5 C 88/2024 - 101

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 22 190 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá proti žalované zaplacení částky 22 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 190 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením, a to na účet České republiky – Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. III. [Jméno advokáta], advokátovi, se přiznává náhrada nákladů za výkon funkce zástupce žalované ve výši 15 496,40 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 27 790 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním: Žalovaná byla od května 2018 do února 2020 členkou výboru žalobce. Z tohoto titulu od něho pobírala částku 500 Kč měsíčně. Správcovská kancelář – [Anonymizováno], jež provádí správu budovy pro žalobce, po žalované hned po jejím nástupu do funkce požadovala, aby jí žalovaná dodala potvrzení pro účely zpracování přiznání k odvodům zdravotního a sociálního pojištění, které za ni žalobce musel podat. Správci žalovaná tvrdila, že je registrována na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Potvrzení však ani přes požadavek správce nedodala. Posléze, když proběhla v roce 2023 u žalobce kontrola ze strany [podezřelý výraz]), bylo tímto úřadem zjištěno, že vznikl nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „pojistné“) ve výši 22 190 Kč, tj. za prosinec 2018 ve výši 1 476 Kč, za leden 2019 ve výši 1 803 Kč, za únor 2019 ve výši 1 632 Kč, za březen 2019 ve výši 1 803 Kč, za duben 2019 ve výši 1 632 Kč, za květen 2019 ve výši 1 803 Kč, za červen 2019 ve výši 1 632 Kč, za červenec 2019 ve výši 1 803 Kč, za srpen 2019 ve výši 1 632 Kč, za září 2019 ve výši 1 803 Kč, za říjen 2019 ve výši 1 632 Kč, za listopad 2019 ve výši 1 803 Kč, za prosinec 2019 ve výši 4 Kč a za únor 2020 ve výši 1 732 Kč, neboť pojistné do výše minimálního vyměřovacího základu za žalovanou neodvedl stát. Žalobce se rovněž vyjádřil k tomu, jak bylo dlužné pojistné spočítáno. Žalovaná totiž nebyla registrována na úřadu práce a neměla nárok na podporu v nezaměstnanosti. [Anonymizováno] tedy doúčtovala uvedený doplatek žalobci. Toto pojistné do výše minimálního vyměřovacího základu však byla povinna si hradit sama žalovaná ze svých prostředků, jelikož si musela být vědoma toho, že není v rozporu se svým tvrzením registrována na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a není jí vyplácena podpora v nezaměstnanosti a stát za ni tedy neodvádí pojistné do výše minimálního vyměřovacího základu. Tyto částky tak byl za žalovanou nucen uhradit žalobce. Jejich úhradou tak na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22 190 Kč. [Anonymizováno] nadto vyměřila žalobci penále za pozdní úhradu shora uvedených částek (doplatků pojistného za žalovanou) ve výši 14 065 Kč, které poté k odvolání žalobce snížila na částku 5 600 Kč, kterou žalobce rovněž uhradil. Úhradou uvedeného penále vznikla žalobci škoda ve výši 5 600 Kč, kterou mu způsobila žalovaná tím, že zanedbala svou informační povinnost vůči žalobci, resp. správci. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě shora uvedených částek v celkové výši 27 790 Kč, avšak žalovaná nic neuhradila.

2. Žalovaná uvedla, že žalobce si svou povinnost při odvodech pojistného za ni prostřednictvím správcovské kanceláře nesplnil a za své pochybení se snaží dovodit odpovědnost žalované. Jestliže zaměstnavatel neplní své závazky a neplatí pojistné, není zaměstnanec nikterak sankcionován. Nezaplacené pojistné a případně související penále či pokuty zdravotní pojišťovna nevymáhá po zaměstnancích, ale pouze po zaměstnavatelích. K tomu, aby si žalobce splnil svou odvodní povinnost za žalovanou, měl potřebné nástroje a zdroje, a to odměny vyplácené žalované. Žalovaná byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v prosinci 2018 a od 4. 12. 2019 do 31. 1. 2020, byla příjemcem příspěvku na živobytí od března 2018 do července 2018, od prosince 2018 do února 2020 a od dubna 2020 do května 2020 a byla poživatelem příspěvku na bydlení od prosince 2018 do února 2020. Z těchto důvodů byla státním pojištěncem, za něhož hradí pojistné stát. Nakonec žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku.

3. Nejednalo se v dané věci o pracovněprávní spor, o němž by musel rozhodovat senát podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“) [§ 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2024]. Výkon funkce člena výboru [Anonymizováno] totiž není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění.

4. Usnesením č. j. 5 C 88/2024-83 ze dne 22. 7. 2025 bylo řízení o žalobě v rozsahu částky 5 600 Kč (penále) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 24. 2. 2024 do zaplacení vyloučeno k samostatnému projednání, jelikož ohledně tohoto nároku žalobce řádně neodstranil vady žaloby.

5. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

6. Účastníci shodně tvrdili u jednání dne 30. 5. 2025, že žalovaná byla členem výboru žalobce od 16. 5. 2018 do 27. 2. 2020 a za výkon funkce člena výboru jí byla vyplácena odměna ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 12. 2018 do 31. 1. 2020. Provedeným dokazováním musela být shodná tvrzení účastníků zčásti korigována, protože žalované byla vyplácena odměna ve výši 500 Kč pouze od 1. 6. 2018 do 31. 12. 2019. Od 1. 1. 2020 do 27. 2. 2022 náležela žalované odměna jenom ve výši 300 Kč měsíčně, jak bylo zjištěno z mzdového listu – rok 2020.

7. Žalovaná pobírala příspěvek na živobytí od [právnická osoba] – [Anonymizováno], kontaktní pracoviště [adresa], od prosince 2017 do prosince 2018 a od prosince 2019 do května 2020, jak vyplývá ze seznamu vyplacených splátek ze dne 11. 10. 2023.

8. Žalovaná byla příjemcem příspěvku na bydlení od [právnická osoba] – [Anonymizováno], kontaktní pracoviště [adresa], od prosince 2018 do února 2020, jak se podává z přehledu vyplacených dávek oprávněné osoby ze dne 9. 6. 2025.

9. Z potvrzení o pracovní neschopnosti osoby v hmotné nouzi vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], praktický lékař pro dospělé, bylo zjištěno, že žalovaná je v pracovní neschopnosti od 21. 1. 2019.

10. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci ze dne 29. 1. 2020 (dále jen „potvrzení ze dne 29. 1. 2020“) bylo zjištěno, že žalovaná byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 4. 12. 2019 do 31. 1. 2020 a podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci jí poskytována nebyla.

11. Podle mzdového listu – rok 2018 byla žalovaná členem – předsedou – kolektivního orgánu žalobce. Pojistné se odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za srpen příjem nejenom za tento měsíc, ale rovněž za červen a červenec ve výši 1 500 Kč a za prosinec příjem nejenom za tento měsíc, ale též za listopad ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného za prosinec byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč.

12. Podle mzdového listu – rok 2019 byla žalovaná členem – předsedou – kolektivního orgánu žalobce. Pojistné se odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za únor příjem nejenom za tento měsíc, ale taktéž za leden ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za duben příjem nejenom za tento měsíc, ale též za březen ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za červen příjem nejenom za tento měsíc, ale rovněž za květen ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za srpen příjem nejenom za tento měsíc, ale taktéž za červenec ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za říjen příjem nejenom za tento měsíc, ale též za září ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za prosinec příjem nejenom za tento měsíc, ale rovněž za listopad ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč.

13. Podle mzdového listu – rok 2020 byla žalovaná členem – předsedou – kolektivního orgánu žalobce. Pojistné se odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za únor příjem nejenom za tento měsíc, ale též za leden ve výši 600 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 770 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 69 Kč a za žalovanou částka 35 Kč.

14. Na protokolu od [Anonymizováno] o kontrole o plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodržování ostatních povinností plátce pojistného č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 8. 2023 (dále jen „protokol o kontrole“) je v čl. III. bod 7. písm. a) uvedeno, že žalobce v rozporu s § 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „ZVZP“), odhlásil žalovanou k 1. 3. 2020 namísto k 27. 2. 2020. V čl. III. bod 7. písm. b) je uvedeno, že stanovení vyměřovacích základů bylo v rozporu s § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v rozhodném znění (dále jen „ZPVZP“), tím, že žalobce nedodržel minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část u žalované od prosince 2018 do prosince 2019 a únor 2020, přičemž jmenovaná nepatřila mezi osoby, pro něž neplatí minimální vyměřovací základ. Nedoplatek pojistného za žalovanou byl zjištěn ve výši 22 190 Kč, tj. 1 476 Kč za prosinec 2018, 10 818 Kč (6x 1 803 Kč) za leden, březen, květen, červenec, září a listopad 2019, 8 160 Kč (5x 1 632 Kč) za únor, duben, červem, srpen a říjen 2019, 4 Kč za prosinec 2019 a 1 732 Kč za únor 2020. V čl. IV. bod 8. písm. a) je uvedeno, že žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole uhradit dlužné pojistné bezhotovostním převodem. V případě nedodržení výše uvedeného termínu je protokol o kontrole podkladem pro vydání výkazu nedoplatků podle § 53 odst. 2 ZVZP.

15. Z otištěného razítka na (části) výňatku protokolu o kontrole, jenž byl připojen k žalobě, vyplývalo, že dluh na pojistném za prosinec 2018 až prosinec 2019 a únor 2020 ve výši 22 190 Kč byl žalobcem uhrazen dne 4. 9. 2023.

16. Z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 5. 1. 2019 do 15. 8. 2023 ze dne 22. 8. 2023 a vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 16. 8. 2023 do 6. 10. 2023 ze dne 11. 10. 2023 se podával vývoj dlužného pojistného u žalobce.

17. Výzvou k plnění ze dne 9. 2. 2024 žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě částky 22 190 Kč jako nedoplatku na pojistném od prosince 2018 do prosince 2019 a za únor 2020, neboť pojistné do výše minimálního vyměřovacího základu za žalovanou neodvedl stát (nesplňovala pro to podmínky) a [Anonymizováno] následně žalobci doúčtovala tento nedoplatek pojistného. Žalobci bylo dále vyměřeno penále za pozdní úhradu pojistného ve výši 14 065 Kč, jež bylo posléze sníženo na částku 5 600 Kč a zaplaceno. I tuto částku žalobce požadoval k úhradě po žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 27 790 Kč do určené doby s upozorněním, že jinak bude podána žaloba. Zásilka byla zaslána žalované na adresu [adresa], [adresa], odkud se vrátila zpět odesílateli jako nedoručená, když nebyla vyzvednuta.

18. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalovaná při nástupu do funkce sdělila, že je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, že jí bylo vystaveno česné prohlášení, jež měla vyplnit a doložit, avšak se tak nestalo, že není běžný postup, že vychází jenom z tvrzení zaměstnanců a že jestliže by postupovala správně, měla za situace, kdy žalovaná nedoložila vyplněné čestné prohlášení, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, dopočítat pojistné do výše minimálního vyměřovacího základu.

19. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro posouzení věci. Výkaz nedoplatků [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 8. 9. 2023 a rozhodnutí [Anonymizováno] o odstranění tvrdosti č. j. [Anonymizováno] ze dne 6. 10. 2023 se týkalo vyměření penále za pozdní úhradu pojistného a snížení její výše k žádosti žalobce. Informace o pojištění pro žalovanou – výpis za období od 1. 1. 1992 do 10. 12. 2018 ze dne 10. 12. 2018 a informace o pojištění pro žalovanou – výpis za období od 1. 1. 1992 do 22. 8. 2018 ze dne 22. 8. 2018 neobsahují žádné významné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí věci.

20. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

21. Žalovaná byla členem výboru žalobce od 16. 5. 2018 do 27. 2. 2020 a za výkon funkce člena výboru jí byla vyplácena odměna ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2019 a ve výši 300 Kč od 1. 1. 2020 do 27. 2. 2020. V roce 2018 se pojistné odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za prosinec příjem nejenom za tento měsíc, ale též za listopad ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného za prosinec byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. V roce 2019 se pojistné odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za únor příjem nejenom za tento měsíc, ale taktéž za leden ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za duben příjem nejenom za tento měsíc, ale též za březen ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za červen příjem nejenom za tento měsíc, ale rovněž za květen ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za srpen příjem nejenom za tento měsíc, ale taktéž za červenec ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za říjen příjem nejenom za tento měsíc, ale též za září ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. Žalované příslušel za prosinec příjem nejenom za tento měsíc, ale rovněž za listopad ve výši 1 000 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 1 263 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 114 Kč a za žalovanou částka 57 Kč. V roce 2020 se pojistné odvádělo za žalobce ve výši 9 % a za žalovanou ve výši 4,5 %. Žalované příslušel za únor příjem nejenom za tento měsíc, ale též za leden ve výši 600 Kč. Základem pro výpočet pojistného byla částka 770 Kč. Za žalobce byla odvedena částka 69 Kč a za žalovanou částka 35 Kč. Podle protokolu o kontrole žalobce v rozporu s § 10 ZVZP odhlásil žalovanou k 1. 3. 2020 namísto k 27. 2. 2020 a stanovení vyměřovacích základů bylo v rozporu s § 3 ZPVZP tím, že žalobce nedodržel minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část u žalované od prosince 2018 do prosince 2019 a únor 2020, přičemž jmenovaná nepatřila mezi osoby, pro něž neplatí minimální vyměřovací základ. Nedoplatek pojistného za žalovanou byl zjištěn ve výši 22 190 Kč, tj. 1 476 Kč za prosinec 2018, 10 818 Kč (6x 1 803 Kč) za leden, březen, květen, červenec, září a listopad 2019, 8 160 Kč (5x 1 632 Kč) za únor, duben, červem, srpen a říjen 2019, 4 Kč za prosinec 2019 a 1 732 Kč za únor 2020. Žalobce byl povinen do 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole uhradit dlužné pojistné bezhotovostním převodem. V případě nedodržení výše uvedeného termínu je protokol o kontrole podkladem pro vydání výkazu nedoplatků podle § 53 odst. 2 ZVZP. Výzvou k plnění ze dne 9. 2. 2024 žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě částky 27 790 Kč jako nedoplatku na pojistném od prosince 2018 do prosince 2019 a za únor 2020 ve výši 22 190 Kč a penále za pozdní úhradu pojistného ve výši 5 600 Kč. Tyto částky musel žalobce za žalovanou uhradit u [Anonymizováno]. Zásilka se z adresy žalované vrátila odesílateli jako nedoručená. Žalovaná pobírala příspěvek na živobytí od prosince 2017 do prosince 2018 a od prosince 2019 do května 2020 a byla příjemcem příspěvku na bydlení od prosince 2018 do února 2020. V evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce byla žalovaná vedena od 4. 12. 2019 do 31. 1. 2020. Žalovaná je od 21. 1. 2019 v pracovní neschopnosti.

22. Podle § 1937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném zněním (dále jen „o. z.“), souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. Podle odst. 2 splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Podle § 2 odst. 1 ZPVZP výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Podle odst. 2 výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

24. Podle § 3 odst. 6 ZPVZP minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda. Podle odst. 9 minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období, nebo c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c). Podle odst. 10 pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů.

25. Podle § 4 odst. 1 ZPVZP rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

26. V občanském soudním řízení je přitom zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé (srov. též § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 ze dne 4. 9. 2013, jenž byl publikován pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hypotéza hmotněprávní normy rovněž vymezuje vedle okruhu rozhodujících skutečností, které je třeba dokazovat, i rozložení důkazního břemene; určuje, které skutečnosti je každý z účastníků povinen prokázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1241/2003 ze dne 18. 12. 2003). Z logiky sporného řízení rovněž vyplývá, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3135/2016 ze dne 21. 3. 2017).

27. Odměna žalované za výkon funkce člena výboru [Anonymizováno] (žalobce) se považuje za příjem ze závislé činnosti (§ 6 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, v rozhodném znění) a v důsledku toho má žalobce postavení zaměstnavatele a žalovaná postavení zaměstnance (§ 6 odst. 2 téhož zákona).

28. Žalobce honoroval žalovanou za výkon funkce člena výboru [Anonymizováno] odměnou ve výši 500 Kč měsíčně, jež jí vyplácel jedenkrát za dva měsíce, od září 2018. Předtím se jednalo o dobu jedenkrát za tři měsíce (červen až srpen). V prosinci byla (skutečným) základem pro stanovení pojistného částka 1 263 Kč (listopad a prosinec), z níž bylo odvedeno pojistné ve výši 114 Kč (9 %) za žalobce a ve výši 57 Kč (4,5 %) za žalovanou, celkem 171 Kč. Za tento měsíc však měla žalovaná povinnost odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, jímž není výše jejího hrubého příjmu, nýbrž minimální mzda. Nevztahovala se totiž na ni žádná zákonná výjimka, jež by minimální vyměřovací základ snižovala. Minimální mzda v roce 2018 byla ve výši 12 200 Kč (§ 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018). Výše pojistného činila 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu za rozhodné období, kterým je kalendářní měsíc. Vzhledem k tomu, že (skutečný) vyměřovací základ žalované byl v prosinci (1 263 Kč) nižší než minimální vyměřovací základ (12 200 Kč), byla žalovaná povinna doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím žalobce pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů (10 937 Kč). Měsíční pojistné z částky 12 200 Kč představuje částku 1 647 Kč. Jestliže žalobce uhradil zdravotní pojišťovně na pojistné za žalovanou částku 171 Kč, zbývala k úhradě částka pojistného 1 476 Kč.

29. Žalobce honoroval žalovanou v roce 2019 za výkon funkce člena výboru [Anonymizováno] odměnou ve výši 500 Kč měsíčně, jež jí vyplácel jedenkrát za dva měsíce. V lednu, březnu, květnu, červenci, září a listopadu byla (skutečným) základem pro stanovení pojistného částka 0 Kč. Za tyto měsíce žalobce na pojistném nic neuhradil, neboť odměna byla žalované poskytnuta až v následujících měsících. V únoru, dubnu, červnu, srpnu, říjnu a prosinci byla (skutečným) základem pro stanovení pojistného částka 1 263 Kč, z níž bylo odvedeno pojistné ve výši 114 Kč (9 %) za žalobce a ve výši 57 Kč (4,5 %) za žalovanou, celkem 171 Kč. Za každý měsíc (s výjimkou prosince) měla však žalovaná povinnost odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, jímž není výše jejího hrubého příjmu, nýbrž minimální mzda. Nevztahovala se totiž na ni žádná zákonná výjimka, jež by minimální vyměřovací základ snižovala. Minimální mzda v roce 2019 byla ve výši 13 350 Kč (§ 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019). Výše pojistného činila 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu za rozhodné období, kterým je kalendářní měsíc. Vzhledem k tomu, že vyměřovací základ žalované byl v lednu, březnu, květnu, červenci, září a listopadu (0 Kč) nižší než minimální vyměřovací základ (13 350 Kč), byla žalovaná povinna doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím žalobce pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů (13 350 Kč). Měsíční pojistné z částky 13 350 Kč představuje částku 1 803 Kč. Protože žalobce neuhradil na zdravotní pojišťovně na pojistné za žalovanou žádnou částku za uvedené měsíce, zbývala k úhradě částka 10 818 Kč (6x 1 803 Kč). Jelikož vyměřovací základ žalované byl v únoru, dubnu, červnu, srpnu a říjnu (1 263 Kč) nižší než minimální vyměřovací základ (13 350 Kč), byla žalovaná povinna doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím žalobce pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů (12 087 Kč). Měsíční pojistné z částky 13 350 Kč představuje částku 1 803 Kč. Jestliže žalobce uhradil zdravotní pojišťovně na pojistné za žalovanou za každý jednotlivý měsíc částku 171 Kč, zbývala k úhradě částka pojistného 8 160 Kč (5x 1 632 Kč).

30. Pokud jde o doměření pojistného za prosinec 2019, resp. výzvu k jeho úhradě, ve výši 4 Kč a jeho úhrady žalobcem za žalovanou, je třeba uvést, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně toho, jakým konkrétním způsobem byl spočítán nedoplatek na pojistném za tento měsíc. Nestačí totiž převzít finální částku určenou zdravotní pojišťovnou, ale musí být přesně vysvětleno, za použití jakého početního mechanismu byl nedoplatek na pojistném stanoven, aby mohla být ověřena správnost provedeného výpočtu. Civilní sporné řízení se odlišuje od správního řízení, v němž bylo řešeno uhrazení nedoplatku na pojistném. Ačkoli byl žalobce u jednání dne 30. 5. 2025 poučen, co má tvrdit a doložit, ve vztahu k měsíci prosinec 2019 si svou povinnost řádně nesplnil. Ve vyjádření ze dne 16. 6. 2025 se žalobce věnoval pouze měsícům leden až listopad 2019. Během řízení náprava zjednána nebyla. Nad rámec vyloženého soud uvádí, že podle obsahu spisu byl nedoplatek pojistného za prosinec 2019 stanoven následovně. Podle potvrzení ze dne 29. 1. 2020 byla žalovaná vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání od 4. 12. 2019 do 31. 12. 2019, proto za toto období za ni hradil pojistné stát (§ 7 odst. 1 písm. e) ZVZP). Minimální vyměřovací základ se tak žalované snížil na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, za něž za ni pojistné nehradil stát (§ 3 odst. 9 písm. c) ZPVZP). Minimální vyměřovací základ žalované byl ve výši 13 350 Kč, jejž bylo zapotřebí nejprve vydělit počtem dnů v měsíci (31) a poté vynásobit počtem dnů, kdy za žalovanou pojistné nehradil stát (3), tj. od 1. 12. 2019 do 3. 12. 2019, což odpovídá částce 1 292 Kč. Z tohoto vyměřovacího základu bylo pojistné ve výši 175 Kč (1 292 Kč : 100 x 13,5 %). Poněvadž žalobce za prosinec 2019 odvedl za žalovanou jenom částku 171 Kč, zbývala k úhradě částka pojistného 4 Kč.

31. Stejně jako v předchozím případě, ani u doměření pojistného za únor 2020, resp. výzvu k jeho úhradě, ve výši 1 732 Kč a jeho úhrady žalobcem za žalovanou žalobce neunesl břemeno tvrzení. Přestože byl u jednání dne 30. 5. 2025 poučen, co má tvrdit a doložit, ve vztahu k měsíci únor 2020 si svou povinnost řádně nesplnil. Do vyjádření ze dne 16. 6. 2025 nejsou inkorporována žádná skutková tvrzení ve vztahu k měsíci únor 2020. Během řízení náprava zjednána nebyla. Nad rámec vyloženého soud uvádí, že podle obsahu spisu byl nedoplatek pojistného za únor 2020 stanoven následovně. V únoru byla (skutečným) základem pro stanovení pojistného částka 770 Kč (leden a únor), jak vyplývá ze mzdového listu – rok 2020 a z níž bylo odvedeno pojistné ve výši 69 Kč (9 %) za žalobce a ve výši 35 Kč (4,5 %) za žalovanou, celkem 104 Kč. Za únor měla však žalovaná povinnost odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, jímž není výše jejího hrubého příjmu, nýbrž minimální mzda. Jelikož žalovaná nepracovala celý kalendářní měsíc, ale pouze od 1. 2. 2020 do 27. 2. 2020, jak se podává z protokolu o kontrole (čl. III. bod 7. písm. a)), musel se minimální vyměřovací základ žalované snížit na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, v nichž žalovaná pracovala (§ 3 odst. 9 písm. a) ZPVZP). Minimální vyměřovací základ žalované byl ve výši 14 600 Kč (§ 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020), jejž bylo zapotřebí nejprve vydělit počtem dnů v měsíci (29) a poté vynásobit počtem dnů, kdy žalovaná pracovala (27), tj. od 1. 1. 2020 do 27. 2. 2020, což odpovídá částce 13 594 Kč. Z tohoto vyměřovacího základu bylo pojistné ve výši 1 836 Kč (13 564 Kč : 100 x 13,5 %). Poněvadž žalobce za únor 2020 odvedl jenom částku 104 Kč, zbývala k úhradě částka pojistného 1 732 Kč.

32. Žalovaná namítala, že pojistné za ni měl hradit stát, když byla vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání (§ 7 odst. 1 písm. e) ZVZP). Nicméně nedoložila, že by byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018. Pakliže žalovaná u jednání dne 22. 7. 2025 žádala o poskytnutí dodatečné lhůty k dodání dokladu, z něhož by vyplývalo, že byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v prosinci 2018, nebylo jí vyhověno. U jednání dne 30. 5. 2025 byla totiž poučena o tom, co všechno má tvrdit a doložit a byla jí k tomu určena dostatečně dlouhá lhůta. Měla tak potřebný časový prostor vše potřebné včas zajistit a doložit, případně požádat o prodloužení lhůty. Pokud tak neučinila, nebyl důvod jí poskytovat další lhůtu ke splnění jejích procesních povinností. Soud dodává, že žalovaná byla vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání jenom od 4. 12. 2019 do 31. 1. 2020, jak bylo zjištěno z potvrzení ze dne 29. 1. 2020. V jiné části rozhodného období tímto způsobem na úřadu práce evidována nebyla. Odkázat lze přitom na přehled evidence žalované na úřadu práce ze dne 9. 6. 2025, jenž nebyl prováděn k důkazu pro nadbytečnost.

33. Pokud jde o argument žalované, že pojistné za ni měl hradit stát za situace, kdy byla poživatelem dávky pomoci v hmotné nouzi (§ 7 odst. 1 písm. f) ZVZP), soud uvádí, že ani jemu nemohla být přisouzena důvodnost. Žalovaná doložila, že pobírala dávky pomoci v hmotné nouzi, konkrétně příspěvek na živobytí od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2018 a od 1. 12. 2019 do 31. 5. 2020 (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v rozhodném znění (dále jen „ZPHN“)). To zčásti pokrývalo rozhodné období, a sice prosinec 2018, prosinec 2019 a únor 2020. Příspěvek na bydlení, který byl žalované vyplácen od 1. 12. 2018 do 29. 2. 2020, není dávkou hmotné nouze, nýbrž dávkou státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v rozhodném znění. Aby za žalovanou mohl hradit pojistné stát, musela by kumulativně splnit několik podmínek, a to být příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi, mít vystaveno potvrzení plátce dávky pomoci v hmotné nouzi, jak je formulováno v tomto ustanovení, a příslušné potvrzení předat buď žalobci (zaměstnavateli) nebo zdravotní pojišťovně při plnění informační povinnosti podle § 10 odst. 1 a 2 ZVZP. U jednání dne 22. 7. 2025 žalovaná na poučení soudu uvedla, že o vydání takového potvrzení nežádala. Vyplývá z § 55 odst. 4 písm. c) ZPHN, že potvrzení vydává Krajská pobočka Úřadu práce jenom na žádost osoby. V posuzovaném případě nebyly splněny předpoklady, aby za žalovanou jakožto příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi hradil pojistné stát.

34. Skutečnost, že žalovaná měla být od 21. 1. 2019 v pracovní neschopnosti, neměla žádného významu na posouzení věci. Žalovaná totiž i v době své pracovní neschopnosti byla schopna vykonávat funkci člena výboru [Anonymizováno], za což jí náležela a byla vyplácena pravidelná odměna. 35. [Anonymizováno] správně vyzvala žalobce k úhradě nedoplatku pojistného za prosinec 2018 až prosinec 2019 a únor 2020, jak bylo uvedeno v protokolu o kontrole (čl. IV. bod 8. písm. a)), a to s ohledem na úpravu v § 3 odst. 10 ZPVZP. Navíc je třeba dodat, že dluh na pojistném za žalovanou hradí žalobce ze svých zdrojů a neprovádí za tím účelem další srážky z příjmu žalované. V tomto ustanovení je normováno, že pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Vyplývá z něj pro posuzovanou věc, že žalobce (zaměstnavatel) jako osoba odlišná od žalované (zaměstnance) coby obligačního dlužníka zajišťuje dluh žalované na pojistném vůči zdravotní pojišťovně. Již přímo faktem splnění zde nastává zákonná cese, kdy třetí osoba vstupuje do práv věřitele a má právo požadovat po dlužníkovi vyrovnání toho, co za něho plnila. Jde přitom o derivátní přechod práv „se vším všudy“, tj. včetně příslušenství a dalších práv s pohledávkou spojených (tzv. subrogační regres) [§ 1937 odst. 1 a 2 o. z.]. Stěžejním skutkovým tvrzením proto je, aby žalobce tvrdil a doložil, kdy konkrétně dluh žalované na pojistném od prosince 2018 do prosince 2019 a za únor 2020 vůči [Anonymizováno] uhradil. U jednání dne 30. 5. 2025 byl žalobce poučen, že má tvrdit a doložit, kdy dluh za žalovanou na pojistném (doplatek pojistného) uhradil, resp. kdy se tak stalo. Ve vyjádření ze dne 16. 6. 2025 žalobce (vágně) uvedl, že dlužné pojistné uhradil koncem srpna 2023. Toto tvrzení však není dostatečně určité, aby si prostřednictvím něho mohl žalobce splnit svou povinnost tvrzení. Během řízení náprava zjednána nebyla. Soud musel za této situace uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení stran toho, kdy za žalovanou uhradil dluh na pojistném za prosinec 2018 až prosinec 2019 a únor 2020. Nic na tomto závěru nemění ani to, že z fragmentu protokolu o kontrole vyplývá, kdy skutečně k úhradě došlo (4. 9. 2023). Aby mohla být totiž nějaká skutečnost prokázána, musí být nejdříve řádně natvrzena.

36. Soud přistoupil s ohledem na shora vyložené důvody k zamítnutí žaloby. Žalobce si totiž adekvátním způsobem nesplnil povinnost tvrzení o skutečnostech významných pro věc, ačkoli byl na to upozorněn ve formě procesního poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

37. Ve stručnosti soud uvádí, i když to nebylo třeba, že vznesená námitka promlčení by nemohla být důvodná. Podle § 16 odst. 1 ZPVZP se totiž právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Je tak zjevné, že žalobcem uhrazené pojistné od prosince 2018 do prosince 2019 a únor 2020 nemohlo být ke dni podání žaloby promlčené.

38. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

39. Usnesením č. j. 5 C 88/2024-52 ze dne 25. 10. 2024 byl žalované ustanoven zástupcem advokát. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. náleží zástupci žalované náklady řízení ve výši 15 496,40 Kč, sestávající z odměny zástupce žalované za 2 úkony právní služby po 2 020 Kč (§ 8 odst. 1 – tarifní hodnota: 22 190 Kč, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t. (1)“) – za přípravu a převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 2. 12. 2024), odměny zástupce žalované za 4 úkony právní služby po 2 020 Kč (§ 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t. (2)“) – účast u jednání dne 30. 5. 2025 (09:00 – 10:21), vyjádření ze dne 15. 6. 2025 a účast u jednání dne 22. 7. 2025 (09:10 – 11:33)), odměny zástupce žalované za 1 úkon právní služby po 1 010 Kč (§ 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. f) a. t. (2) – účast na vyhlášení rozsudku dne 1. 8. 2025), náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 239,60 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. (1)), kdy tato částka byla určena poměrem celkové žalované částky 27 790 Kč s částkou, o níž bylo rozsudkem rozhodováno (22 190 Kč), neboť úkony právní služby se vztahovaly jak k dlužnému pojistnému, tak penále, náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 359,30 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. (2)), kdy byl aplikován stejný způsob výpočtu jako v minulém případě a náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. (2)), jelikož vyhlášení rozsudku se týkalo toliko nároku na zaplacení částky 22 190 Kč.

40. Žalované nebyla přiznána náhrada za další poradu se zástupcem dne 2. 6. 2025 od 09:09 do 11:

0. Další porada, i přes poučení soudu u jednání dne 30. 5. 2025, nemohla objektivně trvat více než 1 hodinu, a to s ohledem na to, že v rámci přípravy a převzetí zastoupení se měl zástupce žalované seznámit již se všemi podstatnými aspekty sporu, jež se pak měly promítnout do vyjádření ze dne 2. 12. 2024, a s ohledem na to, jak se dříve vyjadřovala (nezastoupená) žalovaná a co ke svým tvrzením dokládala.

41. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. je žalobce povinen s ohledem na výsledek řízení zaplatit státu náklady zástupce žalované v rozsahu 100 %. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo o nákladech zástupce žalované pravomocně rozhodnuto, bylo výrokem vysloveno, že žalobce je povinen zaplatit státu náklady řízení, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

42. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Poučení