5 Cmo 43/2025 - 831

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [Adresa žalobce B], zastoupený advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 508 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2024, č. j. 49 Cm 168/2008-759 takto:

Výrok

I. Rozsudek se v bodu I. výroku potvrzuje v části, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z uvedené částky od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, s úrokem z prodlení ve výši 10,50 % z uvedené částky od 1. 1. 2008 do 7. 2. 2008, s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % z uvedené částky od 8. 2. 2008 do 30. 6. 2008 a dále ve výši reposazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o sedm procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části se body I. a III. výroku mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 814 762 Kč s příslušenstvím z této částky a s 0,25% úrokem z prodlení z částky 1 314 762 Kč od 1. 1. 2008 do 7. 2. 2008. Bod II. výroku se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u soudu prvního stupně, odvolacích řízení a dovolacích řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 25. 6. 2008, domáhal proti žalovanému zaplacení nájemného ve výši 1 508 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení z této částky od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,75% úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o 7 procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení, jako nájemného za pronájem sušičky Zander HDK 140/350 č. 03/25295 (dále jen sušička).

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným existoval obchodní závazkový vztah charakteru investiční výstavby, kdy žalobce dodával žalovanému stroje z oblasti vzduchotechniky, které žalovaný dále dodával ke kompletaci závodu [Anonymizováno]. Nájem sušičky trval mezi žalobcem a žalovaným od 14. 11. 2005 do 5. 9. 2007, kdy byla sušička odvezena ze závodu [Anonymizováno]. Nájemní vztah měl vzniknout na základě potřeby žalovaného zajistit dočasně náhradu za vadnou sušičku v závodě [Anonymizováno].

3. Žalovaný namítl, že vadu původní sušičky, spočívající ve výkonu, neúspěšně reklamoval u žalobce, který namítal nevhodnou instalaci a nedostatečný servis sušičky. Žalobce podmínil poskytnutí náhradní sušičky úhradou nájemného za poskytnutí náhradní sušičky. Žalovaný však popřel, že by uzavřel s žalobcem dohodu o zapůjčení sušičky a nájemné odmítl hradit.

4. Rozsudkem č. j. 49 Cm 168/2008-254 ze dne 6. 4. 2011 soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 508 000 Kč s příslušenstvím. Soud měl za prokázané, že na základě nabídky žalobce a objednávky žalovaného byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena nájemní smlouva a žalovaný byl povinen hradit nájemné za poskytnutí sušičky. Současně nebylo prokázáno, že by žalobce na základě kupní smlouvy poskytl žalovanému vadnou sušičku, a žalovanému proto nevznikl nárok z odpovědnosti za vady v podobě bezplatného užívání náhradní sušičky.

5. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením č. j. 2 Cmo 223/2011-309 ze dne 31. 8. 2012 uvedený rozsudek ze dne 6. 4. 2011 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení za účelem opětovného posouzení, jestli mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy a zda sjednaná cena nájmu není v rozporu s dobrými mravy nebo se zásadami poctivého obchodního styku. Pokud by nebyla prokázána existence nájemního vztahu, pak by bylo třeba posoudit nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.).

6. Soud rozsudkem č. j. 49 Cm 168/2008-372 ze dne 3. 7. 2013 žalobě vyhověl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobce plnil žalovanému vadně. Nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným vznikla na základě objednávky žalovaného na pronájem sušičky vystavené v návaznosti na nabídku žalobce z 8. 11. 2005. Sušička byla žalovanému zapůjčena od 11. 11. 2005 do 5. 9. 2007. Výše nájemného byla odvozena od nájemného sjednaného mezi společností [Anonymizováno] coby faktického dodavatele sušičky a žalobcem, ve vztahu k žalovanému bylo nájemné navýšeno o 10 %. Žalovaný sušičku objednal, užíval a nájemné po stanovenou dobu nehradil. Soud dospěl k závěru, že pokud objednávku nepodepsal za žalovaného [Anonymizováno] podepsala ji jiná oprávněná osoba pověřená touto činností a žalobce nemohl vědět, že k tomu tato osoba nebyla oprávněna.

7. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem č. j. 2 Cmo 435/2013-445 ze dne 25. 11. 2016 rozsudek ze dne 25. 11. 2016 změnil a žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku poukázal na § 16 obchodního zákoníku a uvedl, že nebyla zjištěna konkrétní osoba, která vystavila objednávku sušičky. Žalobce neprokázal potvrzení objednávky v akceptační lhůtě 5 dnů od okamžiku obdržení objednávky. Z toho důvodu na straně žalovaného nevznikla povinnost pro vrácení bezdůvodného obohacení.

8. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 23 Cdo 1777/2016-487 ze dne 20. 6. 2017 rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2016 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí dovolací soud uvedl, že závěr odvolacího soudu, že smlouva o pronájmu nemohla vzniknout konkludentně, nemá oporu v § 275 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Nebylo zpochybněno, že žalovaný považoval pronájem sušičky za dočasné řešení chodu výroby v závodu [Anonymizováno], a proto odmítal nájemné hradit. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval vůlí stran při uzavírání nájemní smlouvy za podmínek § 266 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, otázkou relativní neplatnosti nájemní smlouvy a otázkou vzniku bezdůvodného obohacení plněním z neplatného právního úkonu mezi účastníky neplatné nájemní smlouvy. Sama skutečnost, že zboží fakticky dodal a odebral odlišný subjekt, nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení.

9. Rozsudkem č. j. 2 Cmo 435/2013-538 ze dne 18. 9. 2019 odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 7. 2013. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že vůlí obou smluvních stran bylo co nejrychlejší zajištění náhradní sušičky, byť by se jednalo o formu nájmu, s cílem předejít případným škodám. Žalovaný nedal najevo, že sušičku neobjednal, resp. sušičku neodmítl, přičemž náhradní sušička v závodu [Anonymizováno] fungovala až do její demontáže. Nebylo podstatné, která konkrétní osoba objednávku za žalovaného podepsala. Nebylo možno vyloučit, že se mohlo jednat o osobu, která k tomu nebyla oprávněna, avšak mohlo se jednat nejvýše o překročení jednatelského oprávnění na straně žalovaného, přičemž žalobce by byl v dobré víře podle § 15 odst. 2 obchodního zákoníku. Smlouva o nájmu byla uzavřena poskytnutím plnění na základě objednávky žalovaného podle § 275 odst. 4 obchodního zákoníku. Uvedená smlouva o nájmu nemusela být uzavřena v písemné formě.

10. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 23 Cdo 658/2020-562 ze dne 15. 5. 2020 zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. 9. 2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně právně posoudil věc, když užil § 15 obchodního zákoníku za situace, kdy nebylo zjištěno, kdo za žalovaného vystavil objednávku, a nezabýval se tím, za jakých okolností došlo k zániku nájmu (podnájmu) mezi účastníky sporu s vědomím toho, že nájemní vztah mezi [Anonymizováno] jako dodavatelem sušičky a žalobcem zanikl.

11. Odvolací soud usnesením č. j. 2 Cmo 435/2013-596 ze dne 27. 7. 2022 rozsudek soudu ze dne 3. 7. 2013 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Své usnesení odůvodnil tím, že vzhledem k délce řízení, rozsahu dokazování a ke stanovisku žalovaného není pravděpodobné zjištění osoby, která objednávku za žalovaného podepsala, resp. zda tak učinila v provozovně žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1026/2004). Z tohoto důvodu, a to ani za podmínek § 16 obchodního zákoníku, nelze dovodit existenci smluvního ujednání mezi účastníky sporu. S ohledem na reklamaci sušičky poptával žalovaný od žalobce urychlené zapůjčení sušičky, což následně uskutečnila společnost [Anonymizováno] dodáním a instalací náhradní sušičky. Žalovaný si musel být vědom skutečnosti, že v závodě [Anonymizováno] byla naistalována sušička, za jejíž zapůjčení bude třeba zaplatit. Žalovaný měl povinnost dodání náhradní sušičky zabezpečit. Žalovaný byl v závazkovém vztahu ke společnosti [právnická osoba] a realizoval plnění do závodu [Anonymizováno]. Skutečnost, že dodávku sušičky ve finální verzi realizovala společnost [Anonymizováno] nezbavila žalovaného odpovědnosti. Jelikož žalovaný ze svých prostředků nezabezpečil zapůjčení sušičky a jeho majetek se v důsledku toho nezmenšil, žalovaný se instalací sušičky obohatil na úkor žalobce, u kterého sušičku poptával. Z toho důvodu bylo třeba nárok žalobce vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení a znalecky ocenit pronájem dané sušičky v příslušném období nájmu.

12. Rozsudkem ze dne 29. 11. 2024 č. j. 49 Cm 168/2008-759, soud v bodu I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 314 762 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p. a. od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,75 % p. a. od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, a dále ve výši reposazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o sedm procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku soud žalobu co do částky 193 238 Kč s příslušenstvím zamítl. V bodu III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 1 105 139,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

13. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že neměl za důvodnou námitku promlčení s ohledem na to, že o vzniku bezdůvodného obohacení se žalobce (v odůvodnění nesprávně uvedeno žalovaný, poznámka odvolacího soudu) dozvěděl až v průběhu řízení, a proto mu nemohla uplynout subjektivní dvouletá promlčecí doba ve smyslu § 107 obč. zák. Žaloba o zaplacení nájemného za dobu od 14. 11. 2005 do 5. 9. 2007 byla podána dne 25. 6. 2008, proto nedošlo ani k promlčení nároku ve tříleté objektivní promlčecí době.

14. Žalovaný měl s ohledem na reklamaci sušičky povinnost zajistit zapůjčení náhradní sušičky, avšak toto zapůjčení ze svých prostředků žalovaný nezajistil, a tím se obohatil na úkor žalobce, který toto zapůjčení zajistil u společnosti [Anonymizováno]

15. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [RČ] ze dne 4. 2. 2024, jehož úkolem bylo určit hodnotu tržního nájemného za pronájem sušičky za období od 14. 11. 2005 do 5. 9. 2007, soud zjistil, že obvyklé týdenní nájemné sušičky v daném období mohlo být v rozsahu 666 Kč - 1 784 Kč, celkové nájemné za dané období v rozsahu 59 940 Kč – 160 560 Kč. Znalec vyšel z premisy dlouhodobého pronájmu sušičky.

16. Znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [RČ] ze dne 1. 7. 2024 vyšel naopak z premisy krátkodobého pronájmu sušičky. Znalec vyšel ze skutečnosti, že sušička byla velmi specifickým, na trhu běžně nedostupným zařízením, a cenu pronájmu sušičky nebylo možno přesně určit. Odhadoval, že výše nájmu v týdenní sazbě byla v rozmezí 9 365 Kč – 15 709 Kč bez DPH a za dobu 14. 11. 2005 - 5. 9. 2007 v rozmezí 880 283 Kč – 1 476 604 Kč.

17. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno] považoval soud za přesvědčivý a vyšel z toho, že se jednalo o opakovaný cyklus krátkodobých nájmů při užití průměrné hodnoty nájemného. Naopak závěry znaleckého posudku znalce [Anonymizováno] o financování sušičky a jejího dlouhodobého pronájmu byly v rozporu s provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními.

18. Soud vyšel z nájemného jako opakovaného cyklu krátkodobých nájmů a při určení týdenního nájemného z nálezu znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], při užití průměrné hodnoty nájemného na 1 týden v částce 13 989,83 Kč. Při úvaze o výši bezdůvodného obohacení soud vyšel ze zjištění, že doba pronájmu činila 94 týdnů a celková výše bezdůvodného obohacení činila 1 314 762 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (bod II. výroku). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch převážně úspěšného žalobce.

19. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání proti bodům I. a III. výroku a navrhl jej v tomto rozsahu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání odkázal na (k odvolání přiloženou) Konzultační zprávu č. 1/2025 ze dne 7. 2. 2025, vypracovanou Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně, podle jejíž závěrů je pro zpracování znaleckého posudku pro stanovení obvyklé výše tržního nájemného zapotřebí oprávnění v oboru Ekonomika, odvětví Oceňování služeb, které však ani jeden ze znalců, tj. [tituly před jménem] [Anonymizováno] [tituly za jménem] ani [tituly před jménem] [Anonymizováno], neměl. [tituly před jménem] [Anonymizováno] měl znalecké oprávnění v oboru [Anonymizováno], včetně oceňování movitých věcí hmotných, a [tituly před jménem] [Anonymizováno] měl znalecké oprávnění v oboru [Anonymizováno]. Bezdůvodným obohacením, které mělo být oceněno, neměla být věc, nýbrž služba (užívání sušičky). Soud sice mohl ustanovit [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako znalce ad hoc, avšak v případě znaleckého posudku předloženého žalovaným nelze ustanovit znalce bez náležitého znaleckého oprávnění a z toho důvodu je znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] nepoužitelný. Posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] nadto trpěl vnitřními rozpory (definice pronájmu coby dlouhodobého, který však srovnává s variantou krátkodobého pronájmu s vysokou mírou rizika). Na základě znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] dospěl soud k nesprávným skutkovým závěrům.

20. Žalovaný nesouhlasil s názorem soudu o počátku běhu promlčecí doby. Z napadeného rozsudku v odst. 25 neplyne, kdy a jakým způsobem se měl žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení dozvědět. Závěr soudu, že pro možnost uplatnit nárok u soudu byla nezbytná vědomost o tom, jak bude nárok žalobce kvalifikován po právní stránce, nemá oporu v zákoně. Tento závěr považuje žalovaný za nepřezkoumatelný i ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Úvaha soudu podle názoru žalovaného implikuje, že žalobce podal žalobu předčasně, tj. před započetím běhu promlčecí doby, avšak žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Většina nákladů řízení vznikla před zadáním znaleckých posudků (tyto byly zpracovány a žalobce je předložil až po 16 letech trvání řízení). Průtahy řízení (svou povahou skutečně extrémní) nebyly zapříčiněny spornými stranami, ale opakovanými rozhodnutími ve věci. Z toho důvodu žalovaný navrhl rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle § 150 o. s. ř.

21. V doplnění k odvolání žalovaný předložil znalecký posudek ze dne 28. 3. 2025 vypracovaný společností [právnická osoba]. Žalovaný dále uvedl, že napadený rozsudek je v rozporu s § 2 odst. 3 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.), ze kterého plyne, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Mezi účastníky je nesporné, že hodnota sušičky činila řádově stovky tisíc Kč a doba zápůjčky nepřesáhla obvyklou životnost tohoto stroje. Soud přiznal za užívání sušičky náhradu násobně převyšující hodnotu samotného stroje, což představuje rozpor s § 2 odst. 3 o. z., neboť se jedná o zjevný nepoměr mezi plněním a uznaným nárokem.

22. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání do bodu II. výroku a navrhl jej změnit a žalobě vyhovět. V odůvodnění odvolání uvedl, že mu měla být přiznána DPH z bezdůvodného obohacení, a to do žalobního limitu 1 508 000 Kč, tj. v rozdílu 193 238 Kč (DPH byla sama o sobě vyšší o 56 567 Kč.). Jednalo se o vědomé plnění, tj. poskytnutí vzduchotechniky druhé straně, s níž byl ten, kdo plnění poskytl, ve smluvním vztahu.

23. V podání ze dne 31. 7. 2025 se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného proti bodu I. výroku. Žalovaný předložil Konzultační zprávu Ústavu soudního inženýrství v Brně, která upřednostňuje posudek [tituly za jménem] [Anonymizováno] před posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalobce namítá, že Konzultační zpráva je nepřípustným důkazem dle § 205a o. s. ř., neboť byla předložena až v odvolacím řízení a má pouze polemický charakter. Zpráva vznikla kolegiálně, bez ověření kontextu, a její zpracovatelé nejsou odborníky v relevantním oboru – např. [tituly před jménem][Anonymizováno][Anonymizováno] není znalcem vůbec, ostatní se specializují na dopravní nehody a technický stav vozidel.

24. Zpráva mylně tvrdí, že pro ocenění nájemného je nutné oprávnění v oboru Ekonomika, odvětví Oceňování služeb, které údajně nemá ani [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalobce uvádí, že soud má právo vybrat kompetentní osobu pro zjištění skutkového stavu, a že [tituly před jménem] [Anonymizováno] má kvalifikaci v ekonomice i odborné znalosti technologie. Ministerstvo spravedlnosti ve stanovisku ze dne 11. 6. 2025 potvrdilo, že výběr znalce má vycházet z oboru ekonomika a přiléhavé specializace, což nalézací soud dodržel. Konzultační zpráva naopak navrhuje obecného „nájmového“ znalce, což je v rozporu s realitou případu.

25. Žalobce dále dodal, že znalci podepsaní pod Konzultační zprávou jsou zapsáni dle starého zákona č. 36/1967 Sb., stejně jako [tituly před jménem]. Nový zákon č. 254/2019 Sb. je zatím aplikován jen u přibližně 200 znalců. Výpisy z evidence znalců ukazují, že autoři zprávy nemají kvalifikaci pro posuzování průmyslové vzduchotechniky. Konzultační zpráva vychází pouze z posudku [tituly za jménem] [Anonymizováno], posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a doplňujícího vyjádření [tituly za jménem] [Anonymizováno], bez dalších ověření. [tituly za jménem] [Anonymizováno] mylně tvrdí, že zařízení bylo dlouhodobě zabudováno do výrobní linky, což odporuje skutečnosti – šlo o krátkodobý náhradní sušič, pronajatý na týdenní bázi. Nájemní smlouvu sjednal žalobce s německým výrobcem a následně účtoval žalovanému cenu s minimální marží. Žalovaný se spoléhal na dodanou náhradu a neřešil situaci, což vedlo k podání žaloby. [tituly za jménem] [Anonymizováno] ocenil zařízení jako investici, což neodpovídá realitě. Konzultační zpráva přejímá jeho závěry bez ověření. V závěrečném návrhu ze dne 20. 11. 2024 žalobce doložil věcný i matematický rozbor obou posudků. 26. [tituly za jménem] [Anonymizováno] použil Kodýtkovu metodu, která není v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, neboť nevyužívá tržní údaje. Kodýtkova metoda je vhodná pouze pro účetní evidenci mezi propojenými subjekty. Její použití by vedlo k lavině nevěrohodných posudků. [tituly za jménem] [Anonymizováno] jako matematik provedl výpočet bez znalosti technického kontextu. Konzultační zpráva nemůže zpochybnit důkazy provedené nalézacím soudem.

27. Žalobce konstatoval, že žalovaný namítl promlčení části nároku, avšak podle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 29 Odo 383/2001) se promlčení v obchodních vztazích řídí obchodním zákoníkem, konkrétně § 397 obchodního zákoníku, nikoli občanským zákoníkem.

28. Odvolací soud v roce 2019 aplikoval princip vzniku nájemní smlouvy dle § 16 obch. zák., přičemž k neplatnosti objednávky by došlo jen při absenci obou podmínek – identifikace osoby a jednání v provozovně (judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4266/2010, sp. zn. 32 Odo 1026/2004). Dovolací soud rozsudek formálně zrušil kvůli chybnému odkazu na § 15 místo § 16 obch. zák., nikoli kvůli věcnému pochybení, dodal žalobce.

29. V podání ze dne 1. 9. 2025 žalobce doplnil své předchozí vyjádření o výpisy z oboru znalecké činnosti osob, kterých se týkalo odvolání žalovaného. Podle žalobce pracovníci USI v Brně nebyli odborně kompetentní se k věci vyjádřit a stejně jako [tituly za jménem] [Anonymizováno], ani tyto osoby neznaly skutkové okolnosti, za kterých byl sušič užíván. Podle žalobce lze v této věci vycházet i z nájemného sjednaného ve vztahu mezi žalobcem a [Anonymizováno] tj. za jakých ekonomických podmínek byl stroj opatřen do ČR, aby jej pak mohl žalobce poskytnout svému odběrateli, tj. žalovanému.

30. Podáním z 16. 9. 2025 žalobce omluvil svou neúčast na jednání dne 17. 9. 2025 a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

31. Zástupce žalovaného při jednání u odvolacího soudu uvedl, že přibližná cena sušičky činila 500 000 Kč, avšak částka uložená soudem, kterou má žalovaný zaplatit žalobci za pouhé užívání sušičky, téměř třikrát převyšuje tuto cenu.

32. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalovaného je zčásti důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti žalobce.

33. Odvolací soud se nejdříve zabýval odvoláním žalovaného.

34. Podle § 16 obch. zák.: „Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna.“ 35. Odvolací soud odkazuje na odstavce 13. až 16. odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 7. 2022, z jehož právního závěru plyne, že vztah mezi účastníky je nutno vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebyla prokázána existence smluvního vztahu, tj. smlouva o nájmu sušičky. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by na základě § 16 obch. zák. došlo k uzavření nájemní smlouvy. Již ve zrušovacím usnesení z 27. 7. 2022 odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1026/2004 z 11. 5. 2005. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že ani samotné zaslání faxu podnikatelem neprokazuje, že by se jednalo o jednání v provozovně tohoto podnikatele. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud nárok žalobce posuzoval jako nárok na plnění z bezdůvodného obohacení žalovaného dle § 451 odst. 1 a § 458 odst. 1 obč. zák.

36. Podle § 451 odst. 1 obč. zák.: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ 37. Podle § 458 odst. 1 obč. zák.: „Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“ 38. Co se týká námitky promlčení vznesené žalovaným, odvolací soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3800/2007: „1. V obchodních závazkových vztazích je vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Pro počítání běhu promlčení bezdůvodného obohacení není v obchodním zákoníku stanovena subjektivní promlčecí doba.

2. Pro posouzení promlčení práva na vydání majetkového prospěchu získaného z právního důvodu, který odpadl, je rozhodující povaha právního vztahu účastníků vzniklého plněním z tohoto právního důvodu; při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku. V případě vztahu z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu, který je obchodním závazkovým vztahem, je promlčecí doba čtyřletá.“ 39. Podle § 397 obchodního zákoníku: „Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.“ 40. Závěr soudu prvního stupně v bodu 25. rozsudku, že nárok žalobce spočívající v peněžité náhradě za používání sušičky v období od 14. 11. 2005 do 5. 9. 2007 není promlčen, je sice správný, avšak soud nesprávně užil právní úpravu obč. zák., ačkoli měl s ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu aplikovat čtyřletou promlčecí dobu podle obchodního zákoníku (žaloba byla doručena soudu dne 25. 6. 2008, tedy včas z hlediska běhu promlčecí doby). Ustanovení § 397 obchodního zákoníku je kogentní a ve vztahu k § 107 obč. zák. je ustanovením speciálním.

41. Odvolací soud se dále zabýval výší bezdůvodného obohacení.

42. Žalovaný navrhl doplnit dokazování Konzultační zprávou č. 1/2025 ze dne 7. 2. 2025, vypracovanou Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně a dále znaleckým posudkem ze dne 28. 3. 2025 vypracovaným společností [právnická osoba].

43. Odvolací soud konstatuje, že návrh důkazu znaleckým posudkem z 28. 3. 2025 je nepřípustný důkaz dle § 205a o. s. ř. a contrario, neboť svým obsahem se jedná o revizní znalecký posudek ke znaleckým posudkům znalců [Anonymizováno] a mohl být jako důkaz uplatněn u soudu prvního stupně. Okolnost, že tento revizní znalecký posudek byl vypracován dne 28. 3. 2025 (tedy po vydání napadeného rozsudku), nezakládá výjimku z nepřípustnosti nových důkazů, stanovenou v § 205a písm. f) o. s. ř., protože tento revizní posudek ke znaleckým posudkům [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze 4. 2. 2024 a [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 1. 7. 2024 mohl být vypracován v řízení u soudu prvního stupně, které skončilo dne 29. 11. 2024.

44. Výše uvedené o nepřípustnosti důkazu platí zčásti i pro Konzultační zprávu ze dne 7. 2. 2025 (svým obsahem je tato Zpráva zčásti také revizním znaleckým posudkem polemizujícím se závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]). K části Konzultační zprávy, ve které jsou zpochybňovány odborné kompetence obou znalců (podle závěru Zprávy je zapotřebí znaleckého oprávnění v oboru „Ekonomika, odvětví Oceňování služeb“, avšak toto oprávnění zmínění znalci nemají), odvolací soud uvádí, že Znalec [Anonymizováno] má oprávnění k výkonu znalecké činnosti pro obor „Doprava (doprava silniční)“ a „Ekonomika (oceňování movitých věcí hmotných)“. Znalec [Anonymizováno] má oprávnění k výkonu znalecké činnosti pro obor „Ekonomika (ceny a odhady)“ a „Strojírenství (strojírenství všeobecné)“. Jestliže je znalec schopen movitou věc znalecky ocenit, není důvodu pro pochybnosti o jeho schopnosti ocenit nakládání s movitou věcí ve smyslu její ekonomické hodnoty (služby v podobě nájmu této věci). Ostatně, znalci sami neodmítli znalecký posudek podat.

45. Rozdílnost obou posudků znalců [Anonymizováno] však spočívá, mimo jiné, v rozporu se zjištěním skutkového stavu o dlouhodobosti pronájmu sušičky. Znalec [Anonymizováno] vyšel z premisy dlouhodobého pronájmu a celkového výnosu složeného z příjmu za nájem a příjmu za prodej s tím, že suma splátek nemusí krýt cenu pořízení věci. V případě úvěru naopak následný prodej není a pořizovací cena je celá ve splátkách. Týdenní nájemné činilo 666 Kč až 1 784 Kč. Nájemné za dobu 90 týdnů činilo 59 940 Kč až 160 560 Kč. Znalec [Anonymizováno] vyšel z premisy krátkodobého pronájmu. Cenu za pronájem sušičky za dobu 94 týdnů určil na 880 823 až 1 476 604 Kč. Nájemné účtované dh group, s. r. o. bylo uprostřed tohoto rozmezí. Týdenní rozmezí za pronájem činilo 9 365 Kč až 15 709 Kč bez DPH.

46. Dokazováním před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce coby dodavatel sušičky účtoval žalovanému nájemné za sušičku celou řadou faktur splatných od 26. 12. 2005 až po fakturu splatnou dne 24. 10. 2007. Žalovaný odmítl tyto faktury hradit z důvodu, že nebyla vyřešena reklamace původní vadné sušičky. Fakturace za pronájem sušičky, které trvaly po dobu téměř dvou let, svědčí spíše pro závěr o fakticky dlouhodobém pronájmu sušičky. Závěr, že se původně předpokládaný krátkodobý pronájem sušičky protáhl na nájem dlouhodobý, podporuje svědecká výpověď svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] Vrátila v protokolu z jednání před soudem prvního stupně dne 27. 3. 2013, na č. l. 336 spisu, podle kterého měl pronájem trvat po dobu vyřešení opravy sušičky. Prodloužení faktické doby trvání užívání sušičky bylo podle závěru odvolacího soudu zapříčiněno odmítnutím reklamace původní sušičky, avšak současně bylo třeba urgentně vyřešit kontinuitu provozu v závodě [Anonymizováno], kde byla sušička umístěna. S ohledem na specifičnost dané sušičky se jevilo v té době jako optimální řešení sušičku pronajmout, když nebylo zjištěno, že by podobné zařízení bylo běžně k dispozici na relevantním trhu. Na faktické prodloužení pronájmu mohla mít vliv i skutečnost, že nebyla aktivně řešena otázka fakturace za pronájem, když ze svědecké výpovědi svědka [Anonymizováno], zaměstnance žalovaného, na č. l. 337 a násl. spisu, vyplynulo, že faktury za pronájem nebyly spárovány s žádnou objednávkou a byly vraceny zpět.

47. Z výslechů znalců na jednání před soudem prvního stupně vyplynul závěr, že krátkodobé nájemné je na jednotku času podstatně vyšší než nájemné dlouhodobé, resp. než financování předmětu nájmu. To zčásti vysvětluje značný rozdíl mezi závěry znaleckých posudků znalců [Anonymizováno], kteří vycházeli z odlišného předpokladu dlouhodobosti, resp. krátkodobosti nájmu sušičky.

48. Odvolací soud má za to, že je problematický závěr soudu o krátkodobosti pronájmu, když žalovaný užíval sušičku téměř dva roky. Pojem krátkodobosti lze vztáhnout k době v řádech týdnů či několika málo měsíců, maximálně 1 roku, nikoli však k době v délce 94 týdnů trvání užívání sušičky, jako v dané věci. Zpočátku sice mohly obě sporné strany předpokládat, že otázka reklamace sušičky a její vyřízení bude v řádech týdnů, avšak, jak plyne z provedeného dokazování, fakticky zůstala sušička, coby náhradní zařízení, v závodě [Anonymizováno] dlouhodobě. Z tohoto závěru vychází posudek znalce [Anonymizováno], na rozdíl od posudku znalce [Anonymizováno].

49. S ohledem na specifičnost dané sušičky, která vyplynula i z výslechu znalců [Anonymizováno] na jednání před soudem prvního stupně dne 16. 10. 2024 (č. l. 726 spisu), nebylo zjištěno, že by její pronájem byl běžně v nabídce na relevantním trhu takovýchto speciální sušiček s velkým výkonem. I toto zjištění svědčí spíše pro závěr, že zajištění sušičky by představovalo déledobé užití, nikoli jen její zapůjčení na krátkou dobu. Nájemné u takto specifického zařízení je obtížně určitelné. Jen stěží lze najít společnost na relevantním trhu sušiček, resp. vzduchotechniky, která by se podnikatelsky zabývala pronájmem takto specifického zařízení za účelem trvalého zisku, tj. za účelem zapůjčování takovéto sušičky s cílem získávat nájemné. Otázka určení nájemného za takovou sušičku se pak blíží spíše otázce (dlouhodobého) úvěrového financování za takovou sušičku prezentovanou v posudku znalce [Anonymizováno].

50. Podle § 136 o. s. ř.: „Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.“ 51. Odvolací soud dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení z užívání sušičky se bude odvíjet od horní hranice nájemného v posudku znalce [Anonymizováno], tj. od částky 160 560 Kč. Nájem sušičky by byl dlouhodobý, proto by se svým charakterem blížil spíše dlouhodobé investici.

52. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, který vyšel při úvaze o výši bezdůvodného obohacení z nájemního vztahu ze závěrů posudku znalce [Anonymizováno], jenž dospěl s ohledem na závěr o krátkodobosti pronájmu ke zcela odlišnému vyčíslení ceny pronájmu sušičky než zbývající dva posudky, přihlédl k závěrům posudku znalce [Anonymizováno] jen v omezené míře, a to s ohledem na níže uvedené skutečnosti.

53. Podle názoru odvolacího soudu nelze výši nájemného určit jen na základě znaleckých posudků, přičemž obtížnost určení ceny nájmu vyslovili ve znaleckých posudcích rovněž znalci [Anonymizováno]. Jak již odvolací soud uvedl, jednalo se v dané věci o vysoce specializované zařízení, přičemž by bylo třeba vzít v úvahu cenu na relevantním trhu sušiček v daném místě a čase, což je v současné době velmi obtížné.

54. Odvolací soud má za to, že je třeba vzít v úvahu i výši fakturovaných částek, uvedených mimo jiné ve Smlouvě o koupi movité věci a o majetkovém vypořádání uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalobcem dne 27. 12. 2007, kterou pod bodem III.2 došlo k vypořádání nájemného v souvislosti se jmenovitě uvedenými fakturami, na základě kterých [Anonymizováno]. účtoval žalobci nájemné za pronájem sušičky za jednotlivě uvedené měsíce. Nájemné tam uvedené činilo měsíčně 49 320 Kč – 61 650 Kč bez DPH, tj. 58 690,80 Kč – 73 363,50 Kč s DPH. Jako podpůrný údaj vzal odvolací soud v úvahu rovněž týdenní sazbu nájemného sušiče označeného jako DTPA4 uvedeného v nabídce žalobce č. NK 02575 ze dne 8. 11. 2005 v částce 515 EUR bez DPH, při průměrném kurzu v roce 2005 EUR/Kč ve výši 29,784 Kč, tj. 15 338,76 Kč týdně, tj. 61 355,04 Kč měsíčně.

55. Je relevantní argumentace žalovaného, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby stanovená náhrada za užití sušičky přesahovala téměř třikrát cenu samotné sušičky (Odkaz žalovaného na § 2 odst. 3 o. z. je nesprávný, neboť s ohledem na dobu vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného se tento právní vztah řídí obč. zák., tj. zákonem č. 40/1964 Sb., nikoliv o. z. účinným ode dne 1. 1. 2014. Avšak obsahově obdobná právní úprava je v obč. zák. obsažena v § 3 odst. 1), což neodpovídá ceně nájmu za dobu 94 měsíců. Odvolací soud poukazuje na to, že nelze argumentovat cenou finančního leasingu movitých věcí, při kterých vždy přesahuje cena tohoto leasingového nájmu cenu samotné věci. V takovém případě totiž leasingový nájemce získává po určité době tohoto nájmu naleasovanou věc do svého vlastnictví, což ale není případ této sušičky.

56. Podle názoru odvolacího soudu výše bezdůvodného obohacení přesahuje horní hranici nájemného uvedeného v posudku znalce [Anonymizováno] a bude se blížit dolní hranici nájemného určeného posudkem znalce [Anonymizováno]. S ohledem na obtížnost určení bezdůvodného obohacení soud opřel svoji úvahu o výši bezdůvodného obohacení v souladu s § 136 o. s. ř. jak o hodnoty horní hranice nájemného posudku znalce [Anonymizováno], tak o dolní hranici nájemného posudku znalce [Anonymizováno], a to při vědomí vyčíslení nájemného, jak shora uvedeno v bodu 55.

57. V dané věci neexistuje exaktní způsob, jak stanovit přesnou výši náhrady za užití sušičky žalovaným. Odvolací soud dospěl na základě své úvahy učiněné dle § 136 o. s. ř., a opírající se o výše uvedené závěry, k tomu, že za spravedlivou výši bezdůvodného obohacení žalovaného určil částku 500 000 Kč. V prodlení s placením této částky se žalovaný dle § 563 obč. zák. ocitl dne 25. 10. 2007 (poslední faktura „nájemného“ byla splatná dne 24. 10. 2007). V souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v návaznosti na § 517 odst. 2 obč. zák. činí úrok z prodlení 9,75 % v období od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % od 1. 1. 2008 do 7. 2. 2008, 10,75 % od 8. 2. 2008 do 30. 6. 2008 a dále ve výši reposazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o sedm procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení. V tomto rozsahu (s jistinou 500 000 Kč) odvolací soud potvrdil rozsudek v bodu I. výroku jako věcně správný.

58. Odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve zbývajícím rozsahu bodu I. výroku a závislý bod III. výroku o náhradě nákladů řízení, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 814 762 Kč s příslušenstvím z této částky a s 0,25% úrokem z prodlení z částky 1 314 762 Kč od 1. 1. 2008 do 7. 2. 2008.

59. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalobce do bodu II. výroku rozsudku. V tomto bodu soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 193 238 Kč s příslušenstvím. Částka 193 238 Kč představuje daň z přidané hodnoty (DPH) ze žalobou požadovaného plnění 1 314 762 Kč.

60. Odvolací soud je názoru, že DPH se platí jako pravidlo ze smluvního plnění, nikoliv v případě plnění, které se neopírá o smlouvu. V tomto směru odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4189/2014 z 15. 12. 2015 a usnesení sp. zn. 28 Cdo 1799/2020 z 25. 6. 2020, ve kterých Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že požadavek na navýšení peněžité náhrady z bezdůvodného obohacení (v tomto případě vzniklého užíváním nebytových prostor v roce 2007 a pozemků v roce 2015), o daň z přidané hodnoty nemá oporu v právních předpisech.

61. Odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2169/2018 z 3. 9. 2019, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2020 s právní větou: „Při vyčíslování bezdůvodného obohacení, jež vzniklo užíváním cizí věci, zjišťováním obvyklého nájemného porovnávací metodou je zásadně relevantní nájemné sjednané v porovnávaných smlouvách, ať již v sobě zahrnuje daň z přidané hodnoty, či nikoli. Pakliže však věc užíval plátce daně z přidané hodnoty za okolností umožňujících uplatnění odpočtu daně na vstupu ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je namístě vycházet z nájemného placeného za srovnatelné objekty bez navýšení o daň z přidané hodnoty; je-li tedy v tomto případě v porovnávaných nájemných smlouvách sjednáno nájemné s daní z přidané hodnoty, je zapotřebí je od této daně očistit.“ 62. Odvolací soud si je vědom, že naposled citovaný rozsudek řešil jiný problém (stanovení výše bezdůvodného obohacení v závislosti na tom, zda je uživatel věci plátcem DPH), nicméně ani z tohoto rozsudku neplyne závěr, že by tomu, na jehož úkor se druhý účastník obohatil, měla být placena náhrada poskytnutého plnění s DPH.

63. Z uvedených důvodů se odvolací soud neztotožnil s právním názorem žalobce, že má v dané věci též nárok na zaplacení DPH a potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný bod II. výroku.

64. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy všech tří stupňů, odvolací soud poukazuje na § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1, odst. 2 a § 243g odst. 1 druhé věty o. s. ř.

65. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř.:“ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ 66. Podle § 150 o. s. ř.: „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“ 67. V dané věci měl převažující úspěch ve věci žalovaný, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a též s přihlédnutím k § 150 o. s. ř. jsou dány důvody pro rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

68. K aplikaci § 150 o. s. ř. se opakovaně vyjádřil Ústavní soud (např. sp. zn. I. ÚS 19/2006 nebo sp. zn. I ÚS 2862/2007), z jehož rozhodnutí plyne, že do zásady úspěchu při rozhodování o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Odvolací soud dodává, náhradu nákladů sporného řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, a § 150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu je proto namístě aplikovat jen ve výjimečných případech. Výjimku z obecného pravidla formulovanou v § 150 o. s. ř. je třeba vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2438/2013 ze dne 29. 8. 2013 uveřejněného pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 ze dne 25. 9. 2014 uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a usnesení sp. zn. 29 Cdo 556/2014 ze dne 24. 2. 2016). Použití § 150 o. s. ř. přichází v úvahu výjimečně, a to zejména v případech, kdy by se jednalo vzhledem ke konkrétním okolnostem věci o nepřiměřenou tvrdost vůči neúspěšnému účastníkovi. Při aplikaci § 150 o. s. ř. se musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.

69. V dané věci žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž nebylo možné stanovit zcela přesně výši tohoto obohacení. O tom svědčí průběh celého soudního řízení, trvajícího doposud již více než 17 let, ve kterém bylo vydáno před tímto rozsudkem odvolacího soudu již devět rozhodnutí soudů všech stupňů a také znalecké posudky k uvedené výši obohacení žalovaného se dosti významně lišily, co se týče výše tohoto obohacení. Za této procesní situace odvolací soud shledal nepřiměřeně tvrdým vůči žalobci, pokud by tento byl zavázán nahradit žalovanému, který se na úkor žalobce obohatil užíváním předmětné sušičky, část nákladů žalovaného. Ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. umožňuje soudu nepřiznat účastníkovi náhradu nákladů řízení, i když tento účastník měl převažující úspěch ve věci, odvolací soud proto tímto způsobem aplikoval uvedené ustanovení, a to též ve smyslu § 150 o. s. ř. s přihlédnutím k výjimečné obtížnosti dané věci, jakož i k neobvyklým procesním okolnostem této věci. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u soudu prvního stupně, odvolacích řízení a dovolacích řízení.

Poučení