5 C 95/2023 - 111

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 48.632,71 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.000 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 17.632,71 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.925,35 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 16. 1. 2023 Okresnímu soudu Brno-venkov a následně dne 6. 4. 2023 postoupenou Okresnímu soudu v Břeclavi, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 48.632,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.000 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to z titulu smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], kterou se žalovaným uzavřel dne 23. 3. 2022. Uvedl, že žalobce žalovanému poskytl dne 23. 3. 2022 zápůjčku ve výši 31.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit částku v celkové výši 97.848 Kč, která vedle jistiny zápůjčky 31.000 Kč zahrnovala obchodní úrok ve výši 39.848 Kč a administrativní poplatek ve výši 27.000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1.631 Kč a 60. (závěrečné) splátce ve výši 1.619 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 7. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel (neuhradil ničeho), byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 7. 11. 2022. Dlužná částka celkem ve výši 48.632,71 Kč, která byla uplatněna žalobou, se skládá z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 31.000 Kč, obchodního úroku ve výši 6.929 Kč, administrativních poplatků ve výši 3.150 Kč, smluvní pokuty do dne zesplatnění ve výši 2.749 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění zápůjčky ve výši 2.744,89 Kč (na smluvní pokutě tak celkem částka 5.493,89 Kč), nákladů na upomínečné ve výši 1.150 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do dne zesplatnění ve výši 251,80 Kč a ode dne zesplatnění do 12. 1. 2023 ve výši 658,02 Kč (celkem úroky z prodlení ve výši 909,82 Kč). Dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 31.000 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaný nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím ve věci dle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání postupem dle § 115a o. s. ř. Soud proto ve věci nařídil jednání na [datum].

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne 23. 3. 2022, ze splátkového kalendáře k této smlouvě ze dne 23. 3. 2022, z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv ze dne 22. 3. 2022, případ č. [hodnota], ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, což tito stvrdili elektronickými podpisy, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jednorázově zápůjčku ve výši 31.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet, spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 450 Kč měsíčně, celkově částku ve výši 97.848 Kč, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách, 1. až 59. ve výši 1.631 Kč a poslední 60. splátka ve výši 1.619 Kč.

6. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] ze dne 23. 3. 2022 a ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] shora soud zjistil, že žalobce dne 23. 3. 2022 převedl částku 31.000 Kč na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o zápůjčce shora, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy.

7. Z žalobního návrhu a z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění, obsaženého ve vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni 12. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaný nezaplatil na předmětnou smlouvu žalobci ničeho.

8. Ze Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut společnosti [právnická osoba] ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že měsíční poplatek za správu spotřebitelského úvěru činil 450 Kč, úroková sazba byla stanovena ve výši 39 % ročně, smluvní pokuta činila v případě každého dne, který následuje po dni, kdy se zákazník ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části výši 0,5 % denně a v případě nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění za každý den, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru, výši 0,1 % denně, a náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta, související s komunikací s klientem k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledků prodlení klienta, ve výši 750 Kč.

9. Z výzvy k úhradě a informace o zesplatnění ze dne 19. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejpozději do 3. 11. 2022.

10. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 7. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky ze smlouvy o zápůjčce za splatné ke dni 7. 11. 2022.

11. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni 12. 1. 2023 a z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění soud zjistil, že žalobce dlužnou částku a jednotlivé nároky vyčíslil částkou ve výši celkem 48.632,71 Kč, tak, jak ji uvedl v žalobě.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 12. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 9. 12. 2022 žalovanému odeslal.

13. Z odpovědi žalobce na výzvu soudu k předložení dokumentů užitých k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází, a to do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, které prokázalo, že v nich žalovaný není veden, a dále lustrací dokladu předloženého žalovaným (zřejmě myšleno občanského průkazu) v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Žalobce dle svého vyjádření vycházel především z informací, získaných od žalovaného, a dále z předložených výpisů z jeho účtu za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o zápůjčce a z výplatní pásky žalovaného za poslední měsíc před uzavřením smlouvy, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného až ve výši 18.800 Kč. Pro úplnost přehledu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného předložil žalobce žalovanému k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Dále žalobce ve svém vyjádření uvedl, že jako poskytovatel úvěru provedl prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů žalovaného především z údajů získaných z výpisu z účtu předloženého žalovaným a z formuláře o příjmech a výdajích shora. Scóringový systém vyhodnotil pravidelný měsíční příjem žalovaného na částku 16.601,75 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje průměrně na částku 8.075,65 Kč (včetně splátek stávajících půjček a úvěrů). Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji žalovaného činil 8.525,10 Kč (správně 8.526,10 Kč), při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 1.660,18 Kč pak zůstatková částka ve výši 6.864,92 Kč je dle žalobce dostačujícím finančním obnosem, který by měl žalovanému umožnit pokrýt zbývající nutné a běžné výdaje (domácnost, strava, případně doprava apod.). Proto byl žalovaný vyhodnocen jako bonitní pro půjčku se splátkou 1.660,18 Kč. Na základě svého obchodního rozhodnutí žalobce stanovil výši měsíční splátky na této vypočtené hranici, když v uzavřené smlouvě byla výše měsíční splátky sjednána na částku 1.631 Kč.

14. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 22. 3. 2022 na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl tvrzený čistý měsíční příjem 18.000 Kč, zdrojem jeho příjmů bylo jeho zaměstnání, do kterého nastoupil 9/2019, není ve zkušební ani výpovědní lhůtě, je zaměstnán na dobu určitou, výplata je mu zasílána na účet. Jeho měsíční výdaje tvořily pravidelné splátky půjček ve výši 3.000 Kč a průměrné měsíční výdaje (léky, tel. Služby, internet, a další, kromě nákladů na bydlení) ve výši 3.000 Kč. Jako druh jeho bydlení je uvedeno u rodičů, náklady na bydlení 0 Kč. Počet dětí do 26 let 0.

15. Z výplatní pásky žalovaného od plátce [právnická osoba] za měsíc leden 2022 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za toto období činila 18.800 Kč.

16. Z výpisu z účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022, soud zjistil, že za toto období počáteční zůstatek činil 9.196,53 Kč, konečný zůstatek 16.557,57 Kč, příjmy 232.341,69 Kč, výdaje 224.980,65 Kč. Připsaná nemocenská za období 1. 11. – 8. 11. 2021 činila 2.552 Kč, mzda připsaná dne 15. 12. 2021 činila 12.508 Kč, připsaná nemocenská za období 7. 12. – 9. 12. 2021 činila 954 Kč, mzda připsaná dne 14. 1. 2022 činila 17.364 Kč a mzda připsaná dne 15. 2. 2022 činila 14.642 Kč. Dále soud zjistil, že z tohoto účtu byly provedeny platby herním portálům (Chance.cz, Betorplus.cz, Tipsport.cz, Sazka.cz, herní-kupony.cz, vsadahrej.cz), a to za měsíc 12/2021 celkem 108 plateb v celkové výši 43.527 Kč, za měsíc 1/2022 celkem 99 plateb v celkové výši 45.739 Kč a za měsíc 2/2022 celkem 75 plateb v celkové výši 21.305 Kč.

17. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

18. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

29. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (osobní doklad – občanský průkaz předložený žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí), nebo jím zjištěné údaje špatně vyhodnotil. Žalobce tak dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. V případě posouzení předložených výpisů z účtů žalovaného, ve spojení s jeho výplatní páskou a čestným prohlášením o jeho příjmech a výdajích, žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalovaného, zaslaném na výzvu soudu, uvádí závěry, které jsou s údaji v těchto listinách obsaženými v přímém až zarážejícím rozporu, a to často i vzájemném (viz až úsměvný údaj o průměrných měsíčních výdajích žalovaného ve výši 3.000 Kč, resp. 6.000 Kč, resp. údaj o celkovém měsíčním příjmu žalovaného 18.000 Kč, uvedené v čestném prohlášení o příjmech a výdajích, ve srovnání s údaji o příjmech a výdajích žalovaného vyplývajícími z výpisu z účtu žalovaného za tři po sobě následující měsíční období předcházející žádosti o úvěr). Validita výsledků vyhodnocení bonity žalovaného skóringovým systémem žalobce se soudu jeví eufemisticky řečeno jako velmi sporná, či spíše správně nulová – vyhodnotil-li scóringový systém na základě předloženého výpisu z účtu žalovaného pravidelné měsíční výdaje žalovaného na částku 8.075,65 Kč, přičemž prostým aritmetickým průměrem na tomto účtu evidovaných výdajů činí tato částka 74.993,55 Kč (v případě příjmů pak tento rozpor činí částka 16.601,75 Kč vs částka 77.447,23 Kč), resp. pokud v rámci finanční analýzy, po vyhodnocení příslušným koeficientem, přiřazeným ve skóringovém systému, tento scóringový systém stanoví měsíční výdaje žalovaného za sázky na částku ve výši 252,26 Kč, přičemž z výpisu z účtu shora je zřejmé, že tyto výdaje činily za předmětná období částky 43.527 Kč, 45.739 Kč a 21.305 Kč, tedy v průměru částku 36.857 Kč, je až obdivuhodné, že žalobce argumentaci výstupy tohoto scóringového systému používá. Nadto dále údaj, uvedený v čestném prohlášení o příjmech a výdajích, o měsíčních pravidelných splátkách půjček žalovaného ve výši 3.000 Kč, resp. údaje o pravidelných, četných a vysokých výdajích žalovaného za sázky, vyplývající z výpisu z účtu žalovaného shora, jsou dle názoru soudu skutečnosti, které rovněž nepřisvědčují tomu, že by žalobce neměl nabýt (resp. v případě sázek shora přímo jednoznačně přisvědčují tomu, že by nabýt měl) pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutou zápůjčku řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o zápůjčce dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 31.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku nezaplatil žalobci ničeho, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 31.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 31.000 Kč za dobu od 13. 1. 2023 do zaplacení v odpovídající výši sazby 15 % ročně, neboť za toto období byl žalobcem požadován a žalobce na něj měl nárok (žalovaný již byl v prodlení) Soud má za to, že do prodlení se žalovaný dostal dnem 30. 11. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 7. 11. 2022, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání tato výzva byla doručena žalovanému dne 10. 11. 2022, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 29. 11. 2022, splatnost proto nastala dne 29. 11. 2022 a žalovaný je tak v prodlení od 30. 11. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni pololetí, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

35. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

36. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce sestávají jednak z části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.946 Kč, když žalobce sice zaplatil za soudní poplatek celkem částku ve výši 2.432 Kč, z toho však doplatek ve výši 486 Kč zaplatil na základě skutečnosti, že žalobu podal u místně nepříslušného Okresního soudu Brno-venkov, přičemž v důsledku postoupení spisu místně příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi již nebylo ve věci možné vydat elektronický platební rozkaz a došlo tak k nárůstu poplatkové povinnosti o částku 486 Kč. Tato skutečnost byla způsobena pochybením žalobce a nemůže tak jít k tíži žalovaného. Dále náklady řízení žalobce představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 3 a § 7 bod 5. a. t. sestávající z částky 3.060 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast na jednání dne 18. 7. 2024) včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., částku celkem 5.160 Kč. Dále žalobci náleží náhrada cestovného v souvislosti s dostavením se k jednání u soudu dne 18. 7. 2024 ve výši 3.637 Kč, a to za cestu z [adresa] a zpět osobním automobilem [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], při ujetí 498 km s kombinovanou spotřebou motorové nafty 4,4 l na 100 km, při průměrné ceně 38,70 Kč za 1 litr motorové nafty a při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy dle ustanovení § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., náhrada za promeškaný čas advokáta žalobce za 14 půlhodin strávených cestou k jednání u soudu a zpět ve výši 1.400 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 a. t., a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z částky 10.197 Kč ve výši 2.141,37 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 14.284,37 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 27,48 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 3.925,35 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).