5 CO 80/2018 - 1408

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]., [titul]. se sídlem [adresa] o ochranu autorských práv, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, č. j. 34 C 117/2001-1181, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje v rozsahu zamítnutí úroku z prodlení z částky 4 866 020 Kč od [XY 2001] do [XY 2002], jinak se mění tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 4 866 020 Kč s úrokem z prodlení od [XY 2002] do [XY 2005] ve výši 6,5 % ročně, od [XY 2005] do [XY 2010] v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, od [XY 2010] do [XY 2013] ve výši 7,05 % ročně, od [XY 2013] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení 1 566 906,35 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 509 652 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení 44 300 Kč.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 133 980 Kč s úrokem z prodlení od 16. 11. 2001 do [XY 2013] ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění pro daná období prodlení a od [datum] do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu o zaplacení částky 4 866 020 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 317 467,25 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení zálohovaných státem 44 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně.

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně připomněl, že se žalobce (původně spolu s druhým spoluautorem) domáhal proti (původně čtyřem) žalovaným z titulu ochrany autorských práv určení, že žalovaní neoprávněně zasáhli do jeho autorských práv k dílu„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována čtyři slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“, zaplacení částky 5 000 000 Kč z titulu autorské odměny za užití díla. Připomněl, že o věci /za situace, kdy účastníkem sporu na straně žalující byl ještě spoluautor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako žalobce b) a na straně žalované společnost [právnická osoba], [IČO], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] jako žalovaní 2), 3) a 4) a kdy předmětem sporu byly další žalobci uplatněné nároky/ rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2010, č. j. 34 C 117/2001-780, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce a) (nynějšího žalobce) Vrchní soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 9. 10. 2012, č. j. 3 Co 18/2011-896, zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil a ve vztahu žalobce a) a žalovaného 1) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ve vztahu žalobce a) a všech žalovaných potvrdil, výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil, výrokem IV. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil a ve vztahu žalobce a) a žalovaného 1) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, výrokem VI. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII. potvrdil. K dovolání žalobce a) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, č. j. 30 Cdo 1060/2013-968, výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými 2), 3) a 4) (a to včetně závislých výroků) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, po rozhodnutí dovolacího soudu tak předmětem sporu zůstal nárok na určení, že žalovaný 1) neoprávněně zasáhl do autorských práv žalobce a) (dále již jen„ žalobce“), o zaplacení částky 5 000 000 Kč žalobci všemi žalovanými a o zaplacení částky 1 000 000 Kč žalobci žalovaným 1). Žalobce poté vzal částečně žalobu zpět, a to v rozsahu uložení povinnosti žalovaným 2), 3) a 4) zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s příslušenstvím a v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) (dále již jen„ žalovaný“) zaplatit žalobci 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, č. j. 34 C 117/2011-1026.

3. Dále soud připomněl, že rozsudkem ze dne ze dne 22. 4. 2015, č. j. 34 C 117/2001-1088, ve výroku I. rozhodl, že žalovaný neoprávněně zasáhl do autorských práv žalobce k dílu Objemové a architektonické řešení [anonymizována čtyři slova] [obec] – [část obce] včetně celého [anonymizováno] A i B (dnes [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] – [anonymizována dvě slova]), jehož je žalobce spoluautorem, tím, že neoprávněně rozmnožil toto dílo bez souhlasu spoluautorů díla, a to rozmnoženinou v rámci stavby„ 4. výstavba – prodloužení [anonymizováno] B na [anonymizováno] [obec] – [část obce]“ realizované dle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [XY 2000], které nabylo právní moci dne [datum] a ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když s poukazem na § 32 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“), vzal za prokázané, že žalobce je spoluautorem díla„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována čtyři slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“, že dostavba druhé části [anonymizováno] B [anonymizováno] a [anonymizováno] haly tak, jak byla skutkově označena v žalobě, byla realizována na objednávku prvního žalovaného původně druhou žalovanou a jejími zaměstnanci /původně žalovanými 3) a 4) /. Podle znaleckých posudků znalců [příjmení] a [příjmení] byla dostavba [anonymizováno] B zpracováním již existujícího díla. K odvolání účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 5 Co 114/2015-1118, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jinak ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný do autorských práv žalobce neoprávněně zasáhl rozmnoženinou díla při realizaci dostavby [anonymizováno] B podle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] čj. [číslo] ze dne [XY 2000], které nabylo právní moci [datum], aniž k tomu měl souhlas žalobce. Odvolací soud vyslovil názor, že v řízení jde o nárok na odměnu za užití díla, neztotožnil se ale se závěrem soudu prvního stupně o promlčení uplatněného nároku a nedostatku aktivní legitimace žalobce a uložil soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval oprávněností požadavku žalobce na poskytnutí autorské odměny ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně dále připomněl, že žalovaný nebyl úspěšný s dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018 odmítnuto, když dovolací soud i přisvědčil závěru o tom, že první výrok rozsudku soudu prvního stupně není rozhodnutím o určovací žalobě, ale jde o satisfakci autora, tedy formu zadostiučinění. Úspěšný nebyl žalovaný ani s ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. III. ÚS 1554/18-1144.

4. Podle soudu se tak v dalším řízení (jehož předmětem zůstal nárok na zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím) již nebylo třeba zabývat otázkami pasivní legitimace žalovaného a promlčení uplatněného nároku, po připuštění změny petitu v rozsahu zákonných úroků z prodlení se soud zabýval pouze otázkou výše přiměřené odměny, tedy odměny obvyklé, která by žalobci za užití díla náležela. Protože ale dospěl k závěru, že výši obvyklé odměny nebylo možné stanovit znalecky, neboť jde o mimořádnou situaci, která se v podstatě nedá opakovat, stanovil její výši vlastní úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) a vyšel přitom z obsahu smluv na původní stavbu [anonymizováno], přístavbu [anonymizováno] A i B, za něž se žalobci a dalšímu spoluautorovi dostalo odměny. Při své úvaze soud vyšel z toho, že při způsobu výpočtu dle UNIKA 1997 dospěli sami účastníci v podstatě ke stejné částce, tedy 5 359 200 Kč, jako celkové částce za projektové práce s tím, že žalobci obdrželi za přípravu projektové dokumentace při stavbě [anonymizováno] A a části [anonymizováno] B honorář ve výši odpovídající po zaokrouhlení 5 %, tedy částku 267 960 Kč, a pokud tedy autorská odměna pro oba spoluautory činila 5 %, pak podle soudu prvního stupně musí i odměna, které se nyní žalobce domáhá, činit 5 % z celkové maximální odměny, která by náležela podle výpočtu UNIKA. Uvedl, že základem výpočtu celkové částky připadající na projektovou dokumentaci ke stavbě prodloužení [anonymizováno] B je částka 5 149 000 Kč. Na část projektové dokumentace vnějšího výtvarného řešení a opláštění objektu prodlouženého [anonymizováno] B by připadlo 5 % z této částky, tedy 257 450 Kč, pro každého ze spoluautorů designu tedy částka 128 725 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný sám vyšel z výpočtu, na základě kterého by zmíněných 5 % z celkové částky odměny ve vztahu k dílu prodloužený [anonymizováno] B představovalo honorář 267 960 Kč, i když to výslovně neuznal, pak částka, která by žalobci náležela, činí podle soudu 133 980 Kč. Proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl včetně příslušenství pohledávky, zákonného úroku z prodlení počítaného pouze za tři roky zpětně od podání návrhu na připuštění změny petitu, vzhledem k vznesené námitce promlčení. Soud poukázal na to, že k obdobné částce žalovaný dospěl již ve svém podání ze dne 30. 9. 2004, kdy jako základ pro výpočet odměny také označil částku 5 149 000 Kč podle sazebníku UNIKA s tím, že na žalobce by z této částky měla připadnout poměrná část, neboť vyhotovoval pouze nepatrnou část projektové dokumentace – projektovou dokumentaci designu budov (tj. vnější výtvarné řešení a opláštění objektu /fasád/) k zachování architektonického vzhledu prodlouženého [anonymizováno] B, což činí cca 5 %. Výše odměny za tvůrčí práci žalobců by tak činila 257 450 Kč, tj. 128 725 Kč pro každého z nich. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak rozhodl o nákladech státu a povinnost k jejich náhradě uložil neúspěšnému žalovanému.

5. Rozsudek v rozsahu zamítavého výroku II. a souvisejícího výroku o nákladech řízení III. napadl odvoláním žalobce, a to z důvodu, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům. Podle žalobce odůvodnění rozsudku odporuje ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalobce vytkl soudu, že aniž jakkoli doplnil dokazování, dospěl k závěru, že nárok žalobce na odměnu za užití jeho autorského díla je dán, a to ve výši 133 980 Kč včetně úroku z prodlení od podání žaloby do [XY 2013]. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud za základ své úvahy o výši odměny za užití díla (tj. nároku, kterého se žalobce domáhá žalobou) vzal smlouvy na původní výstavbu [anonymizováno], dle kterých se realizovala přístavba [anonymizováno] A i B. Žalobce jen upřesňuje (není to však podstatné), že dle těchto smluv se realizovala celá nová [anonymizováno] hala, spojovací krček dosedající na původní budovu [anonymizováno] [příjmení] a celý [anonymizováno] A a 1/3 [anonymizováno] B (dnes je tato stavba - tato fáze projektu označována jako [anonymizováno] 1). Na stavbu [anonymizována dvě slova] byly uzavřeny následující smlouvy: a) smlouva o dílo uzavřená mezi žalovaným (jako Investorem) a [právnická osoba] [anonymizováno] (jako Řídícím výstavby) dne 29. 12. 1994 (dále jen„ Smlouva o dílo“); b) smlouva o poskytování architektonických služeb uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizováno] (jako Řídícím výstavby) a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (jako Konzultantem) dne [datum] (dále jen„ Smlouva o poskytování architektonických služeb“); c) subdodavatelská smlouva o poskytování architektonických služeb uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (jako Architekt manager) a firmou [právnická osoba] (jako Asociovaný architekt) dne [datum] (dále jen„ Subdodavatelská smlouva o poskytování architektonických služeb“). Tyto smlouvy byly provedeny jako důkaz, avšak z žádného z nich nevyplývá, že“ při způsobu výpočtu dle UNIKA 1997 došli v podstatě účastníci ke stejné částce, tedy 5 359 200 Kč jako celkové částce na projektové práce“. Dále z nich nevyplývá,„ že původní žalobci obdrželi za přípravu projektové dokumentace při stavbě [anonymizováno] A a části [anonymizováno] B honorář ve výši odpovídající po zaokrouhlení 5 %, tedy částku 267 960 Kč.“ Soud prvního stupně tedy dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobce v této souvislosti uvedl, že ve Smlouvě o dílo je uvedena pouze celková nepřekročitelná cena díla, tj. cena za výstavbu [anonymizována dvě slova], která činila 212 877 551 DEM. Ve Smlouvě o poskytování architektonických služeb bylo ujednáno, že Asociovaný architekt jako výhradní vlastník převádí na Investora na základě úplného vyplacení dvou zálohových plateb Řídícímu výstavby, tedy od data účinnosti Subdodavatelské smlouvy, veškerá autorská práva a další vlastnická práva na všechny výkresy, detaily, plány, specifikace, přehledy, zprávy, výpočty a jiné práce a projekty, které jsou v nich obsaženy (Vlastnický materiál), jež byly nebo budou vytvořeny, za předpokladu, že Řídící výstavby nebo Investor nepoužije bez souhlasu materiál jinak než pro realizaci a provedení služeb a odstranění jejich vad. Za provedení služeb pak Asociovaný architekt dle bodu 6.

1. Subdodavatelské smlouvy obdržel paušální odměnu ve výši 12 790 220 Kč. Ve Smlouvě o poskytování architektonických služeb žádná částka ohledně odměny Konzultanta za jeho služby pro Řídícího výstavby uvedena není, tedy není ani možné poměřit, jak velký honorář dostal Konzultant/Architekt manager ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a v jakém poměru na tomto honoráři participovali spoluautoři (žalobce a pan [jméno] [příjmení]). Není tedy vůbec zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl ze shora uvedené smluvní dokumentace k závěru, že původně žalobci za přípravu projektové dokumentace k [anonymizována dvě slova] obdrželi honorář ve výši odpovídající po zaokrouhlení 5 %, tedy částku 267 960 Kč. Není ani patrné, jak a zda soud hodnotil protichůdné důkazy a proč se přiklonil k důkazům, o které opřel své závěry. Ve spise jsou přitom založeny další důkazy, ze kterých vyplývá zcela jiný způsob výpočtu odměny (znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci ohledně dostavby [anonymizováno] B, stavební povolení pro dostavbu [anonymizováno] B s uvedenou výší investice).

6. Uvádí-li soud dále, že:„ Pokud tedy autorská odměna pro oba spoluautory, původní žalobce v této věci, činila 5 %, musí i částka, které se nyní domáhá činit 5 % z celkové maximální odměny, která by podle výpočtu UNIKA náležela.“, pak ani tento nesprávný závěr soudu neodpovídá výrokové části rozsudku, když v něm se nelogicky objevuje částka 133 980 Kč. Z odůvodnění rozsudku není vůbec zřejmé, kde vzal soud částku ve výši 5 149 000 Kč, kterou považuje za základ výpočtu celkové částky na projektovou dokumentaci k dostavbě [anonymizováno] B, či jak k ní dospěl. Stejně tak rozsudek postrádá jakékoli vysvětlení, natož odborné, ze kterého by bylo možné dovodit, že na vnější výtvarné řešení a opláštění objektu prodlouženého [anonymizováno] B by připadalo pouze 5 % z této částky, tedy 257 450 Kč. Stanovení jakékoli míry spoluautorství na architektonickém díle či stanovení jakékoli míry rozsahu určité činnosti vhledem k celkové činnosti na spoluautorském architektonickém autorském díle je zcela jistě odbornou otázkou, na kterou soud nemůže relevantně odpovědět bez znaleckého posudku. Soud měl k dispozici 3 znalecké posudky (od [titul] [jméno] [příjmení], od [titul] [jméno] [příjmení] a od [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]). Ani jeden znalec ve svém znaleckém posudku nestanovil spoluautorský podíl žalobce na architektonickém díle ve výši 2,5 %. Pokud soud k těmto závěrům dospěl v souladu s § 136 o. s. ř., pak žalobce namítá, že u takto odborné otázky je to vyloučené, a pokud to vyloučené není, pak by mělo odůvodnění rozsudku obsahovat věcné, podrobné a srozumitelné vysvětlení, jak k těmto závěrům soud dospěl a o co opřel své úvahy a závěry. Soud ani nevysvětluje, proč nepracuje s částkou 128 725 Kč (což je 5 % z 5 149 000 Kč) a proč bere v úvahu za základ částku 267 960 Kč, o které uvádí, že ji ani žalovaný neuznal. V této části je odůvodnění rozsudku v rozporu s jeho předcházející částí. Pokud se soud dále odkazuje a ztotožňuje s tvrzením či s výpočtem žalovaného, pak ho nemůže jen ocitovat, ale musí sám zdůvodnit jeho správnost. Navíc není zřejmé, z jakého podání vzal soud prvního stupně skutečnost, že sám žalovaný vyšel z výpočtu, na základě kterého by zmíněných 5 % z celkové částky odměny ve vztahu k dílu prodloužený [anonymizováno] B představovalo honorář 267 960 Kč, stejně tak se nijak nevypořádal s jinými tvrzeními a výpočty žalovaného (podle nichž např. se odměna za užití díla se nerovná automaticky honoráři za vytvoření projektové dokumentace a odměna za užití díla může tvořit 10 % - 30 % z platby za honorář). Stejně tak soud nevysvětlil, proč postupoval při výpočtu nároku podle sazebníku UNIKA (neautorizovaný sazebník projektových prací vydávaný soukromým subjektem, který slouží jako východisko pro smluvní jednání, má inspirativní, ne normativní charakter), a nikoli podle jiného sazebníku např. podle Honorářového řádu [obec] komory architektů, na který odkazoval žalobce.

7. Podle žalobce není z rozsudku zřejmé, jak soud věc hodnotil po právní stránce, když není zřejmé, zda soud nárok žalobce hodnotil podle zák. č. 35/1965 Sb., nebo podle zák. č. 121/2000 Sb. účinného od 1. 12. 2000. Soud se nevypořádal ani s tvrzením žalobce o tom, že nárok může uplatnit a domáhat se ho i jednotlivý spoluautor, přičemž velikost jeho podílu na architektonickém díle není podstatná. K ochraně autorského práva je dle žalobce aktivně legitimován a povolán kterýkoli spoluautor dle § 8 odst. 4 nového autorského zákoníku (ale i podle starého autorského zákoníku), bez ohledu na velikost autorského podílu. Soud v rozsudku nevysvětluje, proč má být základem nároku na odměnu za užití díla cena projektových prací (a jakých) a proč to není výše investičních nákladů nutných k rozmnožení architektonického díla stavbou, jak tvrdí žalobce. Tento nedostatek nezhojí ani soudem uváděný odkaz na sazebník UNIKA. V této souvislosti žalobce poukázal na článek novináře [jméno] [příjmení] z Hospodářských novin ze dne [datum], který v článku uvádí, že„ mu bylo soudkyní sděleno, že jde o speciální propočet podle investičních nákladů dané stavby. A jeho základem je speciální sazebníkový řád architektů a projektantů, kde se započítává náročnost stavby.“ Tato hodnotící kritéria/úvahy však odůvodnění rozsudku vůbec neobsahuje. Žalobce dále vytkl soudu, že nevyhověl návrhům obou účastníků na doplnění dokazování znaleckým posudkem ohledně stanovení výše odměny za užití díla. Poukázal na to, že i při výstavbě Justičního areálu v Brně byla porušena autorská práva architektů, jejichž plány (studie) byly neoprávněně použity v dalších fázích projektové činnosti firmami [anonymizováno] [obec] a [anonymizována dvě slova], které zvítězily ve výběrovém řízení. Předmětem tohoto sporu bylo také stanovit výši licenční odměny, která měla náležet architektům, jejichž autorská práva byla porušena. Soud pro určení této odměny zadal znalecký posudek u [titul] [jméno] [příjmení] a na základě znaleckého posudku přiznal architektům částku 7 000 000 Kč. Žalobce ani nesouhlasí se závěrem, že základem výpočtu částky má být cena projektové dokumentace ke stavbě prodloužení [anonymizováno] B, aniž by tato cena byla řádně odvozena od investičních nákladů na stavbu a že žalobci má náležet pouze 5 % (resp. 2,5 %) z částky připadající na projektovou dokumentaci. Žalobce je přesvědčen, že rozhodující a nebo určující vliv na určení odměny za rozmnožení architektonického díla stavbou má (i) výše investičních nákladů, které je třeba vynaložit na realizaci stavby (zejména poté, když byla stavba již realizována), když s těchto investičních nákladů je třeba stanovit cenu projektové dokumentace pro další fáze stavebního procesu, (ii) skutečnost, zda se autor hodlá podílet na dalších fázích projektové činnosti nutné pro rozmnožení architektonického díla stavbou a (iii) skutečnost, že odměnu za užití autorského díla může za všechny spoluautory žádat v plné výši kterýkoli ze spoluautorů z titulu zákonné věřitelské solidarity, a to bez ohledu na velikost jeho spoluautorského podílu na autorském díle. Všechny tyto argumenty, včetně stanovení výpočtu licenční odměny, žalobce soudu předložil, soud se s nimi nijak nevypořádal. Za nesprávný považuje žalobce i výrok o nákladech řízení, když jednak soud nesprávně určil tarifní hodnotu, která je základem pro určení odměny advokáta a dále nezohlednil žalobcem zaplacené soudní poplatky, když v obou případech navíc aplikoval neplatnou právní úpravu. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobě vyhověl v celém rozsahu, popř. aby ho zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce).

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že nadále má žalobcem uplatněný nárok za nedůvodný, s ohledem na délku řízení se však rozhodl rozsudek soudu akceptovat a dále se neodvolávat. Má za to, že nyní vydaný rozsudek může již být základem pro pravomocné ukončení sporu, přičemž z rozsudku je zřejmé, jaké skutečnosti vzal soud pro své rozhodnutí za hlavní a jak věc skutkově a právně posoudil. Nelze tedy hovořit o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Podle žalovaného byl žalobci poskytnut rozsáhlý prostor pro doplnění nebo upřesnění žaloby, což žalobce nevyužil a za této situace soud rozhodl na základě skutečností, které měl k dispozici. Nemůže již proto být důvodná námitka žalobce, že rozhodnutí soudu je pro něj překvapivé, a že by snad reagoval jinak, kdyby byl poučen, jakým směrem se soud chystá věc rozhodnout. Podle žalovaného soud nyní vzal ze skutkového hlediska za podstatné, že v rámci výstavby [anonymizováno] haly a první fáze tzv. [anonymizováno] B žalobce obdržel za vyhotovení projektové dokumentace částku ve výši 5 % z celkových nákladů stavby. Vzhledem ke složitosti věci rozhodl soud o výši nároku svou úvahou a to tedy tak; že žalobci podle stejného principu přiznal odměnu ve shodném poměru 5 % z celkových nákladů dostavby [anonymizováno] B, na které se žalobce nepodílel, ale při které měla být neoprávněně užita původní dokumentace žalobce. Protože dostavba sporného [anonymizováno] B byla zahájena v roce 1997, použil přitom sazebník UNIKA za rok 1997, který je určen pro navrhování nabídkových cen projektových prací a inženýrských činností. Žalovaný poukázal na to, že již v roce 2004 žalobce soudu předložil vyjádření s Výpočtem ceny projektové dokumentace vnějšího výtvarného řešení a opláštění objektu Prodloužení [anonymizováno] B podle sazebníku UNIKA rok 1997. Výpočet ceny projektových prací dle sazebníku UNIKA je založen na výpočtu vycházejícím z částky investičních nákladů stavby. Tyto náklady činily v případě dostavby [anonymizováno] B částku 416 527 852 Kč. Na str. 34 sazebníku UNIKA v tabulce č. [datum] je uvedeno, že [anonymizována dvě slova] budovy lze zařadit do tzv. Pásma III. - Speciální stavby. V tabulce je dále uveden výpočet projektových prací pro náklady stavby zvlášť pro náklady ve výši 250 mil. Kč, a to částka 6 209 200 Kč, a zvlášť pro náklady ve výši 500 mil. Kč, a to částka za projektové práce ve výši 10 437 200 Kč. Jelikož náklady výstavby v řešeném případě dostavby [anonymizováno] B nebyly přesně ani 250 mil. Kč, ani 500 mil. Kč, ale uvedených 416 mil. Kč, pak lze poměrným výpočtem dospět k dílčímu propočtu, a to že pro investiční náklady 416 mil. Kč lze ze sazebníku UNIKA dovodit maximální honorář za veškeré projektové práce v částce 9 240 000 Kč. Zjednodušeně řečeno, podle sazebníku UNIKA platí, že při investičních nákladech 416 mil. Kč lze určit cenu veškerých projektových prací pro budovu [anonymizováno] na částku 9 240 000 Kč. Jedná se o částku za veškeré projektové práce, přičemž projektová dokumentace, o které se vede spor, je jen jednou z částí všech projektových prací. Částku za projektovou dokumentaci je proto třeba dále propočítat z uvedeného dílčího výsledku, tedy z částky za všechny projektové práce. Ze sazebníku UNIKA je proto možné dále užít rozdělení na jednotlivé fáze projektových prací. Projektová dokumentace pro změnu územního rozhodnutí představuje 11 % z celkových projekčních prací, projektová dokumentace pro stavební povolení představuje 25 % a projektová dokumentace pro realizaci stavby 22 %. Celkový poměr projektové dokumentace ze všech projektových prací činí 58 % z částky 9 240 000 Kč, tedy částku 5 359 200 Kč. Částka 5 359 000 Kč je opět dílčí výsledek, neboť se jedná o částku za veškerou projektovou dokumentaci vypočtenou ve vztahu k dostavbě [anonymizováno] B. Z této částky je třeba dále dovodit odměnu za vytvoření té části dokumentace, která se mohla vztahovat k žalobci.

9. K dalšímu postupu lze proto použít srovnání s odměnou žalobce za vytvoření původní projektové dokumentace při stavbě [anonymizováno] haly a první části [anonymizováno] B. Tato odměna činila 4,56 %, tedy zaokrouhleně 5 %, což z částky 5 359 200 Kč činí 267 960 Kč. Částka 267 960 Kč představuje odměnu ve vztahu ke dvěma původním žalobcům. Ve vztahu k jednomu stávajícímu žalobci se proto jedná o částku jedné poloviny, tedy o částku 133 980 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal a v odůvodnění rozsudku uvedl, že postupoval podle výše uvedeného vyjádření žalovaného. Odůvodnění rozsudku soudu je tak zcela zřetelné. Uvedených 5 %, které udávají poměr projektové dokumentace žalobce, představuje část odměny původních dvou žalobců za vytvoření projektové dokumentace vztahující se k původní výstavbě [anonymizováno] haly, [anonymizováno] A a první části [anonymizováno] B, a to s ohledem na skutečnost, že žalobci netvořili sami celou dokumentaci. K poměru 5 % lze dospět na základě výpočtu z daných celkových nákladů na stavbu [anonymizováno] haly v návaznosti na celkové náklady projektové dokumentace za stavbu [anonymizováno] haly a zejména pak z poměru celkové částky za projektovou dokumentaci a částky, kterou za projektovou dokumentaci získali žalobci. Konkrétně činily celkové náklady na stavbu [anonymizováno] haly, [anonymizováno] A a počátku [anonymizováno] B 3 984 854 877,16 Kč, jak vyplývá po přepočtu z částky [tel. číslo] [příjmení] uvedené v čl. l.l (a) Dohody o koordinaci výstavby. [příjmení] připadající na projektovou dokumentaci stavby [anonymizováno] haly, [anonymizováno] A a počátku [anonymizováno] B činila [tel. číslo], 704 Kč, jak lze opět dovodit po přepočtu z částky 8 840 816 [příjmení] uvedené v čl. l.l (a) Dohody o koordinaci výstavby. Jako zásadní pro konečný výpočet je třeba uvést, že původní žalobci obdrželi za vytvoření projektové dokumentace částku ve výši 7 542 229,80 Kč, tedy přesně 4,56 %, zaokrouhleně 5 %, z celkové částky projektové dokumentace za původní stavbu. Uvedená částka 7 542 229,80 Kč vyplývá z ustanovení článku 6.1 ve spojení s přílohou označenou„ Přehled 4" Subdodavatelské smlouvy o poskytování služeb mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a společností [právnická osoba] V článku 6.1 a v příloze je uvedeno, že z celkové odměny za Provedení [ulice] dle smlouvy ve výši 12 790 220 Kč připadá na vyhotovení podrobné projektové a nabídkové dokumentace 59 % z celkové odměny uvedených 12 mil. Kč, tedy částka 7 542 229,80 Kč. Jinak řečeno, žalobci obdrželi zhruba 5 % z částky za projektovou dokumentací původní stavby. Na základě shora uvedeného lze uvést, že odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze je zcela důvodné. Soud v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazu řídil a především jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc právně posoudil. Konkrétně soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že při skutkové složitosti věci a současně na základě uvedených skutkových zjištění má zato, že lze rozhodnout o výši žalobci přiznané částky úvahou soudu. Tuto úvahu soud zřetelně popsal a výslovně odkázal na již provedenou argumentaci účastníků. Konkrétně tedy soud rozhodl, že přizná žalobci částku ve výši 5 % z ceny projektových prací za spornou dostavbu [anonymizováno] B, při které měla být neoprávněně užita dokumentace, kterou žalobce vytvořil již při prvotní stavbě počátku [anonymizováno] B a [anonymizováno] A a [anonymizováno] haly. Při této první výstavbě obdrželi původně dva žalobci částku 5 % z projektových prací a soud proto přiznal žalobci shodně 5 % z částky z projektových prací z [anonymizováno] dostavby [anonymizováno] B. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil.

10. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného poukázal na to, že žalovaný nejprve tvrdil, že k porušení autorských práv žalobce nikdy nedošlo, ohledně nároku na zaplacení odměny za užití autorského díla není žalobce aktivně legitimován a nárok na zaplacení odměny za neoprávněné užití autorského díla je promlčený, aby nyní nárok žalobce již uznal, avšak sporuje jen jeho výši. Tvrdí-li žalovaný, že rozsudek respektuje a nehodlá se proti němu odvolávat, pak ho podle žalobce respektuje jen proto, že soudem přiznaná částka je pro něho komfortní. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobce je povinen předložit základní schéma výpočtu nároku pro to, aby tento nárok mohl být stanoven znaleckým posudkem, pak k ničemu takovému žalobce není povinen, je pouze povinen odůvodnit proč a k čemu důkaz znaleckým posudkem navrhuje. Žalobce setrval na svých námitkách obsažených v odvolání a zdůraznil, že žalovaný se pouze snaží svým vyjádřením napravit chyby výpočtu, kterých se dopustil soud prvního stupně. Žalobce proto zdůraznil, že předmětem jeho nároku je licenční odměna za (neoprávněné) užití spoluautorského díla, jehož je spoluautorem. Z žádného důkazu provedeného soudem prvního stupně v rámci dokazování, nevyplývá, jak velký tvůrčí příspěvek má žalobce na tomto spoluautorství. Soud prvního stupně i žalovaný se zcela nedůvodně přiklonili k tvrzení pana [jméno] (který byl původně též účastníkem tohoto řízení), který tvůrčí činnost obou žalobců na autorském díle od samého počátku sporu bagatelizoval, žalovaný i soud prvního stupně tuto bagatelizaci převzali a došli k závěru, že tvůrčí podíl žalobce na spoluautorském díle je cca 5 %, aniž by to řádně odůvodnili, případně opřeli o relevantní důkazy. Nadále má žalobce za to, že závěr, že základem pro výpočet částky odměny žalobce může být sazebník UNIKA za rok 1997, je nedostatečný a neodůvodněný. Nepravdivé je pak tvrzení žalovaného, že žalobce již v roce 2004 soudu předložil vyjádření s výpočtem ceny projektové dokumentace vnějšího výtvarného řešení objektu prodloužení [anonymizováno] B podle sazebníku UNIKA pro rok 1997. Stejně tak podle žalobce není pravda, že se spor vede pro jednu část projektové dokumentace. [příjmení] se vede pro i) porušení autorských práv při dostavbě [anonymizováno] B na [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] [anonymizováno] [obec] (oceněného několika českými i mezinárodními cenami za architekturu), o čemž bylo soudem již pravomocně rozhodnuto a o ii) zaplacení odměny za neoprávněné užití architektonického díla při dostavbě [anonymizováno] B na tomto [anonymizováno]. Mimochodem, mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobce je pouze jedním ze spoluautorů, kteří předmětné architektonické autorské dílo vytvořili. Dokonce je o tom již soudem pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem č. j. 34 C 117/2001 1088 ze dne 22. 4. 2015. Ve smyslu § 7 ve spojení s § 32 odst. 3 předchozího autorského zákona i dle § 8 současného autorského zákona se žalobce může domáhat nároku na licenční odměnu za všechny spoluautory, a to v rámci zákonné věřitelské solidarity.

11. Podle žalobce je pro spor podstatné zjistit pouze to, zda je předmětné dílo dílem spoluautorským (což je v daném sporu nesporné) a dále postačí zjistit výši licenční odměny za užití díla a porovnat ji s částkou uplatněnou v žalobě. S ohledem na tento postup lze dojít k závěru, že žalovaný ve svých podáních uznává částku 5 359 000 Kč (byť ji nesprávně označuje jako částku za veškerou projektovou dokumentaci k dostavbě [anonymizováno] B), a to jako základ celé licenční odměny za užití spoluautorského architektonického díla při dostavbě [anonymizováno] B na [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] v [obec]. Tvrdí-li žalovaný, že žalobce obdržel za vytvoření původní projektové dokumentace při stavbě [anonymizováno] haly a první části [anonymizováno] B a odměnu ve výši 4,56 % (po zaokrouhlení 5 %) z částky 5 359 200 Kč, což je 267 960 Kč, když tato částka představuje odměnu ve vztahu ke dvěma původním žalobcům a ve vztahu k jednomu stávajícímu žalobci se proto jedná o částku jedné poloviny, tedy o částku 133 980 Kč, pak tento výpočet nevyplývá z žádného důkazu provedeného soudem v řízení. Je jen snahou žalovaného podpořit nesprávný výpočet a právní kvalifikaci aplikovanou ve sporu soudem prvního stupně. Navíc žalobce nebyl účastníkem žádných smluvních vztahů, které vznikly mezi žalovaným, dodavatelem stavby - [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a firmou [právnická osoba], ze kterých by vyplynulo, že žalobce měl obdržet v rámci původní výstavby [anonymizováno], odměnu ve výši 4,56 % z ceny za vytvoření projektové dokumentace.

12. Žalobce shrnul, že celkový rozpočet nákladů dostavby [anonymizováno] B (tj. cca 2/3) uvedený ve stavebním povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova], kterým byla povolena stavba„ 4. výstavba - prodloužení [anonymizováno] B na [anonymizováno] [obec] - [část obce]“, byl 750 000 000 Kč (později deklarovaných 600 000 000 Kč). Dle sdělení žalovaného v rámci tohoto soudního řízení činila investice na dostavbu [anonymizováno] B částku 416 527 854 Kč, se kterou pracuje i dále uvedený výpočet. Vyjde-li žalobce z celkových nákladů přístavby [anonymizováno] B ve výši 416 527 854 Kč, pak výše honoráře bude činit, s přihlédnutím k charakteru a rozsahu stavby při jejím zařazení při horní hranici do IV. kategorie obtížnosti, percentuálně vyjádřeno 7,9 %, což představuje cca 32 905 700 Kč. Tato částka však představuje platbu za poskytnutí komplexních služeb spojených s předprojektovou a projektovou přípravou stavby, s dohledem nad jejím prováděním a s uvedením stavby do provozu a užívání. Jednotlivé výkony se dělí do devíti výkonových fází, a to přípravu zakázky (VF 1), zpracování studie (VF 2), zpracování dokumentace k územnímu řízení (VF 3), zpracování dokumentace ke stavebnímu povolení (VF 4), zpracování dokumentace pro provedení stavby (VF 5), zpracování dokumentace pro výběr dodavatele (VF 6), spolupráci při výběru dodavatele (VF 7), autorský dohled nad souladem prováděné stavby s projektovou dokumentací a provádění nezbytných úprav a doplnění dokumentace (VF 8) a konečně uvedení stavby do provozu a užívání (VF 9). Celkový honorář je členěn podle jednotlivých devíti fází, které se na celkovém honoráři podílejí percentuálním vyjádřeným poměrem (k datu uzavření smlouvy platily tyto poměry VF 1 - 1 % / VF 2 - 10 % / VF 3 - 9 % / VF 4 - 19 % / VF 5 - 24 % / VF 6 - 7 % / VF 7 - 1 % / VF 8 - 28 % / VF 9 - 1 %); vzhledem k předchozí projektové přípravě stavby by bylo možno pominout fázi přípravy zakázky, fázi spolupráce při zadání zakázky dodavateli, v určitém rozsahu omezit fázi studie asi o 1/2 rozsahu, neboť celá vycházela z předchozích projektových fází, a fázi dohledu nad prováděním stavby cca o 1/2 (která příslušela výkonu investorského dozoru), avšak prakticky v celém rozsahu ponechat všechny fáze ostatní. Autorsky se žalobce podílel v předchozích etapách výstavby na všech fázích v plném rozsahu. Autorský podíl na jednotlivých výkonových fázích je pochopitelně (vzhledem k jejich charakteru a zaměření) proměnlivý a různé intenzity, nicméně ve všech fázích se v určitém rozsahu autorskoprávní přínos projevuje. Tak je tomu nejen ve fázích projektových, ale i při provádění stavby; jak české právo stavební, tak obvyklá praxe umožňuje provádět určité změny v navazující projektové přípravě stavby i při provádění stavby samé i po vydání pravomocného stavebního povolení, a to až do ukončení kolaudačního řízení pravomocným rozhodnutím. Podle rozsahu a charakteru těchto změn se buď musí vést samostatné správní řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením, nebo je možno tyto změny po konzultaci se stavebním úřadem sloučit až s řízením kolaudačním. V každém případě je zásah do dokumentace podmíněn tím, že jej provádí autor sám, popřípadě že jej provádí jiná osoba s autorovým svolením. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se tak žalovaný obohatil, v celkové percentuálně vyjádřené výši honoráře 100 % - 21 % = 79 %, což činí vyjádřeno penězi, o částku ve výši 25 995 503 Kč. Tato částka představuje odměnu, kterou by jinak platil spoluautorům architektonického díla za jeho užití - rozmnožení stavbou při dostavbě [anonymizováno] B dle výkonových standardů [obec] komory architektů.

13. Pro zajímavost podle žalobce stojí opět zmínit závěry soudního znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] učiněné v kauze Justičního paláce v Brně, ve které bylo předmětem sporu též určení odměny za neoprávněné užití architektonického díla. Tento znalec ohledně tohoto znaleckého úkolu dospěl k závěru, že tato odměna při investičních nákladech ve výši 800 000 000 Kč činila cca 7 000 000 Kč, tehdy soud prvního stupně přiznal architektům [příjmení] a [příjmení], jejichž autorská práva byla porušena, 7 000 000 Kč za neoprávněné užití jejich autorského díla. Účastníci tohoto sporu se pak však dohodli smírně a učinili kompromisní řešení sporu. V rámci analogie lze v posuzovaném případě konstatovat, že při investičních nákladech ve výši 600 000 000 Kč na prodloužení [anonymizováno] B na [anonymizováno] [obec] - [část obce], je nárokovaných 5 000 000 Kč za licenční honorář zcela přiměřené, když žalobce mohl nárokovat i mnohem vyšší částku.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, doplnil přitom dokazování znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je (až na drobnou výjimku) důvodné.

15. ředně je třeba připomenout, že již ve svém rozsudku ze dne 11. 10. 2016, č. j. 5 Co 114/2015-1118, uvedl odvolací soud, že v řízení bylo prokázáno, že dílo, jehož je žalobce spoluautorem (návrh řešení rozšíření [anonymizována dvě slova] pod názvem„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] včetně celého [anonymizováno] A i B“), vytvořené na počátku roku 1994, je dílem ve smyslu § 2 odst. 1 AZ. Žalobci v souladu s § 12 AZ vzniklo právo na ochranu jeho autorství, zejména na nedotknutelnost díla a jeho užívání způsobem nesnižujícím hodnotu díla (práva osobnostní), dále právo s dílem nakládat, zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití (práva majetková). Pro případ porušení autorského práva pak tehdy platný zákon přiznával autorovi nároky příkladmo vyjmenované v § 32 odst. 1 AZ, kterých se každý ze spoluautorů mohl domáhat samostatně (srov. § 32 odst. 3 AZ). Rovněž bylo v řízení bezpečně prokázáno, že žalovaný do autorských práv žalobce neoprávněně zasáhl, a to rozmnoženinou díla při realizaci dostavby [anonymizováno] B podle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [XY 2000], které nabylo právní moci dne [XY 2000], aniž k tomu měl souhlas žalobce. Došlo tím k zásahu jak do osobnostního práva žalobce na nedotknutelnost jeho díla, tak do majetkového práva žalobce rozhodnout o uveřejnění díla a udělit souhlas s jeho užitím. Protože skutkový stav nedoznal změn, není důvodu na těchto závěrech cokoli měnit.

16. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je nyní zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud zamítl žalobu o zaplacení 4 866 020 Kč s příslušenstvím, když z celkově uplatněného nároku na zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím žalobci přiznal toliko 133 980 Kč s příslušenstvím, kdy dovodil (resp. byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu), že žalobce je aktivně legitimován k vymáhání tohoto nároku, kvalifikovaného jako na nárok zaplacení odměny za užití díla, nárok není promlčen, při novém posuzování oprávněnosti požadavku na poskytnutí autorské odměny však dovodil, že žaloba je důvodná jen v rozsahu částky odpovídající 5 % celkové ceny projektových prací, přičemž výši nároku stanovil vlastní úvahou postupem podle § 136 o. s. ř. s odkazem na ceník UNIKA 1997.

17. Shodně s názorem žalobce má odvolací soud za to, že pro postup podle § 136 o. s. ř. nebyl důvod, když zde existuje dostatek podkladů pro stanovení výše nároku, byť za pomoci odborného (znaleckého) posouzení. Postup podle § 136 o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud výši nároků lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec. Pokud soud prvního stupně aplikaci § 136 o. s. ř. odůvodnil tím, že„ výši obvyklé odměny nebylo možné stanovit znalecky, neboť jde o mimořádnou situaci, která se v podstatě nedá opakovat“, pak měl zřejmě na mysli, že výši nároku nelze zjistit vůbec. Takový závěr ale nemůže obstát jen s ohledem na výjimečnost stavby [anonymizováno] a případnou obtížnost hledání srovnatelných případů pro určení obvyklé výše odměny. Stejně tak s ohledem na výši žalobou uplatněného nároku nelze uvažovat ani o tom, že by zjišťování výše nároku bylo spojeno s nepřiměřenými náklady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 501/2010). Proto odvolací soud usnesením ze dne 11. 5. 2020, č. j. 5 Co 80/2018-1219, ustanovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], znalcem z oboru projektování a stavebnictví, specializace pozemní stavby, architektura, posuzování autorství projektů architektonických děl, a uložil mu, aby stanovil obvyklou výši odměny za užití architektonického díla„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována čtyři slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“ spoluautorů ing. arch. [jméno] [příjmení] a akad. arch. [jméno] [příjmení] při realizaci dostavby [anonymizováno] B [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] v [obec] podle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] čj. [číslo] ze dne [datum].

18. Vzhledem k výhradám účastníků k posudku znalce ze dne [datum], zn. [anonymizována dvě slova] IX [číslo], resp. jeho aktualizované verze zn. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] (up), uložil odvolací soud usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. 5 Co 80/2018-1322, znalci, aby znalecký posudek doplnil konkrétně tak, aby uvedl: 1) v části posudku týkající se výpočtu objemu obestavěného prostoru: - jaké hodnoty (šířka, výška, délka) použil při výpočtu objemu nadzemní části a jaké hodnoty použil při výpočtu objemu základů fáze 2 [anonymizováno] B, - zda do objemu nadzemní části zahrnul pevné můstky, jaký jejich počet a jaké údaje použil ke zjištění jejich objemu, - proč a jakým způsobem zohlednil výpočet základů v případě, kdy základem stavby jsou tzv. piloty, nikoli souvislé základové pasy a podle jaké metodiky při výpočtu objemu základů vycházel, - upřesnil celkovou velikost obestavěného prostoru fáze 2 [anonymizováno] B, - specifikoval, z jakých listin, vztahujících se k dílu„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“, při výpočtu objemu obestavěného prostoru vycházel, 2) v části posudku týkající se určení ceny projektových prací: - zda v návaznosti na zjištěnou velikost obestavěného prostoru fáze 2 [anonymizováno] B lze pracovat s jím původně uvedenou procentuální sazbou za projekční dílo ve výši 8 % a zda trvá i na dalších jím původně uváděných položkách (index 1,0 v modelové nápodobě tržního prostředí, index 0,98 pro odečet fáze příprava podkladů pro výběr dodavatele, odpočet 39 % za výkonové fáze příprava, návrh, dokumentace k územnímu řízení a dokumentace pro povolení stavby).

19. Přes doplnění znaleckého posudku a výslech znalce se nepodařilo odstranit nedostatek spočívající v určení hodnoty objemu obestavěného prostoru. Účastníci řízení se nicméně shodli na tom, že metodika, použitá znalcem pro určení výše obvyklé odměny, která činí 13 % z obvyklé ceny projektových prací, určené jako 8 % ze součinu velikosti obestavěného prostoru a„ kubíkové“ ceny ve výši 7 350 Kč/m3, při použití indexace ve výši 1, přičemž nelze odečítat výkonové fáze, když žádné z nich se spoluautoři díla neúčastnili, je správná. Akceptací znalcem stanovené metodiky ocenění se podle názoru odvolacího soudu staly obsolentními námitky žalovaného, které vznesl k osobě znalce stran jeho odbornosti (srov. a contrario závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 170/2011). Jedinou spornou (odbornou) otázkou mezi účastníky tak zůstala velikost obestavěného prostoru dostavby [anonymizováno] B. Tuto spornou otázku účastníci řízení posléze učinili nespornou a shodli se na tom, že je třeba vycházet z hodnoty 65 938,2 m3. Byť tedy nelze při určení výše obvyklé odměny vycházet ze závěru znaleckého posudku (v něm stanovené její výše), prostým matematickým výpočtem (dosazením účastníky odsouhlasené hodnoty obestavěného prostoru do metodiky výpočtu stanovené znalcem) odvolací soud zjistil, že obvyklá odměna za užití díla činí 5 040 316, 008 Kč. S přihlédnutím k tomu, že aktivně legitimováni k domáhání se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před jeho ohrožením nebo porušením, tedy i k vymáhání celé odměny za užití díla jsou ve smyslu § 8 AZ i jednotliví spoluautoři díla samostatně, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na zaplacení odměny za užití díla tak je důvodný, důvodný je i požadavek na zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení s tím ovšem, že pokud žalobce uplatnil nárok od podání žaloby ([XY 2001]), pak je s ohledem na absenci jiné výzvy k plnění nutno takovou výzvu spojovat až s doručením žaloby žalovanému (k čemuž došlo [XY 2002]) a prvním dnem prodlení žalovaného se splněním dluhu tak je [XY 2002]. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. pouze v rozsahu zamítnutí nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 4 866 020 Kč od [XY 2001] do [XY 2002], jinak ho podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně (včetně předchozích řízení odvolacích a dovolacích) a jejich náhradu (s přihlédnutím ke změnám vyhl. č. 177/1996 Sb., k nimž došlo v průběhu řízení) ve výši 1 566 906,35 Kč, sestávající z odměny za 17 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [XY 2002], účast na jednání soudu dne [XY 2004], [XY 2004] – trvající déle než 2 hodiny, vyjádření ze dne [XY 2004], účast na místním ohledání dne [datum] – trvající déle než 2 hodiny, vyjádření ze dne [XY 2005], účast na jednání soudu dne [XY 2005] – trvající déle než 4 hodiny, vyjádření ze dne [XY 2005], účast na jednání soudu dne [XY 2005] – trvající déle než 2 hodiny, vyjádření ze dne [XY 2005], [XY 2006]) snížené o 20 % podle § 12 advokátního tarifu (úkony učiněné při zastupování dvou žalobců) po 14 200 Kč, z odměny za 11,5 úkonů právní služby (vyjádření ze dne [XY 2006], účast na jednání soudu dne [XY 2006] – trvající déle než 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [XY 2008], vyjádření ze dne [XY 2009], [XY 2010], účast na jednání soudu dne [XY 2010] – trvající déle než 2 hodiny, vyjádření ze dne [XY 2010], účast na jednání soudu dne [XY 2010], [XY 2010] – na němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) snížené o 20 % po 22 640 Kč, z odměny za 13 úkonů právní služby (odvolání, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [XY 2012], dovolání, vyjádření ze dne [XY 2014], [XY 2015], účast na jednání soudu dne [datum], odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [XY 2016], vyjádření k dovolání, vyjádření ze dne [XY 2018], [XY 2018], účast na jednání soudu dne [datum]) po 28 300 Kč, 17 režijních náhrad po 75 Kč a 25 režijních náhrad po 300 Kč, vše se zvýšením o 21% DPH, a náhrady zaplacených soudních poplatků za žalobu ve výši 247 000 Kč, za odvolání ve výši 247 000 Kč a za dovolání ve výši 10 000 Kč, přiznal v řízení úspěšnějšímu žalobci (jehož neúspěch spočíval pouze v nepatrné části příslušenství pohledávky).

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnějšímu žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 509 652 Kč, sestávající z odměny za 15 úkonů právní služby (odvolání, vyjádření ze dne [XY 2020], účast na jednání odvolacího soudu dne [XY 2020], vyjádření ze dne [XY 2020], [XY 2021], [XY 2021], [XY 2021], účast na jednání odvolacího soudu dne [XY 2021], [XY 2021], vyjádření ze dne [XY 2021], [XY 2022], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření ze dne [XY 2022], [XY 2023], účast na jednání odvolacího soudu dne [XY 2023]) po 27 780 Kč, 15 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21% DPH. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.

23. O nákladech státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě uložil neúspěšnému žalovanému. Tyto náklady jsou představovány znalečným znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně. Protože odvolacím soudem ustanovený znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyúčtování znalečného nepředložil spolu se znaleckým posudkem, ale ani přes dodatečnou výzvu odvolacího soudu, nemohl odvolací soud o znalečném rozhodnout a státu tak náklady v souvislosti s podáním znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nevznikly.

Poučení