5 C 91/2022-79

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Radky Kopecké a přísedících Ing. Ireny Šimkové a Jitky Vodvárkové ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 3. 12. 2021 takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 3. 12. 2021, založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2003, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 30 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 5. 2022 domáhala určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne 3. 12. 2021. Věc byla zapsána do soudního oddělení 5 C zdejšího soudu. V souladu se změnou rozvrhu práce zdejšího soudu [číslo] ze dne 29. 7. 2022 ve spojení s přílohou této změny rozvrhu práce byl předmětný spis přidělen k vyřízení do senátu 3 C – soudkyně Mgr. Radka Kopecká.

2. Žalobkyně v žalobě uváděla, že byla u žalované zaměstnána na pozici učitelka MŠ na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2003. Od 1. 9. 2012 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucí učitelky MŠ [obec], přičemž tuto funkci vykonávala do odvolání z místa vedoucího zaměstnance ze dne 22. 11. 2021, s účinky odvolání k 30. 11. 2021. Dne 3. 12. 2021 žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Ve výpovědi bylo uvedeno, že výpovědní doba běží od 1. 1. 2022 a skončí dne 28. 2. 2022. V pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2003 však byla pro případ výpovědi z důvodu nadbytečnosti zaměstnance sjednána tříměsíční výpovědní doba. Pracovní smlouva sice byla uzavřena za předchozí právní úpravy, která stanovovala jinou délku výpovědní doby, nicméně odpovědnost za aktuálnost ve vztahu k platným právním předpisům je na zaměstnavateli a nemůže jít k tíži zaměstnance. Pracovní poměr by tak měl podle žalobkyně skončit dne 31. 3. 2022. V daném případě však došlo k přerušení běhu výpovědní doby, neboť žalobkyně byla od 3. 12. 2021 dočasně práce neschopná a na dalším zaměstnávání na pozici učitelka MŠ nadále trvá. Lhůtu pro uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu tak žalobkyně považuje za zachovanou.

3. Žalobkyně považuje výpověď z pracovního poměru za šikanózní jednání zaměstnavatele. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána přes 24 let a za celou dobu jí nebyla udělena jediná písemná výtka, naopak byla jmenována do vedoucí funkce a ještě za říjen 2021 dostala odměnu. Přístup žalované vůči žalobkyni se změnil po nástupu nových kolegyň v 1. pololetí školního roku 2021 /2022, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly podřízené žalobkyni jako vedoucí, a které spolu s [jméno] [příjmení], která u žalované pracovala jeden rok, využily svého přátelského vztahu s ředitelkou žalované a snažily se diktovat zaměstnavateli vlastní podmínky dalšího pokračování, kdy jednou z nich byl i tlak na odchod žalobkyně. Na společné schůzce dne 21. 10. 2021 byla žalobkyně poprvé žalovanou konfrontována s výtkami k jejímu pracovnímu výkonu ze strany nových zaměstnanců z důvodu překročení kompetence a dále že tři nové zaměstnankyně chtějí podat výpověď. U samostatného pohovoru dne 22. 10. 2021 ředitelka žalované opět žalobkyni sdělila, že uvedené tři kolegyně chtějí dát výpověď a co s tím žalobkyně jako vedoucí udělá. Současně jí bylo naznačeno, že situace má řešení pouze v odchodu jedné ze stran. Dne 26. 10. 2021 se uskutečnila společná schůzka všech zaměstnanců MŠ, kde bylo avizováno, že problém v kolektivu bude řešen externím mentorem. K tomuto však nedošlo, naopak na schůzce dne 18. 11. 2021, které byl dále přítomen zaměstnanec žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], ředitelka žalované nabídla žalobkyni ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu údajného pozbytí důvěry z obou stran, s čímž žalobkyně nesouhlasila.

4. Na dalším pracovním pohovoru dne 22. 11. 2021, kterého se účastnil rovněž Mgr. [jméno] [příjmení], byla žalobkyně žalovanou znovu dotázána, zda si nerozmyslela možnost svého odchodu dohodou. Žalobkyně toto odmítla a trvala na dalším pokračování v práci. Ředitelka žalované na to žalobkyni sdělila, že ji k 31. 11. 2021 odvolává z funkce vedoucí učitelky MŠ a od 1. 12. 2021 jí nabídla pracovní zařazení na místo asistenta pedagoga v MŠ, přičemž lhůtu pro akceptaci či odmítnutí nabídky stanovila čtyřdenní do 26. 11. 2021, když tato lhůta měla uplynout před samotnými účinky odvolání. Písemné odvolání z místa vedoucího zaměstnance je datováno dnem 22. 11. 2021. Toto písemné odvolání však žalobkyni nebylo doručeno do vlastních rukou, bylo jí pouze přeloženo na uvedeném jednání s tím, aby si jej ofotila. Nemohla si jej ale podrobněji přečíst. Formální pokus o doručení tedy učiněn nebyl. Na odvolání se objevuje poznámka, že žalobkyně odmítla odvolání převzít. V rozporu s praxí podle § 334 odst. 2 zákoníku práce zde však není uveden datum a čas, kdy mělo dojít k pokusu o předání písemného odvolání, jakož i podpis osoby, která se o doručení pokusila či označení svědků, kteří by mohli potvrdit pokus o doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance. Rovněž v odvolání není uveden žádný důvod ani z něj není patrno, že by žalobkyně byla poučena o důsledcích odmítnutí převzetí této listiny. Žalobkyně tak odvolání považuje za absolutně neplatné.

5. Také lhůtu pro akceptaci nabídky jiného pracovního místa žalobkyně považuje za nepřiměřeně krátkou a nabízenou práci za neodpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Nadto nabízená pozice asistentky pedagoga byla v době, kdy žalované vznikla nabídková povinnost, obsazena. Po odvolání žalobkyně z vedoucího místa byla na toto vedoucí místo jmenována osoba, která do té doby zastávala místo asistenta pedagoga. Nabídkovou povinnost tedy žalobkyně nepovažuje za řádně splněnou. Dne 26. 11. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce nabízené pracovní místo asistentky pedagoga odmítla. Podle žalobkyně je výpovědní důvod uplatněný žalovanou zastřený, neboť žalovaná chtěla s žalobkyní ukončit pracovní poměr dohodou již v říjnu 2021 a začala činit konkrétní kroky k ukončení pracovního poměru dohodou. Když tento postup žalované nevyšel, odvolala žalobkyni a učinila nabídkovou povinnost takovou, u níž věděla, že ji žalobkyně nepřijme. Šlo o splnění nabídkové povinnosti na oko, aniž by to zohledňovalo kvalifikaci a dosavadní faktické působení žalobkyně jako učitelky MŠ.

6. V době, kdy žalobkyně pracovala u žalované jako vedoucí učitelka MŠ, pracovaly jako učitelky [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], která následně v reakci na události z posledního čtvrtletí 2021 pracovní poměr u žalované ukončila, a asistentka pedagoga [jméno] [příjmení]. Po odvolání žalobkyně byla na místo vedoucí učitelky MŠ jmenována [jméno] [příjmení].

7. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že místo učitelky MŠ bylo uvolněné i po odvolání vedoucí MŠ, ale žalovaná toto místo žalobkyni nenabídla. Rovněž v průběhu výpovědní doby se u žalované uvolnilo další místo učitelky MŠ, avšak žalovaná i přesto, že o zájmu žalobkyně na pokračování zaměstnání věděla, tak nevzala výpověď zpět. Žalobkyně také podotkla, že zápisy z pracovních pohovorů byly po podepsání žalobkyní dopisovány, a to konkrétně zápis ze dne 18. 11. 2021, který byl dopsán o přesunutí termínu konání pracovního pohovoru na den 22. 11. 2021. Dopisováno bylo rovněž odvolání, a to o podpisy pod větou„ [celé jméno žalobkyně] odmítla převzít odvolání.“ 8. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Měla za to, že žaloba byla podána opožděně, neboť výpovědní doba byla v pracovní smlouvě uvedena jako tříměsíční podle § 45 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 12. 2006, a nedošlo k platnému smluvnímu rozšíření výpovědní doby podle § 51 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného od 1. 1. 2007, podle něhož činí výpovědní doba dva měsíce a smí být rozšířena pouze písemnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

9. Poukázala na to, že odvolání žalobkyně ani výpovědní důvod nespočívají ve výhradách zaměstnavatele k plnění pracovních povinností ani v neuspokojivých pracovních výsledcích zaměstnankyně. Nadto odvolání z vedoucího pracovního místa je v plné kompetenci zaměstnavatele bez ohledu na subjektivní stanovisko odvolaného vedoucího zaměstnance a důvod pro odvolání zaměstnavatel není povinen v odvolání uvádět. Přesto žalovaná dodala, že žalobkyně nezvládala funkci vedoucí, na začátku školního roku proběhla supervize, žalovaná se snažila, aby tým fungoval a nastavilo se bezpečné a respektující prostředí, ale ukázalo se, že i po realizaci supervize bylo vytvářené nevyhovující pracovní prostředí. Atmosféra na pracovišti se zhoršovala, proto se ředitelka žalované po dohodě se zřizovatelem rozhodla pro odvolání žalobkyně z vedoucího místa. Odvolání bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou, neboť žalovaná se dne 22. 11. 2021 pokusila předat písemné odvolání z vedoucího pracovního místa do vlastních rukou žalobkyně, což žalobkyně odmítla. K doručení odvolání došlo tak, že ředitelka žalované měla připravené dvě podepsané a orazítkované listiny s odvoláním, jednu položila před žalobkyni na stůl s žádostí, aby ji podepsala jako důkaz převzetí listiny, jednu držela v ruce s tím, že ji po podpisu předá žalobkyni jako její originál. Žalobkyně na to reagovala tak, že si vytáhla mobilní telefon a listinu na stole si vyfotila, přečetla si text odvolání a řekla, že s odvoláním nesouhlasí a listinu nepřevezme ani ji nepodepíše. Ředitelka žalované poučila žalobkyni o tom, že pokud listinu nepodepíše, bude se považovat za doručenou, protože žalobkyně měla možnost ji převzít a odmítla to. Poté, co žalobkyně odmítla odvolání z vedoucí pozice podepsat, bylo žalobkyni nabídnuto pracovní místo asistenta pedagoga a stanovena lhůta pro rozhodnutí. Případné dodatečné úpravy zápisů z pracovních porad nemají na právní účinky odvolání žádný vliv.

10. Ke splnění nabídkové povinnosti pak žalovaná uvedla, že žalobkyně sice v prvé řadě disponuje kvalifikací učitelky mateřské školy, ale protože takové volné pracovní místo nebylo v okamžiku učinění nabídky ani v okamžiku dání výpovědi k dispozici, nabídla žalovaná žalobkyni jiné pracovní místo, pro které je žalovaná rovněž kvalifikována, tj. pracovní místo asistentky pedagoga, kterou žalobkyně odmítla. V době odvolání a doručení výpovědi z pracovního poměru pracovaly v mateřské škole osoby tak, jak uvedla žalobkyně. Počet úvazků byl tři plné úvazky a jeden 0,7. Dne 1. 12. 2021 ředitelka žalované jmenovala [jméno] [příjmení] na místo vedoucí učitelky, čímž se uvolnilo místo asistenta pedagoga a žalobkyně se mohla rozhodnout, zda místo přijme či odmítne. Nabídka jiného pracovního zařazení byla učiněna formou písemného návrhu na uzavření nové pracovní smlouvy. Lhůtu k vyjádření se k provedené nabídce jiného pracovního zařazení žalovaná považuje za dostatečně dlouhou, neboť tato nabídka byla učiněna dne 22. 11. 2021 a k předání výpovědi došlo až dne 3. 12. 2021. Žalobkyně měla tedy dostatečný časový prostor, aby si mohla opatřit poznatky o podmínkách nabízené práce, tyto poznatky zhodnotit a na základě toho na návrh zaměstnavatele reagovat.

11. Výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena stejným způsobem jako odvolání z vedoucího místa. S tvrzením žalobkyně o zastřeném výpovědním důvodu žalovaná rovněž nesouhlasila, neboť jediným výpovědním důvodem bylo odmítnutí nabídky jiného pracovního zařazení učiněné po odvolání z vedoucího pracovního místa. Žalovaná dále poukázala na to, že po odvolání vedoucího zaměstnance, který byl již u stejného zaměstnavatele v pracovním poměru před jmenováním do funkce zaměstnán, se původní pracovní poměr neobnovuje. V neposlední řadě též podotkla, že zaměstnavatel nemá povinnost odvolat svoji výpověď, pokud u něj v průběhu výpovědní doby vznikne nové vhodné pracovní místo. Žalobkyně byla do doručení výpovědi z pracovního poměru dočasně práce neschopná, a to až do 24. 7. 2022. Výpovědní doba tak skočila 24. 9. 2022 a k tomuto dni také skončil pracovní poměr výpovědí.

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že dne 18. 11. 2021 proběhla schůzka ředitelky žalované a žalobkyně, za přítomnosti [anonymizováno] [příjmení], na které ředitelka žalované sdělila žalobkyni, že s ní chce ukončit pracovní poměr dohodou. S tímto žalobkyně nesouhlasila, neboť neviděla důvod, proč by měla pracovní poměr ukončit, když nic neprovedla. Ředitelka žalované jí na to sdělila, že má do druhého dne čas na rozmyšlenou, zda pracovní poměr ukončí či neukončí dohodou. Na další schůzce dne 22. 11. žalobkyně zopakovala, že nevidí důvod, proč by měla odcházet, když nic neprovedla. Na to jí ředitelka žalované sdělila, že ji odvolává z pozice vedoucí učitelky a nabídla jí místo asistenta pedagoga s tím, že se má rozmyslet, zda nabízenou pozici přijme, do 26.

11. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila, neboť nic neprovedla. Následně ředitelka žalované dala žalobkyni papír, kde bylo odvolání, žalobkyně řekla, že to nepodepíše, protože s tím nesouhlasí a že nic neprovedla, a řekla, jestli je to z její strany všechno. Paní ředitelka jí řekla, že je to z její strany všechno, žalobkyně se tedy otočila k odchodu a pak se ještě otočila a poprosila, jestli si může udělat snímek na mobil toho odvolání, a to jí ředitelka umožnila. To bylo všechno a žalobkyně odešla. Žalobkyně také k následující otázce soudu uvedla, že jí ředitelka předložila papír, kde bylo odvolání, žalobkyně řekla, že ten papír nepodepíše, protože nesouhlasí s tím, aby byla odvolána z funkce. O právních účincích odmítnutí poučena nebyla. I této schůzce byl přítomen [anonymizováno] [příjmení]. Před další schůzkou po ní žalobkyně chtěla vědět, zda se této schůzky zúčastní i právní zástupce žalobkyně s tím, že by pro žalobkyni měla ještě nějakou nabídku. Ředitelka jí na této schůzce řekla, že pokud má žalobkyně právního zástupce, takže jí žádnou nabídku neučiní, a dále že si myslela, že se mezi sebou domluví rozumně a ne, že se žalobkyně bude hájit právním zástupcem nebo že do toho budu tahat zastupitelstvo a že v tom případě, když má právního zástupce, takže pro ni žádnou nabídku nemá. Žalobkyni byla nabídnuta pouze pozice asistentky pedagoga. Žalobkyně k sobě měla v minulosti celkem dva asistenty pedagoga. Pracovní náplň asistenta pedagoga jí známa nebyla, to věděla z předchozího období pouze rámcově. Ředitelka ji nikdy s ničím takovým neseznamovala. Bylo jasné, že asistent byl ke konkrétnímu dítěti, že ho má na starosti, ale co by to ještě mělo zahrnovat, nějakou administrativu, to jim neřekla. Asistent pedagoga spolu s učitelkami MŠ byly podřízené žalobkyni jako vedoucí učitelce MŠ a dále ředitelce. Žalobkyně odmítla místo asistentky pedagoga proto, že byla přijata jako učitelka. Navíc nic neprovedla, proto neví, proč by měla pracovat na nižší pozici, a ani jí nikdo neinformoval o tom, že by se toto místo mělo nově zřídit nebo uvolnit, když [jméno] [příjmení] byla přijata na celý školní rok. Žalobkyni není známo, zda v době doručení výpovědi z pracovního poměru bylo u žalované volné jiné pracovní místo než asistenta pedagoga. Ve výpovědní době se uvolnilo místo učitelky MŠ po odchodu [jméno] [příjmení]. Dále se žalobkyně vyjádřila k přátelskému vztahu mezi ředitelkou žalované a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který pracuje na 2. stupni jako učitel. Organizační řád upravující možnosti odvolání žalobkyně neznala. Výpověď z 3. 12. nepřevzala s odůvodněním, že má právního zástupce, nechť tyto záležitosti ředitelka řeší s ním. Rozdíl mezi doručováním výpovědi a dohody nevidí žádný. O tom, že u žalované probíhala supervize, žalobkyně nic nevěděla, až když přišlo vyjádření. Dále popsala průběh schůzek s [anonymizováno] [příjmení]. Zpráva ze supervize jí předložena nebyla.

13. Z účastnické výpovědi ředitelky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tato vedena vizí, aby škola byla bezpečným a respektujícím prostředím pro zaměstnance, děti i rodiče, začala na podzim 2021 činit kroky k jejímu uskutečnění. Z tohoto důvodu proběhlo na pracovišti více schůzek s tím, že první schůzka proběhla 18. 11. 2021, na které žalobkyni nabídla možnost rozvázat její pracovní poměr dohodou, přičemž byla otevřena jiné dohodě, aby se žalobkyni nekomplikovalo další pracovní uplatnění. Dne 22. 11. 2021 proběhla s žalobkyní další schůzka, na které žalobkyni sdělila rozhodnutí, že ji odvolává z vedoucí funkce s tím, že důvody odvolání jí nemusí sdělovat. Na této schůzce měla nachystané dvě podepsané a orazítkované listiny s odvoláním z vedoucí funkce žalobkyně, z nichž jednu předložila před žalobkyni, aby si ji přečetla a podepsala, druhou měla nachystanou v ruce, aby si ji žalobkyně mohla odnést. Žalobkyně sdělila, že s odvoláním z funkce nesouhlasí, listinu s odvoláním nepodepíše ani ji nepřevezme. Sdělovala, že nic neprovedla a nevidí důvod k odvolání. Nato ji poučila o následcích nepřevzetí listiny s odvoláním z funkce. Žalobkyně si tuto listinu vyfotila. Měla možnost si ji odnést. Po sdělení odvolání žalobkyně z funkce nabídla žalobkyni jedinou volnou pracovní pozici, a to pozici asistenta pedagoga od 1. 12. 2021, a dala žalobkyni lhůtu na rozmyšlenou do pátku 26. 11. 2021, neboť měla mít dostatečné informace o této pozici. Vedoucí učitelka mateřské školy je nadřízenou asistenta pedagoga. Vedoucí učitelka MŠ tedy musí znát a vědět veškeré věci týkající se pozice asistenta pedagoga. Pozice asistenta pedagoga byla u žalované zřízena v září 2021, a to na základě domluvy školy, rodičů a pedagogického zařízení. Asistent pedagoga v mateřské škole působil již v minulosti. Asistent pedagoga přispívá pedagogovi ke zjednodušení práce, vyhotovuje různé dokumenty např. individuální vzdělávací plán, vede deník a záznamy k plnění individuálního vzdělávacího plánu, spolupracuje s pedagogickou poradnou, psychologem, speciálním pedagogem, rodiči. Schůzce dne 22. 11. 2021 byl přítomen Mgr. [jméno] [příjmení] a to jako svědek a zapisovatel, stejně tak jako u schůzek 18. 11. a 26.

11. Důvod přítomnosti [anonymizováno] [příjmení] na těchto schůzkách byl žalobkyni sdělen. K odvolání žalobkyně z vedoucí funkce došlo z toho důvodu, že žalobkyně nezvládala tuto funkci, své kompetence, nedisponovala potřebnými speciálními dovednostmi a nevytvářela požadované bezpečí tak, aby se každý cítil dobře. Na pracovišti díky tomu nebyla dobrá atmosféra. Na schůzce dne 26. 11. 2021 žalobkyně sdělila, že se k situaci vyjadřovat nebude, předložila plnou moc k zastupování advokátem s tím, že se k věci vyjádří její právní zástupce. Zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně nabízené pracovní místo asistenta pedagoga nepřijímá. Vzhledem k tomu, že v době nabídky nebylo volné místo učitelky mateřské školy a že žalobkyně odmítla nabízenou pozici asistenta pedagoga, byl pracovní poměr žalobkyně ukončen výpovědí. Výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni předána stejným způsobem jako odvolání z funkce kromě toho, že k odvolání z funkce došlo v ředitelně za přítomnosti jednoho svědka a k výpovědi na pracovišti mateřské školy za přítomnosti dvou svědků. Dne 3. 12. 2021 měla připravené dvě listiny s výpovědí z pracovního poměru, které byly podepsané a orazítkované. Výpověď z pracovního poměru žalobkyně odmítla podepsat a převzít. Fotku listiny s výpovědí si pořídila. Jedna listina s výpovědí byla připravena k předání žalobkyni. Žalobkyni poučila o tom, že i když listinu s výpovědí nepodepíše a nepřevezme ji, bude považována za doručenou. Žalobkyni také poučila o tom, že výpovědní lhůta začne běžet od dalšího měsíce, o tom že jí bude náležet náhrada mzdy a dále o proplacení dovolené. Po tomto sdělení žalobkyně odešla. Ještě ten den 3. 12. 2021 do datové schránky obdržela informaci o náhlé pracovní neschopnosti žalobkyně, která trvala až do 24. 7. 2022 [obec] učitelky MŠ nebylo uvolněno ani 3. 12., ani před tímto datem. Toto pracovní místo se uvolnilo až po [jméno] [příjmení], která asi týden po 3. 12. 2021 ředitelce sdělila, že chce ukončit svůj pracovní poměr u žalované dohodou, a to okamžitě. Následně pak bylo domluveno, že pracovní poměr bude skončen k 31. 12. 2021. Všechny schůzky s žalobkyní probíhaly v klidné atmosféře, ačkoliv se na nich neprojednávalo nic příjemného. Na žalobkyni nebyl činěn žádný nátlak, nejednalo se o šikanu. O krocích ve vztahu k žalobkyni informovala zřizovatele školy a postup ve vztahu k žalobkyni se zřizovatelem konzultovala, a to nejen se starostou ale i s obecním zastupitelstvem. Ředitelka žalované dále vysvětlila důvody a okolnosti jmenování [jméno] [příjmení] vedoucí učitelkou MŠ. Dále uvedla, že o zvukové nahrávce ze dne 26. 11. 2021 nevěděla, souhlas s jejím pořízením žalobkyni nedala.

14. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zapisoval u třech sezení s žalobkyní, na kterých se projednávala změna pracovního zařazení žalobkyně a její odvolání. Na schůzce, při které došlo k odvolání žalobkyně, ředitelka žalované žalobkyni sdělila, že má výhrady k přístupu k práci ze strany žalobkyně, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Ředitelka nabídla žalobkyni jiné pracovní místo, s čímž žalobkyně nesouhlasila, neboť pro to nevidí důvod. Listina s odvoláním byla na schůzku připravená předem. V jakém počtu tato listina byla vyhotovena, si svědek nevybavuje. Pokud je v zápisu z pracovní schůzky uvedeno, že bylo sděleno odvolání, takto bylo napsáno z toho důvodu, že ředitelka žalované to tak oficiálně formulovala v kontextu předání listiny žalobkyni. Žalobkyně odmítla odvolání převzít a podepsat a vyfotila si jej. Ředitelka žalobkyni sdělila něco ve smyslu, že to není souhlas jen převzetí. Průběh schůzky zaznamenával podle toho, co slyšel. Dále byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru, k tomu došlo na pracovišti MŠ i za přítomnosti [jméno] [příjmení].

15. Strany učinily nesporným, že k doručení výpovědi žalobkyni došlo dne 3. 12. 2021.

16. Z 1. organizačního řádu žalované soud zjistil, že statutárním orgánem žalované je ředitel. Mezi organizační útvary patří mj. mateřská škola (čl. 3 písm. a) a b). Ředitel jmenuje a odvolání další vedoucí pracovníky (čl. 4 písm. d), kterými je také vedoucí učitelka MŠ (čl. 4 písm. e). Vedoucí pracovníci řídí podřízené pracovníky svého organizačního útvaru. V případě potřeby zastupují ředitelku organizace v rozsahu a kompetencích určených ředitelkou (čl. 7). V čl. 9 je organizační schéma, z něhož vyplývá, že vedoucí učitelce MŠ jsou podřízené učitelky MŠ. Asistenti pedagoga v tomto organizačním schématu uvedeni nejsou.

17. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2003 vyplynulo, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1. 1. 2003 jako učitelka MŠ. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. V čl. 9 jsou uvedeny údaje o výpovědních dobách, kdy obecně činí výpovědní doba dva měsíce. Při výpovědi dané zaměstnavatelem v případě, že mj. se stane zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele, činí výpovědní doba tři měsíce.

18. Ze jmenování do funkce ze dne 1. 9. 2012 má soud za prokázané, že ředitelka žalované jmenovala žalobkyni na pracovní místo vedoucí učitelky MŠ žalované ke dni 1. 9. 2012 s tím, že toto jmenování je změnou dosavadního pracovního poměru založeného pracovní smlouvou. Žalobkyně souhlasila se jmenováním do uvedené funkce a rovněž se změnou dosavadního pracovního poměru.

19. Z výplatních pásek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyni byla za červen 2021 vyplacena odměnu ve výši 15 000 Kč a za říjen 2021 ve výši 5 000 Kč.

20. Ze záznamu pracovního pohovoru ze dne 18. 11. 2021 vyplynulo, že ředitelka navrhla žalobkyni ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu pozbytí důvěry obou stran. Žalobkyně se skončením pracovního poměru nesouhlasila s tím, že pracovní povinnosti plní. V záznamu je uvedeno, že schůzka domluvena na 19. 11. 2021 – přesunuto na 22. 11. 2021. Záznam je podepsán všemi přítomnými, tj. žalobkyní, ředitelkou žalované a [jméno] [příjmení].

21. Ze záznamu z pracovního pohovoru datovaného dnem 21. 11. 2021 soud zjistil, že ředitelka žalované se dotázala žalobkyně na možnost jejího odchodu dohodou, na což žalobkyně reagovala odmítavým stanoviskem s tím, že nepochybila, nevidí důvod pro odchod z funkce ani změnu pracovní pozice a nebyla na žádné pochybení nikdy upozorněna. Ředitelka žalované sdělila žalobkyni odvolání z pracovního místa k 31. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 jí nabídla místo asistenta pedagoga v MŠ s tím, že pro rozhodnutí o přijetí pracovního místa jí stanovila lhůtu do 26. 11. 2021. Záznam je opatřen podpisy přítomných osob, tj. žalobkyně, ředitelky žalované a [jméno] [příjmení]. Pod podpisy je uvedeno stanovisko žalobkyně, že v ničem nepochybila a nikdy nebyla ředitelkou upozorněna na jakékoliv nedostatky při plnění pracovních povinností. Dle shodného tvrzení účastníků došlo k pracovnímu pohovoru dne 22. 11. 2021, nikoliv 21. 11. 2021, jak je uvedeno v textu záznamu.

22. Z fotografie odvolání z místa vedoucího zaměstnance, předloženého žalobkyní, bylo zjištěno, že ředitelka žalované odvolala žalobkyni z místa vedoucí učitelky MŠ [obec] k 30. 11. 2021. Výkon práce skončí dnem následujícím po doručení odvolání. Od 1. 12. 2021 bylo žalobkyni nabídnuto místo asistenta pedagoga v MŠ. Lhůta pro rozhodnutí o přijetí nabízené pozice byla stanovena do 26. 11. 2021. Odvolání je datováno dnem 22. 11. 2021, je opatřeno podpisem a razítkem žalované. Podpis žalobkyně k převzetí odvolání chybí. Dále je v listině uvedeno, že žalobkyně odmítla odvolání převzít.

23. Z fotokopie odvolání z místa vedoucího zaměstnance, předložené žalovanou, vyplynuly tytéž skutečnosti jako z její fotokopie s tím, že tato fotokopie je doplněna o podpisy za sdělení, že žalobkyně odmítla odvolání převzít.

24. Z e-mailových zpráv vyplynulo, že dne 18. 11. 2021 ředitelka žalované změnila termín schůzky z 19. 11. 2021 na den 22.

11. Dne 24. 11. 2021 se ředitelka žalované dotazovala žalobkyně, zda bude páteční schůzky přítomen i právník žalobkyně, a žádá o sdělení této informace co nejdříve. Dále upřesnila čas schůzky a uvedla, že má k projednání ještě jednu nabídku a bude ráda, když si ji žalobkyně vyslechne. Žalobkyně reagovala na tuto zprávu dne 25. 11. 2021 tak, že se na schůzku dostaví bez právního zástupce.

25. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2021 vyplynulo, že žalobkyně odmítla nabízenou pracovní pozici asistenta pedagoga MŠ, neboť neodpovídá její kvalifikaci, když je spojena s nižšími kvalifikačními nároky. Lhůtu pro přijetí nabízené pozice pak považuje za nepřiměřeně krátkou, zneužívající práv zaměstnavatele a končící dříve, než dojde k odvolání z vedoucího místa.

26. Z dopisu žalované ze dne 3. 12. 2012 vyplynulo, že ředitelka žalované zaslala právnímu zástupci žalobkyně výpověď z pracovního poměru žalobkyně. Dále vysvětlovala důvody splnění nabídkové povinnosti.

27. Ze jmenování funkce ze dne 1. 12. 2021 má soud za prokázané, že ředitelka žalované jmenovala [jméno] [příjmení] na pracovní místo vedoucí učitelky MŠ žalované ke dni 1. 12. 2021 s tím, že toto jmenování je změnou dosavadního pracovního poměru založeného pracovní smlouvou. [jméno] [příjmení] souhlasila se jmenováním do uvedené funkce dne 1. 12. 2021 a rovněž se změnou dosavadního pracovního poměru.

28. Z výpovědi ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že ředitelka žalované dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z toho důvodu, že dne 31. 11. 2021 skončil v důsledku odvolání z vedoucího pracovního místa vedoucí učitelky MŠ výkon činnosti žalobkyně na tomto pracovním místě, žalobkyně odmítla nabízenou pozici asistenta pedagoga, která odpovídala jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, a jiné pracovní místo odpovídající kvalifikaci žalobkyně není k dispozici. Výpovědní doba počíná běžet 1. 1. 2022 a skončí 28. 2. 2022. Výpověď je opatřena podpisem ředitelky a razítkem žalované. Podpis žalobkyně k převzetí výpovědi chybí. Předání výpovědi byli přítomni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří svými podpisy potvrdili, že žalobkyně odmítla výpověď převzít.

29. Z lékařské zprávy ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla od 3. 12. 2021 do 24. 7. 2022 v dočasné pracovní neschopnosti z důvodu akutní reakce na stres v souvislosti s událostmi, které nastaly na pracovišti žalobkyně.

30. Ze zprávy psycholožky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 9. 2012 vyplynulo, že tato měla nastavit spolupráci s novým týmem v MŠ žalované. Zakázka byla definována na základě rozhovoru s ředitelkou užalované, kdy se MŠ nedaří udržet stabilní pedagogický personál. Určitým důvodem jsou nevhodné řídící dovednosti, pedagogické a komunikační schopnosti žalobkyně. Spolupráce s ní není snadná, nevytváří atmosféru podpory a respektu ani k zaměstnancům, ani k dětem.

31. Ze zprávy psycholožky Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 9. 2012 vyplynulo, že se na ni obrátila část týmu MŠ [obec], a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k hledání možností a podpoře vztahů v nevyhovujícím pracovním prostředí, kdy tyto vyjadřovaly vysokou míru nespokojenosti s vedením žalobkyně a jejím přístupem k dětem. Důvody této nespokojenosti jsou zde blíže rozvedeny.

32. Dle e-mailové zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byly výše uvedené zprávy zaslány ředitelce žalobkyně dne 7. 11. 2021 e-mailem. Podáním ze dne 2. 12. 2022 pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení] stvrdila, že uvedené zprávy jsou pravdivé a skutečně je psala ona.

33. Z fotografií předložených žalovanou vyplývá, že mezi ředitelkou žalované a [jméno] [příjmení] je přátelský vztah.

34. Podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v účinném znění (dále jen „zákoník práce“), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

35. Před samotným posouzením důvodnosti žaloby se soud v prvé řadě zabýval otázkou včasnosti podané žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. V daném případě byla v pracovní smlouvě pro případ skončení pracovního poměru výpovědí dané zaměstnavatelem z důvodu nadbytečnosti zaměstnance výslovně sjednána tříměsíční výpovědí doba bez jakéhokoliv odkazu na příslušné ustanovení zákoníku práce, které délku výpovědní doby upravuje. Pracovní smlouva byla sjednána ještě za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, který v § 45 stanovoval pro daný důvod výpovědi tříměsíční výpovědní dobu. V průběhu trvání pracovního poměru žalobkyně nabyl dne 1. 1. 2007 účinnosti nový zákoník práce, který stanovuje výpovědní lhůtu v § 51 odst. 1 nejméně dvouměsíční s tím, že tuto lze prodloužit pouze dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a tato musí být pro obě strany stejně dlouhá. V daném případě nedošlo po nabytí účinnosti nového zákoníku práce k žádné změně ohledně ujednání o délce výpovědní doby oproti pracovní smlouvě, a to ani po jmenování žalobkyně na vedoucí místo, které z důvodu předcházejícího a do jmenování trvajícího zaměstnání u žalované na základě pracovní smlouvy nevedlo ke vzniku nového pracovního poměru, nýbrž se dle § 40 odst. 1 zákoníku práce jednalo o změnu pracovního poměru. Jmenováním žalobkyně na pracovní místo vedoucího zaměstnance tedy došlo ke změně obsahu pracovního poměru, nicméně tato změna se již netýkala úpravy výpovědních dob.

36. Tedy s ohledem na výslovné sjednání tříměsíční výpovědní doby v pracovní smlouvě bez jakéhokoliv odkazu na zákonnou úpravu, byť toto ujednání ze základní délky výpovědní doby upravené v zákoně vycházelo, a absenci změny ohledně její délky po nabytí účinnosti nového zákoníku práce i po jmenování žalobkyně na vedoucí místo má soud za to, že s přihlédnutím k § 18 zákoníku práce je v daném případě třeba vycházet z toho, že výpovědní doba je pro uvedený důvod výpovědi tříměsíční. Výpověď byla žalobkyni dána 3. 12. 2021, o čemž nebylo mezi účastníky sporu, proto podle § 51 odst. 2 zákoníku práce výpovědní doba začala běžet dne 1. 1. 2022 a měla skončit dne 31. 3. 2022, pokud by nebyla přerušena podle § 53 odst. 2 zákoníku práce dočasnou pracovní neschopností žalobkyně. Lhůta pro podání žaloby tak skončila dne 31. 5. 2022 v souladu § 72 zákoníku práce. Žaloba byla podána u soudu dne 16. 5. 2022, tedy včas.

37. Podle § 50 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

38. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

39. Podle § 50 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnance výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

40. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

41. V daném případě žalovaná vypověděla pracovní poměr žalobkyně z důvodu nadbytečnosti žalobkyně podle § 52 písm. c) zákoníku. Po právní stránce se soud předně zabýval splněním formálních zákonných předpokladů platnosti výpovědi z pracovního poměru. Dospěl přitom k závěru, že posuzovaná výpověď daná žalovanou žalobkyni má požadovanou písemnou formu, byla žalobkyni doručena řádně a včas, tj. 3. 12. 2021, což oba účastníci řízení učinili nesporným, a důvod pro výpověď z pracovního poměru je v písemném vyhotovení skutkově řádně vymezen, rovněž byla učiněna osobou k tomu oprávněnou. Právní jednání výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatelem shledává soud po formální stránce řádným, neboť odpovídá požadavkům § 50 zákoníku práce.

42. Dále se soud zabýval tím, zda důvod výpovědi byl opodstatněný, neboť žalobkyně namítala, že výpovědní důvod uplatněný žalovanou je zastřený.

43. Podle § 73a odst. 1 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

44. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

45. Pracovní poměr byl žalovanou vypovězen pro nadbytečnost žalobkyně, která nastala po odvolání žalobkyně z pracovního místa vedoucího zaměstnance a po jejím odmítnutí nastoupit na jinou nabízenou práci u žalované. Soud tedy dále posuzoval, zda byly naplněny podmínky vzniku tzv. fikce nadbytečnosti žalobkyně podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Mezi tyto podmínky v souladu s posledně citovaným ustanovením patří řádné odvolání zaměstnance z pracovního místa vedoucího zaměstnance a dále případný vznik a s tím spojené splnění nabídkové povinnosti zaměstnavatele na jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance.

46. Odvolání žalobkyně z pracovního místa vedoucího zaměstnance bylo učiněno statutárním orgánem žalované, tj. ředitelkou žalované, a tedy jej učinila osoba k tomu oprávněná. O tomto ani mezi účastníky řízení nebylo sporu. Odvolání mělo zákonem požadovanou písemnou formu. Sporné naopak bylo, zda předmětné odvolání bylo žalobkyni řádně doručeno.

47. Podle § 334 odst. 1 zákoníku práce musí být písemnost týkající se odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance doručena zaměstnanci do vlastních rukou.

48. Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel doručuje zaměstnanci písemnost do vlastních rukou primárně na pracovišti.

49. Podle § 334 odst. 3 zákoníku práce nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

50. Žalobkyně tvrdila, že jí písemnost s odvoláním z pracovního místa vedoucí učitelky MŠ nebyla řádně doručena do vlastních rukou, neboť jí byla na jednání dne 22. 11. 2021 pouze předložena s tím, aby si jej ofotila. Nemohla se s ním podrobněji seznámit a formální pokus o doručení učiněn nebyl. Ačkoliv žalobkyně měla za to, že tzv. fikce doručení podle § 334 odst. 3 zákoníku práce nenastala, má soud toto její tvrzení za vyvrácené provedeným dokazováním. 51. [jméno] žalobkyně totiž ve své účastnické výpovědi uvedla, že dne 22. 11. 2021 v ředitelně ředitelky žalované, tj. na pracovišti, po ústním sdělení o odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ředitelka žalované dala žalobkyni papír, kde bylo odvolání, a žalobkyně řekla, že to nepodepíše, protože s tím nesouhlasí. Zeptala se, jestli je to z její strany všechno, a paní ředitelka jí řekla, že je to z její strany všechno, žalobkyně se otočila k odchodu a pak se ještě otočila a poprosila, jestli si může udělat snímek na mobil toho odvolání, a to jí bylo umožněno. Následně také uvedla, že jí ředitelka žalované předložila papír, kde bylo odvolání. V následující části výpovědi pak uvedla, že ředitelka měla pouze jednu písemné vyhotovení odvolání, které držela jen v ruce, na stůl ho nepoložila.

52. Jak ze shora citovaného § 334 zákoníku práce vyplývá, tak písemnost s odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být zaměstnanci doručena do vlastních rukou, a to primárně na pracovišti, a lze ji doručit i fikcí po odmítnutí přijetí této písemnosti zaměstnancem. Zákon ani judikatura však výslovně nestanoví, jakým konkrétním způsobem se má zaměstnavatel pokusit písemnost do vlastních rukou zaměstnance osobně doručit za tím účelem, aby nastala fikce doručení, vyjma toho, že předložení k nahlédnutí nestačí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010). Nutno tedy vycházet z okolností konkrétního případu.

53. Již ze samotného sdělení žalobkyně, že jí ředitelka žalované dala, popřípadě předložila písemnost s odvoláním, lze dovodit, že se ředitelka žalované pokusila písemnost s odvoláním doručit předáním do vlastních rukou žalobkyně, což žalobkyně následně odmítla převzít a převzetí podepsat. Tento závěr je pak podporován i účastnickou výpovědí ředitelky žalované, která uvedla, že jedno písemné vyhotovení odvolání předložila před žalobkyni, aby si jej přečetla a podepsala, druhou měla nachystanou v ruce, aby si ji žalobkyně mohla odnést, k čemuž však nedošlo z toho důvodu, že žalobkyně odmítla listinu podepsat a převzít ji. Byť se tato tvrzení liší stran toho, zda listina s odvoláním byla nejprve předložena před žalobkyni za účelem stvrzení jejího převzetí podpisem a následného předání druhého vyhotovení odvolání do vlastních rukou žalobkyně pro její osobní potřeby nebo zda byl nejprve učiněn pokus o její předání z rukou ředitelky žalované do rukou žalobkyně, nutno poukázat, že obě tato tvrzení svědčí o tom, že se ředitelka žalované pokusila žalobkyni písemnost s odvoláním doručit do vlastních rukou žalobkyně, ale žalobkyně odmítla tuto písemnost převzít. Formální pokus o doručení písemnosti s odvoláním tedy učiněn byl. O tomto pak svědčí i zápis na listině s odvoláním z místa vedoucí učitelky MŠ a dále výpověď svědka [jméno] [příjmení], který sice byl účasten vícero jednání s žalovanou týkajících se jejího pracovního poměru u žalované a s odstupem času měl okolnosti těchto jednání částečně zkreslené nebo si nemohl podrobněji na jejich průběh vzpomenout, nicméně pokud jde o schůzku, na které došlo k pokusu o předání listiny s odvoláním, tak si po připomenutí obsahu této listiny a listiny s výpovědí z pracovního poměru vybavil, že žalobkyně odmítla listinu s odvoláním převzít a podepsat, pouze si jej vyfotila.

54. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně odmítla listinu s odvoláním z vedoucího místa podepsat a převzít, pak na nastalé fikci doručení podle § 334 odst. 3 zákoníku práce nemění nic, že ani tvrzení žalobkyně, že ředitelka žalované měla připraveno pouze jedno vyhotovení písemnosti s odvoláním, když navíc je toto její tvrzení v rozporu s tvrzením ředitelky žalované a nebylo prokázáno ani provedeným dokazováním, když svědek [jméno] [příjmení] si již nepamatoval, kolika vyhotoveními této listiny ředitelka žalované disponovala.

55. O počtu listin s odvoláním pak opět s ohledem na nesoučinnost žalobkyně při doručení pak sama o sobě nesvědčí ani skutečnost, že žalobkyně si tuto listinu na vlastní žádost pouze vyfotografovala.

56. Vzhledem k odmítavému postoji žalobkyně k přijetí této písemnosti pak nemůže být ku prospěchu žalobkyně, že tato si ji podrobněji nepřečetla, když to byla právě vůle žalobkyně neseznámit se s obsahem této písemnosti přímo při pokusu o její doručení do vlastních rukou.

57. Zákon ani judikatura nestanoví žádné konkrétní podmínky pro potvrzení odmítnutí přijetí písemnosti s odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance. K prokázání této skutečnosti tedy postačí i svědecká výpověď a k platnosti doručení není rozhodné, zda je na listině s odvoláním uveden datum a čas, kdy mělo k pokusu o odvolání dojít, nebo podpis osoby, která se o doručení pokusila, či označení svědků, kteří by pokus o doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance potvrdili. Navíc v daném případě je v kontextu provedených důkazů zřejmé, že k pokusu o doručení došlo na schůzce ředitelky žalované a žalobkyně dne 22. 11. 2021 a za přítomnosti svědka [jméno] [příjmení].

58. Tvrzení žalobkyně ohledně toho, že nebyla poučena o následcích odepření přijetí písemnosti s odvoláním, byla vyvrácena svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která byla v souladu s výpovědí ředitelky žalované. Navíc nutno podotknout, že fikce doručení takové písemnosti nastane i v případě, že o tomto zaměstnanec byl zaměstnavatelem poučen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 581/2003).

59. Žalované pak nelze klást k tíži ani to, že listina s odvoláním byla za větu, že žalobkyně odmítla odvolání převzít, dopsána o podpisy ředitelky žalované a svědka [jméno] [příjmení], neboť dopsání těchto podpisů na obsahu právního jednání v souvislosti s odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance nic nemění, pouze se jedná o stvrzení v uvedené větě konstatované skutečnosti.

60. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že písemnost s odvoláním z místa vedoucí učitelky MŠ bylo žalobkyni řádně doručeno, a to tzv. fikcí doručení podle § 334 odst. 3 zákoníku práce.

61. Z § 73 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnanec může být z vedoucího místa odvolán i bez uvedení důvodu, ledaže by bylo v právních předpisech stanoveno nebo v dohodě sjednáno něco jiného. V daném případě ani z právních předpisů ani ze smluvního ujednání účastníků důvod pro odvolání žalobkyně z místa vedoucí učitelky MŠ nevyplývá. Žalobkyni proto bylo možné odvolat i bez uvedení důvodu, proto absence důvodu odvolání v písemném vyhotovení není na újmu platnosti odvolání, jak namítala žalobkyně. Z tohoto důvodu se soud podrobněji již nezabýval atmosférou na pracovišti a důvody odvolání uváděnými před soudem oběma účastníky a návrh na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] z důvodu nadbytečnosti zamítl.

62. Po odvolání žalobkyně z pracovního místa vedoucího zaměstnance nedošlo k obnovení druhu práce, který byl původně sjednán v pracovní smlouvě, tj. učitelky MŠ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 581/2003), ani se pracovní poměr žalobkyně u žalované nekončil, nýbrž žalované v souladu s § 73a odst. 2 zákoníku práce vznikla povinnost navrhnout žalobkyni změnu jejího dalšího pracovního zařazení u žalované na jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně. Přitom kvalifikací zaměstnance se rozumí souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které zaměstnanec získal vzděláním a výkonem odborné praxe a které jsou využitelné při výkonu jeho práce v pracovněprávních vztazích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2203/2008). Splnění této nabídkové povinnosti je třeba zkoumat podle stavu v době výpovědi, tj. jejího doručení druhému účastníku pracovního poměru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3980/2011).

63. V daném případě žalovaná nabídla žalobkyni po odvolání z místa vedoucí učitelky MŠ další pracovní zařazení jako asistentka pedagoga MŠ, přičemž toto pracovní místo bylo ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni neobsazené. O tomto ostatně již žalovaná věděla v době odvolání, kdy mínila činit příslušné personální změny. Skutečnost, že by nabízená pozice neodpovídala zdravotnímu stavu žalobkyně, nebyla žalobkyní namítána a ani provedeným dokazováním tato skutečnost nebyla zjištěna. Je zřejmé, že žalobkyně, která přes 20 let vykonávala práci učitelky MŠ, z toho přes devět let práci vedoucí učitelky MŠ, získala za tuto dobu takovou kvalifikaci a schopnosti, které na nabízené pozici asistentky pedagoga nemohla zcela využít (srov. § 6 a § 20 zákona č. 563/2004 Sb. a nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací pro veřejnou správu a služby). Nicméně provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná vhodnějším volným pracovním místem pro žalobkyni v době výpovědi z pracovního poměru nedisponovala (viz rozsudek Nevyššího soudu ze dne 15. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004). Odvoláním z vedoucího místa se, jak již shora uvedeno, pracovní poměr žalobkyně jako učitelky MŠ neobnovil. Žalobkyně sice tvrdila, že jako vedoucí učitelka MŠ fakticky vykonávala práce učitelky MŠ a v důsledku jejího odvolání se tedy místo učitelky MŠ uvolnilo, nicméně je zřejmé, že toto pracovní místo bylo přímo spojeno s výkonem funkce vedoucí učitelky MŠ a navíc na něj byla dne 1. 12. 2022 jmenována [jméno] [příjmení]. Pracovní místo učitelky MŠ tedy v době výpovědi z pracovního poměru uvolněno nebylo.

64. Žalovaná poskytla žalobkyni čtyřdenní lhůtu pro rozhodnutí, zda nabízenou pozici asistenta pedagoga přijme či odmítne. Z organizačního řádu se sice výslovně nepodává, že by asistent pedagoga MŠ byl podřízen vedoucí učitelce MŠ, nicméně se z něj podává, že žalobkyně jako vedoucí učitelka MŠ měla řídit podřízené pracovníky svého organizačního útvaru, tj. mateřské školy, a byly jí podřízeny učitelky MŠ. Z tohoto lze vyvodit, že asistent pedagoga MŠ byl žalobkyni rovněž podřízen a žalobkyně znala, popřípadě alespoň z titulu výkonu své funkce musela znát náplň práce asistenta pedagoga MŠ, když navíc asistent pedagoga v MŠ u žalobkyně již i v minulosti působil. Z tohoto důvodu soud hodnotí čtyřdenní lhůtu pro přijetí nabídky jiného pracovního místa za dostatečnou, nikoliv přiměřeně krátkou.

65. Z výpovědi žalobkyně ke schůzce dne 26. 11. 2021 i z e-mailu ředitelky žalované ze dne 24. 11. 2021 se podává, že žalovaná měla pro žalobkyni k projednání ještě jednu nabídku, která již nebyla v následujícím jednání mezi účastníky nikterak konkretizována. O tomto měl rovněž svědčit zvukový záznam ze schůzky dne 26. 11. 2021 předložený žalobkyní k důkazu, který má podle žalobkyně dokreslovat situaci na pracovišti a přístup k žalobkyni. S přihlédnutím k tvrzení žalobkyně však uvedený zvukový záznam nikterak neprokazuje, o jakou konkrétní nabídku se mělo jednat, zda kupříkladu o nabídku jiného způsobu či období ukončení pracovního poměru nebo o nabídku jiného pracovního zařazení. Není tedy zřejmé, že by tento zvukový záznam měl prokazovat pro rozhodnutí soudu takovou rozhodnou skutečnost, kterou nelze prokázat jinak. Současně je nutno přihlédnout k tomu, že tento zvukový záznam byl pořízen bez vědomí a souhlasu nahrávaných osob, tj. ředitelky žalované a svědka [jméno] [příjmení], když navíc ředitelka žalované namítla před soudem nezákonnost tohoto důkazu. Soud proto shledal tento zvukový záznam jako nezákonný a návrh doplnění dokazování přehráním tohoto zvukového záznamu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018).

66. Nutno též podotknout, že místo učitelky MŠ se sice v době po doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni uvolnilo v důsledku skončení pracovního poměru [jméno] [příjmení] dohodou ke dni 31. 12. 2021, nicméně z ničeho nevyplývá povinnost žalované toto následně uvolněné pracovní místo žalobkyni nabízet. Jak shora uvedeno, rozhodný byl stav v době doručení výpovědi žalobkyni.

67. V neposlední řadě je třeba uvést, že pokud žalovaná mj. s ohledem na závěry zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nabídla žalobkyni možnost ukončení pracovního poměru dohodou, nelze v tomto spatřovat účelové jednání žalované s cílem žalobkyni poškodit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1494/2014).

68. Žalobkyně odmítla nabízené pracovní místo asistenta pedagoga, které odpovídalo jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, proto podle § 73a odst. 2 zákoníku nastala tzv. fikce nadbytečnosti a byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

69. Ze všech výše uvedených soud shledal výpověď z pracovního poměru ze dne 3. 12. 2021, založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2003, jako platnou a žalobu zamítl.

70. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni.

71. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení ve výši 30 492 Kč, konkrétně odměnou podle § 7 bod 5. s tarifní hodnotou dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 22 500 Kč za devět úkonů právní služby po 2 500 Kč (1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 úkony za zastoupení u jednání soudu dne 17. 10. 2022 v době od 9:30 hod do 12:05 hod., tj. za každé započaté dvě hodiny, 3 úkony za zastoupení u jednání soudu dne 8. 11. 2022 v době od 9:00 hod. do 13:50 hod. a 2 úkony za zastoupení při jednání soudu dne 8. 12. 2022 od 9:00 hod. do 11:36 hod. podle § 11 odst. 1 písm. g) téže vyhlášky, 1 úkon za sepis doplňujícího a koncentračního vyjádření podle § 11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky), devět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH. Tyto náklady řízení v celkové výši 30 492 Kč je žalobkyně povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

72. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení