5 Co 124/2011

Rubrum

Násobek základního bodového hodnocení vyjadřující rozsah zvýšení podle § 7 vyhlášky č.440/2001 Sb. je jen technickou pomůckou. Rozhodující je, zda přisouzená částka je odůvodněna mimořádnými okolnostmi ve smyslu § 7 vyhlášky.

Výrok

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky v právní věci žalobce: G. B. , nar..., bytem ..., SRN, zastoupen JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha 1, proti žalovanému: J. B. , nar..., bytem..., zastoupen JUDr. Evou Květenskou, advokátkou se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.10.2010, č.j. 24 C 426/2003-676, t a k t o :

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvého stupně s e p o t v r z u j e ve výroku v odstavci I. o bolestném, pokud jde o částku 934.920,- Kč, ve výroku v odstavci II. o ztížení společenského uplatnění, pokud jde o částku 6.807.600,- Kč, ve výroku v odstavci III. o nákladech souvisejících s léčením, pokud jde o částku 2.079,70 Eur a 416.862,15 Kč a ve výroku v odstavci IV. o věcné škodě, pokud jde o částku 5.612,24 Eur.

Poučení

O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na bolestném 1.246.560,- Kč (výrok I.), na ztížení společenského uplatnění 9.076.800,- Kč (výrok II.), na nákladech souvisejících s léčením 2.772,90 Eur a 555.816,20 Kč (výrok III.) a na věcné škodě 13.527,13 Eur (výrok IV.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V. zamítl okresní soud žalobu na zaplacení dalších 6.388,35 Eur na věcně škodě. O soudním poplatku z návrhu okresní soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit jej v částce 451.760,- Kč na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích (výrok VI.), žalovanému uložil povinnost zaplatit tamtéž znalečné ve výši 92.360,- Kč a svědečné v částce 2.155,- Kč a 197 Eur (výrok VII.) a žalovanému uložil také povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 316.940,- Kč (výrok VIII.), vše dnů tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vycházel ze zjištění, že dne 20.7.2002 došlo při sportovním seskoku padákem na letišti v Prostějově ke střetu obou účastníků, a to v okamžiku přistávání mimo letištní plochu. V důsledku tohoto střetu byl žalobce vážně poškozen na zdraví. Žalovaný byl uznán rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8.10.2007, č.j. 3 T 183/2003-585 vinným trestným činem ublížení na zdraví, když žalobci způsobil zlomení prvního a druhého bederního obratle se stlačením míchy a další zranění hodnocené jako těžká újma na zdraví, a to z nevědomé nedbalosti. Okresní soud provedl důkaz výpověďmi řady svědků, kteří viděli přistávací manévr obou účastníků, vyslechl i oba účastníky, měl k dispozici řadu listinných důkazů včetně zprávy o výsledku šetření incidentu pořízené již následující den, písemná stanoviska některých svědků, a také znalecký posudek Přemka Noska, včetně jeho doplnění, avšak pokud jde o zjištění skutkového stavu ohledně střetu obou účastníků při přistávání, z tohoto znaleckého posudku nevycházel. Vycházel z něj jen pokud jde o zjištění, že určité své povinnosti zanedbal provozovatel letiště. Zjištění ohledně průběhu přistávacího manévru činil okresní soud i ze znaleckého posudku Slovenského leteckého institutu, který byl vypracován pro trestní řízení. Byl vypracován ve dvou variantách, přičemž trestní soud považoval za věrohodné výpovědi těch svědků, kteří vypovídali o střetu tak, že trestní soud dospěl k závěru, že své povinnosti nevědomou nedbalostí zavinil žalovaný. Pro výši škody vycházel okresní soud ze znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, podle kterého činilo bolestné v základním ohodnocení 2597 bodů, při navýšení na dvojnásobek podle § 6 vyhl. č. 440/2001 Sb. 5194 bodů a ztížené společenského uplatnění v základním bodovém ohodnocení 8410 bodů a při 50% navýšení podle § 6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. činilo 12615 bodů. Okresní soud jak v případě bolestného, tak i ztížení společenského uplatnění zvýšil tuto znalcem stanovenou náhradu u bolestného na dvojnásobek, takže přiznal 1.246.540,- Kč a u ztížení společenského uplatnění na šestinásobek, tj. 9.082.800,- Kč (při 120,- Kč za jeden bod). Okresní soud odkázal na ustanovení § 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. o vázanosti soudu rozhodnutím příslušných orgánů, na ustanovení § 420 odst. 1 o.z. o odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti, na § 420 odst. 3 o.z. o podmínkách zproštění odpovědnosti, na § 415 o.z. o povinnosti předcházet škodám, na § 444 odst. 1 a 2 o.z. o rozsahu odpovědnosti při škodě na zdraví, na § 449 odst. 1 o.z. o hrazení účelných nákladů spojených s léčením při škodě na zdraví, na § 441 o.z. o spoluzavinění poškozeného, na § 6 a 7 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Uzavřel, že žalovaný porušil svou povinnost předcházet škodám ve smyslu § 415 o.z., u žalobce v důsledku toho došlo k vážnému poškození na zdraví, a vycházel tak z z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově, č.j. 3 T 183/2003-585 ze dne 8.10.2007, kterým byl žalovaný uznán vinným spácháním trestného činu ublížení na zdraví žalobce. Pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění, byly obě formy náhrady škody samotným znalcem zvýšeny podle § 6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a podle okresního soudu jsou podmínky v obou případech i pro zvýšení ve smyslu § 7 odst. 3 citované vyhlášky. V tomto směru odkázal okresní soud na závěry znaleckého posudku, týkající se jak bolestného, tak i ztížení společenského uplatnění. V obou případech zvýšil bodové ohodnocení (samotnými znalci) již zvýšené podle § 6 citované vyhlášky, a to u bolestného na dvojnásobek a u ztížené společenského uplatnění na šestinásobek. Pokud jde o náklady spojené s léčením žalobce ve smyslu § 449 odst. 1 o.z., přiznal okresní soud žalobci náklady vynaložené na lékařskou péči v nemocnici v Prostějově a v Olomouci (555.816,20 Kč) a také náklady spojené s léčením, které byly vynaloženy v SRN (2772,90 Euro). Jako věcnou škodu přiznal žalobci náklady spojené s tím, že si musel upravit svůj automobil na automobil pro invalidy, musel si vystavět a udržovat výtah ve svém domě, přičemž v prvém případě přiznal částku 1.044,15 Euro a ve druhém případě částku 6.646,58 Eur (na výstavbu výtahu) a 836,40 Eur (na údržbu výtahu). Okresní soud naopak zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal přiznání náhrady věcné škody spočívající v přestavbě koupelny (1.651,33 Eur) a také v obnově zahrady (4.737,02 Eur). Okresní soud dospěl k závěru, že poškozený (žalobce) si nespoluzavinil škodu, protože ze znaleckého posudku Slovenského leteckého institutu zjistil, že ke střetu žalobce se žalovaným mohlo dojít buď zaviněním žalobce nebo žalovaného, a ani znalec Přemek Nosek nezjistil, jak přesně ke střetu žalobce se žalovaným došlo. Ani z jednoho znaleckého posudku tedy nelze dovodit spoluodpovědnost žalobce za vzniklou škodu. Žalobce střetu zabránit nemohl a nemohl ani zmírnit důsledky střetu. Okresní soud neuznal ani námitku žalovaného, že za škodu spoluodpovídá také provozovatel letiště. Odkázal na znalecký posudek znalce Přemka Noska a na jeho výpověď před soudem s tím, že znalec neosvětlil, zda pochybení, ke kterým došlo na straně provozovatele letiště, měla vliv na střet účastníků při přistávacím manévru. Dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti ze strany provozovatele letiště a vznikem škody. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Namítal, že okresní soud nepřesně zjistil skutkový stav, když nevzal v úvahu to, co bylo prokázáno vyšetřovací komisí Aeroklubu, znaleckým posudkem Slovenského leteckého institutu a také znalcem Noskem, přičemž tyto okolnosti svědčí pro spoluzavinění žalobce a také pro společnou odpovědnost provozovatele letiště. Odvolatel namítal, že v případě, že okolnosti nasvědčují tomu, že na vzniku škody se kromě pachatele mohlo podílet i jednání poškozeného, případně třetích osob, není soud při posouzení spoluzavinění poškozeného výrokem o vině pachatele v trestním řízení vázán, neboť toto rozhodnutí automaticky neznamená, že škoda byla způsobena výlučně jeho zaviněním. Odvolatel zdůrazňoval, že vyšetřovací komise uzavřela nehodu jako nešťastnou náhodu, znalec Nosek nebyl schopen jednoznačně konstatovat, zda k pádu došlo z viny žalobce či žalovaného, znalecký posudek Slovenského leteckého institutu také nedal jednoznačnou odpověď na otázku, kdo z aktérů vznik škody zavinil a pracoval se dvěma možnými variantami. Znalec Nosek kromě toho zjistil, že parašutisté nebyli seznámeni s průběhem jejich činnosti, nebyly jim stanoveny jednoznačné úkoly a nebyly jim vydány jednoznačné pokyny. Tyto povinnosti spadají do kompetence provozovatele letiště a ten své povinnost podle odvolatele porušil. Odvolatel odkazoval i na vyjádření žalobce citované v znaleckém posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, které též svědčí o spoluzavinění žalobce. Poukazoval na to, že již předchozí rozsudek okresního soudu, který byl následně zrušen odvolacím soudem, vycházel z toho, že předpisy porušil provozovatel letiště Prostějov, a také samotný znalec Nosek hovoří o tom, že na nehodě se podílelo organizační selhání provozovatele letiště. Úkolem soudu je stanovit, jakým procentním podílem. I proto, že trestní odsouzení bylo jen z nevědomé nedbalosti žalovaného, měl se soud podrobněji zabývat okolnostmi, za kterých ke kolizi účastníků došlo. Měl vzít v úvahu i to, že žalovaný ještě nebyl zkušený parašutista, šlo o tréninkový seskok pod vedením instruktora, přičemž žalobce měl za sebou více než čtyři sta seskoků a byl vybaven rychlým padákem, který však neměl tzv. zažitý. Soud se opomněl také zabývat tím, že žalobce nebyl pojištěn. Závěr okresního soudu, že žalovaný je plně odpovědný za škodu způsobenou žalobci, je podle odvolatele proto nesprávný. Žalovaný ve svém odvolání zpochybňoval i správnost výše náhrady škody. Pokud jde o bolestné, odvolatel namítal, že okresní soud navýšil bolestné nejen dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, ale takto zvýšenou částku ještě jednou zvýšil na dvojnásobek, přičemž z odůvodnění neplyne, zda měl na mysli zvýšení podle § 7 vyhlášky č. 440/2001 Sb. nebo zda jde o početní chybu a § 7 použit nebyl. Pokud jde o náhradu za ztížení společenského uplatnění, odvolatel namítal, že okresní soud navýšil znalcem stanovené ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na šestinásobek, ale nehodnotil, proč právě šestinásobek nikoliv základního, ale již zvýšeného bodového ohodnocení považuje za relevantní pro daný případ. Ohledně nákladů spojených s léčením odvolatel namítal, že pokud by byl žalobce pojištěn na zvýšené riziko při provozování sportovních aktivit nebo alespoň prostým pojištěním pro případ úrazu, tyto náklady by byly zcela jistě kryty pojišťovnou. Výši přiznané věcné škody odvolatel zpochybňoval, pokud jde o automobil, tím, že žalobce ještě před propuštěním z rehabilitačního centra dostal dne 28.2.2003 automobil s ručním ovládáním, během pobytu v rehabilitačním centru si udělal i řidičský průkaz, přičemž přestavba automobilu byla plně hrazena z prostředků sociální pojišťovny. Pokud tedy žalobce nárokuje náhradu za úpravu automobilu, není podle odvolatele zřejmé, z jakého důvodu. Jedná-li se o úpravu dalšího automobilu, neexistuje podle žalovaného příčinná souvislost, neboť nebylo prokázáno, že žalobce musí využívat více vozidel. Obdobně žalovaný zpochybňoval příčinnou souvislost i u nákladů na výtah, který si žalobce u domu pořídil. Odvolatel namítal, že soud se nezabýval otázkou, zda výstavba výtahu byla nákladem nezbytně nutně vynaloženým v souvislosti s úrazovým dějem, a to v souvislosti s tím, že výtah mohl být plánován již v původní projektové dokumentaci domu, který se dostavoval až po úraze žalobce. Konečně odvolatel vytýkal soudu prvého stupně i to, že se nezabýval ustanovením § 450 o.z., které umožňuje soudu moderovat náhradu škody, přičemž takový postup soudu není podmíněn návrhem některého z účastníků a soud má takto postupovat z úřední povinnosti. V této souvislosti žalovaný uváděl, že se mu v důsledku nastalé situace rozpadlo manželství, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři, která mu byla stanovena rozsudkem okresního soudu, přičemž nemá žádný majetek. Moderační právo soudu mělo být uplatněno už jenom s ohledem na okolnosti případu. Odvolatel navrhoval, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalobce v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku s poukazem na správné závěry soudu prvého stupně. Zdůrazňoval vázanost soudu pravomocným rozhodnutím v trestním řízení ve smyslu § 135 o.s.ř. a to, že již nelze přezkoumávat pravomocně rozhodnutou otázku jednání žalovaného a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a jeho následkem. Při případném posuzování věci podle § 450 o.z. by mělo být zohledněno, že žalovaný při hlavním líčení dne 23.11.2006 uvedl, že je zaměstnán s průměrným výdělkem 115.000,- Kč hrubého. Odvolací soud projednal věc jen v rozsahu daném odvoláním žalovaného, protože žalobce se proti zamítavému výroku v odstavci V. neodvolal (§ 212 věta prvá o.s.ř.). Zamítavý výrok proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek soudu prvého stupně byl přezkoumán jen ve výrocích v odstavci I. až IV. (výroky ve věci samé) a ve vedlejších výrocích VI. až VIII. (soudní poplatek a náklady řízení). Odvolací soud tak doplnil důkazní řízení jen v otázce případné společné odpovědnosti žalovaného a provozovatele letiště a také v otázce některých nároků tzv. věcné škody, a to konkrétně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na vybudování a údržbu výtahu a nákladů spojených s pořízením, případně s údržbou auta, které v důsledku úrazu muselo být přebudováno na ruční řízení. Odvolací soud doplnil důkazní řízení výpovědí znalce Přemka Noska, jehož znalecký posudek měl k dispozici již soud prvého stupně. Toto doplnění odvolací soud prováděl proto, že okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že tento znalec dostatečně „neosvětlil“ příčinnou souvislost mezi pochybením provozovatele letiště, které zjistil, a mezi vznikem škody. Z výpovědi znalce odvolací soud zjistil, že podrobný popis toho, jaké povinnosti, mají organizátoři seskoků, je uveden ve směrnici PARA 1, kde je také uvedeno, jaké jsou povinnosti organizátorů pro případ seskoků, kterých se účastní zahraniční parašutisté. Znalec znovu odkázal na pochybení, která zjistil ve svém původním znaleckém posudku a zdůraznil, že v tomto případě byl při organizaci seskoku „chaos“. Kdyby byly všechny povinnosti, které jsou ve shora uvedené směrnici splněny, z 90% by se nic nestalo. Kdyby organizátoři seskoku řekli tehdy jednotlivým parašutistům, kam který bude přistávat a jak si mají hlídat vzdálenosti, k nehodě by nedošlo. Pochybení, která existovala v tomto případě na straně organizátora seskoků a která byla popsána v jeho posudku, měla podle znalce vážný dopad na vznik škody. Podstatný důsledek pochybení organizátora seskoků byl v tom, že parašutisté o sobě nevěděli. Nebyla dodržena pravidla, která jsou uvedena ve směrnici PARA 1. Řídící seskoků měl před seskokem všechny parašutisty shromáždit a určit každému jednak pořadí seskoku a také prostory pro snášení a prostory pro přistání. Jestliže mají parašutisté seskočit na předem vymezený prostor, je zřejmé, že po jejich vyskočení z letadla musí docházet k jejich zahuštění, a nastávají tak nebezpečné situace. Při organizování seskoků musí být vzato v úvahu, že někteří parašutisté mají pomalé padáky a jiní padáky, které letí mnohem rychleji. To vše by měl vědět řídící seskoku a na základě toho postupovat při organizace seskoků. Kdyby se tak stalo, parašutisté by jeden o druhém věděli, věděli by, kam mají seskakovat. V tomto případě však žádné pokyny parašutisté nedostali. Nehoda se může stát i při dodržení všech povinností podle shora uvedené směrnice, ale mělo by se zabránit nehodám zbytečným, jako byla tato. Znalec se neztotožnil se skutkovým stavem, ze kterého vycházelo trestní odsouzení. Nedovede si představit, že pomalejší padák nabourá padák rychlejší, a to zezadu. Myslí si také, že německý parašutista byl nad českým parašutistou a měl si tedy toho spodního parašutistu (žalovaného) hlídat. Z jednotlivých ustanovení směrnic pro provádění seskoků padákem v Aeroklubech V – PARA – 1 je zjištěno, že při skupinových seskocích musí být mezi výskoky jednotlivých parašutistů zachovány intervaly minimálně jedna sekunda (hlava 5 bod 5.1.3.). Při seskocích cizích státních příslušníků musí tito předložit platný průkaz parašutisty s licencí a potvrzení o uzavřeném pojištění padáku na škody vzniklé jeho provozem atd. Řídící seskoků je povinen před zařazením cizích parašutistů do provozu (mimo jiné) podat těmto parašutistům veškeré potřebné informace o organizaci daného provozu, zejména o směru a místě přistání, způsobu vysazování a o chování na palubě letadla (hlava 5 bod 5.4). Pokud jde o orgány řízení letového a parašutistického provozu, jsou ustanovení obsažena v hlavě 7. Řídící seskoků je zásadní funkcionář. V bodě 7.3.1. jsou uvedeny jeho povinnosti. Má (mimo jiné) vyplnit knihu seskoků, vydat pokyny k zahájení seskoků, při seskocích kategorie C a vyšší určit osobu odpovídající za chování parašutistů na palubě letadla (nemusí určovat výsadkového průvodce), s konečnou platností rozhodovat o průběhu parašutistického provozu, způsobu provádění seskoků a o činnosti orgánů služeb parašutistického provozu. Při porovnání povinností, které má plnit organizátor seskoků, zejména řídící seskoků, s tím, co zjistil znalec Přemek Nosek, jehož znaleckým posudkem prováděl okresní soud důkaz, je zřejmé, že shora uvedené povinnosti byly v mnohém porušeny, neboť řídící seskoku neinformoval jednotlivé parašutisty o tom, jaký kdo má padák, a jak který a kam má přesně přistávat. Důsledkem toho bylo, že parašutisté o sobě vzájemně nevěděli, ač vědět měli. O pochybení organizátora seskoků hovořil i svědek Wiedemann, když uváděl, že v letounu nebyl žádný organizátor, který by řídil výsadky. Podobně hovořil i svědek Kreitmeier. Z výpovědi znalce Noska před odvolacím soudem plyne, že příčinná souvislost mezi nedostatkem informací jednotlivých parašutistů o tom, kam má který z nich seskakovat a jak který z nich má rychlý padák, měla vliv na vznik škody, protože škoda byla způsobena, jak plyne z trestního rozsudku nevědomou nedbalostí žalovaného spočívající v tom, že v důsledku nepozornosti při provádění levotočivé otáčky při přistání zachytil žalovaný pravou nohou o levé šňůry padáku žalobce, a to v důsledku toho, že se nedostatečně rozhlédl před zahájením úkonu. Je nepochybné, že pokud by měl dostatek informací o tom, že na stejný prostor hodlá přistát nejen on, ale ještě několik dalších parašutistů, přičemž by věděl, že těsně za ním skáče z letadla parašutista, který má rychlejší padák, byla by jeho pozornost a ostražitost daleko větší. Odvolání žalovaného je zčásti důvodné. Není však důvodné, namítá-li se společná odpovědnost provozovatele letiště a spoluzavinění poškozeného jako důvody pro omezení odpovědnosti žalovaného. I když odvolací soud dospěl k závěru, že existuje příčinní souvislost mezi pochybením organizátorů seskoků a vzniklou škodou, neznamená to, že žalovaný není plně odpovědný za škodu vzniklou žalobci, protože v případě společné odpovědnosti ve smyslu § 438 odst. 1 o.z. odpovídají společní škůdci za takovou škodu společně a nerozdílně. Přitom jde o zásadu a jen v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účastni na způsobení škody (§ 438 odst. 2 o.z.). Dělená odpovědnost podle odstavce 2 je výjimkou ze zásady uvedené v § 438 odst.

1. Praxe shledává za důvod pro výjimku ze solidární odpovědnosti pouze případ, kdy například podíl jednoho ze žalovaných je pouze nepatrný. Přitom solidární odpovědnost se uznává i tehdy, je-li škoda výsledkem souběžné a na sobě nezávislé činnosti více škůdců. Tak je tomu v tomto případě. V případě solidární odpovědnosti se může poškozeny domáhat náhrady celé škody na kterémkoliv z odpovědných subjektů, který nemůže požadavek poškozeného odmítnout a odkázat jej s dalšími díly škody na ostatní ze škůdců. Pokud jeden ze škůdců nahradil poškozenému celou škodu, vypořádá se s ostatními ze škůdců ve smyslu ustanovení § 439 o.z. podle individuální účastni na způsobené škodě. Solidární odpovědnost je nutno vykládat tak, že i když se na vzniku podílelo více škůdců, z nichž jen proti jednomu z nich je podána žaloba, jeho povinnost k náhradě škody se nesnižuje o podíly připadající na ostatní (viz Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a Kolektiv Občanský zákoník I., II., 2 vydání, Praha 2009, s. 1270 a násl.) Pravomocné rozhodnutí o povinnosti jednoho ze solidárně odpovědných škůdců nahradit poškozenému škodu netvoří překážku věci rozsouzené pro řízení o náhradu téže škody proti ostatním. Proto i poté, co bylo rozhodnuto o povinnosti jednoho ze škůdců k náhradě škody, lze se úspěšně domáhat náhrady škody proti dalšímu solidárně odpovědnému subjektu (srovnej R 3/1969). Z uvedeného vyplývá, že ani případná společná odpovědnost provozovatele letiště nebrání tomu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci plnou náhradu škody. Pokud jde o spoluzavinění poškozeného podle § 441 o.z., je závěr okresního soudu také správný. Ani odvolací soud neshledal žádné okolnosti, ze kterých by bylo možno spoluzavinění žalobce dovodit. I když odvolací soud sdílí námitku odvolatele, že samotným trestním odsouzením žalovaného není dána neexistence spoluzavinění žalobce, v této věci nebylo zjištěno nic, co by mohlo být posouzeno jako spoluzavinění žalobce. Je nutno vycházet z trestního odsouzení žalovaného v tom, že žalovaný v důsledku své nepozornosti zachytil nohou o padák žalobce, že nebyla v trestním řízení prokázána druhá (ze dvou) verze znalce, která hovořila naopak o nepozornosti žalobce. Správný je tedy závěr soudu prvého stupně, že ke střetu mohlo dojít buď zaviněním žalobce nebo zaviněním žalovaného, a ani znalec v trestním řízení nezjistil, že by při jedné nebo druhé variantě byl nepozorný také druhý z parašutistů. Je nutno tedy dovodit, že na straně žalobce nebylo zjištěno žádné porušení povinnosti, a to ani povinnosti předcházet škodám ve smyslu § 415 o.z. Přetížení padáku na straně žalobce znalec přímo z příčin škody vyloučil (stejně jako přetížení padáku na straně žalovaného). Spoluzavinění žalobce nelze dovodit ani z okolností, o kterých se zmiňuje odvolatel v odvolání. Nelze je tedy dovodit ani z toho, že vyšetřovací komise Aeroklubu uzavřela nehodu jako nešťastnou náhodu. Vyšetřovací komise totiž učinila dne 21.7.2002 závěr, že parašutista Jan Brácha přehlédl při provádění čtvrté zatáčky parašutistu Gerharda Bablitschy. Tím došlo ke kolizi a následnému pádu. Sám žalovaný prohlásil do protokolu vyšetřovací komise, že při čtvrté zatáčce náhle zachytil pravou nohou o šňůru vrchlíku, který předtím neviděl. Pokud se odvolatel brání znaleckým posudkem v trestním řízení s tím, že nedal jednoznačnou odpověď, kdo z aktérů vznik škody zavinil, nelze ani takovou odpověď po znalci žádat. Otázka zavinění je otázka právní a znalec zjišťoval příčiny srážky parašutistů podle dvou různých verzí svědeckých výpovědí.. Na trestním soudu pak bylo, aby hodnotil důkazy a uvěřil buď jedné nebo druhé skupině svědků. Proto ani skutečnost, že znalecký posudek v trestním řízení pracoval se dvěma možnými variantami, není okolností, ze které by bylo možno dovodit spoluzavinění poškozeného. Tak tomu je i s vyjádřením žalobce ve znaleckém posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ze kterého nelze v žádném případě spoluzavinění žalobce dovodit, přesto, že uváděl, že při přistání zatáčel, rychleji padal dolů, došlo ke střetu s druhou osobou, která byla rovněž s padákem ve vzduchu a on letěl přímým pádem cca 25 metrů k zemi. Z tohoto vyjádření žalobce neplyne nic, co by bylo možno hodnotit jako porušení povinnosti předcházet škodám. Stejně tak nelze dovodit spoluzavinění žalobce z toho, že žalovaný sám sebe hodnotí v odvolání jako tehdy nezkušeného parašutistu oproti žalobci, který tehdy měl být zkušený, avšak neměl rychlý padák tzv. zažitý. Ani ze skutečnosti, že žalobce nebyl pojištěn, neplyne porušení povinnosti předcházet škodám ze strany žalobce. Odvolací soud proto považuje právní závěr soudu prvého stupně, že to byl jen žalovaný, kdo porušil prevenční povinnost (§ 415 o.z.), neboť si nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě na zdraví žalobce, přičemž porušení této právní povinnosti bylo zaviněné (formou nevědomé nedbalosti), za správný. Správný je i závěr, že v důsledku porušení této právní povinnosti žalovaným došlo u žalobce k vážnému poškození na zdraví. Okresní soud musel vyjít z rozsudku Okresního soudu v Prostějově, č.j. 3 T 183/2003-585 ze dne 8.10.2007, který nabyl právní moci, a kterým byl žalovaný uznán vinným spácháním trestného činu ublížení na zdraví žalobce. Správně uvedl, že tímto rozhodnutím je ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán. Je zřejmé, jak to uvedl i soud prvého stupně, že předpoklady odpovědnosti za škodu na zdraví u žalovaného byly splněny. Ve smyslu § 420 odst. 1 o.z. žalovaný proto odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovídá za veškerou majetkovou újmu, která je v přímé souvislosti s porušením povinnosti žalovaného, a to nejen za škodu na zdraví ve smyslu ustanovení § 444 odst. 1 a 2 o.z., ale i za tzv. věcnou škodu, která byla způsobena žalobci v souvislosti se škodou na zdraví. Pokud jde o bolestné, odvolací soud nepovažuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný v části o tomto nároku, i když okresní soud nezmínil všechna zákonná hlediska zcela výslovně. Z logiky rozsudku lze dovodit, že bolestné bylo zvýšeno nejen podle § 6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (znalec zvýšil bolestné na dvojnásobek), ale soud zvýšil takto již zvýšené bolestné ještě jednou o dvojnásobek, a to podle § 7 citované vyhlášky. Je to patrno i z toho, že znalec takové mimořádné zvýšení doporučoval a také zjištění okresního soudu ze znaleckého posudku o chronických bolestech žalobce tomu odpovídají. Okresní soud zjistil, že žalobce trpí značnými bolestmi, začíná být rezistentní proti lékům, které jsou mu podávány a musí být zvyšovány jejich dávky. To má vliv na jeho zdravotní stav i na stav psychický. I podle znalce bolestné není dostatečně ohodnoceno bodovým ohodnocením podle vyhlášky a znalec doporučuje jednoznačně navýšit náhradu škody v tomto směru. Také odvolací soud dospěl k závěru, že zvýšení bodového ohodnocení podle § 7 citované vyhlášky je v tomto případě namístě. Znalecký posudek byl vypracován sedm let po úrazu (15.11.2009) a znalec konstatuje, že žalobce nejvíce trápí bolest. Bolesti má v oblasti análního otvoru (v deseti stupňové škále nejvíce kolem osmého stupně), má kruté bolesti pravého kolene (osm stupňů) a bolest ho omezuje prakticky ve všech denních aktivitách. Má syndrom osobnosti trpící chronickou bolestí, všechny bolesti jsou v příčinné souvislosti s úrazem. Z důvodu přetrvávajících bolestí mu byl přiznán i plný invalidní důchod. Stupňováním bolestí se zhoršují depresivní stavy. Chronická bolest je doprovodným jevem poranění míchy nebo nerovových kořenů. Odvolací soud vzhledem k uvedenému považuje rozsudek soudu prvého stupně o výši bolestného zvýšeného na částku 1.246.560,- Kč za správný. Tato částka odpovídá zjištění znalce, že bolesti žalobce jsou nejen kruté, ale i chronické a ani do budoucna nepřestávající. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, i v této části odvolací soud považuje rozsudek soudu prvého stupně za věcně správný, a to i pokud jde o zvýšení ztížení podle § 7 shora citované vyhlášky. Je nerozhodné, že okresní soud zvýšil na šestinásobek až bodové ohodnocení již zvýšené podle § 6 shora citované vyhlášky, které určil již znalec. Podstatné je, že stupni ztížení společenského uplatnění odpovídá částka 9.076.800,- Kč, kterou okresní soud v této souvislosti přiznal. Stanovení navýšení odškodnění násobkem je jen technickou pomůckou. Podstatná je částka, kterou je celkové ztížení společenského uplatnění stanoveno. Není proto důvodná námitka odvolatele, že okresní soud „žádným způsobem nehodnotí, proč právě šestinásobek nikoliv základního, ale již zvýšeného bodového ohodnocení považuje za relevantní pro daný případ“. Odvolací soud nepovažuje v tomto směru napadený rozsudek ze nepřezkoumatelný, protože okresní soud jasně v odůvodnění uvedl, že žalobce byl mimořádně aktivním člověkem, provozoval řadu zájmových aktivit, kterým se již nikdy s ohledem na svůj zdravotní stav nebude moci věnovat. Vzniklou škodou na zdraví je vyřazen z běžného života, je závažným způsobem narušeno jeho partnerské soužití a výkon jeho dosavadních podnikatelských aktivit musel být ukončen právě s ohledem na mimořádně závažné zdravotní poškození. Okresní soud tento svůj závěr učinil na základě znaleckého posudku, který zároveň ohodnotil ztížení společenského uplatnění nejen základním počtem bodů, ale sám znalec zvýšil toto základní bodové ohodnocení o maximum, tj. o 50%, a doporučil, stejně jako u bolestného, ještě zvýšení podle § 7 citované vyhlášky. Ze znaleckého posudku je zjištěno, že žalobce se pohybuje jen na mechanickém vozíku, k mytí těla potřebuje pomoc druhé osoby, je schopen jezdit autem na ruční ovládání, přesunout vozík do auta je pro něho velmi namáhavé, pomáhá mu manželka a starší děti. Jde u něho o těžké motorické postižení, o funkční paraplegii. Není schopen chůze, stoje, je silně omezen v aktivitách denní života. Je prognosticky ohrožen infekcí vývodních cest močových i vyšších etáží močových, stresovými situacemi. Je velice limitován v rodinném, sexuálním i profesním životě a je plně závislý na kompenzačních pomůckách. Ve věku čtyřicetidevíti let je nezaměstnaný. Z postavení otce živitele rodiny se dostal do postavení, kdy je odkázán na rentu, není schopen učit své děti příkladem (má tři děti), je silně omezen v kulturním i společenském životě. V bariérovém prostředí není soběstačný. Je inkontinentní, následkem dlouhodobého cévkování hrozí opakovaná chronická infekce vývodních močových cest. Je nezbytné, aby používal postel s vodní matrací. Celoživotně musí mít pohybovou léčbu, dlouhodobě užívá léky. Před úrazem pracoval jako kominický mistr a regionální šéf kominíků. Podílel se i na výcviku učňů. Absence sexuálního soužití hluboce zasáhla do manželského života. Postavil dům, byl zručný, uměl si při stavbě mnoho věcí udělat sám. Věnoval se ochotnickému divadlu. Má depresivní stavy, trvalé problémy s močením a stolicí. Dolní končetiny jsou ohroženy vznikem otlaků a následnou infekcí. Stav je trvalý s nebezpečím vzplanutí infekční komplikace. Lze očekávat zhoršení celkového stavu. Stolici mu vybavuje manželka jednou až dvakrát denně. Cévkovat se musí přibližně pětkrát denně. Je zřejmé, že trvalé následky poškození zdraví, jak jsou popsány ve znaleckém posudku, představují zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky. I když odvolací soud vezme v úvahu, že odškodnění již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro jeho další život v různých oborech jeho činnosti, a další zvýšení přihlíží ke zvlášť těžkým následkům (§ 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky), v souzené věci jde o tak zvlášť výjimečný případ, kdy základní odškodnění ani navýšení dle § 6 vyhl. nevyjadřuje následky, které znamenají pro žalobce do budoucna trvalé podstatné omezení a zčásti i ztrátu životních možností. Správně okresní soud vyšel ze srovnání aktivit a způsobu života žalobce před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození. Zjistil, že v tomto případě jsou v důsledku škody na zdraví buď zcela omezeny, případně v některých činnostech zcela ztraceny předchozí možnosti žalobce k uplatnění v životě a ve společnosti. Přitom v případě žalobce bylo společenské, kulturní, sportovní a další zapojení žalobce na vyšší (než běžné) úrovni a pokračování v těchto činnostech je velice ztíženo, případně zmařeno. Pokud jde o náklady spojené s léčením, odvolací soud považuje rozsudek soudu prvého stupně za správný, když žalobci byly přiznány veškeré náklady, které vynaložil při léčení v České republice (555.816,- Kč) i v SRN (2.772,90 Euro). Námitka odvolatele, že žalobce měl být pojištěn a škodu by nesla pojišťovna, není důvodná již proto, že škoda žalobci by v tomto rozsahu vznikla, i kdyby byl pojištěn. V případě výplaty pojišťovnou by proti žalovanému žalobu neuplatňoval žalobce, ale pojišťovna. Za důvodnou námitku odvolací soud shledal tvrzení žalovaného, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi náklady vynaloženými žalobcem na pořízení auta s ručním řízením ve výši 6.044,15 Euro. Odvolací soud sice doplnil v tomto směru důkazní řízení, avšak přesto nemohl dospět k závěru o existenci či neexistenci příčinné souvislosti. Z přílohy předloženém žalobcem – faktury ze dne 19.5.2005 je zjištěno, že žalobce tuto částku vynaložil na přestavbu vozidla pro osoby se zdravotním postižením, přičemž podle faktury byl dodán například těsnící kroužek elektronický, otočný spínač volantu, nezávislé topení a další. Je však nutno dát za pravdu odvolateli, že žalobce si již jedno auto s ručním ovládáním pořídil v roce 2003 a bylo mu proplaceno pojišťovnou. Na tom tedy žádná škoda nevznikla a je otázkou, čeho se přesně se týká částka 6.044,15 Eur, která je uvedena ve faktuře z roku 2005. Odvolací soud proto v tomto rozsahu zrušil výrok rozsudku soudu prvého stupně o zaplacení uvedené částky (obsažený ve výroku rozsudku IV – v částce 13.527,13 Eur) a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Okresní soud musí doplnit důkazní řízení a objasnit, zda existuje příčinná souvislost mezi náklady, které byly žalovány (částkou 6.044,15 Euro) a porušením povinnosti žalovaného. Musí být zjištěno, zda se v roce 2005 jednalo o přestavbu nového auta či údržbu auta starého. Pokud by se jednalo o přestavbu nového auta pořízeného jako druhého, bylo by nutno zjišťovat, zda bylo toto druhé auto nutno pořizovat či nikoliv. Pokud by se jednalo jenom o údržbu starého auta, byla by příčinná souvislost dána. Důvod zrušení je tedy dán ustanovením § 219a odst. 2 o.s.ř. Důkaz žalobce při odvolacím jednání navrhl. Naopak úvahy okresního soudu ohledně pořízení výtahu a jeho údržby jsou správné. Odvolací soud spatřuje příčinnou souvislost mezi těmito náklady žalobce a porušením povinnosti žalovaného. Tyto náklady musel žalobce vynaložit v přímé souvislosti se zraněním způsobeným žalovaným. Vyplývá to z dokladů, jimiž provedl odvolací soud důkaz. Jde o náklady ve výši 6.646,58 Euro, doložené listinami (příloha nazvaná Seznam nákladů na výtah pro objekt a listina ze dne 10.3.2004 vydaná „Vládou středních franků, integračním úřadem“). Z těchto listin je zjištěno, že žalobci byla poskytnuta „v souvislosti s provedením sociálního zákoníku bytová pomoc – přizpůsobení obytného prostoru a jeho vybavení potřebám zdravotně postižených osob“, konkrétně na montáž výtahu. Je tedy zřejmé, že výtah byl zbudován výhradně v souvislosti s tím, že žalobce se stal osobou zdravotně postiženou. Tou se stal právě v důsledku úrazu způsobeného žalovaným. Obdobně je tomu i s údržbou výtahu, která je žalována v částce 836,40 Euro. I v tomto případě je z listin předložených žalobcem (příloha – seznam nákladů na údržbu výtahu a dopis „vlády středních franků – integračního úřadu“ ze dne 26.10.2003) prokázáno, že i na údržbové náklady na výtah žalobce byla poskytnuta pomoc „pro přizpůsobení bytu potřebám zdravotně postižených osob – příspěvek na údržbové náklady“. Jestliže žalobci poskytl státní orgán příspěvek na údržbové náklady výtahu, který je účelově určen pro osoby s vážným zdravotním postižením, pak tato údržba výtahu je v přímé souvislosti s tím, že žalovaný žalobci zdravotní poškození způsobil. Odvolací soud napravil pochybení soudu prvého stupně spočívající v tom, že okresní soud se nezabýval případným dopadem ustanovení § 450 o.z. o moderačním právu soudu. Podle § 450 o.z. soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. V tomto případě jsou podmínky pro snížení náhrady ve smyslu shora citovaného ustanovení dány. Škoda způsobena úmyslně nebyla a důvody zvláštního zřetele hodné odvolací soud shledal v tom, že ke vzniku škody došlo při vysoce riskantní činnosti, kterou je seskok padákem a v tomto případě ještě skupinový. Účastníci takového seskoku si musí být vědomi toho, že i při přesném dodržení všech pravidel, natož při jejich porušení byť jen nedbalostním, může dojít ke škodě, která má ve většině případů velice těžké následky. V tomto případě došlo při seskoku parašutistů k jejich vzájemnému střetu, přičemž žalovaný střet zavinil jen nevědomou nedbalostí, tedy nejmenší mírou zavinění, která existuje. Šlo vlastně o hranici s náhodou, jak namítá žalovaný. Nelze přehlédnout ani to, že soud je v tomto případě vázán trestním rozsudkem v otázce skutku, tedy v otázce, jak se celá událost stala. Právě trestní soud na základě hodnocení důkazů vybral ze dvou verzí stanovených znalcem tu, pro kterou svědčili věrohodní svědci. Z trestního znaleckého posudku je zřejmé, že se nehoda mohla stát i jiným způsobem a záleželo na způsobu hodnocení důkazů trestním soudem, jehož výrokem je soud v občanskoprávním řízení o náhradě škody vázán. Ze znaleckého posudku pořízeného v trestním řízení také plyne, že v českých předpisech není výslovně zmíněno pravidlo, které trestní znalecký posudek považoval za porušené. Podle tohoto znaleckého posudku žalovaný nedal přednost žalobci a porušil tak pravidlo o vyhýbání se srážkám při letu padákem, kdy přednost má podle mezinárodních pravidel ten, který je již v závěrečné fázi přistání, a také ten, který přichází z pravé strany. To byl v obou případech žalobce a žalovaný mu měl dát přednost. Takovéto pravidlo však ze směrnic, které mají přispět k bezpečnosti seskoku padákem, obsaženo není. I tato skutečnost vede k použití moderačního práva. Ohledně majetkových poměrů žalovaného bylo zjištěno, že je rozvedený, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, která byla stanovena soudem v částce 60.000,- Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.2.2008, č.j. 11 Nc 6/2008-19), jeho měsíční čistý příjem činí přibližně 100.000,- Kč. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.11.2010, č.j. 24 C 426/2003-745 osvobozen z 90% od soudních poplatků. Odvolací soud dospěl k závěru, že snížení náhrady ve všech nárocích o jednu čtvrtinu je přiměřeným způsobem moderace ve smyslu § 450 o.z. Takové snížení neohrozí majetkové poměry žalobce, protože, jak vyplynulo z dokazování, je z velké části zabezpečen různými příspěvky od státu, včetně příspěvků na automobil s ručním ovládáním a příspěvků na výstavbu a údržbu výtahu, má zajištěno bydlení vyhovující jeho zdravotnímu stavu, a to ve vlastním čtyřpodlažním domě (viz jeho vyjádření před znalcem) a má příjem od státu (plný invalidní důchod). Za okolnosti zvláštního zřetele hodné pro použití ustanovení § 450 o.z. lze považovat i skutečnost, že žalovaný nebyl seznámen s pokyny řídícího seskoků, jak to vyplynulo jak ze znaleckého posudku v trestním řízení, tak ze znaleckého posudku Přemka Noska v této věci. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvého stupně lze potvrdit v odstavci I. o bolestném co do částky 934.920,- Kč, což je částka 1.246.560,- Kč přiznaného bolestného okresním soudem, avšak snížená o jednu čtvrtinu, tj. o částku 311.640,- Kč z důvodu moderace. Obdobně bylo možno potvrdit napadený rozsudek ve výroku v odstavci II. o ztížení společenského uplatnění co do částky 6.807.600,- Kč, což je okresním soudem přiznaná částka 9.076.800,- Kč snížená o jednu čtvrtinu, tj. o částku 2.269.200,- Kč (jedna čtvrtina moderace ve smyslu § 450 o.z.). Ohledně nákladů spojených s léčením je rozsudek soudu prvého stupně potvrzován co do částky 2.079.000,79 Eur, což je okresním soudem přiznaná částka 2.772,90 Eur snížená o jednu čtvrtinu moderace, tj. o částku 693,20 Eur a dále se potvrzuje náhrada nákladů spojených s léčením co do částky 416.862,15 Kč, což je okresním soudem přiznaná částka 555.816,20 Kč snížena o jednu čtvrtinu (tj. 138.954,05 Kč - § 450 o.z.). Pokud jde o věcnou škodu, kterou okresní soud přiznal v odstavci IV., odvolací soud potvrzuje tento výrok co do částky 5.612,24 Eur, což je náhrada škody související s výstavbou a údržbou výtahu (částky 6.646,58 Eur a 836,40 Eur) snížená o jednu čtvrtinu moderace ve smyslu § 450 o.z., tj. o částku 1.870,74 Eur. Výrok napadeného rozsudku v odstavci IV., pokud se týkal náhrady škody za přestavbu auta na ruční řízení (částky 6.044,15 Euro) byl odvolacím soudem zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (viz i shora). Vzhledem k použití ustanovení § 450 o.z. odvolací soud změnil napadené výroky v odstavci I. o bolestném, II. o ztížení společenského uplatněné, III. o nákladech souvisejících s léčením a IV. o škodě související s výtahem tak, že žalobu v rozsahu moderace zamítl. Jde o částky 311.640,- Kč bolestného, 2.269.200 Kč ztížení společenského uplatnění, 693,20 Euro a 138.954,05 Kč nákladů spojených s léčením a 1.870,74 Euro na věcné škodě týkající se výtahu. Rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen i ve všech vedlejších výrocích, což vyplývá z ustanovení § 224 odst. 3 o.s.ř. O nákladech řízení jak ve vztahu ke státu, tak ve vztahu mezi účastníky rozhodne okresní soud v dalším řízení, a to včetně nákladů odvolacího řízení. Rozsudek soudu prvého stupně byl změněn také ve výroku v odstavci VI. o soudním poplatku, a to vzhledem k tomu, že po rozhodnutí okresního soudu byl žalovaný osvobozen od soudních poplatků z 90%. Byla mu proto uložena platební povinnost (související s podáním návrhu a s tím, že návrhu bylo v určité části vyhověno) částkou 33.380,- Kč, což je 10% ze čtyřprocentního soudního poplatku (333.792,- Kč) ze základu 8.344.800,- Kč. Základ poplatku představuje celkovou platební povinnost žalovaného vyjádřenou v korunách (kurz 24,11 Kč/1 Eur).