5 TO 3/2023

Rubrum

Není vyloučeno, aby příčinná souvislost mezi jednáním pachatele naplňujícího znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a následkem v podobě smrti dle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byla dána nejen u toho, kdo drogu připravil ke konečnému užití (ve formě jejího rozpuštění v nápoji) a poskytl ji konečnému uživateli, ale i u toho, kdo původně drogu opatřil (zvláště když byl přítomen konečné úpravě a samotné aplikaci).

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2023 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Vítězslava Božoně odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], narozeného [datum narození], a [jméno] [příjmení], narozeného [datum narození], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2022, č. j. 49 T 2/2022-991, a rozhodl takto:

Odůvodnění

I. Z podnětu odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušuje, a to ve výrocích o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně se sídlem [adresa], [IČO], na náhradě majetkové škody částku ve výši 32.195 Kč, poškozenému [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškození Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna a poškozený [jméno] [příjmení] odkazují se zbytkem svých nároků na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. III. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Poučení

I. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2022, č. j. 49 T 2/2022-991, byli obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za který byl obžalovaný [jméno] [příjmení] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25.4.2022, č. j. 12 T 109/2021-204, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.7.2022, sp. zn. 3 To 148/2022, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o předchozím trestu z výše jmenovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Oba obžalovaní pak byli také zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně částku ve výši 42.927 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozenému [jméno] [příjmení], [datum narození], částku ve výši 400.000 Kč. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obžalovaní dopustili shora uvedeného zvlášť závažného zločinu ve zkratce tím, že: dne 24.10.2021 v blíže nezjištěné době mezi 9:07 a 10:03 hodin v prostoru restaurace [anonymizováno] v [obec] přes vědomí o ovlivnění poškozeného [jméno] [příjmení] alkoholickými nápoji a omamnými a psychotropními látkami, aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, poté, co se poškozený [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [příjmení] domluvili, že chtějí užít nějakou povzbuzující drogu, oslovil obžalovaný [jméno] [příjmení] za účelem jejího získání obžalovaného [jméno] [příjmení], který mu v přesně nezjištěném množství dal k užití drogu v podobě krystalického prášku prezentovanou jako speed, která byla minimálně psychotropní látkou pervitinem. Za tuto mu poškozený [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [příjmení] na místě dali společně dohromady finanční částku v celkové výši 2.000 Kč, kterou si obžalovaný [jméno] [příjmení] vzal. Obžalovaný [jméno] [příjmení] předmětnou drogu připravil k užití tak, že ji v množství zcela dle svého uvážení nasypal do hrníčku s čajem, v němž se rozpustila. Přesto, že sám obžalovaný [jméno] [příjmení] i obžalovaný [jméno] [příjmení] uváděli, že tam toho nasypal moc, si následně z této směsi trochu upil obžalovaný [jméno] [příjmení], který ji následně přenechal k užití [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jenž posléze vypil zbytek jeho obsahu. Po chvíli se u [jméno] [příjmení] počal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav, obžalovaným ani jiným osobám se nepodařilo mu pomoci, proto na místo obžalovaný [jméno] [příjmení] přivolal rychlou lékařskou pomoc zdravotnické záchranné služby. Ta poškozeného [jméno] [příjmení] převezla do [nemocnice], kde v důsledku kombinované intoxikace i přes veškerou odbornou lékařskou péči došlo dne 24.10.2021 v 15:50 hodin k jeho úmrtí. II. Podaná odvolání 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení]

3. Opravný prostředek obžalovaného směřuje proti výroku o vině, trestu i náhradě škody.

4. Obžalovaný [jméno] [příjmení] se proti odsuzujícímu rozsudku vymezil tím, že do skutkové věty nebylo zahrnuto několik jím označených zásadních skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování a které mají vliv na právní posouzení skutkového děje. Přitom shledal, že nelze vyloučit možnost, že [jméno] [příjmení] může být z trestněprávního pohledu osobou, která zprostředkovala budoucí nakládání s drogou. Dále doplnil, že k opatření omamné a psychotropní látky došlo soustavným a nepřetržitým jednáním všech tří osob - [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nikoliv pouze tím, že by byl [jméno] [příjmení] osloven výlučně obžalovaným [jméno] [příjmení], který by drogu poptával individuálně sám za sebe. Skutkovou větu je namístě také doplnit o skutečnost, že [jméno] [příjmení] v okamžiku, kdy se již začaly na [jméno] [příjmení] projevovat negativní účinky požití drog, chtěl tomuto ihned zavolat záchrannou službu. Všechny osoby poptávající návykovou látku s [jméno] [příjmení] hovořily o opatření lehké drogy typu MDMA a nikdo nepoptával pervitin či jinou směs tvrdých drog, což je také zásadní pro vyhodnocení subjektivní stránky obžalovaných k vytýkanému jednání. Měl za to, že jeho výpověď je co do nejzásadnějších skutečností od počátku řízení plně konzistentní. Poukázal-li krajský soud na některé domnělé rozpory, ve své podstatě se jedná toliko o drobnosti nemající vliv na celkové vyhodnocení skutkového děje. Rozvedl, že se pohyboval v komunitě osob užívajících drogy, a tudíž věděl, jak přibližně vypadá pervitin. Protože tento nikdy neužil a neměl ani předmětného dne zájem tento užít, logicky se zeptal na to, zda se o pervitin nejedná, aby vyloučil užití jiné než lehké drogy. V kontextu na některé detaily doplněného skutkového stavu je přesvědčen, že nemohl jednat trestněprávně. Má za to, že není trestné, pokud si někdo opatří od jiného drogu pro vlastní potřebu. V tomto případě si drogu opatřili koupí společně po vzájemné domluvě - zaplatili za ni kupní cenu (byť konkludentně). Pokud jim všem třem [jméno] [příjmení] prodal drogu, nemohl ji pak on sám těm ostatním jinak opatřit neboli znovu opatřit, neboť nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tímto společným opatřením návykové látky a jejím použitím všemi těmito osobami. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí NS ČR ve věci 5 Tdo 115/2003, 5 Tdo 1167/2004 či 11 Tdo 705/2016. Nelze podle něj proto akceptovat úvahu soudu, že by jeden z taxativně v § 283 tr. zákoníku vyjmenovaných pojmů „jinak jinému opatří“, bylo možno vztáhnout na takové jednání, při kterém jeden z několika osob společně a aktivně usilujících o opatření si návykové látky, tuto látku převezme po domluvě s ostatními od distributora a při stávající a přetrvávající dohodě všech osob tuto návykovou látku připraví ke společnému užití. Toto jednání nenaplňuje formální znaky žádného trestného činu. Soud pojem jinak jinému opatřil staví do roviny pojmu připravil k užití a pomíjí přitom skutečnost, že směs OPL již v dané době byla společným jednáním a po společné domluvě těmito osobami opatřena (dokonce následně zakoupena). Ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku trestněprávně nepostihuje ani jednání, kterým si někdo drogu opatří pro sebe, ale ani jednání, kterým někdo drogu připraví k užití, neboť do výčtu taxativních pojmů není zahrnuto jednání „kdo pro jiného návykovou látku připraví“. Dále vyvodil, že poptávka na opatření drogy zazněla již od [jméno] [příjmení] k obžalovanému [jméno] [příjmení] ve vozidle taxi, neboť poté, co se [jméno] [příjmení] dal ohledně návykových látek do řeči s mladíky u stolu, bezprostředně na vznesený dotaz jim již drogu předal k užití. Z toho dovodil, že pokud byl dealer „zprostředkován“ zájemcům o drogu jedním ze zájemců, nemohl žádný ze zájemců o drogu následně jednat trestněprávně ve smyslu „jiného opatření drogy“. Dále má za to, že mu nemůže být přičitatelný následek v podobě zaviněného úmrtí [jméno] [příjmení] ani v situaci, kdyby u něj bylo spatřováno naplnění základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu. V tomto směru poukázal na to, že [jméno] [příjmení] byl velice znalým a zkušeným poživatelem drog, co vše předtím ten den požil a v jakém množství se tak stalo, mohl vědět jen on sám. Obžalovaný namítl, že to nemohl vědět ani on, ani [jméno] [příjmení], tito mohli případný vliv dříve požitých návykových látek na [jméno] usuzovat jen z jeho bezprostředního chování, které je u každého jedince značně subjektivní. [jméno] [příjmení] při jasném povědomí o odsypání velkého množství látky do čaje a poté, co mu bylo sděleno, že připravená droga je prakticky nepoživatelná a co byl hrnek odložen bokem a nikdo nepředpokládal, že by se takto hořkého a nepoživatelného nápoje ještě někdo jiný napil, jako zkušený uživatel nekontrolovaným způsobem vypil celou zbývající směs drogy a čaje takzvaně na ex. Skutečnost, že omamnou a psychotropní látkou se lze předávkovat, což může vést k poškození zdraví a v krajním případě ke smrti, je přitom obecně známá. K tomu doplnil, že tak mohl důvodně předpokládat, že [jméno] [příjmení] nepřekročí zcela výrazným a extrémně nepochopitelným způsobem obecnou míru opatrnosti ve vztahu k užití návykové látky a nebude tak hazardovat se svým zdravím. Zdůraznil, že znalkyně potvrdila, že kdyby [jméno] [příjmení] dbal pokynu [jméno] [příjmení], aby se po vypití směsi ihned vyzvracel, mělo by toto počínání zásadní vliv na účinnost drogy. Byl to tedy poškozený, kdo mohl následku v podobě předávkování zabránit při poslechnutí rady téměř všech přítomných osob. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Tdo 744/2017, ve kterém se soud vypořádává s možnou přičitatelností následku v podobě těžké újmy na zdraví. Podle obžalovaného není možno mu následek v podobě úmrtí [jméno] [příjmení] přičítat v situaci, kdy poptával lehkou drogu a ta mu měla být předána a kdy nemohl důvodně očekávat jednání poškozeného ve vztahu k jejímu extrémně nepředpokládanému způsobu užití. Jediný, kdo skutečně věděl, co je obsahem prodané směsi, byl [jméno] [příjmení], tento nikterak nezasáhl v situaci, kdy viděl, kolik látky do čaje nasypal.

5. V doplnění odvolání k námitce nenaplnění objektivní stránky vytýkaného trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve znaku „jinak opatřil jinému“ připojil námitku nenaplnění i jeho subjektivní stránky. Tu je podle něj nutno posuzovat v celkovém kontextu. Přitom akcentoval, že společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poptali u [jméno] [příjmení] lehkou drogu, kterou však neměl a nabídl jim „speed“, kdy souhlasili, že si ji od něj opatří. Jejich konkludentní souhlas na způsobu užití psychotropní látky vyplývá ze skutečnosti, že [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] byli přítomni jejímu vložení do hrnku s tekutinou a nic nenamítali proti takovému postupu. Poté, co jej obžalovaný [jméno] [příjmení] upozornil, že tam toho dal hodně, mu předali finanční prostředky. K tomu dodal, že s touto látkou rozpuštěnou v tekutině nemohl manipulovat podle vlastní vůle, nýbrž jen na základě společné dohody, neboť patřila jim všem třem a byla určena pro společné užití. Nikdo z nich neměl užít celý obsah tekutiny s psychotropní látkou, nýbrž jen množství 1/3, resp. v poměru podle uhrazené částky každým z nich. V námitce nesprávného právního posouzení nedbalostního zavinění u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke způsobenému následku smrti [jméno] [příjmení] doplnil odvolání zdůrazněním porušení předchozí dohody [jméno] [příjmení] jeho nekontrolovatelným, nepředvídatelným a zkratovitým jednáním. Namítl, že mu nelze přičítat nedbalostní zavinění ve vztahu k následku smrti z všeobecného povědomí o drogách. Pro opatřenou drogu od [jméno] [příjmení] nevěděl, o jakou konkrétní psychotropní látku se jedná, neznal její čistotu ani složení, znal pouze název „speed“ bez bližší specifikace s tím, že se mělo jednat o lehčí drogu. Přitom, co připustil vědomost o předchozím užití nějaké omamné či psychotropní látky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], namítl, že nevěděl, o jaké konkrétní látky se jednalo a v jakém množství. Rovněž věděl o jejich konzumaci alkoholu, z jejich vnějších projevů však měl zato, že jak konzumaci alkoholu, tak i psychotropních látek mají plně pod kontrolou. Proto byl přesvědčen, že společné opatření a užití psychotropní látky [jméno] [příjmení] podle předem dohodnutého množství mu nezpůsobí újmu na zdraví a už vůbec ne smrt. Sám změnil své rozhodnutí látku užít, když se tekutiny napil a zjistil, že je nepoživatelná, což sdělil všem přítomným, tj. i [jméno] [příjmení]. To stejné učinil po svém napití i [jméno] [příjmení]. Nepředvídatelné a zkratové jednání [jméno] [příjmení] nemohl ovlivnit. Je pro něj zarážející, že orgány činné v trestním řízení za těchto skutkových okolností dospěly k jeho trestní odpovědnosti za smrt [jméno] [příjmení] a ne [jméno] [příjmení]. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že se dopustil trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, má za to, že jsou v jeho případě dány takové okolnosti, které odůvodňují aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby. Podle něj zásadní a rozhodující podíl na smrti [jméno] [příjmení] mělo jeho nepředvídatelné a mimořádně lehkomyslné jednání. Poukázal na to, že [jméno] [příjmení] zajistil lékařskou pomoc ve snaze zabránit vzniku újmy na zdraví. Rovněž tak zdůraznil jeho osobní poměry bezúhonnosti, věku a nepřiměřenou přísnost trestu uloženého mu soudem prvního stupně. Před odvolacím soudem se pak ještě vymezil proti výroku o náhradě nemajetkové újmy s tím, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil podíl poškozeného na skutkovém ději. Proto považoval částku 400.000 Kč za vybočující, přičemž poukázal na to, že přes namítané okolnosti, které byly soudu známy, tak je do svých úvah nezahrnul.

6. Odvolatel navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl tak, že jej v plném rozsahu zprostí obžaloby, neboť ve vztahu k jeho osobě není žalovaný skutek trestným činem, a v adhézním výroku aby poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení]

7. Opravný prostředek obžalovaného [jméno] [příjmení] směřuje proti výroku o vině, trestu i náhradě škody a nemajetkové újmy.

8. Obžalovaný nesouhlasil s tím, že by se dopustil žalovaného zvlášť závažného zločinu, respektive trval na tom, že skutek, pro nějž byl uznán vinným soudem prvního stupně, se vůbec nestal. Před odvolacím soudem znovu zdůraznil, že by poškozenému [jméno] [příjmení], ale ani obžalovanému [jméno] [příjmení], kterého ani neznal, žádnou drogu neposkytl. Podle něj napadený rozsudek trpí vadami spočívajícími v nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění a v nesprávnosti závěrů učiněných ze skutkových zjištění. V souladu se zásadou in dubio pro reo je podle něj možné vzít za prokázaný skutkový děj pouze v tom rozsahu, v jakém vyplývá právě a jen z dat zajištěných z jeho mobilního telefonu. Neprovedením některých důkazů, zejména pak SMS komunikace mezi zemřelým [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení], nebyl úplně zjištěn skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu. Rovněž nesouhlasil ani s právními závěry soudu prvního stupně. Mezi tvrzeným jeho jednáním spočívajícím v neoprávněném dání drogy k užití jinému a úmrtím [jméno] [příjmení] po údajném vypití nápoje s namíchanou drogou nebyla příčinná souvislost, neboť do toho vstoupilo jednání spoluobžalovaného [příjmení]. Dále doplnil, že je nepochybné, že nikdo jiný vyjma spoluobžalovaného [příjmení] nemůže nést odpovědnost za množství obsahu krabičky, které bylo vsypáno do nápoje, a tedy ani za následek, který toto množství obsahu krabičky způsobilo, pokud tedy nějaký následek vůbec způsobilo. Nacházela-li by se skutečně v krabičce droga a spoluobžalovaný [příjmení] by ji nasypal v menším množství, nikdy by nemuselo k následku v podobě úmrtí [jméno] [příjmení] dojít. Stejně tak měl za to, že u něj zcela absentovalo zavinění k následku v podobě úmrtí [jméno] [příjmení]. Jednání samotného zemřelého spočívající v jeho lehkovážném přístupu k životu se mělo minimálně promítnout ve výši ukládaných trestů. K této skutečnosti však soud prvního stupně nikterak nepřihlédl.

9. V doplnění odvolání se vyhradil proti tomu, že by v okamžiku, kdy se krabička objevila na stole, věděl o předchozím požití nějakých omamných a psychotropních látek a alkoholických nápojů [jméno] [příjmení]. Nemohl tak vědět, že jakékoliv další užití drogy by pro něj mohlo být latentní (správně asi letální). Stejně tak nemohl vědět přitom, co se krabička dostala do dispozice obžalovaného [jméno] [příjmení], že obsah krabičky je určen i pro poškozeného [jméno] [příjmení]. Namítl, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že si vzal finanční částku 2.000 Kč. Podle něj soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil, že v nápoji, který následně vypil poškozený, se nacházela nějaká omamná a psychotropní látka, natož pervitin. K tomu rozvedl, že poškozený [jméno] [příjmení] ještě před vypitím nápoje psal svědku [příjmení] [příjmení], že je předávkovaný. Vyvodil, že se lze domnívat, že poškozený věděl, že obsahem krabičky není omamná a psychotropní látka, a proto nápoj vypil, a to s úmyslem zapít to předávkování. Zdůraznil, že se ze znaleckého posudku nepodává, že letální množství metamfetaminu se do těla zemřelého [příjmení] dostalo právě vypitím nápoje, v němž se nacházel obsah krabičky. Nebylo tak bez pochybností prokázáno, že si smrtelnou dávku neaplikoval jindy. Poukázal na vzájemné rozpory mezi výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stejně jako se skutkovým dějem, který lze zjistit z dat zajištěných z jeho mobilního telefonu. Každou z výpovědí těchto svědků jako celek označil za nevěrohodnou. Za účelem úplného zjištění skutkového stavu se měl podle něj soud prvního stupně zabývat i otázkou skutečné role svědka [jméno] [příjmení], který podal nepravdivou výpověď, vytvářel si alibi a snažil se odvést pozornost od své osoby. Dále namítl, že pouhé přinesení omamné a psychotropní látky, respektive jednání, v jehož důsledku se tato dostala do blízkosti poškozeného, naplňující skutkovou podstatu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, automaticky není v příčinné souvislosti s úmrtím poškozeného. Nevěděl totiž a ani vědět nemohl o existenci dohody mezi obžalovaným [jméno] [příjmení], svědkem [jméno] [příjmení] a poškozeným o další konzumaci omamných a psychotropních látek, stejně jako o tom, že nápoj s údajnou omamnou a psychotropní látkou je určen i pro poškozeného [jméno] [příjmení]. Nelze mu tak klást za vinu, byť z nedbalosti, že nezabránil výslednému zkonzumování obsahu hrnku poškozeným. Před odvolacím soudem pak zopakoval, že vlastní jednání zesnulého [jméno] [příjmení] se mělo promítnout nejen ve výši ukládaného trestu, ale dokonce v takovém rozsahu, že mělo dojít k mimořádnému snížení trestu pod jeho dolní hranici. Nelze podle něj totiž říct, že by samotné jednání poškozeného přispělo k letálnímu následku menší mírou, než jak k němu mělo přispět nějaké přinesení krabičky s drogou a nějaké namíchání této drogy do nápoje.

10. Odvolatel navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Vyjádření státního zástupce 11. Státní zástupce nevyužil možnost písemně se vyjádřit k opravným prostředkům obžalovaných. Před odvolacím soudem vyjevil své hodnocení napadeného rozhodnutí, které měl za zákonné, spravedlivé, řádně vyargumentované, důkazy za logicky vyhodnocené ve vzájemných souvislostech v celém komplexu daného případu. Měl za to, že před odvolacím soudem nezazněly žádné nové námitky, vše bylo jen opakováním již dříve učiněné obhajoby, se kterou se krajský soud náležitým způsobem dostatečně vypořádal. Na podporu vyhodnocení zachování příčinné souvislosti jednání obžalovaných a následku v podobě smrti poškozeného [jméno] [příjmení] poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1187/2016. Trest u obžalovaného [jméno] [příjmení] označil s ohledem na jeho zapojení do inkriminovaného jednání a poměry obžalovaného za mírný. Odvoláním vytkl právně bezvýznamné rozlišování obžalovanými drog na lehké a tvrdé. Podle vyhodnocení státního zástupce nebyly ve věci podmínky pro mimořádné snížení trestu. Argumenty použité v odvolání jak obžalovaného [jméno] [příjmení], tak i obžalovaného [jméno] [příjmení] označil za nezpůsobilé v požadovaném směru zvrátit rozhodnutí soudu prvního stupně. Závěrem pak navrhl, aby odvolací soud obě odvolání pro jejich nedůvodnost zamítl. Vyjádření poškozených 12. Poškozená Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna se k odvoláním obžalovaných nevyjádřila. Toliko sdělila, že v případě nového odsuzujícího rozhodnutí trvá na svém uplatněném nároku na náhradu škody a žádá o jeho přiznání.

13. Poškozený [jméno] [příjmení], otec zemřelého [jméno] [příjmení], využil možnost písemně se vyjádřit k opravným prostředkům obžalovaných, přičemž uvedl, že je považuje za nedůvodné. Doplnil, že se plně ztotožňuje se skutkovými a právními závěry, jakož i odůvodněním rozsudku krajského soudu. III. Přezkumná činnost odvolacího soudu 14. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací nejprve vyhodnotil, že opravné prostředky byly podány osobami k tomu oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), a to v zákonem uvedené lhůtě (§ 248 odst. 1 tr. ř.). Podaná odvolání splňují náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř.

15. Na podkladě podaných opravných prostředků přezkoumal vrchní soud podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláními vytýkány nebyly, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Odvolací soud z podnětu podaných opravných prostředků obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu a dospěl k následujícím závěrům.

16. V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, nebyly zjištěny žádné podstatné vady, kterými by byla porušena ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci nebo realizace práva obžalovaných na obhajobu. Trestní stíhání obžalovaných bylo zahájeno pro skutek, který byl předmětem podané obžaloby, a o kterém rozhodl i soud prvního stupně v odsuzujícím výroku o vině obžalovaných v napadeném rozsudku. Totožnost skutku byla tudíž v rámci řízení zachována. Důkazy, které byly v tomto řízení orgány činnými v přípravném řízení zadokumentovány a následně soudem prvního stupně provedeny v hlavním líčení, byly realizovány zákonným způsobem a jednalo se tak o důkazy procesně relevantní. Obžalovaní byli od počátku jejich trestního stíhání řádně zastoupeni obhájcem a v žádné fázi trestního řízení nedošlo v tomto směru ke zkrácení jejich práva na obhajobu. Obžalovaní měli možnost již v přípravném řízení se k věci vyjádřit, stejně tak i v řízení před soudem prvního stupně, přičemž tohoto oprávnění využili v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř. Obžalovaní měli rovněž možnost navrhnout další důkazní prostředky, být přítomni prováděnému dokazování, vyjádřit se k jednotlivým důkazům a měli rovněž právo se na závěr k celé věci vyjádřit. Lze tak uzavřít, že v postupu orgánů přípravného řízení a soudu prvního stupně nebyla shledána žádná závažná procesní pochybení.

17. Odvolací soud vyhodnotil, že napadený rozsudek tak, jak byl vyhotoven a doručen procesním stranám, splňuje kritéria obsažená v § 120 a § 122 odst. 2 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku a v ustanovení § 125 tr. ř. stran jeho odůvodnění. Z přezkoumávaného rozsudku lze jednoznačně zjistit, které skutečnosti byly nalézacím soudem vzaty za prokázané, o které důkazy opřel svá zjištění. Procesními vadami nezatížené dokazování umožňuje odvolacímu soudu učinit závěr o tom, že bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a které bylo potřebné pro meritorní rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud hodnotil důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení podstatných okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž závěry, které z těchto důkazů učinil, odpovídají jejich obsahu. K tomu považuje vrchní soud za potřebné konstatovat, že hodnocení důkazů je stěžejním oprávněním soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením takto provedených důkazů s výjimkou těch důkazů, které by sám ve veřejném zasedání znovu provedl (§ 263 odst. 7 tr. ř.). V předmětné věci nebylo nutno podle názoru odvolacího soudu pro verifikaci skutkových zjištění provést některé podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, ale ani důkazy, které v něm provedeny nebyly. Okruh provedených důkazů byl ucelený. Soud prvního stupně veškeré důkazy, o něž bylo rozhodnutí o vině, trestech a náhradě majetkové škody i nemajetkové újmy opřeno, ve svém rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě vyhodnotil.

18. Pro úplnost je třeba rovněž zmínit, že odvolací soud se zabýval také otázkou, zda v tomto řízení nenastala situace tzv. opomenutých důkazů, v níž by mohlo být spatřováno porušení základního práva na spravedlivý proces, v posuzované věci však podle jeho názoru k takovému pochybení nedošlo. Soud prvního stupně se zabýval okruhem možných a jemu dostupných důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, a správně dospěl k závěru, že v podstatě neexistuje žádný další dosud neprovedený důkaz, který by mohl přinést jakékoliv nové poznatky pro rozhodnutí věci. Pokud krajský soud některým důkazním návrhům obžalovaných nevyhověl, přiléhavě v odůvodnění rozsudku tento svůj postup dostatečně vysvětlil (bod 38-43). S těmito závěry vrchní soud v plném rozsahu souzní. Namítl-li obžalovaný [jméno] [příjmení] v opravném prostředku, že neprovedením jím navrhovaného důkazu, a to SMS komunikace mezi zemřelým [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení] a další komunikace z jeho mobilního telefonu, trpí napadený rozsudek vadami spočívajícími v nesprávném a neúplném skutkovém zjištění, a proto znovu navrhl doplnění dokazování v odvolacím řízení výše zmíněnou SMS komunikací, k čemuž se připojil i obžalovaný [jméno] [příjmení], a dále pak i výslechem MUDr. [jméno] [příjmení] - tehdejší členky posádky sanitního vozu. Tyto návrhy však odvolací soud pro jejich nadbytečnost zamítl, protože z nich při rozboru časové souslednosti předmětného dne a dalších již provedených důkazů ve věci nevyplynula žádná potenciální důkazní hodnota (viz rozvedeno níže). V projednávané věci lze tedy uzavřít, že žádné důkazy opomenuty nebyly.

19. Z hlediska ustálení skutkového stavu nelze soudu prvního stupně tedy vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, opatřeny v průběhu řízení před soudem či navrženy ze strany obžalovaných. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, jaká zjištění učinil na základě konkrétních provedených důkazů a jak tyto důkazy hodnotil. Nepřehlédl rozporná tvrzení obžalovaných ani některých svědků a vysvětlil, na základě jakých konkrétních důkazů svá zjištění v tomto směru ustálil. Nelze rovněž dovodit, že by hodnocení důkazů ze strany nalézacího soudu bylo tendenční či účelové, že by některé důkazy či jejich části opominul, a na druhou stranu, že by přisuzoval některým důkazům větší důkazní hodnotu. Nebylo totiž zjištěno, že by nalézací soud ve své hodnotící činnosti některé důkazy upřednostnil oproti jiným, nebo že by některé důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných nechal bez povšimnutí. Hodnocení důkazů nalézacím soudem je nutno vnímat jako zákonné a souladné s kritérii § 2 odst. 6 tr. ř., nebyly shledány prvky libovůle, případně selektivního hodnocení důkazů. Odvolací soud tak po přezkoumání věci ve shora naznačeném rozsahu nemá pochybnosti o skutkových závěrech nalézacího soudu, když ani nemá možnost tyto zvrátit, neboť jsou logické a v souladu s obsahem důkazů provedených soudem prvního stupně, a proto hodnocení provedených důkazů je za daného stavu čistě právem nalézacího soudu. Za těchto okolností ani nemůže odvolací soud do způsobu hodnocení zasahovat, neboť je vázán ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., jak bylo uvedeno výše.

20. Pro samotné skutkové závěry soudu prvního stupně je potřebné zdůraznit, že důkazní situace je pro podstatu obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vytýkaného jednání v těch rozhodných skutečnostech stále shodná jako v přípravném řízení. Již od počátku bylo známo, a je to zjevné i z popisu skutku v obžalobě, stejně jako v napadeném rozsudku, že se předmětného dne obžalovaný [jméno] [příjmení] spolu s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domluvili na tom, že chtějí požít drogu. A byl to právě obžalovaný [jméno] [příjmení], který za účelem jejího získání v restauraci [anonymizováno] oslovil obžalovaného [jméno] [příjmení], který mu poskytl krabičku se „speedem“ k odebrání si drogy. To [jméno] [příjmení] učinil tak, že její množství, které obžalovaným [jméno] [příjmení] nebylo nijak určena či omezeno a vedle toho ani s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] stanoveno, odhadl sám dle vlastního uvážení a připravil drogu jemu i ostatním k užití tak, že ji odsypal do hrnku s čajem. Přesto, že byl upozorněn na to, že toho nasypal moc, nedbal toho a sám se takto nachystaného nápoje napil. Tímto však jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] neskončilo, neboť přesto, že sám seznal přílišnou hořkost nápoje obsahujícího drogu, tento dále za neustálé přítomnosti a přihlížení obžalovaného [jméno] [příjmení] přenechal k užití jak [jméno] [příjmení], tak i poškozenému [jméno] [příjmení]. Poté, co i [jméno] [příjmení] z hrnku upil a nahlas prezentoval také svůj pohled na nepoživatelnost tohoto nápoje, následně celý jeho zbytek vypil poškozený [jméno] [příjmení]. Posléze se po nějaké chvíli začal jeho zdravotní stav zhoršovat, což nezvrátily ani snahy dalších na místě to předávkování drogou v něm rozředit či rozchodit, ani následně přivolaná rychlá lékařská pomoc, ale ani další lékařská péče při hospitalizaci poškozeného [jméno] [příjmení], který po několika hodinách zemřel.

21. Závěry soudu prvního stupně, které ve směru skutkových zjištění učinil, považuje odvolací soud za zcela logické a odpovídající obsahu provedených důkazů, a proto pro stručnost odkazuje na samotný obsah odůvodnění napadeného rozsudku, který považuje za přiléhavý a správný ve všech jeho částech. Takovýto postup odvolacího soudu je souladný s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (např. sp. zn. II. ÚS 583/13, I. ÚS 31/12, II. ÚS 2947/08, či rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku ze dne 19.4.1994 nebo ve věci Helle proti Finsku ze dne 19.12.1997). Podle nich se odvolací soud při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, nicméně i přes výše uvedené považuje za vhodné vyjádřit se znovu k jednotlivým námitkám obžalovaných.

22. První souhrn námitek obžalovaného [jméno] [příjmení] proti napadenému rozsudku směřoval do hodnocení důkazů a v návaznosti na to do samotných skutkových závěrů soudu prvního stupně. Pokud jimi rozporoval, že se skutek, pro nějž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, stal v tom směru, že by do té restaurace donesl krabičku, že v ní byla droga, že by jí byl pervitin, že by tento komukoliv poskytl, a že by tak učinil za úplatu, domáhal se tedy jiného závěru o skutkovém ději s cílem vyvinění se. Přitom je zřejmé, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se stále snaží nemístně atomizovat jednotlivé provedené důkazy, aby z kontextu samotného důkazu vytrhal právě určité momenty, jakož i souvztažnosti s dalšími důkazy v evidentní účelové snaze je pak znevěrohodnit jako celek. Takto směřoval k tomu, že proti němu není žádný usvědčující důkaz. Takovým námitkám obžalovaného však odvolací soud nepřisvědčil. Nelze totiž přehlédnout, že tato obrana obžalovaného je pouhým opakováním a rozvedením jím již uplatněné obhajoby před soudem prvního stupně. S touto se krajský soud řádně, logicky a přesvědčivě vypořádal a s jeho závěry odvolací soud plně souhlasí. Byť tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] kategoricky popíral, že by to byl on, kdo obžalovanému [jméno] [příjmení] poskytl krabičku se speedem (později upřesněným na pervitin) při následné úhradě za odsypanou drogu, je jednoznačně usvědčen svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Totéž potvrdil i spoluobžalovaný [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení]. Stejně tak tyto osoby potvrdily okolnosti a časovou souslednost poptávky drogy u obžalovaného [jméno] [příjmení] v restauraci, poskytnutí krabičky, odsypání drogy do hrnku s čajem až k samotné konzumaci takto připraveného nápoje za stálé přítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení]. O skutečné roli tohoto obžalovaného a průběhu děje předmětného dne vypovídají i SMS komunikace z mobilního telefonu svědkyně [jméno] [příjmení] mezi ní a svědkem [jméno] [příjmení], jakož i nahrávky situací toho dne a písemná komunikace z telefonu samotného obžalovaného [jméno] [příjmení] nejen se svědkyní [jméno] [příjmení], ale i [jméno] [příjmení].

23. Poukazoval-li obžalovaný [jméno] [příjmení] na to, že nápoj o stejné koncentraci z obsahu krabičky pili vedle poškozeného [jméno] [příjmení] i obžalovaný [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení], zdůrazňoval, že těmto se nic nestalo. Přitom ještě před vypitím nápoje měl psát poškozený svědkovi [jméno] [příjmení], že je předávkovaný. Z toho pak dovodil, že nelze vyloučit, že poškozený si smrtelnou dávku omamné a psychotropní látky aplikoval ještě před vypitím toho nápoje, když v souvislosti s tím zmiňoval stopy na jeho těle po injekčních vpiších. Podle obžalovaného se lze domnívat, že poškozený věděl, že obsahem krabičky nebyla omamná a psychotropní látka a nápoj vypil v úmyslu to své předávkování zapít. K tomu doplnil, že ze znaleckého posudku se nepodává, že letální množství metamfetaminu, stejně jako další omamné a psychotropní látky se do těla poškozeného dostaly právě vypitím zmíněného nápoje. K tomu odvolací soud podotýká, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nepatřičně přehlíží, že jak obžalovaný [jméno] [příjmení], tak i svědek [jméno] [příjmení] ozřejmili, že se na rozdíl od poškozeného napili čaje s drogou toliko minimálně, což bylo potvrzeno i dalšími svědky. Aniž by to bylo důkazně podloženo, obžalovaný [jméno] [příjmení] se snažil postavit před odvolací soud fakt, že SMS komunikace mezi poškozeným [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení] o poškozeným pociťovaném předávkování se předcházela vypití zmíněného nápoje. Z ničeho ale nevyplývá, že by na místě byla jiná droga než ta, kterou poskytl obžalovaný [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [příjmení] ji nasypal do čaje. Projevy přímo předávkování poškozeného [jméno] [příjmení] zaznamenali svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] právě v souvislosti s vypitím toho drogového nápoje. Svědek [jméno] [příjmení] připustil, že sám poškozený [jméno] [příjmení] po dopití hrnku řekl něco takového, že to asi přehnal, že toho vypil moc. Vedle toho k obžalovaným [jméno] [příjmení] tvrzenému předcházení momentu vytvoření SMS zprávy poškozeným jeho konzumaci nápoje z hrnku lze taktéž poukázat na časovou souslednost děje. Před konzumací připraveného nápoje si poškozený [jméno] [příjmení] v restauraci do doby přisednutí obžalovaného [jméno] [příjmení] ke stolu na nic neztěžoval, známky předávkování drogou (na rozdíl od ovlivnění) na něm nikdo nepozoroval. Po dopití obsahu hrnku poškozeným bylo na to dalšími reagováno tak, že toho vypil moc, že mu nebude dobře. Byť poškozený nedbal rady, aby se drogy z těla zbavil vyzvracením, svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že poškozený sám připustil, že toho vypil moc. V následujícím čase v době, kdy byl poškozený ještě schopen vnímat účinky vypitého nápoje, a osazenstvo stolu v restauraci se různě přemísťovalo, byl prostor pro poškozeného reagovat na nastupující ovlivnění drogového nápoje napsáním SMS zprávy svědku [jméno] [příjmení]. Později po přemístění se i poškozeného k boxovacímu stroji bylo již zřejmé jeho předávkování drogou a nastupující zdravotní potíže. Zmiňoval-li obžalovaný [jméno] [příjmení] v rámci svého odvolání injekční vpichy na těle poškozeného, přehlíží dokazováním potvrzenou skutečnost, že poškozenému [jméno] [příjmení] byla právě s rapidně se zhoršujícím jeho zdravotním stavem po časovém odstupu od vypití zmiňovaného nápoje nakonec obžalovaným [jméno] [příjmení] telefonicky přivolána zdravotnická pomoc, přičemž operátorce uvedl, že kolega to „přehnal s drogy“ (sv. 1, č. l. 217). Poškozenému pak byly jak v sanitce, tak i následně při hospitalizaci poskytnuty lékařské úkony v zájmu záchrany jeho života. O injekčních vpiších v této souvislosti se zmiňoval i soudně lékařský a toxikologický znalecký posudek. I když znalci nebyli schopni sdělit, zda všechny vpichy souvisí s léčebnou činností, potvrdili, že se nacházejí v lokalitě těla, kde jsou tímto způsobem podávány léky. Nikdo ze zúčastněných nemluvil o injekční aplikaci drogy, bylo popsáno toliko pití drogového nápoje poškozeným. Součástí již zmíněného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, je jako jeden z podkladových materiálů zmíněna i lékařská zpráva ke zdravotnímu stavu poškozeného při poskytování mu odborné péče po přivolání rychlé záchranné služby, ze které lze vyčíst sdělení poškozeného o tom, že „někdo mu dal něco do pití“ (sv. 2, č. l. 428). O intoxikaci poškozeného metamfetaminem po perorální konzumaci svědčí rovněž nález této látky přímo v jeho žaludečním obsahu. Vedle toho bylo zkoumáním výtěru z nosu poškozeného vyloučeno, že by drogu užil šňupáním. Pro vše výše uvedené vrchní soudu námitkám obžalovaného [jméno] [příjmení] o tom, že si poškozený aplikoval drogu vedoucí k jeho předávkování jinde, jindy a jiným způsobem, než u stolu vypitím obžalovaným [jméno] [příjmení], nepřisvědčil pro evidentní nepřípustnou manipulaci a spekulativní tvrzení v rozporu s provedenými důkazy.

24. Obžalovaný [jméno] [příjmení] se v podstatě ztotožnil se skutkovým dějem zjištěným soudem prvního stupně a rozvedeným v úvodu odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud namítl, že je zapotřebí skutkovou větu ve výroku rozsudku doplnit a rozvést o jím vytčené skutečnosti, s tímto se odvolací soud neztotožnil. Po přezkoumání skutkové věty totiž seznal, že tímto vymezením skutku jeho popisem v napadeném rozsudku soud prvního stupně respektoval zásadu obžalovací, tedy obžalobu celou vyčerpal, ale nepřekročil ji. Skutková věta v napadeném rozsudku stručně a přitom výstižně vyjadřuje žalovaný skutek, kterého se obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle zjištění soudu dopustili. Jsou v ní uvedeny konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchání vytýkaného skutku, které jsou relevantní z hlediska zákonných znaků skutkové podstaty shledávaného trestného činu i z hlediska individualizace skutku, tak aby nemohl být zaměněn s jiným. Tímto nebylo žádným způsobem dotčeno právo na obhajobu obžalovaného poukázat na další okolnosti vyplývající z dokazování věci.

25. Pokud bylo dokazováním odhaleno, že svědek [jméno] [příjmení] své zapojení se do realizace společného zájmu s obžalovaným [jméno] [příjmení] na obstarání si drogy nepopsal úplně a ve shodě s dalšími důkazy, soud prvního stupně důvodně přihlížel k jeho zamlčení kontaktu s obžalovaným [jméno] [příjmení] ještě před příchodem tohoto obžalovaného do restaurace [anonymizováno]. Správně tak vyhodnotil nevěrohodnost výpovědi tohoto svědka tak, jak rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze ve stručnosti odkázat (bod 28). Skutečná role svědka [jméno] [příjmení] v kontaktování, komunikaci, setkání se a cestování taxíkem toho dne s obžalovaným [jméno] [příjmení] tak, jak vyplynula z dokazování ve věci, však nevyvrací další konání tohoto obžalovaného a obžalovaného [jméno] [příjmení] v restauraci [anonymizováno] ve spojení s drogou. Vrchní soud tak vyhodnotil, že závěry krajského soudu o vytýkaném jednání obžalovaných nevzbuzují žádné pochybnosti, jsou logické a korespondují s obsahem skutkových zjištění vyplývajících z konkrétních důkazů. Proto jiné vyhodnocení důkazní situace, skutkového závěru a popisu skutku, než jak učinil soud prvního stupně, tak není namístě.

26. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacím soudem i po právní stránce lze souznít s vyhodnocením soudu prvního stupně pro posouzení vytýkaného jednání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Své závěry v tomto smyslu krajský soud velmi podrobně odůvodnil pod body 44-50 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Správně postihl rozdíl mezi jednáním obžalovaného [jméno] [příjmení] a obžalovaného [jméno] [příjmení], když první z obžalovaných neoprávněně jinak jinému opatřil psychotropní látku, zatímco druhý z obžalovaných neoprávněně tuto psychotropní látku pro jiného přechovával a také ji prodal. Krajský soud také dostatečným způsobem odůvodnil, proč metamfetamin zvaný pervitin, obžalovaným [jméno] [příjmení] původně prezentovaným jako speed, je nutno považovat za psychotropní látku ve smyslu trestního zákoníku. Podrobně rovněž rozvedl i své závěry o naplnění subjektivní stránky vytýkaného jednání ze strany obou obžalovaných a nepochybil, pokud uzavřel, že obžalovaní se žalovaného skutku ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k následku - způsobení smrti poškozenému [jméno] [příjmení], a tedy naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku pak jednali nejméně ve vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěr v tomto směru je správně vybudován jak na tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] zcela záměrně nabídl obžalovanému [jméno] [příjmení] krabičku s drogou jako reakci na projevený zájem o ni a obžalovaný [jméno] [příjmení] z této krabičky podle svého uvážení odhadl a odsypal do hrnku s čajem část jejího obsahu. Při diskusi o neúměrném množství takto odebrané drogy za ni obžalovaný [jméno] [příjmení] a poté i svědek [jméno] [příjmení] a poškozený [jméno] [příjmení] obžalovanému [jméno] [příjmení] poskytli finanční úhradu. Z takto ke konzumaci připraveného nápoje obsahujícího drogu obžalovaný [jméno] [příjmení] po svém upití z něj jeho zbývající část za stálé přítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení] přenechal k užití svědku [jméno] [příjmení] a poškozenému [jméno] [příjmení]. Obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] znali alespoň rámcově stav poškozeného a věděli o jeho předchozí konzumaci alkoholu, případně drog, a rovněž tak museli mít i s ohledem na své předchozí zkušenosti a životní styl nejméně obecnou vědomost o účincích drog na lidský organismus, zejména však o tom, že ze své podstaty každá droga se dávkuje, může být zdraví škodlivá a nebezpečná věc. Bylo tak důvodně uzavřeno, že obžalovaní v kritické době sice nevěděli, že droga poškozenému v kombinaci s jeho aktuálním ovlivněním alkoholem a jinými drogami povede k jeho usmrcení, nicméně vzhledem k okolnostem a svým zkušenostem tento těžší následek, ke kterému by bez jejich jednání nedošlo, předpokládat mohli a měli. Za této situace je nutno přisvědčit závěru soudu prvního stupně v tom smyslu, že v případě obou obžalovaných byly splněny podmínky ustanovení § 17 písm. a) tr. zákoníku a obžalovaným je proto nutno okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby zohlednit. Jde totiž o těžší následek, jenž obžalovaní zavinili z nedbalosti, přičemž trestní zákon v daném případě úmyslné zavinění takového následku nevyžaduje.

27. Odvolací soud nepřisvědčil námitce obžalovaného [jméno] [příjmení], že nemohl jednat trestněprávně, protože si drogu opatřili všichni tři v úmyslu ji užít, tedy on, svědek [jméno] [příjmení] a poškozený [jméno] [příjmení] koupí společně po vzájemné domluvě, a on pak již těmto osobám nemohl proto drogu opatřit nebo znovu opatřit. Obžalovaný [jméno] [příjmení] totiž přehlíží časovou souslednost skutkového děje, okolnosti získání krabičky s drogou, konkrétního množství z ní a přípravu drogového nápoje k dalšímu užití. Z vyhodnocení dokazování soudem prvního stupně je totiž evidentní, že krabičku s drogou pojmenovanou jako speed, kterou před obžalovaného [jméno] [příjmení] k jeho požadavku na drogu dal obžalovaný [jméno] [příjmení], vzal pouze sám. Obžalovaný [jméno] [příjmení] a dále s ní manipuloval. Obžalovaný [jméno] [příjmení] tedy neposkytl zvlášť každému z těch tří (již předem mezi sebou domluvených) zájemců o užití drogy její určité množství jako odměřenou dávku určenou k samostatnému užití. Krabička s drogou nebyla ani v dispozici všech těchto tří zájemců k odsypání si každého z nich pro sebe, ale tuto vzal do rukou toliko obžalovaný [jméno] [příjmení], drogu si prohlédl a také diskutoval s obžalovaným [jméno] [příjmení] o jejím charakteru. Podstatné je právě následné konání obžalovaného [jméno] [příjmení], který z ní sám pouze o vlastní vůli zvolil množství drogy, které odsypal (tímto způsobem získal) do hrnku s čajem a připravil tak nápoj s drogou k užití nejen pro sebe, ale i pro další dva zájemce. Touto samostatnou manipulací s krabičkou s drogou vytvořil i pro další dva zájemce příležitost drogu získat přípravou drogového nápoje o jím určené koncentraci. V této době nebyla droga ve společném vlastnictví těch tří zmíněných zájemců. Námitka obžalovaného, že si drogu obstarali společně po předchozí dohodě a že za ni také zaplatili, není k té situaci přímého vstoupení obžalovaného [jméno] [příjmení] jeho samostatným konáním do děje obstarání si drogy, přiléhavá. Teprve po odsypání drogy z krabičky obžalovaným [jméno] [příjmení] do hrnku s čajem následovala výtka obžalovaného [jméno] [příjmení], že tam toho dal moc. Na to obžalovaný [jméno] [příjmení] reagoval tak, že jako kompenzaci za takové množství drogy dal obžalovanému [jméno] [příjmení] peníze. Až v této chvíli se k tomu připojili přidáním peněz k jimi odhadované dostatečné kompenzaci za drogu i svědek [jméno] [příjmení] a poškozený [jméno] [příjmení]. Poté, co měl v držení a dispozici hrnek s čajem a nasypanou drogou obžalovaný [jméno] [příjmení], za stálé přítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení] z takto připraveného nápoje sám obžalovaný [jméno] [příjmení] upil a přenechal jej těm dalším zájemcům. Teprve na základě takové souslednosti jednání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se droga dostala také do dispozice svědka [jméno] [příjmení] a poškozeného [jméno] [příjmení], kteří ji v odlišném rozsahu užili. Subjektivní stránku jednání obžalovaných soud prvního stupně správně tedy dovodil z konkrétních okolností případu a právě celkového kontextu daného jednání. A proto je toto konání obžalovaného [jméno] [příjmení] namístě podřadit pod znak základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku jinak jinému opatří omamnou nebo psychotropní látku, zatímco obžalovaný [jméno] [příjmení] ji naplnil přechováním drogy pro jiného a jejím poskytnutím za úplatu, tedy jejím prodejem.

28. Jako právně nevýznamnou odvolací soud vyhodnotil námitku obžalovaného [jméno] [příjmení] spočívající v jeho přesvědčení o tom, že soud prvního stupně pro napadený rozsudek nekriticky převzal právní názor nadřízeného soudu v předchozí době vyjádřený pouze okrajově v (rámci stížnostního) rozhodování o jeho vazbě. Shledal-li v minulosti krajský soud pochybnosti o naplnění obžalovaným [jméno] [příjmení] některé z alternativ taxativně uvedených v základní skutkové podstatě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, právě revizi tohoto svého pohledu podrobně v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl (bod 48). Vlastní výklad obžalovaného tohoto odůvodnění, že soud prvního stupně právní názor konvenující s názorem obhajoby stále zastává, je nepatřičně tendenční.

29. Odvolací soud nepřisvědčil také námitce obžalovaného [jméno] [příjmení], že již na počátku svědek [jméno] [příjmení] zprostředkoval (při kontaktování a setkání se s obžalovaným [jméno] [příjmení] ještě před jeho příchodem do restaurace [anonymizováno]) budoucí nakládání s drogou pro všechny tři zájemce, a že pokud byl dealer zprostředkován zájemcům o drogu jedním z nich, pak již žádný z těchto zájemců nemohl následně jednat trestněprávně ve smyslu „jiného opatření drogy“. Je třeba se totiž vrátit k tomu, co situaci konzumace nápoje s drogou bezprostředně předcházelo a jaká v ní byla role obžalovaného [jméno] [příjmení]. Tento obžalovaný totiž přehlíží, že to byl právě on, kdo svým aktivním samostatným vstoupením do jednání s obžalovaným [jméno] [příjmení] docílil možnost získání drogy z poskytnuté krabičky. Před vlastní konzumací drogy znovu toliko on připravil jím zvolenou koncentraci drogového nápoje, který po upití z něj přenechal těm dalším. Ve spojení s tím jako irelevantní posoudil odvolací soud i námitku obžalovaného [jméno] [příjmení] proti tomu, že on byl uznán vinným z jemu vytýkaného jednání, zatímco státním zastupitelstvím vůči svědkovi [jméno] [příjmení] nebyla shledávána trestnost jeho jednání. Je třeba připomenout, že soud vždy posuzuje individuální odpovědnost pachatele, přičemž nelze pominout, že trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo dohody o vině a trestu, které podává státní zástupce. A v tomto případě soud rozhodoval toliko o obžalobě na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

30. Soud prvního stupně věnoval rovněž odpovídající pozornost objasnění příčiny smrti [jméno] [příjmení], která spočívala v kombinované intoxikaci pervitinem, kokainem, extází a alkoholem. Jeho závěry prezentované pod body 37-38 odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru nevzbuzují žádné pochybnosti. V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné akcentovat, že zatímco u kokainu a extáze se jednalo o stopové a velice malé množství, podstatné bylo zjištění výše hladiny metamfetaminu (2053 ng/ml) a amfetaminu (83 ng/ml) v krvi poškozeného. To je totiž množství, které více než 10x překračuje koncentraci, jež je považována za toxickou dávku, s níž již byla v praxi popsána úmrtí, a jedná se dokonce o více než dvojnásobné překročení letální hranice u osob navyklých na užívání drog. Vedle toho ve vzorku moči poškozeného byla detekována hladina alkoholu 2,24 g, na základě čehož lze podle znaleckého vyhodnocení konstatovat, že i krev poškozeného před odběrem biologického materiálu obsahovala nejméně takové množství alkoholu. Účinek omamných a psychotropních látek v kombinaci s alkoholem, u kterého droga odbourává jeho tlumící účinek, je proto pro zdraví člověka nebezpečnější. Přitom hladina alkoholu v krvi v rozpětí 2,00- 2,99 g se v soudně lékařské praxi hodnotí jako těžký stupeň opilosti, jehož příznaky jsou zjevné i laikovi. Proto nemohou obstát námitky obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že o tomto stavu poškozeného nemohli vědět. Sami totiž s poškozeným [jméno] [příjmení] po jistou nezanedbatelnou dobu seděli u jednoho stolu a také viděli, že alkohol konzumoval, stejně tak měli možnost pozorovat jeho reakce a chování. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že obžalovaný [jméno] [příjmení] věděl, že poškozený se svědkem [jméno] [příjmení] byli předchozí večer v clubu [anonymizováno], sám přímo ve své výpovědi uvedl, že poškozený pil tvrdý alkohol a při příchodu vypadal špatně. Stejně tak obžalovaný [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že po jeho příchodu do restaurace na všech (tedy i poškozeném) byla jasná známka alkoholu, u některých možná i návykové látky.

31. Další soubor námitek obžalovaného [jméno] [příjmení] směřoval ke zdůraznění chování poškozeného [jméno] [příjmení] ve vztahu k užití drogového nápoje, přitom tuto obhajobu v podstatné části již uplatnil před soudem prvního stupně, který se s ní také vypořádal. Poukazoval-li obžalovaný na to, že jím byl poškozený obeznámen s tím, že směs nasypaná do hrnku s čajem je hořká, ať ji již nikdo jiný nepije, není přiléhavá. Hrnek s drogovým nápojem nebyl po samotném upití obžalovaným, jak sám tvrdí, odložen bokem. Je zřejmé, že obžalovaný tak významově směřuje k tomu, že hrnek byl odstraněn z dosahu nejen poškozeného, ale i dalších. Z dokazování však vyplynulo, že ve skutečnosti byl obžalovaným hrnek položen na stůl právě v dosahu svědků [jméno] [příjmení] a poškozeného [jméno] [příjmení], tedy těch dalších dvou zájemců, se kterými se měl na užití drogy domluvit. Že to prohlášení obžalovaného [jméno] [příjmení] o hořkosti nápoje a nezpůsobilosti k pití nebylo bráno vážně, svědčí další souslednost chování těchto dvou zájemců. Svědek [jméno] [příjmení] totiž taktéž hrnek s připraveným nápojem vzal a upil z něj. Byť tento svědek potvrdil předchozí slova obžalovaného [jméno] [příjmení], znovu položil hrnek na stůl. Pokud se tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] dovolává toho, že mohl důvodně předpokládat, že poškozený [jméno] [příjmení] při jasném vědomí o odsypání velkého množství látky do čaje a sdělení mu o praktické nepoživatelnosti drogy nebude hazardovat se svým zdravím, a že se ze strany poškozeného jednalo o extrémně nepředpokládaný způsob užití, odvolací soud tomu nepřisvědčil. Je třeba připomenout, že pro uzavření skutkového děje bylo vycházeno z výsledků dokazování, které ozřejmilo, že se obžalovaný [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] a poškozený [jméno] [příjmení] předem domluvili na užití nějaké povzbuzující drogy a ve smyslu naplnění tohoto záměru také jednali. Jak sám obžalovaný [jméno] [příjmení], tak i svědek [jméno] [příjmení] jako dva z původně tří domluvených zájemců o užití drogy tuto před poškozeným ze stejného hrnku konzumovali. I oni tedy překročili obecnou míru opatrnosti a hazardovali se svým zdravím.

32. Dovozoval-li obžalovaný [jméno] [příjmení], že poškozený nebyl oprávněn vypít více nápoje s drogou, než odpovídala jím zaplacenému peněžnímu ekvivalentu, nelze přehlédnout, že z dokazování nevyplynulo, že by v tomto směru taková dohoda předtím mezi těmito zájemci byla a neodpovídalo to ani situaci kolem platby za drogu obžalovanému [jméno] [příjmení]. Ostatně obžalovaný [jméno] [příjmení] drogový nápoj připravil do jednoho hrnku s omezením možnosti rozlišení uživatelské dávky. Vedle toho po napití se obžalovaného [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] nebylo z jejich reakce zřejmé, že tito mají zájem tento nápoj s drogou i dále konzumovat. Uplatněná obhajoba obžalovaného [jméno] [příjmení] o tom, že zakázal užití drogového nápoje poškozenému, nemá oporu v dokazování. Nelze proto dovodit, jak činí obžalovaný [jméno] [příjmení], že by poškozený jakkoli porušil přechozí dohodu s ním a svědkem [jméno] [příjmení].

33. Odvolací soud nepřisvědčil obžalovanému [jméno] [příjmení] pro namítané nepředvídatelné užití drogy poškozeným s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 744/2017. Je totiž zřejmé, že také tuto obhajobu obžalovaný již uplatnil před soudem prvního stupně, který se s ní vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 50). K tomu lze pro úplnost doplnit, že vrchní soud s takovým vyhodnocením souzní v tom směru, že pro danou konkrétní věc nejsou právní závěry Nejvyšším soudem vystavené na zcela jiných skutkových základech přiléhavé. I když se obžalovaný domáhá posouzení chování poškozeného ve vztahu ke konzumaci nápoje s drogou jako extrémně nepředpokládané, nelze tomu vyhovět. Znovu je namístě zopakovat, že konzumace drogového nápoje ze strany poškozeného navazovala na předchozí dohodu všech tří zájemců a následovala na upití z něj obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Nelze odhlédnout ani od toho, že poškozený [jméno] [příjmení] byl výrazně ovlivněn alkoholem (podle znaleckého posouzení ve stavu těžké opilosti), což ani obžalovaný [jméno] [příjmení] nemohl přehlédnout. Přesto, že byl upozorněn na přílišné množství odsypané drogy do čaje, sám si to ověřil vyzkoušením nápoje a jeho silná hořkost byla potvrzena i svědkem [jméno] [příjmení], neučinil ničeho k odstranění tohoto drogového nápoje z dosahu poškozeného a k zabránění možnosti další jeho konzumace. K tomu lze opět připomenout, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nasypáním drogy do jednoho hrnku znesnadnil možnost kontroly jejího rozmíchání i její koncentrace v jednotlivých vrstvách nápoje, ale také jeho rozdělení na uživatelské dávky. Ačkoli není pochyb o tom, že poškozený [jméno] [příjmení] tím, že připravený nápoj dopil, nese určitou míru spoluodpovědnosti na svém fatálním následku, nevyvinuje to však obžalovaného.

34. Zopakoval-li v další námitce obžalovaný [jméno] [příjmení], že byl přesvědčen o zakoupení společně s dalšími kamarády lehké drogy, pro jejíž užití poškozeným nemohl předvídat, že dojde k jeho úmrtí, i s tímto se již soud prvního stupně dostatečně v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal (bod 45). Na celé toto odůvodnění odvolací soud v podrobnostech odkazuje a toliko pro úplnost dodává, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se s dalšími zájemci domlouval na užití povzbuzující drogy, drogu poptával, akceptoval spoluobžalovaným [jméno] [příjmení] speed, o němž sám vyslovil pochybnosti, zda není pervitinem. Poukazování na vědomí pouze obžalovaného [jméno] [příjmení], o jakou drogu se ve skutečnosti jedná, a na zájem toliko o „lehkou“ drogu nemůže obstát. Rozlišování drog obžalovaným na lehké a tvrdé je právně irelevantní. Ačkoli totiž obžalovaný [jméno] [příjmení] neměl mít dostatek informací, o jakou drogu (co do složení a koncentrace) se jedná, přesto podstoupil riziko spojené s její konzumací. Každá droga je ze své podstaty potenciálně zdraví nebezpečná a škodlivá, vyžaduje její dávkování a při předávkování může vést až k fatálním následkům. Proto bylo ze strany státu přistoupeno k regulaci nakládání s těmito látkami. Manipulace s nimi je tedy možná jen za určitých podmínek osobami k tomu oprávněnými a pouze ke striktně vymezeným účelům. Soud prvního stupně proto nepochybil, když rozhodl o odpovědnosti obžalovaného [jméno] [příjmení] v plném rozsahu za vytýkané jednání, tedy také o splnění podmínky podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. S tím je spojena i vyšší trestní sazba, neboť smrt poškozeného [jméno] [příjmení] představuje těžší následek, který obžalovaný [jméno] [příjmení] z vědomé nedbalosti zavinil.

35. Vymezil-li se obžalovaný [jméno] [příjmení] proti pro něj soudem prvního stupně užité právní kvalifikaci jemu vytýkaného jednání, odvolací soud tomu nepřisvědčil. Naplnění základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl tak, že obžalovaný [jméno] [příjmení] měl drogu v restauraci [anonymizováno] při sobě (přechovával ji) pro jiného (bod 49). Sám totiž reagoval na požadavek o drogu vytažením z oděvu krabičky s drogou a jejím položením před obžalovaného [jméno] [příjmení] za jediným účelem, a to k umožnění mu odebrání si části jejího drogového obsahu. Tomu odpovídá i její množství v krabičce výrazně přesahující jednu uživatelskou dávku, ze které byla droga poskytnuta k odsypání si, aby si pak obžalovaný [jméno] [příjmení] krabičku se zbývající drogou znovu vzal k sobě. Přitom byl rovněž přítomen tomu a viděl, že drogu k přípravě pro konzumaci obžalovaný [jméno] [příjmení] odsypal (bez jakéhokoli dávkování či odměření) přímo do hrnku s nápojem, stejně tak rámcově věděl, kolik jí bylo odsypáno, a že to obžalovaný [jméno] [příjmení] s tím množstvím „přehnal“. K naplnění znaku prodeje drogy došlo poskytnutím peněžního ekvivalentu za drogu obžalovaným [jméno] [příjmení], k čemuž se připojili i svědek [jméno] [příjmení] a poškozený [jméno] [příjmení] a převzetím peněz obžalovaným [jméno] [příjmení]. Sám dobře věděl, jakou drogu pod označením speed tímto způsobem poskytl, když ji později upřesnil na pervitin, což je všeobecně známé označení pro metamfetamin. A z vystupování a jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] taktéž viděl, že tato droga je připravována k užití přímo na místě. Že nápoj s drogou byl určen ke konzumaci i pro poškozeného [jméno] [příjmení], muselo být obžalovanému [jméno] [příjmení] zřejmé jak z hovoru těch dalších dvou zájemců s obžalovaným [jméno] [příjmení], kterému byl u stolu přítomen, tak i situace kolem platby za drogu, kdy i poškozený na ni přispěl. Vědomí obžalovaného [jméno] [příjmení], že s drogou nakládal nelegálně, vyplývá i z následujícího průběhu událostí kolem předávkování se poškozeného [jméno] [příjmení], ze zájmu obžalovaného vyhnout se označení za původce drogy, z jeho odmítavého postoje k přivolání lékařské pomoci poškozenému, stejně tak jako z jeho reakce na příjezd sanitky.

36. Odvolací soud nepřisvědčil námitce obžalovaného [jméno] [příjmení], kterou se vyhradil proti shledávané příčinné souvislosti mezi jemu vytýkaným jednáním v podobě neoprávněného poskytnutí drogy a úmrtím poškozeného [jméno] [příjmení]. Domáhal-li se totiž obžalovaný právního posouzení, že nikdo jiný kromě obžalovaného [jméno] [příjmení] nemůže nést odpovědnost za množství obsahu krabičky, které bylo vsypáno do nápoje, přehlíží, že to byl právě on sám, kdo krabičku s drogou k takovému obtížně kontrolovatelnému a měřitelnému odsypání poskytl. Podstatná je dále skutečnost celkového obsahu drogy v krabičce, která evidentně násobně přesahovala smrtelnou dávku, a z níž obžalovaný [jméno] [příjmení] mohl drogu odsypat, stejně tak i vědomí obžalovaného [jméno] [příjmení], že takto uspokojuje zájem o následné užití drogy. Obžalovaný [jméno] [příjmení] při dobré znalosti, o jakou drogu se jedná a že není rozdělena na jednotlivé uživatelské dávky, nedal žádnou instrukci k množství pro její odebrání. Přitom byl pak také celou dobu přítomen dalšímu nakládání s touto krabičkou. A při vědomí toho, že obžalovaný [jméno] [příjmení] připravil tím odsypáním vysoce koncentrovaný drogový nápoj, byť na to upozornil, neudělal nic, co by zabránilo jeho užití. Nečinně pak přihlížel další manipulaci s ním a jeho postupné konzumaci těmi třemi zájemci. V těchto skutečnostech je proto namístě shledávat i u obžalovaného [jméno] [příjmení] nepřerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě předávkování se poškozeného [jméno] [příjmení] a jeho úmrtí. Je třeba opětovně zdůraznit, že k tomuto následku by bez počátečního jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] přitom, co byl navíc dokonce přítomen a účastnil se i následujícího děje, nedošlo. A takový následek také obžalovaný [jméno] [příjmení] při vědomí charakteru i množství jím přinesené a poskytnuté drogy, stejně jako velké koncentrace drogového nápoje předpokládat mohl a měl. Proto je nutno přisvědčit závěru soudu prvního stupně o splnění i u něj podmínky podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a tím i vyšší trestní sazby. Smrt poškozeného [jméno] [příjmení] totiž představuje těžší následek, jenž také obžalovaný [jméno] [příjmení] z vědomé nedbalosti zavinil.

37. Odvolací soud tak uzavírá, že jednání jak obžalovaného [jméno] [příjmení], tak i obžalovaného [jméno] [příjmení], spočívající v poskytnutí drogy poškozenému [jméno] [příjmení], je dostatečně významnou a v daném případě jednou z rozhodujících příčin smrti poškozeného, v důsledku čehož je nepochybně příčinná souvislost mezi jednáním obou obžalovaných a následkem tohoto jednání (úmrtí poškozeného) zachována. Tento závěr plně koresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odvětví toxikologie, jež podrobně rozebral soud prvního stupně (bod 14) napadeného rozsudku. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout časovou návaznost spočívající v krátké době mezi požitím obsahu hrnku s drogou poškozeným a prudkým zhoršením jeho zdravotního stavu a následným úmrtím a dále již zmiňovanou vysokou koncentraci metamfetaminu a amfetaminu v jeho krvi. Odvolací soud je navíc toho názoru, že každá osoba, která jinému poskytne k užití omamnou či psychotropní látku, si musí být vědoma možných rizik souvisejících s poškozením zdraví či dokonce úmrtím intoxikované osoby, zvláště pokud se tak stalo za okolností zjištěných v projednávané věci. V daných souvislostech je totiž kritériem nedbalosti zachování potřebné míry opatrnosti obžalovaných při možném a nutném předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení života a zdraví chráněných trestním zákonem (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1187/2016).

38. Přisvědčit nemohl odvolací soud ani námitkám obou obžalovaných směřujících k tomu, že výlučně samotný poškozený [jméno] [příjmení] si zapříčinil svůj fatální následek i tím, že odmítl radu na vyloučení drogy z těla zvracením, či že se negativně stavěl k přivolání lékařské pomoci. Opět je nutno připomenout, co tomu předávkování vedoucímu až ke smrti poškozeného na počátku předcházelo. Je totiž zřejmé, že bez aktivní účasti obžalovaných v podobě přinesení drogy obžalovaným [jméno] [příjmení] a dání jí k dispozici obžalovanému [jméno] [příjmení], který následně zvolil její koncentraci k užití namícháním do čaje, a tento nápoj (za stálé přítomnosti obžalovaného [jméno] [příjmení]) pak přenechal také poškozenému [jméno] [příjmení], by k jeho úmrtí nemuselo dojít. Přitom lze také poukázat na odstup času, po kterém (při vědomí obou obžalovaných o výrazně se zhoršujícím zdravotním stavu poškozeného) se nakonec obžalovaný [jméno] [příjmení] rozhodl i přes nesouhlas obžalovaného [jméno] [příjmení] přivolat lékařskou pomoc.

39. Skutečnost, že to byl poškozený [jméno] [příjmení], který se na dalším užívání drogy kritického dne domluvil s obžalovaným [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení], že po odsypání drogy do hrnku s čajem obžalovaným [jméno] [příjmení] finančně přispěl na její úhradu obžalovanému [jméno] [příjmení], ani že drogu za výše uvedených okolností zkonzumoval, což vedlo k jeho předávkování zakončené smrtí, na vlastní trestní odpovědnost obžalovaných nemá v tomto případě žádný vliv. Pro zohlednění nezanedbatelné míry spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] na jeho fatálním následku byl prostor toliko v rámci úvah o právním následku jejich trestní odpovědnosti a náhradě škody (viz níže).

40. Na základě výše rozvedených úvah lze uzavřít, že odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně při ustálení skutkových zjištění a při právním posouzení jednání obou obžalovaných žádná pochybení, pro která by bylo nezbytné napadený rozsudek v těchto jeho částech korigovat. Výrok o vině obou obžalovaných v napadeném rozsudku je tudíž správný a zákonný, přičemž námitky odvolatelů směřující do výroku o vině nebyly shledány opodstatněnými.

41. Důvod pro zrušení napadeného rozsudku nebyl ze strany odvolacího soudu shledán ani ve výroku o uložených trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu. V rámci úvah o druhu trestu a jeho výměry soud prvního stupně v souladu se zásadami upravujícími požadavky zákonnosti, přiměřenosti a individualizace při ukládání trestů (§ 37-39 tr. zákoníku) hodnotil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti z hlediska významu chráněného zájmu, který byl trestnou činností dotčen, způsob provedení trestné činnosti a její následky, okolnosti, za kterých byla trestná činnost spáchána, osoby obou obžalovaných, míru jejich zavinění, pohnutku, možnosti jejich nápravy, jakož i polehčující a přitěžující okolnosti.

42. V případě obžalovaného [jméno] [příjmení] je možno v podrobnostech odkázat zejména na body 51, 54-55 odůvodnění rozsudku s tou výhradou, že podle názoru odvolacího soudu nelze u něj přecenit větší míru sebereflexe než u spoluobžalovaného, která by měla být posouzena jako polehčující okolnost. Tato totiž nezahrnuje podstatné části skutku, kterým byl tento obžalovaný uznán vinným, a to zejména ve vztahu k jeho roli v komunikaci s obžalovaným [jméno] [příjmení] a v samostatné přípravě drogy k jejímu užití. Je třeba zdůraznit, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se jemu vytýkaného jednání nepochybně dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, č. j. 102 T 23/2020-614, ze dne 3.3.2020 s nabytím právní moci 17.3.2020. Tímto byl uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve dvou útocích, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu na 24 měsíců, tj. do 17.3.2022 Tyto negativní okolnosti nemůže vyvážit ani mladý věk obžalovaného.

43. V případě hodnocení osoby obžalovaného [jméno] [příjmení] lze rovněž v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku (body 52, 54 a 58) se zdůrazněním jeho předchozích bohatých trestněprávních a přestupkových zkušeností. Tento obžalovaný vykazuje sklony k páchání protiprávního jednání, což ve spojení s jeho problémovým chováním i v nynějším výkonu vazby dlouhodobě nesvědčí o jeho zájmu na nápravě. Nelze přehlédnout, že obžalovaný spáchal jemu vytýkané jednání přitom, co se v minulosti dopouštěl i trestné činnosti na úseku nealkoholové toxikomanie (v jeho případě se tak jedná o tzv. speciálního recidivistu) a dokonce také ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanovené Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 6 PP 8/2020. Soud prvního stupně správně taktéž posoudil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se dopustil inkriminovaného jednání dříve, než byl jiným soudem vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. U obžalovaného tak byly splněny podmínky souběhu pro ukládání souhrnného trestu k odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 12 T 109/2021-204, ze dne 25.4.2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. 3 To 148/2022-246, ze dne 26.7.2022. Nelze přehlédnout rovněž nekritický postoj i tohoto obžalovanému ke svému jednání.

44. Trestní sazba trestu odnětí svobody pro oba obžalované vychází z ustanovení § 283 odst. 4 tr. zákoníku, která je od 10 do 18 let. Při úvaze o výměře trestu bylo rovněž nutno uvážit, zda jej bylo možné obžalovaným uložit pod dolní hranici této trestní sazby. Podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby jsou v tr. zákoníku v § 58 odst. 1, odst. 2, odst.

3. Možnosti aplikace ustanovení § 58 odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku vyloučily oba obžalovaní způsobem zvolené a jimi uplatněné obhajoby. Obžalovaný [jméno] [příjmení] ve svém odvolání akcentoval jako argument pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku lehkovážný přístup poškozeného [jméno] [příjmení] a učinění ze své strany všeho, aby zabránil trestněprávnímu následku. K takovému požadavku se ve vztahu ke své osobě připojil i obžalovaný [jméno] [příjmení]. Odvolací soud konstatuje, že pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení trestu právní teorie stojí na stanovisku, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, jak ostatně vyplývá i z jeho samotného názvu, a nikoliv o pravidelný postup soudu. Jeho použití nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit ani pouhé samotné doznání se k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody či vedení řádného života. Použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. přiměřeně R 24/1966, R II/1967 či R I/1965). Na tomto místě je třeba nejprve zmínit obecné podmínky pro využití tohoto institutu. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Podle názoru odvolacího soudu, který v daném případě plně koresponduje se závěry soudu prvního stupně, zmíněné zákonné podmínky, které navíc musí být splněny kumulativně, nelze shledávat u žádného z obžalovaných. Je třeba opětovně připomenout, že počínání si poškozeného ve vztahu k užití drogy a překročení míry opatrnosti bylo součástí již dříve projeveného zájmu o drogu, stejně tak i vzájemné domluvy s obžalovaným [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení] a navazovalo na výše podrobně rozvedené předchozí jednání obžalovaných, včetně konzumace drogového nápoje obžalovaným [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení]. Samotné chování poškozeného [jméno] [příjmení] s vyústěním v dopití drogového nápoje nelze vyhodnotit za takovou okolnost, která by v dané kvalitě nebo kvantitě ve vztahu k tomuto trestnému činu obžalovaných výrazně snižovala jeho závažnost. Tato skutečnost tak nemůže být v tomto konkrétním případě důvodem pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Stejně tak jimi nejsou ani poměry obžalovaných, které by mohly být hodnoceny nad rámec polehčujících okolností ve smyslu ustanovení § 41 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 550/2014). Ze všech výše uvedených důvodů proto dospěl odvolací soud k závěru, že krajský soud nepochybil, když toto moderační ustanovení nepoužil.

45. Vzhledem k výše uvedeným poměrům obžalovaných, s přihlédnutím k jejich rozdílným předchozím trestněprávním zkušenostem a jejich vlastnímu zapojení do vytýkaného jednání, by bylo přiléhavé ukládání trestů odnětí svobody obžalovanému [jméno] [příjmení] v rámci první čtvrtiny zákonné trestní sazby a obžalovanému [jméno] [příjmení] v rámci její druhé poloviny. Přitom však bylo třeba, aby soud prvního stupně zároveň přihlížel i k nezanedbatelné míře spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] na jeho fatálním následku. Pokud krajský soud uložil za těchto okolností obžalovanému [jméno] [příjmení] trest odnětí svobody v trvání 10 let (na samé spodní hranici zákonné trestní sazby) a obžalovanému [jméno] [příjmení] souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 let i za další úmyslnou sbíhající se trestnou činnost (ještě pod polovinou trestní sazby), nelze na takto uložené tresty v žádném případě nahlížet jako na nezákonné či nepřiměřeně přísné, které by měly být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku v této jeho části podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Správně byl do výroku o trestu u obžalovaného [jméno] [příjmení] doplněn i zrušující výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, č. j. 12 T 109/2021-204, ze dne 25.4.2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. 3 To 148/2022-246, ze dne 26.7.2022, jakož i všech dalších navazujících rozhodnutí, která tak pozbyla podkladu. Krajský soud nepochybil ani ve výroku o zařazení obou obžalovaných pro výkon uložených trestů odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou tak, jak jim náleželo podle obecných ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když správně neshledal ani podmínky pro jejich zařazení do mírnějšího typu věznice se zřetelem na závažnost drogového trestného činu (daného již samotnou trestní sazbou i vlastním způsobem spáchání) a stupeň a povahu jejich narušení (daného jejich přechozími trestními zkušenostmi).

46. V rámci adhezního řízení rozhodoval soud prvního stupně o návrhu poškozené Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, která uplatnila vůči oběma obžalovaným řádně a včas nárok na náhradu majetkové škody ve výši 42.927 Kč představující náklady spojené s poskytnutím lékařské péče poškozenému [jméno] [příjmení], a dále o návrhu [jméno] [příjmení] - otce zemřelého poškozeného, který uplatnil taktéž řádně a včas vůči oběma obžalovaným nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400.000 Kč z důvodu prožitých duševních útrap. Ač těmto výrokům opravné prostředky obžalovaných nevytýkaly žádnou konkrétní vadu, musely být i ony odvolacím soudem s ohledem na ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř. přezkoumány. Soud prvního stupně pod body 60-69 písemného odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč považuje poškozenými vznesené nároky na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy za důvodné. S touto argumentací se odvolací soud ztotožnil toliko částečně.

47. K posouzení samotné podstaty přiznání těchto nároků poškozeným i konkrétních podmínek v tomto případě nemá odvolací soud žádné výhrady proti přiléhavému zdůvodnění krajského soudu a pro stručnost na něj v podrobnostech odkazuje. Jako nedostatečné však odvolací soud vyhodnotil posouzení oprávněnosti jejich výše právě s ohledem na míru spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] na svém zhoršení zdravotního stavu vedoucímu až k jeho smrti z předávkování se drogou. Pokud totiž nebylo přiléhavé v tomto konkrétním případě vzhledem k okolnostem a míře vlastního zapojení obžalovaných do skutkového děje, aby toto spoluzavinění poškozeného vedlo k vyvinění obžalovaných z jim vytýkaného jednání, důvodně se pak ale mělo promítnout nejen ve výměře ukládaných trestů, a stejně tak i ve výši přiznaného nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy poškozeným. Přitom z dalšího odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že soud prvního stupně oba uplatněné nároky poškozených v jejich požadované výši akceptoval v plném rozsahu, aniž by jakkoli reflektoval do tohoto posouzení právě míru spoluzavinění poškozeného. Nelze totiž odhlédnout od toho, že zemřelý [jméno] [příjmení] se s dalšími dvěma zájemci o drogu na jejím užití (po své předchozí konzumaci drog a alkoholu) domluvil, přispěl finančně na její úhradu a pro její vlastní konzumaci nedbal ani určité míry obezřetnosti. Při vyhodnocení všech rozhodných skutečností daného děje, kdy ke konzumaci drogového nápoje přistoupil až po pro tento případ stěžejních jednáních obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], je tak přiléhavé jeho míru spoluzavinění ohodnotit na 25 % proti celkovým 75 % obou obžalovaných. Protože soud prvního stupně toto nezohlednil, v tomto směru pochybil, a bylo tak třeba provést ve prospěch obžalovaných ve zmíněném rozsahu korekci výše původně přiznaných nároků na náhradu škody i nemajetkové újmy.

48. Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna požadovanou částku ve výši 42.927 doložila odpovídajícím vyúčtováním, o jehož správnosti ani odvolací soud neměl důvodu pochybovat. Při vyhodnocení míry spoluzavinění poškozeného na zhoršení svého zdravotního stavu vedoucího až k předávkování drogou a smrti je třeba odečíst od prokázané výše uplatněného nároku jeho hodnotu 25 %. Ve výsledku to činí částku 32.195 Kč (42.927 - 10.732), kterou je namístě zavázat obžalované k zaplacení poškozené rukou společnou a nerozdílnou. Odůvodnění solidárnosti k plnění obžalovaných vychází z provázanosti jejich inkriminovaného jednání.

49. Poškozený [jméno] [příjmení] - otec zemřelého poškozeného požadovanou výši nemajetkové újmy v částce 400.000 Kč odůvodnil prožitými duševními útrapami podle zásad slušnosti. Rozhodovací praxe soudů dospěla při nedbalostní odpovědnosti za smrt poškozeného k přiměřené výši náhrady nemajetkové újmy pohybující se okolo 500.000 Kč pro nejbližší rodinné příslušníky. Poškozeným [jméno] [příjmení] tudíž uplatněná výše nemajetkové újmy nijak nevybočuje z obdobných případů. Pro akceptovatelnost takového nároku pro případ, kdy by jej nebylo nutno krátit, lze znovu v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Při výše uvedeném zohlednění míry spoluzavinění poškozeného na svém fatálním následku je třeba i zde odečíst od akceptovatelné výše uplatněného nároku jeho hodnotu 25 %. Ve výsledku to činí částku 300.000 Kč (400.000 - 100.000), kterou je namístě zavázat obžalované k zaplacení poškozenému rukou společnou a nerozdílnou.

50. Protože z výše uvedených důvodů bylo odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] shledáno částečně opodstatněným pro výsledek adhezního řízení, byl vrchním soudem napadený rozsudek částečně zrušen právě pouze ve výroku o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy učiněném ve vztahu k poškozeným Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně a [jméno] [příjmení]. Nově bylo vrchním soudem podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nich rozhodnuto ve znění výroku tohoto rozsudku. Jelikož odvolacím soudem nebyly akceptovány veškeré požadavky na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy uplatněné poškozenými, odkázal je s těmito zbytky jejich nároků v souladu s ustanovením § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích, které nebyly rozhodnutím odvolacího soudu zrušeny, pak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Rubrum

I. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně II. Podaná odvolání Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] Vyjádření státního zástupce Vyjádření poškozených III. Přezkumná činnost odvolacího soudu