přešlo na 1. žalovaného ze zákona (viz. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2232/2000, 28 Cdo 19/2014).

23. Dále soud při svém rozhodnutí vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2016, č.j. 28 Cdo 4946/2015 – 175, ve kterém NS uvedl:„ Byly-li ke dni účinnosti PřMajOb splněny všechny podmínky přechodu sporných věcí do vlastnictví obcí, došlo k tomuto právnímu následku bez dalšího (ze zákona), přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 VlVzP (ani uplatnění restitučních nároků dle posléze přijatého MajVyrC) nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát. Dovolací soud již dříve dovodil, že splňovala-li obec podmínky pro přechod majetku podle PřMajOb ke dni 24. 5. 1991, kdy tento předpis nabyl účinnosti, přešel dotčený majetek na obec ex lege, na čemž ničeho nemohlo změnit uplatnění restitučního nároku dle VlVzP, jenž nabyl účinnosti až dne 24. 6. 1991, s tím, že se obec v takovém případě dostávala do pozice osoby povinné k uspokojení příslušného nároku restituenta na vydání přešedších věcí (srov. kupř. usnesení NS z 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4435/2009, či z 5. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 27/2013, přiměřeně viz též rozsudky NS z 14. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1126/96, a z 9. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1705/2003). Naznačená judikaturní tendence pak svědčí ve prospěch závěru, že § 29 VlVzP (i kdyby bylo z teleologických důvodů namístě zahrnovat pod rozsah tohoto ustanovení, jehož text zapovídá pouze převody majetku původně vlastněného církvemi, náboženskými společnostmi, řády a kongregacemi do vlastnictví dalších osob, i přechody uvedených statků) neznemožnil prostřednictvím § 4 odst. 2 PřMajOb přechod historického majetku církví nacházejícího se ve vlastnictví České republiky do majetku obcí v režimu § 1 odst. 1 PřMajOb. Byly-li totiž ke dni účinnosti PřMajOb splněny všechny podmínky přechodu sporných věcí do vlastnictví obcí, došlo k tomuto právnímu následku bez dalšího (ze zákona), přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 VlVzP (ani uplatnění restitučních nároků dle posléze přijatého MajVyrC) nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát.

24. V daném případě ke dni účinnosti z. č. 172/1991 Sb. byly splněny všechny podmínky přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do vlastnictví obcí a k tomuto právnímu následku došlo bez dalšího, tj. ze zákona, přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 z. č. 229/1991 Sb. (ani uplatnění restitučních nároků dle posléze přijatého z. č. 428/2012) nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát.

25. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaní naplnili jak břemeno tvrzení, tak i důkazní břemeno a došlo tak v průběhu řízení k prokázání zákonných předpokladů pro přechod majetku ze státu na obec dle zákona č. 172/1991 Sb. Za této situace tak soud považuje nárok žalobce za nedůvodný a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. S argumentací 1. žalované se soud ve stěžejních bodech zcela ztotožňuje.

26. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

27. O nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému 1. žalovanému vznikly náklady řízení v souvislosti s náklady za právní zastoupení advokátem. Účelnost právního zastoupení advokátem soud dovozuje ze složitosti věci, kdy se předmětná kauza vymyká z běžné agendy 1. žalovaného, a to v souladu s judikaturou např. ve věci vedené pod sp. zn. 70 Co 58/2019, 58 Co 73/2019 nebo 39 Co 169/2019 Náklady 1. žalované spočívající v odměně za právní zastoupení ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní pomoci z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ AT“) při 10-ti úkonech právní pomoci v řízení před soudem I. stupně (1x první porada s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení, 1x písemné podání soudu ze dne [datum], 4 x písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum], 4 x účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum]), a to dle § 6, § 7, § 8 a § 9 AT, tj. celkem za 10 úkonů částka 31 000 Kč, po navýšení o 21 % DPH (6 510 Kč) celkem částka 37 510 Kč. Dále přísluší 1. žalovanému náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 000 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT, to navýšeno o 21% DPH (630 Kč). Za řízení před soudem I. stupně soud činila náhrada nákladů celkem částku 41 140 Kč. Za řízení před odvolacím soudem se jedná o 1 úkon právní pomoci ve výši 3 100 Kč, a to písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 1 režijní paušál 300 Kč, včetně 21 % DPH z odměny a paušální náhrady, tj. částka 714 Kč, celkem částka 4 114 Kč, dále v řízení před soudem I. stupně za účast na jednáních soudu I. stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a účast u vyhlášení rozsudku dne [datum] (půl úkon), dále za písemné vyjádření ze dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum], tj. 10 x 3 100 Kč a 1 x 1 550 Kč, tj. 32 550 Kč, a dále za 11 paušálních náhrad po 300 Kč částku 3 300 Kč (11 x 300 Kč), celkem 35 850 Kč, včetně 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad, tj. částka 7 528,50 Kč, celkem částka 43 378,50. Celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 88 632,50 Kč je žalobce povinen zaplatit 1. žalovanému v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).

28. O nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému 2. žalovanému přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k vyhl. 254/2015 Sb. paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za 1 úkon dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. V řízení před soudem I. stupně před zrušením rozsudku NS 2. žalovaný učinil celkem 14 úkonů (tj. 3x písemné podání soudu týkající se věci samé – tj. sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], 5x příprava účasti na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], 6 x účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]). Celkem tak soud 2. žalovanému přiznal za tuto fázi řízení částku 4 200 Kč. Po zrušení rozsudku NS učinila 2. žalovaná úkony: účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (7 x 300), tj. 2 100 Kč, celkem tak soud přiznal 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 300 Kč a uložil ji zaplatit žalobci v zákonné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

29. O nákladech mezi žalobcem a vedlejším účastníkem řízení na straně 1. žalovaného bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud dle úspěšnosti 1. žalovaného přiznal vedlejšímu účastníku na straně 1. žalovaného dle § 151 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k vyhlášce č. 254/2015 Sb. paušální částku jako náhradu výdajů, a to za oznámení o vstupu do řízení jako vedlejšího účastníka na straně 1. žalovaného ze dne [datum], účast na jednáních před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dále za sepis písemného závěrečného návrhu. Celkem tak soud vedlejšímu účastníkovi přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč a uložil ji zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).

30. Pokud byla žalovanými a vedlejším účastníkem požadována separace nákladů řízení za jednání dne [datum], pak o ní soud nerozhodoval, když žalovaným a vedlejšímu účastníku byla podle úspěchu ve věci přiznána plná náhrada nákladů řízení, tj. i za účast u jednání dne [datum].

Poučení