5 C 88/2024 - 67

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 38.910 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.850 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, částku 4.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.850 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 9.400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.284,34 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 2.282,30 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 9.527,84 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 6. 2023 do 10. 7. 2023 zákonného úroku z prodlení z částky 6.677,84 Kč ve výši 11,75 % ročně od 11. 7. 2023 do zaplacení úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 9.527,84 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení částky 21.810 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.187,07 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3.860,41 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 18.822,50 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 6. 2023 do 10. 7. 2023 zákonného úroku z prodlení z částky 13.972,50 Kč ve výši 11,75 % ročně od 11. 7. 2023 do zaplacení úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 18.822,50 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 25. 9. 2023, doplněnou podáním ze dne 10. 5. 2024, soudu doručeným dne 13. 5. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 12.250 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.284,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.282,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.527,84 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrokem 20,88 % ročně z částky 9.527,84 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 26.660 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.187,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.860,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.822,50 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrokem 20,74 % ročně z částky 18.822,50 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 18. 2. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 25. 2. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 4. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 4. 2022. Žalovaná celkově zaplatila na pohledávku částku 7.150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s účinností ke dni 1. 6. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 27. 11. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.740 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.540 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 80 týdenních splátkách po 534 Kč, počínaje 4. 12. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 4. 2022. Žalovaná celkově zaplatila na pohledávku částku 17.150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s účinností ke dni 1. 6. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

5. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem 18. 2. 2021 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tedy celkem částku ve výši 18.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Částka úvěru ve výši 10.000 Kč byla v části ve výši 4.960 Kč uhrazena žalované započtením na pohledávku žalobce za žalovanou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru č. [hodnota], čerpaného v minulosti (refinancování), zbylá část ve výši 5.040 Kč byla při uzavření této smlouvy vyplacena žalované v hotovosti.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 10.000 Kč (a byla žalované vyplacena v hotovosti, resp. uhrazena započtením v rámci refinancování, blíže popsaného shora) a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 7.150 Kč.

8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem 27. 11. 2020 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 3.740 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.540 Kč, tedy celkem částku ve výši 42.680 Kč, a to v 80 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši 534 Kč, poslední splátka ve výši 494 Kč. Částka úvěru ve výši 22.000 Kč byla v části ve výši 5.644 Kč uhrazena žalované započtením na pohledávku žalobce za žalovanou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru č. [hodnota], čerpaného v minulosti (refinancování), zbylá část ve výši 16.356 Kč byla při uzavření této smlouvy vyplacena žalované v hotovosti.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 22.000 Kč (a byla žalované vyplacena v hotovosti, resp. uhrazena započtením v rámci refinancování, blíže popsaného shora) a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 17.150 Kč.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce]. je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek z 1. 6. 2023, z potvrzení o úhradě ze dne 7. 6. 2023, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 23. 6. 2023, adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ji upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

13. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 10. 5. 2024, soudu doručeným dne 13. 5. 2024, sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a na informace o jejích měsíčních příjmech a výdajích. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karet zákazníka ze dne 18. 2. 2021 a ze dne 27. 11. 2020, a byly ověřeny z dokladů uvedených v kartě zákazníka. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 18. 2. 2021 uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory ve výši 7.208 Kč (ověřeno na základě složenky). Její čistý další – vedlejší příjem (brigáda – úklid ve škole) je ve výši 2.000 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované). Příjem žalované tedy byl ve výši 9.208 Kč. Měsíční výdaje žalované byly výdaje na bydlení (nájem inkaso, energie) ve výši 1.000 Kč (ověřeno na základě čestného prohlášení), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.900 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované) a splátky úvěrů a zápůjček ve výši 2.403 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované). Celkové běžné měsíční výdaje žalované činily 7.303 Kč a použitelný příjem žalované byl tedy ve výši 1.905 Kč. V kartě zákazníka ze dne 27. 11. 2020 žalovaná uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory ve výši 7.102 Kč (ověřeno na základě složenky). Její čistý další – vedlejší příjem (brigáda – úklid ve škole) je ve výši 2.000 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované). Příjem žalované tedy byl ve výši 9.102 Kč. Měsíční výdaje žalované byly výdaje na bydlení (nájem inkaso, energie) ve výši 1.000 Kč (ověřeno na základě čestného prohlášení), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.900 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované) a splátky úvěrů a zápůjček ve výši 2.403 Kč (ověřeno na základě sdělení žalované). Celkové běžné měsíční výdaje žalované činily 4.900 Kč a použitelný příjem žalované byl tedy ve výši 4.202 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije ve spolubydlení, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na tyto údaje vyhodnotil skóringový model právního předchůdce žalobce schopnost žalované splácet požadovanou částku a dospěl k závěru, že žalovaná má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 300 Kč a že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

14. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr na jméno žalované ze dne 27. 11. 2020 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná pobírá invalidní důchod od ČSSZ. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr u [právnická osoba] zápůjčku/úvěr v celkové částce 14.000 Kč s měsíční splátkou 1.890 Kč, mimo [právnická osoba] zápůjčku nebo úvěr neměla. Její čistý měsíční příjem měl tvořit hlavní příjem ze státní podpory (invalidní důchod) ve výši 7.102 Kč a vedlejší příjem (brigáda úklid) ve výši 2.000 Kč, jiné příjmy žalované zde nejsou uvedeny. Běžné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) příspěvek dle ČP ve výši 1.000 Kč a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.900 Kč, jiné výdaje žalované zde nejsou uvedeny. Výdaje celkem činily 4.900 Kč, použitelný příjem (příjmy-výdaje) činil 4.202 Kč. Kolonky splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele, výdaje celkem a použitelný příjem na předložené fotokopii vykazují znaky upravování (vymazávání, resp. přepisování údajů). Jako dokumenty k ověření finanční situace jsou v kartě uvedeny složenky – příjmy důchod a jiné - ČP. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná je rozvedená, počet nezaopatřených dětí nebo jiných osob 0, druh bydlení – spolubydlící, s pobytem na adrese od 05/2020 (údaj o měsíci a roku rovněž přepisován). Dále žalovaná prohlásila, že vůči její osobě není vedena exekuce.

15. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr na jméno žalované ze dne 18. 2. 2021 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná pobírá invalidní důchod od ČSSZ. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr u [právnická osoba] zápůjčku/úvěr v celkové částce 22.000 Kč s měsíční splátkou 2.403 Kč, mimo [právnická osoba] zápůjčku nebo úvěr neměla. Její čistý měsíční příjem měl tvořit hlavní příjem ze státní podpory (invalidní důchod) ve výši 7.208 Kč a vedlejší příjem (brigáda úklid) ve výši 2.000 Kč, jiné příjmy žalované zde nejsou uvedeny. Běžné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) přispívá dle ČP ve výši 1.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.900 Kč a splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele ve výši 2.403 Kč, jiné výdaje žalované zde nejsou uvedeny. Výdaje celkem činily 7.303 Kč, použitelný příjem (příjmy-výdaje) činil 1.905 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace jsou v kartě uvedeny jiné - ČP. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná je rozvedená, počet nezaopatřených dětí nebo jiných osob 0, druh bydlení – spolubydlící, s pobytem na adrese od 05/2020. Dále žalovaná prohlásila, že vůči její osobě není vedena exekuce.

16. Z ústřižků pro příjemce poštovních poukázek o výplatě invalidního důchodu na jméno žalované soud zjistil, že žalované byl vyplacen invalidní důchod za období 22. 11. 2020 – 21. 12. 2020 ve výši 7.102 Kč, za období 22. 12. 2020 – 21. 1. 2021 ve výši 7.102 Kč a za období 22. 1. 2021 – 21. 2. 2021 ve výši 7.419 Kč.

17. Z čestného prohlášení žalované ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí u p. [Anonymizováno] na adrese [adresa], a přispívá mu každý měsíc částkou 1.000 Kč na bydlení.

18. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

19. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

23. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

32. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

33. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

34. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

35. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

36. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smluv o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznických karet, ústřižků pro příjemce poštovních poukázek o výplatě invalidního důchodu a čestného prohlášení shora) ani neoznačil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, a to zejména s ohledem na ověření výdajové stránky života žalované, resp. skutečnosti vyplývající z jím předložených dokumentů a zjištěných údajů řádně nezohlednil. Co se příjmů žalované týče, soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak z invalidního důchodu žalované, a jako takové byly doloženy (u karty zákazníka ze dne 27. 11. 2020) předloženými ústřižky pro příjemce poštovních poukázek shora. U karty zákazníka ze dne 18. 2. 2021 tyto ústřižky v dokumentech k ověření finanční situace žalované sice uvedeny nejsou, z datace předložených ústřižků, resp. datace období, za něž byl těmito poukázkami vyplacen žalované invalidní důchod, je však nepochybné, že tyto naopak nemohly být předloženy k žádosti o úvěr (kartě zákazníka) ze dne 27. 11. 2020, ale až k žádosti o úvěr (kartě zákazníka) ze dne 18. 2. 2021. V něm je navíc jako výše vypláceného invalidního důchodu žalované uvedena částka 7.208 Kč, která neodpovídá žádné z částek uvedených na předložených ústřižcích, která však odpovídá aritmetickému průměru částek uvedených na třech předložených ústřižcích shora. Dále měly být příjmy žalované tvořeny vedlejším příjmem žalované z brigády za úklid ve škole ve výši 2.000 Kč měsíčně, tento nebyl doložen žádnou listinou, dle údajů v podání žalobce ze dne 10. 5. 2024 shora byl tento ověřen na základě sdělení žalované (a tedy sdělení žalované bylo ověřeno sdělením žalované – sic). Ohledně výdajů žalované pak právní předchůdce žalobce vycházel výhradně z údajů sdělených mu žalovanou, a to vesměs bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované (kromě čestného prohlášení shora, které ovšem není ze své podstaty ničím jiným než zase jen údajem sděleným žalovanou). Ani v tomto případě však údaje v nich uvedené nekorelují s údaji uvedenými v podání žalobce ze dne 10. 5. 2024 shora, ani s údaji uvedenými v zákaznických kartách samých, když v zákaznické kartě ze dne 27. 11. 2020 je uvedeno, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr zápůjčku/úvěr u právního předchůdce žalobce ve výši měsíční splátky 1.890 Kč, tato však není na té samé kartě ve výdajích žalované uvedena (resp. s ohledem na výše zmíněné zřetelné úpravy textu karty možná dříve byla, ve verzi předložené soudu však není), a není tak k ní přihlédnuto při výpočtu výše výdajů celkem, resp. použitelného příjmu – dle karty výdaje celkem 4.900 Kč a použitelný příjem 4.202 Kč, po započítání splátky zápůjčky/úvěru shora výdaje celkem 6.790 Kč a použitelný příjem 2.312 Kč. Navíc, pokud by soud vycházel z tvrzení žalobce, uvedeného v jeho podání ze dne 10. 5. 2024, v němž jsou u této karty uvedeny jako výdaj žalované splátky úvěrů/půjček (včetně hypoték) ve výši 2.403 Kč, nezapočítaný však do celkové výše výdajů žalované, uvedených v tomtéž podání, dospěl by k třetí verzi týchž údajů – výdaje celkem 7.303 Kč a použitelný příjem 1.799 Kč. Dále v zákaznických kartách uvedené osobní výdaje žalované ve výši 3.900 Kč jsou bez bližší specifikace a konkretizace nepřezkoumatelné a výpovědní hodnota těchto údajů je ve vztahu k realitě finančních poměrů žalované přinejmenším velmi sporná. Dále žalobcův právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované nijak nereflektoval skutečnost, že v rámci obou poskytovaných úvěrů byla vždy část poskytovaného úvěru použita na refinancování, resp. splacení dřívějšího, dosud nesplaceného úvěru žalované u právního předchůdce žalobce. Skutečnost, že žalovaná již čerpala jiné, dosud nesplacené úvěry od právního předchůdce žalobce, vyplývající z obou žádostí o úvěr (karet zákazníka) i obou smluv o úvěru shora, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované další poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. Právním předchůdcem žalobce provedené ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení, se s ohledem na výše uvedené soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s až nicotnou výpovědní hodnotou. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěných použitelných příjmech žalované (kdy tyto jsou vypočteny právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora, navíc vzájemně rozporných) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě týdenních splátek poskytovaných úvěrů, se soudu jeví jako dostatečně nezdůvodněný a účelový, či spíše jako nemístný až absurdní, neboť i pokud by soud přece jen vycházel z žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem uváděných údajů o výši použitelných příjmů žalované, v případě úvěru ze dne 18. 2. 2021 po odpočtu čtyř týdenních splátek úvěru v celkové výši 1.200 Kč, resp. měsíční splátky ve výši cca 1.350 Kč, od použitelného příjmu žalované 1.905 Kč, by výše její měsíční rezervy na nečekané výdaje činila částku 705 Kč, resp. 555 Kč. V případě úvěru ze dne 27. 11. 2020 po odpočtu čtyř týdenních splátek úvěru v celkové výši 2.136 Kč, případně měsíční splátky ve výši cca 2.403 Kč, od použitelného příjmu žalované ve výši 4.900 Kč, resp. 2.312, resp. 1.799 Kč, by výše její měsíční rezervy na nečekané výdaje činila částku 2.764 Kč, případně 2.497 Kč, resp. částku 176 Kč, případně -91 Kč, resp. částku -337 Kč, případně -604 Kč. Soud tak nutně dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi povrchně, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje než pouze výdaje ve výši uváděné shora. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

37. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 1 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 7.150 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 2.850 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 2.850 Kč za dobu od 11. 7. 2023 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 11. 7. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 23. 6. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 28. 6. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 10. 7. 2023 (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 11. 7. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

38. V případě uplatňovaného nároku č. 2 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 22.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 17.150 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 4.850 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 4.850 Kč za dobu od 11. 7. 2023 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 11. 7. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 23. 6. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 28. 6. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 10. 7. 2023 (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 11. 7. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše. Protože soud shledal předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatné, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.