5 C 9/2022-277

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“):

1. Žalovaná, Česká republika - [název žalované], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ [název žalované]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] zahrada, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Dobrovítov, katastrální území Dobrovítov, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Kutná Hora, katastrální území [část obce], -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Zbizuby, katastrální území Makolusky, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Samopše, katastrální území Samopše.

2. Žalobci [příjmení] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě (dále jen„ oprávněné osoby“).

3. Oprávněné osoby mají na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha, PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu PÚ [číslo] ze dne [datum], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4. [název žalované] k uspokojení nároku oprávněných osob na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví oprávněných osob tyto pozemky: -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Zaříčany, -) pozemek parc. [číslo] zahrada, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Dobrovítov, katastrální území Dobrovítov, -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Kutná Hora, katastrální území [část obce], -) pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Zbizuby, katastrální území Makolusky, -) část pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Samopše, katastrální území Samopše, o výměře 3 947 m2, nově oddělenou geometrickým plánem vyhotoveným [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2021, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, který je nedílnou součástí rozsudku, podle nějž je tato část dle nového stavu vedena pod parc. [číslo] a oprávněné osoby tyto pozemky přijímají do svého vlastnictví tak, že žalobkyně a) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši [číslo], žalobce b) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši [číslo], žalobce c) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši [číslo], a žalobkyně d) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši [číslo].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 46 961,16 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení v částce 22 321,16 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení v částce 22 321,16 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) náhradu nákladů řízení v částce 22 321,16 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou (ve spojení s částečným zpětvzetím a změnou žaloby učiněnými při jednání dne [datum], o nichž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14. 9. 2022, č.j. 5 C 9/2022-229) domáhali nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobci či jejich právní předchůdci uplatnili u žalované restituční nároky dle zákona o půdě již v roce 1992, přičemž tyto nebyly dosud uspokojeny. Žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat restituční nároky žalobců ve správné výši a tyto záměrně podhodnocuje, ačkoliv minimálně od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace týkající se původních pozemků mající vliv na výši restitučních nároků. Žalovaná, pro kterou je ocenění původních nevydaných pozemků dle dobové územně plánovací dokumentace nevýhodné, odmítla k žádosti žalobců přecenění jejich nároků a přihlášky žalobců ve veřejných nabídkách zneplatnila z důvodu nedostatečné výše jimi uplatněných nároků. Žalovaná přihlášky žalobců vyřadila pro nedostatečnou výši restitučních nároků z veřejných nabídek i poté, co žalobci žalované předložili vlastní znalecký posudek na ocenění původních pozemků, kterým byly jejich restituční nároky oceněny ve správné výši. Ačkoliv tak jednotliví žalobci vyvíjeli snahu o získání náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, nemohli být úspěšní, neboť žalovaná eviduje výši nároků žalobců ve výši mnohonásobně nižší. Žalovanou bylo na uspokojení restitučních nároků žalobkyni a) dosud poskytnuto plnění ve výši 130 919,40 Kč a každému z ostatních žalobců plnění ve výši 86 293,16 Kč. Restituční nároky žalobců tak dosud nebyly žalovanou uspokojeny v rozsahu 2 786 434,60 Kč svědčícím žalobkyni a), v rozsahu 722 333,84 Kč svědčícím žalobci b), v rozsahu 676 537,84 Kč svědčícím žalobci c) a v rozsahu 676 537,84 Kč v rozsahu svědčícím žalobkyni d). Žalovaná tak nesprávnou evidencí výše restitučních nároků ztěžuje uspokojení žalobců a dopouští se proto při jejich uspokojování liknavého a svévolného postupu, neboť ohledně skutečné výše nároků nereflektuje žalobci předložený znalecký posudek ani dosavadní judikaturu v obdobných věcech. Žalovaná, která ani sama neučinila kroky ke správnému ocenění nároků, vůči žalobcům postupuje diskriminačně a nesnáze při uspokojování restitučních nároků přesouvá na žalobce. Žalobci proto podali žalobu, neboť při podhodnocení výše jejich nároků neexistuje jiná možnost jejich uspokojení převodem náhradních pozemků.

2. Žalovaná namítala, že o nárocích žalobců či jejich právní předchůdců bylo rozhodováno v letech 1997 až 2013. Zprvu tak žalované nebyla známa územně plánovací dokumentace vztahující se k původním pozemkům ani judikatura, na kterou žalobci odkazovali. Judikatura přitom ani nevychází z reálných základů a restituentům jsou na jejím základě vydávány majetky vyšší hodnoty, než jim byly odebrány, neboť o zhodnocení původních nemovitostí se zasloužil mnohdy až stát. Jde-li o původní pozemky v této projednávané věci, minimálně pozemek PK 588, k.ú. Ryzyně, nemohl být oceněn jakožto pozemek stavební, neboť v dobové územně plánovací dokumentaci byl označen jako nezastavitelný, přičemž i z dobových leteckých snímků je patrno, že pozemek zemědělským účelům sloužil ještě dlouhou dobu po odnětí původním vlastníkům. Jeho ocenění žalobci jako pozemek stavební tak bylo účelové. Žalobci se navíc s přeceněním jejich nároku na žalovanou obrátili až dne [datum], a proto ani nemohli být dříve při evidování restitučních nároků v původní výši ve veřejných nabídkách úspěšní. Žalobci tak byli ve věci nesouhlasu s oceněním výše jejich restitučních nároků pasivní po dobu delší 20 let. Nadto je třeba poukázat, že část nároků byla některými žalobci postoupena třetím osobám a tyto by se již v přecenění nároků neměly zohlednit. Nebylo pak povinností žalované restituční nároky žalobců přecenit dle jejich požadavků, neboť ty vzhledem k výše uvedenému nemohly odpovídat realitě. Žalovaná při dlouhodobé nečinnosti žalobců namítla i promlčení práva na jejich přecenění. V průběhu řízení pak sama nechala restituční nároky žalobců přecenit a připustila, že restituční nárok žalobkyně a) dosud nebyl uspokojen v částce 925 748,10 Kč, žalobce b) v částce 374 307,89 Kč, žalobce c) v částce 338 892,88 Kč a žalobkyně d) v částce 339 821,61 Kč. Před tímto přeceněním byly restituční nároky žalobců v téměř plné tehdy evidované výši uspokojeny, přičemž ani žalobci k uspokojení svých nároků nevyvíjeli v průběhu let dostatečnou aktivitu a tuto začali vyvíjet až v roce 2021 před podáním žaloby. Proto nelze dovodit prvky liknavosti a svévole na straně žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout, neboť při nesprávném ohodnocení restitučních nároků, jak je vyčíslili žalobci, by mohly být vydáním náhradních pozemků jejich nároky přečerpány.

3. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou hodnotu každého jednotlivého pozemku, který má být dle výroku I. bod 4. převeden do vlastnictví žalobců, přičemž celková hodnota těchto pozemků činí 276 010,30 Kč. Soud vzal proto tvrzení účastníků o hodnotě náhradních pozemků za své skutkové zjištění (ustanovení § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 478 a části pozemku PK 535 o výměře 19 950 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

6. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] a pozemku PK [číslo] v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

7. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 544 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

8. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 245 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

9. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] a části pozemku PK [číslo] o výměře 2 653 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

10. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo], pozemku PK [číslo], části pozemku PK [číslo] o výměře 29 m2, pozemku PK [číslo] a pozemku PK [číslo] v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

11. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky části pozemku PK 588 o výměře 5 677 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

12. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky části pozemku PK 588 o výměře 2 464 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

13. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 147, pozemku PK [číslo], pozemku PK [číslo], pozemku PK [číslo], pozemku PK 314, pozemku PK 587 a části pozemku PK 588 o výměře 8 608 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím).

14. Vlastnické právo k výše uvedeným původním pozemkům přešlo na stát na základě výměru zn. [číslo] [číslo] ze dne [datum] dle zákona č. 46/1948 Sb. (prokázáno citovaným výměrem a shora citovanými rozhodnutími).

15. Shora uvedená oprávněná [jméno] [příjmení] své restituční nároky a práva z nich plynoucí na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], a Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo], postoupila na žalobkyni a), která tyto nároky přijala (prokázáno darovací smlouvou ze dne [datum]). Žalobce b), žalobce c) a žalobkyně d) své restituční nároky plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], a Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], smlouvami ze dne [datum] postoupili na [jméno] [příjmení], RČ [číslo] 2004 (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky ze dne [datum], čestnými prohlášeními žalobců ze dne [datum] a oznámeními žalobců o postoupení pohledávky adresovanými žalované).

16. Žalobci opakovaně žalovanou vyzvali k řádnému ocenění jejich restitučních nároků s tím, že s ohledem na dobovou územně plánovací dokumentaci je nutno některé původní pozemky ocenit jako pozemky stavební, neboť v době přechodu na stát již byly na základě této dokumentace určeny k zastavění (prokázáno výzvami ze dne [datum] a [datum]). Žalovaná k návrhu žalobců schválila návrh na ocenění nevydaných pozemků, dle kterého měly být některé z nevydaných pozemků přeceněny (prokázáno vyrozuměním o návrhu na ocenění nároků ze dne [datum]).

17. Všichni žalobci se ve stejném období na základě žádosti oprávněné osoby z titulu shora uvedených rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], a ze dne [datum], PÚ [číslo], a Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo], domáhali převodu v žádostech specifikovaných zemědělských pozemků (prokázáno žádostmi všech žalobců ze dne [datum] a žádostmi všech žalobců ze dne [datum]). Správcem restitučních nároků nebyla potvrzena blokace pozemků k uplatněným nárokům žalobkyně a) a žalobce b), neboť evidovaný zůstatek restitučních nároků byl nižší, než uplatněná výše nároků na převod požadovaných pozemků (prokázáno sděleními žalované ze dne [datum], sdělením žalované ze dne [datum] a sdělením žalované ze dne [datum]). Ze stejných důvodů bylo žalovanou žalobci c) a žalobkyni d) sděleno, že žalovaná má jejich žádosti za neplatné, a proto jim nelze vyhovět (prokázáno vyřazením žádosti ze dne [datum] a sdělením žalované ze dne [datum], [datum] a [datum]). V databázi žalované je pak evidována aktivita žalobců ve veřejných nabídkách, kdy žalobkyně a) od roku 2008 do roku 2021 podala žádost v 29 veřejných nabídkách, ostatní žalobci se veřejných nabídek účastnili až na sklonku roku 2021, kdy podali shora uvedené žádosti (prokázáno evidencí žalované žádosti klientů do veřejných nabídek).

18. Výpisy z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni vyhlášení rozsudku byly všechny pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku ve vlastnictví žalované (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Geometrickým plánem [číslo] 2021, jenž je součástí tohoto rozsudku, je připraveno rozdělení pozemku parc. [číslo] orná půda, v obci a katastrálním území Samopše na pozemky s novým označením parc. [číslo] parc. [číslo] (prokázáno geometrickým plánem).

19. Znaleckým posudkem [číslo] 2021 ze dne [datum] a výslechem znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., soud zjistil hodnotu původních pozemků vedených v pozemkových knihách jako parc. č. PK 147, [číslo], [číslo], 245, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 314, 478, 535, 544, 587 a 588, všech v katastrálním území Ruzyně. Ocenění původních nevydaných pozemků znalkyně provedla dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., na které odkazuje zákon o půdě. Pro posouzení povahy odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, tj. ke dni [datum], přitom vycházela především z Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [obec] XVIII ([část obce]) a [část obce] s přilehlými částmi území [obec] XIX ([část obce] a [část obce]). Regulační plány státní regulační komise byly vydávány ve 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb., přičemž tyto platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. Ke dni přechodu pozemků na stát k danému území neexistovala jiná územně plánovací dokumentace. [ulice] či nestavební charakter pozemků dle územně plánovací dokumentace zohlednila při jejich oceňování, přičemž některé pozemky byly oceněny jako stavební, nestavební či byly oceněny zčásti jako stavební a zčásti jako nestavební. [ulice] pozemky v souladu se shora uvedenými vyhláškami ocenila v hodnotě 250 Kč/m2, zemědělské při nezjištění údaje o bonitované půdně ekologické jednotce v hodnotě 3 Kč/m2. Jako stavební v celé jeho výměře ocenila i pozemek PK 588, který byl v dobové územně plánovací dokumentaci zakreslen východně od parcel, které tehdy byly využívány jako dělostřelecké kasárny. Podle legendy územně plánovací dokumentace nebylo možné tento pozemek zařadit jako veřejný sad nebo plochu, která by se oceňovala jako nestavební, neboť ty jsou v územně plánovací dokumentaci zakresleny tmavě zelenou barvou. Pozemek PK 588 je naopak v územně plánovací dokumentaci zakreslen stejnou barvou, která byla využita u ostatních veřejných budov v dané lokalitě (kostel, letohrádek [příjmení]), jak se ostatně podává z příloh znaleckého posudku. Již v době přechodu uvedeného pozemku na stát se jednalo o rozvojovou plochu pro rozšíření dělostřeleckých kasáren. I v ročence Vojenského historického archivu z roku 2017 je popisován vývoj kasáren [ulice] v [obec] - [část obce]. Již před, a poté i za nacistické okupace, byly na pozemku stavěny provizorní dřevěné stavby, následně v 50. letech byly ve východní části kasáren postaveny ubytovací a skladové objekty, což je ta oblast vyhrazená pro veřejné účely dle územně plánovací dokumentace. Za zdmi vojenského areálu současně vznikly tzv. letecké sklady, v 70. a 80. letech doplněné rozsáhlými halami tiskáren. S leteckými snímky pozemku PK 588 z 50. let a stanovisky žalované ke znaleckému posudku se seznámila. Se závěry stanoviska žalované nesouhlasí, neboť pozemek PK 588 byl vyhrazen veřejným účelům, a to k rozvoji vojenského areálu, a tudíž je třeba jej ocenit jako stavební. Během výslechu přecenila pozemek PK [číslo] z 19 765 Kčs na 7 959 Kčs. Pozemek PK [číslo] oceňovala zčásti jako nestavební (část označená v územně plánovací dokumentaci oranžovou barvou) a zčásti jako stavební (části označená červeně sloužící jako komunikace). Celková hodnota odňatých pozemků tak po výše uvedené opravě činí 6 455 038 Kčs.

20. Součástí shora uvedeného znaleckého posudku jsou pak přílohy, kdy pod přílohou [číslo] je usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 8. 2016, č.j. 25 D 1313/2015-71, které nabylo právní moci téhož dne, ze kterého vyplývá, že ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po shora uvedené [jméno] [příjmení] žalobkyně a) nabyla restituční nárok zůstavitelky ve věci nevydaných pozemků u Krajského pozemkového úřadu pro hl. město Prahu.

21. Stanoviskem [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] 2021 ze dne [datum] má být pozemek PK 588 v katastrálním území Ruzyně oceněn v celé výměře jako pozemek zemědělský, tj. v hodnotě 170 840 Kčs, nikoliv jako pozemek stavební ve znaleckém posudku uvedené hodnotě 4 187 250 Kčs. Z územně plánovací dokumentace se podává, že u pozemku PK 588 bylo uvedeno„ prozatím nezastavitelno“ a„ vyhrazeno veřejným účelům“. Z územně plánovací dokumentace tak dle stanoviska plyne, že pozemek je nezastavitelný a veřejný účel výstavbou kasáren a komunikace dovodila znalkyně až z pozdějšího využití pozemku, které ovšem územně plánovací dokumentace původně nepředpokládala. Z leteckých snímků, které jsou přílohou stanoviska, pak vyplývá, že ještě v roce 1953 byl pozemek zemědělsky obhospodařovaný (prokázáno citovaným stanoviskem ze dne [datum]).

22. Z přehledu požadovaných náhradních pozemků včetně výpočtu jejich hodnot a žádosti vlastníka stavby o úplatný převod pozemku ze dne [datum] soud vzhledem k v průběhu řízení učiněným nesporným skutečnostem a procesním návrhům nezjistil další pro věc významné skutečnosti.

23. Po postupu dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobci jsou osobami, o kterých bylo shora uvedenými rozhodnutími Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha a Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu rozhodnuto, že nejsou vlastníky všech ve shora citovaných rozhodnutích specifikovaných pozemků, k nimž přešlo vlastnické právo na stát výměrem zn. [číslo] [číslo] ze dne [datum] dle zákona č. 46/1948 Sb. Kromě všech žalobců byly oprávněnými osobami dle citovaných rozhodnutí i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž nároky plynoucí z těchto rozhodnutí nabyla žalobkyně a), která nárok [jméno] [příjmení] nabyla na základě dědického rozhodnutí o pozůstalosti jmenované a nárok [jméno] [příjmení] nabyla od jmenované darovací smlouvou. Naopak žalobce b), žalobce c) a žalobkyně d) nároky plynoucí ze shora citovaných rozhodnutí postoupili darovacími smlouvami na třetí osobu, a to s výjimkou nároku majícího základ v rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo], když nárok z tohoto rozhodnutí stále svědčí jim. Žalobkyně a) se v letech 2008 až 2021 účastnila celkem 29 veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků, přičemž účastí v těchto nabídkových řízeních se jí dosud nepodařilo zcela uspokojit její restituční nárok v plné výši. Ostatní žalobci tak aktivní nebyli, neboť přihlášky do veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků podali až v říjnu a prosinci 2021. Všichni žalobci byli v těchto veřejných nabídkách na sklonku roku 2021 neúspěšní, neboť dle žalované uplatnili přihlášky k pozemkům o hodnotě převyšující jejich restituční nároky, čímž by tyto byly v případě úspěchu ve veřejné nabídce přečerpány. Zároveň žalobci na podzim roku 2021 žalované předložili znalecký posudek [číslo] 2021 ze dne [datum] včetně výzvy k přecenění jejich restitučních nároků, přičemž žalovaná rozhodla o přecenění některých původních pozemků a již v průběhu tohoto soudního řízení restituční nároky žalobců přecenila. Dále bylo zjištěno, že všechny náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobci domáhali, jsou ve vlastnictví státu, přičemž celková hodnota dle tohoto rozsudku vydaných náhradních pozemků činí 276 010,30 Kč. Nutno dodat, že o dosud uvedeném skutkovém stavu mezi účastníky řízení nebylo ani sporu.

24. Spornou otázkou i po částečném přecenění původních pozemků žalovanou zůstala hodnota původně odňatých pozemků. Soud při stanovení hodnoty původních pozemků vycházel ze závěrů znaleckého posudku prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., [číslo] 2021 ze dne [datum]. Znalkyně vysvětlila, že při určení hodnoty původních pozemků vycházela z dobové územně plánovací dokumentace, přičemž plochy určené dle této dokumentace k zastavění ocenila částkou 250 Kčs/m2 a zemědělské částkou 3 Kčs/m2, což odpovídá ceně stanovenou vyhláškami. Ačkoliv tak původní nevydané pozemky nebyly zastavěny, dle dobové územně plánovací dokumentace některé k zastavění určeny byly, a proto byly oceněny jako stavební. K zastavění byl dle dobové územně plánovací dokumentace určen i pozemek PK 588, jehož zakreslení dle legendy územně plánovací dokumentace odpovídalo zakreslení veřejných budov, přičemž již tehdy byl pozemek určen k rozvoji kasáren. Soud vzal tyto závěry za své, neboť znalkyně vysvětlila, že s ohledem na předpokládaný rozvoj kasáren, ke kterému v budoucnu i skutečně došlo, byl pozemek PK 588 určen k zastavění, když byl vyhrazen veřejným účelům. Dle soudu vzhledem k legendě zakreslení daného pozemku a jeho předpokládanému využití pak nemohl osamoceně obstát zápis„ prozatím nezastavitelno“, kterým vzhledem ke shora uvedenému není jednoznačně vyloučeno, že pozemek byl určen k zastavění a v době přechodu na stát se stále počítalo s jeho zemědělským využitím. Soud neshledal ani další skutečnosti, které by se měly odrazit ve správnosti závěrů znaleckého posudku. Je pak třeba přisvědčit žalované, že znalkyně skutečně není oprávněna stanovit výši restitučního nároku, neboť se jedná o právní hodnocení příslušející soudu. Nicméně výše restitučního nároku odpovídá hodnotě pozemků, které právě nelze oprávněným osobám vydat, pokud oprávněným osobám tyto nároky stále svědčí. Na tomto místě je nutno ovšem předeslat, že byť to s ohledem na shora uvedené znalkyni nepříslušelo, následná dispozice s jednotlivými restitučními nároky oprávněných osob jí byla zohledněna správně, když restituční nárok žalobkyně a) jí byl navýšen o nabyté restituční nároky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a zároveň do výše restitučních nároků ostatních žalobců započetla s ohledem na postoupení ostatních restitučních nároků pouze hodnotu části pozemku PK 588 nevydaného dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo].

25. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2022 ze dne [datum], neboť jím byla žalovanou přeceněna hodnota nevydaných pozemků PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 314 a [číslo], a to v hodnotě, která odpovídá ceně těchto pozemků dle shora uvedeného znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne [datum], a dále znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2022 ze dne [datum], neboť hodnota náhradních pozemků byla nakonec účastníky učiněna nespornou, a proto by dokazování těmito znaleckými posudky bylo prováděno nadbytečně. Revizní znalecký posudek k ocenění (minimálně) pozemku PK 588 v katastrálním území Ruzyně a stanovisko ke znaleckému posudku [číslo] 2021 ze dne [datum] soud k důkazu neprovedl, neboť pro stanovení hodnoty odňatých pozemků vycházel ze závěrů znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne [datum], a to z důvodů uvedených výše, a proto by i tyto důkazy byly prováděny nadbytečně. Vzhledem k tomu, že soud se ztotožnil se závěry v řízení provedeného znaleckého posudku, nebylo na místě jeho závěry dále přezkoumávat případným revizním znaleckým posudkem či jinými důkazy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Konečně soud zamítl i návrh na svědecký výslech zpracovatele stanovisek ke znaleckému posudku [číslo] 2021 Ing. [jméno] [příjmení], CSc., neboť svědek může vypovídat o tom, co svými smysly vnímal, nemůže ovšem vypovídat k věrohodnosti ostatních provedených důkazů (např. ke správnosti závěrů znaleckého posudku), a to i za situace, disponoval-li by sám příslušnými odbornými znalostmi, neboť hodnocení důkazů je činností náležející výlučně soudu.

26. Podle § 11 odst. 1 písm. c) věty první a druhé zákona o půdě, pozemek nelze vydat, byl-li po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před [datum], a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.

27. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

28. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. První rozhodnutí, kterým bylo shledáno, že žalobci či jejich právní předchůdci nejsou vlastníky některého z odňatých pozemků, bylo vydáno již v roce 1997. Teprve okamžikem vydání tohoto rozhodnutí bylo určeno, že žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, nemohou být vráceny v rozhodnutí uvedené pozemky odňaté podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a tímto okamžikem vzniklo žalobcům právo na poskytnutí náhradních pozemků. Počínaje uvedeným rokem bylo právními předchůdci žalované vydáno celkem devět rozhodnutí, která zakládala právo žalobců na vydání náhradních pozemků. Je třeba dodat, že žalobce b), žalobce c) a žalobkyně d) své restituční nároky vyplývající z rozhodnutí vydaných do roku 2003 včetně postoupili v roce 2004 na třetí osobu a nárok na poskytnutí náhradních pozemků jim opětovně vznikl až v roce 2013, kdy bylo vydáno poslední ze shora uvedených rozhodnutí. Ačkoliv se prvotní vznik práva na vydání náhradních pozemků váže k uvedenému roku 1997 (žalobkyně a/), resp. roku 2013, i tak dosud nebyly restituční nároky žalobců na vydání náhradních pozemků uspokojeny. Ačkoliv si je soud vědom toho, že proces zmírnění majetkových křivd z minulosti není vzhledem k množství restituentů a nemožnosti vydat všechny původní odňaté pozemky záležitostí jednoduchou, nesnáze při vyřizování restitučních nároků státní orgán nesmí přesouvat na osoby oprávněné. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám totiž patří k základním povinnostem Pozemkového fondu (nyní žalované) a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu a ustálené judikatury tak vyplývá, že je to právě žalovaná, kdo nese odpovědnost za průtahy a neuspokojení restitučních nároků jednotlivých oprávněných osob. Pakliže žalovaná nedostojí své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, zcela jednoznačně se tak ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků dopouští liknavosti, což ve světle již ustálené judikatury umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků, přičemž tento postup nelze pokládat vůči ostatním restituentům za je znevýhodňující (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02).

29. V řízení pak bylo prokázáno, že již ve 30. letech existoval k území, na němž se nachází mj. původní odňaté pozemky, Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [obec] XVIII ([část obce]) a [část obce] s přilehlými částmi území [obec] XIX ([část obce] a [část obce]). Ač tedy v době převodu na stát ke dni [datum] mohly být odňaté pozemky vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské a pro zemědělské účely též stále využívány, dané území bylo již určitým způsobem regulováno územně plánovací dokumentací, a pakliže byly pozemky odňaty za účelem předpokládané výstavby, je nutno za předmětné pozemky poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro výstavbu, neboť s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem byly fakticky k výstavbě určeny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3576/2016). Pro ocenění původních odňatých pozemků tak nemohla být relevantní skutečnost, že případně ještě několik let po jejich odnětí (dle leteckých snímků ještě v roce 1953), tyto byly zemědělsky využívány a dosud nezastavěny. S ohledem k zjištěné ceně původních pozemků a dispozicím jednotlivých oprávněných osob s jejich restitučními nároky soud uzavřel, že dosud neuspokojená výše restitučních nároků žalobců dosahuje výše nepatrně nižší, než je výše tvrzená žalobci v podané žalobě (s ohledem na korigování hodnoty původního pozemku PK [číslo] provedeného znalkyní před soudem). Soud pak nemusel po provedené korekci hodnoty jednoho z původních pozemků (majícího minimální vliv na celkovou hodnotu nároků) přepočítávat výši restitučních nároků jednotlivých žalobců oproti tvrzením uvedeným v žalobě, neboť výše restitučního nároku je v řízení řešena jako otázka předběžná, přičemž její řešení v jednom soudním řízení není závazné pro soudy v dalších řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020). S ohledem na zjištěnou přibližnou výši restitučních nároků žalobců a zjištěnou hodnotu náhradních pozemků lze v této věci rozhodnout i bez přesného určení výše restitučních nároků, neboť hodnota dosud neuspokojených nároků všech žalobců výrazně převyšuje hodnotu náhradních pozemků. Soud jen podotýká, jak v průběhu řízení předeslal i účastníkům, že cenu původních pozemků v tomto řízení zjišťoval pouze z opatrnosti s ohledem na četná obdobná řízení vedená mezi účastníky u jiných soudů (jak účastníci soudu shodně sdělili), neboť i žalovanou uváděná výše nároků žalobců umožňovala (vzhledem k hodnotě náhradních pozemků) rozhodnout v této konkrétní věci bez bližšího dokazování výše restitučních nároků žalobců.

30. Soud se pak vzhledem ke zjištěným skutečnostem nemohl ztotožnit s tvrzením žalované, že v jejím postupu při uspokojování restitučních nároků žalobců nelze shledat prvky svévole a liknavosti. Jak se podává z výše uvedeného, reálná výše dosud neuspokojených restitučních nároků žalobců činí přibližně trojnásobek výše evidované žalovanou ve prospěch žalobkyně a) a přibližně dvojnásobek výše evidované žalovanou ve prospěch ostatních žalobců. Nutno ovšem zdůraznit, že žalovaná i takto podhodnocené restituční nároky žalobců eviduje až od roku 2022, kdy jí byly restituční nároky žalobců v jejich prospěch částečně přeceněny; před rokem 2022 tyto žalovaná evidovala ve výši mnohonásobně nižší. Z takto nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců, které žalovaná po mnoho let evidovala, lze bez nejmenších pochybností vyvodit závěr, že žalovaná zcela jednoznačně ztěžovala uspokojení nároků žalobců. Z rozdílu ve skutečné výši restitučních nároků žalobců a ve výši evidované žalovanou, který zakládá značný nepoměr těchto částek, zcela jednoznačně plyne, že žalovanou nabízené pozemky nemohly být adekvátní náhradou za pozemky odňaté. To ostatně plyne i z neúspěšných účastí žalobců ve veřejných nabídkách, ve kterých byly přihlášky žalobců shledány neplatnými pro přečerpání restitučního nároku pro případ vydání nabízených náhradních pozemků. Za nesprávného ocenění restitučních nároků všech žalobců žalovanou nebylo možno po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili, neboť kvantitativně a kvalitativně omezené parametry veřejných nabídek žalované nebyly způsobilé uspokojit nároky žalobců v přiměřené lhůtě předpokládaným způsobem, tj. právě prostřednictvím veřejné nabídky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Byť vyšší míra aktivity při předchozím uplatňování svého restitučního nároku byla zjištěna pouze v případě žalobkyně a), i„ pouze“ dvojnásobná účast ostatních žalobců ve veřejných nabídkách je za nesprávného ocenění jejich nároků a lpění žalované na takovém nesprávném ocenění dostatečnou; postup žalované při uspokojování jejich nároků je pak třeba považovat za liknavý až svévolný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017).

31. Je vhodné doplnit, že nelze přičítat žalobcům k tíži, pokud po delší dobu zůstali ohledně evidované výše restitučních nároků dle žalované pasivní a jejich přecenění se počali domáhat až v roce 2021, kdy si nechali zpracovat znalecký posudek a vyzvali žalovanou k přecenění jejich nároků. Jak vyplývá z výše uvedených judikaturních závěrů, obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze přesouvat na oprávněné osoby. Je tak mj. povinností žalované nároky oprávněných osob evidovat ve správné výši a nelze po oprávněných osobách spravedlivě požadovat, aby ohledně určení výše jejich nároků nahrazovali nedostatečnou činnost žalované. Je to právě žalovaná, kdo bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojování nároku oprávněné osoby jeho nesprávným ohodnocením, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě (jejímu předchůdci) odňatých pozemků a nevydaných pozemků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1969/2020). Soud je nucen dodat, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Proto i námitka vznesená žalovanou v průběhu řízení o promlčení nároku žalobců na vydání náhradních pozemků (jejich přecenění) nelze považovat za důvodnou v situaci, kdy jejich nároky mají být uspokojovány primárně formou účasti na veřejných nabídkách žalované, která stále setrvává na nesprávném ocenění odňatých nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2285/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1723/2020).

32. V řízení soud potom nezjistil žádné zákonné výluky ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ani další okolnosti, které by bránily vydání v tomto řízení poskytnutých náhradních pozemků. Toto právní hodnocení soudu pak ani nebylo účastníky řízení nijak rozporováno.

33. Ačkoliv judikatura považuje uspokojení nároku oprávněných osob způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu předpokládanému ustanovením § 11a zákona o půdě, za výjimečné, vzhledem ke všem skutkovým zjištěním soud uzavřel, že okolnosti případu (nesprávné ocenění nároků žalobců, nedostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry veřejných nabídek žalované a na to navazující dlouhodobé neuspokojení restitučních nároků žalobců) odůvodňují výjimečný způsob uspokojení nároků žalobců, a proto podané žalobě vyhověl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015).

34. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v řízení plně úspěšní a náleží jim plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť jejich zástupce (i původní zástupce) je plátcem této daně. V řízení byl nahrazen projev vůle žalované ohledně náhradních pozemků, kdy v této souvislosti je třeba zdůraznit, že v projednávané věci se jedná o řízení, ve kterém není soud vázán žalobním návrhem, neboť jde o předmět řízení, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu (srovnej § 153 odst. 2 o.s.ř.), tudíž případný úspěch nemusí být ani vázán toliko na pozemky označené v žalobě. Za předmět řízení je nutno považovat penězi ocenitelné plnění, neboť je známa hodnota vydávaných náhradních pozemků, tj. 276 010,30 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 809/2015). Oproti žalobci předloženému vyčíslení nákladů řízení je ovšem nutno doplnit, že restituční nárok každého z žalobců nebyl uspokojen ve shora uvedené míře, tj. v částce 276 010,30 Kč, nýbrž celkovou hodnotu vydávaných pozemků je třeba dělit podílem každého jednotlivého žalobce na vydaných pozemcích, tj. [číslo] v případě žalobkyně a) a [číslo] v případě každého dalšího z žalobců; restituční nárok žalobkyně a) tak byl uspokojen v rozsahu 151 806 Kč (55 % z 276 010,30 Kč) a restituční nárok každého dalšího z žalobců byl uspokojen v rozsahu 41 402 Kč (15 % z 276 010,30 Kč). Z těchto částek je též nutno vycházet i pro účely náhrady nákladů řízení. Konkrétně mají žalobci nárok na náhradu částky: -) Advokát žalobců učinil celkem 28 úkonů právní služby (7 úkonů za každého z žalobců): převzetí a příprava právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), žaloba ze dne [datum] a písemná podání ve věci samé ze dne [datum] a ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne [datum], dne [datum] a dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 7 úkonů právní služby (žalobkyně a/) z tarifní hodnoty 151 806 Kč snížená o 20 % činí 7 x 5 744 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 21 úkonů právní služby (žalobci b/, c/ a d/) z tarifní hodnoty 41 402 snížená o 20 % činí 21 x 2 224 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 7 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 3 740,59 Kč - náhrada za tři jízdy osobním automobilem tov. zn. BMW, [registrační značka], při cestě [obec] - [obec] a zpět (jednání před soudem dne [datum], dne [datum] a dne [datum]) o celkové vzdálenosti 480 Km, při ceně 47,10 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., -) 1 400 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, -) 19 772,05 Kč - náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak soud každému z žalobců přiznal právo na náhradu odměny za 7 úkonů právní služby učiněných v jeho prospěch (40 208 Kč pro žalobkyni a/ a po 15 568 Kč pro každého dalšího z žalobců), přičemž právo na náhradu hotových výdajů a promeškaný čas advokáta, cestovné a daň z přidané hodnoty (celkem 27 012,64 Kč) soud podělil rovným dílem mezi každého z žalobců. Žalovanou soud zavázal náhradu nákladů řízení uhradit k rukám zástupce žalobců ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud pak oproti vyúčtování náhrady nákladů řízení nepřiznal žalobcům odměnu a náhradu hotových výdajů za sdělení ze dne [datum], neboť žalobci tímto podáním soud vyrozuměli toliko o změně právního zastoupení spojeného s žádostí o odročení jednání (nejedná se o podání ve věci samé), a dále za porady žalobců s advokátem dne [datum] a dne [datum], neboť soudu nebyly společně s vyúčtováním náhrady nákladů řízení doloženy listiny svědčící o konání takových porad.

Poučení