5 Ca 212/2008-147

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 27. února 2008, písemně vyhotovená dne 26. března 2008, sp.zn. 2008/388/vav/FTV, č.j. vav/2281/08, a sp.zn. 2008/387/vav/FTV, č.j. vav/2282/08, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobkyně se samostatně podanými žalobami domáhala zrušení rozhodnutí žalované označených v záhlaví rozsudku, kterými žalovaná v případě rozhodnutí označeného pod bodem 1 uložila žalobkyni 10 pokut ve výši 100.000,- Kč, celkem ve výši 1.000.000,- Kč, za porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „ZPRTV") a dále žalovaná uložila žalobkyni povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. V případě rozhodnutí označeného pod bodem 2 žalovaná uložila žalobkyni 6 pokut ve výši 100.000,- Kč, celkem ve výši 600.000,- Kč, za porušení téhož ustanovení ZPRTV a dále taktéž žalovaná uložila žalobkyni povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Při ústním jednání dne 15. května 2009 soud žaloby vedené pod sp.zn. 5 Ca 212/2008 a 5 Ca 213/2008 spojil ke společnému řízení, spojené věci jsou nadále vedeny pod sp.zn. 5 Ca 212/2008. Obě rozhodnutí se týkají totožných právních otázek a jejich skutkový základ je obdobný. Zalobkyně v žalobách uvedla, že žalovaná nepostupovala při rozhodování o výši sankcí v souladu se zákonem stanovenými kritérii a nezkoumala či nedostatečně zkoumala jejich naplnění či jeho míru. Dle § 61 odst. 2, 3 ZPRTV je třeba přihlédnout k povaze vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem kjeho zodpovědnosti vůči divácké veřejnosti, výše pokuty se stanoví podle závažnosti věci, míry zavinění, s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. O konkrétní povaze programu napadené rozhodnutí mlčí, neobsahuje ani údaj o postavení provozovatele na mediálním trhu, žalovaná ani nezkoumala míru odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, která je v případě zalobkyně nižší než v případě provozovatele veřejné služby, provozovateli veřejné služby však byla udělena sankce nižší než žalobkyni. Při absenci údaje o konkrétním postavení žalované na mediálním trhu závažnost věci dle názoru zalobkyně nelze dovodit ze samotného faktu, že se jednalo o opakovaná dílčí jednání. Opakování je u obchodních televizních sdělení pravidlem. Žalovaná měla dle názoru zalobkyně v rámci kritéria závažnosti věci zkoumat míru společenské škodlivosti daného způsobu provedení příslušného (domnělého) deliktu. Zalobkyně je přesvědčena, že společenská škodlivost sponzorování reklamních znělek je nulová a v důsledku toho i v případě naplnění formální stránky deliktu se nemohlo jednat o správní delikt, neboť nebude naplněna materiální stránka. Zalobkyně pokládá za odporující zákonu logiku, dle které je pokuta za strany žalované navyšována v závislosti na tom, zdaje v rámci jedné kampaně téhož sponzora použito více verzí (mutací) tzv. sponzorského vzkazu. Dle vzorce žalované pro určení výše trestu osoba A, která odvysílá lOOkrát ten samý sponzorský vzkaz, obdrží pokutu ve výši X, zatímco osoba B, která odvysílá v tom samém období 2krát různý sponzorský vzkaz ve prospěch téhož sponzora obdrží pokutu X dvakrát, přestože odvysílá 50krát méně obchodních sdělení než osoba A. Metoda je nespravedlivá a odporující zákonnému kritériu závažnosti věci. V důsledku těchto skutečností je dle zalobkyně rozhodnutí nejen nezákonné, ale i nepřezkoumatelné. Zalobkyně dále uvádí, že žalovaná vedla o tomtéž skutku více správních řízení a uložila za tentýž skutek napadeným rozhodnutím více (10) sankcí, přičemž jiným svým rozhodnutím uložila za tentýž skutek ještě dalších 6 sankcí. Skutková podstata deliktu dle § 60 odst. 1 písm. l) ZPRTV hovoří o nedodržení povinností, považuje tedy mnohost dílčích jednání za pravidlo. Všechna jednání, která lze charakterizovat jako nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů, představují jediný skutek, o kterém lze vést jediné řízení a za který lze uložit jedinou pokutu. Zalobkyně dále odkazuje na § 5 písm. g) ZPRTV, dle kterého rada monitoruje obsah rozhlasového a televizního vysílání. Žalovaná nahrává obchodní sdělení a provádí jejich analýzy, takže jí nic nebrání postupovat, jak je výše uvedeno (vést jedno řízení, uložit jednu pokutu, neobcházet zákonnou hranici). Žalovaná v minulosti pojímala jako jediný skutek typově stejná porušení zákona za zkoumaný časový úsek vysílání jednotlivého provozovatele, takto vnímal vymezení skutku i Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 28 Ca 241/2001. V současné době je praxí žalované naopak „kouskování" a vedení velkého množství správních řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že žalovaná posoudila všechna dílčí jednání jako jediný skutek a uložila pokutu v celkové výši 1.000.000,- Kč, to však není pravdou. Ke každému z dílčích jednání je přiřazena samostatná pokuta. Žalovaná tedy nejenže nepojímala věc jako jediný skutek, ale nepoužila ani absorpční zásadu a místo ní postupovala dle kumulační zásady, která v českém správním trestání nemá místo (rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 226/95). Žalobkyně navíc uvádí, že v úzké časové a věcné souvislosti vysílala sponzorské vzkazy u reklamních znělek v měsíci říjnu a listopadu 2007. V době zahájení řízení o znělkách vysílaných v listopadu 2007, 28. ledna 2008, ještě nebylo ukončeno správní řízení o znělkách vysílaných v říjnu 2007 (zahájeno 17. ledna 2008, v době kdy již žalovaná zaznamenala znělky vysílané v listopadu 2007). Žalobkyně ve vyjádření k předmětu správního řízení navrhla, aby o všech dílčích jednáních, o kterých se žalovaná dozvěděla před zahájením správního řízení, bylo vedeno jediné správní řízení. Žalovaná spojila řízení týkající se znělek vysílaných v listopadu 2007, ale na návrh žalobkyně učinit předmětem řízení i znělky vysílané v říjnu 2007 nereagovala. Namísto toho, v jediný den, uložila žalovaná vedle 10-ti pokut v napadeném rozhodnutí č. 1 za znělky vysílané v listopadu 2007 i 6 pokut za vysílané znělky v říjnu 2007 napadeným rozhodnutím č.

2. Žalobkyně z důvodu opatrnosti navrhuje pro případ, že by se soud s její argumentací neztotožnil, aby upustil od trestu či jej snížil. Společenská škodlivost vysílání oznámení o sponzorování reklamních znělek je nulová, kdyby byla stejná oznámení ve stejném množství přesunuta od reklamních znělek k jiným pořadům či servisním informacím, nikdo by proti nim ani teoreticky nemohl nic namítat. Žalobkyně dále vytýká hmotněprávní vady napadeného rozhodnutí, nesouhlasí s právní kvalifikací odvysílání předmětných sponzorských vzkazů. Žalobkyně je přesvědčena, že se nedopustila porušení zákona. Oznámení o sponzorování nenaplňuje definiční znaky reklamy (chybí určeno st k podpoře prodeje produktu, oznámení podporuje image značky či produktu, nikoli prodej). Jde o typ obchodního sdělení, které je méně agresivní než reklama, proto se zákonodárce rozhodl, že nebude před oznámeními o sponzorování diváky chránit, nestanovil povinnost takováto oznámení oddělovat od ostatního obsahu a nezatížil tato oznámení časovými limity. Nelze tedy hovořit o obcházení reklamních časových limitů, sponzorování pořadů není omezeno. Zákon omezuje možnost sponzorování pouze ve vztahu k určitým typům pořadů, u kterých je k takovému omezení dobrý důvod (dle § 53 odst. 2 ZPRTV). Výjimky obsažené v tomto ustanovení mají za cíl určitou liberalizaci, pokud se jedná o samostatné servisní informace, zejména o počasí, dopravě, časomíry, tyto servisní informace by totiž jinak musely být vzhledem ke své povaze považovány za zpravodajství a dopadla by tak na ně tíže zákazu sponzorování, ačkoli u nich k takovému zákazu neexistuje důvod. Kromě ochrany objektivity určitých typů pořadů zákon omezuje možnost sponzorovat televizní vysílání ve vztahu k určitým osobám, které by hypoteticky zvláště škodlivě mohly ovlivnit vysílaný obsah (§ 53 odst. 3 ZPRTV - producenti tabáku). Zákonodárce tedy žádným z ustanovení ZPRTV nesleduje cíl omezit počet oznámení o sponzorování, proto tak nemůže činit ani žalovaná, požadavek na zvýšení ochrany objektivity a vyváženosti zákazem sponzorování se týká jen zpravodajství a politické publicistiky, u žádných jiných částí vysílání nemá smysl. Postup žalované je neefektivní, může vést při konstantní poptávce jen k přesunu oznámení o sponzorování k jiným částem vysílání, z obrazovky však nezmizí a divák nic nezíská. Vzhledem k zásadě „co není zakázáno, je povoleno" jev právním státě vyloučené, aby jakákoli zákonná definice nějakého pojmu (definice sponzorování či pořadu) stanovila zákaz nějakého jednání (poskytnutí příspěvku na cokoli jiného než pořad). Žalobkyně nechápe, proč by na financování vysílání reklamních znělek, s nímž jsou spojeny náklady, nemohla použít příspěvek od třetí osoby; dle § 53 odst. 1 ZPRTV pak musí označit sponzora. Není pravdou, že reklamní znělka není obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená a nenaplňuje tak definici pořadu, obsahem oddělovacích reklamních znělek mohou být např. animované minipříběhy „pana Vajíčka". Reklamní znělky mají vnitřní konzistenci, nejsou obsahově závislé jedna na druhé, mají jasný začátek a konec a jsou celistvé. Existence obsahu znělky doplňujícího informaci „teď následuje reklama" nebo „reklama už skončila" nijak neovlivňuje oddělovací funkci znělek. Vzhledem k tomu, že obsahem oddělovací znělky může být i explicitní zobrazení brutálního násilí, pohlavního styku či Vulgarismus, by prohlášení znělky na „nepořad" vedlo k nežádoucím důsledkům, protože by žalovaná u těchto znělek zcela ztratila možnost sankcionovat ohrožení vývoje dětí a mládeže (§ 32 odst. 1 písm. g) resp. j) ZPRTV); tyto možnosti regulátora jsou vázány pouze na pořady a upoutávky. Každodenní pohled na sponzorovanou časomíru před večerním zpravodajským pořadem, vysílání sponzorovaných symbolických servisních informací o dopravě či počasí přesvědčuje, že v ČR není pravdou, že lze sponzorovat jen pořady. Znělka představuje informaci o začátku resp. konci reklamního bloku a lze ji proto považovat za servisní informaci srovnatelnou s informací o přesném čase, počasí či o vysílaných pořadech. Není zřejmé, proč by s touto informací mělo být zacházeno jinak než s ostatními servisními informacemi, zákon připouští sponzorované servisní informace nejen o vyjmenovaných kategoriích, ale také o čemkoli jiném (srv. § 53 odst. 2 ZPRTV). Aby mohly být ukládány sankce a působena tak provozovateli vysílání újmu, musí být zákonný zákaz zcela jasný. V žalobě proti rozhodnutí označenému pod bodem 2 pak žalobkyně navíc v podané žalobě namítá, že žalovaná zahájila správní řízení i přes uplynutí zákonné propadné lhůty. Ustanovení § 61 odst. 1 ZPRTV umožňuje žalované zahájit správní řízení o uložení pokuty nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy žalované byl doručen záznam vyžádaný dle § 32 odst. 1 písm. l) ZPRTV. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby regulátor jednal včas a byla tak zachována preventivní funkce správního řízení a trestání. Teologickým výkladem daného ustanovení lze dle žalobkyně dovodit, že v situaci, kdy žalovaná provádí průběžný monitoring obchodních sdělení a má tedy záznamy od okamžiku vysílání k dispozici, se uvedená tříměsíční lhůta počítá ode dne vysílání. Žalobkyně dále odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a ústní jednání v jiné věci, ze kterých dovozuje, že žalovaná obchodní sdělení ve vysílání celoplošných televizí nahrává. Dle žalobkyně neexistuje žádný důvod pro odlišný postup vůči provozovatelům, kteří byli požádáni o záznam, a provozovatelům, jejichž vysílání je monitorováno, zejména v tak důležité otázce. Provozovatel rozhodnutí regulátora, zda požádá o záznam či nikoli, nemůže ovlivnit. V právním státě nelze připustit výklad, dle kterého by regulátor svou nečinností mohl způsobit zásadní zpřísnění podmínek „trestní" odpovědnosti provozovatele. Z perspektivy provozovatele je situace, kdy má regulátor ve spisu svůj vlastní záznam a kdy má záznam od provozovatele naprosto shodná, neboť v obou případech regulátorovi nic nebrání v zahájení řízení a v důsledku běhu času dochází ke ztrátě speciálně preventivní funkce zásahu správního orgánu. K nevytváření těchto rozdílů vede i ústavně zakotvená zásada rovnosti a ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého má správní orgán dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobkyni doručeno 17. ledna 2008, tedy po uplynutí 3 měsíční lhůty od doby, kdy měla žalovaná záznam k dispozici. Žalobkyně dále uvádí, že výrok o nákladech řízení závisí na tom, zda žalobkyně porušila svou právní povinnost, k ničemu takovému nedošlo, a proto i jej považuje za nezákonný. Žalobkyně závěrem navrhuje zrušit napadená rozhodnutí ve všech výrocích. Žalovaná ve vyjádřeních k podaným žalobám uvedla, že trvá na tom, že zákon porušen byl a žalobkyně nedodržela povinnost jí stanovenou v ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV. Žalovaná uvádí, že ustanovení § 61 odst. 1 ZPRTV nelze považovat za obecné pravidlo; získá-li žalovaná záznam z jiného zdroje, uvedená lhůta se neuplatní. Rozdílný postup vůči provozovatelům, kteří byli požádáni o záznam, a těch, kteří jsou např. monitorováni, je dán přímo zákonem. Nejedná se o zpřísnění podmínek, provozovatel nemá porušovat zákon, není odůvodnitelné, aby spoléhal na tuto lhůtu. V odůvodnění napadených rozhodnutí jsou vyčerpávajícím způsobem popsány úvahy, které žalovanou vedly k uložení pokuty, včetně stanovení její výše. Žalovaná zohlednila obsah programu (komerčnost stanice), odpovědnost provozovatele za jeho vysílání, celoplošnost, vysokou sledovanost, závažnost s ohledem na opakované porušování. Žalovaná v současné době s ohledem na narůstající počet těchto deliktů zvažuje novou strategii, která by zohlednila nejen premiérová uvedení spotu, ale také počet repríz, v daném časovém období. Provozovatelé neberou zřetel na vydaná rozhodnutí, dochází k neustálému a opakovanému uvádění spotů, za které jsou sankcionování; přitom po žalované požadují slučování těchto skutků, udělení nízkých pokut a spojování správních řízení, čímž se snaží vyhnout zodpovědnosti za počet odvysílaných spotů. Žalovaná odmítá přistoupit na spojování správních řízení. K námitce rozdílného postihu jiného provozovatele, České televize, uvádí, že skutečně za období měsíce listopadu 2007 byly uloženy pokuty i České televizi, finanční sankce však byla shodná. K problematice tzv. mutací spotů žalovaná uvádí, že každý ze spotů má jinou podobu, liší se, jsou uváděny jako premiérové pod číslem své mutace. Každá mutace je jedinečná, proto žalovaná vede samostatné správní řízení pro každou jednotlivou verzi. Každé jednotlivé porušení zákona je správním deliktem a jako takové je sankciovatelné. Množné číslo v § 60 ZPRTV nepředvídá zároveň více porušení zákona než by bylo možno jej aplikovat. Rada může spojit správní řízení v souladu s § 140 správního řádu. Spojením vznikne jeden spis, vydané rozhodnutí obsahuje více výroků. V předmětném případě žalovaná spojila 10 řízení a vydala rozhodnutí o 12-ti výrocích. Postupovala s ohledem na judikaturu NSS (rozsudek 6 As 57/2004). S ohledem na tento judikát rozhodla, že účastník řízení porušil zákon v deseti případech, z nichž každý sankcionovala pokutou; při ukládání pohlížela na věc jako pokračující správní delikt vtom smyslu, že úhrnná výše částek uložených v jednotlivých případech nesmí překročit maximální sazbu pro daný správní delikt. Rozmezí dle ustanovení § 60 odst. 1 písm. l) ZPRTV je od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč, souhrnná výše pokuty činila 1 000 000 Kč. Žalobkyně od června 2007, kdy jí bylo doručeno upozornění na porušování ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV se stanovením lhůty k nápravě, ví že její jednání týkající se sponzorování reklamních znělek považuje žalovaná za škodlivé, v rozporu se zákonem, a do budoucna bude postihováno sankcí. Zpracování analýzy obchodních sdělení je časově náročné, pro lepší orientaci se zpracovává za měsíční období. Společenská škodlivost spočívá v obcházení zákona. Časový rozsah reklamy je omezen. Sponzorování časově omezeno není, nicméně je omezeno dalšími povinnostmi, které provozovatel musí dodržovat. Mimo jiné je to možnost sponzorování jen takových částí vysílání, u nichž to zákon dovoluje, tzn. pořady a servisní informace. Provozovatel obchází ustanovení o sponzorování - fakticky vysíláním reklamy, kterou ale jako takovou nedefinuje, a také tím neplní podmínky pro vysílání reklam. Reklamní znělka není pořadem ani servisní informací. Servisní informace má jiný charakter, jí zahajují a končí klasické znělky (např. počasí). Argumentace žalobce dovedena ad absurdum vede k závěru, že by bylo možné sponzorovat jak znělku počasí, tak počasí samotné, každé odděleně, jiným sponzorem. Znělka nemůže být ani pořadem, neboť nenaplňuje definiční znaky uvedené v § 2 odst. 1 písm. 1) ZPRTV. Nelze u ní mluvit o obsahu. Nelze nalézat ani znak celistvosti v pravém slova smyslu. Souslednost uvedení na obrazovce je pak pořad, reklamní znělka, blok reklam, reklamní znělka, pořad. Jestliže je sponzorovaná reklamní znělka reklamou, nedochází ve vysílání k žádnému oddělení pořadu od bloku reklam a schéma vypadá následovně: pořad, reklama, blok reklam, reklama, pořad. Tím dochází k porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV, neboť reklama musí být oddělena od ostatních částí programu. Reklamní znělka není pořad, ani servisní informace, jiné komponenty vysílání ovšem zákon sponzorovat nedovoluje. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Ze správních spisů zjistil soud následující, pro rozhodnutí o věci samé podstatné, skutečnosti: Přípisem ze dne 15. ledna 2008 oznámila žalovaná žalobkyni, že zahajuje správní řízení pro možná porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV, kterých se žalobkyně mohla dopustit tím, že odvysílala v měsíci říjnu 2007 následující označení sponzorů, která mohla být neoddělenou reklamou: - Allianz Pojišťovna, produkt autopojištění (mutace 1, premiéra 15. října 2007), - AMBIPUR, produkt 3volution (mutace 1, premiéra 16. října 2007), - GE Money Bank, produkt Expres půjčka (mutace 1, premiéra 13. října 2007), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 1, premiéra 1. října 2007), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 2, premiéra 1. října 2007), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 3, premiéra 1. října 2007). Oznámení o zahájení správního řízení bylo doručeno žalobkyni 17. ledna 2008. Správní řízení byla vedena pod sp.zn. 2008/36-41/vav/FTV. Žalovaná zároveň s oznámením o zahájení správního řízení vyzvala žalobkyni k vyjádření a vyzvala žalobkyni k zaslání kopií smluv, na základě kterých byly poskytnuty jednotlivé finanční příspěvky na konkrétní pořady. Přípisem ze dne 23. ledna 2008 oznámila žalovaná žalobkyni, že zahajuje správní řízení pro možná porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV, kterých se žalobkyně mohla dopustit tím, že odvysílala v měsíci listopadu 2007 následující označení sponzorů, která mohla být neoddělenou reklamou: - GE Money Bank, produkt Hypotéky (mutace 3, premiéra 1. listopadu 2007, 17 repríz), - GE Money Bank, produkt Hypotéky (mutace 4, premiéra 1. listopadu 2007, 25 repríz), - GE Money Bank, produkt Hypotéky (mutace 5, premiéra 2. listopadu 2007, 20 repríz), - GE Money Bank, produkt Hypotéky (mutace 6, premiéra 2. listopadu 2007, 22 repríz), - GE Money Bank, produkt Hypotéky (mutace 7, premiéra 20. listopadu 2007, 1 repríza), - Opavia, produkt Diskito (mutace 1, premiéra 1. listopadu 2007,42 repríz), - Radox (mutace 1, premiéra 16. listopadu 2007, 89 repríz), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 4, premiéra 1. listopadu 2007, 82 repríz), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 5, premiéra 1. listopadu 2007, 82 repríz), - Vodafone, produkt Sony Ericsson (mutace 6, premiéra 1. listopadu 2007, 82 repríz). Oznámení o zahájení správního řízení bylo doručeno žalobkyni 29. ledna 2008. Správní řízení byla vedena pod sp.zn. 2008/121-130/vav/FTV. Žalovaná zároveň s oznámením o zahájení správního řízení vyzvala žalobkyni k vyjádření a vyzvala žalobkyni k zaslání kopií smluv, na základě kterých byly poskytnuty jednotlivé finanční příspěvky na konkrétní pořady. Žalobkyně ve svých vyjádřeních k zahájení správního řízení uvedla své námitky totožně se žalobními námitkami. Dne 27. února 2008 žalovaná vydala rozhodnutí označené v záhlaví rozsudku pod bodem 1, č.j. vav/2281/08, sp.zn. 2008/388/vav/FTV, kterým v části A usnesením spojila správní řízení pod sp.zn. 2008/121-130/vav/FTV, spojená věc bude nadále vedena pod sp.zn. 2008/388/vav/FTV. V části B pod výroky I. až X. uložila žalobkyni 10 pokut, každou ve výši 100.000,- Kč, pro nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV, kterého se žalobkyně dopustila tím, že odvysílala v měsíci listopadu 2007 premiérově 10 označení sponzora reklamní znělky, popsaných v oznámení o zahájení správního řízení (viz výše), přičemž tato označení byla neoddělenou reklamou. Pod výrokem XI. žalovaná stanovila, že pokuta v celkové výši 1.000.000,- Kč je splatná do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Pod bodem

XII. Výroku žalovaná uložila žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Písemné vyhotovení rozhodnutí je datováno dne 26. března 2008. Téhož dne, 27. února 2008, žalovaná vydala rozhodnutí označené v záhlaví rozsudku pod bodem 2, č.j. vav/2282/08, sp.zn. 2008/387/vav/FTV, kterým v části A usnesením spojila správní řízení pod sp.zn. 2008/36-41/vav/FTV, spojená věc bude nadále vedena pod sp.zn. 2008/387/vav/FTV. V části B pod výroky I. až VI. uložila žalobkyni 6 pokut, každou ve výši 100.000,- Kč, pro nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV, kterého se žalobkyně dopustila tím, že odvysílala v měsíci říjnu 2007 premiérově 6 označení sponzora reklamní znělky, popsaných v oznámení o zahájení správního řízení (viz výše), přičemž tato označení byla neoddělenou reklamou. Pod výrokem VII. žalovaná stanovila, že pokuta v celkové výši 600.000,- Kč je splatná do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Pod bodem VIII. výroku žalovaná uložila žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Písemné vyhotovení rozhodnutí je datováno dne 26. března 2008. V odůvodnění svých rozhodnutí žalovaná uvedla, že z analýzy vysílání za měsíc říjen, resp. listopad 2007 zjistila, že žalobkyně odvysílala sponzorované reklamní znělky označené v oznámení o zahájení správního řízení. Tato označení spadající do kategorie reklam nebyla oddělena od ostatních částí programu tak, jak požaduje ZPRTV, čímž mohlo dojít k porušení zákona. Žalovaná konstatovala definici sponzorování dle § 2 odst. 1 písm. s) ZPRTV. Dále uvedla, že jak vyplývá z definice, sponzorský příspěvek lze poskytnout jedině k financování pořadu, nikoli jiného programového prvku. Zákonodárce jednoznačně stanovil hranice sponzorování. Žalovaná se dále zabývala otázkou, zda lze znělku reklamy, považovat za pořad či nikoliv. Uvedla, že dle § 2 odst. 1 písm. 1) ZPRTV je pořad obsahově souvislou, celistvou a časově ohraničenou částí televizního vysílání. Programový prvek plnící funkci oddělení bloku reklam (i ve formě izolované reklamy) lze pouze pracovně pojmenovat jako úvodní nebo závěrečnou znělku reklamy. Znělky reklam musí být dvě - úvodní a závěrečná, které nedílně patří jedna k druhé, a jsou přitom odděleny blokem reklam. Už tím, že znělky musí být dvě, není naplněn požadavek definice na celistvost. U znělky jako takové nemůžeme mluvit o jejím obsahu; je jakýmsi zažitým symbolem, který upozorňuje zejména na začátek pořadu nebo začátek a konec reklamního bloku, případně může být použita pro upoutávku na pořad. S přihlédnutím k významu a účelu znělky je patrné, že nemůže být samostatným pořadem. Pokud by navíc znělka reklamy měla být pořadem, došlo by k velmi nepřehledné situaci, kdy by reklama byla oddělena od ostatního vysílání speciálním pořadem. Žalovaná konstatovala, že znělka reklamy není a nemůže být pořadem; což na základě dané možnosti sponzorování pouze pořadů, nikoli dalších programových prvků, vylučuje znělku z předmětu zájmu sponzorů. Stejně tak reklamní znělka nemůže být ani servisní informací, kategorie servisních informací je zcela úzce omezena a vymezena v ust. § 53 odst. 2 ZPRTV k politicko-publicistickým a zpravodajským pořadům, kterých se celé cit. ustanovení týká. Dle názoru žalované není možné znělku reklamy považovat za servisní informaci k reklamě, která ani sama o sobě není pořadem. Jestliže v tomto konkrétním případě znělka sponzorem sponzorována byla, přestože zákon takové jednání nedovoluje, je nutné spot uvedený tímto způsobem považovat dle názoru žalované za reklamu. Vzhledem k velké příbuznosti obou termínů odvysílaný spot naplňuje znaky reklamy uvedené v § 2 odst. 1 písm. n) ZPRTV. Potom musí být dodrženy veškeré povinnosti stanovené provozovateli pro vysílání reklam, tedy i povinnost zřetelně každou reklamu oddělit od ostatního vysílání (§ 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV). Tuto povinnost žalobkyně nesplnila, reklamy nebyly žádným způsobem odděleny od ostatního vysílání. V souladu s ustanovením § 60 odst. 1 písm. 1) ZPRTV může žalovaná udělit pokutu ve výši od 5.000,- Kč do 2.500.000,- Kč. Žalobkyni bylo dne 19. července, resp. 26. září 2007, doručeno upozornění na porušování ust. § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV se stanovením lhůty k nápravě. Jestliže k nápravě ve stanovené lhůtě nedošlo, je žalovaná od tohoto data oprávněna každé další porušení cit. ustanovení postihovat pokutou. K porušení § 48 odst. 4 písm. a) ZPRTV došlo ve všech výše uvedených 10ti (resp. 6ti) případech, každý z nich byl pokutován částkou 100.000,- Kč. Vdaném případě se ale jednalo o naplnění jedné skutkové podstaty dílčími jednáními stejným subjektem obdobným způsobem provedení. Žalovaná v souladu se soudní judikaturou výše uvedené jednání pro stanovení výše pokuty posoudila jako jediný skutek a uložila pokutu v celkové výši 1.000.000,- Kč (resp. 600.000,- Kč). Výše pokuty byla stanovena v zákonném rozmezí a žalovaná byla vedena následujícími úvahami: žalobkyně provozuje celoplošné televizní vysílání, má tedy vysoký stupeň odpovědnosti vůči divácké veřejnosti. Jedná se o komerční program, kde zákon stanoví limity pro rozsah reklamy a provozovatel je povinen striktně dodržovat veškerá zákonná pravidla pro vysílání reklam a sponzorování pořadů, tedy dbát na odlišení obou institutů. Provozovatel je odpovědný za obsah vysílání, včetně zařazovaných označení sponzorů, s ohledem na tento fakt a již uložené upozornění na porušení zákona dřívějším jednání je míra zavinění v tomto případě vysoká. S přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného jednání, tj. celoplošný program a více než 70 % pokrytí obyvatelstva, z předmětného jednání dochází taktéž k finančnímu prospěchu provozovateli vysílání, nicméně jeho konkrétní výši není schopna žalovaná prokázat. S přihlédnutím k postavení účastníka na mediálním poli a ke skutečnosti, že správní delikt je tvořen deseti, resp. šesti dílčími jednáními ve zkoumaném měsíčním období, považuje žalovaná předmětné jednání za závažné porušení zákonných norem. Dle ustanovení § 60 odst. 1 písm. 1) ZPRTV byla uložena pokuta v celkové výši 1.000.000,- Kč (resp. 600.000,- Kč). Proti těmto rozhodnutím směřují žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal podle ustanovení § 75 s.ř.s. napadená rozhodnutí v mezích žalobami uplatněných námitek. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl přitom k závěru, že žaloby byly podány důvodně. K podstatě věci, tedy k otázce, zda jev souladu se zákonem o regulaci reklamy sponzorování reklamních znělek, soud uvádí, že předmětnou otázku již zdejší soud řešil například v rozsudku ve věci č.j. 10 Ca 301/2008-50 ze dne 5. března 2009. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, dle které reklamní znělka naplňuje definiční znaky pojmu pořad dle § 2 odst. 1 písm. 1) ZRR. Zákonem č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání jsou v ust. § 2 definovány základní pojmy pro účely tohoto zákona, a rozumí se mj.: a) rozhlasovým a televizním vysíláním prvotní šíření původních rozhlasových a televizních programů a služeb přímo souvisejících s programy, j) programem záměrné časové uspořádání jednotlivých rozhlasových nebo televizních pořadů a dalších částí vysílání, k) plnoformátovým programem televizní program obsahující pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací, který není zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy, 1) pořadem je obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část rozhlasového nebo televizního vysílání. Jak uvedl zdejší soud ve shora citovaném rozsudku, z uvedených a dalších dotčených ustanovení vyplývá, že televizní vysílání představuje šíření televizních programů provozovatelem vysílání, který program sestavuje, tedy záměrné časově uspořádá pořady a další části vysílání, přičemž podle obsahu zaměření pořadů a témat sestavených v programu se liší, zda jde o program plnoformátový nebo zaměřený na určitou skupinu (specializovaný). Pakliže obsahová náplň pořadu je při sestavení programu z jednotlivých pořadů určující pro druh programu a aspiruje upoutat pozornost diváka (se všeobecným či speciálním zaměřením), je zřejmé, že pod vymezení pojmu pořad (jako obsahově souvislé, celistvé a časově ohraničené části vysílání) nelze podřadit reklamní znělku (či jiné části vysílání), byť má obsahovou náplň a je časově ohraničena, což vyplývá z povahy produktu a technických premis vysílání jako takového. Vlastní však jí není, aby spoluvytvářela konkrétní druh programu se zaměřením na konkrétní diváckou obec. I proto podle názoru soudu zákon stanoví, že program tvoří pořady a další části vysílání, neboť při akceptaci výkladu žalobkyně by „další části vysílání" rovněž spadaly pod pojem pořad. Pakliže nadto zákon zvlášť stanoví pravidla pro reklamu (a teleshopping) a její zařazování do programu, a výslovně stanoví, že reklama musí být oddělena od ostatních částí programu, zásadně má být vysílána v blocích mezi jednotlivými pořady (§ 48 odst. 4 zákona) a dále pravidla pro přerušování pořadů reklamou a pro její časový rozsah, nelze než dospět k závěru, že reklamní znělka není pořadem, ale jde o prostředek, část vysílání, jejímž důvodem zařazení do programu je oddělení reklamy od ostatních částí programu, tedy od pořadů popř. jiných částí vysílání, jak zákon ukládá. Podle názoru soudu Rada správně poukázala na to, že přerušovat pořady jinými „pořady" (vyjma reklamy a teleshoppingu a vyjma naléhavých informací ve veřejném zájmu) zákon nepřipouští. Rovněž z definice sponzorování v ustanovení § 2 odst. 1 písm.l) zákona vyplývá, že jde o příspěvek k přímému nebo nepřímému financování pořadů za účelem propagace sponzora a to znamená, že takový příspěvek pokrývá z části či vůbec náklady na tvorbu (výrobu) pořadu a sponzor se s obsahovou náplní pořadu, jehož vznik podporuje, určitým způsobem identifikuje. Právě proto v ust. § 53 zákona jsou pak nastaveny meze pro provozovatele vysílání, který takový příspěvek přijímá, a je jeho povinností zajistit, aby obsah a čas zařazení sponzorovaného pořadu do vysílání nemohl být sponzorem ovlivněn a aby vlastní obsah sponzorovaných pořadů nepropagoval prodej, nákup atp. výrobků nebo služeb sponzora (§ 53 odst. 4, 5 zákona). Zákon v ust. § 53 odst. 2 výslovně zakazuje sponzorovat politicko-publicistické pořady a zpravodajské pořady (s výjimkou samostatných servisních informací), aby zcela vyloučil možné podezření z vlivu sponzora na obsah takového pořadu. Z uvedeného plyne, že pod pojem pořad nelze podřadit reklamní znělku, neboť tato nevykazuje určující znaky pořadu, a nelze ji proto ani sponzorovat. Závěr Rady soud proto shledal v souladu se zákonem. Soud nemá za to, že by uvedený výklad vedl k tomu, že není-li znělka pořadem, pak na reklamní znělku nedopadají zákazy a omezení stanovené zákonem pro vysílání pořadů, popř. reklamy, a teleshoppingu. Jestliže zákon „reklamní znělku" jako samostatnou část vysílání ani nedefinuje a považuje ji jen za prostředek oddělení reklamy od ostatních částí programu, pak logicky, vzhledem stanoveným zákazům a omezením pro vysílání pořadů a reklam, vůbec nepředpokládá, že by provozovatel vysílání do vysílání zařadil znělky obsahem odporující stanoveným pravidlům, tedy, že by znělka byla zpracována způsobem ohrožujícím např. fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí, nebo způsobem snižujícím úctu k lidské důstojnosti a pod. Zákonodárce musí předpokládat určitou míru rozumného chování a jednání adresátů právních norem, konsenzu s obecně nastolenými pravidly a pochopení jejich smyslu a účelu; slovní vyjádření normy chování tak nemůže postihnout veškeré nuance (či absurdity) jejího možného obcházení a výslovně je zakázat. Pokud jde o ustanovení § 53 odst. 2 ZPRTV lze uzavřít, že v tomto ustanovení uvedená výjimka ze zákazu sponzorování politicko-publicistických pořadů a zpravodajských pořadů, dle níž lze sponzorovat samostatné servisní informace, zejména o počasí, dopravě, časomíry ve vysílání sportovních pořadů a informací o přesném času, se vztahuje na pořady, kterými jsou právě a jen „samostatné servisní informace", když zákon uvozuje „...pořady, s výjimkou..." Jde o výjimku ze zákazu sponzorování pořadů, výjimku pak nelze vyložit extenzivním způsobem, byť výčet servisních informací není taxativní, ale je jen výčtem příkladným. Podle názoru soudu reklamní znělku nelze podřadit pod pojem „samostatné servisní informace"; samostatná servisní informace, jak název napovídá, je zvláštním druhem pořadu, jehož obsahem je zpráva o aktuální situaci (stavu) objektivního fenoménu (počasí, dopravě, času a pod.), obsah a účel zařazení znělky reklamy je odlišný. Znělka reklamy nevykazuje znaky „pořadu", tím méně „samostatnost". Soud proto nepřisvědčil ani námitce žaloby, že reklamní znělku lze podřadit pod pojem samostatné servisní informace a tudíž ji lze sponzorovat dle § 53 odst. 2 zákona. K žalobní námitce, že absorpční zásada měla být aplikována ve vztahu ke všem mutacím daných reklamních spotů jednoho subjektu, případně i ve vztahu k reklamním spotům jiných subjektů, soud poukazuje na dosavadní rozhodovací praxi, např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 As 52/2008-99 ze dne 29. 1. 2009, v něm Nejvyšší správní soud k otázce propojení řízení v rámci absorpční zásady považoval za postačující hodnocení městského soudu, že šlo o jiné mutace reklamního spotu, tedy o jiné zpracování reklamního spotu, za náležitý považoval závěr městského soudu, který dovodil, že nejen obsah reklamních spotů byl odlišný, ale odlišná byla i doba jejich odvysílání. V již zmíněném rozsudku 2 As 75/2008 pak Nejvyšší správní soud /s odkazem na rozsudek 6 As 57/2004/ uvedl, že při souběhu více správních deliktů (zde: vícečinný souběh) je analogické použití absorpční zásady (§ 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.) přípustné, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Tato žalobní námitka není důvodná. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o přestupcích za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Podle ust. § 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (který dopadá na řízení žalované), správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků. Spojení věci je tedy možné, nikoli povinné. V žalobě proti rozhodnutí označenému pod bodem 2 pak žalobkyně namítala, že žalovaná zahájila správní řízení i přes uplynutí zákonné propadné lhůty. Ustanovení § 61 odst. 1 ZPRTV umožňuje žalované zahájit správní řízení o uložení pokuty nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy žalované byl doručen záznam vyžádaný dle § 32 odst. 1 písm. 1) ZPRTV. Žalobkyně dovozuje, že v případech, kdy si žalovaná záznam nevyžádá, běží lhůta ode dne vysílání. Uvádí, že provozovatel rozhodnutí, zda žalovaná požádá o záznam či nikoli, nemůže ovlivnit. V právním státě dle žalobkyně nelze připustit výklad, dle kterého by regulátor svou nečinností mohl způsobit zásadní zpřísnění podmínek „trestní" odpovědnosti provozovatele. Dle § 61 odst. 1 ZPRTV pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. 1). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Z citovaného ustanovení tedy plynou pro správní řízení o uložení pokuty tři lhůty. Zejména je omezen čas, po který může žalovaná uložit pokutu, a to subjektivní lhůtou jednoho roku vázanou na nabytí povědomí o spáchání deliktu. Horní hranicí je pak objektivní dvouletá lhůta. Zároveň však zákon omezuje i možnost zahájení správního řízení lhůtou tří měsíců ode dne, kdy byl Radě doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. 1) ZPRTV (podle tohoto ustanovení má provozovatel povinnost uchovávat záznam vysílání a na žádost ho žalované poskytnout). Žalobkyně dovozuje, že pokud žalovaná monitoruje obsah vysílání u některých provozovatelů sama a nevyžaduje tak po nich záznam vysílání, dostávají se tito do horšího postavení oproti provozovatelům, jejichž vysílání žalovaná nemonitoruje. Tato námitka není důvodná. Monitoruje-li žalovaná sama obsah vysílání některých provozovatelů, činí tak v souladu se zákonem - dle ustanovení § 5 písm. g) Rada monitoruje obsah rozhlasového a televizního vysílání. Pokud u těchto provozovatelů žalovaná nevyžaduje záznam vysílání, nepočíná běžet tříměsíční lhůta daná citovaným § 61 odst. 1 ZPRTV, přičemž ale nelze hovořit o diskriminaci vůči některým provozovatelům. Takový postup žalované nemůže zasáhnout do subjektivních práv žalobkyně. Jak vyplývá z vyjádření žalované, tato sama monitoruje obsah vysílání nejvýznamnější provozovatelů, tedy celoplošných, ostatní provozovatelé jsou monitorování průběžně. Toto rozlišení provozovatelů na základě kritéria celoplošnosti má své opodstatnění zejména z hlediska postavení celoplošných provozovatelů, dopadu jejich vysílání a jejich společenské odpovědnosti. Žalobkyně dále pokládá za odporující zákonu logiku, dle které je pokuta za strany žalované navyšována v závislosti na tom, zda je v rámci jedné kampaně téhož sponzora použito více verzí (mutací) tzv. sponzorského vzkazu. Dle vzorce žalované pro určení výše trestu by osoba A, která odvysílá lOOkrát ten samý sponzorský vzkaz, obdržela pokutu ve výši X, zatímco osoba B, která odvysílá v tom samém období 2krát různý sponzorský vzkaz ve prospěch téhož sponzora obdrží pokutu X dvakrát, přestože odvysílá 5 Okřát méně obchodních sdělení než osoba A. Metoda je nespravedlivá a odporující zákonnému kritériu závažnosti věci. V důsledku těchto skutečností je dle žalobkyně rozhodnutí nejen nezákonné, ale i nepřezkoumatelné. Tato žalobní námitka je důvodná. Žalovaná ve výrocích napadených rozhodnutí uvádí v popisu skutků pouze údaj o premiérovém odvysílání daného reklamního spotu (mutace). Je však zřejmé, že pokud je daný reklamní spot v daném měsíci opakovaně reprízován, jedná se pokračující správní delikt. Jako takový musí být v rozhodnutí dostatečně konkrétním způsobem vymezen. Jednoznačné vymezení skutku, za nějž je ukládán trest, je dále nezbytné zejména z hlediska aplikace zásady ne bis in idem - nabytím právní moci rozhodnutí, kterým je uložena sankce za konkrétní delikt, vzniká v této věci překážka věci rozhodnuté, neboli žalobce již nemůže být znovu postižen za totožné jednání. Proto je nezbytné, aby rozhodnutí o uložení sankce dostatečně konkrétním způsobem vymezovalo spáchaný skutek, neboli rozhodnutí o správním deliktu musí obsahovat natolik konkrétní vymezení skutku, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným. Žalovaná tedy ve výroku postihla žalobkyni pouze za premiérová odvysílání spotů a nikterak neupřesnila, zda žalobkyně odvysílala reklamní spoty i později. V odůvodnění napadených rozhodnutí pak žalovaná sice uvádí počty repríz daných spotů, žádným způsobem knim však nepřihlíží při stanovení výše sankce. Dle ustanovení § 61 odst. 3 ZPRTV má žalovaná přihlédnout k závažnosti věci. V daném případě je nepochybně hledisko počtu repríz daných spotů podstatným kritériem a mělo by být vzato v úvahu při uvážení o výši sankce - nikoliv zanedbatelným faktorem je i skutečnost, že v souvislosti s počtem repríz daného sporu zásadním způsobem stoupá i zisk provozovatele z této nedovolené činnosti. I příklad uváděný žalobkyni ilustruje, že při mechanickém pokutování každého „premiérového" spotu stejnou částkou, bez ohledu na počet repríz daného spotu, může žalovaná snadno dospět ke zřejmě nespravedlivým závěrům. Je zřejmé, že jiná bude závažnost věci v případě, že spot byl vysílán pouze jednou, oproti případu, kdy došlo k repríze ve stovkách případů. Z hlediska postupu žalované by však patrně oba případy byly postihnuty totožnou sankcí. Žalobou napadená rozhodnutí jsou dále vnitřně rozporná, neboť z výroku vyplývá, že žalovaná trestá více skutků žalobkyně (10, resp. 6 premiérových odvysílání předmětných spotů), za které následně ukládá 10, resp. 6 pokut, každou ve výši 100.000,- Kč. V odůvodnění pak ale žalovaná uvádí, že k porušení zákona „došlo ve výše uvedených 10ti (resp. 6ti) případech, každý z nich byl pokutován částkou 100.000,- Kč. V daném případě se ale jednalo o naplnění jedné skutkové podstaty dílčími jednáními stejným subjektem obdobným způsobem provedení. Rada uvedla, že v souladu se soudní judikaturou výše uvedené jednání pro stanovení výše pokuty posoudila jako jediný skutek a uložila pokutu v celkové výši 1.000.000,- Kč (resp. 600.000,- Kč)." Žalovaná tak na jednu stranu v souladu s výše uvedeným výkladem pokutuje každou z mutací reklamních spotů zvlášť, byť neuvádí údaje o následných reprízách a nedostatečně tak konkretizuje skutek, na druhou stranu pak uvádí, že jednání žalobkyně posoudila jako jeden skutek a uložila pokutu v celkové výši. Je zde tedy zřejmý rozpor odůvodnění s výrokem, resp. žalovaná nedostatečným způsobem vyložila, jak pohlíží na předmětné jednání žalobkyně a co přesně považuje zajeden skutek, který trestá. Také tato žalobní námitka je důvodná. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná měla vyhodnotit jednotlivé odvysílané „reklamní znělky" a dle jejich obsahu učinit závěr, zda se jedná o reklamu či sponzorský vzkaz a poté uložit pokutu buď za nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam nebo sponzorovaných pořadů. Na základě všech shora uvedených skutečností Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení. Soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). Žalovaná je právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobkyní zaplacené soudní poplatky z podaných žalob v částce 4.000,- Kč.