Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

5 Ca 99/2004-120

Rozhodnuto 2006-05-31

Právní věta

Provize zaplacená za zprostředkovatelskou činnost (§ 642 a násl. obchodního zákoníku) je výdajem ve smyslu § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, za předpokladu, že daňový subjekt uzavřel smlouvu v důsledku činnosti zprostředkovatele, jenž příležitost k uzavření smlouvy se třetí osobou vytvořil. Je na daňovém subjektu, aby prokázal, jakou činnost vedoucí k vytvoření příležitosti k uzavření smlouvy vyvíjel zprostředkovatel vůči němu; zjišťování toho, jakou činnost vykonal zprostředkovatel vůči třetím osobám (obchodním partnerům daňového subjektu), je povinností správce daně (§ 31 odst. 2 zákona ČNR. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

Rubrum

Provize zaplacená za zprostředkovatelskou činnost (§ 642 a násl. obchodního zákoníku) je výdajem ve smyslu § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, za předpokladu, že daňový subjekt uzavřel smlouvu v důsledku činnosti zprostředkovatele, jenž příležitost k uzavření smlouvy se třetí osobou vytvořil. Je na daňovém subjektu, aby prokázal, jakou činnost vedoucí k vytvoření příležitosti k uzavření smlouvy vyvíjel zprostředkovatel vůči němu; zjišťování toho, jakou činnost vykonal zprostředkovatel vůči třetím osobám (obchodním partnerům daňového subjektu), je povinností správce daně (§ 31 odst. 2 zákona ČNR. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

Výrok

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Jaromíra Sklenáře v právní věci žalobce: BMC, akciová společnost, Na Květnici 713/7, Praha 4, zast.: JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, Praha 1, Dlouhá 16, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 1. 2004, čj. FŘ-11346/12/02, takto:

Odůvodnění

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m. Prahu dne 21. 1. 2004, čj. FŘ- 11346/12/02, se zrušujea věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7117 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, JUDr. Pavla Sedláčka, advokáta.

Poučení

Rozhodnutím označeným v záhlaví rozsudku zamítl žalovaný odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru č. 1020000242 na daň z příjmů právnických osob za rok 1997 ve výši 10 378 290 Kč, vydanému dne 7. 5. 2002 Finančním úřadem pro Prahu 4 na základě výsledků daňové kontroly uvedených ve zprávě čj. 123390/02/004932/5959. Správce daně ze základu daně vyloučil náklady ve výši 26 610 230 Kč, dle poplatníka vynaložené na úhradu zprostředkovatelských služeb poskytnutých společností TCHECOMALT GROUP, a. s. (dále jen TG). V odůvodnění svého rozhodnutí zmínil žalovaný důvody odvolání, v němž odvolatel namítal, že v souladu s ust. § 31 odst. 9 z. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále daňový řád), oprávněnost zahrnutí těchto nákladů do základu daně prokázal, správce daně však v rozporu s ust. § 2 odst. 3 daňového řádu zásadní skutečnosti a předložené důkazy nebral v úvahu. Správce daně označil zprostředkovatelské smlouvy za zastřené právní úkony, přesto v rozporu s ust. § 31 odst. 8 písm. b) daňového řádu tuto svou právní domněnku neprokázal. Žádné důkazy nejsou ve zprávě o kontrole uvedeny, tvrzení uvedená v kontrolní zprávě nejsou v rozporu s ust. § 32 odst. 3 daňového řádu odůvodněna. V doplnění odvolání ze dne 18. 9. 2002 odvolatel navrhl provedení svědeckých výpovědí zaměstnanců či statutárních zástupců společnosti TG (ing. Falge, ing. Pavlů, Mgr. Novotný a ing. Faltýnek) a navrhl využít informace a důkazy poskytnuté při kontrole DPH. V souvislosti s provedenými úkony a s údaji obsaženými ve svědeckých výpovědích pak v doplnění odvolání ze dne 23. 10. 2002 poplatník zejména vysvětloval záměr a vznik skupiny TG. Uvedl, že cílem bylo vytvořit silnou skupinu zpracovatelských subjektů, projekt byl realizován za finanční podpory IPB a. s., v pozici řídící společnosti v holdingové skupině byla společnost TG, která přijala úvěr na nákup podílů ve společnostech skupiny a následně generovala finanční prostředky k jeho splácení. Podnikatelskou činnost vyvíjela na bázi vlastních aktivit svými pracovníky, v případě společnosti BMC šlo zejména o služby v oblasti zprostředkování a poradenství. Tehdy platná právní úprava jiné vztahy v holdingové skupině neumožňovala, neboť v ČR absentovala úprava „koncernového práva“ obsažená až v novele obchodního zákoníku platné od 1. 1. 2001. IPB, a. s. jako majoritní vlastník skupiny prosadila danou strukturu vztahů a finančních toků ve skupině. Součástí finančních toků byly i platby řízených společností za služby prováděné podle smluv o zprostředkování TG jako společností řídící. Správce daně ostatně strukturu právních vztahů nezpochybnil, tedy neshledal, že by smlouvy o zprostředkování byly v rozporu se zákonem. Poplatník dále dovozoval, že neměl-li správce daně námitky u zdanitelných plnění v případě kontroly DPH, nelze právní akty a postup poplatníka v případě daní z příjmů posoudit odlišně. Došlo by totiž k porušení zásad rovného postavení daňového subjektu, neboť formální rozdíly v zákonné úpravě a terminologii nemohou vést k dodatečnému vyměření jedné daně a druhé nikoliv. Poukázal na to, že za účelem prokázání svých tvrzení předložil již při daňové kontrole písemné důkazy, jako zápisy z jednání organizovaných společností TG osvědčující rámcové činnosti této společnosti ve prospěch naplnění zprostředkovatelských smluv, navrhl i výpovědi svědků, z nichž zejména vyplývá, že obchodní oddělení TG mělo provádět činnost nezbytnou pro naplnění zprostředkovatelských smluv, tj. vyhodnocení marketingových informací, sjednání obchodních podmínek připravovaných smluv, optimalizaci cen, výběr množství a kvality komodit, přípravu optimálního financování, podílení se na cenové politice, lobování v oblasti dotačních a subvenčních titulů pro udržení konkurenceschopnosti cen zejména v mezinárodním obchodě; společnost TG disponovala k výkonu těchto činností odborným personálem i technickým zázemím. V daném případě nebyly uzavřeny žádné zprostředkovatelské smlouvy na zprostředkování nových obchodních partnerů, jak to správce daně podsouval poplatníkovi svými otázkami v daňovém řízení. Výpovědi svědků a zaměstnanců při tom jednoznačně prokazují, že TG činnosti dle uzavřených smluv vykonávala, svědecké výpovědi nelze z daňového řízení vyloučit i proto, že z důvodů prohlášení konkurzu na společnosti TG by kompletní doplnění důkazních prostředků u této společnosti bylo neefektivní. Poplatník dále poukázal na to, že TG obdobné služby prováděla i v roce 1998, kdy však bylo od uzavření zprostředkovatelských smluv upuštěno a TG si finanční prostředky opatřila půjčkou od poplatníka, i tato skutečnost dle mínění poplatníka prokazuje reálný, nikoli fiktivní výkon služeb TG. Odvolatel byl na zprostředkovatelských službách závislý, struktuře holdingu se podřídil ve vlastním zájmu, seskupení pro něj znamenalo výhodu v dostupnosti ke komoditám s nimiž dříve neobchodoval i v dosažení cenové nabídky, která by obstála ve světové konkurenci; obchodoval zejména v oblasti exportu a importu zemědělských komodit. Po prohlášení konkursu na TG se podniky ve skupině staly součástí jiných holdingových struktur a realizace obchodních případů probíhá obdobně. I to je nepřímým důkazem o nezbytnosti fungování v rámci větších celků. Obchodování s předmětnými komoditami se totiž odehrává mezi téměř ustáleným spektrem subjektů, jejichž konkurenční výhodou je jejich provázanost s prvovýrobou a zpracováním a spojení s bankami, rychlé vyhodnocování potřeb trhu, apod. Chování podniků v takových uskupeních může při odhlédnutí od širších souvislostí vyvolat dojem, že jde o činnost na hranici nedovoleného snižování základu daně, znalosti tržních principů a činnost subjektů v rámci holdingu je tak nutno konfrontovat s platnou daňovou jurisdikcí a zjišťovat její skutečné porušení. Poplatník pak opětovně poukázal zejména na negativní výsledek daňové kontroly DPH v identické věci na základě identických důkazů. V dalším doplnění odvolání ze dne 22. 9. 2003 předložil protokol sepsaný dne 30. 1. 2002 před FÚ v Prostějově. V dalším doplnění odvolání ze dne 13. 10. 2003 shrnul pozici BMC a TG, poukázal na to, že neměl a do současné doby nemá vytvořeno zázemí k provádění vlastní obchodní politiky. Namítl, že správce daně se uchýlil k vlastnímu výkladu zprostředkování, nebral v úvahu, že spočívalo v zajištění příležitosti uzavřít smlouvu, porušil principy formální logiky a kontrolní nález směřoval k účelovému odůvodnění, že zprostředkovatel nezajistil žádné nové subjekty pro uzavření smluv. To však neodráželo obsah daných smluvních vztahů. Charakterem odůvodnění kontrolní zprávy správce daně fakticky uzavřené smlouvy označil za fiktivní, z toho však pro správce daně vyplývá povinnost dle 31 odst. 8 daňového řádu tuto právní domněnku prokázat. V posledním doplnění odvolání ze dne 14. 11. 2003 odvolatel navrhl jako důkazní prostředek vyjádření auditora, vyjádření auditora ze dne 18. 11. 2003 pak dne 19. 11. 2003 správci daně předložil. K důvodům odvolání žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že odvolatel uzavřel s TG dvě zprostředkovatelské smlouvy. Předmětem první smlouvy ze dne 21. 1. 1997 byl závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl možnost uzavřít kupní smlouvy na nákup sladu vhodného pro export o objemu min. 25 000 tun v období do 1. 4. 1997 v požadované kvalitě. Předmětem druhé smlouvy ze dne 1. 4. 1997 bylo vyvíjení takových činností, aby společnost BMC měla možnost uzavřít kupní smlouvy na nákup sladu o objemu min. 75 000 tun v období od 1. 4. 1997 do 31. 12. 1997, smlouva uvádí i služby spojené se zprostředkováním, které žalovaný vyjmenoval. Dále žalovaný poukázal na výzvu čj. 256530/01/004932/5959, jíž správce daně odvolatele vyzval, aby v případě obou smluv prokázal množství exportovaných tun sladu a aby doložil, jaké konkrétní nákupy sladu byly zprostředkovány. Na tuto výzvu poplatník předložil doklady o objemu nakoupeného sladu od Obchodních sladoven Prostějov a od Sladoven Hodonice a doklady o exportu sladu (smlouvy, faktury, JCD). Protože s těmito subjekty odvolatel obchodoval již dříve, správce daně jej žádal, aby prokázal, že dokládané obchody zprostředkovala společnost TG, a aby doložil, jaké konkrétní aktivity společnost TG vyvíjela. Předloženými doklady totiž poplatník dokládal uskutečnění exportu zboží, neprokazovaly však konkrétní zprostředkovatelské služby. Doklady o exportu zboží správce daně neosvědčil jako důkaz skutečného poskytnutí zprostředkovatelských služeb. Správce daně dožádal místně příslušného správce daně daňového subjektu TG, jímž byl FÚ v Prostějově, dožádání se týkalo uvedených zprostředkovatelských smluv a zjištění, jaký konkrétní nákup sladu pro export byl dle těchto smluv zprostředkován, jakými důkazními prostředky toto lze doložit, jakým způsobem byla proúčtována poskytnutá provize a jaká daňová povinnost na dani z příjmů byla společností TG vykázána. Dožádaný FÚ provedl dne 30. 1. 2002 u TG místní šetření a sepsal o tom protokol, jehož přílohou jsou uvedené zprostředkovatelské smlouvy a k nim vztahující se kopie faktur vystavených společností TG, tj. faktury č. 97101, 97102, 97104 a 97195. Jiné důkazní prostředky nebyly společností TG předloženy s odůvodněním, že nejsou k dispozici, neboť pracovníci obchodního oddělení již ve společnosti nepracují. Součástí dožádání bylo daňové přiznání TG na dani z příjmů za rok 1997 s vykázanou nulovou daňovou povinností. Žalovaný uvedl, že oba zúčastněné subjekty předmětné obchodní operace správně proúčtovaly, to však poskytnutí zprostředkovatelských služeb neprokazuje. Postup subjektů měl podstatný dopad na jimi vykázaný základ daně, poskytovatel vykázal základ daně nula po odečtení daňové ztráty, u příjemce došlo ke snížení základu daně. Poplatník neoprávněně snížil základ daně, proto správce daně dne 7. 5. 2002 vydal dodatečný platební výměr, proti němuž se poplatník odvolal. Dále žalovaný zmínil obsah svědeckých výpovědí svědků navržených v doplnění odvolání ze dne 18. 9. 2002 a vyslechnutých dne 3. 10. 2002 a 16. 10. 2002. Ing. Jaroslav Faltýnek v roce 1997 oblast sladu neřešil, ke konkrétním zprostředkovatelským službám se proto nevyjádřil. Ing. Dušan Falge uvedl, že TG pro odvolatele nezprostředkovala žádné nové odběratele. Vzhledem ke změněným podmínkám na trhu by však nemohla bez zprostředkovatelských služeb dlouhodobě plnit své úkoly a ztrácela by pozice na trhu. Ke konkrétním zprostředkovatelským službám se rovněž nevyjádřil s odůvodněním, že v té době nebyl zaměstnancem společnosti TG (v roce 1997 působil jako ředitel a předseda představenstva BMC). Tento svědek uvedl, že vzhledem k nové situaci na trhu bylo třeba vytvořit nový projekt, cílem byla koncentrace obchodní činnosti ve společnosti TG, smlouva o zprostředkování byla přechodným řešením zapadajícím do rámce postupných kroků, které tehdejší právní úprava umožňovala. Ing. Pavlů na otázky týkající se konkrétních zprostředkovatelských aktivit TG odpověděl, že zprostředkovatelské služby zajišťovali pracovníci TG, kteří vykonávali všechny činnosti potřebné pro uzavření smluv a že další skutečnosti jsou uvedeny v protokolu k DPH. Žalovaný však zjistil, že v protokolu k DPH ze dne 29. 8. 2002 tomuto svědkovi otázky vztahující se k roku 1997 nebyly položeny. Mgr. Novotný jako svědek vypověděl, že na otázku týkající se nových dodavatelů sladu odpovědět nemůže, protože v té době pracoval u TG jako manager jakosti, měl na starost úzký okruh činností, připravoval podkladové materiály k jednáním o smlouvách týkající se jakosti sladu. Dále uvedl, že za jakost odpovídal dodavatel, dle jeho tvrzení by však bez činnosti TG odvolatel uvedené informace nemohl získat. K tomu žalovaný poznamenal, že šlo o dřívější obchodní partnery a stabilní trh. Žalovaný dále uvedl, že svědkové nepředložili ke svým tvrzením žádné doklady svědčící k prokázání realizace konkrétních zprostředkovatelských služeb, opětovně tedy bylo naplnění smluv dokládáno tvrzením bez důkazních prostředků. Samotný export realizaci zprostředkovatelských smluv neprokazuje. Dále žalovaný uvedl, že správce daně poplatníka vyzval k uvedení nových obchodních partnerů zprostředkovaných TG proto, aby doložil, proč musel využívat zprostředkovatelských služeb za situace, kdy obchodoval se stejnými partnery. Ze strany správce daně tedy nešlo o účelový postup, jak namítá odvolatel. Poplatník svou důkazní povinnost dle § 31 odst. 9 daňového řádu nesplnil, neboť svá tvrzení nedoložil žádným dokladem, který by mohl být osvědčen jako důkaz. Správce daně neporušil ust. § 32 odst. 3 daňového řádu, kontrolní zjištění jsou uvedena ve zprávě o daňové kontrole projednané s poplatníkem dne 22. 4. 2002, který vyjádřený nesouhlas s kontrolním zjištěním blíže nezdůvodnil. Daňové řízení bylo vedeno v součinnosti s poplatníkem, který měl dostatek prostoru k předkládání důkazních prostředků. Podle § 31 odst. 4 daňového řádu je v pravomoci správce daně osvědčit, které z důkazních prostředků se staly důkazem. Správce daně neporušil ani ust. § 31 odst. 2 a 3 daňového řádu, zjišťoval totiž všechny skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Neporušil ani ust. § 31 odst. 8 daňového řádu, neboť zpráva o daňové kontrole neoznačuje uzavřené zprostředkovatelské smlouvy jako zastřené právní akty. Daňové řízení směřovalo k prokázání daňově účinných nákladů, neboť cílem daňového řízení je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy státu (§ 2 odst. 2 daňového řádu). Zájmy státu jsou v daňovém řízení prioritní a správce daně není povinen sám vyhledávat důkazní prostředky ve prospěch daňového subjektu, které daňový subjekt nepředložil, ač k tomu byl správcem daně vyzván. Neprokáže-li daňový subjekt jím tvrzené skutečnosti, nelze přenášet důkazní břemeno na správce daně, požadovat, aby sám důkazní prostředky opatřil, případně dovozovat, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění. Správce daně v průběhu daňového řízení nezpochybnil poplatníkem tvrzené skutečnosti týkající se struktury TG, vlivu IPB, a. s., přijatého úvěru a nutnosti generovat prostředky na jeho splácení, ani netvrdil, že zprostředkovatelské smlouvy byly uzavřeny v rozporu se zákonem. Cílem řízení bylo, aby poplatník prokázal, že předmět zprostředkovatelských smluv byl poskytnut a v čem spočíval. Tyto skutečnosti nebyly prokázány, a to ani vyjádřením auditora ze dne 18. 11. 2003, ten pouze ověřil správnost zaúčtování účetních operací ve vazbě na účetní předpisy a nezkoumal naplnění skutkového stavu proúčtované operace. Důkazem není ani argument, že systém holdingového uspořádání odpovídal tehdy platné právní úpravě. Zmiňuje-li poplatník právní úpravu platnou od 1. 1. 2001, má zřejmě na mysli § 190a obchodního zákoníku - Smlouva o převodu zisku, kdy se ovládaná osoba zavazuje převést zbylý zisk ovládající osobě. Tento převáděný zisk je však podle § 25 odst. 1 písm. m) zákona o daních z příjmů u ovládané osoby nedaňovým nákladem a převáděná částka je již částkou zdaněnou ovládanou společností srážkovou daní podle § 36 odst. 2 písm. a) bod 10 téhož zákona. Absencí této právní úpravy v roce 1997 nelze odůvodnit zákonnost postupu poplatníka, tento postup nebyl a není v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o daních z příjmů ani obchodního zákoníku v platném znění upravujících fungování podniků ve skupině a jejich daňový režim. Důkazní prostředky obsažené ve spisovém materiálu vztahujícím se k DPH, jejichž použití poplatník navrhl v odvolání, měl správce daně i odvolací orgán k dispozici, neodůvodňují však změnu rozhodnutí správce daně v případě daně z příjmů. Důvody vedoucí k dodatečnému vyměření DPH mohou být odlišné od důvodů pro vyměření daně z příjmů, postup správce daně v případě daně z příjmů právnických osob nebyl v rozporu s postupem v případě DPH. Vysvětlování poplatníka, že TG disponovala odborníky, popis struktury skupiny TG, zprostředkování obchodování se subjekty, s nimž odvolatel obchodoval již v minulosti, zápisy z jednání koordinačních porad k exportu sladu, tvrzení poplatníka, že neměl odborný personál, musel proto využít zprostředkovatelských služeb TG ve vlastním zájmu, ani upozornění poplatníka, že zprostředkovatelské služby jsou v předmětu smluv přesně specifikovány, nelze uznat jako důkaz k prokázání daňových nákladů představovaných úhradami za služby. Technické zázemí ani odborné předpoklady TG neprokazují faktické provedení služeb, ani jaké konkrétní služby byly skutečně provedeny, pouhý popis služeb v předmětu smluv je rovněž nepostačující. Jako důkaz nelze uznat ani tvrzení, že spojení podniků ve skupině, koncentrace informací a jejich cílené využití přinášelo maximální efekty, jinak že by poplatník hospodařil se ztrátou, ani poukaz na zapojení poplatníka do nového ekonomického seskupení po rozpadu skupiny TG. Správce daně nezpochybnil možnost uzavírání zprostředkovatelských smluv mezi společnostmi ve skupině, nezpochybnil ani systém fungování společností v holdingovém uspořádání, nelze však akceptovat snižování základu daně o náklady, u nichž poplatníkem nebylo prokázáno, že jde o snížení oprávněné. Pro společnosti v holdingovém uspořádání stejně jako pro ostatní daňové subjekty platí bez rozdílu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle kterého se náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů odečtou ve výši prokázané poplatníkem. Poplatník pouhým tvrzením bez konkrétních důkazních prostředků, které opakovaně v obecné rovině doplňuje o další tvrzení a vysvětlení, oprávněnost zahrnutí částky do daňových nákladů neprokázal, a to ani v průběhu daňové kontroly, ani v odvolacím řízení. Odvolací orgán proto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru zamítl. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného a rovněž proti rozhodnutím žalovaného čj. FŘ-11346A/12/02 a čj. FŘ-11346B/12/02 žalobce podal včas společnou žalobu. Dne 3. 6. 2004 soud vydal usnesení, jímž jejich přezkoumání vyloučil k samostatnému projednání, a to pod sp. zn. 5 Ca 136/2004 a 5 Ca 137/2004. Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že úhradu za zprostředkovatelskou činnost zahrnul do daňových nákladů neoprávněně a poskytnutí služeb neprokázal konkrétními důkazními prostředky. Dále uvedl, že hlavní předmět činnosti žalobce - obchod se sladem a související činnosti, vyžadoval napojení na světové odběratele, obchodníky se sladem a ječmenem. Hlavními odběrateli žalobce byly západní dlouhodobě existující a obchodně zavedené společnosti, citlivě reagující na jakoukoli změnu v kvalitě zboží či nedodržení termínů. Snaha žalobce udržet se na trhu jej přivedla k obchodu i s dalšími surovinami, ječmenem, rybí moučkou, sojovými šroty, řepkou. S těmito komoditami začal žalobce obchodovat v roce 1999, do té doby nebyl v obchodních kruzích znám jako zavedený odběratel případně dodavatel tohoto zboží, obchodní činnost s tímto zbožím tedy zahájil na základě zprostředkovatelské činnosti společnosti TG, uzavření zprostředkovatelských smluv bylo jediným způsobem, jak s těmito komoditami zahájit obchodní činnost a navázat obchodní kontakty s novými obchodními partnery. Kupní smlouvy byly uzavřeny bez jakéhokoli předchozího jednání ze strany žalobce s třetími osobami, žalobce se plně spolehl na vliv a postavení společnosti TG, i na jeho kapitálový vliv na trhu a jeho akciovou účast ve společnostech obchodních partnerů žalobce. Probíhající kapitálové změny ve společnostech obchodních partnerů žalobce snižovaly jeho kontraktační možnosti, aktivity obchodních partnerů žalobce se posunuly do zavedených obchodních sítí vytvořených kapitálovými vlastníky. Tyto rozhodné skutečnosti daňové orgány nebraly v úvahu. Žalobce dále poukázal na úpravu zprostředkovatelské činnosti provedenou v ust. § 642 a násl. obchodního zákoníku, uvedl, že míra požadované aktivity zprostředkovatele může být různá a záleží na obsahu smlouvy; buď jde o obstarání příležitosti pro zájemce uzavřít smlouvu s třetí osobou, nebo se očekává i spolupůsobení vedoucí k uzavření smlouvy. Předmětné zprostředkovatelské smlouvy jsou platné, jejich platnost nezpochybnil ani žalovaný. Obsahem zprostředkovatelských smluv je závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít kupní smlouvy. Nárok na provizi vznikal zprostředkovateli teprve v okamžiku, kdy předmětná smlouva byla nejenom uzavřena, ale také postupně plněna; provize činila určitou částku z tuny zboží realizovaného na základě kupní smlouvy uzavřené s třetí osobou na základě zprostředkování společností TG. Povaha zprostředkovatelské činnosti může být různá, může spočívat od jediného telefonického hovoru zprostředkovatele k třetí osobě až po skupování akcií třetí osoby s využitím následného kapitálového vlivu, popřípadě poskytování služeb třetí osobě, které potřebuje natolik, že vyhoví požadavku zprostředkovatele a uzavře smlouvu se zájemcem. Ze zprostředkovatelských smluv uzavřených mezi žalobcem a TG vyplývá povinnost zprostředkovatele uchovávat doklady o své činnosti ve prospěch zájemce do dobu jednoho roku. Žalovaný měl proto zohlednit, že žalobce po uplynutí uvedené doby neměl již možnost od společnosti TG obdržet doklady o její činnosti, což bylo ještě umocněno prohlášením konkursu na TG. Podle § 647 obchodního zákoníku nárok na provizi nevzniká, pokud smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez součinnosti zprostředkovatele nebo pokud zprostředkovatel byl v rozporu se smlouvou činný též pro třetí stranu. Toto ustanovení je dle mínění žalobce závazné i pro finanční úřad a jeho rozhodnutí. V předmětné věci nebyl zprostředkovatel činný i pro třetí osobu a zprostředkovatelská smlouva to ani nezakazovala. Provize byla zprostředkovateli vyplacena v souladu se zákonem, tvrzení že „žalobce neprokázal, že náklady zahrnul do daňových nákladů oprávněně“ proto dle žaloby nemůže obstát. Společnost TG nikdy nebyla kapitálově propojena se společností žalobce. Od roku 1996 však získávala postupně vliv na obchodní společnosti Obchodní sladovny a.s. Prostějov a na činnost jednotlivých zemědělských podniků zabývajících se nákupem a zásobováním zemědělskými produkty (ZZN Pardubice, ZZN Šumperk, ZZN Děčín apod.). Na tyto podniky mohla společnost TG vyvíjet vliv kapitálový, ale i personální a obchodní, spočívající v možnosti poskytovat jim obchodní informace, marketingové služby a zajišťovat financování. Rozsah vlivu TG a jeho možnost ovlivňovat uvedené třetí osoby však žalovaný nikdy nezkoumal. Již v podaných odvoláních žalobce uváděl, v čem spočívala zprostředkovatelská činnost TG. Šlo zejména o sbírání informací o vývoji na trzích, o analýze trhu, o možnostech jednotlivých subjektů uzavírat kupní smlouvy, o hodnocení jakosti a kvality se zohledněním požadavků žalobce, o vyhledávání vhodných třetích stran, koordinaci možností třetích subjektů , vyjednávání nejrůznějších preferencí pro třetí osoby, dotačních podmínek pro vývoz a dovoz coby protislužby za uzavření smluv s žalobcem, lobbing, společenské a profesní kontakty. Všechny tyto aktivity byly prováděny formou osobních jednání, účastí na společných jednáních a koordinačních poradách s cílem přesvědčit třetí osoby o výhodnosti uzavření smluv s žalobcem. Žalobce tak měl možnost napojit se na aktivity rozsáhlé skupiny ovlivňované společností TG, Finanční úřad však nezohlednil rozsah obchodů a jejich obrat, které žalobce díky zprostředkovatelské činnosti dosáhl. Konkrétní zprostředkovatelské činnosti prokazoval žalobce, jak dále v žalobě uvedl, písemnou dokumentací a zápisy ze společných jednání, jichž se účastnil společně se třetími osobami a zprostředkovatelem, ale i svědeckými výpověďmi in. Falgeho, In. Faltýnka, ing. Paulů a Mgr. Karkána, zaměstnanců žalobce i zprostředkovatele. Jejich výpovědi provádění zprostředkovatelské činnosti potvrzují. Rozhodné je i zjištění, že žalobce sám neprováděl a s ohledem na své personální zázemí ani nemohl provádět vlastní kontraktační činnost. Nebyla-li zprostředkovatelská činnost provedena, pak není zřejmé, na základě čeho byly uzavřeny jednotlivé kupní smlouvy mezi žalobcem a Obchodními sladovnami Prostějov a. s. a společnostmi ZZN, s nimiž žalobce nikdy přímo nejednal. Žalovaný však nevedl žádné řízení, neprováděl žádné důkazy a nevyslýchal žádné svědky ve věci způsobu uzavření těchto smluv. Této významné části důkazního řízení se žalovaný vyhnul v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 daňového řádu a tím nenaplnil povinnost dle § 2 odst. 1 téhož zákona. Nárok na provizi by dle § 647 obchodního zákoníku nevznikl tehdy, pokud by žalobce smlouvy s třetími osobami uzavřel bez součinnosti zprostředkovatele. V případě neúčasti zprostředkovatele by s ohledem na značný obrat vzájemného obchodu muselo mezi žalobcem a třetími osobami existovat rozsáhlé kontraktační jednání. Žalovaný sice konstatoval neexistenci zprostředkování ve prospěch žalobce, tuto domněnku však v rozporu s ust. § 31 odst. 8 písm. b) a d) daňového řádu nedoložil patřičnými důkazy, jimiž by prokázal, jakým způsobem a na jakém základě k uzavření smluv mezi žalobcem a třetími osobami tedy došlo. Žalobce poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. 22 Ca 193/99, v němž soud mimo jiné uvedl, že důkazní břemeno sice leží na daňovém subjektu, dokazování však vede správce daně, který musí dbát, aby rozhodné skutečnosti vyšly najevo co nejúplněji a není při tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Žalobce namítl, že tento požadavek zákona žalovaný nedodržel. Názor žalovaného, že neprokáže-li daňový subjekt jím tvrzené skutečnosti, nelze přenášet důkazní břemeno na správce daně a požadovat na něm, aby si důkazní prostředky opatřil sám ani dovozovat, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění, dle mínění žalobce abstrahuje od povinnost uložené správci daně v ust. § 2 odst. 3, § 31 odst. 2 daňového řádu. Žalobce má totiž za to, že finanční úřad je povinen opatřit a zhodnotit důkazy, které daňový subjekt k šetření navrhuje, ale nemůže opatřit vlastními silami či vlastním úsilím. Dále žalobce namítl, že z kontroly DPH, která byla u žalobce rovněž provedena, vyplynulo několik zásadních stanovisek žalovaného k předmětné zprostředkovatelské činnosti a úhradě provize. Jde o závěry uvedené například v rozhodnutí čj. FŘ- 4521/13/03 (které žalobce přiložil k žalobě). V něm správce daně nezpochybnil možnost uzavírání zprostředkovatelských smluv mezi společnostmi ve skupině, nezpochybnil, že dané smlouvy byly uzavřeny v souladu se zákonem, nezpochybnil ani způsob a výši účtované provize zprostředkovatelem, přičemž dospěl k závěru, že poplatník nepředložil žádné důkazní prostředky o nových obchodních partnerech. Žalobce má za to, že tyto závěry jsou v rozporu s požadavky finančních orgánů presentovanými v daňovém řízení, v němž správce daně požadoval konkrétní důkazní prostředky, z nichž by vyplynulo, že poplatník zahrnul provizi do daňových nákladů oprávněně, tvrdil, že nebyla odstraněna pochybnost, že TG obchody zprostředkovala, že nebyly doloženy důkazy o tom, že by k realizaci kupních smluv bez zprostředkovatelské smlouvy nedošlo a požadoval prokázání konkrétní činnosti ze strany zprostředkovatele a důkaz o tom, že žalobce přijal zprostředkovatelské služby. Žalobce dále namítl, že žalovaný neučinil žádné závěry z poukazu žalobce na to, že jako zájemce o zprostředkovatelské služby disponuje pouze omezeným množstvím důkazů o činnosti zprostředkovatele, a ze skutečnosti, že u zprostředkovatele nebylo možno provést dostatečné šetření z důvodu prohlášení konkursu na jeho majetek. Opětovně pak žalobce namítl, že žalovaný zejména neprovedl žádné šetření u obchodních partnerů žalobce, tedy u společnosti Obchodní sladovny Prostějov, a. s., a u společností ZZN a. s. Takovým šetřením by s ohledem na absenci jiných důkazů bylo prověřeno, zda zprostředkovatelská činnost byla či nebyla prováděna. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. K žalobě se vyjádřil žalovaný. Kromě skutečností uvedených již v odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména uvedl, že správce daně a rovněž žalovaný zkoumal, zda náklady označené jako odměna za poskytnuté zprostředkovatelské služby byly vynaloženy v souladu s ust. § 24 zákona o daních z příjmů. O tom, že se správce daně snažil opatřit důkazní prostředky svědčící ve prospěch žalobce, svědčí výzva správce daně k uvedení nových obchodních partnerů zprostředkovaných společností TG, závěr žalovaného, že na základě zprostředkovatelských smluv nebyli sjednáni žádní noví obchodní partneři, je založen na tvrzeních poskytnutých správci daně samotným žalobcem. Žalovaný nezkoumal, zda zprostředkovatelské smlouvy byly uzavírány podle platných právních předpisů a nepříslušelo mu ani rozhodovat o nároku zprostředkovatele na odměnu či o její výši. Předmětem šetření nebyly ani skutečnosti týkající se způsobu realizace obchodů či vlivu řídící společnosti na řízené společnosti ve skupině, úkolem správce daně a žalovaného bylo pouze prověřit, zda žalobce postupoval v souladu s daňovými zákony. Skutečnost, že žalovaný nezpochybnil platnost zprostředkovatelských smluv a nárok zprostředkovatele na odměnu však neznamená, že by připustil, že k realizaci zprostředkovatelských služeb došlo. Správce daně není povinen vyhledávat důkazní prostředky svědčící ve prospěch daňových subjektů a není ani povinen respektovat všechny důkazní prostředky navržené daňovým subjektem, je povinen vést důkazní řízení k prokázání skutečností rozhodných pro daňové řízení. Je na úvaze správce daně, zda opatří důkazní prostředky, které daňový subjekt navrhuje, ale není je schopen předložit, neboť je nemá k dispozici. Žalobce prokazoval daňové náklady popisováním situace a zdůrazňováním svého postavení ve skupině, důkazní prostředky v podobě zápisů z jednání o sjednávání obchodů s předmětnými komoditami přijetí služeb neprokazují. Tvrzení žalobce byla nekonkrétní, popisoval blíže nespecifikovanou činnost, která je dle žalovaného spíše peněžním plněním mezi podniky ve skupině nežli úhradou za poskytnuté služby. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Při ústním jednání před soudem právní zástupce žalobce uvedl, že žalovaný neprovedl šetření u třetích osob, ač to žalobce v průběhu daňového řízení navrhoval. Poukázal dále na skutečnost, že společnost TG byla v konkursu, správce konkursní podstaty odmítl některé věci zjišťovat s odůvodněním, že příslušní pracovníci tam již nepracují. Žalobce nebyl v situaci, kdy by mohl sám předložit a prokázat obsah zprostředkování, mohl doložit pouze jeho výsledek. Jakým způsobem společnost TG dosáhla toho, že třetí osoby uzavřely smlouvy právě s žalobcem, to mělo být zjištěno u této společnosti. Ve společnostech stávajících obchodních partnerů žalobce došlo ke změně situace, neboť se změnila jejich vlastnická struktura. Žalovaný nezkoumal motivy a pohnutky, které vedly třetí osoby k tomu, že obchodovaly právě s žalobcem. Žalobce byl ochoten zaplatit provizi, pokud by to neudělal, učinil by to někdo jiný a žalobce by o své obchodní partnery přišel. Daň z přidané hodnoty za rok 1997 žalobci doměřena byla, pokud žaloba uvádí že nikoliv, má na mysli původní kontrolu; k doměření DPH došlo až po té. Zástupce žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Zástupkyně žalovaného u jednání před soudem odkázala na podrobné vyjádření k žalobě. Dále k dotazu soudu uvedla, že pokud komentář žalobce k výzvě správce daně ze dne 10. 10. 2001 zmiňuje kupní smlouvy, jedná se o kupní smlouvy uzavřené žalobcem s třetími osobami na nákup předmětných komodit. Tyto smlouvy byly předloženy v rámci daňové kontroly, jejich předložení správce daně požadoval k doložení jaké konkrétní kroky vedly ke zprostředkování těchto kupních smluv. Dále uvedla, že správci daně byly předloženy i zápisy z porad, které nejsou součástí správního spisu, ty však obsahovaly pouze datum uskutečnění porad a seznamy přítomných osob. Uvedla rovněž, že žalobce v průběhu řízení navrhoval výslech svědků, které však specifikoval až v odvolacím řízení, všichni navržení svědci byli vyslechnuti. Správce daně měl k dispozici i kompletní spis k dani z přidané hodnoty. Daňová kontrola probíhala jako kontrola komplexní, kromě výzvy ze dne 10. 10. 2001 založené ve správním spise a zmíněné v napadeném rozhodnutí, byl žalobce zřejmě vyzýván k prokázání zprostředkování i výzvami v rámci kontroly DPH. Dále uvedla, že pokud je v důsledku vyplacení provize snížen daňový základ, nestačí abstraktní zdůvodnění vynaloženého nákladu uvedené žalobcem. Sám žalobce uvádí, že obchody se uskutečňovaly mezi týmiž subjekty, žalovaný tedy věc chápe tak, že pokud by žalobce provizi nezaplatil, obchod by se neuskutečnil. Žalobce však nedoložil, kdo jiný by v takovém případě nahradil jeho místo na trhu, co mu tedy hrozilo, tedy za co vlastně byla provize zaplacena. Navrhla zamítnutí žaloby. Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 z. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Po provedeném řízení soud shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí. Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého žalovaným. Předmětem smlouvy o zprostředkování uzavřené dne 21. 1. 1997 mezi žalobcem (zájemcem) a společností TG (zprostředkovatelem) je závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít kupní smlouvy na nákup sladu vhodného pro export o objemu minimálně 25 000 tun v období do 1. 4. 1997, a to ve stanovených jakostních požadavcích. Předmětem smlouvy o zprostředkování a poskytnutí s tím souvisejících poradenských služeb ze dne 1. 4. 1997 je a) vyvíjení takové činnosti, aby měl klient možnost uzavřít kupní smlouvy na nákup sladu o objemu minimálně 75 000 tun v období 1. 4. 1997 - 31. 12. 1997; b) poskytování uvedených poradenských a jiných služeb. Subjekty kupních smluv (třetí osoby, s nimiž mělo být společností TG zprostředkováno uzavření kupní smlouvy na nákup sladu) nebyly smlouvami nikterak specifikovány, tj. nebylo stanoveno, že má jít o nové obchodní kontakty, provize (odměna) byla vázána na uskutečnění zprostředkovaného nákupu v dohodnutém množství a době. Správce daně výzvou ze dne 10. 10. 2001, čj. 256530/01/004932/5959, vyzval žalobce ve vztahu ke smlouvě ze dne 21. 1. 1997 k prokázání, jaké konkrétní zahraniční kontrakty zprostředkovala v roce 1997 společnost TG na základě kterých byl uskutečněn export sladu a kolik zprostředkovaných tun sladu bylo exportováno do 1. 4. 1997; k prokázání konkrétních zprostředkovaných nákupů sladu tedy žalobce ve vztahu ke smlouvě ze dne 21. 1. 1997 vyzván nebyl. Ke smlouvě ze dne 1. 4. 1997 byl žalobce uvedenou výzvou ze dne 10. 10. 2001 vyzván k prokázání, jaké konkrétní nákupy sladu zprostředkovala v roce 1997 společnost TG a kolik zprostředkovaných tun sladu bylo nakoupeno od 1. 4. 1997 do 31. 12. 1997. Jiná výzva správce daně, než-li výzva ze dne 10. 10. 2001, není do správního spisu založena. Pokud tedy žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že žalobce byl vyzván, aby doložil, jaké konkrétní zprostředkovatelské aktivity vyvíjela společnost TG a dále rovněž k tomu, aby uvedl nové obchodní partnery zprostředkované společností TG, pak taková skutečnost z obsahu správního spisu nevyplývá. Žalobce ve své odpovědi na výzvu správce daně (odpověď dle podacího razítka došla správci daně dne 18. 4. 2002 a je evidovaná pod čj. 122579) poukázal na to, že žádné zahraniční kontrakty zprostředkovány nebyly, neboť předmětem smlouvy byl závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost k tomu, aby zájemce měl možnost uzavřít kupní smlouvy na nákup sladu. Dále uvedl, že nedisponuje a nikdy nedisponoval odborným personálem, odborný personál společnosti Obchodní sladovny a. s. k 31. 1. 1997 nastoupil do pracovního poměru ke společnosti TG, dříve poskytovaný servis proto žalobce zajistil formou zprostředkovatelské činnosti. Popsal činnost vykonávanou společností TG a rovněž uvedl množství sladu, jehož nákup byl zprostředkován, s tím, že přikládá jednotlivé kupní smlouvy v tabulce přiřazené k prodejním kontraktům a fakturám, přičemž ve společnosti jsou k dispozici i další doklady (nákupní faktury, potvrzené platby, prodejní faktury včetně JCD). Navrhl svědecký výslech bývalých zaměstnanců společnosti TG a to ing. Paulů, Mgr. Novotného a Dušana Falgeho. Ke smlouvě ze dne 1. 4. 1997 odkázal na přiložené kupní smlouvy v tabulce přiřazené k prodejním kontraktům a fakturám, a uvedl, že tyto dokládají množství zprostředkovaného nákupu sladu. Zástupkyně žalovaného u jednání před soudem uvedla, že zmiňované kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a třetími osobami, které nejsou založeny do správního spisu, byly správci daně předloženy. Správní spis obsahuje rovněž protokol ze dne 30. 1. 2002 sepsaný dožádaným správcem daně, tj. Finančním úřadem v Prostějově, v přítomnosti správkyně konkursní podstaty společnosti TG a ing. Dokoupila. Dle obsahu protokolu byly předloženy předmětné smlouvy o zprostředkování a k nim vztahující se faktury s tím, že jiné důkazní prostředky již nejsou k dispozici, neboť příslušní pracovníci obchodního oddělení ve společnosti již nepracují. Zpráva o daňové kontrole, kterou převzal zástupce žalobce dne 22. 4. 2002, zmiňuje výzvu správce daně ze dne 10. 10. 2001, bez dalšího konstatuje, že odpověď žalobce na tuto výzvu neprokazuje, že nákup sladu byl zprostředkován společností TG a po té vyčísluje dodatečně stanovenou daň. Dne 7. 5. 2002 správce daně vydal předmětný dodatečný platební výměr. V podaném odvolání pak žalobce mimo jiné namítal, že vyhověl výzvě správce daně, s odkazem na komentář k výzvě uvedl, že podal vysvětlení a důkazy, nebyl informován o tom, že by jimi pochybnosti správce daně nevyvrátil. Navrhl provedení výslechu již dříve navržených svědků a využití informací a důkazů poskytnutých v rámci kontroly DPH. Podrobně pak popsal záměr a důvod vzniku skupiny TG a její fungování. Uvedl, že přetrvávající pochybnosti správce daně lze vyvrátit svědeckými výpověďmi a písemnými dokumenty – zápisy z jednání organizovaných TG. Zástupkyně žalovaného u jednání před soudem uvedla, že zápisy z porad, které nejsou založeny do správního spisu, byly správci daně předloženy. V rámci odvolacího řízení pak byli dne 3. 10. 2002 a 16. 10. 2002 vyslechnuti navržení svědci Jaroslav Faltýnek, Dušan Falge, Richard Paulů, a Roman Novotný. Svědek Faltýnek uvedl, že v roce 1997 zastával funkci obchodního manažera společnosti TG a působil i v orgánem vyjmenovaných společností ZZN. K dotazům na zprostředkování nových dodavatelů sladu se nevyjádřil s tím, že oblast sladu neřešil. Dále uvedl, že probíhaly porady členů skupiny ZZN, jichž se účastnili odborní pracovníci TG a zástupci ZZN, rovněž uvedl, že žalobce neměl možnost zajistit si prodej a nákup sám. Svědek Falge vypověděl, že v roce 1997 pracoval ve firmě žalobce jako ředitel a předseda představenstva, zároveň působil v představenstvu Obchodních sladoven a. s. a v ZZN Šumperk a Kroměříž. Na další dotazy na tohoto svědka, které směřovaly výlučně ke zprostředkování nových dodavatelů sladu, svědek odpověděl, že žádný nový dodavatel získán nebyl, a dále uvedl, že za společnost TG se nemůže vyjádřit, neboť v té době nebyl jejím zaměstnancem. Obecně popsal situaci na trhu a zmínil nutnost spolupráce žalobce s TG. Ke konkrétním okolnostem, za nichž docházelo k přijetí zprostředkovatelských služeb ze strany společnosti žalobce, v níž vykonával funkci ředitele a předsedy představenstva, svědek dotázán nebyl. Svědek Pavlů uvedl, že v roce 1997 zastával funkci člena představenstva a obchodního ředitele TG a člena dozorčí rady žalobce, působil i v představenstvech a dozorčích radách podniků ZZN. Stejně jako v předchozích případech i tento svědek byl dále dotazován na zprostředkování výlučně nových dodavatelů, uvedl, že šlo o Moravskou sladovnu Kroměříž a dále uvedl, že šlo rovněž o pomoc a umožnění uzavření smluv s Obchodními sladovnami a sladovnami Hodonice, kde se měnily majetkové poměry, nedokázal upřesnit, zda i v tomto případě šlo o nové dodavatele. Dále vypověděl, že jako obchodní ředitel TG uzavření smluv osobně zařizoval, kde všude probíhala jednání si již nevzpomíná, místo podpisu smluv je ve smlouvách uvedeno. Dále uvedl, že služby, které byly poskytnuty žalobci, zajistili pracovníci TG a v podrobnostech odkázal na protokol k DPH. Dále potvrdil, že ze strany TG šlo o zajištění kompletních služeb (zjišťování situace na trhu, potřeb odběratelů, sjednávání cenových podmínek a lhůt dodávek, koordinaci financování), ve věci nákupu sladu šlo o partnery , kteří patřili do skupiny TG. Svědek vypověděl, že osobně byl u všech zásadních jednání týkajících se prodeje sladu jako garant zajištění nákupu v otázce množství a kvality. Jednání se účastnili i zástupci společnosti žalobce, avšak sjednávali komerční podmínky obchodů, technické podmínky, tj. kvalitu a množství, sjednával a za TG garantoval svědek Paulů. Svědek Novotný vypověděl, že od roku 1993 do roku 1997 pracoval jako manager jakosti v Obchodních sladovnách Prostějov, od roku 1997 pak v téže funkci u společnosti TG. Jeho přechod do TG souvisel s poskytováním zprostředkovatelských služeb TG pro společnosti ve skupině. Ve prospěch společností ve skupině prováděl přípravu podkladových materiálů k jednáním o smlouvách, zejména pokud jde o jakost, která hrála klíčovou roli při sjednávání kontraktů. V daném rozsahu a formě neměl žalobce možnost tyto klíčové informace získat bez součinnosti s TG. Svědek jakost ječmenů a sladu vyhodnocoval u Obchodní sladovny a. s. Hodonice a Moravské sladovny Kroměříž. Za jakost nakupovaných sladů byl odpovědný ředitel příslušné sladovny. Svědkem zpracované informace o jakosti sladu sloužily pro potřeby žalobce, jiné společnosti ve skupině je k obchodním účelům nepoužívaly, byly s nimi seznámeny ve formě zápisů z porad. Pro přípravu obchodních smluv zprostředkovaných pro žalobce společností TG byly informace o kvalitě nezastupitelné, činnost svědka byla součástí služeb TG pro žalobce, informace sloužily k přípravě technických podmínek obchodních smluv uzavíraných žalobcem. K otázkám, jak probíhalo zprostředkování nových dodavatelů sladu, včetně uvedení konkrétních jmen a podmínek, se svědek, jak uvedl, vyjádřit nemohl, neboť jako manager jakosti měl vymezen úzký okruh činností. Do správního spisu jsou založeny i výpovědi svědků Falgeho, Faltýnka, Paulů a Karkána, provedené v rámci kontroly DPH, ti však byli vyslechnuti k poskytnutí zprostředkovatelských služeb v roce 1999 a 2000, nikoli předmětném roce 1997. Soud vycházel z těchto podstatných skutečností: V daňovém řízení nese důkazní břemeno daňový subjekt, který podle § 31 odst. 9 daňového řádu prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly [§ 16 odst. 2 písm. e) daňového řádu]. Vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivosti údajů řádně prokázal (§ 43 odst. 1 daňového řádu). Výzva správce daně ze dne 10. 10. 2001 vydaná s odkazem na ustanovení § 16, § 31 odst. 9 a § 43 daňového řádu sice ve skutečnosti nesměřovala k prokázání předmětu smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 4. 1997, žalobce však přes to ve své odpovědi uvedl konkrétní údaje i o nákupu sladu (tedy nikoli pouze výzvou požadované údaje o exportu nakoupeného sladu), který byl dle jeho tvrzení zprostředkován společností TG dle obou uzavřených zprostředkovatelských smluv a předložil správci daně i kupní smlouvy uzavřené s třetími osobami. Podle § 642 obchodního zákoníku se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). V dané věci není sporu o tom, že žalobce společnosti TG provizi sjednanou v uzavřených zprostředkovatelských smlouvách vyplatil. Žalobcem vyplacená provize může být jeho daňově uznatelným výdajem pouze tehdy, pokud vyplacená částka byla vynaložena v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů žalobce. Ve věci tedy jde o posouzení otázky, zda vůbec, případně jaké činnosti společnost TG vyvíjela a zda šlo o činnosti směřující k tomu, aby žalobce měl příležitost (možnost) uzavřít s třetími osobami kupní smlouvy na nákup sladu v objemu a době dle smluv ze dne 21. 1. 1997 a ze dne 1. 4. 1997; a rovněž o posouzení s tím související otázky, zda žalobcem vyplacené částky byly úhradou za poskytnuté služby, či peněžním plněním mezi podniky ve skupině (jak tuto otázku nastolil žalovaný ve vyjádření k žalobě). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že výsledky daňového řízení jsou pro posouzení rozhodných skutečností nepostačující. Měla-li společnost TG pro žalobce obstarat příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvy o nákupu sladu, musela vyvíjet činnost jednak ve vztahu k dodavateli sladu (třetí osobě) , jednak ve vztahu k žalobci. Přes skutečnost, že žalobce jako daňový subjekt nese důkazní břemeno, nelze po něm v rámci daňového řízení požadovat doložení činností, které zprostředkovatel měl učinit ve vztahu k třetí osobě, tj. činností, jichž se žalobce zřejmě neúčastnil, ohledně kterých nemá a není povinen mít k dispozici důkazní prostředky a které tak doložit není v jeho moci. Správce daně proto správně z vlastní iniciativy dožádal správce daně místně příslušného zprostředkovateli - společnosti TG (dožádání ze dne 17. 12. 2001, čj. 298896/01/004932/5959), přičemž požadoval mimo jiné i sdělení, jakými důkazními prostředky může společnost TG svoji činnost zprostředkovatele doložit. Společnost TG však v té době byla již v konkursu a zástupci této společnosti (správkyně konkursní podstaty a ing. Dokoupil, zaměstnaný u TG od 1. 10. 1997) kromě zprostředkovatelských smluv a s nimi souvisejících faktur jiné důkazní prostředky nepředložili s odůvodněním, že příslušní pracovníci obchodního oddělení již ve společnosti nepracují (viz protokol FÚ v Prostějově ze dne 30. 1. 2002). Soud je toho názoru, že za dané situace zřejmě bylo na místě prověřit u třetích osob, tj. u subjektů, s nimiž žalobce uzavřel kupní smlouvy na nákup sladu, za jakých okolností byly tyto kupní smlouvy uzavřeny, tj. zda se tak stalo v důsledku zprostředkovatelské činnosti společnosti TG či naopak bez vlivu zprostředkovatele. O které třetí osoby se jednalo, bylo zřejmé z uzavřených kupních smluv, které žalobce správci daně předložil. Žalobce u jednání před soudem namítl, že provedení šetření u třetích osob v daňovém řízení navrhoval, zástupce žalovaného toto žalobcovo tvrzení nezpochybnil. Žalovaný namítá, že není povinen vyhledávat důkazní prostředky svědčící ve prospěch daňového subjektu a je na jeho úvaze, zda provede navržený důkaz či nikoliv. K tomu soud uvádí, že daňové zákony skutečně nezakládají povinnost daňových orgánů zjišťovat skutečný stav věci, naopak je to daňový subjekt, který nese důkazní břemeno a je na něm, zda má k dispozici potřebné důkazní prostředky a je schopen prokázat svá tvrzení. Na daňovém subjektu však takto lze žádat doložení pouze toho, co sám tvrdí a pouze skutečností, které se jeho samého týkají a ohledně kterých má nebo má mít k dispozici důkazní prostředky. Pokud jde o důkazní prostředky, které daňový subjekt k dispozici nemá a ani mít nemůže, je na správci daně opatřit je, jsou-li dostupné a je-li jejich provedení potřebné k tomu, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně byly zjištěny co neúplněji (§ 31 odst. 2 daňového řádu), a to případně i bez návrhu daňového subjektu. Je-li skutečností rozhodnou pro správné stanovení daně zjištění, zda k uzavření kupní smlouvy došlo v důsledku zprostředkování či naopak bez součinnosti zprostředkovatele, je zapotřebí provést šetření nejen u osoby zprostředkovatele, ale podle okolností zvažovat i provedení šetření u třetí osoby, která uzavřela dle tvrzení daňového subjektu zprostředkovanou smlouvu. Správce daně tak dle mínění soudu pochybil, pokud okolnosti uzavření kupních smluv u třetích osob nezjišťoval, ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak nezdůvodnil, proč tak neučinil. Jak již je shora uvedeno, výzvou správce daně ze dne 10. 10. 2001 nebyl žalobce výslovně vyzván k doložení konkrétních zprostředkovatelských aktivit konaných společnosti TG (na žalobci by mohlo být požadováno doložení přijetí zprostředkovatelských služeb, tj. doložení aktivit, které zprostředkovatel činil ve vztahu k žalobci). Výzvou požadované doložení konkrétních kontraktů nákupu sladu dokládal žalobce předložením kupních smluv s třetími osobami a návrhem svědeckých výpovědí, z obsahu napadeného rozhodnutí i vyjádření zástupce žalovaného u jednání před soudem pak vyplývá, že předložil i zápisy z jednání koordinačních porad (které, stejně jako kupní smlouvy, nejsou obsahem správního spisu). Okolnosti uzavření kupních smluv správce daně u třetích osob nešetřil, obsah zápisů z jednání koordinačních porad v napadeném rozhodnutí nezmínil a nehodnotil. Pokud jde o výpovědi svědků, dotazy správce daně směřovaly výlučně k novým dodavatelům žalobce („... mimo dodavatelů s nimiž BMC již obchodovala“), což nemá oporu v obsahu uzavřených zprostředkovatelských smluv. Pokud jde o svědky, kteří v roce 1997 působili i v orgánech společností ZZN, mohlo být jejich výpovědí využito i k případnému zjištění okolností, za nichž společnost ZZN uzavírala s žalobcem tu kterou konkrétní kupní smlouvu. Pokud jde o svědky působící v roce 1997 i v orgánech žalobce, mohli být dotázáni na okolnosti přijetí zprostředkovatelských služeb od společnosti TG žalobcem. Takto však správce daně nepostupoval. Žalovaný navíc v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsah svědeckých výpovědí zmínil pouze částečně a řádně je nezhodnotil. Výpověď svědka je sama o sobě důkazním prostředkem, skutečnosti, o nichž svědek vypovídá, nemusí dokládat jiným důkazním prostředkem. Vždy je zapotřebí zhodnotit předně věrohodnost svědecké výpovědi, a po té význam svědkem uváděných skutečností na skutkový stav dané věci. Hodnocení svědeckých výpovědí tak, jak učinil žalovaný, tedy že „nepředložili ke svým tvrzením žádné další doklady ... a naplnění zprostředkovatelských smluv tak opětovně bylo dokládáno tvrzením bez důkazních prostředků“, nemůže dle mínění soudu obstát. Správce daně mohl (a dle mínění soudu měl) u vyslýchaných osob zjistit, zda existují doklady o zprostředkování té které kupní smlouvy, o jaké doklady se jedná a žádat jejich předložení. Tyto doklady, pokud by byly předloženy, by byly samostatným důkazním prostředkem, který mohl přispět k posouzení věrohodnosti svědků, případně doplnění jimi tvrzených skutečností. Soud plně souhlasí s žalovaným, že poskytnutí zprostředkovatelských služeb není prokázáno uzavřením zprostředkovatelské smlouvy, vyplacením provize ani rozborem situace na trhu s předmětnými komoditami či dokládáním toho, že bez využití vlivu společnosti TG by žalobce ztratil obchodní partnery a svou pozici na trhu. Tvrzení žalobce a slyšených svědků, že žalobce sám neměl potřebné personální zázemí a tedy ani nemohl provádět kontraktační činnost, může mít pouze podpůrný význam. Uznání vyplacené provize jako výdajů dle § 24 zákona o daních z příjmů předpokládá doložení, že služby, jichž se vyplacená odměna týká, byly žalobci společností TG fakticky poskytnuty a kupní smlouvy na nákup sladu byly mezi žalobcem a třetími osobami uzavřeny v důsledku zprostředkovatelské činnosti společnosti TG. Vyplacení zprostředkovatelské provize bylo vázáno na faktické uskutečnění zprostředkovaného nákupu sladu, prokazování uskutečnění zprostředkovatelských služeb se tedy mělo odvíjet od uzavřených kupních smluv. Na žalobci bylo předložit, případně navrhnout provedení konkrétních důkazních prostředků, které prokáží, jakou konkrétní zprostředkovatelskou činnost vyvinula společnost TG ve vztahu k žalobci, která vedla k uzavření té které kupní smlouvy (a k tomu měl být žalobce správcem daně srozumitelně vyzván). Na správci daně bylo nejen řádně zhodnotit všechny žalobcem předložené či k návrhu žalobce správcem daně provedené důkazní prostředky, ale v rámci povinnosti uložené správci daně ust. § 31 odst. 2 daňového řádu opatřit a provést i další dostupné důkazní prostředky, které mohly osvědčit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Skutečnost, že uvedenému nedostál nejen žalobce, ale ani správce daně, je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Zrušením žalobou napadeného rozhodnutí se věc vrací do odvolacího správního řízení, v němž bude na žalovaném napravit nedostatky důkazního řízení, a v němž až do vydání nového odvolacího rozhodnutí má žalobce možnost svá tvrzení doplnit a konkretizovat a doložit jednotlivé zprostředkovatelské aktivity, které vůči žalobci konala společnost TG a které vedly k uzavření té které kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a třetí osobou. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení za soudní poplatek ve výši 2000 Kč a za právní zastoupení žalobce [za čtyři úkony právní služby po 1000 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání soudu přesahující 2 hodiny a za čtyři paušální poplatky po 75 Kč; dle §§ 7, 9 odst. 3 písm. f), 11 odst. 1 písm. g) a 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., po zvýšení o 19 % DPH dle § 57 odst. 2 s. ř. s.]. Náklady řízení celkem jsou tedy v částce 7117 Kč, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.