5 Cmo 59/2025 - 169

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]. – osoba rizikového kapitálu, IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 358 678,73 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 24 Cm 202/2024-114, takto:

Výrok

I. Rozsudek se potvrzuje v části bodu I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 358 678,73 Kč od 21. 8. 2022 do 18. 11. 2022 a o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 3 021,49 Kč. Zbývající část bodu I. výroku a bod II. výroku se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 358 678,73 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 11. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 611,45 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 159 143,10 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 12. 12. 2023 Obvodnímu soudu pro Prahu 10, domáhal proti žalovanému zaplacení částky 358 678,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2022 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 4 632,94 Kč z části původní výše jistiny 81 691,89 Kč podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze dne 17. 8. 2022, uhrazené dne 5. 1. 2023, a to za dobu od 21. 8. 2022 do 5. 1. 2023. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovanou částku nabyl po zůstavitelce [Anonymizováno], [Anonymizováno] (dále též „zůstavitelka“) a jednalo se o finanční prostředky, které žalovaný pro zůstavitelku spravoval na základě smlouvy o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním č. 485203053 ze dne 6. 4. 2021 (dále též „Smlouva“). Žalobce tvrdil, že smrtí zůstavitelky dne [Anonymizováno] došlo k zániku správy. Obvyklá cena finančních prostředků činila 444 370,62 Kč k uvedenému dni 3. 3. 2022, avšak žalovaný vydal žalobci jen částku 81 691,89 Kč.

2. Usnesením č. j. Ncp 244/2024-26 ze dne 29. 7. 2024 Vrchní soud v Praze dle § 104a odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) k dalšímu řízení.

3. Žalovaný uvedl, že je alternativním fondem dle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech č. 240/2013 Sb. (dále jen „ZISIF“), měl rizikovou investiční strategii a utrpěl značné ztráty. Na základě návrhu žalobce byla Smlouva ukončena a žalobci byl vyplacen zůstatek. Na žalovanou částku nemá žalobce právo.

4. Na jednání dne 14. 11. 2024 soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. s tím, že podle závěru soudu smrtí zůstavitelky nedošlo k zániku správy majetku ze strany žalovaného a vyzval žalobce k předložení důkazů, že Smlouva zanikla jiným způsobem, a že žalovaný má povinnost vyplatit žalobci ještě částku 358 678,73 Kč., resp. že žalovaný je s vyplacením částky 444 370,62 Kč v prodlení od 21. 8. 2022.

5. Žalobce ve vyjádření na č. l. 73 spisu uvedl, že Smlouvu bylo možno ukončit prakticky kdykoli. Smrtí beneficienta dochází k zániku správy majetku podle § 1439 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2019 ze dne 27. 3. 2019.

6. Žalovaný reagoval vyjádřením na č. l. 77 spisu s tím, že není odpovědný za ztrátu vzniklou v době mezi smrtí zůstavitelky a okamžikem potvrzení dědického práva žalobci. Poukázal na dynamiku kolektivního investování s tím, že žalobce jako dědic nezíská podíl ve stavu k přesnému datu smrti zůstavitelky, což je rozdíl oproti běžné správě majetku. Smrtí zůstavitelky Smlouva nezanikla.

7. Žalobce replikoval, že žalovaný není fondem. Setrval na názoru o zániku správy smrtí beneficienta ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu.

8. Soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2025 zamítl v bodu I. výroku žalobu o zaplacení částky 358 678,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem 4 632,94 Kč. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 97 937 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

9. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že zůstavitelka podepsala Smlouvu a svěřila žalovanému finanční prostředky. Ke dni smrti zůstavitelky dne [Anonymizováno] činila výše zůstatku podílu na základě Smlouvy 444 370,62 Kč.

10. Soud zjistil, že na základě Smlouvy žalovaný obhospodařoval pro zůstavitelku jako investorku finanční nástroje a peněžní prostředky ke koupi investičních nástrojů na základě volné úvahy žalovaného. Majetek investorů tvořilo kolektivně spravované portfolio. Doba trvání Smlouvy byla sjednána na 5 let. Verze Smlouvy předložené žalobcem a žalovaným se lišily v částce investovaných finančních prostředků (32 780 € + 740 000 Kč oproti 1 555 000 Kč (správně 1 550 000 Kč, poznámka odvolacího soudu) a ve způsobu uzavření Smlouvy, kdy znění Smlouvy předložené žalobcem obsahovalo vlastnoruční podpisy. Hodnota investice v obou zněních Smlouvy odpovídala přepočtu 24,86 Kč/1 €.

11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze dne 17. 8. 2022 nabyl pozůstalost po zůstavitelce žalobce jako jediný dědic ze závěti. Zůstavitelka zemřela dne [Anonymizováno].

12. Předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2022 vyzval žalobce žalovaného k vrácení částek 742 937,70 Kč a 34 141,35 EUR, avšak nikoli na základě Smlouvy. Žalobce neměl zájem na pokračování investice a neuzavřel s žalovaným novou smlouvu, žalovaný proto oznámením ze dne 5. 1. 2023 smluvní vztah s žalobcem ukončil a vyplatil mu finanční prostředky odpovídající zůstatku ke konci srpna 2022. Podle potvrzení notáře činil zůstatek finančních prostředků zůstavitelky k [Anonymizováno] na základě Smlouvy 444 370,62 Kč. Z e-mailu ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný odmítl žalobci zaslat výpis transakcí.

13. Soud považoval Smlouvu za smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 1 o. z. Smlouva neměla ujednání pro případ smrti zůstavitelky. Nákup konkrétních investičních nástrojů byl na žalovaném, který jednal podle § 15 odst. 1 ZISIF jako tzv. alternativní fond. Nejednalo se o individuální obhospodařování majetku zůstavitelky.

14. Soud dospěl k závěru, že smrtí zůstavitelky přešla práva a povinnosti na žalobce coby jejího dědice. Správa na základě Smlouvy nebyla běžnou správou majetku. Majetek byl obhospodařován kolektivně v rámci výjimky pro obhospodařování běžných investičních fondů. Zůstavitelka nedávala žalovanému ke správě žádné pokyny a žalovaný byl vázán jen zvolenou investiční strategií, což je rozdíl oproti běžné správě majetku. Smrtí zůstavitelky došlo k přechodu práv a povinností ze Smlouvy na žalobce jako právního nástupce (dědice) ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z.

15. Soud se neztotožnil s názorem uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2029 ze dne 27. 3. 2019, neboť v případě Smlouvy nešlo o běžnou správu majetku. Soud neakceptoval ani názor žalobce o totožnosti správy majetku za účelem společného investování se správou podle o. z. z důvodu, že shromáždění majetku za účelem společného investování zahrnuje oproti běžné správě širší možnosti. Pro výplatu žalované částky by žalobce musel tvrdit, že Smlouva zanikla jiným způsobem, o čemž byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Tato tvrzení žalobce nenabídl, soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného.

16. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že smrtí zůstavitelky došlo k zániku správy majetku a žalovaný měl povinnost provést vyúčtování a vyplatit žalobci coby dědici zůstatek ve výši 444 370,62 Kč, nikoli jen ve výši 81 691,89 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu o volné úvaze žalovaného při obhospodařování majetku zůstavitelky, a to s ohledem na definici správy portfolia podle čl. 3.3 a 4. Smlouvy a strategii investice podle Přílohy č. 1 ke Smlouvě. Žalovaný nebyl osobou zapsanou v seznamu osob podle § 15 odst. 1 ZISIF, ale jen osobou registrovanou v tomto seznamu. Žalovaný se snažil vytvořit dojem, že funguje na základě rozhodnutí ČNB. Žalobce poukázal na čl. 15.5 Smlouvy s tím, že nejde o služby určené veřejnosti. Kvalifikovaným investorem se rozumí osoba uvedená v § 272 odst. 1 ZISIF. Žalobce nesouhlasil s přepočtem kurzu Kč/€ uvedeným v rozhodnutí. Poukázal na rozdílnost investovaných částek v obou verzích Smlouvy a namítl zkracující jednání žalovaného. Není správný ani závěr soudu, že Smlouva byla smlouvou inominátní. Právní úprava správy cizího majetku počítá s investicemi např. v § 1432 o. z. Současně, při nedostatku právní úpravy, je třeba vyjít z § 10 odst. 1 o. z. a užít ustanovení co do obsahu a účelu posuzovanému případu nejbližší, tj. v daném případě úpravu správy cizího majetku. Smlouva umožňovala ukončení smluvního vztahu a výběr finančních prostředků. O. z. rozlišuje mezi zánikem právnické osoby a smrtí fyzické osoby, a proto žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že správa nezanikne, pokud existuje právní nástupce beneficienta. Žalobce opakovaně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 292/2019 ze dne 27. 3. 2019 a závěr o zániku správy cizího majetku s ohledem na smrt beneficienta. Na jednání dne 14. 11. 2024 soud vyslovil názor, že se jednalo o správu cizího majetku, avšak tento názor soud překvapivě změnil.

17. Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Žalobce se nesprávně pokouší dovodit, že se jednalo o běžnou správu majetku a ignoruje kolektivní povahu správy dle § 15 ZISIF. Žalovaný v souladu se svými povinnostmi poučil právní předchůdkyni žalobce o své roli jako správce dle uvedeného ustanovení; žalovaný provádí kolektivní správu majetku svých investorů podle tohoto ustanovení a čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/61/EU z 8. 6. 2011 o správcích alternativních investičních fondů. Smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný vždy postupoval v souladu s ní. Platnost Smlouvy byla mezi účastníky nesporná. Žalovaný neměl povinnost ukončit správu ke dni úmrtí [Anonymizováno] Soud správně uzavřel, že žalovanému nemůže být přičítán negativní rozdíl mezi prostředky ve správě k datu úmrtí zůstavitelky do následného pokynu k ukončení investování. Žalobce nemá nárok na doplacení tohoto rozdílu. Části žalobcem citované odborné literatury se netýkají kolektivní správy majetku, nýbrž výlučně běžné správy. V rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 292/2019, na které poukazuje žalobce, byl jako obiter dictum vyjádřen názor týkající se běžné správy majetku ve zcela jiné kauze.

18. Při jednání dne 8. 7. 2025 odvolací soud poučil účastníky v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. o jiném právním názoru odvolacího soudu, dosud nezastávaném žádným z účastníků. Odvolací soud poukázal na § 272 odst. 1 písm. i) bod 2., odst. 2 první větu, odst. 3 a 4 ZISIF.

19. Podle § 272 odst. 1 ZISIF ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tj. ve znění účinném v době uzavření Smlouvy ze dne 6. 4. 2021): „Podíl na fondu kvalifikovaných investorů může mít smluvně nabytý pouze a v případě svěřenského fondu i zakladatelem fondu kvalifikovaných investorů nebo tím, kdo zvyšuje majetek fondu kvalifikovaných investorů smlouvou, jakož i tichým společníkem fondu kvalifikovaných investorů, může být pouze, a) osoba uvedená v § 2a odst. 1 zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, b) osoba uvedená v § 2a odst. 2 zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, c) obhospodařovatel nebo srovnatelná zahraniční osoba na účet investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu, který obhospodařuje, d) penzijní společnost na účet účastnického fondu nebo transformovaného fondu, který obhospodařuje, e) osoba vykonávající činnost podle § 2 písm. b), f) právnická osoba podřízená ústřednímu orgánu státní správy, g) osoba, která je podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu nebo práva jiného členského státu považována ve vztahu k investicím do daného fondu kvalifikovaných investorů za zákazníka, který je profesionálním zákazníkem, h) osoba, která učinila prohlášení o tom, že si je vědoma rizik spojených s investováním do tohoto fondu kvalifikovaných investorů, je-li podílníkem, zakladatelem nebo společníkem jiného investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu, který obhospodařuje tentýž obhospodařovatel jako tento fond a jehož administraci provádí tentýž administrátor jako tohoto fondu, a odpovídá-li výše splaceného vkladu nebo splacené investice v těchto fondech, jakož i majetku obhospodařovaného podle § 11 odst. 1 písm. c), obhospodařuje-li jej tentýž obhospodařovatel jako tento fond, ve svém souhrnu částce alespoň 1. 125 000 EUR, nebo 2. 1 000 000 Kč, jestliže obhospodařovatel nebo administrátor tohoto fondu kvalifikovaných investorů, nebo jím pověřená osoba, písemně potvrdí, že se na základě informací získaných od investující osoby obdobně jako při poskytování hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 písm. d) nebo e) zákona o podnikání na kapitálovém trhu důvodně domnívá, že tato investice odpovídá finančnímu zázemí, investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem v oblasti investic investující osoby nebo i) osoba, která učinila prohlášení o tom, že si je vědoma rizik spojených s investováním do tohoto fondu kvalifikovaných investorů a jejíž výše splaceného vkladu nebo splacené investice do tohoto fondu odpovídá částce alespoň 1. 125 000 EUR, nebo 2. 1 000 000 Kč, jestliže obhospodařovatel nebo administrátor tohoto fondu kvalifikovaných investorů, nebo jím pověřená osoba, písemně potvrdí, že se na základě informací získaných od investující osoby obdobně jako při poskytování hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 písm. d) nebo e) zákona o podnikání na kapitálovém trhu důvodně domnívá, že tato investice odpovídá finančnímu zázemí, investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem v oblasti investic investující osoby.“ Podle odst. 2: „Osoba uvedená v odstavci 1 je kvalifikovaným investorem. Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na vedoucí osobu dotčeného fondu kvalifikovaných investorů a na zakladatelské akcie.“ Podle odst. 3: „Nabyl-li někdo podíl na fondu kvalifikovaných investorů v rozporu s odstavcem 1 nebo stal-li se někdo zakladatelem nebo tichým společníkem fondu kvalifikovaných investorů nebo tím, kdo zvyšuje majetek fondu kvalifikovaných investorů smlouvou, v rozporu s odstavcem 1, nepřihlíží se k tomu.“ Podle odst. 4: „Prohlášení podle odstavce 1 písm. h) a i) musí být učiněno v písemné formě a samostatně, nikoli jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva mezi stranami.“ 20. Podle odst. 2 první věty: „Osoba uvedená v odstavci 1 je kvalifikovaným investorem.“ 21. Podle odst. 3: „Nabyl-li někdo podíl na fondu kvalifikovaných investorů v rozporu s odstavcem 1 nebo stal-li se někdo zakladatelem nebo tichým společníkem fondu kvalifikovaných investorů nebo tím, kdo zvyšuje majetek fondu kvalifikovaných investorů smlouvou, v rozporu s odstavcem 1, nepřihlíží se k tomu.“ 22. Podle odst. 4: „Prohlášení podle odstavce 1 písm. h) a i) musí být učiněno v písemné formě a samostatně, nikoli jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva mezi stranami.“ 23. Z citovaných ustanovení odvolací soud dovodil, že aby Smlouva z 6. 4. 2021 byla účinná (aby k ní bylo možné přihlížet), tak: a) [Anonymizováno] jako klientka žalovaného by musela učinit samostatné písemné prohlášení vůči žalovanému, že si je vědoma rizik spojených s investováním do fondu kvalifikovaných investorů, b) pověřený obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost oprávněná poskytovat investiční služby (třetí osoba odlišná od žalovaného) na základě informací získaných od [Anonymizováno] by musel(a) písemně vyhodnotit [Anonymizováno], že je vhodnou osobou pro investice do alternativního fondu (vhodnou osobou – tzn. že investice [Anonymizováno] odpovídá finančnímu zázemí, investičním cílům a jejím odborným znalostem a zkušenostem v oblasti investic).

24. Odvolací soud při jednání dne 8. 7. 2025 poučil žalovaného, že břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru žalovaný a dále jej v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby se vyjádřil k tomu, zdy byly naplněny skutky uvedené výše pod písm. a) a b) odstavce 23., a pokud ano, čím to žalovaný prokazuje. Odvolací soud dále poučil žalovaného, že pokud nenavrhne žádné důkazy k prokázání uvedených skutků, nebude odvolací soud považovat tyto skutkové okolnosti za prokázané. Po těchto výzvách si žalovaný vyžádal lhůtu k podání vyjádření, čemuž odvolací soud vyhověl a jednání odročil na den 17. 9. 2025.

25. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 8. 2025 uvedl, že není fondem kvalifikovaných investorů ve smyslu § 272 ZISIF, a tudíž se na něj toto ustanovení nevztahuje, s výjimkou definice kvalifikovaného investora pro účely posouzení veřejnosti nabídky dle § 15 ZISIF. V roce 2021, kdy byla uzavřena smlouva o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním, byla regulace správy dle § 15 ZISIF omezena na ustanovení § 15 a § 637 ZISIF. Žalovaný je zapsán v seznamu vedeném ČNB dle § 596 písm. f) ZISIF a postupoval v souladu s tehdejšími výkladovými stanovisky ČNB, zejména [IBAN]-01 a [IBAN]-18. Podle těchto stanovisek je správce dle § 15 ZISIF oprávněn oslovit maximálně 20 osob bez ohledu na jejich kvalifikaci a neomezený počet kvalifikovaných investorů. Definice kvalifikovaného investora je obsažena v § 272 ZISIF, přičemž za kvalifikovaného investora může být považován i ten, kdo investuje od 1 000 000 Kč do 125 000 € a prohlásí, že si je vědom rizik, pokud správce provede test vhodnosti. Zákon však neupravuje způsob provedení testu vhodnosti správcem dle § 15 ZISIF.

26. Žalovaný dále uvedl, že právní předchůdkyně žalobce byla dlouholetou klientkou a přítelkyní jediného společníka žalovaného. Investovala do dynamických fondů Amundi již od roku 2001, a to prostřednictvím žalovaného a jeho společníka, který tehdy působil u UniCredit Bank a [právnická osoba]. V souvislosti s uzavřením smlouvy byla informována o rizicích, volatilitě a doporučeném investičním horizontu. Rizika jí byla vysvětlena osobně i prostřednictvím návrhu smlouvy a její přílohy. Investiční dotazník nebyl zpracován, protože fond žalovaného byl určen [právnická osoba] s investicí od 125 000 € a úzký okruh přátel či rodiny společníka.

27. Zůstavitelka byla přijata do fondu v rámci výjimky pro 20 osob, přičemž žalovaný postupoval s maximální obezřetností. Test vhodnosti byl proveden interním posouzením investičního profilu, zejména s ohledem na předchozí investice do akciových produktů Amundi, které byly hodnoceny jako dynamické. Žalovaný namítá, že nebyl povinen provádět test vhodnosti, protože [Anonymizováno] byla přijata v rámci výjimky, podle které kvalifikovanost investora a výše investice nejsou rozhodné.

28. Dále žalovaný uvedl, že případné nedostatky při prověření vhodnosti, jako je absence písemného dotazníku, nemohou vést k neplatnosti smlouvy, protože takový důsledek není v zákoně obsažen. Ustanovení § 272 odst. 3 ZISIF, které upravuje důsledky pro fondy kvalifikovaných investorů, se na správce dle § 15 ZISIF nevztahuje. Smlouva o správě je platná a účinná, obě strany podle ní postupovaly v dobré víře. Rizika byla explicitně popsána a vysvětlena, a rozhodnutí žalobce porušit investiční horizont jde k jeho tíži. Pokud by portfolio zaznamenalo zisk, žalobce by platnost smlouvy nenapadal. Žalovaný proto i nadále navrhl napadený rozsudek potvrdit.

29. K podpoře svých tvrzení žalovaný předložil smlouvu o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním a žádost právní předchůdkyně žalobce o zpětný odkup Amundi CZ-005N-20200520.

30. Žalobce se k podání žalovaného z 12. 8. 2025 vyjádřil podáním z 12. 9. 2025, ve kterém uvedl, že žalovaný nesplnil povinnost uloženou mu odvolacím soudem, a tedy neunesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Sám žalovaný v odstavcích 16. a 17. svého vyjádření uvedl, že nesplnil povinnosti stanovené v § 272 ZISIF. Stanovisko ČNB, na které odkázal žalovaný, nemá regulatorní povahu, není zákonem. Sám žalovaný v čl. 15.5 Smlouvy výslovně uvedl, že provádí kolektivní správu majetku kvalifikovaných investorů a dále je uvedeno, že kvalifikovaným investorem se rozumí úzká skupina osob uvedených v § 272 odst. 1 ZISIF. Tedy žalovaný prohlásil, že na něj dopadá ustanovení § 272 ZISIF.

31. Žalobce se dále pozastavil nad tím, že žalovaný označil svého jednatele a společníka za přítele [Anonymizováno]. Žalovaný využil stáří a důvěry [Anonymizováno] a nechal ji ukončit její investice a převedl výplatu těchto investic k sobě, kde se mu podařilo snížit za rok zůstatek o přibližně 70 % a za dalšího půlroku na konečných přibližně 5 % vložené částky. Dále je nesmyslné tvrzení žalovaného, že [Anonymizováno] byla dlouholetou klientkou žalovaného – žalovaný byl do obchodního rejstříku zapsán 19. 2. 2021, Smlouva byla podepsána 6. 4. 2021 a [Anonymizováno] zemřela dne [Anonymizováno] Klientkou žalovaného tedy byla necelý rok.

32. Není podle žalobce též správná představa žalovaného, že pokud byl u společnosti [Anonymizováno] proveden test vhodnosti, nebylo již potřebné tento test provádět v případě předmětné Smlouvy.

33. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedených jednáních ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalobce je téměř v celém rozsahu důvodné.

34. Z obsahu spisu plyne, že v rámci řízení byly předloženy dvě verze Smlouvy o správě majetku srovnatelné s obhospodařováním uzavřené dne 6. 4. 2021, v souladu s § 1746 odst. 2 o. z., mezi zůstavitelkou [Anonymizováno] a žalovaným. Obě verze Smlouvy se liší jednak hodnotou investované částky (32 780 EUR + 740 000 Kč oproti částce 1 550 000 Kč) i způsobem, jak byly uzavřeny. V případě jedné z verzí Smlouvy byla tato Smlouva podepsána vlastnoručním podpisem jednatele žalovaného a vlastnoručním podpisem zůstavitelky, v druhé verzi Smlouvy byla Smlouva podepsána elektronicky s uvedením sms kódu. V souladu s čl. 15.2 Smlouvy bylo sjednáno, že smluvní dokumentace i dodatky mohou být autorizovány pomocí sms. Na jednání před soudem prvního stupně dne 14. 11. 2024 žalobce na tento rozpor v investovaných částkách poukázal a předložil dva výpisy z internetového bankovnictví [právnická osoba] na sumu 720 649,57 Kč a 33 117,19 €. Odvolací soud dodává, že v daném případě lze vyjít z obou verzí předložených Smluv, kdy zůstavitelka vložila do žalovaného částku 740 000 Kč a 32 780 € (tj. podle kurzu Kč/€ ke dni uzavření smlouvy 853 919 Kč), resp. 1 550 000 Kč.

35. V prvé řadě se odvolací soud neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že Smlouva byla inominátní smlouvou v režimu o. z. Z obsahu Smlouvy plyne, že se jednalo o smlouvu v režimu ZISIF a na základě Smlouvy se zůstavitelka coby investorka podílela prostřednictvím žalovaného na kolektivním investování. Nejednalo se o smlouvu o běžné správě majetku. Pro případ platnosti a účinnosti Smlouvy se odvolací soud ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že z důvodu úmrtí [Anonymizováno] Smlouva nezanikla a v takovém případě práva povinnosti ze Smlouvy přešly dle § 1475 o. z. na žalobce jako dědice zůstavitelky, neboť práva a povinnosti spojené s investicí nebyly vázány výlučně na osobu investora, tj. na [Anonymizováno]. Ani Smlouva neobsahovala žádné ustanovení stran případu úmrtí investora a je správný i závěr soudu prvního stupně, obsažený v 27. odstavci napadeného rozsudku, že by postrádalo smyslu, kdyby smrt investora měla znamenat ukončení investice. Nicméně odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, učinil závěr, že Smlouvu nelze považovat za platnou a účinnou (viz níže).

36. V článku 15.5 Smlouvy jsou odkazy na § 15 a § 272 odst. 1 ZISIF a dále je definován tzv. kvalifikovaný investor podle § 272 ZISIF. Mj. se v tomto článku uvádí, že „Správce provádí kolektivní správu majetku kvalifikovaných investorů, neposkytuje individuální obhospodařování majetku ani jinou investiční službu. Služby společnosti nejsou určeny veřejnosti.“ Byť odkazem na § 1746 odst. 2 o. z. smluvní partneři vyjádřili názor, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu, není pochyb i z vlastních odkazů na zmíněná ustanovení ZISIF, že se jedná o Smlouvu (smlouvu o kolektivním investování) uzavíranou v souladu se ZISIF, tj. musí být dodržena ustanovení tohoto zákona.

37. Odvolací soud poučil žalovaného (viz výše odstavec 24.), že aby bylo možné přihlížet ke Smlouvě jako existující (a tedy platné a účinné), a to dle § 272 odst. 3 ZISIF, [Anonymizováno] by musela být kvalifikovaným investorem dle ZISIF, tedy musely by být splněny podmínky uvedené výše pod písm. a) a b) v odstavci 23 stanovené v § 272 odst. 1 písm. h) a i) a v odst.

4. Žalovaný odpověděl (a setrval na tomto názoru i při odvolacím jednání dne 17. 9. 2025), že tato ustanovení se na něho nevztahují, a že v souladu s metodickými stanovisky ČNB byl žalovaný oprávněn oslovit až 20 osob bez ohledu na to, že nesplňovaly kritéria kvalifikovaného investora. [Anonymizováno] byla jednou z těchto osob, proto byla podle žalovaného Smlouva platná a ani v případě, že by Smlouva nevyhověla kritériím obsaženým v ZISIF, byla by Smlouva platná.

38. Odvolací soud z níže uvedených důvodů setrval na již svém dříve vyjádřeném právním názoru obsaženém výše v odstavci 37. Pro správné pochopení obsahu ZISIF a úmyslu zákonodárce odvolací soud poukazuje na právní úpravu § 15 odst. 6 věty první ZISIF účinnou od 1. 7. 2024: „Osoba podle odstavce 1 může shromažďovat peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci až od 20 investorů, kteří nesplňují podmínku podle odstavce 4 písm. b).“ Podle odst. 1: „Právnická osoba, která není oprávněna obhospodařovat investiční fondy a v České republice výdělečně živnostenským nebo obdobným způsobem spravuje nebo hodlá takto spravovat majetek, spočívající ve shromážděných peněžních prostředcích nebo penězi ocenitelných věcech od investorů nebo nabytý za tyto peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci, za účelem jeho společného investování na základě určené strategie ve prospěch těchto investorů, musí podat žádost o zápis do seznamu vedeného Českou národní bankou podle § 596 písm. e) a být v tomto seznamu zapsána. Pro správu majetku investičního fondu se věta první nepoužije. Osoba zapsaná v seznamu vedeném Českou národní bankou podle § 596 písm. e) není oprávněna přesáhnout rozhodný limit.“ Podle odst. 4 písm. b) „Osoba podle odstavce 1 může shromažďovat peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci pouze od investora, který jejím prostřednictvím investuje peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci odpovídající částce alespoň 125 000 €.“ 39. Z citované právní úpravy plyne, že ode dne 1. 7. 2024 může až 20 osob investovat kolektivně prostřednictvím osoby rizikového kapitálu, avšak investovaná částka musí být nižší, než 125 000 €. Pokud by investovaná částka byla rovna částce 125 000 € či vyšší, musí investující osoba splňovat podmínky ZISIF pro kvalifikovaného investora. Tedy až právní úprava účinná ode dne 1. 7. 2024 do jisté míry zmírňuje striktní podmínky platící pro kolektivní investování, nicméně tato právní úprava nedopadá na Smlouvu uzavřenou dne 6. 4. 2021.

40. Odvolací soud upozorňuje, že obě podmínky stanovené výše v odstavci 23. (samostatné písemné prohlášení investora a hodnocení třetí osoby, že [Anonymizováno] je vhodnou osobou pro investice do alternativního fondu [tj. že investice [Anonymizováno] odpovídá finančnímu zázemí, investičním cílům a jejím odborným znalostem a zkušenostem v oblasti investic]) mají svůj význam právě s ohledem na výrazně rizikovou povahu investice prostřednictvím osoby rizikového kapitálu. Ostatně o rizikovosti této investice svědčí i výrazná ztráta investice [Anonymizováno] v přibližné výši 95 % za dobu trvání zhruba rok a půl (vzhledem ke kolektivní povaze tohoto typu investování museli mít obdobné ztráty ve své investici i ostatní investoři investující v uvedeném období prostřednictvím žalovaného). Patrně i z toho důvodu neexistovala v právní úpravě účinné před 1. 7. 2024 možnost této investice, aniž by investor splňoval všechna kritéria osoby kvalifikovaného investora. 41. [Anonymizováno] se nestala kvalifikovaným investorem, neboť sice investovala částku vyšší než 1 000 000 Kč [splnila podmínku stanovenou v § 272 odst. 1 písm. i) ZISIF], nicméně neučinila samostatné písemné prohlášení vůči žalovanému, že si je vědoma rizik spojených s investováním do fondu kvalifikovaných investorů [nesplnila podmínku stanovenou v § 272 odst. 1 písm. i) ZISIF] a pověřený obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost oprávněná poskytovat investiční služby neposkytli před uzavřením Smlouvy písemné potvrzení, že se důvodně domnívají, že tato investice odpovídá finančnímu zázemí, investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem v oblasti investic [Anonymizováno] [nebyla splněna podmínka stanovená v § 272 odst. 1 písm. i) ZISIF]. I nesplnění byť jen jedné z podmínek znamená, že [Anonymizováno] se nestala kvalifikovaným investorem. Podle § 272 odst. 3 ZISIF se proto ke Smlouvě nepřihlíží a nastává situace, jako kdyby Smlouva nebyla uzavřena.

42. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle odst. 2: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 43. Ze skutečnosti, že se k nicotnému jednání nepřihlíží, vyplývá, že nicotné jednání, stejně jako jednání absolutně neplatné, nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tj. následky, které jsou, resp. měly být obsahem právního jednání. Je-li podle nicotného jednání poskytnuto plnění, jedná se o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.).

44. Z údajů uvedených v obou verzích Smluv plyne, že žalovaný přijal od zůstavitelky minimálně investici ve výši přibližně 1 550 000 Kč [tedy více než 1 000 000 Kč, což je částka uvedená v § 272 odst. 1 písm. i) bodu 2. ZISIF] za účelem kolektivního investování, ačkoli nebyly splněny podmínky pro vznik podílu na žalovaném coby fondu kvalifikovaných investorů. Celá částka přijatá žalovaným od zůstavitelky proto byla bezdůvodným obohacením žalovaného dle § 2991 o. z. S ohledem na nabytí dědictví žalobcem po zůstavitelce (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze dne 17. 8. 2022) ke dni úmrtí zůstavitelky dne 3. 3. 2023 náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení ze Smlouvy žalobci, a to v částce, která byla předmětem žaloby.

45. Žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne 21. 8. 2022, přičemž tento první den prodlení spojoval s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 337/2022-61 ze 17. 8. 2022 o dědictví. Toto usnesení nezaložilo splatnost povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení žalobci. V dané věci se jedná o vrácení bezdůvodného obohacení, proto z povahy věci je zřejmé, že nebyla dohodnuta doba plnění. Z toho důvodu v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. byla dobou „bez zbytečného odkladu“ lhůta 7 dní od obdržení předžalobní výzvy stanovená žalobcem v této výzvě ze dne 10. 11. 2022, kterou žalovaný obdržel dne 10. 11. 2022. Posledním dnem této lhůty byl den 18. 11. 2022 (sedmý den připadl na svátek 17. 11. 2022, proto v souladu s § 607 o. z. bylo možné splnit včas ještě v pátek 18. 11. 2022 a dne 19. 11. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení s placením). Výše úroku z prodlení 15 % ročně je žalobcem požadována v souladu s § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. v návaznosti na § 1970 o. z. (reposazba v první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, činila 7 % a tato sazba se zvyšuje o 8 procentních bodů).

46. Stejná úvaha platí i pro kapitalizovaný úrok z prodlení 4 632,94 Kč představující úrok z prodlení za období od 21. 8. 2022 do 5. 1. 2023 z částky 81 691,89 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobci dne 5. 1. 2023. Žalobce má nárok na úrok z prodlení 15 % ročně za období od 19. 11. 2022 do 5. 1. 2023, což činí 1 611,45 Kč. Zbývacící částku kapitalizovaného úroku z prodlení 3 021,49 Kč požaduje žalobce neoprávněně.

47. Odvolací soud z uvedených důvodů v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část napadeného rozsudku a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 358 678,73 Kč s 15% úrokem z prodlení od 19. 11. 2022 do zaplacení.

48. Odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správnou tu část bodu I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 358 678,73 Kč od 21. 8. 2022 do 18. 11. 2022 a o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 3 021,49 Kč za období 21. 8. 2022 až 18. 11. 2022.

49. S ohledem na téměř úplný úspěch žalobce v části o zaplacení 358 678,73 Kč s příslušenstvím (neúspěch v nepatrné části příslušenství nemá vliv na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) odvolací soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně, a dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle uvedených ustanovení, § 137 odst. 1, 3 a § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve prospěch úspěšného žalobce.

50. Náklady žalobce v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 7 úkonů právní služby po 9 740 Kč (převzetí zastoupení, 4 podání ve věci samé, účast při 2 jednáních u soudu), v úkonu právní služby 4 870 Kč (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), v hotových výdajích v rozsahu 6 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč a v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobce též zaplacený soudní poplatek 18 166 Kč. Celková náhrada nákladů žalobce včetně DPH v tomto řízení činí 109 823,50 Kč.

51. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 9 740 Kč (odvolání ve věci samé vč. jeho odůvodnění, účast při 2 jednáních u odvolacího soudu a vyjádření ze dne 12. 9. 2025), v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková náhrada nákladů žalobce v tomto řízení činí 49 319,60 Kč.