5 Cmo 11/2023 - 150

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] astoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o námitkách žalovaného proti sedmi směnečným platebním rozkazům ukládajícím zaplacení směnečných penízů v celkové výši 2 100 000 Kč s příslušenstvím a směnečných odměn v celkové výši 7 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 22. listopadu 2022, č. j. 39 Cm 38/2021-99 takto:

Výrok

I. Rozsudek se mění tak, že směnečné platební rozkazy č. j. 39 Cm 38/2021-12, č. j. 39 Cm 39/2021-12, č. j. 39 Cm 40/2021-12, č. j. 39 Cm 41/2021-12, č. j. 39 Cm 42/2021-12, č. j. 39 Cm 43/2021-12 a č. j. 39 Cm 44/2021-12, všechny ze dne 29. 7. 2021, se ponechávají v platnosti.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 401 035,63 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se sedmi žalobami podanými u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhal proti žalovanému vydání sedmi směnečných platebních rozkazů ukládajících zaplacení vždy směnečného peníze 300 000 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 2. 1. 2021 do zaplacení, odměny 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žaloby odůvodnil tím, že žalovaný vystavil dne 25. 9. 2017 celkem sedm vlastních směnek na řad [Anonymizováno], kterými se žalovaný zavázal zaplatit dne 1. 1. 2021 směnečný peníz vždy ve výši 300 000 Kč v místě placení v [adresa] u [právnická osoba]. Žalovaný směnky nezaplatil.

2. Ke každé ze sedmi žalob byl přiložen originál směnky vlastní vystavené žalovaným v [adresa] dne 25. 9. 2017 na řad [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa], se směnečným penízem 300 000 Kč, splatné dne 1. 1. 2021 v [adresa]. Všechny směnky byly rubopisovány nedatovaným rubopisem na žalobce.

3. Dne 29. 7. 2021 vydal soud směnečné platební rozkazy č. j. 39 Cm 38/2021-12, č. j. 39 Cm 39/2021-12, č. j. 39 Cm 40/2021-12, č. j. 39 Cm 41/2021-12, č. j. 39 Cm 42/2021-12, č. j. 39 Cm 43/2021-12 a č. j. 39 Cm 44/2021-12 (dále též „SPR“), kterými uložil žalovanému povinnost směnky zaplatit nebo podat proti SPR námitky. Proti všem SPR podal žalovaný včas tyto námitky: [Anonymizováno] žalovanému zapůjčil v období let 2015 až 2017 finanční prostředky v celkové výši 2 600 000 Kč, které byly z podstatné části zajištěny směnkami. Celkem bylo dne 25. 9. 2017 vystaveno sedm směnek se stejnou výší směnečného peníze. [Anonymizováno] však za účelem zajištění svých pohledávek za žalovaným navrhl žalovanému, aby byl celkový dluh zajištěný směnkami nahrazen notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti z důvodu, že pro [Anonymizováno] bylo takové zajištění výhodnější. Následně byl dne 6. 10. 2017 sepsán notářský zápis č. NZ 329/2017, N 290/2017 pro celkový závazek žalovaného ve výši 2 600 000 Kč. Přes žádost žalovaného, aby mu byly vráceny vystavené směnky vlastní, [Anonymizováno] směnky nevrátil s tím, že notářským zápisem směnky pozbyly platnosti a notářský zápis zcela nahradil zajištění závazků žalovaného vůči [Anonymizováno]. K návrhu žalovaného bylo do písemného uznání dluhu a dohody o plnění dluhu ve splátkách, uzavřené téhož dne, zahrnuto prohlášení učiněné [Anonymizováno], že pan [Anonymizováno] nemá jiné nároky proti žalovanému. V rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 135 Ex 409/21 soudním exekutorem [tituly před jménem] [Anonymizováno] byla vymožena celková dlužná částka ve výši 2 861 420,50 Kč ke dni 18. 2. 2021, když soudní exekutor usnesením ze dne 19. 2. 2021 rozhodl o zrušení veškerých exekučních příkazů. Tím byly veškeré závazky žalovaného vůči [Anonymizováno] splněny. Žalobce jako zaměstnanec [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je [Anonymizováno], musel o shora uvedených skutečnostech vědět. Směnky byly indosovány na žalobce ve zlé víře.

4. Žalobce k námitkám žalovaného ve všech sedmi řízeních odkázal na Čl. I § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) s tím, že nebyl zaměstnancem původního držitele směnek a o kauze směnek mu není nic známo.

5. Usnesením č. j. 39 Cm 38/2021-40 ze 14. 10. 2021 spojil soud všech sedm řízení dle § 112 odst. 1 o. s. ř. ke společnému řízení pod sp. zn. 39 Cm 38/2021.

6. Soud v bodu I. výroku rozsudku z 22. 11. 2022 zrušil všech sedm SPR. V bodu II. výroku uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 184 507 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

7. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dluh zajištěný směnkami byl totožný s dluhem uvedeným v notářském zápisu. Soud neuvěřil svědecké výpovědi [Anonymizováno] (remitenta směnky), podle které měl notářský zápis řešit dluhy, jež nebyly zajištěny směnkami. Výpověď svědka [Anonymizováno] byla v rozporu s uznáním dluhu ze dne 6. 10. 2017, ve kterém svědek potvrdil, že kromě pohledávek za žalovaným z let 2015 až 2017 nemá ke dni podpisu žádné další pohledávky. Uznání dluhu bylo podkladem pro notářský zápis. Soud měl za nepravděpodobné, že by po vystavení směnek na celkovou částku 2 100 000 Kč [Anonymizováno] žalovanému dále poskytl další zápůjčku ve výši 2 600 000 Kč v řádu deseti dnů ode dne vystavení směnek. Soud ohledně tohoto závěru odkázal na svědeckou výpověď [Anonymizováno], podle které v době podpisu směnek nebyla známa přesná výše dluhu, směnky se narychlo podepsaly a později žalovaný na poště podepsal uznání dluhu.

8. Soud dovodil, že žalobce byl dlouhodobým spolupracovníkem a přítelem [Anonymizováno] a se společností [právnická osoba] spolupracoval jako projektový manažer. Žalobce musel znát finanční vztahy mezi [Anonymizováno] a žalovaným, když z důvodu nadbytečnosti ani nezaslal žalovanému, vůči kterému byla vedena exekuce pro dluh na základě notářského zápisu, předžalobní upomínku. Soud z toho důvodu dospěl k závěru, že žalobce znal povahu dluhu a soud považuje za pochybné, zda žalobce za indosované směnky zaplatil remitentovi. Soud považoval za rozporné s logickým postupem, že místem plnění ze směnek byl účet [Anonymizováno], žalovaný by proto ze směnek žalobci neplnil. Žalobce neinformoval žalovaného o indosaci směnek.

9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný „učinil chybu“, když poté, co vystavil směnky, podepsal uznání dluhu a souhlas s přímou vykonatelností ve formě notářského zápisu. Žalovaný však omylem nepodmínil podpis notářského zápisu vydáním či zničením směnek. Soud měl za to, že ani s ohledem na formální charakter směnek nemůže přiznat právo žalobci s ohledem na zneužití směnek v neprospěch žalovaného. Soud konstatoval, že bez existence legislativních mechanismů k zabránění zneužití směnečného práva je na soudu, aby takovému zneužití zabránil.

10. Z uvedených důvodů soud všechny SPR zrušil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného.

11. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl napadený rozsudek změnit a ponechat SPR v platnosti. V odůvodnění odvolání uvedl, že [Anonymizováno] převedl předmětné směnky na žalobce, aniž by byly splněny směnečné dluhy nebo dluh, pro který byly směnky vystaveny. Uznání dluhu a notářský zápis se týkaly jiných dluhů, než pro které byly vystaveny směnky. Směnky zajišťovaly splacení zápůjček poskytnutých žalovanému pro soukromé účely, nikoliv pro podnikatelský účel spočívající ve vybudování sklářské dílny – pro tento účel byl sepsán notářský zápis. Je odlišná výše pohledávek uvedená v notářském zápisu (2 600 000 Kč) od celkové výše pohledávek zajištěných směnkami (2 100 000 Kč). Směnky nebyly nahrazeny notářským zápisem, proto žalovaný nežádal vydání směnek oproti notářskému zápisu, které nebyly v notářském zápisu ostatně ani zmíněny. Z notářského zápisu nevyplývalo, že by měl nahradit směnky. Absence dalších pohledávek [Anonymizováno] za žalovaným v uznání dluhu se vztahuje jen k ústně uzavřeným smlouvám o zápůjčkách v hotovosti (viz čl. I. uznání dluhu), nikoli k jakýmkoli dalším pohledávkám [Anonymizováno] za žalovaným. Žalovaný nevznesl proti obsahu notářského zápisu žádné námitky, a to ani ve vztahu ke směnkám. Celkem si žalovaný od [Anonymizováno] zapůjčil 7 500 000 Kč.

12. Podle žalobce s ohledem na Čl. I § 17 ZSŠ nepříslušely žalovanému kauzální námitky z předchozího závazkového vztahu. Žalobce nikdy nebyl zaměstnancem [právnická osoba] a o kauze směnek mu nebylo nic známo. Je dána i vada řízení spočívající v tom, že soud jednal dne 5. 10. 2021 o všech spojených směnečných řízeních, avšak ke spojení směnečných řízení došlo teprve dne 14. 10. 2021. Žalobce nebyl před skončením dokazování poučen podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

13. Žalovaný se k odvolání vyjádřil a uvedl, že z uznání dluhu lze jazykovým výkladem dospět jen k závěru, že ke dni 6. 10. 2017 žalovaný dlužil [Anonymizováno] částku v celkové výši 2 600 000 Kč a zaplacením této částky zanikl kauzální dluh. Postrádá smyslu rozlišovat zápůjčky na podnikatelské a nepodnikatelské, a navíc tato tvrzení byla učiněna po koncentraci řízení s ohledem na § 205a o. s. ř. Žalovanému svědčily stejné kauzální námitky vůči žalobci jako vůči [Anonymizováno], neboť žalobce nabyl směnky ve zlé víře. Skutečnost, že [Anonymizováno] a žalobce jednali ve shodě, vyplývá i z toho, že platebním místem směnek zůstal bankovní účet [Anonymizováno]. Žalobce sice vystupoval jako osoba samostatně výdělečně činná, avšak ve skutečnosti byl finančně i pracovně závislý na [Anonymizováno]. Žalobce měl ve společnosti [právnická osoba], které dodával umělecké předměty, významné postavení, musel proto vědět o obchodních vztazích mezi žalovaným a [Anonymizováno]. Ve směnečném řízení leží břemeno tvrzení a důkazní převážně na straně žalovaného, proto námitka vady řízení spočívající v absenci poučení žalobce podle § 118a o. s. ř. není důvodná, když poučovací povinnost se vztahovala k žalovanému. Námitka žalobce týkající se spojení totožných směnečných řízení je nedůvodná, protože není zřejmé, jaká újma měla žalobci postupem soudu vzniknout.

14. Žalobce replikoval podáním z 30. 11. 2023, ve kterém mj. uvedl, že v e-mailu žalovaného ze dne 25. 5. 2020 adresovaného [Anonymizováno], žalovaný uvedl, že V roce 2017 proběhly právě ty půjčky, o které se jedná, následně se převedly na úřední dokumenty „uznání dluhu“, dohody o splnění pohledávek“ a směnky“ v celkové výši 6 125 000 Kč.

15. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

16. Při jednání u odvolacího soudu žalobce zdůraznil, že při nabývání všech sedmi směnek jednal v dobré víře. K otázce kauzy směnek, odlišné od pohledávek uvedených v notářském zápisu, žalobce navrhl provést důkaz uznáním dluhu z 6. 10. 2017, e-mailem žalovaného z 25. 5. 2020 adresovaného [Anonymizováno] a trestním spisem č. j. KRPU-144083-11/TČ-2022.

17. Žalovaný namítl, že žalobcem navrhované důkazy jsou nova nepřípustná v odvolacím řízení s ohledem na § 205a o. s. ř. Dále k dotazu odvolacího soudu, proč žalovaný vystavil v tentýž den sedm směnek na stejnou sumu 300 000 Kč se stejným termínem splatnosti místo např. jediné směnky na 2 100 000 Kč, žalovaný uvedl, že tak učinil na žádost remitenta [Anonymizováno] a blíže se jeho požadavkem nezabýval.

18. Odvolací soud při jednání poučil žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že nepovažuje za prokázané, že žalobce nabyl směnky vědomě ke škodě dlužníka, a tedy že je dle Čl. I § 17 ZSŠ možný přenos kauzálních námitek, které by měl (mohl mít) žalovaný ze směnečné dohody (směnečných dohod) vůči remitentovi (prvnímu majiteli směnek) [Anonymizováno]. Dále odvolací soud poučil žalovaného, že pokud žalovaný nedotvrdí okolnosti svědčící závěru, že žalobce nabyl směnky ke škodě dlužníka a tyto okolnosti neprokáže, nebude odvolací soud považovat za prokázané, že žalobce nabyl směnky vědomě ke škodě dlužníka. Po tomto poučení žalovaný uvedl, že ve směnkách je uvedeno číslo bankovního účtu [Anonymizováno], kam měly být všechny směnky zaplaceny. Na této skutečnosti se nic nezměnilo ani po převodu směnek na žalobce, proto žalobci muselo být zřejmé, že směnky budou zaplaceny na účet [Anonymizováno], nikoliv žalobci. Tato skutečnost prokazuje, že převod směnek byl fingovaný, aby žalovaný nemohl použít kauzální námitky vůči Marku Landovi. Dále znalosti žalobce o zaniklé kauze směnek svědčí i pracovní zařazení žalobce ve společnosti [právnická osoba], kde pracoval v postavení projektového ředitele.

19. Odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5095/2017 z 30. 9. 2019, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval výkladem Čl. I § 17 ZSŠ. Nejvyšší soud mj. uvedl: „Aby byl naplněn předpoklad vědomého nabývání ke škodě dlužníka, stačí, když nabyvatel má nutně představu o tom, jaké kauzální námitky se mohou dlužníkům nabízet, přičemž jeho představa musí být zcela určitá, vztahující se ke konkrétnímu kauzálnímu vztahu. Musel by tedy vědět, o jaký zcela jedinečný kauzální vztah jde a jaké námitky s ohledem na jeho obsah, vzhledem ke konkrétním pro právě tento jednotlivý vztah určitým právům a povinnostem, přicházejí zcela konkrétně v úvahu; jinými slovy musí znát konkrétní okolnosti zajištěného kauzálního vztahu. … Jen ze skutečnosti, že na převáděné směnce je vyznačena hodnotová doložka, z níž je zřejmá zajišťovací povaha směnky, nelze bez dalšího usuzovat na vědomé jednání majitele ke škodě dlužníka při nabývání směnky (rozuměj na jednání realizované s cílem eliminovat v úvahu přicházející kauzální námitky dlužníka).“ 20. K uvedeným závěrům Nejvyššího soudu odvolací soud dodává v obecné rovině, že aby se směnečný dlužník u rubopisované (nikoliv podindosované) směnky ubránil ve smyslu Čl. I § 17 ZSŠ kauzálními námitkami proti nabyvateli směnky, musel by směnečný dlužník tvrdit a prokázat konkrétní skutečnosti, že nabyvatel v okamžiku nabytí směnky věděl, či měl vědět s ohledem na okolnosti dané věci, že směnka nemá kauzu.

21. Odvolací soud k dané věci uvádí, že žalobce se domáhá zaplacení celkem sedmi vlastních směnek vystavených žalovaným dne 25. 9. 2017 na řad [Anonymizováno], kterými se žalovaný zavázal zaplatit dne 1. 1. 2021 směnečný peníz vždy ve výši 300 000 Kč v místě placení v [adresa] u [právnická osoba]. Ve všech sedmi směnkách je za místem placení „V [adresa] u [právnická osoba]“ uvedeno číslo účtu [č. účtu]. Odvolací soud zdůrazňuje, že platební místo směnky je vždy prostor, geograficky ohraničené místo, na které si lze doslova „stoupnout“. Číslo bankovního účtu nemůže nikdy být platebním místem (nejedná se o fyzický prostor, není možné se „dostavit do bankovního účtu“), proto platebním místem u všech sedmi směnek je provozovna [právnická osoba]. v [adresa]. Číslo bankovního účtu uvedené ve směnkách není směnečným údajem, jedná se o nadbytečný údaj, který nemá nic společného s náležitostmi směnky.

22. Z praktických důvodů bývá poměrně často vyznačováno číslo bankovního účtu ve směnkách a jedná se jen o informaci pro směnečného dlužníka (z hlediska směnečného práva nadbytečnou), že pokud bude platit směnku remitentovi, označený bankovní účet je účtem remitenta. Proto i v případě předmětných sedmi směnek se jednalo pouze o vzkaz [Anonymizováno] výstavci směnek, že v případě placení směnek [Anonymizováno] jako majiteli směnek budou směnky zaplaceny převodem směnečných penízů na vyznačený bankovní účet. Při převodu těchto směnek ztratila tato informace (která není směnečnou náležitostí) jakýkoliv význam a je nesprávný názor jak žalovaného, tak i soudu prvního stupně, že zaplacením částek (odpovídajících směnečným penízům) na uvedený účet by žalovaný zaplatil směnky žalobci jako indosatáři.

23. V obecné rovině odvolací soud uvádí – pokud indosatář nabyl rubopisovanou směnku, ve které je u místa placení též uvedeno číslo bankovního účtu remitenta, nemá tato okolnost žádnou vypovídací hodnotu k tomu, zda indosatář nabyl či nenabyl směnku vědomě ke škodě dlužníka.

24. Z uvedených důvodů je nesprávná úvaha soudu prvního stupně a žalovaného, že by nabytím rubopisovaných směnek s údajem (nadbytečným) čísla bankovního účtu remitenta jednal žalobce ke škodě dlužníka.

25. Ani žalovaným uváděný vztah žalobce ke společnosti [právnická osoba] nesvědčí sám o sobě závěru, že by žalobce jednal v době nabytí směnek vědomě ke škodě dlužníka [jinými slovy, že by při nabytí směnek věděl či mohl vědět, co je kauzami směnek (důvodem jejich vystavení žalovaným) a že již kauzy směnek neexistují]. Žalobce nebyl zaměstnancem uvedené společnosti, pouze externě s touto společností spolupracoval a směnky neměly s [právnická osoba] nic společného, nýbrž měly svůj původ ve vztazích [Anonymizováno] k žalovanému.

26. Z uvedených důvodů jsou nepřenosné kauzální námitky žalovaného (tj. žalovaným tvrzené důvody vystavení směnek) vůči žalobci a již jen z tohoto důvodu nemohou námitky žalovaného proti směnečným platebním rozkazům zvrátit platební povinnosti uvedené v těchto SPR. S ohledem na tento závěr se odvolací soud již nezabýval důkazními návrhy žalobce, vznesenými při jednání odvolacího soudu, protože již nemohly mít vliv na výsledek věci.

27. Odvolací soud poukazuje na to, že předmětné směnky nejsou tzv. spotřebitelskými směnkami. Žalovaný v námitkách proti všem SPR odkázal na zánik kauzy směnek, které podle jeho tvrzení plynou z plnění na pohledávky specifikované v notářském zápisu a v uznání dluhu, obojí ze dne 6. 10. 2017. V uznání dluhu se hovoří o ústně uzavřených smlouvách o zápůjčkách v hotovosti (poskytnutých v letech 2015 až 2017), uzavřených k vybudování sklářské dílny. Z uvedeného plyne, že podle tvrzení žalovaného se jednalo zápůjčky poskytnuté k financování podnikání žalovaného a žalovaný nebyl při uzavírání těchto smluv o zápůjčkách v postavení spotřebitele dle § 419 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“). Z toho důvodu se v této věci neuplatní právní závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1155/2014 ze 17. 12. 2015, podle kterého je možný přenos kauzálních námitek u „spotřebitelské“ směnky i vůči nabyvateli nepodrubopisované směnky. Uvedený rozsudek byl publikován pod č. 104/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou: Zajišťuje-li indosovaná směnka pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní) směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce.

28. Nad rámec odvolacího řízení odvolací soud poznamenává, že považuje za sporné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že uvedené směnky měly totožnou kauzu jako pohledávky uvedené v notářském zápisu a v uznání dluhu, obojí ze dne 6. 10. 2017 [v uznání dluhu se hovoří o ústně uzavřených smlouvách o zápůjčkách v hotovosti (poskytnutých v letech 2015 až 2017), uzavřených k vybudování sklářské dílny, a není jasné, zda výrok, že věřitel „jiné nároky ze smluv o zápůjčkách k dnešnímu dni vůči dlužníku nemá“ se týká jen zápůjček parametricky konkretizovaných v uznání dluhu, či se vztahuje na všechny zápůjčky poskytnuté [Anonymizováno] žalovanému, dále není jasné, proč v uznání dluhu a notářském zápisu vyhotovených pouhých 11 dní po vystavení sedmi směnek na celkovou částku 2 100 000 Kč není žádná zmínka o těchto směnkách, resp. proč žalovaný netrval na vrácení směnek, pokud skutečně měl notářský zápis nahradit tyto směnky].

29. Odvolací soud zdůrazňuje, že při výše uvedeném závěru odvolacího soudu o spornosti kauzy směnek odvolací soud nemohl vzít v úvahu a jakkoliv hodnotit obsah e-mailu žalovaného z 25. 5. 2020 adresovaného [Anonymizováno], protože žalobce navrhl tento důkaz až v odvolacím řízení. S ohledem na § 205a o. s. ř. a contrario se jedná o nepřípustný důkaz v odvolacím řízení, nicméně jak již odvolací soud uvedl, námitky žalovaného proti SPR jsou nedůvodné proto, že žalovaný neprokázal vědomé nabytí směnek žalobcem ke škodě dlužníka, a to bez ohledu na okolnost, co přesně bylo kauzou směnek.

30. Odvolací soud z uvedených důvodů v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek a ponechal všech sedm směnečných platebních rozkazů v platnosti.

31. V souladu § 224 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (námitkových řízení u soudu prvního stupně a řízení odvolacího) ve prospěch úspěšného žalobce.

32. Náklady žalobce v sedmi řízeních u soudu prvního stupně o námitkách proti sedmi směnečným platebním rozkazům (před spojením věcí) spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu celkem 14 úkonů právní služby po 9 540 Kč (účast při 7 jednáních soudu dne 5. 10. 2021 a 7 vyjádření ve věci samé) a v hotových výdajích v rozsahu 14 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestách k 2 jednáním u soudu ve výši 1 200 Kč (100 Kč x 12 půlhodin) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí celkem 168 141,60 Kč.

33. Po spojení věcí spočívaly náklady žalobce v odměně za právní zastoupení v rozsahu celkem 3 úkonů právní služby po 16 740 Kč (účast při 2 jednáních soudu 31. 5. a 20. 10. 2022, a 1 vyjádření ve věci samé, k jednání dne 22. 11. 2022 se zástupce žalobce nedostavil) a v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestách k 2 jednáním u soudu ve výši 1 200 Kč (100 Kč x 12 půlhodin) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí 63 307,20 Kč. Celkové náhrada nákladů námitkových řízení u soudu prvního stupně odpovídá částce 231 448,80 Kč.

34. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 16 740 Kč (odvolání a další vyjádření ve věci samé, účast při 1 jednání u odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestě k 1 jednání u odvolacího soudu ve výši 600 Kč (100 Kč x 6 půlhodin) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání u odvolacího soudu ve výši 1 368,29 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková částka včetně DPH činí 64 236,83 Kč. Dále byl nákladem také zaplacený soudní poplatek 105 350 Kč za podané odvolání. Celková náhrada nákladů žalobce v tomto stupni činí 169 586,83 Kč. Celková náhrada nákladů žalobce v prvním stupni (v řízeních o námitkách žalovaného proti směnečným platebním rozkazům a ve spojeném řízení) a v řízení u odvolacího soudu činí včetně DPH celkem 401 035,63 Kč.

Poučení