5 Cmo 96/2024 - 350

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Ladislava Derky ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta], se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky], se sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 633 733,18 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 7 Cm 74/2022-285 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 510,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 31. 5. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované (v postavení výstavce směnky) zaplacení částky 633 733,18 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 12.5.2022 do zaplacení a s odměnou ve výši 2 112,44 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná vystavila dne 18. 10. 2019 směnku vlastní, kterou se zavázala žalobkyni zaplatit dne 11.5.2022 směnečnou sumu ve výši 633 733,18 Kč s tím, že [Anonymizováno] (původně žalovaný 2) převzal směnečné rukojemství.

2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 23. 6. 2022 směnečný platební rozkaz č. j. 7 Cm 74/2022-25, kterým žalované a [Anonymizováno] (původně žalovanému 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 633 733,18 Kč s 6% úrokem z této částky od 12. 5. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 112,44 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 65 733,50 Kč.

3. Žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že směnka (původně blankosměnka) plnila zajišťovací funkci k plnění závazků ze smlouvy o nájmu motorového vozidla č. [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019 s tím, že podpis v rubrice výstavce není pravým podpisem jednatele [Anonymizováno]. V důsledku odstoupení od nájemní smlouvy došlo rovněž k zániku práva žalobkyně na vyplnění blankosměnky s tím, že žalovaná ničeho nedluží na nájemném, popírá existenci dluhu vzniklého v souvislosti s dopravními přestupky a s cenou za zřízení registrační značky na přání. Žalovaná rovněž zpochybnila nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného ve výši 138 604 Kč, rozdílu v předmětu nájmu ve výši 342 809 Kč a dále úroku z prodlení, jež by měl být rovněž zajištěn předmětnou směnkou, a dalších nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky dle § 3 vl. nař. 351/2013 Sb.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 29. 7. 2022 uvedla, že směnka byla vyplněna v souladu s čl. V odst. 5.1 nájemní smlouvy a žalobkyně má směnečnou pohledávku za žalovanou. K námitce týkající se nepravosti podpisu na směnce uvedla, že podpisy na směnce i na nájemní smlouvě jsou shodné s tím, že žalovaná v minulosti nepravost podpisů nenamítala. K prokázání pravosti podpisu navrhla vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. V doplňujícím vyjádření ze dne 22. 11. 2022 uvedla, že v případě, že podpis na směnce náleží [Anonymizováno], [Anonymizováno], pak směnku za žalovanou podepsal na základě vystavené generální plné moci a žalovaná je z této směnky zavázána. V písemném podání ze dne 13. 2. 2023 žalovaná odkázala na zjištění učiněná [právnická osoba], která v rámci trestního řízení vyslechla [Anonymizováno], který potvrdil své podpisy na směnce.

5. Rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 7 Cm 74/2022-151 soud prvního stupně ve výroku I. zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 23. 6. 2022, č. j. 7 Cm 74/2022-25, ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 54 377,40 Kč žalované a ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 54 377,40 [Anonymizováno] (původně žalovanému 2). V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák.č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). S odkazem na generální plnou moc ze dne 24. 6. 2019 vystavenou žalovanou na [Anonymizováno], Vyrozumění [právnická osoba] ze dne 17. 1. 2023 i na znalecký posudek z oboru písmoznalectví vypracovaný znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] dospěl soud prvního stupně k závěru, že oba podpisy na směnce nejsou pravými podpisy [Anonymizováno], nýbrž pravými podpisy [Anonymizováno], který dle svého prohlášení tak činil v zastoupení žalované a avala [Anonymizováno] (původně žalovaného 2). Za daného stavu proto soud prvního stupně posoudil, zda na základě těchto úkonů vznikl žalované a [Anonymizováno] (původně žalovanému 2) závazek k zaplacení směnky. Ve vztahu k žalované vycházel soud z generální plné moci ze dne 24. 6. 2019 udělené žalovanou ve prospěch [Anonymizováno], který byl oprávněn žalovanou i směnečně zavazovat. Zástupce se však musí na směnku podepsat tak, že uvede, za koho se podepisuje, tedy vyznačí jméno osoby zastoupené a sám se podepíše, přičemž z jeho podpisu by mělo být zřejmé, že se jedná o vztah zastupování. V opačném případě při vyznačení pouze svého podpisu bez uvedení dalších skutečností naznačujících zastoupení půjde jen o jeho vlastní závazek z listiny. Vzhledem k tomu, že v rubrice žalované (výstavce směnky) je předtištěna obchodní firma žalované s jejím identifikačním číslem a adresou sídla zastoupená „[Anonymizováno] jednatelem“ s podpisem osoby odlišné ([Anonymizováno]), pak je takový podpis materiálně neplatný ve smyslu čl. III § 3 odst.1 ZSŠ. Ve vztahu k [Anonymizováno] (původně žalovanému 2) nebyl podpis uvedený v této rubrice dle znaleckého závěru rovněž shledán pravým s tím, že nebylo ničeho tvrzeno o existenci plné moci a ani z policejního šetření nevyplynulo, že by taková plná moc existovala. Z výše uvedených důvodů nemohl být ani [Anonymizováno] (původně žalovaný 2) směnečně zavázán. Soud prvního stupně se proto v tomto stadiu řízení nezabýval dalšími námitkami, neprováděl další dokazování ve věci samé a směnečný platební rozkaz zrušil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, jak výše uvedeno.

6. Písemným podáním ze dne 4.5.2023 podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo zpochybněno, že předmětná směnka sloužila k zajištění závazků žalované jako nájemce vozidla AUDI RS7 ze smlouvy o nájmu motorového vozidla č. [Anonymizováno], jež byla pro porušení smluvních závazků vyplněna na směnečnou sumu 633 733,18 Kč. Bylo prokázáno, že směnku za žalovanou podepsal [adresa] [Anonymizováno], který byl zplnomocněn jednat za žalovanou ve všech záležitostech týkajících se vozidla. Žalobkyně shledala v postupu a v závěrech soudu prvého stupně pochybení, pokud by byl povinen u svého podpisu v rubrice žalované uvést, že „se jedná o vztah zastupování“. Žalobkyně má za to, že nedošlo k pochybení, pokud se [adresa] [Anonymizováno] podepsal pod obchodní firmu „[Jméno žalované].“ svým vlastním podpisem a jednal tak ve shodě s čl.III § 3 odst.1 ZSŠ. Žalobkyně odkázala v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3180/2011, který dovodil, že nezbytnou součástí podpisu právnické osoby na směnce není skutečnost, ze které se odvozuje oprávnění fyzické osoby jednat. [adresa] zůstává, zda fyzická osoba má oprávnění za právnickou osobu jednat. Žalobkyně navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně, in eventum jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 14. 9. 2023 k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu tvrdila, že směnku za žalovanou podepsal [Anonymizováno] jako jednatel, který směnku také podepsal jako aval s tím, že nepřipustila žádnou alternativu. Po uplatnění námitek tak není možné připustit nová skutková tvrzení ze strany žalobkyně, proti kterým žalovaná již nemůže uplatnit námitky. Pokud soud prvního stupně vycházel z Vyrozumění Policie ČR ze dne 17. 1. 2023 jako z důkazu, pak žalovaná již v prvoinstančním řízení poukázala na nemožnost použití tohoto důkazu oproti svědecké výpovědi [Anonymizováno]. Žalovaná má rovněž informaci o tom, že [adresa] [Anonymizováno] před svým výslechem nebyl Policií ČR řádně poučen o svých procesních právech. Z tohoto důvodu považuje závěr soudu prvního stupně o podpisu [Anonymizováno] na směnce za nesprávný.

8. V rámci (prvního) odvolacího řízení přezkoumal zdejší soud rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. Bylo prokázáno, že podpis [Anonymizováno] v postavení jednatele žalované i za směnečného rukojmího (původně žalovaného 2) není jeho pravým podpisem, což bylo podpořeno kategorickým závěrem znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. V průběhu námitkového řízení bylo z výsledků trestního řízení [právnická osoba], a to z výslechu [Anonymizováno] zjištěno, že na základě generální plné moci udělené žalovanou směnku podepsal za výstavce (za žalovanou) a následně i za směnečného rukojmího (původně žalovaného 2).

9. V souladu s čl. III § 3 odst. 1 ZSŠ neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho podepisuje. Dle čl. I § 3 odst. 2, věta prvá ZSŠ zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné.

10. Ohledně námitky žalované týkající se nepravosti jejího podpisu za výstavce směnky dospěl odvolací soud ve svém (prvním) rozsudku ze dne 21. 9. 2023, č. j. 5 Cmo 58/2023-169 k závěru, že vedle statutárního orgánu mohou i jiné osoby společnost zavazovat. Pokud [adresa] [Anonymizováno], nar. 18. 12. 1987 v rámci trestního šetření uvedl před policejním orgánem, že dne 24. 6. 2019 podepsal s [Anonymizováno], jednatelem žalované 1) generální plnou moc, která jej opravňuje za tuto společnost uzavírat smlouvy a podepisovat veškeré listiny, a že na základě této plné moci podepsal předmětnou směnku (blankosměnku) za výstavce a rovněž za avala, a soud prvního stupně provedl důkaz touto plnou mocí udělenou za podmínek § 436 a násl. o. z., pak odvolací soud uzavřel, že podpisem [Anonymizováno] v rubrice výstavce zavázal žalovanou k zaplacení směnečného závazku. Zmocněnec jednal v daném v případě ve shodě s čl. III § 3 odst. 1 ZSŠ, kdy pod údaj obchodní firmy žalované připojil své vlastní jméno, aniž by podepsal jméno zastoupené osoby. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2023, č. j. 7 Cm 74/2022-151 ve vztahu k žalované zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem ve výroku I. směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalované ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 273 583,20 Kč. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela dne 18. 10. 2019 s žalobkyní smlouvu o užívání vozidla AUDI RS7 Sportb. za mimořádnou úhradu 150 000 Kč plus DPH, s povinností úhrady splátek po 27 939 Kč po dobu 48 měsíců s tím, že po uplynutí této doby by kupní cena vozidla činila 10 000 Kč plus DPH. Vzhledem k obsahu smlouvy ji soud prvního stupně posoudil jako smlouvu o finančním leasingu s tím, že veškeré sjednané závazky ve smlouvě byly zajištěny blankosměnkou. K základním povinnostem nájemce dle smlouvy bylo udržovat vozidlo v bezvadném technickém stavu včetně provádění technických kontrol, hradit veškeré náklady vozidla včetně uložených pokut s tím, že žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy pro porušení povinností.

12. K námitce týkající se nepravosti podpisu [Anonymizováno] jako jednatele žalované na směnce, kterou fakticky podepsal jeho vnuk [adresa] [Anonymizováno], soud prvního stupně v tomto rozsudku zcela odkázal na závěry rozsudku odvolacího soudu č. j. 5 Cmo 58/2023-169, který dospěl k závěru, že i podpis [Anonymizováno] v rubrice žalované jako výstavce směnky ji zavazuje ke směnečnému závazku.

13. K námitce týkající se oprávnění žalované odstoupit od smlouvy soud prvního stupně dovodil nejméně dva případy porušení smlouvy a to nedostatečných finančních prostředků (nejméně 40 000 Kč) na účtě k platbám inkasa a neproplacení pokut, které hradila žalobkyně jako provozovatel vozidla. Žalovaná rovněž neproplatila náklady spojené se zhotovením registrační značky na přání. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že k zániku smlouvy došlo jejím odstoupením ze dne 14. 10. 2020 s tím, že s následným odstoupením žalované od smlouvy ze dne 27. 1. 2021 nelze spojovat již žádné právní následky. Odstoupením od smlouvy však nedojde s odkazem na § 2005 odst. 2 o. z. k zániku vyplňovacího práva, neboť zajišťovací funkce směnky by tak nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila za žalovanou 5 pokut v úhrnné výši 5 350 Kč, bylo na místě, aby tato částka se stala součástí směnečné sumy bez ohledu na skutečnost, která osoba vozidlo fakticky užívala. Žalobkyně byla rovněž oprávněna zahrnout do směnečné sumy částku 11 000 Kč představující náklady na zhotovení registrační značky na přání, neboť k jejímu pořízení došlo na výslovné přání žalované. Žalobkyně byla oprávněna do blankosměnky vyplnit i nájemné ve výši 138 604 Kč za období od 18. 6. do 21. 10. 2020, i když v rozhodné době nemohla žalovaná vozidlo užívat (např. z důvodu jeho opravy v servisu), neboť měsíční splátky „nájemného“ v sobě zahrnují i „splátku hodnoty“ vozidla, aniž žalovaná uplatnila případnou slevu z „nájemného“. Součástí směnečné sumy se stala i částka 342 809,63 Kč představující rozdíl mezi hodnotou vozidla po odstoupení od smlouvy a částkou, za kterou bylo vozidlo žalobkyní prodáno (698 140,37 Kč bez DPH). Soud prvního stupně dovodil, že prodejní cena vozidla vyjadřuje jeho adekvátní tržní hodnotu s přihlédnutím k charakteru vozidla (sportovní automobil vyšší třídy), jeho stáří (7 let), počtem ujetých km (230 000 km) s tím, že vozidlo bylo účastníkem dopravní nehody. Sama žalovaná nabízela vozidlo za cenu 895 000 Kč s DPH, což představuje cenu 739 669 Kč bez DPH, rozdíl mezi těmito cenami pak dosahuje rozdílu cca 40 000 Kč. Soud prvního stupně z výše uvedeného dovodil, že žalobkyně neprodala vozidlo „pod cenou“. Poslední částka 125 170,18 Kč vyplněná do směnečné sumy představuje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužných částek do splatnosti směnky, tj. do 11. 5. 2022 a dále částku 10 800 Kč (9 faktur x 1 200 Kč) představující náhradu nákladů spojenou s uplatněním pohledávek dle nař.vl. č. 351/2013 Sb. Vzhledem k neplnění povinností ze strany žalované s následkem zadržení vozidla a odstoupením od smlouvy, nelze v tomto jednání žalobkyně spatřovat rozpor s dobrými mravy včetně zjevného zneužití práva. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna vyplnit blankosměnku a postupovala v souladu s vyplňovacím prohlášením směnečným.

14. Žalovaná ve včas podaném blanketním odvolání ze dne 23. 7. 2024, které doplnila písemným podáním ze dne 13. 8. 2024 uvedla, že žalobkyně nebyla oprávněna vyplnit blankosměnku v důsledku jejího odstoupení od smlouvy, kdy závazky obou smluvních stran zanikají ex tunc. K oprávnění žalobkyně vyplnit do blankosměnky částku odpovídající pořádkovým pokutám uvedla, že žalovaná nebyla nikdy pravomocně uznána vinnou ze spáchání dopravního přestupku v souvislosti s užíváním předmětu nájmu. Ohledně přenesení povinnosti na žalovanou k náhradě nákladů za zhotovení registrační značky na přání uvedla, že předmětný nárok nebyl smluvně upraven. Pokud žalobkyně chtěla přenést tyto náklady na žalovanou, měla jí také udělit plnou moc k jednání před úřady za účelem obstarání registrační značky na přání. Ve vztahu k nároku na zaplacení nájemného ve výši 138 604 Kč žalovaná setrvala na svém tvrzení, že mezi účastníky sporu byla uzavřena nájemní smlouva, nikoli smlouva o finančním leasingu, jak dovodil soud prvního stupně. Za období, kdy vozidlo bylo nepojízdné a žalovaná jej nemohla užívat, nepřísluší žalobkyni právo na zaplacení nájemného. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení rozdílu v předmětu nájmu ve výši 342 809,63 Kč žalovaná uvedla, že žalobkyni takové právo k vyplnění (jakékoliv) částky do směnečné sumy nepřísluší, neboť odstoupením od nájemní smlouvy došlo k zániku závazku právním jednáním žalobkyně vůči žalované. Nájemní smlouva však v daném případě takou možnost ukončení závazkového vztahu (v důsledku odstoupení od smlouvy) neobsahuje, neboť nájemní smlouva pouze pamatuje na případy jiného ukončení nájemní smlouvy, nikoliv na případ zániku závazku. Z tohoto důvodu došlo k zániku závazku žalované hradit žalobkyni rozdíl v předmětu nájmu. Za situace, kdy žalovaná nemá žádné závazky vůči žalobkyni, nepřísluší jí povinnost k zaplacení smluvního úroku ve výši 0,05 % denně a zákonného nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle vl. nař. 351/2013 Sb. ve výši 10 800 Kč. Žalovaná ve vztahu k žalobkyni současně provedla zápočet pohledávek, kdy oproti pohledávce žalobkyně z titulu peněžité náhrady za užívání vozidla započetla svou pohledávku z veškerých plateb, které učinila na základě nájemní smlouvy v celkové výši 390 686 Kč.

15. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 27. 8. 2024 k odvolání žalované zejména uvedla, že v případě nájmu nebo leasingu lze od smlouvy odstoupit pouze s účinky do budoucna s tím, že strany si nevracejí již poskytnutá plnění, z logiky věci není opačný postup ani možný. Odstoupení od smlouvy se nijak nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a práva na náhradu škody z porušení smluvní povinnosti. Pokud v souvislosti s provozem vozidla byla udělena pokuta za dopravní přestupek, jedná se o náklady v důsledku porušení právních předpisů, které se dotýkají provozu a užívání vozidla včetně pokut v důsledku přestupkových správních řízení (čl. IV odst. 4.4 písm. f) smlouvy). Ohledně nákladů spojených s registrační značkou na přání žalobkyně uvedla, že tato byla zhotovena na základě objednávky žalované a částka 11 000 Kč spadá do servisních nákladů (čl. V odst. 5.1) včetně vyhotovení např. náhradní registrační značky v důsledku její ztráty, kterou by také obstarala žalobkyně.

16. Žalovaná v písemné replice ze dne 31. 8. 2024 k vyjádření žalobkyně setrvala na svých tvrzeních a opětovně se vyjádřila k následkům po odstoupení od závazku ex tunc dle § 2004 odst.3 o. z., k neexistenci nároků žalobkyně na proplacení pokut v souvislosti s dopravními přestupky žalované, k neexistenci nároků žalobkyně vzniklých v souvislosti s pořízením registrační značky na přání, k posouzení parametrů smluvního vztahu (zda se jedná o smlouvu nájemní nebo leasingovou), k posouzení nároku žalobkyně na úhradu rozdílu v předmětu nájmu a nároku na zaplacení smluvního úroku. Žalovaná dále uvedla, že uplatnila řádně námitku započtení, která není promlčena s tím, že samotná dohoda o vyplňovacím právu směnečném je neurčitá. Doplnila, že kdykoli lze uplatnit právní argumentaci i po uplynutí zákonné koncentrační lhůty, neboť nespočívá ve skutkovém tvrzení.

17. Žalobkyně v písemné replice ze dne 9. 9. 2024 se obdobným způsobem vyjádřila k tomu, že v daném případě nelze odstoupit od smlouvy s účinky ex tunc dle § 2004 odst. 3 o. z. s tím, že žalovaná ve svých námitkách ničeho konkrétního k tomuto tvrzení neuvedla. Přitom vyplňovací prohlášení směnečné je samostatným právním jednáním a zavazuje smluvní strany i po odstoupení od smlouvy dle § 2005 odst. 2 o. z. Žalobkyně se opakovaně vyjádřila k nároku na zaplacení nákladů vzniklých z porušení právních předpisů, a to náhrady nákladů za dopravní přestupky, náhrady nákladů za registrační značku na přání, k charakteru smlouvy, k námitce započtení, které nebylo žalovanou provedeno do konce námitkové lhůty. Pokud žalovaná nyní tvrdí, že směnečné vyplňovací právo je neurčité, měla toto tvrzení uplatnit v námitkách.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

19. Před samotným projednáním odvolání žalované posoudil odvolací soud písemné podání žalované ze dne 12. 10. 2024, kterým uplatnila vůči členům senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Radimu Novotnému, JUDr. Ivě Horákové a JUDr. Ladislavu Derkovi námitku podjatosti, jež je odůvodněna tím, že žalovaná obdržela v nedávné době anonym s upozorněním, že „nemá žádný smysl“ podávat odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 Cm 74/2022, neboť věc bude opětovně u Vrchního soudu v Praze řešit senát 5 Cmo a žalovaná nemůže být s tímto odvoláním úspěšná. Žalovaná proto namítla možnou podjatost těchto soudců z důvodu jejich osobních vazeb k žalobkyni a k řešenému případu.

20. Soudci senátu 5 Cmo v písemném prohlášení ze dne 14. 11. 2024 shodně uvedli, že se necítí být v daně věci podjatí, nemají žádný poměr k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům. Za těchto okolností neshledal odvolací soud námitku podjatosti důvodnou a projednal předmětnou věc za podmínek § 211 a § 15b odst. 2 o. s. ř.

21. K charakteru „Smlouvy o nájmu motorového vozidla s možností následné koupě č. M230/2019“ sdílí odvolací soud závěry soudu prvního stupně (viz bod 36 napadeného rozsudku), neboť při posouzení smluvního ujednání je třeba vycházet z jejího obsahu, z projevu vůle účastníků smlouvy. Pokud se žalobkyně s žalovanou dohodly na pravidelných měsíčních splátkách s následným prodejem vozidla za „symbolickou částku“ jejímu nájemci, pak je třeba takovou smlouvu považovat za smluvní typ „operativního leasingu“ dohodnutý za podmínek § 1746 odst. 2 o. z., v níž je předmět leasingu pořízený na náklady jeho poskytovatele. Za situace, kdy žalovaná nejprve složila akontaci, poté byla povinna hradit 48 splátek „nájemného“ a za „kupní cenu 10 000 Kč“ by vozidlo bylo kupní smlouvou převedeno do jejího vlastnictví, pak měsíční platby nevyjadřují pouze „nájemné“ v pravém slova smyslu, ale postupné splátky hodnoty vozidla (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 26 Cdo 1067/2024-109).

22. Z hlediska námitky týkající se „odstoupení od smlouvy“ je třeba uvést, že žalobkyně s žalovanou jako smluvní strany v čl. VIII Smlouvy o nájmu motorového vozidla sjednaly podmínky, za kterých mají smluvní strany právo odstoupit od smlouvy. Žalobkyně odstoupila od smlouvy na základě čl. 8.2 smlouvy pro podstatné porušení výše uvedených smluvních povinností nájemce, který v průběhu řízení spolehlivě nevylíčil a ani neprokázal, že veškeré smluvní povinnosti řádně plnil. Dle čl. 8.4, věta prvá smlouvy byl nájemce povinen v případě ukončení nájemní smlouvy jinak než uplynutím doby a následnou koupí předmětu nájmu nájemce uhradit pronajímateli rozdíl v hodnotě v předmětu nájmu. V případě, že by nájemce vozidla neplnil své povinnosti a po odstoupení pronajímatele od smlouvy by zaniklo zajištění závazku, pak zajišťovací charakter směnky by zcela ztratil své opodstatnění. Z projevu vůle účastníků smlouvy plyne, že směnka plnila svou zajišťovací funkci i pro případ odstoupení jednoho z účastníků od smlouvy. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyhodnotil odstoupení od smlouvy s účinky ex nunc s právem na vyplnění této zajišťovací blankosměnky v rozsahu stanoveném v čl.V. smlouvy.

23. Námitku nepravosti podpisu jednatele žalované [Anonymizováno] na směnce v rubrice výstavce hodnotil již odvolací soud v rozsudku ze dne 21. 9. 2023, č. j. 5 Cmo 58/2023-169 a ohledně této námitky učinil i příslušné závěry, na které odvolací soud plně odkazuje.

24. Ohledně námitky týkající vyplnění směnečné sumy je třeba uvést, že částka ve výši 5 350 Kč představující pořádkové pokuty za dopravní přestupky nebyla účastníky sporu zpochybněna, sporným zůstává, která osoba nese náklady spojené s úhradou těchto pokut. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba vycházet z čl. IV bodu 4.4 písm. f) smlouvy, který upravuje povinnost nájemce nést veškeré náklady vzniklé v důsledku porušení právních předpisů, které se týkají provozu a užívání vozidla, a to včetně pokut či jiných přestupkových, správních či soudních řízení s tím, že pronajímatel je oprávněn účtovat nájemci administrativní poplatek ve výši 450 Kč za každý případ porušení právních předpisů. Lze proto ohledně tohoto nároku uzavřít, že žalobkyně postupovala v souladu s čl. IV bodem 4.4. písm. f) smlouvy, pokud tyto náklady zahrnula do směnečné sumy, a to bez ohledu na skutečnost, zda dopravní přestupek způsobila žalovaná nebo jiná osoba užívající toto vozidlo.

25. Ohledně námitky týkající se zahrnutí částky 11 000 Kč představující náklady na zhotovení registrační značky na přání do směnečné sumy, je třeba uvést, že pokud žalovaná se souhlasem žalobkyně si objednala jinou registrační značku na přání, se kterou jsou spojeny náklady ve výši 11 000 Kč, je také povinna tyto náklady plně nahradit. V tomto směru lze analogicky vyjít z čl. IV bodu 4.4. písm. h) smlouvy, dle něhož nájemce provedl „určitou vizuální změnu“ v předmětu nájmu v podobě „registrační značky na přání“ a v takovém případě si tyto náklady s tím spojené nese ze svého. V opačném případě by bylo vozidlo vybaveno standardní registrační značkou, aniž by s tím byly spojeny určité výlohy. I v tomto případě postupovala žalobkyně ve shodě s vyplňovacím prohlášením směnečným, pokud i tuto částku zahrnula do směnečné sumy.

26. Ve vztahu k námitce týkající se nároku na zaplacení nájemného (jako součásti směnečné sumy) ve výši 138 604 Kč za období od 18. 6. 2020 do 21. 10. 2020, kdy vozidlo nebylo provozováno v důsledku jeho servisu, je třeba uvést, že měsíční splátky nevyjadřují pouze úhradu „nájemného“, nýbrž představují splátky hodnoty vozidla, jak správně vyložil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí. Z čl. I bodu 1.3 a z čl. II. bodu 2.1 smlouvy plyne pro žalovanou povinnost hradit žalobkyni nájemné, aniž se lze této povinnosti vyhnout po dobu, kdy vozidlo není provozováno. Se soudem prvního stupně lze rovněž souhlasit, že v daném období bylo na žalované, zda požádá žalobkyni o poskytnutí slevy z úhrady nájemného a to v závislosti na důvodu, pro který vozidlo nebylo provozováno (zda je vozidlo dlouhodobě v servisu pro jeho technickou závadu, v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou nebo třetí osobou, zda žalované je poskytnuto náhradní vozidlo apod.). Žalovaná takto nepostupovala, přičemž nelze žalobkyni vytknout žádného pochybení, pokud na žalované žádala placení splátek i ve výše uvedeném období a příslušnou částku následně zahrnula do směnečné sumy. Jestliže nájemce smlouvou získal výhody spojené s operativním leasingem, nelze považovat za nemravné, jestliže je pronajímatel „vykompenzoval“ ujednáním, které zakládá povinnost nájemce platit dohodnuté nájemné i po dobu, kdy nemůže předmět nájmu užívat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 26 Cdo 1067/2024-109).

27. Ohledně námitky týkající se částky 342 809,63 Kč zahrnuté do směnečné sumy a vyjadřující rozdíl mezi finančním objemem nezaplacených splátek a výnosem z prodeje vozidla (698 140,37 Kč bez DPH) je třeba uvést, že v případě odstoupení žalobkyně v postavení pronajímatele od smlouvy pro podstatné porušení smluvních povinností je žalovaná v postavení nájemce vozidla povinna uhradit veškeré dosud nezaplacené splátky, ke kterým se zavázala. Pokud žalobkyně získá v mezidobí finanční plnění z prodeje vozidla, vznikne na straně žalované povinnost k doplacení rozdílu, pokud výtěžek z prodeje nedosáhne objemu nezaplacených splátek, případně taková povinnost zde nevznikne, pokud výtěžek z prodeje dosáhne (nebo přesáhne) celkový objem splátek, které nebyly nájemcem uhrazeny (čl. VIII odst. 8.4 smlouvy). Vzhledem k tomu, že výtěžek z prodeje vozidla činil 698 140,37 Kč bez DPH (844 750 Kč s DPH), představuje rozdíl částku 342 809,63 Kč, kterou byl povinen nájemce doplatit. Ve své podstatě se jedná o jakousi paušalizovanou náhradu škody. Pokud žalovaná zpochybnila výši výtěžku z prodeje vozidla, pak žalovanou navržená kupní cena vozidla ve výši 895 000 Kč včetně DPH se výrazně neliší od realizované kupní ceny. Lze proto uzavřít, že i tuto položku zahrnula žalobkyně do směnečné sumy poprávu. I v tomto případě lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 26 Cdo 1067/2024-109.

28. Vzhledem k tomu, že výše uvedené nároky shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně oprávněnými, pak žalobkyni svědčí i nárok na sjednaný smluvní úrok ve výši 0,05 % denně z dlužných částek do 11. 5. 2022 včetně nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle § 3 vl. nař. 351/2013 Sb.

29. Odvolací soud proto postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za použití § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu přiznaných 3 úkonů právní služby po 10 860 Kč za písemné vyjádření žalobkyně ze dne 27. 8. 2024 k odvolání žalované, za písemnou repliku ze dne 9. 9. 2024 a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 14. 11. 2024, dále v rozsahu 3 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 40 510,80 Kč.

Poučení