5 Cmo 82/2024-171

Rubrum

Je-li proces přijetí usnesení valné hromady obchodní korporace, co do změny zakladatelského právního jednání s důsledky a povahou vylučujícími případný postup podle ustanovení § 260 o.z. zatížen namítanou (protestovanou) zjevnou vadou zakládající důvod pro vyslovení neplatnosti, případně ke schválení navrhovaná změna zakladatelského právního jednání je stižena vadou neurčitosti, nelze se úspěšně domáhat dle ustanovení § 212 odst. 2 o.z. určení zneužití hlasovacího práva společníkem při jeho nepřijetí.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Michala Hocka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňky Šindelářové a JUDr. Víta Jaška ve věci: žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou JUDr. [jméno zástupce žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zneužití hlasů členem korporace o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 1. 2024, č. j. 44 Cm 104/2020-139 takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plné náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Jana Vylegaly, Ph.D. III. Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci se nařizuje provést opravu označení bydliště žalovaného, příjmení právního zástupce žalovaného a jeho sídla v záhlaví napadeného rozsudku.

Poučení

1. Krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou měl rozhodnout, že se nepřihlíží k 60 hlasům žalovaného, kterými hlasoval na valné hromadě konané dne 17. 8. 2020, osvědčené notářských zápisem NZ [Anonymizováno], sepsaným notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] v bodě 3, čl. XII, odrážka třetí, proti přijetí úplného novelizovaného znění společenské smlouvy společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen žalobkyně nebo společnost, odstavec I. výroku), a o nákladech soudního řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 12.342 Kč (odstavec II. výroku).

2. Krajský soud po skutkové stránce zjistil, že jednatelem společnosti je [jméno FO], přičemž společnost má tři společníky, a to žalovaného s 30 % obchodním podílem odpovídajícím vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 60.000 Kč, dále [jméno FO] s 20 % obchodním podílem odpovídajícím vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 40.000 Kč a [jméno FO] s 50 % obchodním podílem odpovídajícím vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 100.000 Kč. Druhý z jednatelů [jméno FO] již v minulosti z funkce odstoupil.

3. Krajský soud z pozvánky na valnou hromadu společnosti konanou dne 17. 8. 2020 zjistil, že jednatelka společnosti svolala valnou hromadu společnosti na den 17. 8. 2020 v 13:00 hodin s následujícím pořadem jednání: 1) zahájení, 2) volba předsedy valné hromady, zapisovatele a ověřovatele zápisu, 3) rozhodnutí o přizpůsobení společenské smlouvy společnosti dle § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012. V odůvodnění bylo mimo jiného uvedeno, že jednatelka navrhuje přijmout společenskou smlouvu společnosti ve znění návrhu, který je přílohou této pozvánky. Soud prvního stupně dále z Notářského zápisu NZ [Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2020 zachycující průběh valné hromady společnosti konané dne 17. 8. 2020 zjistil, že žalovaný na valné hromadě namítal, že přílohou pozvánky na valnou hromadu nebylo navrhované úplné znění společenské smlouvy, když v pozvánce bylo pouze uvedeno, že je možné se seznámit s podklady pro valnou hromadu v sídle společnosti, a to po předchozí telefonické dohodě, čehož žalovaný nevyužil. Žalovaný na valné hromadě konané dne 17. 8. 2020 hlasoval proti přijetí úplného novelizovaného znění společenské smlouvy, hlasování se zúčastnili všichni společníci, přičemž nebylo dosaženo potřebného počtu hlasů k přijetí nového znění společenské smlouvy.

4. Krajský soud po právní stránce dovodil, že judikatura je zcela konstantní v tom směru, že pokud se mění společenská smlouva, tak součástí pozvánky musí být samotné navrhované znění společenské smlouvy. Znění společenské smlouvy tedy musí být zasláno společně s pozvánkou, a to se týká jak společenské smlouvy, tak stanov. Pokud jde o důvod podání žaloby s odkazem na ustanovení § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), pak z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný zneužil své hlasovací právo a ani čím by toto právo měl zneužít, když žalovaný pouze využil svého práva a hlasoval proti přijetí rozhodnutí, a takto projevil svoji vůli k hlasování. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že by žalovaný zneužil hlasovací právo na valné hromadě, případně jak konkrétně dané hlasovací právo měl zneužít. Žalovaný pouze reagoval a reprezentoval své hlasovací právo v rámci své vůle, kdy nesouhlasil se zněním nové společenské smlouvy, která nenapravuje obsah dle kogentní právní úpravy, ale mění původní společenskou smlouvu, kdy zejména společnost místo dvou jednatelů má mít jednatele jediného, což má vliv i na žalovaného jako menšinového společníka. Pozvánka na valnou hromadu neměla jako povinnou součást v příloze připojené navrhované úplné znění společenské smlouvy, a pokud by rozhodnutí bylo přijato, je tato skutečnost důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení. Soud prvního stupně dále dovozoval, že žalovaný nezneužil hlasovacího práva a pouze ze skutečnosti, že hlasoval jinak než ostatní společníci, nelze dovozovat, že by hlasovací právo zneužil, neboť hlasoval podle své volby. Žalovaný jako společník nemá povinnost hlasovat konkrétním způsobem na valné hromadě, přičemž svoboda vůle při hlasování na valné hromadě je nadřazená i nad důvody tvrzenými žalobkyní, tedy i ve smyslu případného zrušení společnosti dle ustanovení § 772 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen z. o. k.).

5. O nákladech soudního řízení krajský soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž procesně úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalovaného byly tvořeny odměnou jeho zástupce ve výši 9.300 Kč při jednotkové odměně ve výši 3.100 Kč dle ustanovení § 7 a 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), a to za převzetí zastoupení, vyjádření se k žalobě podáním ze dne 30. 6. 2021 a za účast u jednání krajského soudu konaného dne 31. 1. 2024. Náklady řízení žalovaného jsou dále tvořeny náhradou hotových výdajů jeho zástupce ve výši 3x300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za tři shora uvedené úkony právní služby a dále dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH ve výši 2.142 Kč, neboť zástupce žalovaného je jejím registrovaným plátcem. Celkové náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně proto činily 12.342 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě, případně jeho zrušení a vrácení věci zpět krajskému soudu k dalšímu řízení. Odvolatelka dovozovala, že z provedeného dokazování má být zřejmým, že žalovaný zneužil svého hlasovacího práva dle ustanovení § 212 odst. 2 občanského zákoníku. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého žalovaný při hlasování toliko vyjadřoval odlišnou vůli, neboť by se k takovému závěru dalo dospět za situace, kdy by bylo valnou hromadou rozhodováno o nějaké zásadní skutečnosti, avšak v daném případě bylo cílem valné hromady toliko přijetí rozhodnutí, kterým by byla společenská smlouva dána do souladu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Tento nesoulad by byl důvodem pro zahájení řízení o zrušení společnosti s likvidací, tj. přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy, jak bylo žalobkyní navrhováno, je zcela zásadní pro to, aby nedošlo ke zrušení společnosti. Rozhodnutí o změně společenské smlouvy je zcela v souladu s péčí řádného hospodáře a skutečnost, že žalovaný hlasoval v dané věci proti, prokazuje jeho úmysl společnost poškodit, neboť si byl a je vědom toho, že nepřijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy může mít s velkou pravděpodobností za následek zrušení společnosti. Pokud by se jednalo o projev jiné vůle žalovaného, bylo by to respektováno, avšak žalovaný na valné hromadě (a ani v rámci soudního sporu) nenavrhnul jiné efektivní řešení, které by umožnilo další fungování a existenci společnosti. Žalovaný zneužil svého hlasovacího práva jako člena korporace, takovým jednáním vědomě způsobuje společnosti újmu, kdy s ohledem na znění společenské smlouvy ve vztahu k tomu, že pro přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy je nutné, aby s tímto krokem vyslovili souhlas všichni společníci, nemá žalobkyně jinou možnost, nežli v souladu s péčí řádného hospodáře bránit zájmy společnosti prostřednictvím uplatněné žaloby.

7. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že toto je nedůvodné a napadený rozsudek je věcně správný. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by žalovaný zneužil hlasovací právo. To, že hlasoval a projevil jinou vůli, ještě neznamená že zneužil hlasovací právo. Žalovaný jako společník nemá žádnou povinnost hlasovat konkrétním způsobem na valné hromadě, tím spíše, neposkytuje-li navrhované znění společenské smlouvy ochranu společnosti, jakož i všem společníkům a jejich majetkové účasti na společnosti.

8. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že valná hromada navíc nebyla svolána platně, neboť přílohou pozvánky nebylo navrhované znění společenské smlouvy. Žalobkyně povinnou přílohu pozvánky nepřipojila záměrně a vědomě, byť si této povinnosti byla velmi dobře vědoma. Pokud by na valné hromadě bylo přijato tvrzené rozhodnutí (schválení nového znění společenské smlouvy), pak by se žalovaný domáhal vyslovení jeho neplatnosti. Žalobkyně navíc dlouhodobě nezakládá do sbírky listin účetní závěrky, a to již od roku 2017, přičemž společnost již nevykonává ani žádnou činnost.

9. Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání je přípustné, podané včas, oprávněnou osobou, obsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), a to při odvolacím jednání (ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř.).

10. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž odvolací soud musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu ani nevyplývají. Ani jiné vady řízení, k nimž odvolací soud, pokud by je zjistil, musí přihlížet, jen když by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

11. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému rozsudku pro účely tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 16. 11. 2020 domáhala určení, že se z důvodu zneužití hlasovacího práva žalovaným nepřihlíží k jeho 60 hlasům, kterými hlasoval na valné hromadě společnosti konané dne 17. 8. 2020, a to proti přijetí novelizovaného znění společenské smlouvy tak, jak byla její textace specifikována v odstavci I. výroku napadeného rozsudku. Žalobkyně skutkově tvrdila, že společnost vzniklá v režimu obchodního zákoníku měla zákonnou povinnost přizpůsobit znění své společenské smlouvy kogentním ustanovením z. o. k., a to ve smyslu ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k., případně se podřídit tomuto zákonu jako celku, a to vše do 30. 6. 2014. Žalobkyně byla rejstříkovým soudem vyzvána k tomu, aby v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen ZVR), přizpůsobila v obchodním rejstříku stav požadovaný tímto zákonem, a to v tom smyslu, že žalobkyně je povinna uvést přesný počet jednatelů dle ustanovení § 25 odst. 1 ZVR. Znění společenské smlouvy nekoresponduje se zápisem v obchodním rejstříku, kde je zapsán pouze jeden jednatel, avšak společenská smlouva stanovuje, že společnost má mít dva jednatele. Ke splnění této povinnosti dosud nedošlo z důvodu obstrukčního jednání žalovaného. Dne 22. 1. 2020 došlo k zahájení řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, a to z důvodu nesplnění shora uvedených povinností, přičemž společnosti byla poskytnuta lhůta do 31. 8. 2020. Pro splnění povinnosti bylo nezbytné, aby došlo k rozhodnutí valné hromady o přijetí úplného znění společenské smlouvy dle ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k., resp. jakékoliv změně společenské smlouvy, k čemuž je potřeba dle článku XI odst. 4 společenské smlouvy a ustanovení § 171 odst. 2 z. o. k. 100 % hlasů všech společníků, tj. 200 hlasů. Na základě společenské smlouvy disponuje společník [jméno FO] 100 hlasy a [jméno FO] 40 hlasy, podíl žalovaného je představován 60 hlasy. Žalobkyně, resp. její statutární orgán opakovaně zval žalovaného k účasti na valné hromadě, na které by došlo k přijetí potřebného usnesení. Poslední valná hromada za účelem přijetí rozhodnutí o přijetí úplného znění společenské smlouvy dle ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k byla svolána na den 17. 8. 2020 do notářské kanceláře Mgr. [jméno FO] v Olomouci. Valné hromady se zúčastnili všichni společníci osobně s výjimkou žalovaného, který byl zastoupen zástupcem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] S ohledem na tuto skutečnost byla valná hromada společnosti usnášeníschopná, neboť byli přítomní společníci mající celkem 100 % všech hlasů. V rámci svolané valné hromady bylo v bodě 3 programu přistoupeno k hlasování o přijetí novelizovaného znění společenské smlouvy. Rozhodnutí uvedeného obsahu však nebylo valnou hromadou společnosti přijato, neboť žalovaný prostřednictvím svého zástupce hlasoval proti jejímu přijetí. Z celkových 200 hlasů bylo hlasováno pro přijetí nového znění společenské smlouvy 140 hlasy a 60 hlasy žalovaného bylo hlasováno proti jejímu přijetí, čímž došlo ke zneužití hlasovacího práva společníkem (žalovaným). Žalovaný dlouhodobě nerealizuje svá práva společníka a ignoruje svolané valné hromady, úmyslně maří fungování společnosti, neboť je mu známo, že k přijetí všech rozhodnutí je nutná účast všech společníků a všech jejich hlasů. Žalobkyně nemá jinou možnost, jak se domoci toho, aby byla splněna zákonná povinnost, a to jinak než uplatněnou žalobou.

12. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 30. 6. 2021 tak, že tato je nedůvodná a navrhl její zamítnutí. Namítal, že společnost nemá dva jednatele proto, že jeden ze dvou původních jednatelů (manžel stávající jednatelky) ze své funkce odstoupil již dne 1. 1. 2016 a valná hromada do dnešního dne nezvolila druhého jednatele, neboť žalobkyně tuto nesvolala. V některých případech je nezbytné společné jednání dvou jednatelů. Od roku 2013 svolala žalobkyně pouze 3 valné hromady, kterých se žalovaný zúčastnil. Pozvánka na valnou hromadu společnosti konanou dne 17. 8. 2020 jako přílohu neobsahovala navrhovanou změnu společenské smlouvy. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně netvrdí, jak konkrétně zneužil hlasovacího práva. Žalobkyně se daným postupem domáhá toho, čeho se již domáhala v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 30 Cm 9/2019. Žalobkyně se k procesní obraně žalovaného následně vyjádřila podáním ze dne 16. 8. 2021 tak, že v řízení sp. zn. 30 Cm 9/2019 se domáhala jiného nároku. Poukázala na skutečnost, že žalovaný nevyužil práva seznámit se se všemi podklady pro valnou hromadu, jak je patrné z notářského zápisu, a proto na podané žalobě trvá.

13. Krajský soud u jednání konaného dne 8. 6. 2022 vedl účastníky ke smírnému vyřízení věci a tyto současně vyzval k doložení listinných důkazů. Následně u jednání konaného dne 24. 1. 2024 soud prvního stupně provedl listinné důkazy a dále obsah spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci zn. 19 Cm 5/2020 a následně u jednání konaného dne 31. 1. 2024 rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

14. Odvolací soud s ohledem na odvolací námitky žalobkyně u nařízeného jednání částečně zopakoval a doplnil dokazování, přičemž učinil následující skutková zjištění: - Ze stanov společnosti, že orgány společnosti jsou valná hromada a dva jednatelé (čl. VII.). Statutárním orgánem jsou dva jednatelé (VII.B). Valná hromada je schopná usnášení, jsou-li na ní přítomni všichni společníci, kteří mají sto procent hlasů všech společníků (VII.5). Při hlasování na valné hromadě má každý společník jeden hlas na každých tisíc korun svého vkladu (VII.7). K přijetí rozhodnutí valné hromady ve všech záležitostech se vyžaduje souhlas všech společníků (VII.8). Jednatelé jednají jménem společnosti samostatně s výjimkou úkonů mimo rámec běžného obchodního styku, kdy jednatelé musí jednat společně, což je zejména k těmto úkonům: přijímání pracovníků do pracovního a obdobného poměru, podepisování smluv s plněním v hodnotě nad 100.000 Kč v jednotlivém případě nebo s týmž smluvním partnerem během jednoho roku, jakékoliv dispozice s nemovitostmi, dispozice s majetkem společnosti v hodnotě nad 100.000 Kč, převzetí nebo poskytnutí půjček, záruk nebo úvěrů v jakékoliv hodnotě, poskytnutí darů či bezúplatného plnění jakéhokoliv druhu s výjimkou rozsahu běžného v obchodním styku. - Z pozvánky a Notářského zápisu NZ [Anonymizováno], že jednatelka společnosti pozvánkou ze dne 28. 7. 2020 svolala na den 17. 8. 2020 v 13.00 hodin do notářské kanceláře [notářská kancelář] na adrese [adresa] valnou hromadu společnosti, jejímž předmětem bylo rozhodování o přizpůsobení společenské smlouvy společnosti dle ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k., a to změnou společenské smlouvy. Přílohou pozvánky bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, č. j. 19 Cm 5/2020-6. S podklady pro valnou hromadu bylo možné se seznámit v sídle společnosti po předchozí telefonické domluvě. Valné hromady společnosti konané dne 17. 8. 2020 se zúčastnili všichni tři společníci, žalovaný namítal, že navrhované znění společenské smlouvy nebylo přílohou pozvánky, jednatelka oproti tomu poukázala na skutečnost, že v pozvánce je uvedena možnost seznámit se s podklady pro valnou hromadu v sídle společnosti po předchozí domluvě, čehož žalovaný nevyužil. Na valné hromadě bylo rozhodováno o přijetí novelizovaného úplného znění společenské smlouvy, kdy toto od předchozího znění obsahovalo toliko změnu čl. VII. v tom směru, že orgány společnosti jsou valná hromada a jeden jednatel, přičemž statutárním orgánem je nově pouze jeden jednatel. Novelizované (k přijetí na valné hromadě navrhované) znění společenské smlouvy však současně opětovně obsahovalo v čl. VII.B.1 vymezení právního jednání, k jehož přijetí je potřeba společné jednání (blíže neurčeného počtu) jednatelů, a to k přijímání pracovníků do pracovního a obdobného poměru, podepisování smluv s plněním v hodnotě nad 100.000 Kč v jednotlivém případě nebo s týmž smluvním partnerem během jednoho roku, jakékoliv dispozice s nemovitostmi, dispozice s majetkem společnosti v hodnotě nad 100.000 Kč, převzetí nebo poskytnutí půjček, záruk nebo úvěrů v jakékoliv hodnotě, poskytnutí darů či bezúplatného plnění jakéhokoliv druhu s výjimkou rozsahu běžného v obchodním styku. Pro přijetí tohoto usnesení hlasovali dva společníci - [jméno FO] a [jméno FO], přičemž proti přijetí usnesení hlasoval žalovaný, a tedy pro přijetí usnesení nebylo dosaženo potřebného počtu hlasů. - Z výpisu z obchodního rejstříku, že společnost má zapsaný kapitál ve výši 200.000 Kč, má tři společníky, a to [jméno FO] se splaceným vkladem ve výši 100.000 Kč, [jméno FO] se splaceným vkladem ve výši 40.000 Kč a žalovaného se splaceným vkladem ve výši 60.000 Kč. Společnost má jediného zapsaného jednatele společnosti, a to [jméno FO], přičemž má zapsaný následující způsob jednání za společnost: Jednatelé jednají jménem společnosti samostatně s výjimkou úkonů mimo rámec běžného obchodního styku, kdy musí jednatelé jednat společně, což je zejména k těmto úkonům: přijímání pracovníků do pracovního a obdobného poměru, podepisování smluv s plněním v hodnotě nad 100.000 Kč (slovy: jedno sto tisíc korun českých) v jednotlivém případě nebo s týmž smluvním partnerem během jednoho roku, jakékoliv dispozice s nemovitostmi, dispozice s majetkem společnosti v hodnotě nad 100.000 Kč (slovy: jedno sto tisíc korun českých), převzetí nebo poskytnutí půjček, záruk nebo úvěrů v jakékoliv hodnotě, poskytnutí darů či bezúplatného plnění jakéhokoliv druhu s výjimkou rozsahu běžného v obchodním styku. - Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci zn. 19 Cm 5/2020, že rejstříkový soud podáním ze dne 22. 1. 2020 informoval oddělení Cm, že společnost nepřizpůsobila zápis v obchodním rejstříku úpravě zákona a nedoložila aktuální znění společenské smlouvy. Následně krajský soud usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 19 Cm 5/2020-6 zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací, neboť tato nezjednala ani přes upozornění rejstříkového soudu nápravu vadného stavu, odporující donucujícímu ustanovení zákona spočívající v tom, že společnost nepředložila přizpůsobené úplné znění zakladatelské listiny, která by obsahovala určení druhu podílu každého společníka a práv a povinností s tímto spojených, a aby současně navrhla k zápisu přesný počet jednatelů, určení druhu podílu společníka a práv a povinností s tímto spojených. Současně byla společnost vyzvána k předložení přizpůsobené úplné zakladatelské listiny obsahující náležitosti dle ustanovení § 146 z. o. k. a aby navrhla k zápisu do obchodního rejstříku přesný počet jednatelů, určení druhu podílu společníka a práv a povinností s nimi spojených, má-li zakladatelská listina vznik různých druhů podílů dovolovat, a to ve lhůtě 14 dnů. Lhůta byla následně krajským soudem usnesením ze dne 15. 7. 2020, č. j. 19 Cm 5/2020-17 prodloužena do 31. 8. 2020. Krajský soud následně usnesením ze dne 7. 1. 2021, č. j. 19 Cm 5/2020-51, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2021, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 44 Cm 104/2020. Řízení dosud není skončeno.

15. Podle ustanovení § 212 odst. 1 a 2 občanského zákoníku přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy (1). Zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo (2).

16. Podle ustanovení § 198 odst. 1 a 3 z. o. k. v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele (1). Nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci (3).

17. Podle ustanovení § 191 odst. 1 a 2 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník (1). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (2).

18. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného krajským soudem a výše uvedeného doplňujícího a upřesňujícího skutkového zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Zákaz zneužití hlasovacího práva upravuje ustanovení § 212 občanského zákoníku, přičemž zneužití hlasovacího práva zákonem je zakázáno. Zneužije-li společník svého hlasovacího práva, nechová se vůči společnosti čestně a jedná v rozporu se zákonem. Povinnost loajality je základní povinností člena korporace, kterou člen přijímá společně s členstvím. Dokud zůstává členem korporace, nemůže se jí vzdát ani se jí jinak zbavit. Povinnost loajality je zároveň výkladovým pravidlem pro vztah mezi členem a korporací.

20. Zneužitím hlasovacího práva se tedy rozumí hlasování člena v rozporu se zřejmým zájmem korporace, tj. k její škodě, případně i ke škodě jejích členů. V ustanovení § 212 odst. 1 občanského zákoníku reflektujícím tzv. smluvní teorii korporace je předně formulován princip tzv. obecné korporační loajality. Tento princip je však nutné odlišit od povinnosti loajality, která obecně stíhá členy (volených) orgánů právnických osob (§ 159 odst. 1 občanského zákoníku). Princip korporační loajality má nepochybně nižší intenzitu. Zatímco členové volených orgánů soukromých korporací musejí vždy upřednostňovat zájmy této korporace před svými vlastními, ve vztahu ke členům soukromé korporace to obecně neplatí. Členové korporací (společníci společnosti s ručením omezeným) mají své vlastní zájmy, které se snaží prostřednictvím formálních či neformálních způsobů prosazovat. Zájmy soukromoprávní korporace a zájmy jejích členů mohou být v mnoha případech rozporné. Korporační loajalita by však měla pokrývat nejrůznější formy zjevného zneužití výkonu členských práv. Posouzení toho, zda člen korporace jednal v konkrétním případě čestně a způsobem zachovávajícím její vnitřní řád, bude však nutné zkoumat v podmínkách konkrétních případů. Na podkladě ustanovení § 212 odst. 1 občanského zákoníku lze však učinit závěr, podle něhož přistupující člen korporace vyslovuje svým přijetím členství (nabytím účasti na soukromé korporaci) souhlas se zakladatelským právním jednáním (vnitřním řádem) a zavazuje se tímto zakladatelským právním jednáním, jakož i dalšími vnitřními korporačními dokumenty zásadně řídit, pokud se jej týkají. Z povinnosti korporační loajality též zásadně bude vyplývat povinnost řídit se platnými a účinnými rozhodnutími orgánů soukromé korporace, pokud se jej týkají a příslušný orgán soukromé korporace měl působnost takové rozhodnutí přijmout.

21. Odvolací soud dále uvádí, že většina hlasů může být zneužita typicky k prosazení opatření, které zneužívajícího společníka (či osoby jednající s ním ve shodě) zvýhodní na úkor ostatních společníků či společnosti. Menšina hlasů (představuje-li tzv. blokační menšinu) pak slouží k zabránění přijetí opatření, která jsou ku prospěchu společnosti či všech společníků, popřípadě jejichž přijetí zákon společnosti ukládá. Domůže-li se osoba, jež na tom prokáže právní zájem, rozhodnutí soudu, že se k hlasům zneužívajícího společníka nepřihlédne, musí společnost znovu posoudit, jaké bylo při přijímání dotčeného usnesení kvorum, zda byla valná hromada usnášeníschopná (§ 169 odst. 1 z. o. k.) a kolik hlasů bylo odevzdáno pro dotčené usnesení. Důsledkem rozhodnutí soudu podle ustanovení § 212 odst. 2 občanského zákoníku tedy je, že se k hlasům zneužívajícího společníka nepřihlédne ani pro posouzení schopnosti valné hromady se usnášet, ani při počítání většiny potřebné k přijetí rozhodnutí.

22. S určitou mírou simplifikace lze uvést, že hlavním důvodem navrhované změny společenské smlouvy společnosti na valné hromadě konané dne 17. 8. 2020 byla skutečnost, že společnost neměla v obchodním rejstříku zapsané dva jednatele (jak předpokládalo dosavadní znění zakladatelského právního jednání), nýbrž jednatele jediného a rejstříkový soud společnost vyzval k odstranění taktéž tohoto nedostatku. Ve vztahu k druhu podílu navrhované znění společenské smlouvy nenavrhovalo změnu oproti dosavadnímu stavu, kdy toliko deklarovalo, že společnost má toliko základní podíly, se kterými nejsou spojena žádná práva a povinnosti (což odpovídá dosavadnímu znění společenské smlouvy). Jestliže společenská smlouva vznik různých druhů podílů nepřipouští, a s podíly ve společnosti nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, jsou podíly ve společnosti podíly základními (§ 135 odst. 1 in fine z. o. k.). Ve společnosti, v níž jiné než základní podíly nebyly vydány, nemá zápis druhu podílu do obchodního rejstříku pro třetí osoby žádný význam. Stejný účel - totiž poskytnutí informace o tom, že společnost nevydala různé druhy podílů, plní totiž i absence (deklaratorního) zápisu údaje o druhu podílu (srov. Cpjn 204/2015, Rc 31/2016 - bod 10).

23. Dále je zjevným, že mezi žalovaným a zbývajícími dvěma společnicemi jsou rozdílné názory na další vedení a směřování společnosti, což vede k nemožnosti přijetí jakéhokoliv rozhodnutí na valné hromadě, neboť zakladatelské právní jednání vedle usnášeníschopnosti za přítomnosti všech společníků požaduje pro přijetí jakéhokoliv usnesení rovněž jejich společný souhlas, tedy souhlas všech společníků (čl. VII.8 společenské smlouvy). Odvolací soud dále poukazuje na skutečnost, že právní úprava dle z. o. k. účinná od 1. 1. 2014 umožňuje (§ 194 odst. 1 z. o. k.), stejně jako předchozí právní úprava (§ 133 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.), aby společnost s ručením omezeným měla vícečlenný statutární orgán, tedy více jednatelů (např. dva jako v daném případě), a tedy konstrukce dosavadní společenské smlouvy předpokládající dvoučlenný statutární orgán není v rozporu s kogentním ustanovením zákona o obchodních korporacích a družstvech (případně jiného zákona), jehož modifikaci by ustanovení § 777 z. o. k. v tomto směru s přijetím a účinností z. o. k. vyžadovalo. Jestliže není změna společenské smlouvy v této části nezbytná (nevyhnutelná), pak nelze dovozovat, že nesouhlas společníka s takovou její změnou představuje porušení jeho korporační loajality. Současně je absence dalšího člena statutárního orgánu řešitelná prostředky přepokládanými ustanovením § 198 odst. 3 z. o. k., případně podle ustanovení § 165 odst. 1 občanského zákoníku (viz dále). Nelze proto v daných poměrech společnosti společníkovi vnucovat proti jeho vůli ostatními většinovými společníky jeden z možných způsobů jejího řešení, a naopak dovozovat povinnost dotčeného společníka (žalovaného) takovouto změnu bez dalšího nekriticky akceptovat a s touto souhlasit.

24. Odvolací soud dále připomíná, že zakladatelské právní jednání (v daném případě společenská smlouva) je základním stavebním kamenem celé korporační struktury dotčené společnosti a má pro ni existenční význam, neboť představuje (nejen) její vnitřní řád. Je projevem tzv. korporační, případně spolkové autonomie a jeho hlavním účelem je vytvoření korporace jakožto samostatné osoby v právním smyslu. Na zakladatelské právní jednání lze však nahlížet i jako na smlouvu uzavřenou mezi zakladateli, tj. (zpravidla) vícestranné právní jednání se všemi důsledky z toho (inter partes - mezi zakladateli) plynoucími, včetně jeho výkladu a posuzování jeho neplatnosti. Specifičnost zakladatelského právního jednání tedy spočívá v tom, že je po vzniku korporace závazné nejen pro „zakládající“ společníky, ale i pro všechny další, kteří následně ke korporaci přistoupí (nabyvatelé podílů) a zároveň vyvolává účinky vůči třetím osobám (věřitelům, zaměstnancům, investorům atd.). Na zakladatelské právní jednání proto nelze pohlížet pouze jako na „běžnou“ smlouvu a nemá vždy účinky pouze inter partes. Již z tohoto důvodu je proto „vnucování“ změny zakladatelského právního jednání jednomu z dosavadních společníků zpravidla vyloučeno, pokud k tomuto kroku nevedou zcela výjimečné okolnosti a důvody. Takovými důvody však nemůže být neschopnost společníků se domluvit na dalším směřování a vedení společnosti (jmenování jednatele, případně dohoda na změně počtu jednatelů, případně počtu společníků) tak, jak je tomu v daném případě. Na uvedeném nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že daná „patová“ situace je pouze důsledkem obsahu dosavadního zakladatelského právního jednání (společenské smlouvy), v níž si společníci sjednali nezbytnost 100 % všech hlasů pro přijetí rozhodnutí valné hromady a pro její usnášeníschopnost. Stejně tak nelze společníkům jednostranně ze strany zbylých (většinových) společníků vnucovat změny týkající se změny počtu jednatelů, společníků, včetně případné změny velikosti a druhu obchodních podílů a práv s nimi spojenými. Z výše uvedených důvodů proto nelze dovozovat, že by žalovaný svým postojem, tedy hlasováním proti přijetí nového znění společenské smlouvy na valné hromadě společnosti konané dne 17. 8. 2020, zneužil svého hlasovacího práva.

25. Odvolací soud dále uvádí, že ustanovení § 198 odst. 3 z. o. k. je poměrně účinným opatřením k odstranění stavu, kdy společnost nezvolí nového jednatele v zákonem stanovené lhůtě, v důsledku čehož nemá jednatele vůbec, anebo (má-li mít společnost více jednatelů či má-li kolektivní orgán tvořený jednateli) nejsou jednatelé schopni plnit své funkce. Takový stav může nastat například tehdy, předepisuje-li společenská smlouva společné jednání více jednatelů a společnost nemá potřebný počet jednatelů, kteří by ji mohli společně zastupovat, anebo tvoří-li jednatelé kolektivní orgán a společnost nemá dostatečný počet jednatelů, aby byli schopni se usnášet (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5605/2016). Sice nebylo v mezích zákonné koncentrace řízení skutkově tvrzeno, že by došlo ke svolání valné hromady, jejímž předmětem by bylo jmenování druhého jednatele (a s jakým výsledkem), avšak s ohledem na animozitu společníků lze předpokládat, že by se jednomyslná shoda na jeho osobě nenašla. Pokud se společníkům společnosti druhého jednatele jednohlasně zvolit nepodaří, je zde osobě, která na tom má právní zájem, otevřena možnost podat návrh na jmenování druhého jednatele společnosti, a to postupem dle ustanovení § 198 odst. 3 z. o. k., čímž by došlo k odstranění nedostatku vytýkaného rejstříkovým soudem. Jmenování chybějícího jednatele soudem je současně (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) krajním řešením (ultima ratio), k němuž lze přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama. Institut jmenování chybějících členů statutárního orgánu však neslouží k řešení sporů mezi společníky (ve vztahu ke kterým by nebylo možné dovozovat jejich aktivní věcnou legitimaci k zahájení takového sporu). Jsou-li však mezi společníky společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí jakéhokoli rozhodnutí valné hromady, čímž by měla být společnost paralyzovaná, je na místě postupovat podle ustanovení § 93 písm. c) z. o. k.

26. Lze dále poznamenat, že soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle ustanovení § 165 odst. 1 občanského zákoníku, nemá-li společnost žádného jednatele či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce, valná hromada nezvolila ve lhůtě podle ustanovení § 198 odst. 1 z. o. k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem, popř. takovému návrhu dle ustanovení § 198 odst. 3 z. o. k. nebylo vyhověno (srov. závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015). Daným postupem by rovněž mohl být odstraněn nedostatek, který vedl k výzvě rejstříkového soudu a který inicioval žalobkyní navrhovanou změnu společenské smlouvy. Taktéž z tohoto důvodu proto nelze žádného společníka nutit ke změně společenské smlouvy (jak je fakticky činěno v probíhajícím řízení), která by vedla k odstranění patového stavu vládnoucí mezi nimi z důvodu jejich vzájemné animozity. V daných reáliích je proto nezbytné shledat žalobní nárok žalobkyně nedůvodným. Sluší se poznamenat, že pokud žalovaný poukazoval na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 7. 2019, č. j. 8 Cmo 89/2019-139, pak zde uvedené závěry nejsou bez dalšího přenositelné, neboť v daném sporu nebylo řešeno zneužití hlasovacího práva společníkem při hlasování na konkrétní valné hromadě, nýbrž byla projednávána žaloba žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalovaného hlasovat na valné hromadě žalobkyně pro přijetí usnesení (tedy konkrétním způsobem), přičemž takováto určovací žaloba byla shledána zcela nedůvodnou.

27. Ve vztahu k dalšímu důvodu pro zamítnutí návrhu, vycházející ze skutkového zjištění krajského soudu v tom směru, že součástí pozvánky nebylo jako příloha nové schvalované znění zakladatelského právního jednání společnosti (návrh nového znění společenské smlouvy), které nebylo v odvolacím řízení žalobkyní zpochybňováno, pak s tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud rovněž ztotožňuje. Odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem (jenž ostatně plyne rovněž ze zopakovaného dokazování před odvolacím soudem), dle kterého součástí pozvánky na valnou hromadu společnosti konanou dne 17. 8. 2020 nebylo přiloženo navrhované úplné znění navrhované společenské smlouvy (bylo připojeno pouze usnesení krajského soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 19 Cm 5/2020-6), kdy bylo společníkovi umožněno s tímto se seznámit v sídle společnosti po předchozí telefonické domluvě. Má-li valná hromada rozhodovat o změně společenské smlouvy společnosti, musí pozvánka obsahovat - jakožto součást návrhu usnesení valné hromady - celé znění navrhovaných změn stanov či společenské smlouvy (buď v textu, nebo v příloze), a tedy nestačí do pozvánky uvést toliko charakteristiku podstaty navrhovaných změn zakladatelského právního jednání, případně důvody, které ke znění vedly, resp. mohly vést (např. usnesení krajského soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 19 Cm 5/2020-6), jak bylo postupováno v daném případě (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017). Jestliže tato podmínka splněna nebyla (a v daném případě byla žalovaným na valné hromadě navíc výslovně namítána, tedy protestována), pak by tato představovala důvod pro vyslovení neplatnosti přijatého usnesení valné hromady společnosti o schválení nového znění společenské smlouvy soudem, a to postupem dle ustanovení § 191 z. o. k. Odvolací soud proto dovozuje, že v případě, kdy je proces přijetí dotčeného usnesení valné hromady stižen vadou zakládající důvody pro vyslovení jeho neplatnosti, nelze se domáhat dle ustanovení § 212 odst. 2 občanského zákoníku zneužití hlasovacího práva žalovaným při jeho přijetí. Tato okolnost pak představuje další samostatný důvod pro zamítnutí žalobního nároku žalobkyně.

28. Odvolací soud dodává, že zde shledává ještě další důvod pro zamítnutí žaloby. Z výsledků dokazování se podává, že k přijetí navrhované novelizované znění společenské smlouvy sice na jednu stranu změnilo počet členů statutárního orgánu (jednatelů) ze dvou na jeden, avšak současně v čl. VII.B.1 ponechalo dosavadní úpravu obsahující specifikaci právního jednání za společnost, ke kterému je nezbytný společný souhlas více jednatelů (jehož počet není specifikován), včetně dalších podmínek upravující existenci více jednatelů (čl. VII.B.2-4), a tedy v této části je novelizované znění společenské smlouvy neurčité a tuto neurčitost není možné odstranit ani výkladem. Jestliže by byla takováto společenská smlouvy přijata, případně byla fakticky přijata soudní ingerencí při určení zneužití hlasů žalovaným, pak by nemohla být podkladem pro zápis změn zapsaných údajů do obchodního rejstříku, neboť by obsahovala neurčité vymezení počtu jednatelů ve vztahu ke zde specifikovaným právním jednáním navenek (více jednateli) a rejstříkový soud by byl nucen společnost vyzvat k odstranění dané neurčitosti (což by společnost nebyla bez iniciace celého dosavadního procesu její změny zjevně objektivně schopna). Odvolací soud proto uzavírá, že nelze dovozovat zneužití hlasovacího práva společníkem rovněž v případě, pokud je rozhodováno o přijetí nového znění společenské smlouvy, která je zatížena vadou neurčitosti a nemůže ex lege z tohoto důvodu vyvolávat požadované důsledky, zejm. co do změny počtu členů statutárního orgánu, resp. způsobu jednání za společnost navenek. Tato okolnost pak rovněž představuje další samostatný důvod pro zamítnutí žalobního nároku žalobkyně.

29. Sluší se závěrem podotknou, že nepřipouští-li společenská smlouva společnosti s ručením omezeným vznik různých druhů podílů (§§ 135 odst.1, 136 z. o. k.), jak je tomu v daném případě u žalobkyně, údaj o druhu podílu se do obchodního rejstříku nezapisuje podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. j) ZVR. Neurčuje-li společenská smlouva, že podíl společníka může být představován kmenovým listem (§ 137 z. o. k.), údaj o tom, že nebyl vydán kmenový list, se do obchodního rejstříku rovněž nezapisuje (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016 k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku, sp. zn. Cpjn 204/2015.). Absence těchto údajů zapsaných v obchodním rejstříku proto nemůže v obecné rovině založit důvod pro zrušení společnosti s likvidací. Stejně tak žalobkyni nic nebrání na základě stávajícího znění společenské smlouvy do veřejného registru zapsat správný počet jednatelů, tedy číslici „2“, čímž odstraní nesoulad mezi zapsaným stavem ve veřejném registru, resp. jeho absenci a stávajícím zakladatelským právním jednáním.

30. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek krajského soudu v celém rozsahu dle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výsledku jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, přičemž v podrobnostech a pro stručnost tohoto rozhodnutí odvolací soud rovněž odkazuje na kvantifikaci jejich výše uvedenou v odstavci 14 odůvodnění napadeného rozsudku (případně v odstavci 5 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vztahu k nákladovému výroku odvolací soud současně dodává, že vzhledem k absenci odvolání žalovaného co do výše nákladů řízení nebylo možné založit ani změnu nákladového výroku ve prospěch procesně neiniciativního žalovaného - srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním co do merita věci procesně neúspěšná, a proto je povinna uhradit žalovanému náklady odvolacího řízení v plné výši.

32. Náklady odvolacího řízení žalovaného jsou tvořeny odměnou jeho zástupce ve výši 6.200 Kč za dva účelně učiněné úkony právní služby (vyjádření k odvolání podáním ze dne 10. 5. 2024 a účast u odvolacího jednání konaného dne 27. 6. 2024) dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 2x300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za tyto účelně vynaložené úkony právní služby. Náklady odvolacího řízení žalovaného dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 1.428 Kč, neboť jeho zástupce je ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. registrovaným plátcem DPH. Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalovanému na plné náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 8.228 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce. O lhůtě plnění odvolací soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Odvolací soud dále soudu prvního stupně podle ustanovení § 222 odst. 3 o. s. ř. nařídil provést opravu označení bydliště žalovaného (kdy nebylo žalovaným tvrzeno, že by tento bydlel na adrese [adresa], uváděnou žalobkyní, kdy tento opakovaně uváděl adresu svého bydliště tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí), dále opravit zástupce žalovaného v záhlaví napadeného rozsudku, a to uvedením jeho správného příjmení a sídla korespondujícího se stavem zapsaným v registru České advokátní komory, neboť ve vztahu k příjmení zástupce žalovaného došlo soudem prvního stupně k jeho zkomolení a ve vztahu k jeho sídlu toto nekoresponduje s jeho aktuálním sídlem zapsaným v advokátním registru. Tuto zřejmou nesprávnost soud prvního stupně opraví postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř.