5 Cmo 220/2016 - 1877

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného, ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce], [adresa], zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky], proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalované A], bytem [adresa], 2. [Jméno žalované B], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované B], bytem [Adresa žalované B], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], o zaplacení 238 026 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 46 Cm 6/2011-979 ze dne 24. února 2016 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz, vydaným Krajským soudem v Plzni dne 24.1.2011 pod č. j. 46 Cm 6/2011-12 a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaným k rukám jejich právního zástupce ve výši 493.360,56 Kč (bod I. a II. výroku rozsudku).

2. Podstatou sporu je směnečná pohledávka žalobce vůči žalovaným ve výši 238.026 Kč s 6% úrokem od 30.11.2010 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 793 Kč. Právo na zaplacení dovozuje žalobkyně ze směnky vlastní vystavené žalovanými dne 23.4.2010 ve Zruči, obsahující závazek žalovaných dne 30.11.2010 zaplatit žalobci směnečnou pohledávku ve výši 254.496,- Kč, a to v platebním místě [adresa]. Na směnku bylo plněno jen částečně. Proto se z dané směnky žalobce domáhá zaplacení částky 238.026,- Kč.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti kterému podali žalovaní včas shodné námitky. Předně namítali místní a věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Plzni. Tato námitka byla v průběhu řízení posouzena a bylo rozhodnuto, že se jedná o námitku nedůvodnou.

4. Žalovaní tvrdili dále, že vůči žalobci nemají žádný dluh, předmětná směnka kryje nedluh, směnka byla vyplněna excesivně, podpis na směnce byl po žalovaných vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, směnka kryje neexistující a nerealizovanou půjčku, žalovaní popírají, že by od žalobkyně převzali půjčku ve výši 170 000 Kč. V námitkách popsali skutkový stav věci, jak jej vnímají. Uvedli, že žalobce a společnost [právnická osoba] přislíbili zajištění hypotečního úvěru, což byl zásadní bod při rozhodnutí realizovat výstavbu rodinného domu právě se společností [právnická osoba] Poukázali na dopis žalobce, ze kterého se podává ujištění o tom, že to bude právě on, kdo bude za žalované komunikovat s bankou. Společnost [právnická osoba] úvěr nezajistila a ponechala finanční krytí výstavby rodinného domu na žalovaných. Uvedeným postupem došlo ke zneužití principu důvěry mezi žalovanými, žalobcem a společností [právnická osoba] Ze smlouvy o půjčce a jejího dodatku se podává, že žalovaní neměli vlastní finanční zdroje k financování stavby a potřebovali úvěrové financování prostřednictvím banky. Pro úplnost doplnili, že předmětná směnka nahradila předchozí směnku ze dne 29.4.2009 na 258 195 Kč, která byla po dohodě stran roztrhána. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o půjčce hodnotí žalovaní jako neplatnou pro její nepřiměřenost a tedy nemravnost (jednalo se o smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč) a z uvedeného důvodu je absolutně neplatná i celá smlouva o půjčce i její dodatek. Ujednání o tom, že směnka zajišťovací se v jeden moment měla stát směnkou platební je v rozporu s právem spotřebitele. Žalovaní opakovaně zdůraznili, že nikdy žádné peníze v hotovosti ani bankovním převodem na svůj bankovní účet od žalobce neobdrželi. Dovodili, že tedy nedošlo k žádnému reálnému plnění půjčky na základě smlouvy o půjčce. Jednání žalobce, jímž se prostřednictvím předmětné směnky nepřípustně obchází zákon, mimo jiné ustanovení občanského zákoníku, týkající se spotřebitelských smluv, je jednáním v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní a soudní ochrany. Nemohlo být úmyslem žalovaných podepsat předmětnou směnku za situace, kdy nebylo zajištěno financování stavby hypotečním úvěrem ze strany společnosti [právnická osoba] Zdůraznili porušení principu důvěry s tím, že takové chování nemůže požívat právní ochrany. Ze strany žalovaných se jednalo o jednání v omylu. Úkon žalovaných je tedy neplatným právním úkonem ve smyslu § 49a o. z. Napadli platnost směnky pro absenci zákonných náležitostí, uvedli, že obsahuje i nesprávný údaj ohledně místa splatnosti (splatná u [Jméno žalobce]). Není tak zřejmé, zda se jedná o směnku vlastní či směnku cizí. Dále žalovaní namítli nedostatek prezentace směnky. Tvrdili neplatnost směnky pro sjednaný a lichvářský úrok, když úroky měly činit částku, představující rozdíl mezi směnečnou sumou 254 496 Kč a částkou 170 000 Kč, tj. 84 496 Kč. Žalobce by měl být vyzván, aby konstruoval žalobou uplatněný nárok, tj, aby uvedl, přesně jakou část představují úroky, protože předpokládané úroky ve výši 84 496 Kč, tj. cca 50% za období od vystavení směnky do podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu jsou nepřiměřeně vysoké. Směnkou nemohou být kryty nároky jako třeba na odstupné apod. Z důvodů neplatnosti smluvních vztahů žalovaní z opatrnosti od smlouvy o dílo odstoupili. Pokud jde o provedené práce společností [právnická osoba] spočívající v zajištění stavebního povolení, tyto byly žalovanými uhrazeny. Ze všech uvedených důvodů zajišťovací směnka zanikla, když zajišťuje neplatný smluvní vztah.

5. Žalobce ve svém vyjádření rekapituloval námitky žalovaných. Trval na věcné a místní příslušnosti tamního soudu. Rekapituloval skutkový stav projednávané věci. Konstatoval uzavření smlouvy o půjčce, ve které si smluvní strany výslovně sjednaly, že částka 170 000 Kč bude žalovaným poskytnuta tak, že žalobce jako věřitel převede finanční prostředky společnosti [právnická osoba], se kterou měli žalovaní uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě o dílo. Z poskytnutých prostředků měly být kryty první přípravné práce pro stavbu budoucího rodinného domu žalovaných. Takto také žalobce žalovaným půjčku poskytl, což je zřejmé z potvrzení vystaveného společností [právnická osoba] Proto není důvodná argumentace žalovaných, že půjčka nebyla poskytnuta. Žalovaní se žalobcem jednoznačně dohodli způsob poskytnutí půjčky, nemohli proto ze strany žalobce očekávat jiný způsob plnění. Poskytnutí půjčky bezhotovostním převodem na účet třetí osoby ostatně připouští judikatura Nejvyššího soudu ČR. O faktickém poskytnutí částky ve výši sjednané půjčky svědčí také skutečnost, že po odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo č. 161/09, společnost [právnická osoba] ve svém vyúčtování zohlednila částku 170 000 Kč tak, že z provedeného vyúčtování byla tato částka odečtena. Z vyúčtování zaslaného žalovaným dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 5.8.2010 je tato skutečnost zřejmá. Pokud žalovaní namítají nemravnost a nepřiměřenost smluvní pokuty, tak tato byla sjednána v sumě 68 000 Kč. Pokud by byla sjednána například ve výši 0,5% denně z dlužné částky, což judikatura Nejvyššího soudu ČR považuje za platné ujednání, tak ke dni vyjádření by činila sumu téměř 100 000 Kč a každým dalším dnem prodlení s úhradou půjčky by se o částku ve výši 850 Kč navyšovala. Pokud jde o další námitková tvrzení, tak spory, vedené u jiných soudů nemají s daným sporem žádnou souvislost. Ze smlouvy o půjčce ani z jejího dodatku, od nichž se odvíjí předmětný směnečný vztah, nevyplývá žádný závazek žalobce zajistit žalovaným hypoteční úvěr. Tvrzení žalovaných o neplatnosti směnky pro absenci zákonných náležitostí jsou neprojednatelná. Pokud jde o místo placení, pak na směnce je jednoznačně uvedeno [adresa]. Ohledně nepředložení směnky nese důkazní břemeno žalovaný a navíc účinky předložení směnky má doručení směnečného platebního rozkazu. Tvrzení o lichevním úvěru je zcestné, když směnečná suma 254 496 Kč v sobě zahrnovala půjčenou sumu 170 000 Kč, sjednaný 16% úrok 16 496 Kč, smluvní pokutu v částce 68 000 Kč. Vzhledem k tomu, že před podpisem dodatku č. 1. ke smlouvě o půjčce byly uhrazeny veškeré sjednané úroky dopočtené ke dni tohoto dodatku, tj. ke dni 23.4.2010 ve výši 26 750 Kč a žalovaní po uzavření dodatku ke smlouvě o půjčce uhradili 16 470 Kč, domáhá se žalobce ze směnky zaplacení pouze částky 238 026 Kč (170 000 Kč jistina, 26 Kč úroky, 68 000 Kč smluvní pokuta). Pokud žalovaní namítají, že postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy, tak mimo poskytnutí smluvně dohodnuté půjčky, kterou také dle smluvně dohodnutých podmínek žalobce žalovaným poskytl, nic jiného vykonávat neměl.

6. Z obsahu spisu se podává, že v námitkovém řízení soud prvního stupně rozhodoval již třikrát.

7. Rozsudkem č. j. 46 Cm 6/2011-183 ze dne 21. listopadu 2012 soud v řízení vydaný směnečný platební rozkaz zrušil. Soud rozhodně nesouhlasil s názorem žalovaných, že by se jednalo o porušení spotřebitelských ustanovení občanského zákoníku a že by byla úroková sazba požadovaná v této půjčce ve výši 16% ročně lichvářská a že by byla v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu by byla smlouva neplatná. Nicméně dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že by smlouva o půjčce byla splněna, neboť skutkové tvrzení žalobce o tom, že by suma 170 000 Kč byla převedena přímo na účet společnosti [právnická osoba], byla vyvrácena svědeckou výpovědí [Anonymizováno], která potvrzení o platbě podepsala. Soud uzavřel, že ačkoliv smlouva o půjčce je platná, nedošlo ke splnění závazku žalobce půjčit tyto peníze žalovaným, nemohlo proto dojít k realizaci úroků z prodlení, smluvní pokuty, natož aby se zajišťovací směnka stala platnou.

8. Usnesením č. j. 9 Cmo 80/2013-209 ze dne 15. dubna 2013 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se jedná o překvapivé, nepředvídatelné rozhodnutí, když absentuje poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud prvního stupně pochybil, pokud účastníky neseznámil se svým náhledem na právní posouzení věci.

9. V pořadí druhým rozsudkem č. j. 46 Cm 6/2011-518 ze dne 4. prosince 2013 soud prvního stupně rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu. Za důvodnou považoval námitku neposkytnutí půjčky, když se žalobci poskytnutí peněz nepodařilo prokázat. Důvodnou soud shledal rovněž námitku porušení ustanovení občanského zákoníku, týkajícího se spotřebitelských smluv, když žalovaní směnku podepsali za předpokladu, že bude ze strany Ekonomických staveb s. r. o. zajištěno financování stavby hypotečním úvěrem. Postup žalobce při poskytování půjček a požadovaný lichvářský úrok jsou v rozporu s dobrými mravy a způsobují neplatnost právního úkonu. Vázán judikaturou soud plně souhlasil s odůvodněním rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 ze dne 24.6.2013 a v souladu s ním učinil závěr o tom, že předmětná půjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 písm.a) zákona č. 321/2001 Sb., spotřebitelským úvěrem, přičemž nejsou dány výjimky stanovené v § 1 odst.2 zákona. Je tedy neplatná směnečná dohoda, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. S ohledem na učiněné závěry se soud zbývajícími námitkami nezabýval.

10. Usnesením ze dne 18.9. 2014, č. j. 5 Cmo129/2014-632 k odvolání žalobce, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl jednak procesní pochybení, spočívající v nerespektování důkazního břemene, vytkl rovněž nerespektování dikce § 132 o. s. ř. při hodnocení důkazů. Rozsudku dále vytkl jeho nepřezkoumatelnost ve vymezeném rozsahu pro nedostatek důvodů, případně nesrozumitelnost.

11. V pořadí třetím rozsudkem ze dne 24.2.2016, č. j. 46 Cm 6/2011-979 soud prvního stupně rozhodl tak, že zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 24.1.2011, č. j. 46 Cm 6/2011-12 a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů žalovaných v celkové výši 493 360, 56 Kč (výrok I. a II. rozsudku), jak shora již konstatováno.

12. Rozsudkem ze dne 10.5.2017, č. j. 5 Cmo 2020/2016 -1114 Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce změnil označený rozsudek soudu prvního stupně tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným uložil společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobci 190 749,90 Kč.

13. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30.1.2020, č. j. 29 Cdo 402/2018-1421 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že na odvolacím soudu bude se vypořádat především s tím, zda smluvní vztah účastníků nevykazuje znaky zneužívající klauzule podle § 56 odst. 1 a 3 o. z. Touto otázkou se soudy nezabývaly, když vycházely z toho, že vztah účastníků je vztahem samostatným.

14. Vrchní soud v Praze po zrušení věci dovolacím soudem přezkoumal ve světle závěrů dovolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24.2.2016, č. j. 46 Cm 6/2011-979 a změnil jej rozsudkem ze dne 18.5.2021, č. j. 5 Cmo 220/2016-1541 podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a žalovaným uložil společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 265 150,44 Kč. Odvolací soud neshledal důvodnou obranu žalovaných.

15. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27.10.2022, č. j. 29 Cdo 3418/2021-1702 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud akcentoval, že projednávaná věc je jednou z typově shodných věcí v žalobách podaných klienty společnosti [Anonymizováno], jejímž jednatelem je žalobce. Pokud jde o charakter smluv, je třeba vycházet z toho, že charakter spotřebitelské smlouvy má (vedle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi [Anonymizováno] a objednateli) rovněž smlouva o půjčce (včetně směnečné smlouvy, jež je její součástí), neboť i žalobce měl při jejím uzavření postavení dodavatele ve smyslu § 52 odst. 2 o. z. Pro posouzení žalobce coby dodavatele při uzavírání smlouvy o půjčce a směnečné smlouvy v ní obsažené, není rozhodné pouze formální hledisko, ale je nutné také zohlednit skutečný účel žalobcova jednání, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem,, jež byly pro jeho učinění určující. Z tohoto pohledu je pak více než zřejmé, že účelem uzavření smlouvy o půjčce nebylo uspokojování osobních potřeb žalobce, ale šlo o činnost, kterou žalobce provádí opakovaně a za úplatu (ve zjevné souvislosti s aktivitami společnosti [Anonymizováno], v níž je na pozici jednatele). S ohledem na spotřebitelský charakter smluvního vztahu účastníků je třeba se zabývat tím, zda smluvní ujednání účastníků nevykazují znaky zneužívající klauzule podle § 56 odst. 1 a 3 o. z., tedy tím, zda smluvní ujednání účastníků v rozporu s požadavkem dobré víry neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále je třeba se zabývat zejména tím, jaké důsledky na případnou povinnost žalovaných plnit ze směnky, má žalovanými namítaná skutečnost, že jim nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto (předtím, než žalovaní od této smlouvy odstoupili) žádné či téměř žádné plnění. Není pochyb o tom, že předmětné smluvní vztahy mezi žalobcem a společností [Anonymizováno] a žalovanými jako spotřebiteli na straně druhé, založené smlouvou o smlouvě budoucí, smlouvou o půjčce a smlouvou o dílo, jsou spjaty takovým způsobem, že práva a povinnosti z nich vzniklé není možné posuzovat samostatně. Jestliže měla být poskytnuta půjčka (podle účelu výslovně vyjádřeného ve smlouvě o půjčce) určena na financování zálohy dle článku III. bodu 3.3. smlouvy o smlouvě budoucí, která sloužila na krytí prvních přípravných prací, jež měla společnost [Anonymizováno] provést pro budoucí realizaci díla, přičemž současně bylo dohodnuto, že záloha bude (v případě uzavření smlouvy o dílo) vyúčtována ve smlouvě o dílo a poté odečtena z konečné ceny díla, je zřejmé, že nedošlo-li k realizaci díla (žalovaní odstoupili od smlouvy o dílo), musí se tato skutečnost promítnout nejen ve vztahu společnosti [Anonymizováno] a žalovaní, ale i ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými. Shrnuto, jestliže žalovaným s ohledem na ukončení smlouvy o dílo, nevznikla povinnost zaplatit zhotoviteli (společnost [Anonymizováno]) ani částku odpovídající výši poskytnuté zálohy (k jejímuž financování měla sloužit půjčka), nebyl zde jediný důvod, pro který by byli žalovaní povinni plnit tuto částku prostřednictvím směnky žalobci. Pokud jde o odstoupení od smlouvy dovolací soud odkázal na § 642 o. z., ze kterého vyplývá pro objednatele právo odstoupit od smlouvy kdykoli i bez udání důvodu a důsledkem takového odstoupení je pouze povinnost zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na již provedené práce, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Tedy úkolem odvolacího soudu v dalším řízení má být posouzení důvodnosti kauzálních námitek žalovaných, zejména je třeba se vypořádat s tvrzením žalovaných, že jim nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto žádné (či téměř žádné) plnění.

16. V řízení před odvolacím soudem byl tedy předmětem dalšího přezkumu ve světle závěrů dovolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24.2.2016, č. j. 46 Cm 6/2011-979, kterým byl zrušen směnečný platební rozkaz a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 493 360,56 Kč.

17. V odůvodnění rozsudku shrnul soud prvního stupně zjištění učiněná z provedeného dokazování a odkázal na související právní úpravu. Učinil závěr o tom, že žalovaní prokázali, že jim půjčka vůbec nebyla poskytnuta. Soud konstatoval, že na překážku reálnosti kontraktu není, pokud si účastníci dohodnou, že peníze budou poslány na jiný účet třetí osobě nebo s nimi může být jinak naloženo podle dohody ve smlouvě o půjčce. Avšak jak vyplývá z provedených důkazů, žalovaní prokázali, že žalobce posílá peníze neurčitě do společnosti [právnická osoba] za více klientů ještě předtím, než je uzavřena smlouva o půjčce. V účetnictví není identifikováno, že tyto peníze byly skutečně penězi, které potom fakticky vystupují na straně a ve prospěch žalovaných a tento závěr nemůže zvrátit ani to, že [právnická osoba] nakonec tok peněz od žalobce vyúčtují k účtu žalovaných. I přes toto vyúčtování prokázali žalovaní, že se nejedná o reálnou podobu převodu peněz za účelem poskytnutí služeb žalovaným. Dále soud dovodil, že žalobce nevyvrátil tvrzení žalovaných o neposkytnutí půjčky za situace, že svědkyně [Anonymizováno] již při prvním jednání uvedla, že dostala za úkol podepsat listinu- písemné prohlášení o tom, že půjčka byla poskytnuta žalobcem na účet [právnická osoba] Svědkyně v písemném prohlášení uvedla, že tyto peníze přišly, ale při svědecké výpovědi se konstatovalo, že nic neověřovala, tudíž tato listina je dle názoru soudu nevěrohodná.

18. Soud prvního stupně odkázal i na obsah výpovědi svědkyně [Anonymizováno] a uvedl, že svědkyně, jež byla žalobcem navržena k prokázání poskytnutí půjčky žalobcem žalovaným, vylíčila, jak k celé transakci docházelo, když půjčky od žalobce se ve společnosti [právnická osoba] poukazují na účet [Anonymizováno]. Na tento účet přichází celý balík půjček za nějaké období, třeba za jeden měsíc. Následně je tento balík rozúčtován podle jednotlivých smluv, uzavřených s [právnická osoba] potažmo se žalobcem. Soud v této souvislosti předestřel úvahu, že v daném případě žalobce poslal balík peněz ještě před uzavřením smlouvy o půjčce se žalovanými a tedy uzavřel, že žalobce posílá peníze do spřízněné firmy [právnická osoba] a pokud dojedná s dalšími zájemci smlouvu o půjčce, až následně rozpočítává tyto peníze na konkrétní půjčenou akci. Z pohledu soudu se jedná o účetní machinace, reálnost kontraktu nebyla prokázána, nebylo prokázáno poskytnutí půjčky dohodnutým způsobem, peníze tam již dávno byly a jenom formálně se účetně doplnila smlouva o půjčce. Žalobce půjčku žalovaným neposkytl, pouze došlo k legalizaci identifikaci rozúčtování „dotačních plateb“, poskytnutých žalobcem společnosti [právnická osoba].

19. Dále soud s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cm 67/2013-181 ze dne 24.6.2013 a s odkazem na § 52 a následujících o. z. a související judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, shledal důvodnou námitku postupu žalobce ohledně poskytování půjček a provázanosti účastníků, respektive žalobce a požadovaném lichvářském úroku. Uzavřel, že smlouva o půjčce je právním úkonem v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu je neplatná. V dané souvislosti soud v podrobném rozsahu převzal věcnou i právní argumentaci, v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 obsaženou.

20. Soud prvního stupně dále uzavřel, že nedošlo k naplnění dohody mezi účastníky a půjčka nebyla poskytnuta. Pokud by i někdo došel k závěru, že ano, nemohl by být žalobce úspěšný z důvodů specifikovaných zejména v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 ze dne 24.6.2013. Soud učinil závěr, že i kdyby půjčka byla poskytnuta, nelze pro neplatnost směnečné dohody vyhovět žalobci v žalobě ze směnky. Smlouva o půjčce sama je spotřebitelským úvěrem, výjimky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., nejsou dány. Pokud jde o směnečnou dohodu, tato je ve smyslu definice obsažené v § 52 občanského zákoníku spotřebitelskou smlouvou, přičemž není-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda obsahuje ujednání, která způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

21. Ze všech vyložených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní se ubránili povinnosti, uložené jim směnečným platebním rozkazem. Dalšími včas uplatněnými námitkami se nezabýval, neboť by jejich hodnocení na výsledek sporu nemělo žádný dopad. Směnečný platební rozkaz zrušil a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. Žalobce ve včas podaném odvolání nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi svědkyně [Anonymizováno]. Svědkyně byla o svědecké výpovědi řádně poučena, je osobou samostatně výdělečně činnou, která vede pro společnost [právnická osoba] účetnictví a tedy za ně odpovídá. Ze své pracovní pozice podala jednoznačnou a věrohodnou výpověď o poskytnutí půjčky žalovaným a jako takovou se jí měl soud zabývat. Svědkyně popsala praxi poskytování půjček. V této souvislosti je nerozhodné, zda větší finanční částku, v daném případě 1 300 000 Kč zaslal žalobce na účet společnosti [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o půjčce či až po jejím uzavření, když podstatné je, že tyto peníze ve společnosti byly k dispozici a společnost je ve prospěch žalovaných ke splnění jejich povinnosti také použila- zaúčtovala. Skutečnost, že půjčka byla poskytnuta, byla prokázána i dalšími důkazy, jež žalobce ve svém odvolání vyjmenoval, přičemž ve vyúčtování, které provedla společnost [právnická osoba] po odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo, byla záloha ve výši 170 000 Kč odečtena. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 48 Cm 20/2011-73, které žalobce považuje za analogické danému řízení, v němž žalovaní namítali neposkytnutí půjčky. Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 12 Cmo 118/2013 ze dne 15.8.2013 nepřisvědčil odvolací argumentaci žalovaných [Anonymizováno] a v rámci svého odůvodnění uvedl, že poskytnutí půjčky svědčí řetězec důkazů, který je tvořen listinami, které poskytnutí půjčky osvědčují, a to fakturou na částku 170 000 Kč, vyúčtováním Ekonomických staveb s. r. o., potvrzením Ekonomických staveb o úhradě půjčky, daňovým přiznáním k DPH společnosti [právnická osoba] s přílohou daňové evidence a v neposlední řadě ujednáním čl. IV odst. 1 písm. d) uzavřené smlouvy o dílo, kterým je úhrada částky 170 000 Kč rovněž potvrzena. Vrchní soud z listin jednoznačně uzavřel, že o poskytnutí půjčky není pochyb.

23. Žalobce je přesvědčen o tom, že v předmětné věci bylo prokázáno, že žalobce půjčku poskytl, k tvrzení žalovaných, že jim půjčka nebyla poskytnuta, nebyl proveden jediný důkaz a dovodil, že žalovaní neprokázali, že by půjčka nebyla poskytnuta, resp., že směnka zajišťuje nedluh. Žalobce poukázal i na námitku žalovaných, že směnka je vzhledem k požadovaným lichvářským úrokem v rozporu s dobrými mravy neplatná. Pokud soud dovodil, že směnka je neplatná, pak jeho závěr je nepřezkoumatelný, neboť Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 9 Cmo 67/2013 dovodil neplatnost směnečné dohody, nikoliv směnky jako takové. Námitku neplatnosti směnečné dohody ale žalovaní vůbec nevznesli. Dále žalobce s podrobnou argumentací jednak dovozoval, že předmětná smlouva o půjčce není spotřebitelským úvěrem, navíc dle přesvědčení žalobce žádné ustanovení smlouvy o půjčce není neplatné z hlediska předpisů na ochranu spotřebitele, žalobcem v odvolání podrobně vymezených. Smyslem existence směnky vlastní ze dne 23.4. 2010, vystavené žalovanými, bylo pouze zajištění vrácení půjčky a nikoliv zbavení žalovaných jako spotřebitelů práva na spravedlivý proces. Žalovaní si museli být vědomi svého závazku poskytnuté finanční plnění ze smlouvy o půjčce vrátit, tuto povinnost nikdy nesplnili. Žalovaní si museli být vědomi finanční náročnosti výstavby rodinného domu. Jestliže za této situace neměli k dispozici vlastní prostředky na přípravné inženýrsko-projektové práce a přesto se rozhodli stavbu realizovat, pak museli logicky použít prostředky cizí, ať již získané půjčkou nebo úvěrem, bez ohledu na to, kým byly poskytnuty. Stejně tak museli být žalovaní srozuměni s tím, že budou muset vrátit finanční prostředky tomu, kdo jim je poskytne. Pokud je poukazováno na „dvoudomé“ vystupování [Jméno žalobce] jako jednatele společnosti [právnická osoba], s tím že [Jméno žalobce] jako jednatel mohl ovlivnit, zda dojde ke vzniku závazku vůči němu, společnosti či nikoli, pak jednoznačně mohlo dojít k ovlivnění pouze toho, aby závazek dle smlouvy o dílo byl splněn, tedy stavba rodinného domu byla realizována a za tím účelem poskytl žalovaným půjčku na úhradu 170 000 Kč zálohy, jejíž poskytnutí bylo v textu smlouvy o dílo (čl. IV. odst. 1 písm. d) účastníky potvrzeno. Závěrem žalobce zdůraznil, že i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji nejde pojímat jako obranu lehkomyslnosti a neodpovědnosti. Žalobce odkázal na související komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že právní řád pracuje s osobou průměrného rozumu, která zcela jednoznačně postupuje ke správě svých věcí aktivně a vstupuje za běžných okolností do vztahů, které jsou pro ni v době uzavření konkrétního smluvního vztahu jakkoli výhodné. Dle přesvědčení žalobce text smlouvy o půjčce a okolnosti jejího uzavření vyhoví právní úpravě nepřiměřených ujednání, jež mají chránit spotřebitele v procesu uzavírání a plnění smlouvy tak, aby se zvýšila pravděpodobnost porozumění textu podepsané smlouvy. Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku ve smyslu ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

24. V replice k vyjádření žalovaných k odvolání odkázal žalobce na související judikaturu a stěžejní závěry tam obsažené, mající z hlediska argumentace přesah na daný spor, a to v otázce smluvní pokuty, lichevního úroku a spotřebitelských smluv. Žalobce např. poukázal na rozsudky Vrchního soudu v Praze, v nichž bylo dovozeno, že sjednaná smluvní pokuta, jež je vázána na porušení nejzákladnější smluvní povinnosti žalovaných, kteří byli upozorněni, že žalobce nezbytně potřebuje půjčené finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, není v rozporu s dobrými mravy, ani nepřiměřeně vysoká. Žalobce mimo jiné rovněž poukázal na skutečnost, že rozsudky Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013, 9 Cmo 255/2013 a 36 ICm 3259/2013 byly překonány rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 562/2014 a 29 ICmo 4/2016. Dále žalobce podrobně argumentoval na podporu svého přesvědčení, že nejde o spotřebitelský úvěr, uvedl rovněž, že obsah uzavřené smlouvy o půjčce a žalované směnky je jen výsledkem absence jakýkoliv připomínek žalovaných k jejímu obsahu, přičemž žádné ujednání smlouvy o půjčce nevykazuje znaky zneužívající klauzule. Dále žalobce vymezil chronologický přehled všech úkonů žalovaných v dané věci a předestřel úvahu, že vypořádání závazků ze smlouvy o dílo, tedy závazkového vztahu mezi žalovanými a společností [právnická osoba], což je osoba odlišná od žalobce, není a nemůže být předmětem projednání v rámci daného směnečného sporu. Plnění ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, respektive smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalovanými jako objednateli a společností [právnická osoba] jako zhotovitelem se nemůže vlomit do směnečného vztahu existujícího mezi žalovanými jako dlužníky a žalobcem [Jméno žalobce] jako věřitelem, natož pak odůvodňovat nevrácení půjčky.

25. Žalovaní se ve svých obsáhlých vyjádřeních s odkazem na § 13 nového občanského zákoníku dovolávali toho, aby odvolací řízení proběhlo při respektování judikatury NS ČR a ÚS ČR, na niž žalovaní odkazovali V předmětné souvislosti žalovaní rovněž akcentovali závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 ze dne 24.6.2013 a obdobné názory, obsažené v rozsudku tohoto soudu ze dne 27.5.2015 č. j. ICm 3259/2013. Žalovaní namítali, že nelze přímo dokazovat negativní skutečnosti, např. neposkytnutí půjčky, a předestřeli úvahu, že v případě potřeby bude nutné, aby se Vrchní soud v Praze obrátil na Evropský soudní dvůr s tzv. předběžnou otázkou. V rámci předběžné otázky by mělo být vyjasněno, zda je v souladu s evropským právem, aby spotřebitel byl povinen prokazovat v soudním řízení, že mu podnikatelským subjektem nebyla poskytnuta půjčka, byť zajištěná směnkou, respektive zda je eurokomformní postup to, aby přes neposkytnutí a nečerpání takové půjčky měl spotřebitel prostřednictvím zajišťovací směnky přes své včasné a důvodné námitky platit za něco, co neobdržel, eventuálně jak má takovou neexistující skutečnost prokazovat. Žalovaní dále odkázali na judikaturu NS ČR a ÚS ČR, z níž se podává, že smluvní vztah v obdobných věcech žalobce [Jméno žalobce] je jednoznačně smlouvou o půjčce. NS ČR pak dovodil, že smlouva o dílo stejně jako smlouva o smlouvě budoucí jsou smlouvou spotřebitelskou. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že soud musí reagovat na argumentaci účastníka a na jím uváděnou judikaturu, musí se dle judikatury Ústavního soudu ČR argumentačně vypořádat s předloženým rozhodnutím ve skutkově obdobné věci, byť mezi jinými účastníky. Dále žalovaní vyjádřili přesvědčení o tom, že soud provedl řízení zcela při respektování nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 563/11 (týká se dvoudomého vystupování [Jméno žalobce] vůči spotřebitelům, kde Ústavní soud ČR nepochybuje o tom, že jde o smlouvu o půjčce a nikoli o jiný smluvní typ). Soud rovněž respektoval usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 129/2014-632. Žalovaní jsou přesvědčeni, že matka žalobce nemůže jako svědek být osobou zcela nestrannou a nezaujatou. Dle komentářové literatury platí, že příbuzenský vztah svědka neznamená nezpůsobilost svědčit, avšak tyto okolnosti vezme soud náležitě v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Jinak společnost [právnická osoba] může účtovat o čem chce a jak chce, což nic nedokazuje o tom, zda žalovaným jako spotřebitelům bylo skutečně reálně předáno nějaké plnění ze strany žalobce. V daném řízení bylo doloženo, že půjčka nebyla poskytnuta (ani plnění od firmy [právnická osoba]) a směnka tudíž zajišťuje nedluh. To, že žalobce měl údajně dne 28.4.2009 (před navázáním směnečných a smluvních vztahů se žalovanými) poslat do své firmy [právnická osoba] částku 1 300 000 Kč, rozhodně neprokazuje poskytnutí půjčky 170 000 Kč žalovaným po datu 29.4.2009. Není pravda, že by žalovaní nenamítali neplatnost směnečné dohody. Žalovaní hovořili o všech smluvních vztazích jako neplatných. Je nerozhodné, že nedošlo k převodu směnky na třetí osobu.

26. Ve svých podáních žalovaní učinili výčet jednotlivých řízení před soudy v obdobných věcech a předestřeli své důkazní návrhy. Pokud jde o smluvní pokutu, zde žalovaní odkázali na rozsudek NS ČR ze dne 14.10.2015 sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, podle něhož výše smluvní pokuty musí být přiměřená funkcím, které má plnit a jestliže by výrazně překračovala souhrn v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat, bylo by ujednání o smluvní pokutě, jejíž režim se řídí občanským zákoníkem, pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Dle přesvědčení žalovaných je suma 68 000 Kč zcela nepřiměřená vůči zajišťované povinnosti na vrácení 170 000Kč.

27. Dále žalovaní poukázali na nepotřebnost čerpání půjčky, a to s odkazem na znalecký posudek znalce Ing. [adresa] [Anonymizováno] ze dne 7.1.2015. K čerpání půjčky vůbec nedošlo, šlo jen o účetní úkon. Pokud by i došlo k čerpání části půjčky, bylo by legitimní a v souladu s dobrými mravy, pokud by ihned po avizovaném ukončení smluvních vztahů na základě odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo ze dne 14.7.2010 společnost [právnická osoba] nečerpanou část půjčky poukázala zpět na bankovní účet [Jméno žalobce]. Za účelové a neoprávněné navyšování nároků žalovaní označili vyúčtování při odstoupení od smlouvy.

28. Žalovaní setrvali na své námitce o tom, že není možné, aby se směnka zajišťovací změnila na směnku platební. Nemravná je i výše 16% úroku. Dále žalovaní poukázali na nejnovější judikaturu Ústavního soudu ČR, dle níž jsou soudy povinny hledat taková interpretační pravidla a aplikační východiska, která zabrání zneužívání práv v důsledku nepřiměřené aplikace směnečných institutů v neprospěch účastníka směnečného vztahu. Dále, dle judikatury Ústavního soudu ČR mají adresáti práva v zásadě legitimní očekávání, že jejich případ, jenž vykazuje stejné či obdobné podstatné rysy, bude posuzujícím orgánem vyřešen shodně jako předchozí typově obdobné případy. Žalovaní poukázali na nesprávnost a nepřípadnost právní argumentace žalobce s tím, že rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 nebyl dosud žádným způsobem změněn či zrušen. Půjčky se mají vracet, ale jen pokud byly poskytnuty. Žalovaní zaplatili 43 220 Kč, což převyšovalo skutečný nárok. V daném směru žalovaní odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cm 76/2011 ze dne 8.11.2016. Žalovaní setrvali na důkazu znaleckým posudkem, případně výslechu znalce, eventuálně na zadání revizního posudku ohledně ceny skutečného plnění ze strany firmy [právnická osoba] Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

29. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212, § 212a o. s. ř. a §214 odst.1 o. s. ř.

30. Odvolací soud nejprve shrnuje skutkový stav projednávané věci, jak byl zjištěn z jednotlivých důkazů v různých stádiích řízení před soudy všech stupňů s tím, že tento není sporný.

31. Žalobce se po žalovaných domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 238 026 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou. Činí tak na základě směnky vlastní, vystavené dne 23.4.2010 oběma žalovanými na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 254 496 Kč, splatné 30.11.2010. Pokud jde o smluvní vztahy mezi účastníky řízení není sporné, že dne 27.3.2009 uzavřeli žalovaní jako budoucí objednatelé a společnost [právnická osoba] jako budoucí zhotovitel, jednající žalobcem jako jednatelem společnosti, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 161/09, v níž se zavázali v dohodnuté době uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude zhotovení rodinného domu na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Podle čl. III. bodu 3.3. smlouvy byli žalovaní povinni uhradit do 30 dnů po podpisu této smlouvy budoucímu zhotoviteli zálohu ve výši 170 000 Kč na krytí prvních přípravných prací, tj. přípravné projekční činnosti, s tím, že záloha bude vyúčtována ve smlouvě o dílo a odečtena z konečné ceny díla. Zálohu měli žalovaní uhradit prostřednictvím úvěru. Žalobce v postavení věřitele uzavřel dne 29.4. 2009 smlouvu o půjčce č. 161/09-090429 se žalovanými jako dlužníky a zavázal se jim poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, určenou právě na financování zálohy podle čl. III. bod 3.3. smlouvy o smlouvě budoucí. Součástí smluvních ujednání byla i dohoda o tom, že prostředky budou věřitelem tedy žalobcem převedeny nejpozději do 29.4.2009 do depozita budoucího zhotovitele – společnosti [právnická osoba] K zajištění pohledávky žalobce se žalovaní zavázali vystavit směnku vlastní znějící na 258 195 Kč. V návaznosti na uzavřený dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce s prodlouženou splatností půjčky došlo k nahrazení původně vystavené směnky, směnkou novou znějící na 254 496 Kč. Současně žalovaní prohlásili, že uvedená směnečná suma zahrnuje kromě jistiny půjčky také sjednaný úrok 16 % do dne splatnosti půjčky a smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč, s tím, že směnka plní funkci zajišťovací nikoli platební. Dne 23.11.2009 žalovaní jako objednatelé uzavřeli se společností [právnická osoba] smlouvu o dílo č. 161/09, od které dopisem ze dne 14.7.2010 žalovaní odstoupili.

32. Odvolací soud v tomto stadiu řízení vycházel ze zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího, jak byly učiněny v předchozích řízeních před soudy obou stupňů. Pro úplnost je třeba připomenou i to, že při hodnocení důvodnosti obrany žalovaných proti směnečné pohledávce žalobce, je rozhodující obsah podaných námitek, jak byly učiněny podáním žalovaných ze dne 4.3.2011 a jejich podrobnějšího opakování v podáních zaslaných soudu do prvního jednání ve věci dne 5.9.2012. Současně je třeba postupovat podle závazných názorů dovolacího soudu, jak byly vysloveny v jeho zrušujících rozsudcích.

33. Žalovaní se především bránili tvrzením o tom, že směnka kryje nedluh a její podepsání bylo vynuceno v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, kdy žalovaní navíc předpokládali poskytnutí protiplnění od subjektu [právnická osoba] (došlo však jen k zajištění vydání stavebního povolení). Z důvodu nezajištění úvěrového financování nezbytného pro stavbu rodinného domu ze strany společnosti [právnická osoba], se jeho stavba nerealizovala. Žalovaní zaplatili žalobci částku 43 220 Kč, čímž považují veškeré nároky za vypořádané.

34. V řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce dne 29.4.2009 č. 161/09 ve znění dodatku č. 1 ze dne 23.4.2010 na částku 170 000 Kč a v rámci zajištění této částky byla vystavena směnka vlastní na částku 254 496 Kč s tím, že částka z titulu půjčky bude poskytnuta na účet budoucího zhotovitele [Anonymizováno], nejpozději do 29.4.2009. V bodě 2.

6. Smlouvy o půjčce je výslovně uvedena zajišťovací funkce směnky k závazku žalovaných vrátit žalobci 170 000 Kč poskytnuté půjčky určené na financování přípravných prací ke stavbě. Účastníci dále uzavřeli se společností [Anonymizováno], zastoupené jednatelem [Jméno žalobce] dne 27.3.2009 Smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č 161/09, tedy ještě před uzavřením smlouvy o půjčce, v jejímž rámci bylo dohodnuto, že žalovaní jsou povinni uhradit do 30 dnů po podpisu této smlouvy budoucímu zhotoviteli zálohu ve výši 170 000 Kč na krytí prvních přípravných prací, tj. přípravné projekční činnosti, a to prostřednictvím půjčky (čl. 3, bod 3.3. smlouvy). V souladu se smlouvou o půjčce byla dne 23.4.2010 vystavena směnka, která je předmětem tohoto řízení. Směnka byla vystavena na částku 254 496 Kč. Částka ve větším objemu – 1 300 000 Kč byla zaslána dne 28.4.2009 [Jméno žalobce] na účet [Anonymizováno]. Účastníci dále uzavřeli se společností [Anonymizováno], zastoupené jednatelem [Jméno žalobce] smlouvu o dílo č. 161/09 ze dne 23.11.2009 ve znění dodatku č.

1. Dopisem ze dne 14.7.2010 adresovaným společnosti [Anonymizováno] žalovaní od smlouvy o dílo odstoupili. Skutkový stav v tomto rozsahu nebyl mezi účastníky sporný.

35. Obrana žalovaných byla a je projednávána v rámci námitek žalovaných uplatněných proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak byl v předmětné věci vydán. Žalovaní se bránili, jak shora již uvedeno, že vůči žalobci nemají žádný dluh, předmětná směnka kryje nedluh, směnka byla vyplněna excesivně, podpis na směnce byl po žalovaných vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, směnka kryje neexistující a nerealizovanou půjčku, žalovaní popírají, že by od žalobkyně převzali půjčku ve výši 170 000 Kč. V námitkách popsali skutkový stav věci, jak jej vnímají. Uvedli, že žalobce a společnost [právnická osoba] přislíbily zajištění hypotečního úvěru, což byl zásadní bod pro rozhodnutí realizovat výstavbu rodinného domu právě se společností [právnická osoba] Poukázali na dopis žalobce, ze kterého se podává ujištění o tom, že to bude právě on, kdo bude za žalované komunikovat s bankou. Společnost [právnická osoba] úvěr nezajistila a ponechala finanční krytí výstavby rodinného domu na žalovaných. Uvedeným postupem došlo ke zneužití principu důvěry mezi žalovanými, žalobcem a společností [právnická osoba] Ze smlouvy o půjčce a jejího dodatku se podává, že žalovaní neměli vlastní finanční zdroje k financování stavby a potřebovali úvěrové financování prostřednictvím banky. Pro úplnost doplnili, že předmětná směnka nahradila předchozí směnku ze dne 29.4.2009 na 258 195 Kč, která byla po dohodě stran roztrhána. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o půjčce hodnotí žalovaní jako neplatnou pro její nepřiměřenost a tedy nemravnost (jednalo se o smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč) a z uvedeného důvodu je absolutně neplatná i celá smlouva o půjčce i její dodatek. Ujednání o tom, že směnka zajišťovací se v jeden moment měla stát směnkou platební je v rozporu s právem spotřebitele. Žalovaní opakovaně zdůraznili, že nikdy žádné peníze v hotovosti ani bankovním převodem na svůj bankovní účet od žalobce neobdrželi. Dovodili, že tedy nedošlo k žádnému reálnému plnění půjčky na základě smlouvy o půjčce. Jednání žalobce, jímž se prostřednictvím předmětné směnky nepřípustně obchází zákon, mimo jiné ustanovení občanského zákoníku, týkající se spotřebitelských smluv, je jednáním v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní a soudní ochrany. Nemohlo být úmyslem žalovaných podepsat předmětnou směnku za situace, kdy nebylo zajištěno financování stavby hypotečním úvěrem ze strany společnosti [právnická osoba] Zdůraznili porušení principu důvěry s tím, že takové chování nemůže požívat právní ochrany. Ze strany žalovaných se jednalo o jednání v omylu. Úkon žalovaných je tedy neplatným právním úkonem ve smyslu § 49a o. z. Napadli platnost směnky pro absenci zákonných náležitostí, uvedli, že obsahuje i nesprávný údaj ohledně místa splatnosti (splatná u [Jméno žalobce]). Není tak zřejmé, zda se jedná o směnku vlastní či směnku cizí. Dále žalovaní namítli nedostatek prezentace směnky. Tvrdili neplatnost směnky pro sjednaný a lichvářský úrok, když úroky měly činit částku, představující rozdíl mezi směnečnou sumou 254 496 Kč a částkou 170 000 Kč, tj. 84 496 Kč. Žalobce by měl být vyzván, aby konstruoval žalobou uplatněný nárok, tj, aby uvedl, přesně jakou část představují úroky, protože předpokládané úroky ve výši 84 496 Kč, tj. cca 50% za období od vystavení směnky do podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu jsou nepřiměřeně vysoké. Směnkou nemohou být kryty nároky jako třeba na odstupné apod. Z důvodů neplatnosti smluvních vztahů žalovaní z opatrnosti od smlouvy o dílo odstoupili. Pokud jde o provedené práce společností [právnická osoba] spočívající v zajištění stavebního povolení, tyto byly žalovanými uhrazeny (jednalo se o částku 43 220 Kč). Ze všech uvedených důvodů zajišťovací směnka zanikla, když zajišťuje neplatný smluvní vztah.

36. Odvolací soud předně uvádí, jak již ostatně zaznělo v předchozích rozhodnutí soudů všech stupňů, že směnka předložená v tomto řízení žalobcem, je platnou směnkou vlastní, mající veškeré náležitosti, jak jsou vyžadovány podle čl. I. § 75 ZSŠ. Žalobce je remitentem směnky a žalovaní jsou výstavci směnky. Jedná se o směnku zajišťovací, jak vyplývá z čl. II. bod 2.

6. Smlouvy o půjčce, když byla vystavena žalovanými k zajištění pohledávky věřitele (žalobce) na částku 254 496 Kč (jistina půjčky, smluvní úrok ve výši 16% ročně a smluvní pokuta ve výši 68 000 Kč) žalovanými jako výstavci směnky. Směnka byla vystavena na žalobce a bez protestu. Z uvedeného je zřejmé, že bylo najisto postaveno, že předmětná směnka má zajišťovací nikoli platební charakter. Ze shora již citovaného čl. II. bod 2.

6. Smlouvy o půjčce je výslovně uvedena zajišťovací funkce směnky k závazku žalovaných vrátit žalobci 170 000 Kč poskytnuté půjčky, určené na financování přípravných prací ke stavbě, k jejichž poskytnutí se žalobce zavázal. Žalobce svou povinnost poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč žalovaným ve sjednané výši splnil. Je zcela v souladu s ustálenou judikaturou, závěr soudu prvního stupně (a názor již potvrzený odvolacím soudem) o tom, že půjčka je reálný kontrakt a může být poskytnuta i bezhotovostně na účet třetí zvolené osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012). Tedy v poměrech projednávané věci bylo možné splnit závazek žalobce ze smlouvy o půjčce i převodem na účet [Anonymizováno] paušální částkou 1 300 000 Kč, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtována na jednotlivé obchodní případy (výpověď svědkyně [Anonymizováno]).

37. Pokud jde o námitku týkající se výše sjednaného úroku z prodlení ve výši 16% ročně, nebyla shledána důvodnou. Odvolací soud setrval na již dříve přijatém závěru o tom, že takovou sazbu nelze považovat za lichevní a sjednaná výše nebyla shledána vybočující z úrovně úročení zejména spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankou nebo licencovanými poskytovateli takových úvěrů.

38. Pokud jde o námitku týkající se výše sjednané smluvní pokuty ve výši 68 000 Kč (čl. II. bod 2.

4. Smlouvy o půjčce) k zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by jistina pohledávky (170 000 Kč) nebyla řádně a včas zaplacena, odvolací soud ve světle ustálené judikatury, uzavřel, že na sjednanou smluvní pokutu je třeba nahlížet jako na nepřiměřenou, když sjednaná pohledávka činí 2,5 násobek sjednané smluvní pokuty a takto sjednaná výše je v hrubém nepoměru s prodlením, např. pouze jednoho dne. Vzhledem k tomu, že takto sjednaná smluvní pokuta se příčí účelu, lze takové ujednání vyhodnotit jako neplatné. Na předmětném závěru nemůže ničeho změnit argumentace žalobce, že smluvní pokuta byla žalovaným účtována žalobcem až po nějaké době, tedy že žalovaným vznikl prostor pro zaplacení dlužné pohledávky.

39. Stejně nedůvodnou byla shledána námitka excesivního vyplnění směnky, jak byla tato uplatněna v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Z provedeného dokazování, jak již shora shrnuto, bylo zjištěno, že směnka měla zajišťovací charakter a v řízení nevznikla jediná pochybnost o tom, že by se snad jednalo o blankosměnku. Z tohoto důvodu nemůže námitka excesivního vyplnění směnky obstát.

40. Stejně nedůvodná je i námitka nepředložení směnky k placení v případě žalovaných jako výstavců směnky, když se jedná o dlužníky přímé. I v případě, že by bylo prokázáno, že směnka nebyla předložena k placení, nijak se to nedotkne směnečných práv majitele směnky vůči těmto dlužníkům.

41. Pokud žalovaní namítali, že podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s příslibem poskytnutí půjčky, nelze z takového tvrzení usuzovat na nesvobodu vůle. Žalovaní přesně z textu dohod museli vědět, za jakých podmínek jim je půjčka poskytována a jaké jsou sjednány limity pro její vrácení. V této souvislosti je třeba uvést i to, že v řízení nebylo zjištěno, že by snad žalobce či společnost [Anonymizováno] se bez dalšího zavázali či přislíbili, buď poskytnout hypoteční úvěr či zajistit jeho poskytnutí třetí osobou – bankou. Zjištěno bylo jen to, že společnost [Anonymizováno] zajistí sjednání hypotečního úvěru, ovšem za podmínky, že žalovaní jako investoři budou splňovat podmínky pro poskytnutí hypotečního úvěru. Tento závěr již dříve vyslovil odvolací soud a nemá důvodu na něm cokoli měnit. Žalovaní navíc při uplatnění této námitky ani nikdy netvrdili cokoli, z čeho by bylo možné usuzovat na nesvobodu vůle (např. vynucení podpisu směnky pod hrozbou násilí na žalovaných apod.). Pouhé nepochopení z jejich strany nemůže vést k závěru o jednání v omylu a vyvolat jak důsledky s tím spojené. Odvolací soud se dále zabýval námitkami žalovaných, které se týkali charakteru právního vztahu účastníků řízení založeného smlouvou o půjčce (včetně směnečné dohody) ve vazbě na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 161/09 ze dne 23.11.2009, na jejímž základě mělo dojít k výstavbě rodinného domu.

42. Pokud jde o námitky žalovaných, že smlouva o uzavření budoucí smlouvy o dílo, je neplatná pro neurčitost předmětu řízení, není taková námitka důvodná, ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy o díle je předmět smlouvy přesně vymezen. Pokud bylo argumentováno výši sjednaného úroku z prodlení a výší smluvní pokuty, odvolací soud odkazuje, již na výše uvedené.

43. Odvolací soud dále setrval na názoru, který byl vysloven ve vazbě na závazný právní názor dovolacího soudu, že spotřebitelský charakter má v projednávané věci nejen smlouva a budoucí smlouvě o díle, ale rovněž smlouva o půjčce včetně směnečné dohody jako její součásti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012 a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2013, sp. zn. Cpjn 200/2011). Z tohoto pohledu je pak hodnoceno dvoudomé vystupování žalobce jako fyzické osoby a současně jednatele společnosti [Anonymizováno]. A s tím souvisí nezbytnost, jak ostatně vyslovil i soud dovolací, že smluvní vztahy vzniklé mezi žalobcem, společností [Anonymizováno] a žalovanými jako spotřebiteli na druhé straně, založené smlouvou o smlouvě budoucí, smlouvou o půjčce a smlouvou o dílo jsou, nejen s ohledem na okolnosti, za kterých byly uzavřeny, ale též s přihlédnutím k personálnímu a majetkovému propojení žalobce a společnosti [Anonymizováno], jakož i obsahové provázanosti jednotlivých smluv – spjaty takovým způsobem, že práva a povinnosti z nich vzniklé nelze posuzovat samostatně. Jinak řečeno, jestliže by žalovaným nevznikla s ohledem na ukončení smlouvy o dílo povinnost zaplatit zhotoviteli (společnosti [Anonymizováno]) ani částku odpovídající výši dohodnuté zálohy (k jejímuž financování měla sloužit poskytnutá půjčka), nebyl by zde jediný důvod, pro který by žalovaní měli být povinni zaplatit prostřednictvím směnky.

44. Úkolem odvolacího soudu v dalším řízení proto, jak mu ostatně bylo uloženo rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 27.10.2022, sp. zn. 29 Cdo 3418/2021, bude posuzovat důvodnost vznesených kauzálních námitek žalovaných. Na soudu bude se vypořádat s tvrzením žalovaných o tom, že jim nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto, žádné (či téměř žádné) plnění. Vyřešení této otázky považoval dovolací soud za prioritní s tím, že z uvedeného důvodu se ani nezabýval vyhodnocením další argumentace námitek žalovaných.

45. Z tohoto úhlu pohledu dospěl odvolací soud k závěru o nutnosti poučení žalovaných podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení žalovaných o tom, že předmětná směnka kryje nedluh, tedy, že žalovaným nebylo podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo poskytnuto žádné (téměř žádné) plnění.

46. V souvislosti s poučením žalovaných bylo odvolacím soudem zopakováno, že předmětná směnka zajišťuje závazek žalovaných vrátit žalobkyni 170 000 Kč poskytnuté půjčky určené na financování přípravných prací ke stavbě (čl. II. bod 2.

6. Smlouvy o půjčce). Pokud jde závěr, jak chápat pojem přípravných prací, odvolací soud vyšel z čl. I. bod 1.2 Smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 161/9 ze dne 27.3.2009, ve kterém bylo dohodnuto, že před vlastním uzavřením smlouvy o dílo objednatel (žalovaní v projednávané věci) objedná přípravné práce: a) zpracování studie rodinného domu, která bude podkladem pro zpracování projektové dokumentace, b) zpracování projektové dokumentace ke stavbě (realizační PD) a další dokumentace ke stavebnímu povolení, c) zajištění povolení realizace stavby ve stavebním řízení včetně všech úkonů s tím spojených, které předcházejí vlastnímu uzavření smlouvy o dílo, d) zpracování výkazu výměr, e) zpracování harmonogramu prací na stavbě včetně splátkového kalendáře, d) zpracování specifikace objednaných prací a materiálů, která bude předlohou pro určení ceny díla a g) zpracování modelu financování, zajištění koordinace ve finančních ústavech.

47. Poučení bylo žalovaným poskytnuto při jednání odvolacího soudu ze dne 31.10.2023. Žalovaní byli poučeni o tom, že je třeba blíže vymezit námitkové tvrzení o tom, že jim nebylo podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo poskytnuto téměř žádné plnění a navrhli k prokázání svých tvrzení odpovídající důkazy. Při poučení bylo odkázáno i na to, že z obsahu spisu a vyjádření stran sporu se podává, že přípravné práce byly provedeny v určitém rozsahu, a to až do fáze vydání stavebního povolení.

48. Po poučení odvolacího soudu založili žalovaní do spisu podání ze dne 4.12.2023, ve kterém uvedli, k problematice tvrzení o tom, že žalovaným nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žádné plnění a směnka tedy kryje nedluh, zejména, že na tomto stanovisku trvají. Navrhli zpracování znaleckého posudku, který by ocenil práce, které byly pro žalované účelně provedeny na základě budoucí smlouvy o dílo č. 161/09 ze dne 27.3.2009. Žalovaní odkázali i na již zpracovaný znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [adresa].

49. Podáním ze dne 4.1.2024 se vyjádřila žalobkyně. V rámci přehlednosti projednávané věci a v návaznosti na poučení odvolacího soudu zejména uvedla, že má zato, že bylo bezpochyby prokázáno nejen poskytnutí půjčky, ale i její hospodářský účel. Pokud jde o realizaci přípravných prací, na jejichž provedení byla půjčka poskytnuta, jednalo se o studii [Anonymizováno], připomínky ke studiu [Anonymizováno], schvalovací protokol, projektová dokumentace, stavební povolení ze dne 16.12.2009, dopis ze dne 25.6.2021 - předání [Anonymizováno], energetického průzkumu, hydrogeologického průzkumu a [Anonymizováno] studny. Tyto provedené činnosti nelze považovat za neúčelné, skutečnost, že žalovaní nerealizovali stavbu rodinného domu pro tvrzený nedostatek finančních prostředků, nelze přičíst k tíži žalobkyně. Zpochybnila tvrzení žalovaných o výši plateb za zpracování projektové dokumentace, stejně tak popřela případnou vadnost projektové dokumentace.

50. Žalovaní ještě podáním ze dne 12.1.2024 doplnili své vyjádření odkazy na rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Zdůraznili, že jim nikdy nebyla předložena projektová dokumentace k typovému domu a nebylo možné tedy ze strany žalovaných reklamovat její vady a není tedy důvod, proč by za ní měli platit.

51. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně se nepodává, že by se touto problematikou blíže zabýval a prováděl v potřebném rozsahu dokazování. S odkazem na vyjádření žalovaných a vyjádření žalobce, založené do spisu po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. odvolacím soudem, je zřejmé, že rozsah dokazovaní podle § 213 odst. 4 o. s. ř. přesahuje rámec činnosti odvolacího soudu a proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 a o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o. s ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení bude soudem postupováno shora nastíněným způsobem, tedy bude nejprve dalším dokazováním postaveno najisto, které přípravné práce byly (čl. I. bod 1.2. smlouvy o smlouvě budoucí) pro žalované provedeny. Stanoviska žalovaných a žalobce se v tvrzeném rozsahu rozcházejí. Dále bude třeba stanovit hodnotu provedených přípravných prací. Při zjišťování rozsahu prací a jejich hodnoty zváží soud zpracování žalovanými navrženého znaleckého posudku s možností využití závěrů znaleckého posudku, který byl již v řízení zpracován.

52. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.

Poučení