5 C 97/2024 - 109

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 327.304,69 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 246.017,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 246.017,09 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 81.287,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68.816,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.244,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 327.304,69 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 12. 2023 do 2. 1. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 81.287,60 Kč ve výši 8,25 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení, úroku 10,9 % ročně z částky 327.004,69 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37.159,86 Kč k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], advokáta v Praze, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 10. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 22. 5. 2024, soudu doručeným dne 23. 5. 2024, podáním ze dne 13. 6. 2024, soudu doručeným dne 17. 6. 2024, a podáním ze dne 13. 8. 2024, soudu doručeným dne 19. 8. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 327.304,69 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 68.816,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.244,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 327.304,69 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 327.004,69 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalovanou došlo dne 8. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru (Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 8. 2. 2019 úvěr ve výši 400.000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků, s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 10,90 % p. a. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5.487,38 Kč, spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 489 Kč měsíčně, počínaje dnem 20. 3. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni 27. 1. 2021. O tomto byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 27. 1. 2021. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 s účinností ke dni 22. 11. 2021 postoupena žalobci, o tomto byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem zaslaným jí dne 9. 12. 2021. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 153.982,91 Kč, ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovanou na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 15. 7. 2024, soudu doručeným dne 17. 7. 2024, v němž uvedla, že se dostala dlouhodobě do špatné životní situace, momentálně je na mateřské dovolené a pobírá sociální dávky. Není schopna platit 14.000 měsíčně nebo 200.000 naráz, jak jí nabídl žalobce. Je schopna platit 1.650 měsíčně, je si vědoma, že svůj dluh musí zaplatit i s úroky. Na toto její vyjádření reagoval žalobce svým podáním ze dne 13. 8. 2024, soudu doručeným dne 19. 8. 2024, v němž uvedl, že splátky ve výši 1.650 Kč měsíčně jsou vzhledem k výši vymáhané pohledávky neadekvátní, pohledávka naroste každý měsíc na úrocích o více než 5.000 Kč, souhlasil by s měsíčními splátkami ve výši 14.000 Kč, pod ztrátou výhody splátek.

4. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem nesouhlasil, proto soud ve věci nařídil jednání na 3. 9. 2024. Současně žalovanou vyzval k vyplnění formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a k doložení listin prokazujících její dlouhodobě nepříznivou finanční situaci. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, v dalším průběhu řízení byla nečinná.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne 8. 2. 2019 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]. jako banka a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 400.000 Kč jako úvěr (z toho část ve výši 291.649,62 Kč a část ve výši 60.045,82 Kč, tedy celkem část ve výši 351.695,44 Kč, za účelem úplné úhrady dluhů žalované vůči bance, evidovaných na dvou úvěrových účtech, uvedených ve smlouvě o úvěru shora, zbývající část ve výši 48.304,56 Kč byla poskytnuta neúčelově) se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 10,90 % p. a., přičemž žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 664.543,79 Kč, a to ve 120 měsíčních splátkách, od první po předposlední ve výši po 5.976,38 Kč (včetně úhrady pojištění ve výši 489 Kč), poslední splátka (včetně pojištění) ve výši 10.239,57 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 20. 3. 2019.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalované u [právnická osoba]., č. 2019/1, a z platební historie žalované soud zjistil, že na tomto účtu byly dne 8. 2. 2019 zaevidovány platba ve výši 291.649,62 Kč, označená jako konsolidace, resp. první čerpání úvěru, platba ve výši 60.045,82 Kč, označená jako konsolidace, resp. další čerpání úvěru, a platba ve výši 48.304,56 Kč, označená jako převod na BU, resp. další čerpání úvěru, všechny na jméno žalované, odeslané na účty, uvedené ve smlouvě o úvěru shora.

8. Z výpisu z běžného účtu žalované u [právnická osoba]. uvedeného ve smlouvě o úvěru shora soud zjistil, že na tento účet byla dne 8. 2. 2019 připsána platba ve výši 48.304,56 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota].

9. Z přehledu provedených splátek, uvedeného v podání žalobce ze dne 13. 6. 2024, a z platební historie žalované soud zjistil, že žalovaná na předmětnou půjčku uhradila ve splátkách celkem částku ve výši 153.982,91 Kč.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 12. 2. 2021.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 – seznamu postupovaných pohledávek, z dohody ze dne 16. 11. 2021, z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 22. 11. 2021, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 a z podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že tato skutečnost byla žalované písemně oznámena.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2023, adresované žalované, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

13. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, právní předchůdce žalobce ve svém podání ze dne 22. 5. 2024 soudu sdělil, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o předmětný úvěr, a z informací zjištěných dotazem v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. V žádosti o úvěr žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 13.974 Kč a dále uvedla, že je od dne 1. 11. 2017 na dobu neurčitou zaměstnána jako pracovník v gastronomii u [právnická osoba], IČ [IČO], že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 20.000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobce porovnával její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů zjistil, že vůči právnímu předchůdci žalobce měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 200 Kč, a z externích zdrojů zjistil, že žalovaná neměla v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Do výdajů žalované byly započteny výdaje žalované doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr, kterým právní předchůdce žalobce konsolidoval dva interní závazky žalované, když výše nové splátky byla 5.487,38 Kč.

14. Z listiny Žádost o úvěr, Konsolidace půjček, ze dne 8. 2. 2019, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, počet vyživovaných osob 0, druh bydlení pronajatý dům/byt, pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 11. 2017, zaměstnána jako pracovník v gastronomii u firmy [právnická osoba] [adresa], není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 13.974 Kč, počet zdrojů příjmu 1, srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 20.000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, předložený doklad o hlavním příjmu: příjem z BÚ. Ve výčtu současných závazků klienta je uveden úvěr u [právnická osoba]., smlouva č. [hodnota], s měsíční splátkou ve výši 1.260 Kč, s celkovou částkou k doplacení 0 Kč, a úvěr u [právnická osoba]., smlouva č. [hodnota], s měsíční splátkou ve výši 4.321,49 Kč, s celkovou částkou k doplacení 0 Kč.

15. Z listiny Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 14. 5. 2024 od [právnická osoba]., soud zjistil stejné informace, jako z vyjádření právního předchůdce žalobce ze dne 22. 5. 2024 shora, a dále že banka hodnotila úvěruschopnost žalované individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Příjem žalované byl ověřen z doložených dokumentů žalované a dále případně subsidiárně z běžného účtu žalované, který by byl veden u banky za období delší než tři měsíce předcházející měsíci, v němž bylo požádáno o úvěr. Při výpočtu maximální měsíční splátky (MMS) byly od čistých měsíčních příjmů (13.974 Kč) odečteny splátkové výdaje (200 Kč) a životní náklady (8.063,04 Kč) a byla zjištěna výše MMS 5.710,96 Kč. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti vyhověno a byl poskytnut úvěr s měsíční splátkou ve výši 5.487,38 Kč, jímž byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 5.581,49 Kč, čímž byla žalované ulehčena její úvěrová zátěž. Dále je zde uvedeno, že deklarovaný i zjištěný čistý měsíční příjem žalované činí 13.974 Kč, toto bylo ověřeno z běžného účtu vedeného u úvěrujícího, počet zdrojů příjmu 1, rodinný stav žalované svobodná, druh bydlení pronajatý dům/byt, podíl na nákladech na bydlení činí 69,87 %, žalovaná nemá žádnou vyživovanou osobu. Čistý měsíční příjem domácnosti 20.000 Kč, dosavadní interní splátky 0 Kč, dosavadní externí splátky 200 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná i schválená výše úvěru 400.000 Kč, výsledná měsíční splátka 5.487,38 Kč. Dále je v příloze uvedeno, že žalovaná měla závazky ze smlouvy č. GEMBA1VWK3 ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) v celkové výši 289.895,75 Kč, s výší splátky 4.321,49 Kč, ze smlouvy č. GEMBA1YBLZ ([právnická osoba]) v celkové výši 60.000 Kč, s výší splátky 1.260 Kč, a ze smlouvy 00832082T v celkové výši 11.550 Kč s výší splátky 200 Kč.

16. Z výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalované u [právnická osoba]., za období 2/2018 až 1/2019 soud zjistil, že za období 2/2018 činil počáteční zůstatek 259,31 Kč, konečný zůstatek 316,81 Kč, obrat kredit 12.085 Kč, obrat debet -12.027,50 Kč. Za období 3/2018 činil počáteční zůstatek 316,81 Kč, konečný zůstatek 311,52 Kč, obrat kredit 22.218,01 Kč, obrat debet -22.223,30 Kč. Za období 4/2018 činil počáteční zůstatek 311,52 Kč, konečný zůstatek 256,45 Kč, obrat kredit 23.401,93 Kč, obrat debet -23.457 Kč. Za období 5/2018 činil počáteční zůstatek 256,45 Kč, konečný zůstatek 414,26 Kč, obrat kredit 17.938,31 Kč, obrat debet -17.780,50 Kč. Za období 6/2018 činil počáteční zůstatek 414,26 Kč, konečný zůstatek 312,28 Kč, obrat kredit 315.502,02 Kč, obrat debet -315.604 Kč, dne 27. 6. 2018 byla na účet připsána platba ve výši 300.000 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota], téhož dne byl proveden klientský výběr na jméno žalované ve výši 300.000 Kč. Za období 7/2018 činil počáteční zůstatek 312,28 Kč, konečný zůstatek 479,80 Kč, obrat kredit 17.651,01 Kč, obrat debet -17.483,49 Kč. Za období 8/2018 činil počáteční zůstatek 479,80 Kč, konečný zůstatek 496,83 Kč, obrat kredit 24.538,02 Kč, obrat debet -24.520,99 Kč. Za období 9/2018 činil počáteční zůstatek 496,83 Kč, konečný zůstatek 488,35 Kč, obrat kredit 20.115,01 Kč, obrat debet -20.123,49 Kč. Za období 10/2018 činil počáteční zůstatek 488,35 Kč, konečný zůstatek 125,88 Kč, obrat kredit 20.780,02 Kč, obrat debet -21.142,49 Kč. Za období 11/2018 činil počáteční zůstatek 125,88 Kč, konečný zůstatek 409,40 Kč, obrat kredit 20.047,01 Kč, obrat debet -19.763,49 Kč. Za období 12/2018 činil počáteční zůstatek 409,40 Kč, konečný zůstatek 767,27 Kč, obrat kredit 75.690,01 Kč, obrat debet -75.332,14 Kč, dne 17. 12. 2018 byla na účet připsána platba ve výši 60.000 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota], téhož dne byl proveden klientský výběr na jméno žalované ve výši 50.000 Kč. Za období 1/2019 činil počáteční zůstatek 767,27 Kč, konečný zůstatek 1.240,31 Kč, obrat kredit 34.072,63 Kč, obrat debet -33.599,59 Kč.

17. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

18. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

24. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

31. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

32. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

35. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi Ministerstva vnitra České republiky – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalované nevypovídá nic o její schopnosti splácet úvěr), nebo velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují, navíc výsledky tohoto šetření nebyly soudu ani sděleny, ani doloženy), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalované obsažené v žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Rovněž dle názoru soudu i ty skutečnosti, které vyplývají z žalobcem předložených dokumentů, nebyly řádně zohledněny. Co se příjmů žalované týče, soud z žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalované, a jako takové byly doloženy předloženými výpisy z běžného účtu žalované shora. Dále byl ve výše zmíněných listinách uveden příjem ve výši 20.000 Kč, označený jako čistý měsíční příjem domácnosti. Tento další příjem nebyl v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doložen, ani blíže konkretizován, specifikován, nebylo např. vůbec uvedeno, kdo měl tuto domácnost tvořit (žalovaná byla svobodná, bez vyživovací povinnosti), a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený. Ohledně výdajů žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny jako její měsíční výdaje pouze splátky konsolidovaných úvěrů u právního předchůdce žalobce ve výši celkem 5.581,49 Kč měsíčně, resp. ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora ještě externí splátka ve výši 200 Kč. Tamtéž jsou ostatní výdaje žalované uvedeny ve výši 0 Kč (přičemž už tato skutečnost se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu právního předchůdce žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalované). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora jsou jako další zdroj tohoto posuzování uvedeny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná konkrétní výše nákladů žalované na bydlení (nájem – jako druh bydlení uveden pronajatý dům/byt, resp. další výdaje s bydlením uvedené – náklady na energie apod.). Žalobcem ani jeho právním předchůdcem též nebyl nijak doložen ani zdůvodněn údaj o výši podílu žalované (69,87 %) na nákladech na bydlení, uvedený ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora. Rovněž skutečnosti, vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalované shora, zejména výše debetních obratů (tedy výdajů žalované) na tomto účtu, po celé výše popsané období (jeden rok) před poskytnutím úvěru značně převyšující částku výdajů, použitou při výpočtu MMS v rámci přezkumu úvěruschopnosti žalované, nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány. Stejně tak nebyly zohledněny další skutečnosti, vyplývající z výpisů na účtu žalované shora – po celou dobu popsaného období minimální konečné zůstatky na účtu v řádu nižších jednotek stokorun, kreditní i debetní obraty po celou popsanou dobu značně přesahující výši tvrzených příjmů i výdajů žalované, okamžité spotřebování na účet připsaných částek konsolidovaných úvěrů, poskytnutých v období bezprostředně předcházejícím poptávaní předmětného úvěru (17. 12. 2018, resp. 27. 6. 2018), přičemž dle názoru soudu se zjevně jedná o skutečnosti nesvědčící o schopnosti žalované splácet sjednané splátky poskytovaného úvěru, a ve spojení s faktem, že požadovaný úvěr měl být z větší části použit na splacení stávajících úvěrů žalované u právního předchůdce žalobce, ani o schopnosti plnit její dosavadní dluhy. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalované (kromě údajů o splátkách stávajících konsolidovaných úvěrů žalované, resp. externího úvěru ve výši splátky 200 Kč měsíčně, uvedených ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), nejsou jím zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované (dle listin shora) jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu faktický stav nepopisující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či přesněji si vůbec nelze představit), že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. (při pominutí výše citovaných splátek stávajících úvěrů) měla výdaje (označené jako ostatní nezbytné měsíční náklady) v uváděné výši 0 Kč měsíčně (přičemž tento údaj je navíc ve zjevném rozporu se skutečnostmi, vyplývajícími z údajů o pohybech na běžném účtu žalované shora). Dále rovněž skutečnost, že žalovaná v době žádosti o předmětný úvěr u právního předchůdce žalobce stále čerpala dřívější dosud nesplacené úvěry, jak vyplývá z žádosti o úvěr i ze smlouvy o úvěru shora, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V této situaci učiněný závěr, že je schopnost žalované splácet tento úvěr dostatečná (s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru a jeho měsíční splátky, když navíc ve smlouvě o úvěru dojednaná výše měsíční splátky úvěru a úhrady toutéž smlouvou sjednaného pojištění činí částku 5.976,38 Kč, která převyšuje samotným právním předchůdcem žalobce vypočtenou částku maximální měsíční splátky – MMS - ve výši 5.710,96 Kč), při absenci zohlednění předpokládaných skutečných výdajů žalované (na bydlení, stravu, dopravu, popř. jiných), se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný a účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

36. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 400.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 153.982,91 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 246.017,09 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 246.017,09 Kč za dobu od 3. 1. 2024 do zaplacení ve výši sazby 8,25 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná prokazatelně dostala právě až dnem 3. 1. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání tato výzva byla doručena žalované dne 21. 12. 2023, žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 2. 1. 2024, splatnost proto nastala dne 2. 1. 2024 a žalovaná je tak v prodlení od 3. 1. 2024. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,25 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

37. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

38. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t. sestávající z částky 9.620 Kč za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření žalobce z 13. 8. 2024 k podání žalované, účast na jednání před soudem dne 3. 9. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem 49.600 Kč. Dále náklady právního zastoupení žalobce sestávají z náhrady cestovních nákladů za cestu za účelem účasti na jednání dne 3. 9. 2024 z [adresa] a zpět, v celkové vzdálenosti 46 km (2 x 23 km), při průměrné spotřebě motorové nafty 9,5 l/100 km, při ceně morové nafty 38,70 Kč/l a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., celkem ve výši 410 Kč. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět v rozsahu dvou (2 x 1) půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, celkem ve výši 200 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí celkem 50.210 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50.210 Kč ve výši 10.544,10 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 60.754,10 Kč. Právní zástupce žalobce si dále vyúčtoval ještě odměnu za další dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (písemné podání ve věci samé ze dne 22. 5. 2024 a ze dne 13. 6. 2024) po 9.620 Kč za úkon, a za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření ze dne 2. 7. 2024) po 4.810 Kč za úkon, celkem tedy 24.050 Kč, a k nim náležející 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 900 Kč, tj. celkem částku ve výši 24.950 Kč. Tato částka však žalovanému nebyla přiznána, neboť písemná podání ze dne 22. 5. 2024 a ze dne 13. 6. 2024 byla podání, kterými žalobce pouze na výzvu soudu doplnil žalobní návrh, a vyjádření ze dne 2. 7. 2024 bylo pouze vyjádření žalobce k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, tedy úkon pouze procesní povahy. Dále žalobci náleží částka ve výši 13.093 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 73.847,10 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 50,32 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci, činí částku 37.159,86 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).