50 A 10/2018 - 70

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci Žalobkyně : X bytem X zastoupené advokátem JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M. sídlem U Černé věže 66/3, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeský kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7 za účasti: X, bytem X zastoupené advokátem Mgr. Martinem Caplem sídlem Husova tř. 1847/5, České Budějovice takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru životního prostředí (dále též „vodoprávní úřad“) ze dne 25. 7. 2014, č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh (dále též „rozhodnutí prvého stupně“), kterým byla podle § 115 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění k 16. 3. 2009 (dále jen „vodní zákon“) a podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnuta žádost žalobkyně o dodatečné povolení části vodního díla „Odpadní potrubí v délce cca 160 m od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Ch. č. p. x“ podle předložené nově vypracované projektové dokumentace stavby vodního díla „Domovní ČOV Ch. č. p. x, k. ú. Č. – část SO 02 Odpad od ČOV“, situovaného na pozemcích parc. č. x, xaxvk. ú. Č., hydrogeologický rajón 6310, č. h. p. 1-06-02-060.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 2. 2. 2004 bylo na základě její žádosti a pana Z. P. zahájeno řízení o povolení stavby „Stavební úpravy objektu Ch. č. p. x a stavba jímky na vyvážení a změna užívání rekreačního objektu na objekt k trvalému bydlení“; stavba byla povolena a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 3. 2004. Dne 25. 8. 2004 požádali stavebníci o změnu stavby před jejím dokončením a doložili projektovou dokumentaci. Dne 13. 9. 2004 bylo zahájeno vodoprávní řízení k žádosti o povolení k nakládání s vodami a povolení vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Ch. č. p. x“. Dne 29. 9. 2004 osoba zúčastněná na řízení a pan J.K. jako spoluvlastníci pozemku parc. č. x v k. ú. Č. podepsali se stavebníky dohodu, resp. prohlášení o zaústění potrubí čističky odpadních vod a potrubí odvodu dešťové vody do společného potrubí meliorace. Osoba zúčastněná na řízení na samostatné listině uvedla své připomínky, a sice že v případě špatného stavu melioračních trubek požaduje provedení nového zatrubněného vedení celým pozemkem parc. č. x, aby nedocházelo k jeho zamokřování. Dne 30. 9. 2004 bylo vydáno povolení ke stavbě uvedeného vodního díla s tím, že stavba bude provedena do 31. 12. 2006. Stavebníkům bylo vydáno stavební povolení umožňující pokládku 16 m potrubí, které mělo ústit do původní meliorace. Při provádění zaústění do meliorace bylo zjištěno, že původní meliorace je v nevhodném stavu, a tudíž je nutno položit nové potrubí. Z toho důvodu bylo nutné položit nové potrubí o délce cca 160 m přes celý pozemek parc. č. x. Stavebníci to na vlastní náklady učinili, a to v souladu s dohodou ze dne 29. 9. 2004. Svůj původně kladný postoj k položení potrubí osoba zúčastněná na řízení účelově změnila poté, co se zhoršily sousedské vztahy mezi ní a žalobkyní. Námitky osoby zúčastněné na řízení považuje žalobkyně za ryze obstrukční.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 2. 2. 2004 bylo na základě její žádosti a pana Z. P. zahájeno řízení o povolení stavby „Stavební úpravy objektu Ch. č. p. x a stavba jímky na vyvážení a změna užívání rekreačního objektu na objekt k trvalému bydlení“; stavba byla povolena a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 3. 2004. Dne 25. 8. 2004 požádali stavebníci o změnu stavby před jejím dokončením a doložili projektovou dokumentaci. Dne 13. 9. 2004 bylo zahájeno vodoprávní řízení k žádosti o povolení k nakládání s vodami a povolení vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Ch. č. p. x“. Dne 29. 9. 2004 osoba zúčastněná na řízení a pan J.K. jako spoluvlastníci pozemku parc. č. x v k. ú. Č. podepsali se stavebníky dohodu, resp. prohlášení o zaústění potrubí čističky odpadních vod a potrubí odvodu dešťové vody do společného potrubí meliorace. Osoba zúčastněná na řízení na samostatné listině uvedla své připomínky, a sice že v případě špatného stavu melioračních trubek požaduje provedení nového zatrubněného vedení celým pozemkem parc. č. x, aby nedocházelo k jeho zamokřování. Dne 30. 9. 2004 bylo vydáno povolení ke stavbě uvedeného vodního díla s tím, že stavba bude provedena do 31. 12. 2006. Stavebníkům bylo vydáno stavební povolení umožňující pokládku 16 m potrubí, které mělo ústit do původní meliorace. Při provádění zaústění do meliorace bylo zjištěno, že původní meliorace je v nevhodném stavu, a tudíž je nutno položit nové potrubí. Z toho důvodu bylo nutné položit nové potrubí o délce cca 160 m přes celý pozemek parc. č. x. Stavebníci to na vlastní náklady učinili, a to v souladu s dohodou ze dne 29. 9. 2004. Svůj původně kladný postoj k položení potrubí osoba zúčastněná na řízení účelově změnila poté, co se zhoršily sousedské vztahy mezi ní a žalobkyní. Námitky osoby zúčastněné na řízení považuje žalobkyně za ryze obstrukční.

4. Žalobkyně dále uvedla, že dne 23. 1. 2007 bylo vydáno povolení k užívání vodního díla. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno, a to rozhodnutím ze dne 22. 5. 2007. Dne 4. 9. 2007 bylo vydáno nové rozhodnutí o povolení užívání vodního díla. Z podnětu osoby zúčastněné na řízení bylo následně zahájeno přezkumné řízení, v rámci kterého vydal žalovaný dne 18. 6. 2008 rozhodnutí, kterým změnil povolení k užívání vodního díla tak, že se toto povolení nevydává. Důvodem bylo nedodržení projektové dokumentace a chybějící právní titul k provedení stavby na cizím pozemku. Na základě tohoto rozhodnutí bylo zahájeno řízení o odstranění stavby vodního díla. V rámci tohoto řízení žalobkyně podala návrh na vydání dodatečného stavebního povolení části vodního díla.

5. V rámci řízení o dodatečné povolení stavby vyvstala otázka platnosti prohlášení o zaústění potrubí ze dne 29. 9. 2004 a vodoprávní úřad odkázal účastníky řízení s otázkou platnosti této dohody na soud, jelikož správní orgány nejsou nadány pravomocí k posuzování platnosti právních úkonů. Žalobkyně se proto u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhala určení platnosti dané dohody. Žaloba byla rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, č. j. 10 C 287/2011 – 148, zamítnuta. V rozsudku bylo uvedeno, že sporná dohoda je neurčitá, jelikož není určena délka potrubí a trasa položení potrubí.

6. Žalobkyně uvedla, že sporné prohlášení ze dne 29. 9. 2004 bylo sepsáno na základě ústní dohody mezi žalobkyní a J.K. a osobou zúčastněnou na řízení pro potřeby vydání stavebního povolení. Fakticky s uváděným řešením osoba zúčastněná na řízení souhlasila již před tím a prohlášení ze dne 29. 9. 2004 odráží faktickou dohodu stran. Žalobkyně je přesvědčena, že souhlas osoby zúčastněné na řízení tak byl nepochybně dán. Právním titulem pro položení potrubí na pozemku parc. č. x bylo právě prohlášení ze dne 29. 9. 2004.

7. Osoba zúčastněná na řízení v prohlášení ze dne 29. 9. 2004 uvedla, že v případě špatného stavu meliorace požaduje provedení položení nového potrubí vedeného celým pozemkem parc. č. x. Z toho je zjevné, že žalobkyně i spoluvlastníci pozemku parc. č. x věděli o trase meliorace přes tento pozemek; z toho důvodu nemůže být prohlášení neurčité. Toto prohlášení reflektuje dohodu žalobkyně a spoluvlastníků. Skutečnost, že trasa potrubí není v prohlášení přesně vymezena geometrickým plánem, nemůže sama o sobě znamenat neplatnost dohody pro účely stavebního řízení.

8. Platnost právních jednání se posuzuje podle předpisů v době, kdy k právnímu jednání došlo, tj. podle dosavadního občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle žalobkyně nemůže být pochyb o naplnění § 37 odst. 1 dosavadního občanského zákoníku. Žalobkyně má za to, že nemůže být pochyb o svobodě, vážnosti a srozumitelnosti prohlášení ze dne 29. 9. 2004. Osoba zúčastněná na řízení napadla platnost prohlášení až poté, co se zhoršily sousedské vztahy. Danou námitku osoby zúčastněné na řízení považuje žalobkyně za účelovou. Jediné, co osoba zúčastněná na řízení namítala a z čeho plyne její negativní postoj k věci, je, že žalobkyní nebyl dodržen termín položení potrubí do 30. 5. 2006. Stavební práce byly v té době přerušeny z důvodu probíhajícího rozvodového řízení, o čemž však byla osoba zúčastněná na řízení informována.

9. Podle žalobkyně je třeba na prohlášení ze dne 29. 9. 2014 nutné nahlížet jako na platný úkon i z hlediska jeho určitosti. Žalobkyně uvádí, že oběma stranám dohody bylo známo, jaká byla trasa původní meliorace. Proto je prohlášení osoby zúčastněné na řízení v prohlášení dostatečně určité, pokud je v něm uvedeno, že požaduje provést položení nového zatrubněného vedení celým pozemkem. Trasa meliorační stoky je zjistitelná i objektivně, neboť je zakreslená i na hydrogeologických mapách. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, podle kterého je nutné posoudit na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. I podle Ústavního soudu je jedním z principů výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy. Tento princip je promítnut i v § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Prohlášení ze dne 29. 9. 2004 proto žalobkyně považuje za úkon platný, a to minimálně pro účely vydání stavebního povolení.

10. Žalobkyně poukazuje též na zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3 správního řádu). Žalobkyně konstatuje, že v době vydání stavebního povolení na vodní dílo byly doloženy všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí. Bylo doloženo i prohlášení spoluvlastníků pozemku parc. č. x, ve kterém se stavbou na svém pozemku souhlasili. Nesprávná projektová dokumentace byla opravena. Stavba byla provedena v souladu s projektovou dokumentací a v souladu s připomínkami osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007 sp. zn. 22 Cdo 7496/2007, v němž je vysloveno, že je v rozporu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře požadovat odstranění stavby na cizím pozemku postavené na základě časově neomezeného práva na tomto pozemku mít stavbu. Žalobkyně dovozuje, že jednala zcela v souladu s prohlášením ze dne 29. 9. 2004 a byla v dobré víře, že jí právo stavět na daném pozemku náleží. Toto právo stavět bylo i na základě prohlášení potvrzeno správními orgány. To, že osoba zúčastněná na řízení dne 17. 3. 2009 odstoupila od svého závazku ze dne 29. 9. 2004, nemůže jít k tíži žalobkyně jako stavebníka, jelikož stavba byla provedena a dokončena v souladu s projektovou dokumentací a v souladu s požadavky osoby zúčastněné na řízení. Námitky osoby zúčastněné na řízení jsou tedy účelové. Druhý spoluvlastník pozemku J.K. neměl nikdy žádné námitky proti položení nového potrubí. Sám potvrdil, že položením nového potrubí se stav zamokření daného pozemku zlepšil, což lze zjistit i ze satelitních snímků.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádosti o dodatečné povolení stavby nemohlo být vyhověno, neboť absentovala smlouva o právu provést stavbu vodního díla na cizím pozemku. To vyplynulo z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2013. Žalovaný je toho názoru, že žaloba místy přesahuje rámec řešené věci. Žalobkyně zcela pomíjí § 114 odst. 3 stavebního zákona. Vodoprávní úřad si podle tohoto ustanovení nemohl učinit úsudek o vlastnické občanskoprávní námitce. Okresní soud rozhodl, že dohoda je pro neurčitost neplatná. Tímto rozsudkem byl vodoprávní úřad vázán. Institut ochrany práv nabytých v dobré víře nelze v tomto typu správního řízení aplikovat. Z důvodu absence platné smlouvy o právu provést stavbu vodního díla na cizím pozemku nezbývalo než žádost o dodatečné povolení stavby zamítnout. Žalovaný doplnil, že žalobkyně neprovedla stavbu v souladu s právními předpisy, neboť ji provedla v rozporu se stavebním povolením a neprovedla ji podle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem.

12. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že prohlášení ze dne 29. 9. 2004 podepsala především proto, že se obávala, že bude muset nevyhovující meliorační zařízení platit ze svého. Domluveno bylo, že potrubí bude mít 16 m. Nové potrubí podle osoby zúčastněné na řízení neplní funkce melioračního vedení a je dlouhé 166 m. Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že žalobkyně asi tři roky vypouštěla veškerou vodu z celé nemovitosti na pozemek parc. č. x a udělala z části této parcely rozsáhlou bažinu. Půl hektaru pozemku nelze obhospodařovat. Osoba zúčastněná na řízení trvá na tom, že prohlášení ze dne 29. 9. 2004 je neplatné, neboť nemá žádné přesné údaje, jak konstatoval okresní soud. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že nechová žádnou zášť vůči žalobkyni, pouze se snaží chránit svůj pozemek. Podle osoby zúčastněné na řízení nemůže být žalobkyně v dobré víře. Pozemek parc. č. x je podle osoby zúčastněné na řízení zdevastovaný.

13. Osoba zúčastněná na řízení doplnila do soudního spisu Zprávu o šetření veřejné ochránkyně práv ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 3377/2011/VOP/PPK ve věci postupu správních orgánů při vyřizování žádosti o dodatečné povolení části stavby, ze které vyplývají následující závěry. Bylo uvedeno, že s ohledem na presumpci správnosti správních aktů a na již nastalou nenapadnutelnost aktů krajského úřadu a Ministerstva zemědělství ve věci přezkumného řízení (v rámci kterého bylo změněno rozhodnutí o povolení užívání vodního díla tak, že se toto povolení nevydává), bylo nutno vycházet ze stavu věci daného těmito rozhodnutími. Ve vztahu k řízení o dodatečném povolení stavby shledal zástupce veřejné ochránkyně práv nečinnost správních orgánů a nedodržení zákonných lhůt. Uvedl, že nerozporuje závěr krajského úřadu, že jde v dané kauze o stavbu nepovolenou, tj. provedenou v rozporu s původním povolením. Dále uvedl, že nerozporuje ani závěr okresního soudu (což mu ani nepřísluší) o tom, že šlo o stavbu neoprávněnou.

14. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 1. 3. 2004 bylo pod č. j. Výst 112/5-B/04/K vydáno stavební povolení na stavbu „Stavební úpravy objektu Ch. č. p. x a stavba jímky na vyvážení a změna užívání z rekreačního objektu na objekt k trvalému bydlení“. Dopisem ze dne 25. 8. 2004 žalobkyně požádala o změnu stavby před dokončením za účelem realizace čističky odpadních vod namísto jímky na vyvážení. Dne 30. 9. 2004 vodoprávní úřad vydal pod č. j. OŽP /6471/04/pov/Pos povolení ke stavbě vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Ch. č. p. x k. ú. Č.“ a povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod do stávající bezejmenné zatrubněné vodoteče. Stavební povolení nabylo právní moci dne 9. 11. 2004. Dne 23. 1. 2007 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 25028/06/KR/Žoh rozhodnutí o povolení užívání stavby vodního díla povoleného rozhodnutím ze dne 30. 9. 2004. Na základě odvolání bylo toto rozhodnutí zrušeno žalovaným, a to rozhodnutím ze dne 22. 5. 2007, č. j. KUJCK 6214/2007/OZZL/5/Vlk/O-25/07. Dne 4. 9. 2007 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 25028/06/KR/Žoh rozhodnutí o povolení užívání stavby vodního díla. Na základě podnětu k provedení přezkumného řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2008, č. j. KUJCK 8719/2008 OZZl/23/Vlk/P4/08, změnil rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 4. 9. 2007 tak, že se povolení k užívání vodního díla nevydává. Část vodního díla byla podle žalovaného provedena v rozporu se stavebním povolením, a to odpadní potrubí čističky, které bylo namísto 16 m podle projektové dokumentace vedeno v délce 160 m přes pozemek parc. č. x do melioračního kanálu A. Toto rozhodnutí vydané v přezkumném řízení bylo k odvolání potvrzeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 13. 11. 2008 č. j. 32051/2008-15110.

15. Dne 16. 3. 2009 vydal vodoprávní úřad oznámení o zahájení vodoprávního řízení o odstranění stavby, č. j. OŽP 8192/09/ozn/Žoh, podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Lhůta pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby byla stanovena do 18. 5. 2009. Dne 19. 3. 2009 obdržel vodoprávní sdělení osoby zúčastněné na řízení o tom, že odstupuje od osobního závazku ze dne 29. 9. 2004 o vedení potrubí přes pozemek parc. č. x. Osoba zúčastněná tuto listinu považuje za neplatnou. Osoba zúčastněná prohlásila, že by nikdy nepovolila čističku odpadních vod a potrubí na pozemku parc. č. x. Dne 10. 4. 2009 podala žalobkyně žádost o dodatečné stavební povolení k domovní čistírně odpadních vod, studni nebo jinému vodnímu dílu potřebnému k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých občanů (domácností). Oznámením ze dne 23. 4. 2009, č. j. OŽP 8192/09/oznPŘ/Žoh, vodoprávní úřad oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby přerušil s tím, že námitky a připomínky mohou účastníci uplatnit nejpozději do 15. 5. 2009. Dne 7. 7. 2009 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí o dodatečném povolení stavby „Odpadní trubice v délce cca 160 m od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Ch. č. p. x na pozemcích parc. č. x a x v k. ú. Č.“. K odvolání osoby zúčastněné na řízení žalovaný rozhodnutí ze dne 7. 7. 2009 zrušil a věc vrátil vodoprávnímu úřadu k dalšímu řízení, a to rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09. Důvodem pro zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby byla skutečnost, že projektová dokumentace nebyla provedena v souladu s právními předpisy, a dále to, jakým způsobem vodoprávní úřad vypořádal námitky týkající se existence práva a rozsahu vlastnických práv k pozemku parc. č. x. Dne 14. 1. 2010 vydal vodoprávní úřad výzvu k odstranění podstatných nedostatků žádosti a řízení o dodatečné povolení stavby přerušil. Toto usnesení bylo napadeno odvoláním osoby zúčastněné na řízení, přičemž odvolací orgán napadené usnesení zčásti změnil a ve zbytku jej potvrdil (rozhodnutí ze dne 14. 4. 2010).

16. Dne 10. 1. 2011 vydal vodoprávní úřad další výzvu a usnesení o přerušení řízení o dodatečné povolení stavby. V něm bylo uvedeno, že žalobkyně odstranila podstatné nedostatky žádosti, a proto bylo v řízení pokračováno. Na základě vyjádření účastníků řízení však vodoprávní úřad dospěl k závěru, že pokus o smírné řešení sporu ohledně námitky týkající se existence práva na provedení stavby na pozemku parc. č. x by byl bezpředmětný. Proto vyzval žalobkyni a osobu zúčastněnou na řízení, aby podaly do 31. 3. 2011 žádost u příslušného soudu o vyřešení uplatněné občanskoprávní námitky, resp. žalobu na určení právní skutečnosti, kterou je to, zda tu je či není právo provést předmětnou stavbu na daném pozemku. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalobkyně, přičemž odvolací orgán napadené usnesení zčásti změnil a ve zbytku jej potvrdil (rozhodnutí ze dne 2. 5. 2011).

17. Následně vodoprávní úřad vydal usnesení o přerušení řízení o dodatečné povolení stavby ze dne 27. 6. 2011, kterým řízení přerušil do nabytí právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích o žalobě podané dne 29. 3. 2011 a následně rozšířené dne 19. 5. 2011. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, č. j. 10 C 287/2011 – 148, kterým žalobu žalobkyně na určení platnosti dohody – prohlášení o zaústění potrubí uzavřené dne 29. 9. 2004 mezi J.M., Z.P., L.Z. a J.K. (poslední dva jmenovaní byli spoluvlastníky pozemku parc. č. x) zamítl (výrok I. v právní moci od 8. 1. 2014). Okresní soud konstatoval, že daná dohoda je neplatná z důvodu její neurčitosti, neboť dohoda zakládající oprávnění ke zřízení stavby na cizím pozemku vyžaduje pro svou platnost i ujednání o konkrétním umístění stavby. Oznámením ze dne 12. 5. 2014 bylo pokračováno v řízení o dodatečné povolení stavby s tím, že námitky a důkazy je možno doložit do 6. 6. 2014.

18. Dne 25. 7. 2014 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobkyně o dodatečné stavební povolení části vodního díla. Vodoprávní úřad opřel své rozhodnutí o pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2013, podle kterého je dohoda o vedení potrubí ze dne 29. 9. 2004 neplatná. Žádné nové důkazy ve věci splnění požadavku podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona doloženy nebyly, tj. nebyl předložen doklad prokazující právo založené smlouvou provést stavbu. Vodoprávní úřad uzavřel, že existuje skutečnost, která brání kladnému vyhovění žádosti o dodatečné povolení části vodního díla; proto byla žádost rozhodnutím zamítnuta.

19. K následnému odvolání žalobkyně vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že v řízení o dodatečném povolení stavby se postupovalo podle právní úpravy platné ke dni 10. 4. 2009. Žalovaný poukázal na výsledek civilního řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích a konstatoval, že žalobkyně neobhájila svůj názor (i dosavadní názor správních orgánů), že právo provést stavbu na cizím pozemku tu v době podání žádosti o dodatečné stavební povolení bylo. Správní orgány jsou rozsudkem okresního soudu vázány, a proto z něj musely vycházet. Žalovaný uvedl, že v případě absence smlouvy o právu provést stavbu, neměl vodoprávní úřad prostor pro jinou úvahu a nebyl oprávněn stavbu dodatečně povolit. Žalovaný konstatoval, že nebylo nutno prodlužovat lhůtu k vyjádření před vydáním prvostupňového rozhodnutí, neboť za necelé tři měsíce od právní moci rozsudku okresního soudu si žalobkyně nemohla obstarat právo pro stavbu na cizím pozemku; podání nových důkazů již proto v řízení nebylo třeba a bylo by nadbytečné. Žalovaný odkázal na § 51 odst. 3 správního řádu. Žalovaný poukázal i na § 129 a § 114 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého si správní orgán nemůže učinit úsudek o námitce týkající se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv; o dané námitce mohl rozhodnout jedině civilní soud. Žalovaný shrnul, že dohoda ze dne 29. 9. 2004 v soudním sporu neobstála, a to pro její neurčitost, a tedy neplatnost. Základ problému spatřuje žalovaný mezi žalobkyní a spoluvlastníky pozemku, na kterém je umístěna její nepovolená stavba. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal jednotlivé námitky žalobkyně.

20. Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 27. 4. 2016 č. j. 10 A 57/2015- 96 odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009, protože tímto zrušovacím rozhodnutím žalovaného se věc vrátila správnímu orgánu prvého stupně k novému projednání. Takové rozhodnutí není rozhodnutím, které zasahuje do právní sféry žalobkyně, jestliže věc nadále zůstává na úrovni veřejné správy. Proto rozhodnutí nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. a přezkoumatelné ve správním soudnictví není. Naproti tomu rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 krajský soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že správní orgány neučinily dostatečná skutková zjištění, aby mohly posoudit, že byly splněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby. Soud vycházel z úvahy, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby byly splněny předpoklady, aby soud mohl zkoumat splnění podmínek pro zahájení řízení o odstranění stavby. Panují pochybnosti o tom, zda se řízení o odstranění stavby vede o stavbě nepovolené. To má souvislost s tím, že v dané pozemkové parcele se od šedesátých let měl nacházet meliorační systém.

21. Rozsudek krajského soudu byl napaden kasační stížností ve výroku o zrušení rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 a ve výroku o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení. Rozsudeční výrok o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009 č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09 kasační stížností napaden nebyl a v rozsahu tohoto výroku zůstal rozsudek krajského soudu ze dne 27. 4. 2016 v právní moci.

22. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2017 rozsudek krajského soudu ze dne 27. 4. 2016 ve výroku II., III. a IV. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Především bylo poukázáno na to, že předmětem přezkoumání bylo učiněno rozhodnutí vydané v řízení o dodatečném povolení stavby. Pro dodatečné povolení stavby se konstruuje speciální řízení zahajované na žádost stavebníka poté, co již z moci úřední je vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí kterého lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu, nebo postavená bez takového rozhodnutí či opatření. Řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby jsou dvě samostatná řízení s rozdílným účelem a předmětem. Účelem řízení o odstranění stavby je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení protiprávního stavu, přičemž pro obě řízení platí jiné podmínky. Rozsah přezkumného řízení byl proto vymezen žalobou, a to tak, že předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí vydané v řízení o dodatečném povolení stavby. Právě podmínkami stanovenými pro takové řízení se měl soud zabývat. Úsudkem o tom, zda se skutečně jedná o stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo jiného opatření vyžadované stavebním zákonem soud vykročil z možného věcného posouzení napadeného rozhodnutí mimo rámec vymezený žalobními body. Z těchto důvodů nebylo možné napadené rozhodnutí vydané v řízení o dodatečném povolení stavby zrušit. V řízení o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby nebylo možno posuzovat splnění podmínek pro rozhodnutí o odstranění stavby.

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně o dodatečné povolení části vodního díla, odpadního potrubí v délce cca 160 m od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC 4 zrekonstruovaného objektu Ch. č. x podle předložené nově vypracované projektové dokumentace stavby vodního díla Domovní ČOV Ch. č. x, kat. úz. Č., část SO 02 Odpad od ČOV situovaného na pozemcích KN x, xaxv kat. úz. Č.

25. Odpadní potrubí od čistírny odpadních vod je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) zák. č. 254/2001 Sb., o vodách, v novelizovaném znění. Vodoprávní řízení upravuje § 115 tohoto zákona, přičemž vodoprávní úřady při věcech upravených vodním zákonem postupují podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl (§ 115 odst. 1 vodního zákona). Proto řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla se řídí ustanovením § 129 odst. 2 a 3 stav. zák. Z ustanovení § 129 odst. 3 stav. zák. pak plyne, že na stavebníkovi je, aby splnění zákonných požadavků pro dodatečné povolení stavby prokázal. Přitom je zákonem požadováno, aby stavebník předložil podklady v takovém rozsahu, jaké jsou požadovány pro projednání žádosti o stavební povolení. Vodoprávnímu úřadu uvedená právní norma pak přikazuje postupovat podle § 111 – 115 zákona.

26. Rozsah podkladů požadovaných pro účely stavebního řízení stanoví § 110 odst. 2 zákona. Mezi těmito podklady zákon mimo jiné vyjmenovává doklady prokazující vlastnické právo stavebníka nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí. Oprávnění zřídit odpadní potrubí mimo jiné na pozemku č. x, který žalobkyni vlastnicky nenáleží, žalobkyně dovozovala z dohody ze dne 29. 9. 2004 uzavřené mezi žalobkyní, Z.P. na straně jedné a L.Z. a J..K. na straně druhé o zaústění potrubí. Tato dohoda se stala předmětem projednání Okresního soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 8. 10. 2013 č. j. 10 C 287/2011-148 žalobu žalobkyně o určení platnosti dohody zamítl. Z odůvodnění tohoto rozsudku je zjevné, že soud k závěru o neplatnosti dohody dospěl na základě neurčitosti tohoto právního jednání. Bylo poukázáno na to, že dohoda zakládající oprávnění ke zřízení stavby na cizím pozemku vyžaduje pro svou platnost ujednání o konkrétním umístění stavby, protože musí být zřejmé, na jakém místě a v jakém rozsahu je stavebník oprávněn stavbu zřídit. Kanalizační přípojka, jak je skutečně zřízena, neodpovídá původnímu projektu, koresponduje projektu Ing. K. Tento projekt však v době uzavření dohody z 29. 9. 2004 neexistoval. Konkretizace vedení přípojky však byla v době uzavírání dohody nezbytná. Oprávnění zřídit kanalizační přípojku tak, jak fakticky existuje, nebylo v řízení před soudem prokázáno.

27. Je-li dohoda, o kterou žalobkyně opírala své oprávnění kanalizační přípojku v cizím pozemku zřídit, neplatná, pak žalobkyně nedoložila, že má oprávnění pozemkem ve vlastnictví osoby na řízení zúčastněné dané potrubí vést. Jiný dokument prokazující existenci práva provést stavbu doložen nebyl. Zákonem předepsaný doklad podle § 110 odst. 2 písm. a), který musí obligatorně stavebník předložit, chybí. V důsledku toho žalobkyně nepředložila podklady pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v takovém rozsahu, v jakém jsou požadovány pro účely stavebního řízení. Podmínky pro dodatečné povolení stavby dle § 129 odst. 2 a 3 stav. zák. proto nejsou splněny. To dodatečném povolení fakticky zřízeného potrubí brání.

28. K popisu sledu událostí v žalobě od okamžiku zahájení řízení o povolení stavebních úprav konkrétního objektu je zapotřebí především uvést, že pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je významné, že stavba potrubí byla realizována odlišně, než jak bylo správním orgánem povoleno. Proto se jedná stavbu v rozporu se stavebním povolením. Není rozhodné, co stavebníci požádali o změnu stavby před dokončením, jestliže tu žádné rozhodnutí o změně stavby není. Jestliže nebylo rozhodnuto o tom, že potrubí povede v jiné trase, než jak bylo původně povoleno, neměly stavebníci žádné oprávnění k tomu, aby při realizaci stavby postupovali odlišně, než jak bylo povoleno. Na stavebnících bylo rozhodnutí úřadu při realizaci stavby respektovat, a to i za situace, kdy předpokládali, že vlastník pozemku č. x souhlas ke změně vedení trasy povolí. Pro povolení změny trasy potrubí však samotný souhlas vlastníka cizího pozemku nepostačoval bez ohledu na to, že následně bylo soudem určeno, že takto udělený souhlas je neplatný. Ke změně vedení potrubí přes pozemek osoby na řízení zúčastněné bylo zapotřebí rozhodnutí vodoprávního úřadu, který však vydán nebyl.

29. Jestliže bylo v občanskoprávním řízení určeno, že dohoda uzavřená mezi stavebníky a vlastníky pozemku č. x je neplatná, obranu spoluvlastnice pozemku přes který potrubí vede, nelze nahlížet jako ryze obstrukční. I spoluvlastníku pozemku svědčí právo své vlastnictví chránit bez ohledu na to, zda se zhoršily sousedské vztahy mezi spoluvlastnicí pozemku a žalobkyní.

30. Ke stavebnímu povolení byla připojena ověřená projektová dokumentace, podle které bylo povoleno vedení potrubí o 16 metrech, kdežto fakticky bylo zřízeno odpadní potrubí v délce 160 m. Nejde tu proto o údajné nedodržení ověřené projektové dokumentace, jak se tvrdí v žalobě, jestliže je tu několikanásobně delší odpadní potrubí, než jak bylo povoleno. Při existenci rozsudku o neplatnosti dohody vydaného v občanskoprávním řízení je pak zcela zjevné, že právní titul k provedení stavby na cizím pozemku chybí.

31. Žalobní bod o tom, že vlastníky sousedního pozemku byl udělen souhlas k umístění stavby na jejich pozemku, nemá opodstatnění. Obrana spoluvlastnice pozemku č. x, že souhlas k vedení potrubí, tak jak bylo realizováno, udělen nebyl, představuje námitku občanskoprávní povahy, přičemž se jedná o námitku, zda tu existuje právo stavebníka zřídit stavbu v cizím pozemku, o které si vodoprávní úřad úsudek učinit nesmí, jak vyplývá z ustanovení § 114 odst. 3 věta druhá in fine. O této dohodě bylo rozhodnuto soudem tak, že je neplatná a takto vyjádřeným názorem soudu na předběžnou otázku je správní orgán vázán. Vodoprávní úřad proto musí při svém rozhodování vycházet z toho, že žalobkyni nesvědčí žádné právo vést potrubí z čistírny pozemkem ve spoluvlastnictví osoby na řízení zúčastněné. Není rozhodné, co bylo spoluvlastníkům pozemku o trase meliorace přes pozemek známo.

32. Žalobní tvrzení o tom, že na prohlášení z 29. 9. 2004 je zapotřebí nahlížet jako na platný právní úkon, nahlíží soud jako na zcela nepatřičné, je-li tu pravomocný rozsudek vydaný v občanském soudním řízení o tom, že právě toto prohlášení je neplatné. Z takto soudem posouzené občanskoprávní námitky zcela správně vodoprávní úřad vycházel, přičemž prve označené ustanovení § 114 odst. 3 stav. zák. mu nikterak neumožňovalo činit jakýkoli úsudek o tom, lze-li prohlášení z 29. 9. 2004 postačující pro vydání rozhodnutí. Na soudu působícím ve správním soudnictví pak není, aby jakkoli hodnotil občanskoprávní ujednání označené soudem v občansko soudním řízení jako neplatné. Na tom nemůže nic změnit žalobkyní odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

33. Rovněž argumentace zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře ve smyslu § 2 odst. 3 správ. řádu nemá místo. Prohlášení spoluvlastníků pozemku č. x zhodnotil soud jako neplatné pro neurčitost pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku. K datu 29. 9. 2004 nebylo zřejmé, jakou podobu bude kanalizační přípojka mít a v jaké části pozemku bude umístěna. Náprava nesprávné projektové dokumentace byla provedena až po tomto datu. Z kolaudace stavby nelze dovozovat, že žalobkyně nabyla právo stavbu realizovat tak, jak učinila, v dobré víře, jestliže toto rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost. Od nezákonného rozhodnutí se dobrá víra stavebníka odvozovat nemůže.

34. Jak již soud několikrát uvedl, je tu rozhodnutí soudu působícího v občanskoprávním řízení o tom, že dohoda z 29. 9. 2004 je neplatná. Z takto posouzené předběžné otázky musely vodoprávní orgány obou stupňů vycházet, a to také učinily. Od neplatného závazku pak odstoupit nelze. Stavba byla povolena v souladu s právními předpisy. Ze spisové dokumentace je zjevné, že potrubí nebylo zřízeno v souladu s projektovou dokumentací, dohoda z 29. 9. 2004 byla soudem označena za neplatnou a rozhodnutí o povolení užívání stavby bylo pro nezákonnost zrušeno. Proto není rozhodné, zda došlo ke zhoršení sousedských vztahů a případně z jakého důvodu.

35. Pro rozhodování o dodatečném povolení stavby nepostačuje přístup jednoho ze spoluvlastníků pozemku č. x ani současný stav tohoto pozemku, jestliže žalobkyně nepředložila zákonem požadovaný doklad o existenci práva stavbu cizím pozemkem vést.

36. Soud proto uzavřel, že právní zjištění žalovaného o tom, že zákonné požadavky pro dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 2 a 3 stav. zák. nebyly dodrženy, je souladné se zákonem. Proto je napadené rozhodnutí věcně správné.

37. Poukazuje-li se v žalobě, že žalovaný se nevypořádal s tvrzeními obsaženými v odvolání, pak je zapotřebí uvést, že toto žalobní tvrzení není nikterak konkretizováno a na soudu není, aby za žalobkyni vyhledával, která její tvrzení nebyla vypořádána. Poznamenává se, že z obsáhlého odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že na odvolací námitky bylo žalovaným reagováno.

38. Shrnuje se, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

39. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

41. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

42. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení