5 C 91/2016- 313

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] c) [celé jméno žalobce], narozená dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec], všichni zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], Sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec], zastoupená obecným zmocněncem [celé jméno žalovaného], narozeným dne [datum], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] o zdržení se zásahu do soukromého rodinného života žalobců a o nemajetkovou újmu vyjádřenou v penězích, takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zdržet se zásahů do soukromého a rodinného života žalobců, spočívajících v nahlížení do oken obytných prostor domu a na terasu umístěných na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], obci [obec], z terasy žalovaných umístěné na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], obci [obec] a v umožnění nahlížení do oken obytných prostor domu a na terasu umístěných na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], obci [obec], návštěvám žalovaných.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) 10.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci b) 10.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni c) 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba ohledně zaplacení částky 50.000 Kč žalobkyni a) a žalobci b) a to každému z nich a částky 70.000 Kč žalobkyni c), zamítá.

VI. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a), žalobci b), žalobkyni c), na nákladech řízení 135.088 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 14. 3. 2016 domáhali po žalovaných ve výroku uložených povinností, včetně náhrady nemajetkové újmy a náhrady nákladů řízení. Žalobci tvrdili, že žalobkyně a) a žalobce b) zakoupili v roce 2003 dům s [adresa], na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], obci [obec], který zbourali a na jeho místě vystavěli nový dům, přičemž při realizaci stavby dodržovali platné právní předpisy a vycházeli ze stávající situace okolních staveb tak, aby nikomu nenarušovali jeho soukromí. V roce 2010 žalovaní, kteří vlastní bezprostředně se žalobci sousedící rodinný dům (dům v části obci [část obce], s [adresa], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce]), bez povolení příslušného úřadu zbourali části nemovitosti do dvora žalobců a na střeše hospodářského stavení vybudovali terasu, z níž žalobcům v neomezeném rozsahu nahlíží do obytných a dalších soukromých prostor, pozorují žalobce při jejich soukromých činnostech, několikrát si je fotili a nahrávali na kameru. Žalobci vnímají výhled z vybudované terasy žalovaných jako absolutní narušení svého rodinného soukromého života. Žalobci jsou nuceni snášet každodenní nahlížení do jejich obydlí a to nejenom žalovanými, ale také jejich návštěvami, žalobci jsou pozorováni při jídle, úklidu a dalších každodenních činnostech. Žalovaní se námitkám žalobcům vysmívají. Terasa, kterou žalovaní vybudovali, byla vybudována bez povolení. Žalobci pozorování svého rodinného života žalovanými pociťují jako svoji naprostou degradaci, jako lidských bytostí. Žalobci cítí, že pozorováním žalovanými je jejich lidská důstojnost podstatně snížena. Žalobci se domnívají ochrany, neboť jednáním žalovaných dochází k omezení a narušování výkonu vlastnických práv žalobkyně a) a žalobce b), neboť jsou ze strany žalovaných obtěžována imisemi pohledem, čímž je závažně narušováno jejich soukromí a jejich rodinný život. Žalobci se domáhají i náhrady nemajetkové újmy v penězích a to za mimořádné narušování jejich soukromí za tři roky předcházející podání žaloby s tím, že za každý rok takového neoprávněného zásahu požaduje žalobkyně a) a žalobce b) náhradu ve výši 20.000 Kč a žalobkyně c) náhradu ve výši 30.000 Kč, neboť je matkou malých dětí a své malé děti musela vychovat bez absolutního soukromí. V době těhotenství měla v důsledku stresu a hádek se sousedy problémy s krevním tlakem, což se podepsalo na jejím stavu a došlo k předčasnému ukončení těhotenství a její děti se s dopadem nedonošeného dítěte vyrovnávají dodnes.

2. Žalovaní v průběhu soudního řízení se žalobou nesouhlasili a požadovali její zamítnutí. Tvrdili, že k žádnému pozorování z jejich strany nedochází. Přesto, že se žalobou nesouhlasili, zhotovili na základě dohody se žalobci zástěnu, která podle jejich názoru bude trvale bránit nahlížení do oken obytných prostor domu a na terasu umístěnou na pozemku žalobců.

3. Žalobci s navrženým způsobem vypořádání předmětu tohoto řízení nesouhlasili. Měli za to, že toto opatření žalovaných v podobě zástěny je nedostatečné a žalovaným nebrání v nahlížení do soukromých a obytných prostor žalobců.

4. Okresní soud v Prostějově, jako soud nalézací v prvním stupni vydal dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Odvolací soud zejména zdůraznil, že žaloba na ochranu před imateriálními imisemi byla podána jako žaloba na ochranu osobnosti, nicméně není důvodu takové právní posouzení vylučovat, když je právně přípustné, aby se ochrany proti imateriálním imisím žalobci domáhali i žalobou na ochranu osobnosti, neboť v závažných případech se tato ochrana částečně překrývá s ochranou dle ust. § 127 odst. 1 obč. zák. (v současnosti § 1013 odst. 1 o. z.). V pochybnostech je třeba dát přednost takovému výkladu, který chrání„ obtěžovaného“ účastníka, proti výkladu poskytujícímu ochranu tomu, kdo jiného obtěžuje, či ohrožuje výkony jeho práva na soukromí a nerušené užívání vlastní nemovitosti. Také z titulu práva na ochranu osobnosti lze proto uplatnit zadržovací nárok (§ 82 odst. 1 o. z.), který je podmíněn trváním, pokračováním, či reálnou hrozbou opakování zásahu. Z pohledu práva na ochranu osobnosti je soudní judikatura, i právní doktrína ve shodě, že k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti může ze strany původce zásahu dojít nejen faktickým porušováním osobnostních práv dotčené osoby, či osob, ale i pouhým jejich (reálným) ohrožením. Tedy úspěšnému uplatnění práva na ochranu osobnosti postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit, nebo alespoň ohrozit chráněné osobnostní statky. Při zkoumání této reálnosti tohoto ohrožení není rozhodný pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale objektivní posouzení testem„ běžného člověka“. Odvolací soud s ohledem na citované závěry ze soudní judikatury a právní doktríny uložil soudu I. stupně povinnost zabývat se tím, zda v míře nepřiměřené místním poměrům, porušením, či ohrožením soukromí žalobců dochází imisemi pohledem z terasy žalovaných soustavně a závažným způsobem a to optikou běžného člověka v pozici žalobců. Odvolací soud poukázal na odůvodnění Krajského soudu v Brně, v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým zrušil rozhodnutí o žádosti žalovaných na dodatečné povolení stavby terasy, v souvislosti se zněním posuzované věci uvedl, že přirovnání žalobců k životu„ pod rozhlednou“, je zcela na místě, neboť se jedná o stavbu, která výrazně narušuje status quo, jak byl v dané oblasti dlouhodobě vnímán. Narušení práva žalobců na soukromí je tak třeba považovat za obtěžování mimořádně převyšující míru přiměřenou k poměrům. V tomto ohledu odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se věnoval další, v řízení relevantní otázce, zda je ze strany žalobců možno provést přiměřená a dostačující opatření, kterými by bylo v obtěžování pohledem z terasy žalovaných zabráněno. V této souvislosti odvolací soud dále uložil soudu I. stupně zjistit navrženým ohledáním situaci na místě samém a v tomto rámci zjistit i to, zda se zde nachází později umístěná zástěna na terase žalovaných a zda je dostatečným řešením před imisemi pohledem z terasy žalovaných do soukromí žalobců, nebo zda je správná námitka žalobců, že zástěna je průhledná a není způsobilá zabránit vhledům. Soud I. stupně také zajistí další vývoj ohledně dodatečného povolení stavby terasy pro rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jako soudu správního. Na závěr odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby dosud provedené důkazy vyhodnotil v rámci zásady volného hodnocení důkazů, nikoliv ve vztahu k právně nerelevantní otázce každodennosti, nýbrž nyní již ve vztahu k výše vymezené relevantní právní otázce. Zohlední, že i z pohledu práva na ochranu osobnosti je postačující prokázání i jen reálné objektivní způsobilosti zásahu ohrozit soukromí člověka. Odvolací soud přitom poukázal na to, že již dříve slyšení svědci prokazují nahlížení během svých návštěv, není logického důvodu, proč by tomu tak nemělo být jindy. Bude-li přitom soud I. stupně takový důvod přesto spatřovat, musí přesvědčivě vyložit, v čem spočívá a zda je legitimní. Teprve dospěje-li hypoteticky k závěru, že soustavnost a závažnost sledování dosud prokázána nebyla, nelze žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítnout bez řádného a konkrétního poučení daného žalobcům dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a ani bez provedení k tomu navržených důkazů. Odvolací soud uložil soudu I. stupně posoudit uplatněný zdržovací nárok v režimu § 1013 odst. 1 a § 82 odst. 1 o. z., které se vzájemně překrývají, ale nevylučují. Jde-li o uplatnění nároku satisfakčního, soud I. stupně věc posoudí podle § 2910 první skutkové podstaty, a dospěje-li k závěru o existenci neoprávněného zásahu, bude postupovat dle § 2956 a § 2951 odst. 2 o. z., přičemž vzniklý zásah a újmu posoudí optikou běžného člověk a v pozici žalobců, tedy zda by vzniklou újmu pociťoval jako závažnou zpravidla každý běžný člověk.

5. Soud s ohledem na změnu v obsazení soudu, za souhlasu účastníků řízení, popř. jejich zástupců, na začátku dalšího jednání sdělil v souladu s ust. § 119 odst. 3 o.s.ř. obsah přednesů a dosud provedených důkazů, jež byly provedeny na jednání soudu dne [datum] a [datum], tj. výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále též výslechu účastníků řízení žalobkyň a) a c) a dále fotografiemi předloženými žalobci (č. l. 31 – 57), rozhodnutím Stavebního úřadu [stát. instituce] ze dne [datum] Čj.: [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], včetně připojené projektové dokumentace obsahem spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka], zprávy [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], ze dne [datum].

6. Soud dále vyšel ze zjištění, ke kterému dospěl soud před změnou obsazení, tedy že mezi účastníky řízení nebylo sporným, že žalobci bydlí v domě [adresa], na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], jehož vlastníky jsou žalobkyně a) a žalobce b) a žalovaní jsou vlastníky domu [adresa], který stojí na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], přičemž domy spolu sousedí a že žalovaní v roce 2010 bez povolení příslušných úřadů zbourali část zdi do dvora žalobců a na střeše hospodářského stavení vybudovali terasu.

7. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v kasačním rozhodnutí č. j. 70Co 192/2019-226 (§ 226 odst. 2 o.s.ř.) doplnil v požadovaném rozsahu dokazování, částečně ho zopakoval a to konkrétně:

8. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. [číslo jednací] (č. l. 127 a to zejména čtením strany 8-9 rozsudku), zprávou [stát. instituce], ze dne [datum] (č. l. 240), rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum] ([číslo listu]), usnesením o přerušení řízení [stát. instituce], Stavebního úřadu, ze dne [datum] (č. l. 247-248), rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, ze dne [datum], [číslo listu], obsahem připojeného spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], provedením důkazu mimo jednání a to na terase umístěné na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [část obce], v obci [obec] a terase umístěné na parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], nákresy z projektové dokumentace domu žalovaného s datem [datum] (č. l. 288-291), výkresy týkající se žádosti o dodatečné povolení stavby z roku 2010 (č. l. 292), oznámením o zahájení řízení o povolení výjimky z [datum] (č. l. 293), černobílými fotografiemi (č. l. 294-296), z nichž při použití zjištění z důkazů provedených před vydáním prvního rozsudku v této věci, č. j. [číslo jednací], zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

9. Soud pro úplnost odůvodnění zdůrazňuje, že vyšel z nesporných skutečností mezi účastníky, kterými byla dána aktivní a pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Nebylo zpochybněno tvrzení žalobců, že poté, co zakoupili v roce 2003 dům s [adresa], na pozemku p. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [část obce], obci [obec], umístěný v řadové zástavbě (dále též dům žalobců), který vzhledem k jeho stavu byl určen k demolici, žalobci provedli veškeré demoliční a následující stavební práce na základě řádného stavebního povolení a s ohledem na tehdejší stavební stav sousedící nemovitosti žalovaných a mimo ostatní také vybudovali terasu. Dům byl řádně zkolaudován v roce 2008. Žalovaní jako vlastníci bezprostředně sousedícího domu s [adresa], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [část obce] (dále též dům žalovaných), v roce 2010 bez povolení příslušného stavebního úřadu zbourali část zdi do dvora žalobců a na střeše hospodářského stavení vybudovali terasu. Soud vzal za prokázané z předložených fotografií, že před tímto stavebním zásahem na části dnešní terasy stál skleník zbudovaný ze čtyř řad 3 litrových zavařovacích sklenic, který stavebně navazoval na stěnu hospodářského stavení, které zdí odděluje pozemek žalovaných od pozemku žalobců. Proti tomu zjištění soudu neměli žalovaní žádné námitky. Skleník, byť byl s ohledem na charakter použitého materiálu částečně průhledný, ze kterého byl vystavěn, vytvářel přirozenou clonu, která bránila osobám stojícím na rovné střeše za skleníkem přímému pohledu na žalobci zbudovanou terasu a přes okenní skla do vnitřních částí domu žalobců. Tento stav se významným způsobem změnil v roce 2010 protiprávním jednáním žalovaných (konkrétně žalovaného 1), zbouráním skleníku a vystavěním střešní terasy. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a následným šetřením soudu na místě samém soud vzal za prokázané, že z tohoto místa žalovaní, popř. jejich hosté na terasu žalobců nahlíželi, nebo alespoň mohli nahlížet. Soud z [anonymizováno] šetření na místě samém dále zjistil, že se na terase žalovaných byla umístěna zástěna, která závadový stav nemůže napravit. Jedná se o 60 cm částečně transparentní polykarbonátovou nástavbu, ale na terasu žalobců je nadále přes ni a bokem od ní otevřený pohled a kýžený efekt tento stavební prvek z pohledu tohoto předmětu řízení nezpůsobil. Soud konstatuje, že nadále není z terasy žalovaných žádným stavebním prvkem bráněno pohledům na terasu žalobců. Žalovaní, poté co žalobci požádali o odstranění stavby terasy a zimní zahrady, požádali po prvé v roce 2010 bezúspěšně o vydání dodatečného povolení stavby„ [ulice] zahrada a terasa“ 1. patře dvorní části řadového rodinného domku, [adresa žalovaného], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [část obce]. Z rozhodnutí [stát. instituce], Stavebního úřadu, posledně vydaného dne 16. 10. 2020 a následujícího rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], Odboru strategického rozvoje kraje, ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný opakovaně a zatím neúspěšně pokouší. O nové žádosti žalovaného 1. ze dne 12. 2. 2020 bylo rozhodnuto Stavebním úřadem [stát. instituce] ze dne [datum], pod SpZn.: [spisová značka], [číslo jednací] [anonymizováno] tak, že bylo vydáno dodatečné povolení předmětné stavby, ale i toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně a) rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], Oboru strategického rozvoje kraje ze dne [datum rozhodnutí], Sp. zn.: [spisová značka] [spisová značka] zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Důvodem kasačního rozhodnutí bylo, že ve výkresech je navrhovaná zástěna na terase žalovaných zakreslena čistě schematicky, dokumentace postrádá výkres s detailem samotné zástěny včetně jejího uchycení ocelové konstrukci k zídce. Podle shodných vyjádření účastníků bylo zjištěno, že ke dni rozhodnutí soudu sporná situace na terase žalovaných zůstala nezměněna. Soud provedením důkazu mimo jednání šetřením na místě samém mimo výše uvedené též zjistil, že ze strany žalobců s ohledem na přímý pohled žalovaných shora na terasu žalobců, nelze provést přiměřená a dostačující opatření, kterými by bylo v obtěžování pohledem z terasy žalovaných zabráněno a které by bylo možno po žalobcích vzhledem k okolnostem spravedlivě požadovat. V úvahu přicházející zastřešení terasy by přitom zabránilo pohledu na terasu žalobců z terasy žalovaných pouze částečně a jenom za cenu nákladů, které s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, nelze po nich spravedlivě požadovat. Pokud se týká prokázání tvrzení žalobců ohledně důvodů požadavku na náhradu nemajetkové újmy v penězích a její výše, soud zjistil z vyjádření žalobců, výslechu svědka [jméno] [příjmení] a rodných listů ve vztahu k požadavku žalobkyně 3., že se jí narodily dne [datum] [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], se kterými od počátku bydlela a bydlí v nemovitosti žalobců, která byla vybudována též z toho důvodu, aby děti mohly být vychovávány na čerstvém vzduchu bez pohledu cizích osob a to jim umožněno nebylo. Bylo prokázáno, že žalobci opakovaně vyzývali žalovaného k nápravě zjištěného závadového stavu nemovitosti a ani přes zásah Policie ČR se situace nezměnila.

10. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byly dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z., vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, pach, plyn, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise), vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda), v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní důvod.

12. Podle ust. § 2910 o.z. škůdce, kterým vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle ust. § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

14. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újmu se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Soud na základě nesporných tvrzení účastníků má za to, že žalobci a) a b), jako vlastníci domu [adresa], na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce] a žalobkyně c), jako osoba oprávněná v domě bydlet, jsou pro toto řízení aktivně procesně legitimováni, neboť tvrdí, že jednáním žalovaných, jako vlastníků domu [adresa], stojícího na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce], bylo zasaženo do jejich práva na pokojné užívání nemovitých věcí. Tímto tvrzeným protiprávním jednání žalovaných je dána jejich pasivní procesní legitimace. Žalobci a), b) při nabytí vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem vycházeli v roce 2003 ze stavu, ve kterém se nemovitosti žalobců a žalovaných, jejichž domy spolu bezprostředně sousedí, nacházeli. Žalobci provedli sanaci stávající nemovitosti a výstavbu nemovitosti nové, při zachování právních předpisů a výsledků stavebních řízení, které s tímto souvisely. Při stavbě domu i souvisejících pozemkových úpravách včetně výstavby terasy žalobci oprávněně vycházeli ze stávajícího stavebního uspořádání nemovitosti žalovaných, kteří jistě byli účastníky stavebního řízení o povolení stavby žalobců a žádné námitky neměli. Soud nezjistil, že by žalovaní vůbec někdy námitky vznášeli. Žalobci tak mohli důvodně předpokládat, že stávající stav zůstane nezměněn. V roce 2010 žalovaní zasáhli do tohoto pokojného stavu věcí tím, že odstranili část zdi do dvora žalobců a na střeše hospodářského stavení nacházejícího se ve dvorní části pozemků žalovaných bez povolení příslušného stavebního úřadu provedli podstatnou změnu stavby. Odstranili skleník a na místo něho zbudovali terasu, která žalovaným umožňuje v neomezeném rozsahu nahlížet jak na terasu, tak i do obytných prostor nemovitosti žalobců. Žalovaní vědomi si protiprávního stavu věci, i s přihlédnutím k žádosti žalobců na odstranění neoprávněné stavby terasy a zimní zahrady zahájili již v roce 2010 právní kroky směřující k nápravě tohoto protiprávního stavu a opakovaně požádali o dodatečné povolení stavby, k čemuž ke dni rozhodnutí soudu nedošlo. Žalovaní bez ohledu na probíhající stavební řízení provedli částečnou úpravu terasy tak, že směrem pohledu na terasu žalobců umístili zástěnu. Soud zjistil, že zástěna svým materiálem a hlavně velikostí nebrání pohledům žalovaných a osob, které se pohybují na terase, na terasu žalobců, popř. do obytných prostor nemovitosti žalobců. Soud na základě ohledání na místě samém může konstatovat, že s ohledem na účel zbudování terasy, tedy trávení času vně nemovitosti není ze strany žalobců možno provést přiměřená a dostačující opatření, kterými by bylo v obtěžování pohledem ze strany žalovaných zabráněno. Umístění terasy žalovaných bez stavebního povolení na střeše umožňuje boční pohled na terasu žalobců, a proto ani eventuální zastřešení terasy žalobců by pohledům na podstatnou část terasy žalovaným nezabránilo. Navíc soud má vážné pochybnosti, zda zastřešení terasy by bylo možno po žalobcích vzhledem k protiprávnímu jednání žalovaných spravedlivě požadovat. Pokud se týká pohledu žalovaných do obytných prostor nemovitosti žalobců, soud zjistil, že žalobci učinili v úvahu přicházející opatření a do oken umístili záclony a žaluzie. Soud může ze všech uvedených důvodů konstatovat, že tímto protiprávním jednáním žalovaných bylo zasaženo do stávajících poměrů žalobců při užívání nemovitosti. Protiprávním zbudováním terasy došlo k významné změně poměrů oproti stávajícím, za kterých žalobci nemovitost zbudovali. Soud má za to shodně s judikaturou soudů (např. Nejvyššího správního soudu, č. j. 4As 97/2013-40), že terasy mají oproti oknům a vikýřům nesrovnatelně vyšší potenciál k zásahu do práva na soukromí a sporná terasa žalovaných mění významným způsobem místní podmínky a ovlivňuje míru soukromí žalobkyň nad míru přiměřenou poměrům, byť se jedná o řadovou zástavbu rodinných domů, nikoliv o domy samostatně stojící, neboť i v takovém případě může majitel nemovitosti určitou míru očekávat a tato míra byla protiprávním chováním žalovaných změněna nad míru přiměřenou poměrům v místě umístění stavby v neprospěch žalobců. S ohledem na vyslovený právní názor soud uplatněný zdržovací nárok posoudil v režimu § 1013 odst. 1 a § 82 odst. 1 o. z., které se vzájemně nepřekrývají a nevylučují (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22Cdo 583/2011) a žalobě v případě zadržovacího nároku v celém rozsahu vyhověl (odst. I. výroku). Soud má za to, že žalovaný změnou stavby bez povolení příslušného stavebního úřadu umožnil nahlížení do dosud uzavřené prostory části nemovitosti žalobců a též do otevřené prostory, která byla do určité míry chráněna před pohledy sousedů (žalovaných). Tímto žalovaní zasáhli významným způsobem do práva žalobců na ochranu svého soukromí, a proto jim vzniklo právo požadovat po žalovaných též náhradu toho co jim jako poškozeným, tímto protiprávním jednáním způsobili (§ 2910 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaní tímto neoprávněným zásahem do soukromí žalobců podstatně snížili kvalitu jejich života, zasáhli do jejich soukromí, je možno považovat tuto újmu za závažnou a k jejímu odčinění nepostačí pouze provedení stavebních úprav nemovitosti žalovaných tak, aby k těmto neoprávněným zásahům dále nedocházelo, ale také jim vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (§ 2951 o. z.). Při stanovení výše nemajetkové újmy v penězích je nutno přihlížet k tomu, že poskytnuté peněžní plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobností sféry poškozených, případně jim poskytnout možnost, aby se těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzovaly tím, že si pomocí prostředků, či předmětu pořízených za poskytnutou náhradu zpříjemní, či usnadní život. Soud při zvážení všech okolností případu, s přihlédnutím též k tomu, že pokusy žalovaných o nepravení stávajícího protiprávního stavu byly dosud neúspěšné, a protože lze zjistit výši tohoto nároku žalobců jen s nepoměrnými obtížemi, určil jeho výši podle své úvahy (§ 136 o.s.ř.). Soud přihlédl k tomu, že vybudováním terasy na střeše nemovitosti žalovaní významným způsobem narušili status quo v daném místě a významným způsobem tak optikou běžného člověka v pozici žalobců ohrozili jejich soukromí ve srovnání k poměrům za kterých žalobci nemovitost vybudovali. Z těchto důvodů s přihlédnutím k jejich věku a s tím souvisejícím životním potřebám stanovil žalobkyni a) a žalobci b) finanční satisfakci ve shodné výši 10.000 Kč a žalobkyni c), která byla protiprávním zásahem žalovaných zasažena významnějším způsobem, neboť v době vzniku protiprávního jednání byla těhotná, v roce 2011 se jí narodily dvě děti, stanovil finanční satisfakci v dvojnásobné výši, tj. 20.000 Kč (odst. II., III., IV. výroku). S ohledem na právní názor v této věci a soudní uvážení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně zbývající části požadované finanční satisfakce žalobu zamítl (odst. V. výroku).

17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci měli, pokud se týká stanovení výše finanční satisfakce úspěch jen částečný, ale soud jim přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši peněžního plnění záviselo na jeho úvaze podle § 136 o.s.ř. Z těchto důvodů soud přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení v částce 135.088 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen a. t.) při zatupování dvou nebo více osob, z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč, sestávající z částky 7.440 Kč za každý ze 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na soudních jednání 14. 3. 2017, 15. 2. 2018, 29. 11. 2018 od 9.30 hodin do 15.30 hodin - 3 úkony, 17. 1. 2019 od 9.30 12.30 hodin – 2 úkony, sdělení ve věci mimosoudních jednání a označení důkazů, písemné sdělení ve věci mimosoudních jednání a označení důkazů dne 28. 4. 2017, doplnění nových skutečností včetně písemného návrhu na schválení soudního smíru a dohody o narovnání ze dne 25. 8. 2017, účast na soudním jednání 10. 9. 2020, na místním šetření 15. 1. 2021, odvolání proti prvnímu rozsudku Okresního soudu v Prostějově a vyjádření ve věci v návaznosti na proběhlé místní šetření ze dne 1. 3. 2021, 1 úkon ve výši 3.720 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 3 a. t.) námitka proti usnesení Okresního soudu v Prostějově, o vyměření SOP, včetně 17 paušálních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.), cestovné na jednání soudu v Prostějově ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], na místní šetření v [část obce] dne [datum], celkem ve výši 1.928 Kč při použití osobního motorového vozidla a spotřebě 5,9 l [číslo] km a ceně dle příslušné vyhlášky č. 463/2017 Sb. v případě jednáních v roce 2018, vyhl. č. 440/2016 Sb. v případě jednání v roce 2017 a vyhl. č. 358/2019 Sb. v případě jednání v roce 2020 a vyhl. č. 589/ 2020 v případě jednání v roce 2021, paušální náhrady za zmeškaný čas advokátky za 12 půlhodin po 100 Kč na cestě ze sídla advokátní kanceláře ve [obec] k jednáním soudu a šetření (§ 14 odst. 3 a. t.), tj. 1.200 Kč a soudní poplatek 4.100 Kč, když se zástupce nad rámec takto vyúčtovaných nákladů řízení jejich náhrady výslovně vzdal. Pokud zástupce žalobce účtoval odměnu za písemné vyjádření ke sdělení žalovaných ze dne 25. 9. 2017, soud s ohledem na předcházející vyjádření žalobců ze dne 25. 8. 2017 a následující soudní jednání 15. 2. 2018 nepovažuje tento úkon za nezbytné náklady potřebné k účelnému uplatňování práva proti žalovaným; proto celkem 135.088 Kč (odst. VI. výroku).

18. O povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení a peněžní satisfakci ve lhůtě 3 dnů, z toho náklady řízení k rukám zástupce žalobců, bylo rozhodnuto podle ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení