5 To 17/2013

Rubrum

Padělání a pozměňování peněz Je-li zvlášť závažný zločin padělání a pozměnění peněz dle § 233 odst. 1, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, případně dle § 233 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, spáchán prostřednictvím cenného papíru, jemuž je poskytována ochrana ve smyslu § 238 tr. zákoníku, je třeba při řešení otázky, zda byl jednáním pachatele naplněn zákonný znak „ve velkém rozsahu“, přihlížet nejen k počtu padělaných či pozměněných cenných papírů, či k tomu, zda šlo o déletrvající nebo soustavnou činnost, ale též k výši částky, která je na cenném papíru uvedena. Pokud tato částka výrazně přesahuje hranici škody velkého rozsahu stanovenou v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, není vyloučeno, byť pachatel padělal menší počet cenných papírů (či dokonce jen jeden takový cenný papír), jednání pachatele podřadit pod ustanovení § 233 odst. 1, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, případně § 233 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Čapky a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Petra Andrese odvolání obžalované

I. Š. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.12.2012, č.j. 45 T 2/2011-1169, a rozhodl t a k t o:

Odůvodnění

I. Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce z r u š u j e v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o: obžalovaná I. Š., OSVČ, j e v i n n a , ž e I. vědoma si toho, že dvě blankosměnky vlastní bez protestu, opatřené v kolonce výstavce iniciály a pravým podpisem výstavce M. H., které v souladu s písemnou dohodou uzavřenou dne 22.3.2007 mezi M. H. a R. K. měly sloužit k zajištění zcela jiného obchodního případu, a to kupní smlouvy uzavřené dne 11.1.2008 mezi prodávajícími M. H. a I. Š. a kupujícím R. K., ve věci prodeje pozemků – parcely číslo 2957/6 a parcely číslo 2957/8, obojí v katastrálním území Moravská Ostrava, obec Ostrava, 1) přesto poté, kdy blankosměnky byly R. K. vráceny, dne 10.6.2008 v dopoledních hodinách ve své kanceláři v O. – P. na ulici Š. č. 2/413, v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, neoprávněně dopsala do jedné blankosměnky, která již nesla podpis výstavce M. H., pomocí psacího stroje další nezbytné záležitosti, a to údaje o datu a místě vystavení směnky „10. června 2008 v O.“, místu, kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „8.750.000,- Kč, slovy „osmmilionůsedmsetpadesáttisíckorun“, jméno komu má být placeno „I. Š.“ s lhůtou splatnosti „10. června 2009“ a následně dne 4.8.2009, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku jako pravou a platnou v podobě fotokopie předložila Krajskému soudu v Ostravě jako důkaz společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 8.750.000,- s 6% úrokem ode dne 11. června 2009 do zaplacení s tím, že žalobce na výzvu soudu předloží originál předmětné směnky, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 31.8.2009 vydal pod č.j. 27 Cm 293/2009 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. H. zaplatit žalobci I. Š. částku 8.750.000,- Kč s postižnými právy ze směnky, proti čemuž žalovaný M. H. podal dne 10.9.2009 písemné námitky a toto řízení je v současné době přerušeno, 2) přesto poté, kdy blankosměnky byly R. K. vráceny, dne 10.6.2008 ve večerních hodinách v místě bydliště K. č. 1905/44, S. O., v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, neoprávněně, aniž by jí M. H. udělil právo předmětnou blankosměnku doplnit, do druhé blankosměnky, která již nesla podpis výstavce M. H., dopsala pomocí psacího stroje další nezbytné náležitosti, a to údaje o datu a místu vystavení směnky „10. června 2008 v O.“, místu, kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „10.500.000,- Kč“, slovy „desetmilionůpětsettisíckorun“, jméno, komu má být placeno „I. Š.“ se lhůtou splatnosti „10. června 2010“ a následně dne 15.7.2010, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku jako pravou a platnou v podobě fotokopie předložila Krajskému soudu v Ostravě jako důkaz společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 10.500.000,- Kč s 6% úrokem ode dne 11. června 2010 do zaplacení s tím, že žalobce na výzvu soudu předloží originál předmětné směnky, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 30.8.2010 vydal pod č.j. 17 Cm 229/2010 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. H. zaplatit žalobci I. Š. částku 10.500.000,- Kč s postižnými právy ze směnky a toto řízení je v současné době přerušeno, II. vědoma si toho, že blankosměnka vlastní bez protestu, opatřená v kolonce výstavce jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem občanského průkazu a pravým podpisem výstavce M. Č., která v souladu s písemnou smlouvou o půjčce uzavřenou dne 28.6.2007 mezi M. H. a M. Č. měla sloužit společně s druhou shodně vyplněnou blankosměnkou podepsanou M. Č. a dvěma dalšími blankosměnkami s uvedením společnosti S., s.r.o., jako výstavce a opatřené podpisy M. Č., k zajištění zcela jiného obchodního případu, a to finanční půjčky v celkové výši 1.300.000,- Kč poskytnuté M. H. M. Č. jako jednateli společnosti S., s.r.o., na financování developerského projektu v obci Ž., v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, poté, kdy se blíže nezjištěným způsobem a za blíže neobjasněných okolností zmocnila blankosměnky vlastní, která byla v kolonce výstavce opatřená jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem občanského průkazu a vlastnoručním podpisem M. Č., dne 19.6.2008 neoprávněně, aniž by jí M. Č. udělil právo předmětnou blankosměnku doplnit, do této, která již nesla podpis výstavce M. Č., strojem dopsala další nezbytné náležitosti, a to údaj o datu a místu vystavení směnky „19. června 2008 v O.“, místu kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „1.100.000,- Kč, slovy „jedenmiliónstotisíckorunčeských“, jméno komu má být placeno „I. Š.“ se lhůtou splatnosti „1. února 2010“ a následně dne 8.3.2010, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku v prvopisu předložila jako důkaz Krajskému soudu v Ostravě společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 1.100.000,- Kč s 6% úrokem ode dne 2. února 2010 do zaplacení, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 24.3.2010 vydal pod č.j. 3 Cm 75/2010 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. Č. zaplatit žalobci I. Š. částku 1.100.000,- Kč s postižnými právy ze směnky, proti čemuž žalovaný M. Č. podal dne 2.4.2010 písemné námitky a toto řízení je v současné době přerušeno, t e d y ad I. – 1), 2), II. padělala platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý a spáchala takový čin ve velkém rozsahu, t í m s p á c h a l a ad I. – 1), 2), II. zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku, a o d s u z u j e s e podle § 234 odst. 5 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků. Podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku se obžalovaná pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.

Poučení

O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.12.2012, č.j. 45 T 2/2011-1169, byla obžalovaná I. Š. uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr.zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně měl dopustit tím, že I. vědoma si toho, že dvě blankosměnky vlastní bez protestu, opatřené bez protestu, opatřené v kolonce výstavce iniciály a pravým podpisem výstavce M. H., které v souladu s písemnou dohodou uzavřenou dne 22.3.2007 mezi M. H. a R. K. měly sloužit k zajištění zcela jiného obchodního případu, a to kupní smlouvy uzavřené dne 11.1.2008 mezi prodávajícími M. H. a I. Š. a kupujícím R. K., ve věci prodeje pozemků – parcely číslo 2957/6 a parcely číslo 2957/8, obojí v katastrálním území Moravská Ostrava, obec Ostrava, 1) přesto poté, kdy blankosměnky byly R. K. vráceny, dne 10.6.2008 v dopoledních hodinách ve své kanceláři v O. – P. na ulici Š. č. 2/413, v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, neoprávněně dopsala do jedné blankosměnky, která již nesla podpis výstavce M. H., pomocí psacího stroje další nezbytné záležitosti, a to údaje o datu a místě vystavení směnky „10. června 2008 v O.“, místu, kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „8.750.000,- Kč, slovy „osmmilionůsedmsetpadesáttisíckorun“, jméno komu má být placeno „I. Š.“ s lhůtou splatnosti „10. června 2009“ a následně dne 4.8.2009, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku jako pravou a platnou v podobě fotokopie předložila Krajskému soudu v Ostravě jako důkaz společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 8.750.000,- s 6% úrokem ode dne 11. června 2009 do zaplacení s tím, že žalobce na výzvu soudu předloží originál předmětné směnky, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 31.8.2009 vydal pod č.j. 27 Cm 293/2009 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. H. zaplatit žalobci I. Š. částku 8.750.000,- Kč s postižnými právy ze směnky, proti čemuž žalovaný M. H. podal dne 10.9.2009 písemné námitky a toto řízení je v současné době přerušeno, 2) přesto poté, kdy blankosměnky byly R. K. vráceny, dne 10.6.2008 ve večerních hodinách v místě bydliště K. č. 1905/44, S. O., v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, neoprávněně, aniž by jí M. H. udělil právo předmětnou blankosměnku doplnit, do druhé blankosměnky, která již nesla podpis výstavce M. H., dopsala pomocí psacího stroje další nezbytné náležitosti, a to údaje o datu a místu vystavení směnky „10. června 2008 v O.“, místu, kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „10.500.000,- Kč“, slovy „desetmilionůpětsettisíckorun“, jméno, komu má být placeno „I. Š.“ se lhůtou splatnosti „10. června 2010“ a následně dne 15.7.2010, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku jako pravou a platnou v podobě fotokopie předložila Krajskému soudu v Ostravě jako důkaz společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 10.500.000,- Kč s 6% úrokem ode dne 11. června 2010 do zaplacení s tím, že žalobce na výzvu soudu předloží originál předmětné směnky, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 30.8.2010 vydal pod č.j. 17 Cm 229/2010 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. H. zaplatit žalobci I. Š. částku 10.500.000,- Kč s postižnými právy ze směnky a toto řízení je v současné době přerušeno, II. vědoma si toho, že blanskosměnka vlastní bez protestu, opatřená v kolonce výstavce jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem občanského průkazu a prvým podpisem výstavce M. Č., která v souladu s písemnou smlouvou o půjčce uzavřenou dne 28.6.2007 mezi M. H. a M. Č. měla sloužit společně s druhou shodně vyplněnou blankosměnkou podepsanou M. Č. a dvěma dalšími blanksoměnkami s uvedením společnosti S., s.r.o., jako výstavce a opatřené podpisy M. Č., k zajištění zcela jiného obchodního případu, a to finanční půjčky v celkové výši 1.300.000,- Kč poskytnuté M. H. M. Č. jako jednateli společnosti S., s.r.o., na financování developerského projektu v obci Ž., v úmyslu padělaný platební prostředek použít jako pravý a platný, poté, kdy se blíže nezjištěným způsobem a za blíže neobjasněných okolností zmocnila blankosměnky vlastní, která byla v kolonce výstavce opatřená jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem občanského průkazu a vlastnoručním podpisem M. Č., dne 19.6.2008 neoprávněně, aniž by jí M. Č. udělil právo předmětnou blankosměnku doplnit, do této, která již nesla podpis výstavce M. Č., strojem dopsala další nezbytné náležitosti, a to údaj o datu a místu vystavení směnky „19. června 2008 v O.“, místu kde má být placeno „v O. – P., Š. 2/413“, směnečnou sumu „1.100.000,- Kč, slovy „jedenmiliónstotisíckorunčeských“, jméno komu má být placeno „I. Š.“ se lhůtou splatnosti „1. února 2010“ a následně dne 8.3.2010, po uplynutí lhůty splatnosti, tuto směnku v prvopisu předložila jako důkaz Krajskému soudu v Ostravě společně s žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu k zaplacení směnečné sumy 1.100.000,- Kč s 6% úrokem ode dne 2. února 2010 do zaplacení, na základě čehož Krajský soud v Ostravě dne 24.3.2010 vydal pod č.j. 3 Cm 75/2010 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému M. Č. zaplatit žalobci I. Š. částku 1.100.000,- Kč s postižnými právy ze směnky, proti čemuž žalovaný M. Č. podal dne 2.4.2010 písemné námitky a toto řízení je v současné době přerušeno. Za to byla podle § 234 odst. 3 tr.zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr.zákoníku a § 82 odst. 1 tr.zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti roků. Proti tomuto rozsudku se odvolali obžalovaná I. Š. a státní zástupce. Obžalovaná I. Š. odvolání zaměřila proti výrokům o vině a trestu napadeného rozsudku. Tvrdí, že se trestné činnosti nedopustila a provedeným dokazováním nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Má za to, že v této trestní věci jsou splněny podmínky pro postup podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr.ř. Odvoláním se domáhá zproštění obžaloby, protože nebylo prokázáno, že by se staly skutky, pro které je stíhána, popř. vrácení věci soudu prvního stupně nebo státnímu zástupci. Podle jejího názoru soud prvního stupně nerespektoval základní zásady trestního řízení. Soud se nezabýval její obhajobou a neprovedl všechny navržené důkazy. Podotkla, že slyšení svědci jsou buď ve stálém spojení se svědkem H. z titulu pracovněprávních, obchodních nebo osobních vztahů, příp. se jedná o osoby, které pro něj v minulosti pracovaly a vzhledem k jejich nadstandardním osobním vztahům a osobnímu zájmu jí chtěly co nejvíce ublížit. Tento vztah svědků k poškozenému H. soud zcela opomenul, a proto ho v podaném odvolání blíže konkretizovala. Stejně tak v odůvodnění rozsudku chybí, jakým způsobem se soud vypořádal se vzájemnými vazbami těchto svědků. Blíže rozvedla i vzájemné vztahy s poškozeným H., který se počátkem února 2010 dozvěděl, že není biologickým otcem jejich dcery S. K tomuto datu se váže počátek trestního oznámení, když do té doby bylo uplatněno několik jiných verzí jako obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu. Soud rovněž pochybil, pokud si nepřipojil spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 70 T 129/2011, a k tomuto spisu připojenou e-mailovou korespondenci, z níž mohl zjistit jednak vývoj trestního oznámení a jednak podíl konkrétních osob na jeho obsahu a úpravách. Tímto postupem soudu bylo zkráceno její právo na obhajobu, a tudíž i právo na spravedlivý proces. K jinému obchodnímu případu, k jehož zajištění měly sloužit dvě blankosměnky vystavené M. H., je prezentována dohoda mezi M. H. a R. K. ze dne 22.3.2007, týkající se prodeje pozemků, avšak předmětné pozemky měla ve vlastnictví s M. H. ona. Lze si jen těžko představit, že by kupující souhlasil se složením částky 2 mil. Kč na účet jednoho ze spoluvlastníků pozemků, aniž by předem znal stanovisko druhého spoluvlastníka. Zarážející je i předložení dohody soudu v kopii bez ověřených podpisů a zcela neprůhledný způsob nabytí částky 2 mil. Kč R. K. Pokud by byl předložen originál dohody ze dne 22.3.2007, pak by zřejmě bylo možno znaleckým zkoumáním zjistit stáří listiny. V tomto směru poukázala na rozpory ve výpovědích svědků K., JUDr. Z. a G. Tvrdí, že obchodní případ, ke kterému se má vázat jen v kopii předložená dohoda ze dne 22.6.2007 mezi poškozeným H. a svědkem K., je smyšlený a nezakládá se na pravdivých skutečnostech. To je zřejmé i z rozporných výpovědí poškozeného H. a z jeho námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Soud se rovněž mýlí, když uvádí, že na směnkách uvedené částky 8.750.000,- Kč a 10.500.000,- Kč nejsou z její strany podloženy. Částky 4.750.000,- Kč a 4.000.000,- Kč prokazatelně půjčovala poškozenému H. na koupi hotelu banka. Zpochybnila tvrzení poškozeného a výpovědi svědků P., G. a S. a stejně tak i svůj podpis na potvrzení o předávání částky 4.000.000,- Kč ze dne 6.6.2008 a kopii záznamů z kalendáře svědkyně G. Rukou psané poznámky na č.l. 963 spisu obsahují návrh na zápočet jejich pohledávek vůči poškozenému H. v částce 10.500.000,- Kč. I v bodě II. rozsudku popírá, že by se vytýkaného jednání dopustila. Soudu byla opět předložena smlouva o půjčce v kopii a bez ověřených podpisů smluvních stran. Tvrdí, že se jedná o smlouvu o půjčce v té době neexistentní, zcela účelově vytvořenou za účelem poškození její osoby. Soudu vytkla, že zamítl její návrh na doplnění dokazování daňovými přiznáními společnosti S., s.r.o., když tvrzená existence půjčky v roce 2008, jakož i tvrzené postupné splacení v roce 2009, by se nutně musely promítnout do daňového přiznání této společnosti v letech 2008 a 2009 a zamítl i její návrh na dokazování již zmiňovanou e-mailovou korespondencí, z níž vyplývá, že poškozený Č. do dne doručení směnečného platebního rozkazu neměl ani nepojal žádné podezření v souvislosti se zneužitím blankosměnky. Soud se nezabýval ani autorstvím obou předmětných smluv o půjčkách. Podrobně rozvedla rozpory ve výpovědích svědků H. a Č. a poukázala i na skutečnost, že směnečné formuláře daného typu začal svědek H. ve firmě používat až v roce 2008 a přitom měly být směnky vypsány již v roce 2007. Nadále tvrdí, že půjčku 1.100.000,- Kč dne 19.6.2008 poskytla Č. ze svých prostředků, což potvrzuje i svědkyně P. Soud se nevypořádal ani s její obhajobou, kdy k tvrzené transakci poškozeného H. a svědka K. uvedla, že v té době potřeboval poškozený H. na krytí svých podnikatelských aktivit větší finanční částku a není tak vyloučeno, že částka 2 mil. Kč sloužila jako půjčka poškozenému H. právě na krytí jeho podnikatelských aktivit a ve vztahu k projednávané věci byla tato skutečnost jen využita. Je přesvědčena, že bez hlubší analýzy finanční situace poškozeného H. v předmětném období nelze bez dalšího učinit závěr o její vině. V další části svého odvolání obsáhle poukázala na rozpory v odůvodnění napadeného rozsudku a protokolech o hlavních líčeních. Zdůraznila, že v daném případě se jednalo o předem připravené a vykonstruované obvinění, na němž se podílela většina osob vystupujících jako svědci v tomto řízení. Opětovně soudu vytkla neprovedení dokazování zajištěnou e-mailovou korespondencí, účetnictvím a daňovými přiznáními společnosti S., s.r.o., za roky 2007-2009, spisem vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 3 Cm 37/2010, výpisy z účtu H. za období leden – duben 2007, trestními oznámeními, spisem Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp.zn. 3 T 199/2010 a výslechem svědka M. W. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, protože v něm soud nevyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Odůvodnění rozsudku neobsahuje náležité shrnutí skutkových zjištění ani rozbor a hodnocení důkazů. Soud toliko interpretuje její výpovědi a výpovědi svědků včetně výčtu důkazů listinných, avšak naprosto opomíjí požadavky kladené na odůvodnění rozsudku obsažené v ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. Odvoláním se domáhá zrušení napadeného rozsudku a zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr.ř., příp. vrácení věci soudu prvního stupně nebo státnímu zástupci k došetření. V dalším podání, adresovaném Vrchnímu soudu v Olomouci, navrhla v odvolacím řízení doplnit dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 70 T 129/2011, a k němu připojenou e-mailovou korespondencí, daňovými přiznáními společnosti S., s.r.o., za roky 2007, 2008 a 2009, výpisem z účtu poškozeného H. za období, kdy mělo dle jeho tvrzení dojít k obchodnímu případu s K., tedy za měsíce leden – duben 2007, směnkami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 3 Cm 37/2010, a tyto z hlediska grafického stylu jejich provedení zkonfrontovat s tvrzením poškozeného H., předložením originálů listin, o které opírají svá svědecká tvrzení poškozený M. H. a M. Č. a svědci R. K., D. M., dříve S., a J. G., výslechem svědka Mgr. R. K. k vysvětlení obsahu zajištěné e-mailové komunikace ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 70 T 129/2011. V dalším odkázala na obsah svého odvolání, ze kterého vyplývají i další návrhy na doplnění dokazování, kdy konkrétní návrhy jsou také předmětem samostatných podání orgánům činným v trestním řízení v každém jeho stadiu. Namítla, že orgány přípravného řízení trestního a také Krajský soud v Ostravě se spokojily toliko s kopiemi listin, které byly předkládány jednotlivými poškozenými a některými svědky, aniž by tito byli konfrontováni s otázkou, proč nepředkládají příslušnou listinu v originále, event. z čeho, kdy a z jakého důvodu si vytvořili kopii. V tomto směru poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 4 Tz 93/2007, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 5 Tz 63/2001 a 5 Tz 75/2001. V tomto konkrétním případě se jedná o listiny, které mají dokumentovat existenci tvrzených jiných obchodních případů, a to písemná dohoda ze dne 22.3.2007 mezi M. H. a R. K., smlouvy o půjčce ze dnů 28.6.2007 a 17.7.2008 mezi M. H. a M. Č. včetně prohlášení o splacení dluhů ze dne 26.8.2009 mezi těmito subjekty. K těmto listinám lze přiřadit svědkyní M., dříve S., opět v kopii předložený list papíru, na němž je zřejmě její rukou napsáno, že jí dne 6.6.2008 předala částku ve výši 4 mil. Kč a kopii denních záznamů (kalendář) předloženou svědkyní G. Podle zásady bezprostřednosti řízení, je-li k dispozici originál této listiny, je třeba provést důkaz tímto originálem. U listiny je třeba zkoumat nejen její obsah, ale i její pravost. V projednávané věci jsou ve spisu žurnalizovány všechny shora uvedené listiny pouze v neověřených kopiích. Přitom se zejména jedná o listiny, které mají dokládat existenci jiných obchodních případů a současně mají prokazovat také jejich časový průběh. Předložením těchto listin v kopiích bylo zabráněno zkoumání jejich pravosti, tedy zda listina byla vydána či sepsána tím, kdo je na ní uveden jako její autor, její neporušitelnost, tedy zda je v původním stavu či podobě, její stáří atd. Podle jejího názoru důkazní břemeno nese státní zástupce, a pokud podanou obžalobu staví také na listinných důkazech, pak je jeho povinností opatřit je v podobě, která nebude vzbuzovat žádné pochybnosti o jejich obsahu. V tomto směru je tedy možno zvažovat zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Ve vyjádření k odvolání státního zástupce zdůraznila, že tvrzené skutky se nestaly a ani v opačném případě by na její jednání nemohla být použita kvalifikovaná skutková podstata žalovaného trestného činu podle odst. 5 příslušného zákonného ustanovení. V průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem obžalovaná I. Š. na podaném odvolání, návrzích na doplnění dokazování a konečném návrhu setrvala. Státní zástupce podal odvolání proti napadenému rozsudku, a to do výroků o vině a trestu v neprospěch obžalované I. Š. Soudu prvního stupně vytkl, že své rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení skutku, který právně nekvalifikoval podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 tr.zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr.zákoníku. Klíčovou otázkou je dle jeho názoru výklad a aplikace znaku ve velkém rozsahu. Jedná se o znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, který je nutno vykládat v daném případě v úzké vazbě na ustanovení § 138 tr.zákoníku, podle kterého tam, kde lze rozsah a obsah pojmu „velký rozsah“ v konkrétním případě vyjádřit v penězích, je možno se obdobně řídit hledisky uvedenými v § 138 odst. 1 tr.zákoníku. Směnku je třeba považovat za cenný papír s povahou platebního prostředku, jehož významnou funkcí je funkce uhrazovací. Nelze však na ni uplatňovat stejná měřítka jako na peníze. Zatímco peníze jsou vydávány v nominálních hodnotách stanovených v právních předpisech, v případě směnky je výše směnečné sumy neomezená. Pomocí peněz lze uhrazovat statky přímo, kdežto pomocí směnky při jejím předložení v době splatnosti lze získat pouze finanční prostředky ve formě peněz. Pokud při předložení směnky její výstavce odmítne finanční prostředky vyplatit, je nutné uplatňovat plnění ze směnky u soudu. Proto nelze předpokládat, že pachatel bude padělat desítky nebo stovky směnek nízké nominální hodnoty, s jejíž uplatněním by měl bezesporu problémy, ale naopak se bude zabývat paděláním směnek v co nejmenším počtu kusů, avšak s co nejvyšší možnou nominální hodnotou. Skutečnost, že v případě obžalované I. Š. se jednalo o tři směnky se směnečnými sumami 8.750.000,- Kč, 10.500.000,- Kč a 1.100.000,- Kč, nemůže vést k závěru, že tato trestná činnost je méně společensky škodlivá. V rámci těchto úvah se nelze ztotožnit s kritérii pro posuzování znaku velkého rozsahu u § 234 odst. 5 tr.zákoníku pro nepřiléhavost ve vztahu k padělání směnek. Při posouzení naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle § 234 tr.zákoníku by se nemělo vycházet z množství padělaných směnek, nýbrž z hodnoty padělaných směnek s tím, že základním vodítkem jsou částky uvedené v § 138 odst. 1 tr.zákoníku. V tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména na usnesení sp.zn. 7 Tdo 1317/2010, ve kterém Nejvyšší soud ČR zaujal názor, že znak „ve velkém rozsahu“ může být naplněn jen jednou padělanou směnkou. Má za to, že soud se měl řídit hledisky uvedenými v § 138 odst. 1 tr.zákoníku, protože nominální finanční hodnota uvedená na padělaných směnkách v prvém případě činila 8.750.000,- Kč, ve druhém 10.500.000,- Kč a ve třetím pak 1.100.000,- Kč, celkem tedy 20.350.000,- Kč, což převyšuje hranici škody velkého rozsahu. Jednalo se o tři směnky, které postupně obžalovaná předložila Krajskému soudu v Ostravě společně s návrhem na vydání směnečného platebního rozsahu. V daném případě tedy nešlo o jednorázovou záležitost. Jednání obžalované měl soud právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr.zákoníku. S ohledem na nesprávný výrok o vině směřuje odvolání i proti výroku o trestu, když krajský soud se v odůvodnění rozsudku dostatečně nevypořádal s tím, proč na jednání obžalované nelze případně aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu dle odst. 4 písm. b) § 234 tr.zákoníku. Závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e) tr.ř. ve výroku o vině a trestu a sám rozhodl podle § 259 odst. 3 tr.ř. a obžalovanou uznal vinnou zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku a uložil jí nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby stanovené v § 234 odst. 5 tr.zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou za použití § 56 odst. 3 tr.zákoníku. V průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem státní zástupce na podaném odvolání setrval. Návrhy na doplnění dokazování vznesené obžalovanou považuje za nadbytečné, neboť dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Konečný návrh učinil shodně s písemným vyhotovením odvolání. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Vrchní soud v Olomouci nezjistil žádné nevytýkané vady, které by měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Vzhledem k tomu, že obžalovaná I. Š. a státní zástupce, jakožto oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 tr.ř. podali odvolání ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř., které řádně odůvodnili, proti výrokům o vině a trestu napadeného rozsudku, zabýval se odvolací soud přezkumem obžalovanou a státním zástupcem takto vymezených výroků, když v daném případě neshledal podmínky obsažené v ustanovení § 253 tr.ř. pro zamítnutí nebo odmítnutí podaných odvolání. Po přezkoumání shora popsaných výroků napadeného rozsudku a správnosti postupu řízení, které vynesení rozsudku předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto řízení nebyla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, která by mohla mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaných částí napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Napadený rozsudek netrpí ani vadami uvedenými v § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a odvolacímu soudu nevznikly žádné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávaných částí napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. Soud prvního stupně však při svém rozhodování porušil ustanovení trestního zákona, jak to má na mysli § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř., když protiprávní jednání obžalované právně kvalifikoval toliko jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr.zákoníku a nikoliv jako zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku, a to s ohledem na spáchání takového činu ve velkém rozsahu a z tohoto důvodu musel odvolací soud přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu a k novému rozhodnutí o vině a trestu ohledně obžalované I. Š. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. K rozsudku samotnému je třeba uvést, že ten po formální stránce splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska jeho struktury a taktéž obsahuje náležitosti stanovené v § 125 tr.ř. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku v souladu s ustanovením § 125 tr.ř. vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalované a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázkách viny a trestu. Soud prvního stupně naprosto splnil požadavky kladené mu na obsah a náležitosti rozsudku, obsažené v ustanoveních §§ 120 – 125 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci se tak neztotožnil s odvolací námitku obžalované I. Š., podle níž napadený rozsudek neobsahuje náležité shrnutí skutkových zjištění ani rozbor a hodnocení důkazů. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou podrobně rozvedena ve výrokové části o vině napadeného rozsudku, soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně zabývá obhajobou obžalované I. Š., popisuje obsah svědeckých výpovědí i důkazů listinných a provedené důkazy také řádně podrobil své hodnotící činnosti. Vrchní soud v Olomouci konstatuje, že ve vztahu k protiprávnímu jednání obžalované I. Š. postupoval soud prvního stupně způsobem upraveným v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., tedy v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. V postupu Krajského soudu v Ostravě, pokud nevyhověl návrhům obžalované na doplnění dokazování, nelze v žádném případě spatřovat diskriminaci obžalované. Ústavní soud ČR v řadě svých nálezů (např. sp.zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 a dalších) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V rozhodnutí I. ÚS 118/09 (a dalších) konstatoval, že zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoliv nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídají potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Pokud by takto obecný soud nepostupoval, zatížil by své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně by postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě V. Listiny základních práv a svobod. V tomto projednávaném případě soud prvního stupně naprosto splnil svoji povinnost a o vznesených návrzích na doplnění dokazování v průběhu hlavního líčení rozhodl a v napadeném rozsudku podrobně vyložil, z jakých důvodů tak učinil (viz str. 24-25 rozsudku). Vrchní soud v Olomouci se s jeho argumenty v plném rozsahu ztotožnil. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně postupem upraveným v ustanovení § § odst. 6 tr.ř., a to podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Odvolací soud se s tímto logickým, přesvědčivým, přiléhavým a vyčerpávajícím hodnocením důkazů nalézacího soudu naprosto ztotožnil, a proto na ně pro stručnost v bližším odkazuje. Soud prvního stupně se při rozhodování o vině obžalované velice pečlivě zabýval jak její obhajobou, tak i ostatními provedenými důkazy a nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině obžalované jednáním, podrobně rozvedeným ve výrokové části o vině napadeného rozsudku. I odvolací soud vyhodnotil obhajobu obžalované jako účelovou, učiněnou ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti za spáchané protiprávní jednání. Soud prvního stupně nepochybil, pokud své rozhodnutí o vině obžalované I. Š. opřel zejména o výpovědi poškozených M. H. a M. Č., kteří podrobně popsali, z jakých obchodních případů konkrétní blankosměnky pocházely, což doložili i znalostí markantů, na základě kterých byly předmětné směnky identifikovány. Je nutno zdůraznit, že s výpověďmi poškozených plně korespondují i výpovědi dalších svědků, zejména R. K., D. S., JUDr. T. Z., J. G., D. M. (dříve S.) a dalších, kteří popsali obecně daná pravidla pro způsob vypisování směnek, a to vlastnoručním vyplněním na rozdíl od směnek, jež tvoří součást shora popsaného skutkového děje, existenci konkrétních obchodních případů, k nimž se tyto směnky vztahovaly apod. Svědkyně D. M. (S.) výslovně potvrdila, že tyto směnky včetně dalších materiálů v dané kupní smlouvě předala právě obžalované, která si je od ní vyžádala, což jí připadalo jako nestandardní postup, neboť vždy kupní smlouvy a směnky zakládala ona. Vyjádřila rovněž silné pochybnosti o tom, že by poškozený H. vypisoval obžalované vůbec kdy nějakou směnku, protože poškozený H. měl k obžalované naprostou důvěru a mezi nimi se žádná potvrzení nikdy nevypisovala. Stejně tak svědkyně J. G. potvrdila, že směnky, které měly sloužit k zajištění obchodního vztahu mezi M. H. a R. K. si vzala obžalovaná I. Š. poté, co je R. K. po podpisu kupní smlouvy vrátil. Taktéž potvrdila, že na výzvy obžalované přivezla zpět do firmy psací stroj, který v té době používala doma. Přehlédnout pak nelze ani výpovědi svědků J. Š. a D. P. Svědek J. Š. výslovně uvedl, že od obžalované věděl, že měla nějakou směnku na pana Č. a tuto směnku osobně viděl, když byl s obžalovanou v bytě na ulici K. v O., z něhož si obžalovaná odnesla nějakou složku. Směnku následně viděl v kanceláři obžalované, kdy J. P. na psacím stroji vyplňovala nějakou listinu formátu A4, byla velmi překvapená, že ho vidí a tuto listinu rychle ze stroje vytáhla a uložila ji do složky, do níž se posléze podíval a nahoře uviděl ležet prázdnou směnku, ještě nevypsanou, s podpisem pana Č. Stejně tak D. P. výslovně uvedl, že poškozený H. se mu svěřil s tím, že se mu z bytu ztratily nějaké směnky a že obžalovaná zneužívá odcizených dokumentů. Obžalovaná mu přitom měla sdělit, že udělá vše pro to, aby M. H. zničila jak finančně, tak i psychicky a rovněž tak mu řekla, že neskončí, dokud nebude mít všechno. Svědek J. Š. také podrobně popsal, jakým způsobem obžalovaná byt, který užíval poškozený M. H., navštívila, což koresponduje i s tvrzením M. Č. o tom, že M. H. mu ke směnkám uvedl, že už je nemá, protože všechny listinné materiály k půjčkám včetně směnek mu byly odcizeny z jeho bytu. V souladu s výpověďmi poškozených a shora jmenovaných svědků jsou i důkazy listinné, které soud prvního stupně hodnotí zejména na str. 20-24 napadeného rozsudku. S ohledem na to soud prvního stupně správně uzavřel, že blankosměnky znějící na částky 8.750.000,- Kč (v bodě I./1) a 10.500.000,- Kč (v bodě I./2) se vztahovaly k zajištění kupní smlouvy mezi M. H. a obžalovanou a kupujícím R. K. ve věci prodeje pozemků a blankosměnka znějící na částku 1.100.000,- Kč (v bodě II.) měla sloužit k zajištění finanční půjčky poskytnuté M. H. M. Č. jako jednateli společnosti S., s.r.o. Pokud obžalovaná I. Š. v opravném prostředku namítla, že soud prvního stupně se nezabýval vzájemnými vazbami mezi jednotlivými svědky a vztahem slyšených svědků k poškozenému H., je nutno uvést, že jmenovaní svědci byli slyšeni jak v průběhu přípravného řízení trestního, tak i u hlavního líčení před soudem prvního stupně po řádném zákonném poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčet a o trestních následcích křivé výpovědi ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 tr.ř. a v provedeném trestním řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by věrohodnost jejich tvrzení jakýmkoliv způsobem zpochybňovala či znevěrohodňovala. Naopak jejich výpovědi jsou ve vzájemném souladu jak s výpověďmi poškozených, tak i s provedenými listinnými důkazy. Svědek R. K. ve svých výpovědích podrobně uvedl, že jednal vždy výhradě s M. H., který mu sdělil, že věci ohledně pozemku vyřizuje on sám a z tohoto důvodu složil předmětnou zálohu na účet, jehož číslo mu on předal. I svědek M. Č. ve svých výpovědích výslovně potvrdil, že měl obchodní aktivity pouze s M. H. a nikoliv s obžalovanou. Za nevěrohodné je naopak nutno označit tvrzení obžalované I. Š., že poškozený H. jí podle jejího názoru za dobu jejich společného podnikání dlužil peníze tím, že některé nemovitosti nezajistil zhodnotit tak, jak ústně přislíbil. Ani odvolací soud neuvěřil její výpovědi, pokud uvedla, že chtěla podepsat směnku z toho důvodu, že jí M. H. právě z minulosti v souvislosti s nákupem i prodejem některých nemovitostí v minulosti dlužil jisté peníze, když současně uvedla, že nemá žádné doklady o tom, kolik a kdy za které nemovitosti platila jen svými penězi, ale M. H. jí ústně přiznal dlužnou částku za celé období, a proto souhlasil s tím, že jí podepíše jednak směnku právě na částku 8.750.000,- Kč, kdy tato částka se vázala bezprostředně ke koupi hotelu Banka a souhlasil i s tím, že jí podepíše směnku na částku 10.500.000,- Kč, což byla právě ta dlužná částka, na které se vzájemně dohodli a kterou jí dlužil zpětně za několik let jejich společného podnikání. Stejně tak Vrchní soud v Olomouci neuvěřil její obhajobě, že půjčovala peníze poškozenému M. Č. Pokud obžalovaná I. Š. namítla, že soud prvního stupně neprovedl dokazování originály listin, je nutno poukázat na protokol o hlavním líčení ze dne 18.12.2012 (zejména viz č.l. 1133 spisu), ve kterém je zaprotokolováno, že soud prvního stupně podle § 213 odst. 1 tr.ř. mimo jiné stranám předložil k nahlédnutí i originály tří předmětných směnek, znějících na částky 8.750.000,- Kč, 10.500.000,- Kč a 1.100.000,- Kč. V případě potvrzení, zažurnalizovaného na č.l. 326 spisu svědkyně D. M. (dříve S.) výslovně uvedla, že již neví, kde se nachází originál tohoto dokumentu, ona sama našla pouze ve svých věcech kopii tohoto potvrzení, které předložila vrchnímu komisaři (viz č.l. 320) a u hlavního líčení dne 2.9.2011 (viz č.l. 678) stvrdila pravost tohoto potvrzení s tím, že bylo jí sepsáno a obžalovaná jí ho bez dalšího podepsala. I u tohoto hlavního líčení výslovně uvedla, že neví, kde se nachází originál této listiny. Kopii náhodou našla mezi ostatními doklady, originál však nikoliv. V mezidobí se totiž stěhovala a mnoho dokladů také skartovala. Svědkyně J. G. potvrdila pravost kopie jednoho listu kalendáře, která je zažurnalizována na č.l. 363 spisu a z tohoto důvodu je bezpředmětné, aby musel být soudu dokládán originál tohoto kalendáře (viz č.l. 682 spisu). Pokud byly orgány přípravného řízení trestního do spisového materiálu zajištěny kopie uzavřených dohod k předmětným blankosměnkám, byly k těmto dohodám a veškerým listinným materiálům podrobně vyslechnuty všechny zúčastněné osoby, které se vyjadřovaly i k pravosti těchto dokladů, a proto má Vrchní soud v Olomouci za to, že není třeba vyžadovat originály těchto listin a jimi provádět dokazování. Navíc obžalovanou požadovanou znaleckou expertízou není možné stanovit stáří různých záznamů včetně podpisů ani papírů, což je skutečnost všeobecně známá. Vrchní soud v Olomouci dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí, veškerého spisového materiálu a opravného prostředku obžalované k závěru, že soud prvního stupně postupoval zcela v intencích ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. a z tohoto důvodu rozhodl v průběhu veřejného zasedání, konaného o odvolání obžalované I. Š. a státního zástupce proti napadenému rozsudku tak, že zamítl návrh obžalované na doplnění dokazování důkazy, jež jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění odvolání, které Krajský soud v Ostravě obdržel dne 8.4.2013 a v doplňku označeném návrhy obžalované na doplnění dokazování ze dne 10.4.2013, jež byly adresovány přímo Vrchnímu soudu v Olomouci. Jedná se totiž o důkazní návrhy zcela nadbytečné, jež nijak nemohou zvrátit soudem prvního stupně správně zjištěný skutkový děj. Soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl dokazování trestním spisem Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 70 T 129/2011, a v tomto spisu obsaženou e-mailovou korespondencí k vývoji trestních oznámení a podílu konkrétních osob na jejich obsahu a úpravách. Není totiž důležitý a pro rozhodnutí soudu podstatný obsah případných trestních oznámení na osobu obžalované, nýbrž rozhodující je obsah důkazů, které byly k prověřování trestních oznámení zajištěny a následně soudem prvního stupně v souladu se zákonem provedeny. Není pravdivé tvrzení, obsažené v opravném prostředku obžalované, podle něhož bylo hovořeno o přípravě trestního oznámení v době, kdy svědci H., Č. a Mgr. K. nemohli vědět, že bude vydán směnečný platební rozkaz a že poškozený Č. do dne doručení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, což se stalo dne 31.3.2010, neměl žádné podezření v souvislosti se zneužitím blankosměnky. Z potvrzení o vrácení půjčené finanční částky vyplývá, že je v něm konstatována nemožnost blankosměnky vrátit, přičemž toto potvrzení je datováno dnem 26.8.2009 a je plně v souladu s výpověďmi poškozených M. Č. a M. H. S ohledem na stav dokazování v projednávané trestní věci ani Vrchní soud v Olomouci těmto důkazním návrhům obžalované nevyhověl, stejně jako návrhu na slyšení svědků Mgr. R. K. a M. W., dokazováním výpisy z účtu poškozeného M. H. za období měsíců ledna – dubna 2007 a směnkami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 3 Cm 37/2010. Absence daňových přiznání společnosti S., s.r.o., nemůže mít žádný vliv na zjištěný skutkový děj, když se jednalo o vztah mezi M. H. a M. Č., který byl objektivně prokázán jejich výpověďmi a důkazy popsanými výše, např. výpovědí svědka J. Š., ve spojení s důkazy listinnými. Ani tomuto důkaznímu návrhu obžalované, stejně jako návrhům dalším, Vrchní soud v Olomouci nevyhověl. Provedenými důkazy bylo vyvráceno, že by půjčku ve výši 1.100.000,- Kč poskytla obžalovaná M. Č. ze svých prostředků a v tomto směru se soud prvního stupně vypořádal i se svědeckou výpovědí J. P. a správně poukázal na její vztah k obžalované. Vrchní soud v Olomouci podotýká, že soud prvního stupně zcela správně ustálil skutkový děj a podle soudní praxe i konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., tzn. že provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám, na základě svého přesvědčení, hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Do hodnocení důkazů soudem prvního stupně může odvolací soud zasahovat pouze tehdy, pokud je takovéto hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Takovýto způsob hodnocení důkazů však Vrchní soud v Olomouci v daném případě neshledal. Odvolací soud naopak poukazuje na pečlivé hodnocení všech provedených důkazů, zejména na str. 25-28 napadeného rozsudku. I Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 445/06 konstatoval, že základní podmínky, za kterých může dojít k vlastnímu meritornímu rozhodnutí věci odvolacím soudem výslovně uvádí § 259 odst. 3 tr.ř., jenž také stanoví, v jakých případech se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud považuje rozsah dokazování před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotí jinak, nemůže sám rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, aniž by důkazy přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání. Z pohledu ústavněprávního by pak v opačném případě rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo zatíženo vážnou vadou nesoucí znaky libovůle, jež by ve svém důsledku způsobila porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to porušením základních ústavním pořádkem chráněných zásad trestního řízení – zásady ústnosti a bezprostřednosti (čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Jak však již konstatoval odvolací soud výše, tento se od skutkového zjištění soudu prvního stupně v žádném případě neodchýlil. Vrchní soud v Olomouci tak uzavírá, že se naprosto ztotožnil s veškerými úvahami soudu prvního stupně, prezentovanými v odůvodnění napadeného rozsudku, kdy na tyto logické, přesvědčivé a úplné závěry pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně zcela správně ustálil svá skutková zjištění a nepochybil, pokud dospěl k závěru o pachatelství činu obžalovanou I. Š. Tato správná a úplná skutková zjištění pak soud prvního stupně v souladu se zákonem podřadil pod příslušnou skutkovou podstatu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr.zákoníku, avšak při tomto porušil trestní zákon, pokud jednání obžalované právě nekvalifikoval jako zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku a použil toliko právní kvalifikaci podle § 234 odst. 3 alinea první tr.zákoníku. Trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr.zákoníku se dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný. Podle § 234 odst. 5 písm. b) tr.zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na 8 – 12 let nebo propadnutím majetku, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. Soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv celková částka na uplatněných směnkách představuje ve svém součtu cca 20 mil. Kč, z hlediska uplatnění těchto směnek se jedná pouze o 3 ks směnek, které byly uplatněny postupně a v žádném případě nelze konstatovat, že by se jednalo o soustavnou činnost obžalované (viz str. 28 rozsudku). K tomu Vrchní soud v Olomouci uvádí, že přestože ze strany obžalované nedošlo k padělání většího počtu platebních prostředků, má při aplikaci zákonného znaku citovaného trestného činu „spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu“ ve smyslu ustanovení § 234 odst. 5 tr.zákoníku velký význam i finanční částka uvedená v předmětných směnkách, neboť uplatněním vůči směnečným dlužníkům a plněním z takto vyplněných blankosměnek by vznikla na majetku směnečných dlužníků škoda velkého rozsahu více jak 4x přesahující zákonem stanovenou hranici v § 138 odst. 1 tr.zákoníku. V tomto směru lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 7 Tdo 487/2012, 7 Tdo 1317/2010 a 6 Tdo 1576/2010. Zda byl trestný čin podle odst. 1, odst. 2, nebo odst. 3 § 234 tr.zákoníku spáchán ve velkém rozsahu, je třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na základě počtu padělaných nebo pozměněných opatřených, a nebo padělaných či pozměněných platebních prostředků a jejich využitelnosti v posuzovaném případě, resp. pokud již byly použity, i rozsahu, v jakém se tak stalo. Důležité bude též, zda pachatel nebo spolupachatelé jednali ojediněle nebo zda šlo o soustavnou déletrvající činnost (např. ve formě padělatelské dílny), což je u velkého rozsahu pravidlem (viz. Šámal a kol. Trestní zákoník II., Komentář, první vydání Praha, C.H. Beck 2010, str. 2150). Vrchní soud v Olomouci se proto ztotožnil s opravným prostředkem státního zástupce, když škodou velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 mil. Kč a v tomto konkrétním případě obžalovaná padělala platební prostředky v celkové hodnotě 20.350.000,- Kč. Vrchní soud v Olomouci proto z titulu opravného prostředku státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. zrušil v celém rozsahu a nově uznal obžalovanou I. Š. vinnou jednáním, podrobně popsaným ve výrokové části o vině tohoto rozhodnutí, které právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.zákoníku. Při rozhodování o druhu a výměře trestu obžalované I. Š. Vrchní soud v Olomouci respektoval veškerá zákonná hlediska, rozhodná pro ukládání trestů, obsažená v ustanovení § 39 tr.zákoníku v návaznosti na ustanovení § 38 odst. 1 tr.zákoníku. Přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného činu, osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalované a k jejímu dosavadnímu způsobu života a k možnostem její nápravy. Výrazným způsobem přihlédl k tomu, že obžalovaná dosud nebyla soudně trestána a vzal v úvahu i tu skutečnost, že předmětná trestná činnost je výsledkem partnerských neshod obžalované s M. H. Vzal v úvahu i chování obžalované po činu. Přihlédl k době páchání trestné činnosti, množství padělaných blankosměnek a výši finančních částek v nich uvedených. Poté dospěl k závěru, že na obžalovanou je možno působit trestem odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby ustanovení § 234 odst. 5 tr.zákoníku, která má výměru trestu odnětí svobody na 8-12 let a obžalované uložil trest odnětí svobody v trvání osmi roků. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody Vrchní soud v Olomouci obžalovanou podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, neboť se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení obžalované má za to, že působení na ni, aby v budoucnu vedla řádný život, bude v tomto typu věznice lépe zaručeno a není třeba ji pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazovat do věznice se zvýšenou ostrahou ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku. Podle § 256 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci odvolání obžalované I. Š. jako nedůvodné zamítl.

Rubrum

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY j e v i n n a , ž e t í m s p á c h a l a a o d s u z u j e s e P o u č e n í: