5 C 72/2015 - 613

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyň:a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená žalobkyní b) [Jméno zainteresované osoby 1/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované:[Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá po žalované zaplacení - 318 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 178 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 51 324 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhá po žalované zaplacení - 15 429,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, - 34 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 7. 12. 2012 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v rámci rozšíření žaloby ze dne 5. 12. 2011, která byla původně vedena u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 282/2007, domáhaly písemné omluvy vůči žalovaným 1. [Anonymizováno], 4. [adresa], a 5. [Anonymizováno] (výroky I. – X.), náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč vůči každému z žalovaných (výroky XI. – XX.) a náhrady škody vůči původnímu žalovanému [Anonymizováno] [adresa] a [Anonymizováno] (výroky XXI. - XXVII.).

2. Při jednání Krajského soudu v Praze dne 5. 12. 2011 byly nároky žalobkyň na náhradu škody uvedené pod výroky XXI. až XXVII. vyloučeny k samostatnému projednání a dále byly vedeny pod sp. zn. 36 C 278/2011. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, č. j. Ncp 320/2012-156, bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti soudů tak, že k projednání a rozhodnutí věci pod sp. zn. 36 C 278/2011 jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Svitavách. Dovolání žalobkyň proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, č.j. 25 Cdo 4375/2013-163. Námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Svitavách vznesená žalobkyní b) byla zamítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 10. 2015, č. j. 5 C 72/2015-174, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 1. 2016, č. j. 27 Co 622/2015-183. Dovolání žalobkyň proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, č. j. 30 Cdo 3418/2016-244. Návrh žalobkyň na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byl zamítnut usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. Ncd 57/2020-403. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 9. 2018, č. j. 23 Co 246/2018-308 bylo řízení proti [Anonymizováno] [adresa] zastaveno.

3. U Okresního soudu ve Svitavách je žaloba vedena pod sp. zn. 5 C 72/2015 a konkrétně se jí žalobkyně domáhají proti žalované náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Škoda měla být žalobkyním způsobena neposkytnutím některých dávek sociální péče, a to konkrétně z titulu 1. nevyplaceného příspěvku na péči pro žalobkyni a) ve výši 318 000 Kč, 2. nevyplaceného příspěvku na provoz motorového vozidla žalobkyni a) ve výši 30 000 Kč, 3. nevyplaceného sociálního příplatku odvislého od těžkého zdravotního postižení žalobkyně a) ve výši 179 971 Kč, 4. nevyplaceného příplatku na bydlení žalobkyni a) ve výši 51 324 Kč, 5. nevyplacené mimořádné dávky okamžité pomoci na úhradu nezbytných odůvodněných nákladů žalobkyni b) ve výši 15 429,50 Kč, 6. nevyplaceného mimořádného příspěvku na pořízení komunikační pomůcky (notebooku) pro žalobkyni a) ve výši 19 500 Kč, 7. škoda spočívající v neuhrazení pojistného na veřejné zdravotní pojištění žalobkyni b) ve výši 6 200 Kč a 8. rozdíl mezi životním a existenčním minimem vyplaceným žalobkyni b) ve výši 34 750 Kč. Žádostí ze dne 24. 6. 2021 žalobkyně předběžně uplatnily své nároky na náhradu škody u žalované ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná však jejich nároky v celém rozsahu odmítla, proto žalobkyně na podané žalobě setrvaly. Žalobkyně dále požadují zaplatit zákonné úroky z prodlení z jednotlivých žalovaných nároků, které konkrétně odůvodnily následujícím způsobem.

4. Škodu z titulu 1. nevyplaceného příspěvku na péči ve výši 318 000 Kč žalobkyně a) vyčíslila jako součet těchto příspěvků za období od 21. 12. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 3 000 Kč a dále od 1. 1. 2009 do 21. 11. 2011 po 9 000 Kč měsíčně. Její náhradu žalobkyně a) požaduje zaplatit s odůvodněním, že žalobkyni a) byl do července 2008 řádně vyplácen příspěvek na péči při jejím těžkém zdravotním postižení III. stupně ve výši 9 000 Kč měsíčně. Od srpna 2008 jí však byla výplata tohoto příspěvku pozastavena z důvodu jejího umístění do péče FOD Klokánek na základě předběžného opatření zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2008, odkud (potažmo z dětské psychiatrie FN Brno) se svou matkou žalobkyní b), která jí do té doby poskytovala péči, utekla dne 6. 7. 2008 do Lichtenštejnska, kde požádaly o azyl. O skutečnosti, že příspěvek přestal být vyplácen, se žalobkyně b) dozvěděla po návratu do ČR v červenci 2009, neboť do zahraničí jim nebyla doručována žádná rozhodnutí a neměly přístup k bankovnímu účtu. Příspěvek na péči byl žalobkyni odebrán rozhodnutím MÚ Polička sp. zn. 6546/2009/PCL ze dne 26. 8. 2009, a to 1 rok zpětně od 1. 8. 2008 z důvodu nařízení ústavní výchovy žalobkyně a), přičemž toto rozhodnutí bylo následně zrušeno Krajským úřadem Pardubického kraje. Rozhodnutí o příspěvku na péči bylo postoupeno k vyřízení Městský úřad Svitavy z důvodu vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] pro podjatost. Na základě rozhodnutí Městský úřad Svitavy ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 14819/2010/SVI, pak byl žalobkyni a) doplacen příspěvek na péči za období od srpna 2008 do 20. 12. 2008. Za následující období však žalobkyni a) nebyl příspěvek doplacen, přičemž od 20. 12. 2008 do 13. 2. 2009 byla v péči útulku Sagra Famiglia v Římě v Itálii, od 13. 2. 2009 do 7. 8. 2010 v ústavní výchově v Dětském domově Polička, kde byla umístěna na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2009 a následně rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2009, kterým byla současně omezena rodičovská odpovědnost žalobkyně b) mimo jiné tak, že není oprávněna žalobkyni a) zastupovat před orgány státní moci a správy a spravovat její majetek. V důsledku tohoto rozhodnutí byl povinen hájit zájmy žalobkyně a) i ohledně přiznání a vyplácení sociálních dávek OSPOD či orgán vykonávající péči. Tento rozsudek však byl následně zrušen Ústavním soudem ČR dne 26. 8. 2010. Od 7. 8. 2010 pak žalobkyně znovu utekly do Lichtenštejnska, tedy žalobkyně b) opět osobně poskytovala péči žalobkyni a). Z důvodu umístění do ústavní péče pak byl žalobkyni odejmut příspěvek na péči rozhodnutím MÚ Svitavy ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 17241/2010/SVI, a to ode dne 1. 3. 2009. S tímto však žalobkyně nesouhlasí, neboť žalobkyni a) mohla nadále poskytovat péči žalobkyně b) a navíc tento příspěvek může být odejmut, pokud se příjemce kupříkladu uzdraví, tedy péči nepotřebuje. K žádosti žalobkyně b) o doplacení příspěvku na péči od 20. 12. 2009 do února 2011 po ní Městský úřad Svitavy neoprávněně požadoval vyplnění formulářů v Lichtenštejnsku, jelikož nebyly migrující osoby, ale azylanti. Ani dalším rozhodnutím Městský úřad Svitavy ze dne 6. 6. 2011, č.j. 18442/2011/SVI, pak žalobkyni a) nebyl příspěvek přiznán. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) odvolání, které nebylo nikdy posláno odvolacímu orgánu. Krajský úřad Pardubického kraje rozhodnutím ze dne 1. 9. 2011 zrušil rozhodnutí Městského úřadu Svitavy ze dne 6. 6. 2011. Nově pak Městský úřad Svitavy rozhodl o přerušení řízení rozhodnutím ze dne 21. 10. 2011, č.j. 34801/2011/SVI, s jehož obsahem žalobkyně b) nesouhlasila, a proto proti němu podala odvolání dne 4. 11. 2011. Od této doby žalobkyně b) neobdržela odpověď. V důsledku umístění žalobkyně a) do ústavního zařízení jí také přestaly být vypláceny další sociální dávky, a to sociální příplatek navýšený z důvodu těžkého zdravotního postižení žalobkyně a) ve výši 4 589 Kč měsíčně, příplatek na bydlení ve výši 1 316 Kč a příplatek na dítě ve výši 610 Kč. Za Městský úřad Polička ohledně rozhodování o sociálních dávkách i v zastoupení žalobkyně a) před soudem v dané době jednala [tituly před jménem] [jméno FO], jako vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví, kterou žalobkyně považují za zaujatou vůči jejich osobě, když tato navíc nehájila řádně zájmy žalobkyně a).

5. Nárok 2. z titulu nevyplaceného příspěvku na provoz motorového vozidla ve výši 30 000 Kč vznikl žalobkyni a) tím, že jí nebyly vypláceny dávky mimořádných výhod při jejím těžkém zdravotním postižení III. stupně, konkrétně příspěvek na provoz motorového vozidla ve výši 10 000 Kč ročně za roky 2009 až 2011, ačkoliv žalobkyně a) o tuto dávku žádala řádně a včas. MÚ Polička žádost o přiznání tohoto příspěvku rozhodnutím ze dne 1. 6. 2011, č. j. MP/00908/2011, zamítlo s odůvodněním, že žalobkyně a) byla v roce 2009 umístěna v dětském domově, pravidelná doprava neprobíhala a žalobkyně b) neměla náklady na její dopravu. Žalobkyně a) se však domnívá, že i přes její umístění do ústavní výchovy měla nárok na tuto dávku, jelikož stále byla těžce postižená, a také si mohla vybrat osobu, která ji bude dopravovat. Ani k odvolání žalobkyně pak nebylo její žádosti vyhověno rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 7. 7. 2011, KrÚ 61912/2011. Nepřiznání tohoto příspěvku bylo v příčinné souvislosti se ztrátou osvědčení o zvlášť těžkém postižení žalobkyně a), o který orgány veřejné moci za žalobkyni b), která byla nezákonně umístěna mimo péči své matky, nebylo řádně a včas zažádáno.

6. Nárok 3. z titulu nevyplaceného sociálního příplatku odvislého od těžkého zdravotního postižení žalobkyně a) ve výši 178 971 Kč vznikl žalobkyni a) tím, že jí nebyly vypláceny sociální příplatky navýšené z důvodu jejího těžkého postižení v období od srpna 2008 do října 2011 včetně, ačkoliv žalobkyně a) o tuto dávku žádala řádně a včas. Žalobkyně a) byla držitelkou mimořádných výhod těžkého postižení III. stupně a průkazu ZTP/P od roku 2001, přičemž tento stav se každé dva roky aktualizoval. Od 25. 2. 2009 se opatrovnicí žalobkyně a) stala za Městský úřad Polička [tituly před jménem] [jméno FO], která nezajistila přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně a) po dobu jejího pobytu v dětském domově, a proto 19. 12. 2009 vypršela platnost daného průkazu. K posouzení zdravotního stavu došlo až 15. 3. 2011 v nepřítomnosti žalobkyně a), přičemž rozhodnutím Městský úřad Polička ze dne 6. 4. 2011, č. j. MP00907/2011, jí byly přiznány pouze výhody II. stupně, ačkoliv nebyl reflektován její skutečný zdravotní stav. K odvolání žalobkyně b) bylo o příspěvku rozhodnuto znovu, přičemž zdravotní stav žalobkyně a) posuzovala posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové opět bez osobní účasti žalobkyně a) a tato dospěla ke stejným závěrům, tedy žalobkyni a) byly přiznány pouze výhody II. stupně rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 21. 9. 2011, č. j. KrÚ 81064/2011. Proti tomuto rozhodnutí nebylo odvolání přípustné.

7. Nárok 4. z titulu nevyplaceného příplatku na bydlení ve výši 51 324 Kč vznikl žalobkyni a) tím, že jí nebyly vypláceny příplatky na bydlení za období od srpna 2008 do října 2011 včetně ve výši 1 316 Kč měsíčně, tedy ve výši zvýšené z důvodu těžkého zdravotního postižení žalobkyně a), který nebyl v důsledku vadných postupů vyplácen. Žalobkyně o tuto dávku nežádaly, měla o ně za žalobkyni a) žádat opatrovnice [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Nárok 5. z titulu nevyplacených mimořádné dávek okamžité pomoci na úhradu nezbytných odůvodněných nákladů žalobkyni b) ve výši 15 429,50 Kč vznikl žalobkyni b) tím, že jí nebyla přiznána mimořádná dávka okamžité pomoci na úhradu nezbytných odůvodněných nákladů. Žalobkyně b) o tuto dávku žádala při potřebě úhrady nedoplatku na spotřebě elektrické energie za období od roku 2007 do roku 2008 vyúčtovaném společností ČEZ Prodej s.r.o., aby odvrátila hrozící následky z titulu exekuce nebo přerušení dodávky elektrické energie do domu č.p. v [adresa]. Žalobkyni b) nebyla tato mimořádná dávka okamžité pomoci přiznána rozhodnutím MÚ Polička ze dne 10. 7. 2008, č. j. 4716/2008/POL, s odůvodněním, že od ledna 2008 byl zvýšen příspěvek na péči pro žalobkyni a). Přitom zamítavé rozhodnutí jí bylo zasláno na adresu trvalého pobytu, přestože úřady věděly, že pobývá v Lichtenštejnsku. Z tohoto důvodu se žalobkyně b) nemohla odvolat. Žalobkyně b) proto byla nucena nedoplatek na elektrické energii zaplatit z příspěvku na pořízení notebooku pro žalobkyni a) v květnu 2008.

9. Nárok 6. z titulu odebraného mimořádného příspěvku na pořízení komunikační pomůcky (notebooku) ve výši 19 500 Kč vznikl žalobkyni a) tím, že jí sice uvedený příspěvek byl přiznán rozhodnutím MÚ Polička ze dne 14. 4. 2008, č. j. OSVZ/270/267/08/Ka, a následně vyplacen, nicméně v důsledku nepřiznání mimořádné dávky okamžité pomoci na úhradu nedoplatku na elektrické energii (viz předchozí odstavec) byla žalobkyně b) nucena tento příspěvek použít právě na zaplacení nedoplatku za elektřinu. Žalobkyně tedy již neměla dostatek financí na to, aby žalobkyni a) danou kompenzační pomůcku koupila. Přitom pokud by žalobkyni a) byla mimořádná dávka okamžité pomoci vyplacena, mohla by si předmětný notebook zakoupit. MÚ Polička pak po žalobkyni začal vymáhat vrácení příspěvku na základě rozhodnutí ze dne 14. 10. 2009, č. j. OSVZ/554/622/09, a po jeho zrušení odvolacím orgánem na základě rozhodnutí ze dne 8. 3. 2010, č. j. OSVZ/118/622/09/No. Ani k žádosti žalobkyně o prominutí tvrdosti zákona k nápravě situace nedošlo. K vymožení příspěvku nedošlo, žalobkyně a) tento příspěvek Městskému úřadu Polička nevrátila.

10. Nárok 7. na náhradu škody způsobené neuhrazením pojistného na veřejné zdravotní pojištění u VZP ČR ve výši 6 200 Kč vznikl žalobkyni b) v souvislosti s postupem města Poličky, které za období od srpna 2008, následně k odvolání žalobkyně b) až od 20. 12. 2008, do října 2011 žalobkyni b) zpětně odebralo příspěvek na péči o osobu blízkou, který jí byl v předchozí době přiznán v souvislosti s péčí o žalobkyni a). V důsledku toho se žalobkyně b) zpětně stala z pečující osoby osobou bez zdanitelného příjmu podle § 3b zákona č. 592/1992 Sb. a stát za ni již neplatil pojistné ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., přičemž o tomto důsledku nebyla nikým informována. VZP ČR vyúčtovala žalobkyni b) nezaplacené pojistné za období od srpna 2008 do 19. 8. 2009 ve výši 14 040 Kč a penále na částku 1 760 Kč, posléze k odvolání žalobkyně b) byl dluh snížen na 6 200 Kč. VZP ČR vymáhala dluh i soudní cestou, následně jej žalobkyně b) splácela po 200 Kč měsíčně.

11. Nárok 8. na náhradu škody ve výši rozdílu mezi životním a existenčním minimem vyplaceným ve výši 34 750 Kč vznikl žalobkyni b) tím, že jí nebylo poskytnuto životní minimum ve výši 3 410 Kč, ale pouze existenční minimum ve výši 2 020 Kč, a to v období od srpna 2009 do ledna 2012, tj. 25 měsíců po 1 390 Kč. Žalobkyně b) byla od srpna 2009 evidovaná na úřadu práce jako nezaměstnaná v důsledku shora popsaných událostí, a Městským úřadem Polička jí byl přiznán příspěvek na živobytí, přestože jí náleželo životní minimum, o které původně žádala. Přitom rozhodnutí městského úřadu nebylo řádně odůvodněné. Žalobkyni b) nikdo nevysvětlil, že přiznání životního minima je podmíněno odpracováním veřejné služby, ke které však žalobkyně b) nebyla schopna odpracovat z toho důvodu, že je od roku 2006 vážně zdravotně nemocná a trvale práce neschopná. Životní minimum jí začalo být vypláceno od ledna 2012 bez odůvodnění.

12. Podle žalobkyň tak žalovaný shora uvedeným zaviněným jednáním porušil důležitou právní povinnost, v důsledku čehož vznikla žalobkyním škoda, kterou je povinen žalobkyním nehradit.

13. Na okraj soud poznamenává, že podáním ze dne 24. 6. 2021 a 13. 7. 2021 žalobkyně rozšířily žalobu o nárok na zaplacení imateriální újmy ve výši 1 000 000 Kč pro každou z žalobkyň, kterou měly utrpět v přímém důsledku nezákonných rozhodnutí i nesprávného úředního postupu i průtahů v řízení, za které má nést odpovědnost žalovaná. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 6. 2022, č. j. 5 C 72/2015-496, byla změna žaloby zamítnuta. Předmětem řízení tedy jsou shora konkretizované nároky na náhradu škody 1. - 8.

14. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že pokud žalobkyně s konkrétními rozhodnutími vydaným správními orgány nesouhlasily, měly se domáhat zrušení nebo změny takových rozhodnutí s využitím řádných, případně mimořádných opravných prostředků ve správním soudnictví nebo u Ústavního soudu. Připomenula, že účelem odpovědnosti státu v tzv. civilním soudnictví při rozhodování o náhradě škody není nahrazovat nedostatek naplnění podmínek odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Tedy zrušení rozhodnutí ve správním řízení pro nezákonnost nebo konstatovat protiprávní činnosti státu a jeho orgánů, které bezprostředně nesměřují k vydání rozhodnutí. Navíc jsou požadované nároky promlčeny.

15. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

16. Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 0 P 179/2005, vyplynulo, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2002, č. j. Nc 337/2001-145, byla žalobkyně a) svěřena do péče své matky žalobkyně b). Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2008, č. j. 0 Nc 4/2008-39, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla žalobkyně a) odňata z péče žalobkyně b) a předána do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – [Anonymizováno] [adresa] – zařízení FOD. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 10. 2008. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2009č. j. 0 P 179/2005-538, byla žalobkyně a) svěřena do péče Dětského domova v Poličce. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 2. 2009, č.j. 0 P 179/2005-551, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2009, č.j. 22 Co 188/2009-617, byla nařízena ústavní výchova žalobkyně a), otec žalobkyně a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti k žalobkyni a), žalobkyni b) byl omezen výkon rodičovské odpovědnosti k žalobkyni a) mj. tak, že není oprávněna za ni podávat podání na orgány státní moci a správy, v řízení před těmito orgány ji zastupovat a spravovat její majetek. Opatrovníkem žalobkyně a) byl ustanoven OSPOD Městský úřad Polička mj. pro zastupování nezletilé u orgánů státní moci a správy. Rozsudek nabyl právní moci 19. 10. 2009. Nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 3007/09 byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2009 zrušen mj. ve výroku o nařízení ústavní výchovy žalobkyně a), omezení rodičovské odpovědnosti žalobkyně b) a ustanovení opatrovníka žalobkyni a). Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 11. 2011, č. j. 0 P 179/2005-870, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2012 bylo řízení o nařízení ústavní výchovy, svěření nezletilé do výchovy matky a zbavení nebo omezení rodičovské odpovědnosti matky zastaveno z důvodu zletilosti žalobkyně a).

17. Ve vztahu k nároku č. 1 – nevyplacený příspěvek na péči ve výši 318 000 Kč pro žalobkyni a):

18. Ze spisu MÚ Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, sp. zn. 1138/2007/POL, zjištěno, že rozhodnutím ze dne 15. 1. 2007, č. j. 1160/2007/POL, byl žalobkyni a) přiznán příspěvek na péči ve výši 9 000 Kč měsíčně, neboť byla považována za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči podle § 120 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. Příspěvek byl vyplácen na bankovní účet poskytovatelky péče žalobkyně b). Dopisem ze dne 7. 1. 2008, odeslaným dne 9. 1. 2008, byla žalobkyně b) informována o novele zákona č. 261/2007 Sb., podle které se výplata příspěvku na péči pozastavuje v případě pobytu příjemce příspěvku ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, pokud pobytu trvá celý kalendářní měsíc. Oznámením ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 4784/2008/POL bylo zahájeno řízení ve věci pozastavení příspěvku na péči č. j. 1138/2007/POL žalobkyni a) z důvodu jejího umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dle usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2008, č. j. 0 Nc 4/2008-39. Oznámení bylo zasláno na adresu trvalého pobytu žalobkyně a MÚ vrácena jako nedoručené. Následně bylo oznámení doručeno vyvěšením na úřední desku veřejnou vyhláškou. Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2008, č.j. 5237/2008/POL, bylo rozhodnuto o zastavení výplaty příspěvku na péči pro žalobkyni a) od 1. 8. 2008 s odůvodněním uvedeným v oznámení ze dne 15. 7. 2008. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno veřejnou vyhláškou, neboť na adrese trvalého pobytu se nepodařilo jí ho doručit. Oznámením ze dne 17. 8. 2009, č. j. 6310/2009/POL bylo zahájeno řízení o odejmutí příspěvku na péči žalobkyni a) č. j. 1138/200/POL, a žalobkyně byly vyzvány k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Tyto písemnosti byly žalobkyni b) doručeny 20. 8. 2009. Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2009, č. j. 6546/2009/POL, bylo rozhodnuto o odejmutí příspěvku na péči žalobkyni a) od 1. 8. 2008, neboť tato je od 24. 2. 2009 v péči dětského domova a již tak nesplňuje podmínky podle § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., neboť jí pomoc neposkytuje osoba blízká nebo jiná fyzická osoba uvedená v § 83 téhož zákona nebo poskytovatel služeb zapsaný v registru poskytovatelů sociálních služeb. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno do vlastních rukou dne 28. 8. 2009. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně b) podala odvolání dne 26. 8. 2009 a dne 14. 9. 2009. K námitce podjatosti žalobkyně b) rozhodl tajemník Městského úřadu v Poličce [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 7. 9. 2009, č. j. 6807/2009/POL, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení o odejmutí příspěvku na péči pro žalobkyni a). Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 20. 11. 2009, č. j. KrÚ 56650/2009, bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí MÚ Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 27. 8. 2009, č. j. 6546/2009/POL, o odejmutí příspěvku na péči žalobkyni a) ode dne 1. 8. 2008, neboť správní orgán nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a nebyly dostatečně uvedeny důvody tohoto rozhodnutí, a věc byla vrácena k novému projednání. Skutečnosti uvedené v tomto odstavci pak shodně vyplynuly i ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, sp. zn. SpKrÚ 56242/2009. K námitce podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2009 rozhodl tajemník Městského úřadu v Poličce [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 21. 12. 2009, č. j. TAJ/1101/2009, o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO], pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví, je vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci posouzení nároku na příspěvek na péči pro žalobkyni a), neboť OSPOD MÚ Polička je ustanoven opatrovníkem žalobkyně a) ve věcech, ve kterých ji nemůže zastupovat zákonný zástupce. Usnesením Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 20. 1. 2010, č. j. KrÚ 4376/2010, bylo správní řízení ve věci příspěvku na péči ohledně žalobkyně a) č.j. 1/38/07/POL, odejmuto MÚ Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, z důvodu vyloučení všech úředních osob MÚ Polička a současně bylo přikázáno MÚ Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví.

19. Ze spisu Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, sp. zn. 8195/09/POL, vyplynulo, že žalobkyně b) požádala po přiznání příspěvku na péči pro žalobkyni a) dne 16. 9. 2009, a současně sdělila pro účely příspěvku na péči, že jako osoba blízká poskytuje pomoc žalobkyni a). Usnesením ze dne 26. 10. 2009, č. j. 8195/2009/POL bylo zastaveno řízení o žádosti o doplatek příspěvku na péči č.j. 1138/2007/POL pro žalobkyni a), kterou podala žalobkyně b) dne 16. 9. 2009 za období od 24. 6. 2008 do 20. 12. 2008, jelikož řízení o téže věci bylo zahájeno u Krajského úřadu v Pardubicích. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno dne 27. 10. 2009. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně b) podala odvolání ze dne 31. 10. 2009.

20. Ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, sp. zn. SpKrÚ 57245/2009/OSV, vyplynulo, že rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, ze dne 21. 12. 2009, č. j. KrÚ 32788/2009, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně b) proti usnesení Městského úřadu Polička ze dne 26. 10. 2009, a odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, s odůvodněním, že řízení bylo správně zastaveno z důvodu překážky zahájeno řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 1. 2010.

21. Ze spisu Městského úřadu Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví sp. zn. 20992/2008/SVI, po ústním jednání a žalobkyní b) dne 6. 4. 2010 bylo vydáno oznámení Městského úřadu Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 6. 5. 2010, č.j. 14819/2010/SVI, o obnovení výplaty příspěvku na péči pro žalobkyni a) ve výši 9 000 Kč od 1. 8. 2008 s odůvodněním, že do 6. 7. 2008 byla žalobkyně a) umístěna v Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc FOD [Anonymizováno] [adresa], odkud jí žalobkyně b) odvezla do Lichtenštejnska a následně ji 20. 12. 2008 odevzdala otci do Itálie, který ji v lednu 2009 opustil a byla svěřena do péče sociálních služeb města Říma, tedy za leden a únor 2010 jí příspěvek rovněž náležel. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2010, č. j. 17241/2010/SVI, pak byl žalobkyni a) odejmut příspěvek na péči od 1. 3. 2009, neboť žalobkyně a) byla dne 27. 2. 2009 umístěna do ústavní péče Dětského domova v Poličce na základě nařízení zdejšího soudu a žalobkyni b) tedy již nebylo možno považovat za osobu, která by vykonávala péči o žalobkyni a). Tato nesplňovala podmínky § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., neboť jí pomoc neposkytovala osoba blízká nebo jiná fyzická osoba dle § 83 zákona č. 108/2006 Sb., nebo poskytovatel sociálních služeb zapsaný v registru poskytovatelů sociálních služeb. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno dne 26. 5. 2010. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) odvolání ze dne 4. 6. 2010, na jehož základě Krajského úřadu v Pardubicích, odbor sociálních věcí, rozhodnutím ze dne 28. 7. 2010, č.j. KrÚ 55805/2010, zrušil výše uvedené rozhodnutí o odejmutí příspěvku na péči od 1. 3. 2009 z důvodu nepřezkoumatelnosti a vrátil věc k novému projednání, neboť žalobkyně b) nebyla oprávněna zastupovat žalobkyni a) v řízení o odebrání příspěvku, jelikož měla omezenou rodičovskou odpovědnost k žalobkyni a). Ve výroku byl tedy chybně identifikován zástupce účastníka pro řízení. Rozhodnutím Městského úřadu Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 27. 8. 2010, č. j. 26825/2010/SVI, byl žalobkyni a) odejmut příspěvek na péči od 1. 3. 2009, s odůvodněním jako shora. Rozhodnutí bylo doručeno OSPOD Městskému úřadu Polička dne 2. 9. 2010, který proti němu nepodal odvolání, a tak rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 9. 2010. Dopisem ze dne 15. 12. 2010 žalobkyně b) požádala MÚ Polička o doplacení příspěvku na péči za období od 1. 1. 2009 dosud s odkazem na zrušující nález Ústavního soudu. Městský úřad Svitavy pak dopisem ze dne 17. 1. 2011 vyzval žalobkyni b) o vyplnění potřebných tiskopisů k žádosti o příspěvek na péči s upozorněním na to, že žalobkyně b) jako osoba blízká nemohla poskytovat potřebnou péči žalobkyni a) od 27. 2. 2009, neboť žalobkyně a) byla umístěna v Dětském domově v Poličce. Výzva byla adresována právnímu zástupci žalobkyň do Vaduzu.

22. Z listin založených ve spise na č. l. 59 - 77, které nebyly konkretizovány již ve shora uvedených odstavcích, dále vyplynulo, že dopisem ze dne 18. 5. 2011 Městský úřad Svitavy informoval žalobkyni b) o podmínkách výplaty příspěvku na péči u migrující osoby. Usnesením ze dne 6. 6. 2011, č. j. 18442/2011/SVI, Městský úřad Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, přerušil řízení o žádosti o přiznání příspěvku na péči pro žalobkyni a) podanou dne 14. 2. 2011, neboť žalobkyně nedoložila potřebná potvrzení. K odvolání žalobkyně a) ze dne 10. 6. 2011, doplněné 17. 10. 2011, Krajský úřad Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, dne 1. 9. 2011, pod č. j. KrÚ 75371/2011/DSU, zrušil rozhodnutí ze dne 6. 6. 2011 a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, neboť rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když městský úřad žalobkyni nestanovil lhůtu k doplnění podkladů pro odstranění vady žádosti. Usnesením ze dne 21. 10. 2011, č. j. 34801/2011/SVI, Městský úřad Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, přerušil řízení o žádosti o přiznání příspěvku na péči pro žalobkyni a) podanou dne 14. 2. 2011, neboť žádost neobsahuje všechny skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, a to do 31. 12. 2011. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) odvolání dne 4. 11. 2011.

23. Dopisem ze dne 30. 9. 2011 se Krajský úřad pro Pardubický kraj vyjadřuje k postupu správních úřadů při odejmutí příspěvku na péči pro žalobkyni a), a to na základě žádosti žalobkyně b) o přešetření postupu v souvislosti s tímto příspěvkem.

24. Ve vztahu k nároku č. 2 – nevyplacený příspěvek na provoz motorového vozidla ve výši 30 000 Kč pro žalobkyni a):

25. Ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí sp. zn. KrÚ 52341/2011, vyplynulo, že žalobkyně b) požádala ze dne 13. 1. 2011 o příspěvek na provoz motorového vozidla za kalendářní rok 2009 na dopravu zdravotně postižené dcery žalobkyně a), které byly přiznány mimořádné výhody III. stupně, vznik mimořádných výhod od 11. 10. 1996. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 1. 6. 2011, č. j. MP/00908/2011, byla žádost žalobkyně b) zamítnuta, neboť pravidelná doprava žalobkyně a) neprobíhala a náklady na její dopravu žalobkyně b) neměla, neboť žalobkyně a) byla na začátku roku 2009 v Itálii a potom celý rok od února 2009 v Dětském domově Polička. Tedy nebyly splněny podmínky pro poskytnutí příspěvku podle § 36 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 182/1991 Sb. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno do vlastních rukou. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) odvolání ze dne 9. 6. 2011, které bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, ze dne 7. 7. 2011, č. j. KrÚ 61912/2011, přičemž odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť žalobkyně a) byla v roce 2009 v ústavní výchově a nebyla vozidlem žalobkyně b) pravidelně dopravována. Krajský úřad také připomenul, že daný příspěvek neslouží ke kompenzaci utrpení pobytu v ústavní výchově. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno a nabylo právní moci dne 18. 7. 2011.

26. Ve vztahu k nároku č. 3 – nevyplacený sociální příplatek odvislý od těžkého zdravotního postižení žalobkyně a) ve výši 178 971 Kč:

27. Ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, sp. zn. SpKrÚ 53520/2011, vyplynulo, že žalobkyně b) požádala dne 13. 1. 2011 o přiznání mimořádných výhod III. stupně pro těžce zdravotně postižené pro žalobkyni a). Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 6. 4. 2011, č. j. MP/00907/2011, byla žádost zamítnuta a žalobkyni a) byly přiznány mimořádné výhody II. stupně pro těžce zdravotně postižené občany od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2015, neboť tato dle posudkového lékaře trpí oboustrannou praktickou hluchotou nebo oboustrannou úplnou hluchotou, což je zdravotní postižení podstatně omezující orientační schopnost podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Při posouzení zdravotního stavu žalobkyně a) bylo vycházeno nejen ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 3. 3. 2011, kliniky ORL Pardubice ze dne 7. 11. 2003, audio [tituly za jménem] med. [jméno FO], Vaduz ze dne 30. 8. 2010, propouštěcí zprávy z FN Thomayerova ze dne 7. 5. 2010 a psychologického vyšetření u [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2010. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno do Vaduzu v Lichtenštejnsku dne 8. 4. 2011. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně b) odvolání ze dne 15. 4. 2011. Na základě posudku posudkové komise MPSV ČR 5. 9. 2011, která dospěla k závěru, že žalobkyně a) trpí ztrátou sluchu odpovídající praktické hluchotě, je osobou těžce zdravotně postiženou podle § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., jde o zdravotní postižení podstatně omezující orientační schopnost dle přílohy č. 2 tohoto zákona, bylo rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 21. 9. 2011, č. j. KrÚ 81064/2011, odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, když na základě posudkového zhodnocení bylo uzavřeno, že žalobkyni a) náleží pouze II. stupeň mimořádných výhod, průkaz ZTP. Žalobkyni b) bylo toto rozhodnutí doručeno dne 23. 9. 2011 a téhož dne nabylo právní moci.

28. Ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, sp. zn. SpKrÚ 32560/2011, vyplynulo, že žalobkyně b) podala u tohoto krajského úřadu dne 22. 4. 2011 odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 6. 4. 2011, č. j. MP/00907/2011, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně b) ze dne 15. 12. 2010, doplněné dne 7. 1. 2011, o zamítnutí výhod III. stupně pro těžce zdravotně postižené občany pro žalobkyni a) a současně jí byly přiznány pouze výhody II. stupně. Usnesením Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 27. 4. 2011, č. j. KrÚ 33309/2011, bylo odvolání postoupeno Městskému úřadu Polička, který napadené rozhodnutí vydal, když odvolání se podává právě u tohoto správního orgánu 29. Ze spisu Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí sp. zn. SpKrÚ 1972/2011 OSV, vyplynulo, že žalobkyně b) podala proti [tituly před jménem] [jméno FO] námitku podjatosti dne 7. 6. 2011, o které bylo usnesením Městského úřadu Polička ze dne 28. 6. 2011, č. j. MP/11019/2011, rozhodnuto tak, že jmenovaná pracovnice OSPOD MÚ Polička není vyloučena ve věci výkonu sociálně právní ochrany žalobkyně a). Odvolání žalobkyně b) ze dne 6. 7. 2011 proti tomuto usnesení bylo rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. KrÚ 71972/2011/Ře, zamítnuto jako nedůvodné. Úkony činěné jmenovanou pracovnicí a dalšími pracovníky OSPOD Polička byly shledány v souladu se zájmy žalobkyně a) a právními předpisy. Rozhodnutí bylo žalobkyni b) doručeno dne 11. 8. 2011.

30. Ve vztahu k nároku č. 5 – nevyplacené dávky okamžité pomoci na úhradu nezbytných odůvodněných nákladů ve výši 15 429,50 Kč pro žalobkyni b):

31. Ze spisu Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, sp. zn. HN 2423/2008/POL, vyplynulo, že žalobkyně b) podala žádost o doplatek na bydlení dne 16. 4. 2008, ke které připojila fakturu ČEZ Prodej, s.r.o. č. [hodnota] ze dne 6. 4. 2008, splatnou dne 21. 4. 2008, kterou byl žalobkyni b) vyúčtován doplatek za elektřinu ve výši 15 429,50 Kč. K žádosti dále připojila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 28. 1. 2008, podle kterého jí byl zvýšen mj. sociální příplatek z 4 737 Kč na 4 589 Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 5. 5. 2008, č. j. 2961/2008/POL, žalobkyni b) nebyl přiznán doplatek na bydlení, neboť částka příjmu po odpočtu odůvodněných nákladů na bydlení přesahuje živobytí společně posuzovaných osob. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) odvolání ze dne 12. 5. 2008, ke kterému bylo připojeno rozhodnutí Městského úřadu v Poličce, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 8. 1. 2007, č. j. OSVZ/1/775/07/Ka, o přiznání mimořádných výhod III. stupně pro osoby těžce zdravotně žalobkyni a) postižené s platností do 19. 12. 2009, když o dalším přiznání mimořádných výhod bude rozhodnuto na základě nové žádosti po novém posouzení zdravotního stavu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 1. 2007. K odvolání žalobkyně b) Krajský úřad Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, dne 18. 6. 2008, pod č. j. KrÚ 28946/2008, zrušil napadené rozhodnutí Městského úřadu Polička a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí není řádně odůvodněno, a proto je nepřezkoumatelné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 7. 2008. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 10. 7. 2008, č. j. 4716/2008/POL, bylo rozhodnuto o nepřiznání doplatku na bydlení žalobkyni b), neboť po zhodnocení příjmů žalobkyně, které byly do odůvodnění vypsány, částka příjmu po odpočtu odůvodněných nákladů na bydlení přesahuje živobytí společně posuzovaných osob. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni b) tzv. fikcí a nabylo právní moci dne 6. 8. 2008. Dopisem ze dne 11. 2. 2010 žalobkyně b) požádala o obnovu řízení s tím, že posledně uvedené rozhodnutí nebylo doručeno. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 15. 3. 2010, č. j. 167/2010/POL, byla zamítnuta žádost o obnovu řízení o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi, neboť žalobkyně b) v žádosti neuvádí žádné neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a nemohla je uplatnit v řízení o přiznání doplatku na bydlení. Odvolání žalobkyně b) ze dne 30. 3. 2010 bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 11. 5. 2010, č. j. KrÚ 32054/2010/DSU, sp. zn. SpKrÚ 25393/2010/OSV, a rozhodnutí ze dne 15. 3. 2010 potvrzeno s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení, když částka příjmu po odpočtu odůvodněných nákladů na bydlení přesahovala částku živobytí všech společně posuzovaných osob a na dávku nárok nevznikl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 5. 2010.

32. Ve vztahu k nároku č. 6 – odebraný příspěvek na úhradu komunikační pomůcky ve výši 19 500 Kč pro žalobkyni a):

33. Ze spisu Městského úřadu Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, sp. zn. OSVZ/118/662/09/No, bylo zjištěno, že žalobkyně a) požádala dne 6. 2. 2008 o poskytnutí příspěvku na opatření zvláštní pomůcky pro osoby těžce zdravotně postižené, a to notebooku v ceně 15 000 Kč až 25 000 Kč. K žádosti připojila přehledy vyplácených dávek státní sociální podpory. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 14. 4. 2008, č.j. OSVZ/270/267/08/Ka, byl žalobkyni a) přiznán jednorázový příspěvek na opatření zvláštní pomůcky – osobního počítače – notebooku ve výši 19 500 Kč. V listině nadepsané jako závazek ze dne 14. 4. 2008 se žalobkyně b) zavázala za žalobkyni a) vrátit příspěvek na pořízení notebooku, pokud kompenzační pomůcka přestane být jejím vlastnictvím před uplynutím 5 let ode dne vyplacení příspěvku nebo do 6 měsíců ode dne vyplacení nepoužije příspěvek na opatření zvláštní pomůcky nebo použije jen část příspěvku. Z fiktivní uzávěrky plyne, že příspěvek byl v plné výši vyplacen žalobkyni a) 22. 4. 2008. Výzvou Městského úřadu v Poličce ze dne 7. 9. 2008 byla žalobkyně b) vyzvána k doložení dokladu o zakoupení osobního počítače – notebooku. Výzva byla žalobkyni doručena dne 8. 9. 2009. Po oznámení o zahájení správního řízení o vrácení poskytnutého jednorázového příspěvku na opatření zvláštní pomůcky ze dne 24. 9. 2009 byla rozhodnutím Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 14. 10. 2009, č.j. OSVZ/554/622/09/No, žalobkyni b) uložena povinnost vrátit vyplacený příspěvek na opatření zvláštní pomůcky – notebooku ve výši 19 500 Kč do 15 dnů ode dne právní moci, neboť nedoložila doklad o zakoupení notebooku ani se k zakoupení pomůcky nevyjádřila. K odvolání ze dne 29. 10. 2009, ve kterém žalobkyně b) popisuje, že příspěvek byla nucena z důvodu své kritické finanční situace použít na zaplacení nedoplatku za elektřinu, Krajský úřad Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, rozhodnutím ze dne 30. 11. 2009, č. j. KrÚ 62529/2009, zrušil rozhodnutí o vrácení příspěvku na pořízení notebooku a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí, neboť žalobkyni b) nebyl dán prostor pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 12. 2009. Usnesením ze dne 27. 1. 2010 byla žalobkyni b) stanovena lhůta k možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, usnesení bylo žalobkyni b) doručeno dne 25. 1. 2009. Žalobkyně b) se k podkladům vyjádřila ústně i písemně. Rozhodnutím Městského úřadu Polička, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 8. 3. 2010, č.j. OSVZ/118/622/09/No, byla žalobkyni b) uložena povinnost vrátit vyplacený příspěvek na opatření zvláštní pomůcky – notebooku ve výši 19 500 Kč do 15 dnů ode dne právní moci, neboť nesplnila podmínku pro poskytování jednorázového peněžitého příspěvku na opatření zvláštní pomůcky, když nedodržela ustanovení v závazku ze dne 14. 4. 2008 a nedoložila doklad o zakoupení notebooku. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 23. 3. 2010. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 10. 6. 2010, č. j. KrÚ 44104/2010, sp. zn. SpKrÚ 56843/2009/OSV, bylo odvolání žalobkyně b) proti usnesení Městského úřadu Polička ze dne 8. 3. 2010 zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť žalobkyně b) porušila závazek ze dne 14. 4. 2008. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru sociálních věcí ze dne 10. 6. 2010, č. j. KrÚ 44104/2010, sp. zn. SpKrÚ 24954/2010/OSV, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně b) proti rozhodnutí tajemníka Městského úřadu Polička ze dne 1. 3. 2010, č. j. TAJ/179/2010.

34. Rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 4. 11. 2010, č. j. 2010/56577-21, nebylo vyhověno žádosti žalobkyně a) o odstranění tvrdosti zákona při provádění sociální péče, neboť ministr žádnou tvrdost neshledal, když žalobkyně byla o podmínkách příspěvku na opatření zvláštní pomůcky informována, souhlasila s nimi a dosud neuhradila ani část dluhu.

35. K vrácení příspěvku byla žalobkyně b) vyzvána dopisem Městského úřadu v Poličce ze dne 4. 8. 2011 a 26. 9. 2011, přesto však příspěvek nevrátila a právo na zaplacení příspěvku je prekludováno.

36. Ve vztahu k nároku č. 7. - neuhrazené pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 6 200 Kč:

37. Z vyúčtování pojistného VZP ČR ze dne 19. 8. 2009, 21. 10. 2009 a 1. 6. 2010 na č.l. 79-80 a 516 spisu vyplynulo, že žalobkyni bylo vyúčtováno dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění za období od 1. 8. 2008 do 3. 3. 2010 vč. penále.

38. Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 22 E 384/2011, vyplynulo, že VZP ČR podala návrh na výkon rozhodnutí ze dne 22. 3. 2011 prodejem movitých věcí z majetku povinné žalobkyně b) k uspokojení pohledávek VZP ČR ve výši 6 200 Kč a příslušenství. Oprávněná k návrhu připojila platební výměr č. [hodnota] ze dne 3. 6. 2010, kterým byl žalobkyni b) vyúčtován nedoplatek pojistného ve výši 8 640 Kč za období od 1. 7. 2008 do 31. 7. 2008 a od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2009, a dále platební výměr č. [hodnota] ze dne 3. 6. 2010, kterým byly žalobkyni b) vyměřeny penále ve výši 1 480 Kč za nezaplacení pojistného. K odvolání žalobkyně b) rozhodčí orgán VZP ČR rozhodl dne 20. 10. 2010 o změně těchto platebních výměrů a žalobkyni b) byla uložena povinnost zaplatit pojistné za shora uvedené období ve výši 5 400 Kč a penále ve výši 800 Kč, a to s ohledem na změnu rozhodnutí o odejmutí příspěvku na péči, který byl původně odejmut od 1. 8. 2009, což bylo následně změněno a příspěvek byl odejmut až od 1. 3. 2009. Žalobkyni b) pak náležel příspěvek za červenec 2008. Uvedené platební výměry spolu s rozhodnutím o odvolání jsou založeny také na č.l. 511 – 512 a 514 - 516.Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2011, č. j. 22 E 384/2011-10, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí žalobkyně b). Usnesením ze dne 2. 11. 2011, č. j. 22 E 384/2011-21, byl výkon rozhodnutí zastaven k návrhu oprávněné ze dne 5. 9. 2011 odůvodněným žádostí žalobkyně b) o splátky dlužné částky, které bylo vyhověno.

39. Ze spisu Okresního soudu Svitavy sp. zn. 22 E 298/2011, vyplynulo, že k návrhu VZP ČR ze dne 11. 5. 2011 byl usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2011, č. j. 23 E 298/2011-10, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 7. 2011, č.j. 22 Co 307/2011-28, nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně b) k vymožení stejné pohledávky jako v odstavci č. 38 tohoto odůvodnění. Usnesením dne 6. 9. 2011, č. j. 23 E 298/2011-37, byl výkon rozhodnutí zastaven na návrh oprávněné z důvodu sjednání dohody o úhradě dluhu ve splátkách ze dne 1. 8. 2011, ve které žalobkyně b) uznala svůj dluh ze shora citovaných platebních výměrů a zavázala se jej splácet po 200 Kč měsíčně.

40. Z rozhodnutí o odstranění tvrdosti na č.l. 513 ze dne 3. 10. 2013 soud zjistil, že VZP ČR prominula žalobkyni b) penále za období od 1. 4. 2010 do 15. 9. 2013 ve výši 2 349 Kč.

41. Dle vyúčtování pojistného VZP ČR ze dne 26. 7. 2022 na č.l. 517 – 518 žalobkyně na úhradě shora uvedených platebních výměrů nic nedluží.

42. Ve vztahu k nároku 8. - rozdílu mezi životním a existenčním minimem ve výši 34 750 Kč:

43. Z listin založených ve spise na č.l. 105 – 109 vyplynulo, že rozhodnutím ze dne 24. 8. 2009 Úřad práce ve Svitavách přiznal žalobkyni b) podporu v nezaměstnanosti ode dne 4. 8. 2009 na podpůrčí dobu 8 měsíců. Oznámením ze dne 25. 5. 2011, č.j. 4671/2011/POL, Městský úřad Polička, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, přiznal žalobkyni b) příspěvek na živobytí ve výši 2 020 Kč od května 2011, a to k její žádosti ze dne 25. 5. 2011, neboť v předcházejících 12 kalendářních měsících pobírala příspěvek na živobytí a ode dne odejmutí naposledy přiznaného příspěvku neuplynuly více než 3 kalendářní měsíce. Dopisem ze dne 14. 6. 2011 Městský úřad v Poličce sděluje žalobkyni b) podmínky pro přiznání dávek státní sociální podpory. K žádosti o prošetření postupu Krajský úřad Pardubického kraje, odbor sociálních věcí, dopisem ze dne 22. 7. 2011 žalobkyni b) informoval, že v postupu Městského úřadu Polička neshledal pochybení. Oznámením Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Polička ze dne 16. 1. 2012, č. j. MPSV-UP/40291/12/HMN, žalobkyni b) zvýšil příspěvek na živobytí z 2 020 Kč na 3 410 Kč měsíčně od 1. 1. 2012.

44. Z přehledu vyplacených dávek Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Pardubicích, kontaktní pracoviště Polička soud zjistil, které dávky státní sociální podpory byly žalobkyním vypláceny.

45. Z vyjádření žalované ze dne 2. 12. 2021 vyplynulo, že žalovaná neuznala žádost žalobkyň na náhradu škody podanou podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., neboť neshledala splnění předpokladů pro uplatnění odpovědnosti státu podle citovaného zákona. Žádost žalobkyně podaly až v průběhu tohoto civilního řízení.

46. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2021, č. j. 36 C 282/2007-952, vyplynulo, že žaloba ze dne 15. 12. 2007 byla odmítnuta. K odvolání žalobkyň bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023, č. j. 3 Co 24/2022-971. Rozhodnutí nabyla právní moci 19. 7. 2023.

47. Ze sdělení předložených žalovanou vyplynulo, že ohledně některých žalobou dotčených správních řízení se nepodařilo dohledat spisovou dokumentaci. Konkrétně se jedná o spisy Krajského úřadu Pardubického kraje sp. zn. SpKrÚ 44104/2010, která je ztracená, sp. zn. SpKrÚ 60921/2011 OSV OSD, jehož součástí je dokument č. j. KrÚ 72841/2011/DSU, jejíž osud je nejasný, nicméně podle historie spisu nebylo zahájeno přezkumné řízení, a spis Městského úřadu Svitavy sp. zn. 12144/2011/SVI.

48. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

49. Žalobkyně b) požadovala doplnit dokazování spisy Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 0 Nc 1307/2006 a 2 Nt 752/2008, neboť jimi chtěla prokázat, že byla zbavena možnosti jednat se soudy a orgány státní správy, proto nemohla žádat o předmětné příspěvky nebo se bránit proti těmto rozhodnutím, která jí většinou ani nebyla zasílána. Návrh na doplnění dokazování těmito spisy soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, jelikož z ostatních provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně b) i přes tvrzené omezení se správními orgány jednala a tyto jednaly s ní.

50. Po právní stránce soud věc posuzoval jako spor o náhradu škody působené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb.

51. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

52. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

53. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

54. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

55. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

56. Podle odst. 3 téhož ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

57. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

58. Podle odst. 2 téhož ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

59. Jak se shora citovaných ustanovení vyplývá, tak základními předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu jsou existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a škodou. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně.

60. Za nezákonné rozhodnutí lze ve smyslu citovaného zákona považovat pouze pravomocné rozhodnutí nebo rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, které bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. Stát neodpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (usnesení NS 28 Cdo 2025/2009). Soud je v řízení o odpovědnosti státu za škodu vázán presumpcí správnosti rozhodnutí, a proto není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Tedy naplnění zákonného požadavku změny nebo zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nelze nahradit posouzením této otázky soudem v odškodňovacím řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti kterým není opravný prostředek přípustný (viz R 35/2015). Přitom je poškozeném, aby využil všechny přípustné opravné prostředky za účelem předcházení vzniku škody.

61. Za nesprávný úřední postup je považováno porušení procesních předpisů státním orgánem při jeho činnosti, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, ale neodrazí se v obsahu daného rozhodnutí. Jedná se například o rozhodnutí nevydaná, která však vydána být měla, nebo nedodržení pravidel pro doručování.

62. Po zhodnocení všech okolností daného případu dospěl soud k závěru, že ani u jednoho z uplatněných nároků nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu za náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to především pro absenci nezákonného rozhodnutí i nesprávného úředního postupu či aktivní legitimace žadatelky, jak bude rozvedeno u každého z uplatněných nároků níže. Jelikož tak nebyla splněna ani první ze základních a nezbytných podmínek pro odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., tak se soud již nezabýval tvrzeným vznikem škody.

63. Námitce promlčení soud nepřisvědčil, jelikož tříletá promlčecí doba podle § 32 zákona č. 82/1998 Sb. se vztahuje k podání žaloby u soudu, a nikoliv k uplatnění nároku u úřadu podle § 14 téhož zákona. Žaloba byla podána u soudu 5. 12. 2011, požadována je škoda v souvislosti s dávkami nepřiznanými nejdříve od 21. 12. 2008. Tedy ani od doby vzniku tvrzené škody do doby podání žaloby neuplynula tříletá promlčecí doba.

64. Konkrétně pak ve vztahu k nároku č. 1 žalobkyně a) tvrdila, že jí vznikla škoda nevyplacením příspěvku na péči ve výši 318 000 Kč za období od 21. 12. 2008 do října 2011. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni a) byl přiznán příspěvek na péči ve výši 9 000 Kč na základě rozhodnutí MÚ Polička ze dne 15. 1. 2007, a tento jí byl vyplácen až do července 2008. Za období od srpna 2008 pak byl žalobkyni příspěvek na péči odebrán rozhodnutím Městského úřadu v Poličce ze dne 26. 8. 2009, č. j. 6546/2009/POL, které bylo k odvolání žalobkyně pro nezákonnost zrušeno. Nicméně následně došlo k nápravě a výplata příspěvku na péči pro žalobkyni a) za období 1. 8. 2008 byla obnovena, a to základě rozhodnutí Městského úřadu Svitavy ze dne 6. 5. 2010. Pokud jde o žalované období od 21. 12. 2008, tak neexistuje rozhodnutí o odejmutí příspěvku na péči, které by bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno, když o odejmutí příspěvku na péči za období 1. 3. 2009 bylo rozhodnuto Městským úřadem ve Svitavách nejprve dne 24. 5. 2010 a následně znovu dne 27. 8. 2010 po zrušení předcházejícího rozhodnutí Krajským úřadem Pardubického kraje dne 28. 7. 2010 pro nepřezkoumatelnost. Ani ohledně žádosti žalobkyně b) o doplacení příspěvku na péči za předmětné období neexistuje rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.

65. V řízení nebyl shledán ani nesprávný úřední postup, který by zakládal odpovědnost státu za škodu ve smyslu shora citovaného § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně b) namítala, že [tituly před jménem] [jméno FO] za OSPOD Polička nehájila řádně zájmy žalobkyně a). Z opatrovnického spisu ohledně žalobkyně a) vyplývá, že této byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 2, 2009, č. j. 0 P 179/2005-551, ustanoven opatrovníkem OSPOD Městský úřad Polička k jejímu zastupování ve věcech řízení u orgánů veřejné moci a správy, neboť zde nebyla osoba oprávněná za ni v těchto záležitostech jednat. Otec byl stejným rozsudkem zbaven rodičovské odpovědnosti k žalobkyni a) a žalobkyně b) byla v rodičovské odpovědnosti omezena. Rozsudek nabyl právní moci po jeho potvrzení odvolacím soudem dne 19. 10. 2009. Od této doby do jeho zrušení nálezem Ústavního soudu dne 26. 8. 2010, který byl vyhlášen dne 31. 8. 2010 a zpřístupněn 3. 9. 2010 (viz informace o řízení https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=67195&pos=1&cnt=1&typ=result) tedy žalobkyni a) měl ve správních řízeních zastupovat OSPOD Městský úřad Polička. V řízení o odejmutí příspěvku na péči tedy Městský úřad Svitavy postupoval v souladu s v danou dobu platným stavem i procesními předpisy viz § 34 správního řádu, když doručil napadené rozhodnutí ze dne 27. 8. 2010 opatrovníkovi žalobkyně a), a nikoliv žalobkyni b). Proti tomuto rozhodnutí opatrovník nepodal za žalobkyni a) odvolání. Přitom z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost opatrovníka nezletilého takový procesní úkon učinit, popřípadě podat novou žádost o přiznání příspěvku na péči, jelikož žalobkyně a) dané v době nesplňovala podmínky příspěvku na péči podle § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. z důvodu nařízené ústavní výchovy.

66. Pokud jde o řízení ohledně doplatku příspěvku na péči z 15. 12. 2010, tak spis ohledně této žádosti se nepodařilo dohledat, jak sdělila žalovaná. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, jak bylo o této žádosti rozhodnuto, když poslední k tomuto řízení předloženou listinou je odvolání ze dne 4. 11. 2011, o kterém není jasné, zda a jak bylo rozhodnuto, případně s jakým odůvodněním. Z toho však nelze bez dalšího dovozovat, že orgán, u něhož bylo správní řízení vedeno, nesprávně postupoval, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně a) dosáhla v prosinci 2011 zletilosti, a tedy ji již žalobkyně b) v daném správním řízení jako její zákonný zástupce nezastupovala (viz § 29 zákona č. 500/2004 Sb.). Kromě poukazu na to, že o odvolání nebylo nikdy rozhodnuto, pak žalobkyně netvrdila, v čem jiném by měl nesprávný postup správní orgánu v tomto řízení spočívat a proč by jí měla vzniknout právě škoda ve výši požadovaných příspěvků na péči. Zde je nutné podotknout, že soud není oprávněn v tomto občanskoprávním řízení o náhradu škody posuzovat, zda žalobkyně splňovala či nikoliv podmínky příspěvku na péči.

67. Nárok 2. na náhradu škody nebyl žalobkyni a) přiznán především z toho důvodu, že žalobkyně a) nebyla účastníkem tohoto správního řízení a osobou oprávněnou z tohoto příspěvku viz § 36 odst. 1 písm. b) a násl. vyhlášky č. 182/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně a) tedy aktivně legitimována k podání žaloby o náhradu škody z důvodu jeho nevyplacení. Na okraj soud poznamenává, že aktivní legitimace k náhradě škody pro nevyplacení tohoto příspěvku by náležela žalobkyni b), nicméně ani jí by náhrada škody přiznána nebyla, a to z důvodu absence rozhodnutí o tomto příspěvku, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. O žádosti žalobkyně b) bylo rozhodnuto Městským úřadem Polička dne 1. 6. 2011, přičemž toto rozhodnutí bylo potvrzeno za současného zamítnutí odvolání žalobkyně b) rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje dne 7. 7. 2011. Navíc nutno podotknout, že žalobkyně b) se žádostí podanou dne 13. 1. 2011 domáhala pouze příspěvku za rok 2009, a nikoliv již za roky 2010 a 2011, které požaduje odškodnit. Navíc žádný nesprávný úřední postup správního orgánu v daném řízení nebyl shledán.

68. Tentýž závěr jako u nároku 2. se vztahuje na nárok 3. Nárok na sociální příplatek měl podle § 20 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. ve spojení se zákonem č. 347/2010 Sb. rodič pečující o nezaopatřené dítě. Tudíž žalobkyni a) tento příspěvek nenáležel a není ani aktivně legitimovaná k jeho vymáhání z titulu náhrady škody podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Jelikož příspěvek náležel rodiči, nelze považovat za nesprávný úřední postup, pokud OSPOD Městský úřad Polička o přiznání tohoto příspěvku nežádal. O přiznání příspěvku si měla zažádat přímo žalobkyně b), což neučinila. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyni a) byly přiznány pouze výkony II. stupně a průkaz ZTP.

69. Ani nárok 4. nelze žalobkyni a) přiznat z důvodů uvedených k nároku 3. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. náležel příspěvek na bydlení vlastníkovi bytu, tj. žalobkyni b), proto si měla žádost o přiznání tohoto příspěvku podat žalobkyně b), což neučinila. Nebylo tedy povinností OSPOD Městského úřadu Polička o tuto dávku za žalobkyni a) žádat, když žalobkyně a) nebyla osobou oprávněnou z uvedené sociální dávky.

70. Přisoudit nelze žalobkyni b) ani nárok 5. pro absenci rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno, jakož i absenci nesprávného úředního postupu. O žádosti žalobkyně b) na přiznání mimořádné dávky okamžité pomoci bylo rozhodnuto nejprve rozhodnutím Městského úřadu v Poličce ze dne 5. 5. 2008, které bylo odvolacím správním orgánem dne 18. 6. 2008 zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Následně vydané zamítavé rozhodnutí městského úřadu ze dne 10. 7. 2008 se stalo pravomocným, přičemž toto rozhodnutí nebylo zrušeno ani k návrhu žalobkyně b) na obnovu řízení. Přitom při doručování rozhodnutí ze dne 10. 7. 2008 byla dodržena pravidla doručování fyzickým osobám podle § 20 a § 23 zákona č. 500/2004 Sb., přičemž z ničeho nevyplynulo, že by rozhodující správní orgán měl povědomí o tom, kde se žalobkyně b) v rozhodné době nacházela a jaká je její aktuální doručovací adresa, což ostatně správnímu orgánu pro účely tohoto řízení ani nesdělila. Na jiné nesprávnosti postupu správního orgánu žalobkyně b) nepoukazovala a soud ani po přezkumu spisu žádné takové nedostatky neshledal. Navíc nutno znovu připomenout, že v tomto řízení o náhradu škody nelze přezkoumávat důvody, pro které správní orgán nepřiznal žalobkyni b) požadovanou dávku.

71. Ani v případě nároku 6. neexistuje nezákonné ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně a) požádala o přiznání příspěvku na pořízení notebooku dne 6. 2. 2008, její žádosti bylo vyhověno a požadovaný příspěvek jí byl v plné výši vyplacen. Jednalo se však o účelově poskytnutý příspěvek a žalobkyně a) byla povinna jej použít pouze za účelem koupě notebooku. O tom byla žalobkyně a) prostřednictvím žalobkyně b) informována, jak plyne ze závazku ze dne 14. 4. 2008. Žalobkyně b) však i přesto použila tento příspěvek na úhradu jiných nákladů, dle jejího tvrzení na zaplacení nedoplatku elektrické energie, ačkoliv ji k použití příspěvku na jiný účel nic neopravňovalo. Jelikož žalobkyně nepoužila tento příspěvek na zakoupení notebooku, tak Městský úřad Polička rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni b) tento příspěvek vrátit nejprve rozhodnutím ze dne 14. 10. 2009 a následně ze dne 8. 3. 2010, přičemž ani jedno z těchto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno. Vyhověno pak nebylo ani žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně a) netvrdila a soudem rovněž nebyl shledán. Nutno též poznamenat, že i přes shora uvedená rozhodnutí ani jedna z žalobkyň nevrátila vyplacený příspěvek na pořízení notebooku a právo na jeho vrácení je již prekludováno, proto ani jedné z žalobkyň v souvislosti s rozhodnutím o vrácení příspěvku škoda nevznikla.

72. Žalobkyně b) pak nemá nárok ani na náhradu škody v souvislosti se 7. nárokem. VZP ČR sice žalobkyni b) doměřila platebním výměrem ze dne 3. 6. 2010 pojistné za veřejné zdravotní pojištění i za období od srpna 2008 do 20. 12. 2008, když vycházela z pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí Městského úřadu v Poličce ze dne 26. 8. 2009 o odebrání příspěvku na péči na žalobkyni a) (viz nárok 1.). Nicméně k odvolání žalobkyně b) došlo k nápravě rozhodnutím rozhodčího orgánu VZP ČR ze dne 20. 10. 2010 a pojistné bylo žalobkyni b) doměřeno až od 1. 3. 2009 v částce 5 400 Kč a dále penále v částce 800 Kč. Žádné rozhodnutí související s požadovanou náhradou škody ohledně veřejného zdravotního pojištění nebylo pro nezákonnost zrušeno. Ani nebyl shledán nezákonný postup správních orgánů.

73. Ani ohledně nároku 8. neexistuje nezákonné rozhodnutí ani nebyl zjištěn nezákonný postup. Ohledně nároku 8. nutno konstatovat, že pokud žalobkyně b) nesouhlasila s přiznáním příspěvku na živobytí ve výši existenčního minima oznámením Městského úřadu v Poličce ze dne 25. 5. 2011, bylo na ní, aby se proti němu bránila podáním opravných prostředků. Žalobkyně b) ani netvrdila, že by se domáhala zrušení či změny tohoto rozhodnutí, a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v souvislosti s tímto příspěvkem existovalo rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. Prokázán nebyl ani žádný nesprávný úřední postup správního orgánu.

74. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

75. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a příslušelo by jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení vzdala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

76. Na okraj soud uvádí, že státu vznikly náklady v souvislosti s činností advokátů, kteří byli žalobkyním ustanovováni jako zástupci pro řízení z důvodu splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož žalovaná byla v řízení plně úspěšná, tak soud nerozhodoval o povinnosti platit státu náklady na odměnu a náhrady hotových výdajů ustanovených zástupců žalobkyň (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení