5 Co 8/2022-2820

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [obec], [země] b) [obec] [příjmení], [datum narození] [číslo] [příjmení] [příjmení], [město] [město] [číslo], [země] c) [jméno] [příjmení], [datum narození] 12 [příjmení] [příjmení], [město] [město] [číslo], [země] všichni právně zastoupeni advokátem (titul) [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] právně zastoupený advokátem [titul] [jméno] [jméno], sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27.10.2021, č.j. 6 C 48/2019-2741, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v části týkající se pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] – [obec], [obec] a parc. [číslo] v k.ú. a [územní celek] zrušuje a [obec] se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v části týkající se pozemku parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] – [územní celek], [obec] mění tak, že se žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu tohoto pozemku zamítá.

III. Rozsudek soudu prvého stupně se ve zbývajícím rozsahu odstavce I. výroku ve věci samé potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni a) částku 6 799,69 Kč, žalobci b) částku 23 352,48 Kč a žalobkyni c) částku 23 363,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu vyjmenovaných pozemků k uspokojení jejich nároku na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí ze čtyř rozhodnutí Státního pozemkového úřadu z roku 2015 a 2016, kdy žalobci jakožto nabyvatelé tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, a to žalobkyně a) v rozsahu ideální [číslo] [číslo], žalobce b) rozsahu [číslo] [číslo] a žalobkyně c) v rozsahu id. [číslo], k celku pozemků.

2. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že žalovaný při ocenění nevydaných pozemků PK [číslo] a [číslo] v k.ú. [územní celek] nepostupoval správně. Nárok za ně měl být vypočten způsobem, jaký vyplývá ze znaleckých posudků [titul] [příjmení], který tyto pozemky ocenil jako pozemky stavební. V důsledku nesprávného ocenění žalovaný žalobcům fakticky částečně znemožnil uplatnit své nároky ve veřejných nabídkách a tyto nároky nemohly být plně uspokojeny. Až v rámci řízení před soudem prvého stupně po podání žaloby žalovaný částečně uznal nárok žalobců a připustil, že v části nároku nebylo rozhodnuto správně. Žalovaný přistoupil k uznání části výše hodnoty nároku žalobců až po aktivitě jich samotných, žalobci vyhledali archivní materiál a ponechali si znalci vypracovat znalecké posudky. Dle okresního soudu nelze přehlédnout, že s restituční výzvou uplatněnou v roce 1992 se žalovaný plně vypořádal až v roce 2016, tedy po více jak dvaceti letech od jejího uplatnění, kdy navíc žalovaný rozhodl pouze o nároku, nikoliv o vypořádání. Žalovaný postupoval svévolně a liknavě. O tom svědčí i skutečnost, že žalobci nežijí na území České republiky, nebylo pro ně tudíž jednoduché dohledávat archivní materiály, stanoviska, zajistit znalecké posudky a nakonec ani zúčastnit se veřejných nabídek. Žalovaný dlouhou dobu brojil proti závěrům znaleckého posudku znalce [příjmení] a v podstatě stále i brojí. Soud prvého stupně nepřehlédl ani aktivní rozšiřování důvodů tzv. nevhodnosti převodu pozemků ze strany žalovaného. Postup žalovaného lze kvalifikovat popřípadě jako diskriminační, neboť oprávněné osoby se i přes své aktivní přičinění dlouhodobě nemohli domoci plného uspokojení restitučního nároku. Za této situace se ve smyslu judikatury mohli žalobci jako oprávněné osoby domáhat u soudu vydání konkrétního vhodného pozemku podle § 11a odst. 1 zákona o půdě. Soud prvého stupně poukázal i na nedostatečnost veřejných nabídek ze strany žalovaného. Celkový restituční nárok žalobců za nevydané pozemky činil dle posudků jmenovaného znalce 1 140 647, 353 Kč, dosud neuspokojeným nárokem zůstal nárok celkem 518 267,52 Kč, a to v případě prvé žalobkyně 44 834,18 Kč, v případě druhého žalobce 236 076,76 Kč a v případě třetího žalobce 237 356,58 Kč (v ostatním byl nárok žalobců uspokojen v rámci veřejných nabídek a v rámci řízení vedeného před [státní instituce], když tímto způsobem bylo celkem vykryto 622 379,83 Kč – 587 900,43 Kč + 34 479,40 Kč). Uplatněný nárok na převod náhradních pozemků ve svém souhrnu jejich hodnoty (517 587,95 Kč) nepřesahuje dosud nevypořádaný nárok žalobců. V případě těchto náhradních pozemků soud prvého stupně nezjistil žádné skutečnosti, které by bránily jejich vydání, přičemž vůči oprávněným osobám je třeba přistupovat co nejvstřícněji, přičemž případné legislativní nedůslednosti nemohou jít k tíži restituentů. Interpretace překážek bránících vydání náhradních pozemků má být prováděna nikoliv extenzivně, ale spíše restriktivně. Soud prvého stupně se přitom podrobně vypořádal s námitkami žalovaného, jež vznášel proti převodu sporných pozemků. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl a rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Setrval na své obraně, kterou vznesl před soudem prvého stupně. Především zpochybnil závěry o svévolném a liknavém postupu. Upozornil na souběžně vedené řízení mezi týmiž účastníky u [státní instituce], v němž dovolací soud uzavřel, že svévoli a liknavost na straně žalované nelze dovozovat jen z doby délky správního řízení a z doby, po kterou nebyl restituční nárok žalobců dosud uspokojen, neboť je nutné posoudit konkrétní aktivitu žalobců ve vztahu k jejich restitučnímu nároku, což soud prvého stupně v projednávané věci rovněž řádně neučinil. Žalobci hodnotu svého restitučního nároku několik let nesporovali, důvodné pochybnosti nabyli až na základě znaleckého posudku zpracovaného dne [datum], k podání žaloby přistoupili méně jako tři roky po vydání posledního restitučního rozhodnutí, což nelze považovat za vyžadovanou dlouhodobou snahu o uspokojení restitučního nároku. Nesprávné ocenění restitučního nároku zakládá liknavost a svévoli na straně žalovaného jen tehdy, eviduje-li již zcela zanedbatelnou výši restitučního nároku a další účast ve veřejných nabídkách pak pro takové osoby ztrácí elementární smysl, což není případ žalobců. Před přeceněním nároku se žalobci veřejných nabídek úspěšně účastnili a následně po přecenění na účast ve veřejných nabídkách rezignovali, když se vyjádřili tak, že je pro ně výhodnější získávat pozemky prostřednictvím soudního řízení. Veřejných nabídek se žalobci účastnili pouze poměrně v krátkém časovém období zhruba 1,5 roku, přesto svůj restituční nárok dokázali z podstatné části uspokojit. Tím spíše na nich lze spravedlivě požadovat, aby se veřejných nabídek účastnili i nyní po přecenění jejich restitučního nároku, kterým v nezanedbatelné nesporné výši disponují. Žalovaný poukázal na spornost zbývající části výše neuspokojeného nároku. Žalovaný v průběhu řízení revidoval ocenění nevydaných pozemků a následně předložil znalecký posudek, který ocenil nevydané pozemky v částech, které bylo nutno ocenit jako pozemky stavební. Žalovaný měl za účelné, aby zpracování revizního znaleckého posudku bylo zadáno přímo soudem, k tomu však nedošlo. Žalovaný upozornil na skutečnost, že žalobci nabývají pozemky čistě proto, aby je mohli obratem převést na třetí osoby, což učinili v dosud jediném pravomocně skončeném soudním řízení shora citovaném. Sporují-li žalobci ocenění svého nároku tak, jak je eviduje žalovaná, disponují žalobci efektivním nástrojem v podobě určovací žaloby, prostřednictvím níž mohou dosáhnout případného přecenění restitučního nároku a následně se bez omezení zúčastnit veřejných nabídek náhradních pozemků. Žalobce poukázal na to, že vypisuje veřejné nabídky v dostatečné kvantitě a kvalitě pro uspokojení nároků ze strany restituentů. Těchto se mohou účastnit i žalobci se svým neuspokojeným restitučním nárokem v nesporné výši. Nelze argumentovat ani délkou trvání správních řízení, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by žalobci požadovali přijetí nápravných opatření za účelem odstranění jejich zdlouhavosti. Žalovaný vznesl výhrady i k převodu čtyřech náhradních pozemků. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [územní celek] je relativně malým prostorem mezi příjezdovou komunikací k domu na pozemku p.č. st. 7 a tímto domem samotným, z povahy se jedná o prostor obslužný k tomuto domu, který je zemědělsky neobhospodařovatelný, převodem pozemku se dostává do nejistoty samotný vlastník, který jej využívá. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [územní celek] – [územní celek] též není zemědělsky obhospodařován, je využíván jako zahrada k rodinnému domu stojícímu na pozemku p.č. st. [číslo], s nímž tvoří nejméně v části funkční spojení, což dokládá žádost vlastníka pozemku p.č. st. [číslo] o jeho převod a též pachtovní smlouva. Tento pozemek, stejně jako pozemek p. [číslo] v témže k.ú. jsou dle územního plánu [územní celek] určeny k zastavení rodinnými domy, nejsou tak do budoucna zamýšleny k zemědělskému využití dle ÚPD a využitelné nejsou ani nyní, jelikož jejich rozměry jsou k zemědělské činnosti naprosto nevhodné. Nachází se v bezprostřední blízkosti rodinných domů a jejich případné využití má smysl právě pro tyto vlastníky. [územní celek] ve svém vyjádření uvedla, že pozemky mají dále sloužit k budoucímu rozvoji obce. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] je zatížen předběžným opatřením a tuto překážku převodu posuzoval okresní soud dle neaktuální judikatury. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvého stupně změnit a žalobu zamítnout, eventuálně rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobci naopak navrhli rozsudek soudu prvého stupně ve svém vyjádření k odvolání potvrdit. Setrvali na liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování jejich restitučního nároku, neboť tento restituční nárok nesprávně ocenil a evidoval jej tedy v nesprávné výši, kdy až na základě aktivního jednání žalobců došlo ze strany žalovaného k částečnému uznání pochybení a přecenění jejich restitučního nároku, a to až po podání žaloby. Žalovaný nadále restituční nárok žalobců v rozsahu 370 718, 043 Kč odmítá bez relevantního důvodu přecenit, čímž je žalobcům fakticky znemožněno zcela uspokojit jejich restituční nárok formou veřejných nabídek, přičemž je to vylučuje i ze soutěže o nejkvalitnější pozemky. Žalobci poukázali na to, že od uplatnění restitučního nároku uplynulo více než čtvrt století, když poslední rozhodnutí v předmětné věci bylo vydáno až v roce 2016. Doposud není jejich restituční nárok plně vypořádán. Až od roku 2016 se žalobci mohli potencionálně zúčastnit veřejné nabídky náhradních pozemků a blíže zkoumat, zda je restituční nárok správně oceněn. Poukazuje-li žalovaný na vyjádření žalobců, opomíjí, že zástupce žalovaného při jednání konaném dne [datum] soudu sdělil, že žalovaný bude sporovat vlastní přecenění restitučního nároku žalobců a že se bude domáhat vydání bezdůvodného obohacení za pozemky, které žalobcům byly vydány v rámci předchozí účasti ve veřejných nabídkách. Jedná se o další libovůli ze strany žalovaného. Žalobci setrvali na argumentaci o nedostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašovaných nabídek ze strany žalovaného, poukázali na svůj aktivní přístup v podobě domáhání se vypořádání jejich restitučního nároku, jednání s žalovaným, upozorňování žalovaného na možná pochybení při oceňování restitučního nároku, vyhledávání archiválií za účelem domožení se správného ocenění nevydaných pozemků a stanovení výše restitučního nároku, zajištění znaleckého posudku pro účely vyčíslení restitučního nároku, jakož i samotnou účast ve veřejných nabídkách (účastnili se téměř 70 veřejných nabídek náhradních pozemků, v nichž museli pro potencionální úspěch přeplácet hodnotu nabízených pozemků, u značné části nebyly pro velké množství oprávněných osob domáhajících se vydání totožných náhradních pozemků úspěšní). Do kontrastu stavěli žalobci absolutní pasivitu žalovaného při vypořádání jejich restitučního nároku. Žalobci setrvali na své argumentaci ohledně ocenění odňatých pozemků tak, jak ji převzal soud prvého stupně, a to jak ohledně pozemku PK p. [číslo] tak i sporné části pozemku PK p. [číslo]. Žalobci se vyjádřili i k námitkám ve vztahu k převodu náhradních pozemků, jež žalovaný sporuje. Dle jejich názoru specifický tvar, poloha či dokonce výměra náhradního pozemku nepředstavuje žádnou z překážek bránících vydání náhradního pozemku, ani jeden z pozemků netvoří funkční celek s poukazovanou stavbou, žalovaný běžně nabízí v rámci vyhlašovaných veřejných nabídek náhradní pozemky, které zcela obklopují rodinné domy ve vlastnictví třetích osob, jsou zastavěny stavbami a slouží pro třetí osoby jako přístup k budově či jako rekreační a manipulační zóna, popřípadě zasahují do průmyslových a zemědělských areálů. Žádosti třetích osob o úplatný převod nemají přednost před uspokojením nároků osob oprávněných dle zákona o půdě, nájemní či pachtovní vztah nezakládá překážku převoditelnosti náhradních pozemků. Územně plánovací dokumentace neomezuje zemědělskou obhospodařovatelnost pozemků, o jejichž využití rozhoduje toliko vlastník a nikoliv veřejnoprávní korporace prostřednictvím územního plánu. Obec zjevně k rozvoji svého území bez jakéhokoliv právního důvodu cizí pozemky užít nemůže, žalovaný netvrdí, že by pozemky v k.ú. [územní celek] – [územní celek] byly zařazeny do územní rezervy. Ve vztahu k pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] předběžné opatření tento pozemek nezatěžuje, neboť řízení, v němž bylo vydáno, bylo již k [datum] pravomocně skončeno. Dle doplňujícího vyjádření žalobců lze pozemky, u nichž žalovaný v odvolání zpochybňoval jejich zemědělské využití, k tomu účelu naopak použít, například jako relaxační zónu k drobné zemědělské činnosti (k pěstování zeleniny, květin a jiných zahradních plodin pro vlastní potřebu), lze je osázet ovocnými stromy nebo ovocnými keři, dále využít k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin (či jako okrasnou zahradu).

5. Odvolací soud nejprve s odkazem na § 222a odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvého stupně ohledně nahrazení projevu vůle k převodu dvou náhradních pozemků zrušil a řízení v této části zastavil, neboť žalobce vzal ohledně nich žalobu částečně zpět (a to za souhlasu žalovaného) s tvrzením, že tyto pozemky byly po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně převedeny na třetí osoby.

6. Ve zbytku odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.

7. Odvolání žalovaného je důvodné jen co do nahrazení projevu vůle k převodu pozemku p. [číslo] k.ú. [územní celek] – [územní celek], [obec]. Ve zbývající části odvolání žalovaného důvodné není, neboť zde soud prvého stupně rozhodl věcně správně, přičemž odvolací soud na závěry soudu prvého stupně v intencích níže popsaných odkazuje.

8. V prvé řadě odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvého stupně o ocenění restitučních nároků žalobců (u žalobkyně a) ve výši 142 580, 919 Kč, u žalobce b) a žalobkyně c) 499 033, 217 Kč u každého). Ostatně stejným způsobem byla výše restitučních nároků vzniklých z titulu nevydání týchž nemovitostí posuzována u dalších restituentů odvolacím soudem již ve věci 22 Co 287/2021.

9. Dále odvolací soud sdílí závěry soudu prvého stupně o tom, že žalovaný postupoval při vypořádání restitučních nároků žalobců natolik liknavě a svévolně, že lze připustit, aby se žalobci domáhali jejich uspokojení touto žalobou (aniž by bylo namístě volit postup namítaný žalovaným – tj. vyžadovat na žalobcích, aby se dále účastnili veřejných nabídek a spornou část nároku nejprve řešili určovací žalobou).

10. Soud prvého stupně vzal správně v potaz délku trvání samotného restitučního řízení, jež přesáhlo dvaceti let. Od doby, kdy žalovaný o restitučních nárocích žalobců rozhodl, tedy od roku 2015, resp. 2016 do podání žaloby (do [datum]) žalovaný některé nevydané pozemky z těchto restitučních nároků evidoval v nesprávně oceněné výši (podstatně nižší než ve výši oprávněné), a to přes opakované výzvy žalobců. Již tato skutečnost založila žalobcům dle odvolacího soudu oprávnění, aby důvodně zahájili a vedli toto řízení.

11. Jak vyplývá z výpisů z evidencí žalovaného o postupném vyčíslování restitučních nároků žalobců a o jejich účastech a jejich úspěšnosti ve veřejných nabídkách, žalovaný evidoval v žalobě uplatněné restituční nároky žalobců k [datum] v původní oceněné výši 17 710,80 Kč (u žalobkyně a)) a 61 987,88 Kč (u druhého i třetího žalobce), přičemž vzhledem k úspěšným účastem žalobců ve veřejných nabídkách zbývaly ke dni podání žaloby z takto vyčíslených restitučních nároků jen haléřové položky.

12. O přecenění nároků (navýšení pro stavební charakter odňatých pozemků) žalobci žalovaného požádali podáními z [datum] a [datum] (přílohou druhého podání byl i znalecký posudek a další listiny podporující argumentaci žalobců o stavebním charakteru pozemků – mapy, sdělení IPR [město] [obec]). Žalovaný reagoval na tyto výzvy až podáním z [datum], v němž připustil pochybení při ocenění některých odňatých pozemků, u nichž avizoval zadání svého znaleckého posudku z důvodu stavebního charakteru některých pozemků. Významnou část restitučního nároku (konkrétně parcelu PK [číslo] část parcely PK [číslo] o výměře 22 717 m2) však přecenit odmítl. Do zahájení řízení nároky žalobců nepřecenil ani částečně a evidoval je nadále v původní výši (což neumožňovalo žalobcům účast ve veřejných nabídkách s restitučním nárokem nad rámec evidovaného - toto je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti).

13. Již na základě těchto skutečností lze tedy uzavřít, že aktivní žalobci (viz rozhodnutí soudu prvého stupně) mohli důvodně v této věci podat projednávanou žalobu pro liknavý a svévolný postup žalovaného. Její úspěšnost nelze zpochybnit ani dalším vývojem v procesu uspokojování projednávaných restitučních nároků. O přecenění byli žalobci informováni až na základě sdělení žalovaného z [datum] (došlo k němu na základě znaleckého posudku znalce [příjmení] z [datum]), a to na dosud evidované výše 96 264,79 Kč (žalobkyně a)) a dvakrát 336 832,26 Kč (oba zbývající žalobci), přičemž shora uvedené sporné pozemky (resp. u pozemku 515 jeho shora uvedená část) zůstaly nepřeceněny. Žalobci se po přecenění účastnili dalších veřejných nabídek (žalobkyně a) v osmi případech ve dnech [datum] a [datum], žalobce b) ve 14 případech v týchž dnech a žalobkyně c) v 16 případech dne [datum] – počítáno dle jednotlivých pozemků, o které soutěžili) a uspokojili v nich své restituční nároky tak, že celkem byl restituční nárok žalobkyně a) uspokojen do výše 93 437,45 Kč, žalobce b) 247 871,40 Kč a žalobkyně c) 246 591,58 Kč. Při jednání soudu prvého stupně dne [datum] však zástupce žalovaného zmínil, že je stále v běhu ocenění pozemků vyplývajících z restitučních rozhodnutí [číslo], [číslo] a [číslo] (z nichž plynou projednávané restituční nároky) a doplnil, že nejprve žalovaný uznal důvod přecenění, ale nyní požádal o revizi znaleckých posudků, která by měla dopadnout v neprospěch žalobců. Tomu odpovídá i předchozí vyjádření žalovaného z [datum] učiněné v projednávané věci, v němž argumentoval nutností mimo jiné přezkoumat stavební srostlost či nesrostlost odňatých pozemků se zastavěným územím [město].

14. Nelze proto vytýkat žalobcům, že již v účastech ve veřejných nabídkách za této situace nepokračovali a setrvali na projednání věci v soudním řízení, v němž byla oprávněná výše nároků jako předběžná otázka vyřešena. Ostatně s žalovaným nepřiznanou částí, která převyšuje u každého žalobce žalovaným evidovaný zbývající nárok, se stejně do veřejných nabídek žalobci přihlašovat nemohli.

15. Za dané situace je nadbytečné zabývat se kvalitou a kvantitou žalovaným nabízených náhradních pozemků ve veřejných nabídkách. Argumentace žalovaného sporem vedeným u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který se liší jen požadovanými náhradními pozemky, je nepřípadná. V tomto řízení byli žalobci co do uspokojení žalobního nároku nejprve pravomocně úspěšní, po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem nakonec řízení skončilo zamítnutím žaloby. Ovšem ze zamítavého rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.12.2021, č.j. 20 Cdo 195/2021-833 vyplývá, že důvodem nevyhovění žalobě byla jen skutečnost, že žalobci již získané náhradní pozemky převedli na třetí osobu.

16. Co se týče námitek žalovaného vůči převodu konkrétních náhradních pozemků, které v odvolání vyjmenoval žalovaný, spatřuje odvolací soud jejich důvodnost jen ve vztahu k pozemku p [číslo] v k.ú. [územní celek] – [územní celek]. Zde odvolací soud (na rozdíl od soudu prvého stupně) nalezl překážku bránící převodu tohoto náhradního pozemku na žalobce, a to pro jeho funkční souvislost se stavební parcelou p. [číslo] s domem na něm stojícím (ve vlastnictví [titul] [příjmení]). Z fotodokumentace k tomuto pozemku obsažené ve spisu a z jeho popisu ve znaleckém popisu [titul] [příjmení] vyplývá, že se jedná o pozemek v sousedství těchto nemovitostí, konkrétně o zahradu k tomuto domu, na níž je umístěno 11 listnatých stromů (bř., tř., šv. a os. – dle popisků znalce). Tento pozemek je jmenované jako přídavná zahrada žalovaným i propachtován na základě smlouvy z [datum], přitom pro uvedenou funkční spojitost si jmenovaná u žalovaného požádala o jeho převod (žádost ze [datum]). Proto v této části odvolací soud s odkazem na žalovaným citovanou judikaturu rozsudek soudu prvého stupně změnil a žalobu ohledně tohoto pozemku zamítl (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Nic na tom nemění žalobci doložený přehled veřejných nabídek, v nichž byly žalovaným nabízeny pozemky, u kterých žalobci též dovozují jejich funkční spojitost s jinými nemovitostmi.

17. Jiná je ale situace u zbylých sporných náhradních pozemků.

18. Převodu pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] nebrání předběžné opatření vydané v jiné věci, a to již z toho důvodu, že žalobci doložili výpisem z infoSoud a výpisem z katastru nemovitostí (obojí z [datum]), že řízení 4 C 18/2018 vedené u Okresního soudu v Domažlicích, v němž bylo namítané předběžné opatření dne [datum] vydáno, již dne [datum] pravomocně skončilo. Z toho lze s odkazem na § 77 o.s.ř. dovodit zánik tohoto předběžného opatření.

19. Pokud se jedná o zbývající dva pozemky, i zde se lze ztotožnit s argumentací soudu prvého stupně o jejich převoditelnosti jakožto náhradních pozemků, kdy na tuto argumentaci odvolací soud odkazuje. Lze jen doplnit, že již z nahlédnutí do fotodokumentace těchto pozemků se dá dovodit, že se nejedná o funkčně spojené pozemky s jinými nemovitostmi; nebyl zde doložen ani takový uživatelský či vlastnický zájem vlastníků sousedních nemovitostí tak, jak se stalo u pozemku [číslo]. Dle informací o pozemcích z katastru nemovitostí se jedná co do druhu o pozemky ostatní plochy (neplodnou půdu u pozemku p. [číslo] jinou plochu u pozemku [číslo]), což samo o sobě neznamená, že se nejedná o zemědělský půdní fond (§ 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb.) a že tyto pozemky nemohou být zemědělsky využívány, a to například tak, jak ve svém doplňujícím vyjádření uvedli žalobci (obdobně viz 28 Cdo 2031/2019). Tomuto účelu nebrání ani jejich výměry (740 m2 a 924 m2). Ostatně lze poukázat na požadavek priority zmírnění majetkových křivd při převodu náhradních pozemků ve smyslu zákona o půdě. Převodu pozemku p. [číslo] nebrání ani jeho zahrnutí v územním plánu obce k zastavění rodinnými domy, jak správně dovodil soud prvého stupně. Žádná zákonná překážka nevyplývá ani z vyjádření [obec] z [datum], která jen zcela nekonkrétně uvedla, že se jedná o pozemek, který má sloužit dalšímu rozvoji obce, ovšem aniž by s ním obec mohla disponovat. To je rozdíl například oproti věci 28 Cdo 1339/2021, v níž byl dovozen konkrétní zájem na zachování veřejného vlastnictví.

20. Jelikož žalobcům nelze vytýkat ani vyjádření podílů, v nichž všechny náhradní pozemky požadují převést do svého vlastnictví (toto vyjádření odpovídá vzájemnému poměru zůstatku jejich nevypořádaných restitučních nároků v poslední změně jejich žaloby), odvolací soud ve zbytku rozsudek soudu prvého stupně ve výroku ve věci samé potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

21. S odkazem na § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvého stupně, kdy se ztotožnil s úvahami okresního soudu majícími původ v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. a rozhodl o těchto nákladech shodně.

22. Jiná situace je ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení, v němž byli žalobci až na nepatrnou část již zcela úspěšní, a proto jim s odkazem na § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto žalobci vyčíslovali správně z výše přisouzených náhradních pozemků, tj. z tarifní hodnoty 492 189,10 Kč Odvolací soud má za to, že tuto tarifní hodnotu je třeba rozdělit na 3 části dle poměru, v němž žalobci tyto pozemky nabyli do spoluvlastnických podílů. Z toho pak plyne tarifní hodnota pro žalobkyni a) 42 578,15 Kč, žalobce b) 224 197,68 Kč a žalobkyni c) 225 413,27 Kč. Z této tarifní hodnoty pak náleží žalobcům odměna za 2 úkony právní služby (za účast u odvolacího jednání a za vyjádření k odvolání dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu). Za druhé vyjádření odvolací soud žalobcům odměnu advokáta nepřiznal, neboť se jedná jen o pokračující vyjádření k odvolání, přičemž odvolací soud vzal v úvahu i otázku přiměřenosti nákladů řízení. S odkazem na § 12 odst. 4 činí odměna za uvedené úkony právní služby po ponížení o 20 % u každého ze žalobců dvakrát 2 256 Kč u žalobkyně a), dvakrát 8 240 Kč u zbývajících dvou žalobců u každého z nich. Dále žalobcům náleží odměna za úkon částečného zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení z tarifní hodnoty 21 472,85 Kč (= ocenění náhradních pozemků, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět), což při shora uvedených úvahách činí odměnu 800 Kč u žalobkyně a) a 1 200 Kč u obou zbývajících žalobců u každého z nich. Dále jsou předmětem náhrady nákladů řízení žalobců třikrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu ke každému z uvedených úkonů právní služby advokáta, dále cestovné zástupce žalobců k odvolacímu soudu 1 855,49 Kč, náhrada za ztrátu času za tuto cestu ve výši 800 Kč dle § 14 advokátního tarifu, kdy celkem se jedná o 3 555,49 Kč. Tyto náklady odvolací soud znovu rozdělil ve shora popsaném poměru na částky 307,58 Kč u žalobkyně a), 1 619,57 Kč u žalobce b) a 1 628,30 Kč u žalobkyně c). Celkem tak náklady odvolacího řízení po navýšení o DPH činí 6 799,69 Kč u žalobkyně a), 23 352,48 Kč u žalobce b) a 23 363,09 Kč u žalobkyně c), kdy tyto částky žalobcům zaplatí žalovaná.