5 C 791/2018-318

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jarmilou Senešiovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 14 dnů od právní moci rozsudku omluvit se žalobci takto: Organizace [název žalované] se omlouvá žalobci za své selhání při asistovaném styku dne 2. 11. 2016, který následně byl zmařen z její viny.

II. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 100.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 11.7.2018, ve znění pozdějších doplnění a oprav, se žalobce domáhal na žalované omluvy citované ve výroku I. rozsudku a zadostučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu s tvrzením, že tato újma žalobci vznikla z neuskutečněného asistovaného styku žalobce s jeho nezl. dětmi [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a nezl. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] (dále jen„ nezl. děti“) dne 2. 11. 2016, když žalovaná, která je spolkem zapsaným ve spolkovém rejstříku, jehož účelem je práce s rodinami, který byl z tohoto důvodu Obvodním soudem pro Prahu 1 v letech 2015 a 2016 určen jako odborné zařízení, které mělo povinnost zajišťovat kontakty otce – žalobce s jeho nezl. dětmi v souladu s těmito rozhodnutími soudu, zmařila styk žalobce s jeho nezl. dětmi v dohodnutém termínu. Cílem soudních rozhodnutí z let 2015 a 2016 byla ochrana práv, jichž se žalobce domáhal v rodičovských vztazích v době, kdy měl styk s dětmi ztížen svým vazebním stíháním, v němž poškozenou byla matka nezl. dětí Mgr. [příjmení]. Žalobce nepopřel, že rodičovská práva má od roku 2015 fakticky omezena z důvodu trestního stíhání zákazem styku s matkou dětí jako poškozenou v trestním řízení, péčí o nezl. děti matkou nebo jinými subjekty. Vztahy rodičů jsou dlouhodobě negativní, vyústily až v trestní stíhání žalobce v roce 2015 a v jeho pravomocné odsouzení. Na straně matky pak byl s odstupem času podán návrh na pěstounskou či ústavní výchovu dětí v důsledku jejího alkoholismu. Není však zpochybňován vztah otce k nezl. dětem, které má velmi rád. Ve vztahu k nim nelze žalobci - otci nic vytknout. Žalobce tvrdil, že i obě nezl. děti se v rozhodné době na styk s otcem těšily a pozitivně na něj reagovaly. Před asistovaným stykem určeným právě na den 2. 11. 2016 se měl žalobce z podnětu žalované zúčastnit jednání o nových pravidlech spolku a podepsat dohodu o spolupráci žalobce s žalovanou. Žalobce splnil pokyn žalované a k jednání se dostavil spolu se svým právním zástupcem JUDr. [příjmení], advokátem, který za žalobce se zástupkyní žalované [příjmení] [příjmení] jednal. Žalobce tvrdil, že do rozhovoru nezasahoval, novým pravidlům se nebránil, chtěl možnosti styků se svými nezl. dětmi využívat. Popřel, že se choval dne 2.11.2016 na půdě žalované jakkoliv nevhodně. Za nepravdivé označil tvrzení žalované, že asistovaný styk žalobce s jeho nezl. dětmi před jeho započetím zrušila pro nevhodné chování žalobce v místě, kde mělo ke styku s dětmi následně dojít, pro nestvrzení dohody a nových pravidel pro asistovaný styk podpisem žalobce a také pro nevhodné chování žalobce vůči žalované v minulosti. Žalovaná neumožnila žalobci asistovaný styk tím, že jej z místa setkání vykázala a zavolala matce dětí Mgr. [příjmení], aby se ke styku s dětmi již nedostavovala. Žalovaná tak o své vůli a bezdůvodně zrušila konkrétní termín asistovaného styku určeného na den 2. 11. 2016 a následně podala u soudu návrh na zrušení asistovaného styku u žalované, jemuž soud vyhověl a určil jiný subjekt pro realizaci styků žalobce s nezl. dětmi. Další termín styku žalobce s nezl. dětmi již na půdě jiného subjektu než je žalovaná, byl naplněn až v lednu 2017. Prodleva mezi uskutečněnými styky žalobce s nezl. dětmi byla vyvolána žalovanou a protáhla se na dobu delší 4 měsíců. Žalobce tvrdil, že žalovaná zrušením asistovaného styku dne 2. 11. 2016 pochybila, když nepostupovala v souladu s rozhodnutím soudu o asistovaném styku, který měla jako odborné zařízení zajišťovat, nebyla ke zrušení asistovaného styku oprávněna a odpovídá tak za neuskutečnění styku otce s nezl. dětmi dne 2.11.2016 i za prodlevu při následné realizaci jejich styku. Žalobce tvrdil, že jeho dlouhé odloučení od nezl. dětí, ke kterým má vřelý vztah, na přelomu roku 2015 a v první polovině roku 2016, které bylo způsobeno jeho vazbou způsobilo, že o to intenzivněji se chtěl se svými nezl. dětmi setkávat a maximálně využívat své oprávnění plynoucí z rozhodnutí soudu o asistovaném styku v roce 2016. Na osobní setkávání s nezl. dětmi se vždy připravoval, vymýšlel pro ně poutavý program, přivedl štěně. Synové byli při styku klidní, usměvaví a spokojení. Zrušení asistovaného styku s nezl. dětmi (určeného na dobu 1x za 6 měsíců na dobu 1 hodiny) žalovanou pociťoval jako příkoří a nesplněné přání dětí vidět se s otcem pociťoval jako újmu vlastní. Následné duševní útrapy se u žalobce projevovaly apatií a plačtivostí. Somatické obtíže se u něj projevovaly viditelnou ztrátou hmotnosti. Cítil rovněž ztrátu společenské prestiže a nedůvěru známých a přátel, kteří začali pochybovat o jeho rodičovských schopnostech a chování k dětem, a to z důvodu absencí (zákazu) setkávání žalobce s jeho nezl. dětmi. Takto vzniklá újma žalobce má příčinnou souvislost s žalovanou zrušeným asistovaným stykem dne 2. 11. 2016. K návratu do normálního žití vrátil žalobce styk s dětmi uskutečněný v lednu 2017 v sídle jiného subjektu než je žalovaná. I tehdy se nezl. děti na otce těšily, což žalobce následně velmi povzbuzovalo. Žalovaná byla soudem určena, jako odborné zařízení, ke zprostředkování styku otce s dětmi za účasti pracovníka probační a mediační služby (PMS) a bez přítomnosti dalších osob. Žalovaná o sobě tvrdí, že je nadána zvláštní dovedností a pečlivostí pro své podnikání v oblasti rodinně právních vztahů, tyto vlastnosti však, jak tvrdil žalobce, při výkonu rozhodnutí soudů o asistovaných stycích žalobce-otce s jeho nezl. dětmi nevyužila. Tak lze u žalované dovozovat podle § 2912 odst. 2 o.z. nedbalost (zavinění), jež zakládá povinnost k náhradě škody. Žalobce proto požaduje po žalované omluvu a 100 000 Kč, za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena žalovanou zneužitím jejího postavení a zabráněním setkání žalobce s nezl. dětmi, z nichž jedno navíc trpí zdravotními problémy, na dlouhou dobu, což vyvolalo stesk a duševní útrapy jak u žalobce, tak i u nezl. dětí, jimž situaci vysvětlovala zřejmě jenom jejich matka. Žalobce se opakovaně snažil o smírné řešení sporu různým způsobem, ale marně.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobou uplatněné satisfakční nároky zamítl, neboť tím, že se dne 2.11.2016 neuskutečnil styk žalobce s jeho nezl. dětmi, nedošlo k zásahu do jeho osobnostních práv zaviněním žalované. Žalovaná tvrdila, že žalobce je problematická osobnost, která se neustále něčeho dožaduje, byla s ním obtížná až téměř nemožná spolupráce, protože chtěl, aby žalovaná pracoval podle jeho představ. Žalobce své chování při asistovaných stycích nekorigoval, nerespektoval pravidla a doporučení žalované, urážel její pracovníky. Na problematické chování žalobce a jeho střety s okolím poukazuje i skutečnost, že v průběhu asistencí docházelo ke změnám asistentů. Na problematické chování žalobce reagoval i opatrovnický soud, který v odůvodnění svého rozhodnutí (Obvodní soud pro Prahu 1 č.j. 33 Nc 10/2013-1173 ze dne 5.2.2015) uvedl, že by bylo lze očekávat, že rodič, u něhož jsou zájmy dítěte nadřazeny zájmům vlastním, bude využívat všech aktuálních možností, aby se mohl se svými dětmi stýkat, nikoliv hledat záminky, proč tak nečinit. K tvrzení žalobce, že po propuštění z vazby předpokládal, že nezletilé bude vídat častěji a byl silně frustrován neuskutečněním styku dne 2.11.2016 uvedla žalovaná, že žalobce, ač frustrován, nebyl ochoten svoje chování přizpůsobit své životní situaci (zejména soudem omezenému rodičovskému styku s nezletilými). Po zmařeném styku dne 2.11.2016 informovali žalobce i žalovaná soud a na základě toho pak byla žalovaná zproštěna povinnosti styk žalobce s nezletilými dětmi zprostředkovávat. Žalovaná zpochybňovala tvrzení žalobce, že zrušením asistovaného styku způsobila nezl. dětem stres, traumatickou zkušenost a duševní útrapy. Dovolávala se svědectví matky dětí Mgr. [příjmení], která uvedla, že děti mají k žalobci dobrý vztah, zrušený styk je však nijak netraumatizoval, neměly stres, neboť byly zvyklé na potíže s otcem. Nijak je to nepřekvapilo a také jim to nevadilo. Prodlevy mezi styky s otcem byly vždy a to v době od skončení spolupráce s asistentem, než se našla další společnost, která byla ochotna styku asistovat. V době této prodlevy děti netrpěly tím, že se nemohly s otcem stýkat. Žalovaná tvrdila, že nezrušila asistovaný styk svévolně. Postupovala v tomto případě plně v souladu s vlastními pravidly organizace, se kterými byl žalobce seznámen a rovněž v souladu se zákonem č. 359/1999Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nedodržoval pravidla asistovaného styku, které ani nemínil dodržovat, protože prosazoval pouze vlastní představy o styku s nezletilými. Potřeba asistovaného styku vyvstala v souvislosti s trestním stíháním žalobce pro skutky spáchané na matce nezletilých (Mgr. [jméno] [příjmení]), kdy žalobci byl uložen zákaz styku s matkou, s nezletilými (a dalšími osobami), který spočíval v tom, že mu bylo zakázáno jejich jakékoliv kontaktování, vyhledávání a to jak osobně, telefonicky či písemně nebo prostřednictvím sítě el. komunikací s tím, že pro nezbytné kontakty s nimi kvůli osobním nebo rodinným záležitostem musí využít jako prostředníka žalovanou. Nezbytný kontakt byl vymezen jako osobní kontakt v rozsahu 1 hodiny za 6 týdnů a to za asistence žalované, bez přítomnosti dalších osob. Ačkoliv žalobce slíbil, že bude dodržovat veškerá omezení, která mu budou uložena (viz usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] 1ZT 380/2015-161 ze dne 13.4.2016 - záruky za propuštění z vazby), tedy i omezení, že je povinen využít jako asistenta žalovanou, vytvářel slovními útoky na pracovníky žalované a svými postoji od počátku napjaté prostředí nedůvěry. Odmítal dodržovat pravidla nutná pro bezpečný průběh asistovaného styku. Jednání žalobce bylo ze strany žalované vnímáno již dlouhodobě a opakovaně jako nátlak a vyhrožování. Upozornění žalované, aby se nezletilých synů kontrolně nedotazoval na matku, citlivě se vyjadřoval k vrozené vadě syna, nenavazoval nezletilé na zakoupeného psa a choval se slušně k přítomným pracovníkům žalované, ignoroval. V důsledku žalobcem udržovaného konfliktu, který vygradoval bezprostředně před asistovaným setkáním dne 2.11.2016, nebylo možné zajistit psychicky bezpečné prostředí pro styk s nezletilými. Žalovaná proto asistovaný styk dne 2.11.2016 zrušila a následně požádala soud o uvolnění z pozice asistenta. Žalovaná tvrdila, že zrušení asistovaného setkání otce s dětmi nebylo svévolné a bezdůvodné, nýbrž proběhlo po zralé odborné úvaze žalované, v souladu s jejím posláním. Dne [číslo] nebylo možné při asistovaném kontaktu zajistit dětem příjemnou a nekonfliktní atmosféru a její bezpečný průběh. Žalovaná popřela vznik nemajetkové újmy žalobci, spočívající v poškození jeho společenské vážnosti, dobrého jména, cti a důstojnosti v očích rodinných příbuzných, přátel a známých a ve vztahu k vlastním dětem. Tvrdila, že v důsledku zrušení asistovaného styku dne 2.11.2016 nebyly jeho vztahy s nezl. dětmi, resp. jeho rodičovská práva narušena. Žalobce po zrušeném styku dne 2.11.2016 se s nezl. dětmi stýkal a udržuje s nimi telefonický kontakt i nyní ve VTOS, přátelé jej neopustili a jsou s ním, byť v omezeném, kontaktu.

3. Usnesením ze dne 13.3.2020, č.j. 5C 791/2018-230, které nabylo právní moci dne 1.4.2020, soud ustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů zástupce dle § 30 odst.1 o.,s.ř..

4. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2015, č.j. 33 Nc 10/2013-1173, rozhodl soud ve věci péče o nezletilé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], o změně úpravy styku tak, že po dobu platnosti zákazu vstupu otce do matčina bydliště, vysloveném v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11.6.2013, sp.zn. 43 Nt 950/2014, jsou rodiče ([celé jméno žalobce] Mgr. [jméno] [příjmení]) povinni předávat si nezletilé děti ke styku s otcem a po jeho ukončení za asistence odborného zařízení – spolku [anonymizováno] z.s. ([IČO]), a to na adrese [adresa], [obec a číslo]. Oběma rodičům byla uložena povinnost toto zařízení do dvou dnů od doručení tohoto usnesení zkontaktovat telefonicky na telefonním čísle (ve výroku usnesení uvedeno) Mgr. [jméno] [příjmení] nebo e-mailem (adresa ve výroku usnesení uvedena) a domluvit si zde úvodní konzultaci a podrobit se jí, jinak není odborné pracoviště povinno službu asistovaného předávání dětí poskytnout. Soud uložil rodičům povinnost v průběhu asistovaného předávání dětí řídit se pokyny a doporučeními odborného pracoviště a zúčastňovat se konzultací náležejících k asistovanému předání dětí mezi rodiči. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 28. 6. 2016, sp.zn. 44 T 56/2016, v trestní věci obv. [celé jméno žalobce], byl soudem vymezen pojem„ nezbytný kontakt“ otce s nezletilými dětmi [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], kvůli osobním a/nebo rodinným záležitostem tak, že se jedná o osobní kontakt obviněného s jeho nezletilými dětmi v intervalech 1x za 6 (šest) týdnů po dobu 60 minut, prostřednictvím [právnická osoba] [příjmení], o.s., v jeho sídle, za účasti pracovníka Probační a mediační služby, v termínu, který po dohodě s matkou nezletilých a Probační a mediační službou ČR určí [právnická osoba] o.s. (nyní z.s.), bez přítomnosti dalších osob, počínaje dnem 1.8.2016. Takto soud rozhodl poté, co byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí nabídky peněžité záruky, písemného slibu obviněného, dohledu probačního úředníka a předběžného opatření, kterým byl vysloven zákaz styku obviněného [příjmení] [celé jméno žalobce] s matkou dětí Mgr. [příjmení], s nezletilými dětmi (a dalšími osobami zde uvedenými), který spočíval v tom, že mu bylo zakázáno jejich jakékoliv kontaktování, vyhledávání a to jak osobně, telefonicky či písemně nebo prostřednictvím sítě el. komunikací s tím, že pro nezbytné kontakty s nimi kvůli osobním nebo rodinným záležitostem musí využít jako prostředníka žalovanou [příjmení] [příjmení] o.s.. Pokud by obviněný neplnil povinnosti uložené mu v souvislosti s nahrazením vazby uvedenými instituty a to každého z nich, vystavuje se tím riziku opětovného vzetí do vazby. Soudem oslovená [právnická osoba] [příjmení] o.s. se vyjádřila tak, že je schopna a ochotna i nadále zajišťovat setkávání se obviněného – otce s nezl. dětmi za dodržování pravidel stanovených soudem a účasti odborného pracovníka probační a mediační služby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 5.12.2016, sp.zn. 44 T 56/2016, v trestní věci obž. [celé jméno žalobce] bylo soudem rozhodnuto tak, že spolek [anonymizováno] z.s. se sídlem [adresa], [část obce] se zprošťuje role prostředníka při styku obž. [celé jméno žalobce] s jeho nezletilými dětmi a o„ nezbytném kontaktu“ otce s nezl. dětmi bylo rozhodnuto tak, že se jedná o osobní kontakt obžalovaného s jeho nezl. dětmi v intervalech 1x za 6 (šest) týdnů (vyjma státních svátků), po dobu 60 minut, prostřednictvím střediska [jméno], o.p.s. v jeho sídle nebo místě, které středisko určí, za účasti pracovníka Probační a mediační služby, v termínu, který po dohodě s matkou dětí a Probační a mediační službou ČR určí středisko [jméno], bez přítomnosti dalších osob.

5. Po provedeném dokazování (§ 120 odst. 3 a § 132 o.s.ř.) má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná [název žalované] je nezisková organizace s vícezdrojovým financováním, která působí především v oblasti práce s rodinami od 1.1.2014. Jejím posláním je podporovat dialogický postoj, vedení dialogu mezi rodiči, jedinci v rodinách, partnery, dialogu mezi generacemi a kulturami ve společnosti. Má podporovat svými aktivitami přátelskou vnímavou komunikaci, vytvářet prostor pro vyjednávání a dospívání k dohodám. Předsedkyní je Mgr. [jméno] [příjmení]. Sídlo spolku v době od 27.2.2014 do 22.8.2017 bylo na adrese [adresa], [PSČ] [obec] (viz výpis ze spolkového rejstříku). Žalobce byl ve vazbě v době od 13.12.2015 do 21.4.2016 a v době od 25.6.2019 do 8.8.2019. Ve výkonu trestu odnětí svobody je žalobce od 6.11.2019 na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp.zn. 44T 56/2016 (viz výpis z evidence Vězeňské služby ČR na čl. 234 spisu). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2015, č.j. 33 Nc 10/2013-1173, rozhodl soud ve věci péče o nezletilé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], o změně úpravy styku tak, že po dobu platnosti zákazu vstupu otce do matčina bydliště, vysloveném v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11.6.2013, sp.zn. 43 Nt 950/2014, jsou rodiče povinni předávat si nezletilé děti ke styku s otcem a po jeho ukončení za asistence odborného zařízení – spolku [anonymizována dvě slova] ([IČO]), a to na adrese [adresa], [obec a číslo]. Oběma rodičům byla uložena povinnost toto zařízení do dvou dnů od doručení tohoto usnesení zkontaktovat a domluvit si úvodní konzultaci a podrobit se jí, jinak nebylo odborné pracoviště povinno službu asistovaného předávání dětí poskytnout. Soud uložil rodičům povinnost, v průběhu asistovaného předávání dětí, řídit se pokyny a doporučeními odborného pracoviště a zúčastňovat se konzultací náležejících k asistovanému předání dětí mezi rodiči. Rodiče dětí se tomuto rozhodnutí soudu podvolili, spolek ProDialog z.s. kontaktovali a seznámili se s Pravidly asistovaného setkání žalované (o tom není mezi účastníky řízení spor, viz také výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] a písemné vyhotovení Pravidel asistovaného setkání bez podpisu rodičů na čl. 189 spisu). Následně žalovaná prováděla oddělené konzultace s každým z rodičů a následně sdělovala (každému zvlášť) stanovisko druhé strany, případně zasílala informace e-mailovou poštou. Žalovaná hodnotila stanoviska a postoje rodičů jako neslučitelné. Oběma rodičům byla doporučena pravidelná intenzivní individuální psychoterapie s cílem posílit své kompetence směrem k možnosti vyjednávat spolu o potřebách dětí po rozchodu, směrem k odpovědnému rodičovství (viz Zpráva o rodičovském dialogu ze dne 8.6.2015). Děti byly, prostřednictvím žalované, mezi rodiči řádně předávány každých 14 dní a o domluvené dovolené. Rodiče se řídili pokyny pracovníků žalované. Otec měl tendence si pokyny i doporučení upravovat a deklaroval, že mu je upíráno právo být s dětmi, nicméně způsob předávání dětí dodržoval. Cílem mediace byl pokojný přenos informací mezi rodiči o zdravotním stavu o potřebách dětí a jak tyto potřeby racionálně zajišťovat v míru a bez konfliktů, které by měly fatální dopad na rozvoj dětí. Po 6 měsících práce s touto rodinou dospěla žalovaná k závěru, že v tomto případě, kdy otec dětí se projevuje jako velice problematická osobnost, jde o velmi složitý, bolestivý a dlouhotrvající proces, jehož úspěch nelze předvídat. Za podstatné považovala ochranu synů a podporu matky při jednání s otcem (viz dopis Mgr. [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 18.10.2015 adresovaný Městské části Praha 1 – Odbor sociálních věcí a zdravotnictví). Žalovaná uzavřela dne 1.8.2016 s matkou nezl. dětí Mgr. [jméno] [příjmení] Dohodu o spolupráci, na dobu od 1.8.2016 do 31.12.2016, obsahující závazek organizace ProDialog z.s., zastoupené [údaje o zástupci] prostředníka při styku obž. [celé jméno žalobce] s jeho nezletilými dětmi a novým prostředníkem byl určen [jméno], [anonymizováno] Asistovaná setkání žalobce s nezletilými dětmi v termínech 5.4.2017 a 15.5.2017 proběhla na zahradě [anonymizována dvě slova], v jehož objektu má středisko [jméno] [anonymizováno] své sídlo. Setkání probíhala v srdečné a radostné atmosféře za přítomnosti psa, kterého žalobce dětem přivedl. Byl zaznamenán určitý spor žalobce se střediskem [jméno] [anonymizováno] ohledně neumožnění pohybu psa na chodbách v budově [jméno] [anonymizováno] (viz Zpráva o průběhu dohledu nahrazujícím vazbu za dobu od 24. 2. 2017 do 8. 6. 2017 Probační a mediační služby ČR ze dne 8.6.2017). Dne 1.11.2017 se uskutečnilo asistované setkání žalobce s nezl. dětmi v sídle [anonymizována dvě slova] za účasti pracovnice Probační a mediační služby ČR a zástupkyně [anonymizována dvě slova]. Celkový dojem ze setkání byl velmi pozitivní, děti se na otce viditelně těšily. Žalobce byt připraven tak, aby setkání s dětmi proběhlo příjemně a v klidu. Nenápadnou formou se ujistil o jejich dovednostech a zájmech (viz Záznam úkonu – 7. asistované setkání obviněného s dětmi ze dne 1.11.2017 Probační a mediační služby Praha). Dne 19.3.2018 se konalo další asistované setkání otce s nezl. dětmi v sídle [anonymizována dvě slova] za přítomnosti pracovníka Probační a mediační služby a zástupkyň [anonymizována dvě slova]. Setkání probíhalo v radostné a srdečné atmosféře. Bylo zřejmé, že děti se na otce opět velmi těšily. Otec byl na setkání připraven a snažil se děti něčemu novému naučit. Byla zaznamenána ochota spolupráce otce s pracovnicemi [anonymizována dvě slova] (viz Záznam o úkonu – asistované setkání obviněného s dětmi dne 15.3.2018 Probační a mediační služby Praha). Po propuštění žalobce z vazby roce 2019, po dohodě s matkou dětí a za pomoci JUDr. [příjmení], který zprostředkoval předání dětí mezi rodiči, se žalobce s dětmi vídal i nad rámec soudem stanoveného styku a to i o víkendu jednou za 14 dní a prázdninách (viz svědecká výpověď JUDr. [příjmení] a matky dětí Mgr. [příjmení]). Dopisem ze dne 26.3.2018 vyzval žalobce žalovanou k náhradě nemajetkové újmy za zmařený styk dne 2.11.2016 (viz dopis ze dne 26.3.2018).

6. Podle čl. 32 Listiny základních práv a svobod rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Podle § 3 o.z. soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Podle § 5 odst.1 o.z, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Podle § 81 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2912 odst. 2 o.z. dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale. Podle § 2951 odst.2 o.t. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 o.z. působ a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

7. Pokud nemajetková újma vzniklá na osobnosti fyzické osoby, může být zmírněna některou z forem morálního zadostiučinění, je třeba zvolit takovou jeho formu, která je podle okolností každého konkrétního případu přiměřená a postačující k relativní sanaci nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem, a která tak současně bude i účinná. Soud při úvaze o přiměřenosti požadované satisfakce musí především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu (musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Jak morální zadostiučinění, tak zadostiučinění relutární (finanční satisfakce) sledují cíl s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. relativně sanovat nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. První nezbytnou podmínkou pro eventuální přiznání peněžitého zadostiučinění je, že se přiznání žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím. Další podmínkou pak je zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře (v této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury toto hledisko nedopadá jen a výlučně na případy snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře, ale vztahuje se rovnocenně např. i na kauzy, kdy je výrazně zasažena jiná ze složek ochrany osobnosti fyzické osoby). Jde o takovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby, kterou tato osoba pociťuje vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku jako závažnou. Relutární zadostiučinění plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučiní nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o postižení fyzické osoby na její osobnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 3322/2008).

8. Podle závěru rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.5.2002, sp.zn. 28 Cdo 662/2002 pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti není vyžadováno vyvolání konkrétních následků zásahu proti tomuto chráněnému statku, ale postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo alespoň ohrozit práva chráněná ustanovením §11 obč.zák, nyní § 81 o.z. Předpokladem pro úspěšné uplatnění ochrany osobnosti jsou tedy 1) existence jednání (zásahu, které je objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické nebo morální integritě 2) neoprávněnost (protiprávnost takového jednání 3) existence příčinné souvislosti mezi jednáním a porušením nebo ohrožením práva na ochranu osobnosti. Přiměřené zadostiučinění může nabývat dvou forem, a to peněžité nebo nepeněžité, přičemž obě formy lze kumulovat.

9. Soud se tedy zabýval otázkou, zda jednání žalované dne 2.11.2016 bylo způsobilé narušit práva žalobce chráněná Listinou základních práv a svobod, § 3 a § 81 o.z.. Soud má za prokázané, že žalovaná dne 2.11.2016 neoprávněně zabránila styku žalobce – otce s jeho nezl. dětmi. Žalovaná zřejmě nerozpoznala rozdíl mezi úlohou, která pro ni vyplývala z rozhodnutí opatrovnického soudu ze dne 5. 2. 2015, sp.zn. 33 Nc 10/2013 a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 28. 6. 2016 v trestní věci vedené pod sp.zn. 44 T 56/2016. Opatrovnický soud v zájmu nezl. dětí uložil rodičům povinnost žalovanou do dvou dnů od doručení tohoto rozhodnutí zkontaktovat, domluvit si úvodní konzultaci a podrobit se jí, jinak nebylo odborné pracoviště – žalovaná povinno službu asistovaného předávání dětí poskytnout. Jak vyplývá z provedeného dokazování, oba rodiče se požadavkům žalované podřídili, podmínky asistovaného předávání dodržovali. Z rozhodnutí soudu ve věci trestní vyplývala pro žalovanou pouze povinnost zprostředkovat osobní kontakt žalobce s jeho nezletilými dětmi v intervalech 1x za 6 (šest) týdnů po dobu 60 minut, ve svém sídle, za účasti pracovníka Probační a mediační služby, v termínu, který žalovaná určí po dohodě s matkou nezl. dětí a Probační a mediační službou ČR počínaje dnem 1.8.2016. Úkolem žalované nebylo aktivně se účastnit setkání otce s nezl. dětmi. Odborným pracovníkům bylo z minulosti známo, že setkání otce s dětmi probíhá bez problémů, v srdečné atmosféře, děti se na setkání s otcem těší, otec má pro děti připraven zajímavý program, kterého se děti rády účastní (viz shora uvedené záznamy o asistovaných setkáních). Žalovaná nebyla oprávněna podmiňovat setkání otce s nezl. dětmi podpisem dohody o spolupráci, neboť právo otce setkat se s dětmi vyplývalo z rozhodnutí soudu a byla to pravidla stanovená soudem, jejichž porušením se žalobce vystavoval nebezpečí nového vzetí do vazby a nikoli pravidla a závazky vyplývající pro žalobce z jakékoli dohody o spolupráci s žalovanou, zvláště za situace, kdy žalobce byl s pravidly žalované již dříve seznámen (o tom není mezi účastníky řízení spor). Nebylo tedy na libovůli žalované, zda se setkání otce s dětmi v termínu, který mu oznámila uskuteční či nikoli. Žalovaná pochybila, když v rozporu s rozhodnutím soudu nezajistila přítomnost pracovníka Probační a mediační služby, který mohl atmosféru setkání zástupkyně žalované [příjmení] [příjmení] s žalobcem a JUDr. [příjmení] usměrnit a zklidnit. K zajištění povinné přítomnosti tohoto pracovníka měla žalovaná dostatek času. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] má soud za prokázané, že žalobce se do diskuse Mgr. [příjmení] s JUDr. [příjmení] (jehož přítomnost si oba účastníci přáli) nezapojoval a z jeho chování tedy nemohla žalovaná usuzovat, že jeho setkání s dětmi proběhne v konfliktní atmosféře, jestliže tak tomu nebylo při předchozích asistovaných setkáních, ačkoli vztahy mezi odbornými pracovníky žalované a žalobcem, jehož žalovaná vždy považovala za problematickou osobnost, byly po celou dobu jejich spolupráce vypjaté. Je s podivem, že žalovaná, po zkušenostech s žalobcem, který nezastíral, že k zástupcům žalované nemá důvěru a má snahu prosadit svoji představu o náplni setkání otce s dětmi, přistoupila na to, že se stane asistentem styků žalobce s dětmi a o zproštění této funkce požádala až poté, co se dne 2.11.2016 styk otce s dětmi neuskutečnil (správně sdělila soudu, že ukončila spolupráci s žalobcem, ačkoli se stala asistentem setkávání na základě soudního rozhodnutí a nikoli dohody s ujednáním o důvodech pro ukončení služby). Soud nepochybuje, na základě provedeného dokazování, že žalobce je komplikovanou osobností, která některými svými projevy jiné irituje (viz výpověď svědků [příjmení] [příjmení] a Mgr. [příjmení]). Žalobce však jistě není jedinou osobou, se kterou se žalovaná za dobu své činnosti setkala, která v důsledku rozvrácených rodinných vztahů reaguje, zejména pokud se jedná o nezletilé děti emotivně a vyžaduje profesionální přístup. Žalovaná, která se deklaruje být odborníkem v oblasti práce s rodinami, jejímž posláním je podporovat dialogický postoj, vedení dialogu mezi rodiči, jedinci v rodinách, partnery, dialogu mezi generacemi a kulturami ve společnosti a má podporovat svými aktivitami přátelskou vnímavou komunikaci, vytvářet prostor pro vyjednávání a dospívání k dohodám (viz zápis ve spolkovém rejstříku) nebyla prostřednictvím svých odborných pracovníku schopna profesionálně a bez emocí, v zájmu dětí, zvládnout komunikaci s žalobcem a dokonce ani s jeho právním zástupcem. Jak vyplývá z provedeného dokazování následná asistovaná setkání v r. 2017 a v r. 2018 proběhla za přítomnosti pracovníků Probační a mediační služby ČR a zástupců [anonymizována dvě slova] bez problémů a konfliktů (viz zprávy shora). Jednání žalované tak lze posoudit jako nedbalé, jdoucí k její tíži (§5 a § 2912 odst. 2 o.z. o.z.). Žalovaná dne 2.11.2016 svým jednáním omezila žalobce – otce v jeho rodičovském právu setkat se s dětmi, ačkoli to soud ve stanoveném rozsahu v době jeho trestního stíhání povolil a zasáhla tak do přirozeného práva žalobce brát se o vlastní štěstí a štěstí dětí, se kterými má vřelý vtah (§ 3 odst.1 a odst.2 písm. b) o.z.). Tímto jsou naplněny podmínky pro přiznání náhrady žalobci za nemajetkovou újmu, která mu byla jednáním žalované způsobena, neboť soud má za prokázané, že žalobce odloučením od dětí trpěl, na setkání s nimi se vždy těšil a připravoval, i přes omezený styk s nimi se mu dařilo zachovat si s nimi vřelý vztah otec-synové (viz výpověď svědků [příjmení] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]). Skutečnost, že mu nebylo žalovanou umožněno setkat se s dětmi ani dne 2.11.2016 v něm prohloubilo frustraci, byl deprimovaný, trpěl depresemi, přestal komunikovat s přáteli, kteří na základě toho, že mu byl odepřen i tento styk s dětmi začali uvažovat o tom, že jeho chování k dětem může být typu, který je spojován s všeobecným odsudkem, ačkoli bylo prokázáno, že jeho trestná činnost byla zaměřena pouze na jejich matku [příjmení] [příjmení] (viz výpověď svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]).

10. Soud se zabýval otázkou, jakého přiměřeného zadostiučinění by se mělo žalobci dostat. Žalobce požadoval formu peněžité i nepeněžité náhrady. Soud považuje za přiměřenou a přiléhavou žalobcem požadovanou omluvu (do navrhovaného textu omluvy soud nesmí zasahovat), neboť z jejího obsahu je zřejmé, že žalobce se domáhá omluvy za neuskutečněný asistovaný styk s nezl. dětmi dne 2.11.2016, který byl zmařen zaviněním žalované. Soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 100 000 Kč, neboť požadovanou omluvou a obsahem odůvodnění tohoto rozsudku se žalobci dostává dostatečného zadostiučinění. Soud nemohl ignorovat skutečnost, že dlouhodobé odloučení od dětí, kterým žalobce nepopiratelně trpí, si způsobil sám, když se dopustil trestné činnosti spáchané na jejich matce. Svým jednáním zavinil, že mu byl omezen styk s jeho nezl. dětmi a následně byl vzat do vazby. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalobce u jednání, které se konalo u soudu dne 8.10.2019 prohlásil, že pokud se mu dostane omluvy a uznání pochybení na straně žalované, je ochoten přijmou jakoukoli symbolickou částku vzhledem k tomu, že se jedná o neziskovou organizaci,.

11. Ačkoliv soud provedl důkaz i jinými listinami, ve svém hodnocení se jimi nezabýval nebo je výslovně nezmínil, neboť tyto důkazy jsou zaměřeny na skutečnosti, které pro rozhodnutí ve věci nejsou podstatné nebo jejich obsah nepřinesl relevantní zjištění. Soud zamítl pro nadbytečnost návrhy, aby vyslechl účastníky řízení - žalobce a zástupce žalované (§131 odst.1 o.s.ř.). Pro své rozhodnutí měl dostatek jiných důkazů, ze kterých učinil shora uvedené závěry. Soud neprovedl důkaz zvukovým záznamem, který dne 2.11.2016 pořídil JUDr. [příjmení] při setkání s Mgr. [příjmení], neboť tento záznam byl pořízen bez jejího vědomí.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. neboť účastníci řízení měli ve věci každý poloviční úspěch.

13. O odměně soudem ustanovené zástupkyně žalobce z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] bude rozhodnuto po právní moci rozhodnutí v této věci. Odměna za zastupování jí bude vyplacena z prostředků státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.

Poučení