50 A 12/2017 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce ELEKTRA PV, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Vrbenská 197, zastoupeného JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, náměstí Míru 341/15, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, Mánesova 1803/3a, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto :

Výrok

I. Žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu spočívajícímu v nečinnosti žalovaného ve formě nevydání dražební vyhlášky na prodej vozidel (i) Ford transit, 280S, RZ: ..., VIN: ..., (ii) Volkswagen Transporter, RZ: ..., VIN: ..., (iii) Škoda Pickup, RZ: ..., VIN: ..., (iv) Peugeot Boxer, RZ: ..., VIN: ..., (v) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vi) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vii) Hyundai Hatchback, RZ: ..., VIN: ..., (viii) Hyundai Combi, RZ: ..., VIN: ..., (ix) Škoda Octavia, RZ: ..., VIN: ..., (x) Mercedes Benz, RZ: ..., VIN: ..., (xi) Audi A5, RZ: ..., VIN: ... a (xii) Volkswagen Golf, RZ: ..., VIN: ..., v rámci daňové exekuce prováděné na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541- 306431, se odmítá.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 2. 2. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“ nebo „soud“) se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v jednání žalovaného, který po vydání exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431 (dále jen „exekuční příkaz“), na jehož základě mělo dojít k soupisu movitých věcí ve vlastnictví žalobce, postupoval v rozporu zejména s § 5 odst. 3 či § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v účinném znění (dále též „daňový řád“), čímž v rozporu se zásadou přiměřenosti, hospodárnosti a rychlosti řízení zavinil znehodnocení movitých věcí daňového subjektu. Žalobce se považuje být postupem žalovaného zkrácen na svých právech a je přesvědčen, že žalovaný postupoval v rozporu s ústavním pořádkem garantovanými základními právy žalobce, zejména s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 či čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listiny“) i s příslušnými ustanoveními daňového řádu. Žalobce navrhuje, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by určil nezákonnost postupu žalovaného při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí realizované na základě exekučního příkazu v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016. Žalobce žádá, aby soud určil, že: I. postup Finančního úřadu pro Jihočeský kraj při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí, prováděné na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016, byl nezákonným zásahem; II. postup Finančního úřadu pro Jihočeský kraj v rámci soupisu movitých věcí, prováděný na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, byl nezákonným zásahem; III. postup Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, kterým Finanční úřad pro Jihočeský kraj prováděl daňovou exekuci prostřednictvím prodeje movitých věcí, a to vozidel (i) Ford transit, 280S, RZ: ..., VIN: ..., (ii) Volkswagen Transporter, RZ: ..., VIN: ..., (iii) Škoda Pickup, RZ: ..., VIN: ..., (iv) Peugeot Boxer, RZ: ..., VIN: ..., (v) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vi) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vii) Hyundai Hatchback, RZ: ..., VIN: ..., (viii) Hyundai Combi, RZ: ..., VIN: ..., (ix) Škoda Octavia, RZ: ..., VIN: ..., (x) Mercedes Benz, RZ: ..., VIN: ..., (xi) Audi A5, RZ: ..., VIN: ..., (xii) Volkswagen Golf, RZ: ..., VIN: ..., byl nezákonným zásahem; IV. nečinnost Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ve formě nevydání dražební vyhlášky na prodej vozidel (i) Ford transit, 280S, RZ: ..., VIN:..., (ii) Volkswagen Transporter, RZ: ..., VIN:..., (iii) Škoda Pickup, RZ: ..., VIN: ..., (iv) Peugeot Boxer, RZ: ..., VIN:..., (v) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vi) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN:..., (vii) Hyundai Hatchback, RZ: ..., VIN: ..., (viii) Hyundai Combi, RZ: ..., VIN: ..., (ix) Škoda Octavia, RZ: ..., VIN:..., (x) Mercedes Benz, RZ: ..., VIN: ..., (xi) Audi A5, RZ: ..., VIN: ... a (xii) Volkswagen Golf, RZ: ..., VIN: ..., v rámci daňové exekuce prováděné na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, byla nezákonným zásahem; V. postup Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, který v období ode dne 22. 6. 2016 do dne 22. 7. 2016 neprováděl soupis movitých věcí v podobě skladového zboží, nacházejícího se ve skladech daňového subjektu v ulici Rudolfovská 204, České Budějovice a v ulici Vrbenská 16, České Budějovice, byl nezákonným zásahem; VI. postup Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, který v období ode dne 22. 6. 2016 do dne 2. 12. 2016 neprováděl soupis movitých věcí v podobě skladového zboží nacházejícího se ve skladu daňového subjektu v ulici Rudolfovská 204, České Budějovice, byl nezákonným zásahem; VII. vydání výzvy Finančního úřadu ze dne 6. 9. 2016, čj. 1839820/16/2201-80542-307355 a výzvy ze dne 5. 9. 2016, čj. 1833592/16/2201-80542-307355, bylo nezákonným zásahem. Usnesením ze dne 19. 5. 2017, čj. 50A 12/2017-31, nadepsaný soud vyloučil návrhy uvedené pod bodem V. a VII. k samostatnému projednání. Usnesením ze dne 29. 5. 2015, čj. 50A 45/2017-17, pak o nich rozhodl tak, že byla-li žaloba požadující určit, že neprovádění soupisu skladového zboží v konkrétně specifikovaném období a výzvy uvedené v žalobě byly nezákonnými zásahy, pak žaloba byla podána opožděně. Z tohoto důvodu soud dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. usnesením žalobu odmítl. Žalobce se nejprve vymezuje vůči nezákonnému postupu žalovaného ve vztahu k mobiliární exekuci vozidel a namítá, že žalovaný nebyl schopen po dobu více než pěti měsíců umořit daňový nedoplatek prostřednictvím daňové exekuce prodejem vozidel v žalobcově vlastnictví. Pokud jedním ze zásadních důvodů vydání zajišťovacích příkazů bylo tvrzení správce daně, že by mohlo dojít ke zmaření výběru v budoucnu stanovené daňové povinnosti, a že je proto nutné mj. realizovat daňovou exekuci prostřednictvím prodeje movitých věcí (vozidel), považuje žalobce za zarážející, že žalovaný dokonce ani nenařídil dražbu ve smyslu § 194 daňového řádu. Žalovaný tak postupoval v rozporu s § 5 odst. 3 ve spojení s § 7 daňového řádu, tj. nepřiměřeným způsobem, nehospodárně a nikoli bez zbytečných průtahů. Poté, co žalovaný předmětná vozidla sepsal a odvezl na odstavné parkoviště, zanedbával povinnou údržbu těchto vozidel tak, aby byla zachována jejich cena i jejich provozuschopnost (viz fotografie v přílohách č. 10 a 12 žaloby). Doba přesahující pět měsíců je nepřiměřená, v jiných případech postupuje žalovaný rychleji. Žalovaný také nenaplnil očekávání soudu vztahující se k účelu provedené daňové exekuce a znemožnil vyšší míru umoření (úhrady) daňového nedoplatku vzniklého v důsledku vydání zajišťovacích příkazů, což žalobce považuje za nezákonné. Žalovaný byl povinen vydat dražební vyhlášku a nařídit dražbu jednotlivých vozidel tak, aby došlo k umoření jím tvrzeného daňového nedoplatku, a to neprodleně po provedení soupisu předmětných vozidel, ke kterému došlo dne 22. 6. 2016. V návaznosti na uvedené žalobce namítá, že žalovaný postupoval nezákonně také ve vztahu k provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí (skladového zboží), čímž žalobci i věřitelům vznikla újma z důvodu poškození či znehodnocení zboží. Přestože daňová exekuce a soupis skladových zásob byly formálně zahájeny již dne 22. 6. 2016, žalovaný nejméně do dne 22. 7. 2016 nečinil v tomto ohledu žádné faktické kroky k realizaci soupisu a prodeje zboží. Byl to žalobce, kdo se snažil žalovanému pomoci nejen v rámci realizace soupisu skladového zboží, když poskytoval veškerou možnou součinnost. Žalobce se intenzivně připravoval na možnost vyskladnění skladového zboží, které je ve vlastnictví třetích osob (zejména dodavatelů). Navzdory součinnosti žalobce žalovaný dne 21. 7. 2016 a 22. 7. 2016 vstoupil bez předchozího ohlášení do skladů žalobce a započal se zapečeťováním jednotlivých skladů, aniž by však konečně započal soupis skladového zboží ve smyslu § 204 a násl. daňového řádu. Po zahájení insolvenčního řízení insolvenční soud dne 17. 8. 2016 usnesením nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému nadále pokračovat v provádění daňové exekuce a mj. stanovil, aby správce daně, který zahájil daňovou exekuci, tuto exekuci nadále prováděl a dokončil, a zejména aby provedl inventarizaci majetku daňového subjektu. Žalovaný dle žalobce nic z požadavků soudu nesplnil, když navzdory uvedenému pouze sepsal manipulační techniku a počítače a kancelářský nábytek žalobce. Navzdory zcela jednoznačnému odůvodnění předběžného opatření tak žalovaný pokračoval v soupisu majetku toliko v sídle daňového subjektu a v serverovně, což ostatně vyplývá z jeho vyjádření ze dne 5. 9. 2016. Dne 11. 11. 2016 žalobce vydal sdělení č.j. 2110550/16/2201-80541-306431 (dále též „sdělení ze dne 11. 11. 2016“), ve kterém konstatuje, že soupis zboží a jiných movitých věcí provádí, avšak že není schopen sdělit, v jaké fázi se nachází. Zapomněl přitom dodat, že neprovádí soupis skladového zboží, který soud specifikoval v usnesení o nařízení předběžného opatření, tj. toho zboží, u kterého je potřeba rozlišit vlastnické právo. V průběhu místního šetření (prohlídka skladů), konaného dne 14. 11. 2016, insolvenční správkyni JUDr. D.M. pak žalovaný sdělil, že „vzhledem k zahájenému insolvenčnímu řízení již nepokračuje v započatém soupisu zboží“. Správce daně tak potvrdil, že soupis skladového zboží neprovádí. Dne 2. 12. 2016 insolvenční soud usnesením předběžné opatření zrušil, když seznal, že se nařízené předběžné opatření míjí z hlediska insolvenčního řízení účinkem a činnost správce daně zůstala ve vztahu k důvodům nařízení předběžného opatření za očekáváním, přičemž ukončení daňové exekuce v dohledné době nelze očekávat. Na nečinnost správce daně upozornilo rovněž vrchní státní zastupitelství. K výše uvedenému se žalovaný vyjádřil dne 8. 12. 2016, když de facto veškerou vinu za průběh daňové exekuce přenesl na insolvenční soud a uvedl, že kdyby insolvenční soud ustanovil předběžného správce a prohlásil bez zbytečného odkladu konkurs, ke znehodnocení zboží by nedošlo, čímž explicitně potvrdil, že daňovou exekuci provádět ani nechtěl. Co se zacházení se zbožím a jeho znehodnocení týče, žalobce konstatuje, že mu po dobu trvání daňové exekuce nebyl umožněn přístup k jednotlivým skladům ani za účelem prohlídky stavu zboží a manipulační či jiné techniky. Když už prohlídka skladů dne 14. 11. 2016 proběhla, a to za účasti insolvenční správkyně JUDr. D.M., žalovaný neumožnil daňovému subjektu pořízení fotografií vlastního zboží a nebylo mu umožněno ani zkontrolovat stav čtecího zařízení (tzv. čteček), které je nezbytné pro fungování jednotlivých skladů a vyskladňování zboží. Žalostný stav skladu a jednotlivého zboží, o které se žalovaný vůbec nestaral, zhodnotil alespoň žalobcův zaměstnanec (viz příloha č. 35), když tento stav je zřejmý i z fotografií pořízených insolvenční správkyní (viz přílohy č. 36 až 42). Žalobce shrnuje, že v období od 22. 6. 2016, kdy byla zahájena daňová exekuce až nejméně do dne 22. 7. 2016 žalovaný neprovedl soupis skladového zboží nacházejícího se ve skladech žalobce. V období od 23. 7. 2016 žalovaný toliko sepsal manipulační techniku, kancelářský nábytek a malou část bazarového méně hodnotného zboží, o jehož vlastnictví nevznikly žádné pochybnosti a odpojil datové připojení k serveru daňového subjektu, tj. žalovaný v období od zahájení daňové exekuce (dne 22. 6. 2016) do vydání usnesení o zrušení předběžného opatření (dne 2. 12. 2016) neprovedl soupis skladového zboží nacházejícího se v centrálním skladu žalobce, v ulici Rudolfovská, České Budějovice, které bylo zásadní pro účely umoření daňového nedoplatku, vydání věcí třetím osobám a další postup v rámci insolvenčního řízení. Žalobce je proto přesvědčen, že výše uvedený postup žalovaného v průběhu daňové exekuce byl v rozporu s § 5 odst. 3, § 7 odst. 1 a 2 daňového řádu nepřiměřený a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti. Ve vztahu k přístupu žalovaného k žalobci se tento dále vymezil vůči některým dílčím skutečnostem provázejícím způsob provádění daňové exekuce ze strany žalovaného, jimiž se žalovaný snažil odůvodnit svoji nečinnost při soupisu zboží, vracení zboží třetím osobám či v rámci správy skladů a zboží. Žalobce primárně namítá, že úřední osoby opakovaně nerespektovaly jeho právo na právní pomoc dle § 37 odst. 2 Listiny ve spojení s § 27 a násl. daňového řádu, neboť opakovaně, a to i přes upozornění zástupce žalobce (viz příloha 43), nerespektovaly, že si žalobce zvolil zmocněnce pro účely jeho zastupování v rámci správy daní. V některých případech nebylo umožněno dokonce ani udělení plné moci jinému zmocněnci, či aby se tento zmocněnec mohl vyjádřit k protokolu sepsaného žalovaným (viz str. 5 přílohy č. 44). Navíc, přestože žalovaný opakovaně neinformoval zástupce žalobce o ústních jednáních se žalovaným, jenž se proto snažil zajistit jeho právní pomoc alespoň prostřednictvím telefonického hovoru, žalovaný jako důvod „neprotokolace“ výhrad (zástupce) žalobce sdělil (viz str. 3, odst. 2 a 3 vyrozumění ze dne 21. 9. 2016, č.j. 1885508/16/2201-00030-305200; viz příloha č. 45), že „toto jednání neproběhlo mezi přítomnými osobami. Ustanovení § 60 až § 62 daňového řádu neumožňuje uvádět v protokolu o ústním jednání skutečnosti, které nebyly ústně sděleny fyzicky přítomnými osobami […]“. Žalovaným zaviněná neúčast žalobcova zmocněného zástupce tak byla žalobci kladena k tíži v rámci protokolace jednání. Co se týče námitky žalovaného o stavu účetní evidence (viz sdělení ze dne 11. 11. 2016) poskytnuté žalobcem, tento zdůrazňuje, že dne 18. 7. 2016 navrhl žalovanému zřízení vzdáleného přístupu do svého účetního systému tak, aby si žalovaný mohl sám vyhledávat údaje, které v rámci daňové exekuce potřebuje. K tomuto návrhu žalovaný uvedl, že toto není v jeho technických možnostech. Dne 20. 7. 2019 žalobce odeslal žalovanému soubor obsahující sestavu nezaplaceného zboží, ze kterého bylo možné vycházet při rozlišování zboží ve vlastnictví daňového subjektu a zboží ve vlastnictví jeho dodavatelů. Při ústním jednání dne 21. 7. 2016 pak žalobce předal žalovanému k jeho žádosti zdrojová data, ze kterých byla vytvořena předmětná sestava. Dne 25. 7. 2016 žalovaný v rámci ústního jednání dokonce sdělil, že „prací se zdrojovými daty v softwaru IDEA vznikl výsledný datový soubor „zboží ve všech skladech-NEZAPLACENÉ.xlsx“, který byl komparován se sestavou „P1_Sestava_nezaplaceneho_zbozi.xlsx“. Z komparace je patrné, že předaný datový soubor „P1_Sestava_nezaplacenoho_zbozi_xlsx“ odpovídá výslednému souboru „zboží ve všech skladech-NEZAPLACENÉ.xlsx“, s určitým procentem chybovosti (viz níže), tj. předaný datový soubor „P1_Sestava_nezaplaceneho_zbozi.xlsx“ vznikl ze zdrojových dat předaných správci daně dne 21. 7. 2016“. Od té doby až do podání této žaloby však žalovaný žalobce neinformoval o tom, jak s předmětnými daty naložil. Žalobce je tak i na základě výše uvedeného toho názoru, že v průběhu daňové exekuce poskytoval žalovanému dostatečnou součinnost, resp. ji poskytoval i nad rámec vyžadovaný daňovým řádem. Výsledek součinnosti je však nulový v případě, že se jedná pouze o jednostranný akt. Naopak je zarážející, že poté, co žalobce nabídl žalovanému zřízení vzdáleného a neomezeného přístupu k jeho elektronickým datům, žalovaný toto odmítne, odpojí datový kabel k serveru (tedy zamezí přístup ke všem elektronickým datům) a následně se snaží odůvodnit svoji nečinnost při provádění soupisu zboží chybějícími a nedostatečnými účetními daty (ač veškeré nezbytné údaje měl k dispozici již od července 2016, příp. jsou uloženy na odpojeném serveru, který je rovněž zapečetěn, tj. v dispozici správce daně.) Samotné odpojení datového připojení žalobce napadl jinou žalobou (sp. zn. 50 A 35/2016). Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že nejen z jeho strany, ale též ze strany soudu, vrchního státního zastupitelství či insolvenční správkyně bylo upozorněno na to, že žalovaný neprovedl ani jedno vyloučení majetku z daňové exekuce, resp. nevydal třetím osobám ani jedno zboží, které jim patří. V tomto ohledu je žalobci známo, že žalovaný rozesílá třetím osobám rozhodnutí (viz příloha č. 49), ve kterém uvádí, že jelikož předmětné zboží, které patří třetím osobám, není doposud pojato do soupisu, nemůže jím tak být ani vydáno. Jinak řečeno, z důvodu nečinnosti žalovaného, který byl nečinný při soupisu zboží, nemůže být třetím osobám (věřitelům) vydáno zboží, ke kterému mají vlastnické právo. Žalovaný tak svým postupem poškozuje nejen žalobce, ale dokonce i přímo třetí osoby, a to zcela absurdními vyjádřeními opírajícími se o nečinnost a nezákonný postup žalovaného. V neposlední řadě žalobce zdůrazňuje, že je to žalovaný, kdo má posoudit, zda je návrh třetí osoby o vyloučení majetku z daňové exekuce ve smyslu § 179 daňového řádu oprávněný a odůvodněný. V tomto kontextu je nezákonné, že dne 5. 9. 2016 žalovaný odpojí datový kabel od serveru, kde jsou uložena veškerá relevantní data, aby následně v rozporu se svojí povinností presumovanou § 179 daňového řádu zasílal žalobci výzvy ke splnění povinností s tím, že daňový subjekt má prokázat (viz např. příloha č. 50), že třetí osoba je vlastníkem předmětného zboží. Žalovaný se tak snažil přenést svoji odpovědnost při vyloučení majetku z daňové exekuce na žalobce, jemuž však znemožnil přístup k jeho elektronickým datům, resp. neumožnil mu ani přístup k dalším listinným dokumentům a zanechal je v zapečetěných skladech (viz fotografie pořízené insolvenční správkyní dne 14. 11. 2016; viz přílohy č. 36 až 42). Žalobce závěrem zdůrazňuje, že důvodem pro vydání zajišťovacích příkazů předcházejících vydání exekučního příkazu na prodej movitých věcí byla dle tvrzení žalovaného obava o nedobytnost budoucí daňové povinnosti žalobce. Její důvod však byl paradoxně splněn až samotným postupem žalovaného v rámci exekučního řízení, neboť jeho nezákonným postupem došlo ke znehodnocení veškerého movitého majetku žalobce a tím i ke snížení míry umoření žalovaným tvrzeného daňového nedoplatku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul některé skutečnosti vztahující se k průběhu daňového řízení vedeného ve věci žalobce a navrhuje, aby žaloba byla odmítnuta, případně zamítnuta. Návrh výroku rozhodnutí označený bodem I. trpí dle žalovaného několika vadami, zejména nedostatečnou specifikací tvrzeného nezákonného zásahu a absencí dostatečného odůvodnění. Žalovaný se pozastavuje nad uvedeným časovým ohraničením tvrzeného nezákonného zásahu a dále upozorňuje na zmeškání zákonné subjektivní lhůty pro podání žaloby. Také návrhu označenému bodem II. žalovaný vytýká rezignaci na specifikaci toho, jaká konkrétní činnost či nečinnost měla být tvrzeným nezákonným zásahem i na dostatečné odůvodnění návrhu výroku rozhodnutí. Opakovaně se pozastavuje nad žalobcem označeným časovým ohraničením tvrzeného nezákonného zásahu. Žalovaný opětovně zpochybňuje zachování zákonné subjektivní lhůty pro podání žaloby. Ze žaloby není zřejmé, čeho nezákonného se měl žalobce dopustit. K navrhovanému výroku III. žalovaný uvádí, že prodej předmětných vozidel ještě nebyl realizován, péči o vozidla a podhuštění pneumatik lze stěží považovat za nezákonný zásah ve smyslu s. ř. s. Opět zde chybí vylíčení rozhodujících skutečností, existuje pochybnost o zachování subjektivní lhůty pro podání žaloby. Ve vztahu k žalobnímu návrhu označenému bodem IV. žalovaný uvádí, že konstatování nečinnosti ve formě nevydání dražební vyhlášky ve lhůtě přiměřené, obvyklé a bez zbytečných průtahů se měl žalobce domáhat prostřednictvím nečinností žaloby. Současně absentuje vylíčení rozhodných skutečností svědčících o zachování zákonné lhůty pro podání žaloby. Žalovaný navíc není vázán žádnou zákonnou lhůtou pro vydání dražební vyhlášky. Sám žalobce přitom nesouhlasil s tím, aby žalovaný daňovou exekuci v průběhu insolvenčního řízení prováděl, o čemž svědčí odvolání žalobce proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. 8. 2016 umožňujícímu žalovanému provést již nařízenou daňovou exekuci. K navrhovaným výrokům V. a VI. žalovaný uvedl, že rozhodoval-li by soud o obou návrzích v uvedeném znění současně, rozhodoval by dvakrát o tomtéž. Opět zde absentuje vylíčení rozhodných skutečností svědčících o podání žaloby v zákonné lhůtě. Žalobce měl na ochranu svých práv uplatnit žalobu proti nečinnosti. Neprováděním soupisu skladového zboží se žalovaný nedopustil nezákonného jednání. Žalobce sice předložil soupis zboží určeného dle jeho tvrzení k vrácení jeho vlastníkům, pravdivost údajů uvedených v předložených soupisech však odmítl prokázat. Nebylo z čeho seznat, že se jedná o zboží náležející třetím osobám. Žalobce byl srozuměn s tím, že od 22. 6. 2016 nebude žalovaný provádět soupis zboží, neboť měly být přednostně prováděny úkony týkající se vrácení zboží, které není ve vlastnictví žalobce. Z důvodu chybějící spolupráce žalobce byly skladovací prostory se zbožím v dispozici žalobce opatřeny úřední závěrou, následně byl zahájen soupis. Tvrzení žalobce o neprovádění soupisu žalovaným ve dnech 22. 6. 2016 až 2. 12. 2016 je nepravdivé, jak prokazují protokoly o provedeném soupisu zboží. Krajský soud ze správního spisu zjistil následující rozhodné skutečnosti: Žalovaný u žalobce prováděl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012 až prosinec 2013 tak, že dne 18. 9. 2013 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013, květen 2013 a červenec 2013. Následně byla zahájena daňová kontrola na téže dani za zdaňovací období srpen, červen, září a říjen 2013. Daňová kontrola za zdaňovací období leden 2012 až březen 2013, listopad a prosinec 2013 byla zahájena dne 3. 2. 2014. Žalovaný dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro postup zajištění daně dle § 167 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“) ve spojením s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o DPH“). Žalobcem podané odvolání proti vydaným zajišťovacím příkazům bylo dne 23. 8. 2016 odvolacím správním orgánem zamítnuto. Následně byly vydány exekuční příkazy. Dne 22. 6. 2016 byl pod č. j. 1504890/16/2201-80541-306431 vydán exekuční příkaz na prodej movitých věcí (dále jen „exekuční příkaz“), kterým byla nařízena daňová exekuce prodejem movitých věcí k vymožení nedoplatků na daních v celkové výši 74.902.697 Kč. Exekuční příkaz stanovil, že k vymožení nedoplatků bude proveden soupis movitých věcí dlužníka, které podléhají exekuci, jejich zpeněžení, pokud to povaha věci nevylučuje, a z výtěžku prodeje bude uspokojen nedoplatek, pro který je exekuce nařizována. Dne 22. 6. 2016 vydal žalovaný jedenáct zajišťovacích příkazů na zajištění úhrady daně z přidané hodnoty, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na depozitní účet žalovaného, a to v celkové výši 74.902.697 Kč. Všechny zajišťovací příkazy byly žalobci doručeny dne 22. 6. 2016. Dne 22. 6. 2016 byl sepsán protokol o soupisu věcí čj. 1500466/16/2201-80542- 307283 provedený v daňové exekuci nařízené exekučním příkazem ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431. Z označeného protokolu se podává, že z důvodu, že žalobce nedoplatek vymáhaný shora uvedeným exekučním příkazem dosud zcela neuhradil, zahájil daňový exekutor dne 22. 6. 2016 soupis věcí žalobce. Následně zadal žalobce příkaz k úhradě do UniCreditBank pro expresní tuzemskou platbu ve výši 74.902.697 Kč ve prospěch žalovaného. V protokolu se uvádí, že banka nemohla příkaz realizovat, pravděpodobně z důvodu blokace účtu. Proto přistoupil žalovaný k vydání exekučního příkazu č. j. 1506916/16/2201-80541-306431 ze dne 22. 6. 2016 na přikázání pohledávky z účtu vedeného u UniCreditBank Czech Republic and Slovakia, a. s. Z důvodu váznoucího zástavního práva na hromadné věci (zásoby) žalovaný přistoupil k soupisu automobilů jsoucích prokazatelně v majetku žalobce. Jednalo se o 12 shora označených vozidel. Sepsané automobily ponechal žalovaný k užívání žalobci s tím, že pokud po právní moci exekučního příkazu ze dne 22. 6. 2016, čj. 1506916/16/2201-80541-306431 nebudou finanční prostředky připsány na účet žalovaného, budou sepsané automobily odvezeny na místo k tomu určené. Z protokolu o ústním jednání ze dne 21. 7. 2016 se podává, že poté, co se žalovaný uvedeného dne dostavil do sídla žalobce, byla na tomto místě nalezena čtyři vozidla: Volkswagen Transporter, RZ: ...; Hyundai Hatchback, RZ: ...; Hyundai Combi, RZ: ...; Škoda Octavia, RZ: ... Bylo konstatováno, že nalezená vozidla budou převezena na místo k tomu určené, jak bylo stanoveno v protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1500466/16/2201-80542-307283. K tomu žalobce uvedl, že zbylá ve jmenovaném protokolu sepsaná vozidla budou přistavena k odvozu dne 25. 7. 2016. Žalovaný ponechal žalobci k užívání automobily: Škoda Pickup, RZ: ... a Peugeot Boxer, RZ: ... Předmětem protokolu o ústním jednání konaném dne 25. 7. 2016 byl odvoz automobilů sepsaných v protokolu o soupisu věcí movitých ze dne 22. 6. 2016 pod čj. 1500466/16/2201-80542-307283. Žalobce žalovanému odevzdal klíče od vozidel: Ford transit, RZ: 3C35924; Fiat Ducato, RZ: ...; Fiat Ducato, RZ: ...; Mercedes Benz, RZ: ...; Audi A5, RZ: ...; Volkswagen Golf, RZ: ... Současně žalovaný žalobci předal datový soubor „zboží ve všech skladech-NEZAPLACENÉ.xlsx“ obsahující databázi nezaplaceného zboží. Ta vznikla jako výsledek komparace datových souborů, které žalovaný od žalobce obdržel při ústním jednání dne 21. 7. 2016 a datového souboru obdrženého dne 20. 7. 2016. Z komparace je patrné, že předaný datový soubor „P1_Sestava_nezaplacenoho_zbozi_xlsx“ odpovídá výslednému souboru „zboží ve všech skladech-NEZAPLACENÉ.xlsx“, s určitým procentem chybovosti, tj. předaný datový soubor „P1_Sestava_nezaplaceneho_zbozi.xlsx“ vznikl ze zdrojových dat předaných správci daně dne 21. 7. 2016. Dále si žalovaný vyžádal klíče od všech skladů, kde má žalobce skladováno zboží. Bylo přislíbeno jejich předání v daný týden. Dne 21. 7. 2016 byl sepsán protokol o soupisu věcí č. j. 1626539/16/2201-80542- 307283 provedený v daňové exekuci nařízené exekučním příkazem, obsahující úkon, a to úřední uzávěru nebytových prostor na adrese Rudolfovská 204, České Budějovice, ve kterých jsou skladovány zásoby zboží. Následně dne 22. 7. 2016 byl sepsán protokol o soupisu věcí č. j. 1625021/16/2201-80542-307283 obsahující úkon, a to úřední uzávěru nebytových prostor na adrese Nemanická 5 a Vrbenská 6, České Budějovice, ve kterých jsou skladovány zásoby zboží. Obdobně viz protokol o soupisu věcí ze dne 2. 8. 2016, čj. 1708527/16/2201-80541- 307355; ze dne 1. 9. 2016, čj. 1830174/16/2201-80542-307355; ze dne 9. 9. 2016, čj. 1849454/16/2201-80542-307283; ze dne 18. 10. 2016, čj. 1988081/16/2201-80542- 307355; ze dne 23. 11. 2016, čj. 2162430/16/2201-80542-307355. Vyhláškou ze dne 3. 8. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-3, zveřejněnou v 7:54 hodin bylo ve věci žalobce zahájeno insolvenční řízení, tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-6 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl omezen účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona a to tak, že se žalovanému umožňuje provést exekučním příkazem na prodej movitých věcí nařízenou exekuci s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u nadepsaného soudu pod sp. zn. KSCB 41 INS 18021/2016, k dispozici v tomto řízení. Usnesením ze dne 17. 2. 2017, čj. KSCB 41 INS 18021/2016-B-82, byl na majetek žalobce prohlášen konkurz. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobce navrhoval určení, že jednotlivé zásahy byly nezákonné, vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1, věta za středníkem s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Krajský soud vycházel při meritorním posouzení žaloby z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, publikovaného pod č. 603/2005 Sb. NSS, z něhož se podává, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou- li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Ustanovení § 82 s. ř. s. bylo s účinností od 1. 1. 2012 novelizováno tak, že šestá podmínka již není bez dalšího pojmovým znakem nezákonného zásahu. Ochrany před nezákonným zásahem se lze nyní domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají ani nehrozí opakování zásahu. V takovém případě se lze domáhat toho, aby soud určil, že provedený zásah byl nezákonný. I přes naznačenou změnu právní úpravy je shora citovaný judikát stále použitelný, a jelikož se žalobce domáhá prohlášení za nezákonné takových zásahů, který již netrvají, zabýval se krajský soud zejména pojmovými znaky nezákonného zásahu vymezenými podmínkami označenými 1 až 5. Krajský soud dále připomíná usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008 - 98, jímž bylo konstatováno, že rozdíl „mezi žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a zásahovou žalobou proto primárně spočívá ve formě aktů nebo úkonů, proti nimž uvedené žaloby chrání. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu chrání proti aktům majícím obecně povahu individuálního správního aktu, jak takovému pojmu rozumí hlavní proud doktríny správního práva (ať již vydávaného podle správního řádu, zákona o správě daní a poplatků či jakéhokoli jiného zvláštního zákona)“. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „…zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Zásahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“. Soud považuje za potřebné připomenout, že podmínkou pro podání zásahové žaloby je tvrzení žalobce o naplnění podmínky, že se nezákonný zásah projevil svými důsledky v žalobcově právní sféře, tato podmínka musí být vyjádřena zcela konkrétně. Navíc rozšířený senát Nejvyššího správního soudu výslovně vymezil, že prostřednictvím zásahové žaloby nelze poskytnout ochranu před procesními úkony zajišťujícími průběh řízení, před nezákonností, jíž se dopustí správní orgán při vedení řízení, nejde-li o procesní úkony donucující povahy, které přímo zasahují do autonomní sféry jednotlivce. Ty mohou být nanejvýš vadou řízení, kterou lze namítat v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí ve věci samé. Tam lze uplatnit žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s., v rámci které soud přezkoumává, zda právě tyto procesní úkony, které byly označeny jako nezákonné, skutečně touto vadou trpěly. Soud neshledal, že by postup žalovaného při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí realizované na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016 byl nezákonným zásahem. Žalobní petit je sice relativně obecný, nezpůsobuje však neprojednatelnost navrhovaného výroku. Současně je obtížně uchopitelný, neboť se prolíná s dalšími návrhy výroků rozhodnutí v žalobě obsaženými a níže vypořádanými. Daňová exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí-vozidel coby nezákonný zásah je vypořádána samostatně, stejně jako soupis věcí movitých. Zbývají tedy další úkony žalovaného v žalobě označené, které nelze zařadit pod návrhy výroků rozhodnutí vymezené pod body II. – IV. a VI. Vzhledem k tomu soud v tomto bodě vypořádal pouze takový postup žalovaného při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí, který se netýká označených vozidel ani soupisu věcí movitých, když tyto jsou samostatně vypořádány v rámci jednotlivých tvrzených nezákonných zásahů níže. V první řadě soud zhodnotil, které úkony žalovaného je možné podřadit pod pojem provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje věcí movitých. Z daňového řádu vyplývá, že daňová exekuce prodejem movitých věcí je jednou z forem daňové exekuce. Provádí se sepsáním věcí, které podléhají exekuci a jejich zpeněžením, pokud to povaha věci nevylučuje. Po nabytí právní moci exekučního příkazu se cena zjistí tak, že správce daně sepsané věci v jednoduchých případech odhadne, pokud cena nebo způsob jejího zjištění není stanovena jiným právním předpisem; cenu zaznamená v úředním záznamu. V ostatních případech ustanoví správce daně ke zjištění ceny sepsaných věcí znalce. Vzhledem k tomu, že otázka soupisu skladového zboží jako nezákonného zásahu je řešena níže stejně jako daňová exekuce vozidel, nezbývá zde žádný volný prostor, který by nebyl v otázce tvrzeného nezákonného zásahu při provádění daňové exekuce prodejem věcí movitých soudem pojednán. Žalobce totiž navrhuje, aby byl za nezákonný zásah označen postup při provádění daňové exekuce, tj. to, jak žalovaný ve vymezené věci konal. Veškerý postup žalovaného je shora popsán a níže vypořádán. Daňová exekuce pro tuto chvíli „skončila“ ve fázi soupisu, neboť ji nelze v důsledku insolvenčního řízení provést. Soupis byl posledním postupem, který žalovaný prováděl, znaky kumulativně naplňující definici nezákonného zásahu zde shledány nebyly. K vydání dražební vyhlášky, resp. ke konání dražby již nedošlo, nehledě na to, že také nevydání dražební vyhlášky je níže samostatně pojednáno. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá toho, aby za nezákonný zásah byl označen v tomto bodě pouze postup při provádění daňové exekuce prodejem movitých věcí, nemůže soud o své vůli přezkoumávat to, co v rámci daňové exekuce movitých věcí prováděno nebylo, případně za žalobce domýšlet, jaké další úkony správního orgánu by bylo možné pod pojem „postup“ zahrnout, aniž by je tamtéž řadil daňový řád či výslovně žalobce. Postup správního orgánu při provádění daňové exekuce obecně upravuje daňový řád a na základě správního spisu ani tvrzení žalobce nebylo prokázáno, že by žalovaný v mezích této úpravy postupoval nezákonně. Postup v rámci exekučního řízení týkající se movitých věcí byl proveden dle příslušných ustanovení daňového řádu a tedy v souladu se zákonem. Chtěl-li žalobce napadnout jednotlivé úkony správního orgánu, mohl a měl je také zcela konkrétně označit a vymezit samostatným petitem, což neučinil. S ohledem na shora uvedené se také nelze domnívat, že by postup žalovaného ve vztahu k navrhovanému výroku mohl být označen jako nepřiměřený a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti. Konstatuje se, že v posuzované věci nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, který by svým obsahem odporoval zákonu. Žalobce sám výslovně v návrhu výroku nevymezil nic dalšího a zcela konkrétního, co považuje v rámci předmětného postupu žalovaného za nezákonné, resp. co by tímto úkonem, pokynem nebo donucením mělo být. Soud sám z odůvodnění žaloby, potažmo ze spisového materiálu, toto taktéž neshledal. Postup žalovaného byl legitimní, neboť vycházel z platného exekučního příkazu a v mezích mu stanovených zákonem. Žaloba je tak ve vztahu k navrhovanému výroku I. zjevně nedůvodná a krajský soud ji z uvedených důvodů podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Soud dále odmítá, že by postup žalovaného v rámci soupisu movitých věcí v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016, prováděný na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, byl nezákonným zásahem. Onu nezákonnost dle odůvodnění žaloby žalobce spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný v období od zahájení daňové exekuce (dne 22. 6. 2016) do vydání usnesení o zrušení předběžného opatření (dne 2. 12. 2016) neprovedl soupis skladového zboží nacházejícího se v centrálním skladu žalobce, v ulici Rudolfovská, České Budějovice, které bylo zásadní pro účely umoření daňového nedoplatku, vydání věcí třetím osobám a další postup v rámci insolvenčního řízení. Tím měla žalobci i věřitelům vzniknout újma z důvodu poškození či znehodnocení zboží. Žalobce je proto přesvědčen, že výše uvedený postup žalovaného v průběhu daňové exekuce byl v rozporu s § 5 odst. 3, § 7 odst. 1 a 2 daňového řádu nepřiměřený a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti. Soud též v případě vymezení nezákonného zásahu označeného bodem II. konstatuje jeho značnou neurčitost, nicméně i v tomto případě bylo možné vycházet z odůvodnění žaloby, z něhož je podstata nezákonného zásahu, tj. specifikace tvrzené nečinnosti, zjistitelná. Podstatnou skutečností pro posouzení je okolnost, zda k tvrzenému poškození či znehodnocení zboží a tím i ke znemožnění většího umoření daňového nedoplatku opravdu došlo. Na podporu tohoto tvrzení žalobce nedoložil žádné důkazy prokazující skutečné snížení hodnoty zboží ve skladech. Důvodné nejsou ani dílčí výtky, napadající skutečnost, že žalobci nebyly ze strany žalovaného předem oznamovány „neohlášené návštěvy“ ve skladech žalobce (tuto povinnost žalovanému zákon neukládá, ve vztahu k daňové exekuci by uvedený postup byl kontraproduktivní). Skutečnost, že po žalobci byla vyžadována v této fázi řízení součinnost se správním orgánem či že ji dokonce sám dobrovolně poskytoval, nelze klást k tíži žalovaného, neboť se opět jedná o povinnost předvídanou zákonem. Co se týče samotné realizace soupisu skladového zboží, ze spisového materiálu se podává, že soupis zboží byl započat, žalobce v souladu s daňovým řádem také obdržel jednotlivé protokoly o soupisu věcí. Soud při vědomí odůvodnění podaného v usnesení o nařízení předběžného opatření podotýká, že insolvenční soud sice požadoval zjistit a vyčíslit skladové zásoby, inventarizace se však měla dotýkat výhradně majetku žalobce. Sdělení ze dne 11. 11. 2016, čj. 2110550/16/2201-80541-306431, nevydal žalovaný „najednou“ či k „zakrytí“ svojí nečinnosti, jak tvrdí žalobce, ale k výzvě insolvenčního soudu. Dle uvedeného sdělení žalovaného zaslaného, ke dni 11. 11. 2016 ještě nebyl soupis zboží ukončen, a to vzhledem ke stavu účetní evidence žalobce i k rozsahu zásob umístěných v předmětných skladech. Komplikace dle údajů uvedených ve sdělení působilo i řešení návrhů na vyloučení či vrácení zboží. To potvrdila odpověď žalovaného na otázku žalobce, když sdělil, že v soupisu pokračuje u majetku, u něhož je žalovaný toho názoru, že je prokazatelně ve vlastnictví žalobce, např. manipulační technika a počítače, přičemž po rozhodnutí o předběžném opatření pokračuje v soupisu majetku v sídle a serverovně (viz vyjádření žalobce zaznamenané do protokolu o nahlížení do spisu ze dne 5. 9. 2016, příloha žalobce č. 28). Je tedy zřejmé, že žalovaný soupis nemovitého majetku prováděl, ačkoli ne přímo na místě, které označil žalobce. Není to však žalobce, kdo je oprávněn rozhodovat o pořadí faktických úkonů žalovaného ve vztahu k prováděné daňové exekuci. Měl-li žalovaný pochybnosti stran vlastnictví třetích osob ke zboží nacházejícímu se ve skladu v ulici Rudolfovská, není překvapivé ani nezákonné, že nezapočal provádět soupis žalobcem označeného skladového zboží, neboť ten má zahrnovat toliko věci, které mají být prodány (§ 204 daňového řádu), jelikož pouze věci, které byly pojaty do soupisu, lze ocenit a zpeněžit. Žalobce přitom neprokázal, že by byly jednoznačným způsobem doloženy vlastnické údaje ke zboží nacházejícímu se v centrálním skladu žalobce, v ulici Rudolfovská v Českých Budějovicích. Žalobce označil za nezákonný postup žalovaného v rámci soupisu movitých věcí v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016. V návrhu výroku však neuvedl, v čem přesně měla ona nezákonnost spočívat. Ze samotného postupu žalovaného, tak jak je zaznamenám v předloženém spisovém materiálu, žádná nezákonnost neplyne. Z žalobcovy formulace také vyplývá, že uvedený nezákonný zásah v podobě postupu měl probíhat v rámci soupisu movitých věcí v době od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016. Žádný ze soupisů prováděných žalovaným současně nelze datovat do žalobcem stanoveného časového rozmezí, ačkoli, jak lze dovodit z doložených protokolů o soupisu věcí, dílčích soupisů bylo realizováno několik. Soud ponechává stranou komentář žalobce ke sdělení věřitele ze dne 8. 12. 2016, čj. 2211587/16/2201-80542-307835, že žalovaný veškerou „vinu“ za průběh daňové exekuce „shodil“ na soud. Soud tak činí jednak proto, že uvedené tvrzení nesouvisí s petitem, resp. se žalobcem formulovaným nezákonným zásahem a jednak proto, že s takto zavádějícím konstatováním nelze souhlasit. Soudu není zřejmé, jak žalobce z textu tohoto dokumentu dovodil, že žalovaný „explicitně potvrdil, že daňovou exekuci…provádět ani nechtěl“. Takové tvrzení je zavádějící a zjednodušující. Tím spíše za situace, kdy je v označené písemnosti výslovně uvedeno, že žalovaný prováděl soupis movitých věcí v rámci daňové exekuce v souladu s předběžným opatřením až do 2. 12. 2016, kdy bylo zveřejněno usnesení o zrušení předběžného opatření. Samotnému zacházení se zbožím ve skladech žalobce nejprve vytýká, že mu nebylo dne 14. 11. 2016 při prohlídce skladů umožněno pořizovat fotodokumentaci. I zde soud podotýká, že toto tvrzení lze stěží zařadit pod příslušný petit, resp. nezákonný zásah, jak byl žalobcem definován. Současně je třeba připomenout, že prohlídce skladů byla přítomna insolvenční správkyně, jíž bylo pořízení fotodokumentace umožněno. Právě takto pořízené fotografie v počtu sedmi žalobce na podporu svých tvrzení doložil. Je na nich zachycen interiér skladu a regály s policemi s uskladněným zbožím. Na třech fotografiích na podlaze chodbičky mezi regály jsou patrné větší i drobné útržky papíru, zřejmě karton z obalového materiálu. Tvrzené znehodnocení, ať již v jakékoli míře, nelze posoudit, neboť jednak není znám stav skladů v době jejich zapečetění a současně chybí jakékoli věrohodné podklady prokazující, že ke znehodnocení předmětného zboží skutečně došlo, případně v jaké míře. Ani tato skutečnost však není relevantní ve vztahu k navrženému petitu, z jehož odůvodnění vyplývá, že žalobce hodnotí jako nezákonný zásah v podstatě toliko neprovedení soupisu zboží. S ohledem na shora uvedené hodnocení soudu ve vztahu k navrženému petitu nelze než konstatovat, že soud neshledal, že by výše popsaný postup žalovaného v průběhu daňové exekuce byl v rozporu s § 5 odst. 3, § 7 odst. 1 a 2 daňového řádu nepřiměřený a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti. Nic takového nevyplývá ze spisového materiálu ani ze žalobcem předložených tvrzení a navržených důkazů. Postup žalovaného byl legitimní, neboť prováděl soupis na základě platného exekučního příkazu a v mezích mu stanovených zákonem. Konstatuje se, že v posuzované věci nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, který by svým obsahem odporoval zákonu. Žaloba je tak ve vztahu k navrhovanému výroku II. zjevně nedůvodná a krajský soud ji z uvedených důvodů podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Vzhledem k tomu, že sám žalobce vyčlenil postup žalovaného při mobiliární exekuci vozidel do samostatného návrhu výroku a samostatně jej i odůvodnil, soud při respektu k vůli žalobce posuzoval tvrzený nezákonný zásah vztahující se k těmto vozidlům odděleně. Soud ovšem neshledal, že by postup žalovaného, kterým tento prováděl daňovou exekuci prostřednictvím prodeje movitých věcí, a to vozidel (i) Ford transit, 280S, RZ: ..., VIN: ..., (ii) Volkswagen Transporter, RZ: ..., VIN: ..., (iii) Škoda Pickup, RZ: ..., VIN: ..., (iv) Peugeot Boxer, RZ: ..., VIN: ..., (v) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vi) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vii) Hyundai Hatchback, RZ: ..., VIN: ..., (viii) Hyundai Combi, RZ: ..., VIN: ..., (ix) Škoda Octavia, RZ: ..., VIN: ..., (x) Mercedes Benz, RZ: ..., VIN: ..., (xi) Audi A5, RZ: ..., VIN: ..., (xii) Volkswagen Golf, RZ: ..., VIN: ..., (společně dále též jako „vozidla“) byl nezákonným zásahem. Soud jednak podotýká, že daňová exekuce prodejem předmětných vozidel v době podání žaloby stále pokračovala, nebylo možné ji definovat jako ukončený proces, žalobce přitom v návrhu výroku rozhodnutí neoznačil časový úsek, ve kterém mělo docházet k tvrzenému nezákonnému zásahu, z formulace petitu je však zřejmé, že žalobce považuje tvrzený nezákonný zásah za ukončený. Soud vycházel ze žalobcova odůvodnění uvedeného výroku, z něhož lze dovodit, že žalobce spatřuje nezákonný zásah žalovaného ve skutečnosti, že tento nebyl po dobu více než pěti měsíců schopen umořit daňový nedoplatek žalobce prostřednictvím daňové exekuce prodejem vozidel v jeho vlastnictví, resp. že zanedbával povinnou údržbu sepsaných vozidel. Žalobce sám vymezil lhůtu, po kterou měl nezákonný zásah trvat, neupřesnil však, z jakého důvodu označil právě tento časový úsek, a soudu nepřísluší tyto důvody za žalobce domýšlet. Žalobce v odůvodnění uvedl, že žalovaný postupoval a postupuje v rozporu s § 5 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 2 daňového řádu, tj. nepřiměřeně, nehospodárně a nikoli bez zbytečných průtahů, což soud neshledal. Porušení těchto zásad žalobce výslovně konkretizoval tak, že žalovaný nebyl schopen v průběhu více než pěti měsíců umořit žalobcův daňový nedoplatek prostřednictvím daňové exekuce prodejem vozidel, resp. že ani nenařídil dražbu. Žalobce sice výslovně nevymezil, o jakých pět měsíců se má jednat, z odůvodnění žaloby i petitu I., který s pojednaným návrhem výroku souvisí, však lze časové rozmezí dovodit (od 23. 6. 2016 do 2. 12. 2016). Soud v prvé řadě připomíná, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 29. 11. 2016, čj. KSCB 41 INS 18021/2016-B-24 bylo zrušeno předběžné opatření, jímž insolvenční soud usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-6 omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že žalovanému umožnil provést již nařízenou exekuci na prodej movitých věcí s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u krajského soudu k dispozici v tomto řízení. Není tedy možné, aby žalovaný i v současnosti postupoval nehospodárně, nepřiměřeně a nikoli bez zbytečných průtahů v tom smyslu, jak jej v žalobě označil žalobce, a to minimálně z toho důvodu, že žalovanému již nadále není umožněno provádět nařízenou exekuci na prodej movitých věcí. Při posuzování toho, zda postup žalovaného bylo takto možné označit v minulosti, dospěl soud taktéž k závěru, že nikoli. V prvé řadě vzal soud v potaz časový úsek udaný žalobcem. Ten tvrdí, že nezákonný zásah probíhal po jím uvedenou dobu, tj. po více než pět měsíců. Žalobce považuje tuto dobu za příliš dlouhou a tvrdí, že v jiných případech žalovaný postupuje rychleji. Namítané porušení zásady přiměřenosti a hospodárnosti je nutno vztahovat ke konkrétním krokům, které v daném případě žalovaný činil. Nelze zpochybňovat délku daňové exekuce pouhým uvedením časového období. V dané věci je třeba posuzovat další okolnosti, zejména skutečnost, že dne 22. 6. 2016 byla sice předmětná vozidla sepsána, nicméně žalovaný je ponechal k užívání žalobci s tím, že pokud po právní moci exekučního příkazu ze dne 22. 6. 2016, čj. 1506916/16/2201-80541-306431 nebudou finanční prostředky připsány na účet žalovaného, budou sepsané automobily odvezeny na místo k tomu určené. K uvedenému došlo dne 21. 7. 2016 (odvoz čtyř přítomných vozidel), resp. 25. 7. 2016 (odvoz zbylých osmi vozidel). I po provedení soupisu měl tedy žalobce předmětná vozidla k dispozici a žalovaný logicky nečinil žádné kroky směřující k vydání dražební vyhlášky, jejíž nevydání coby nezákonný zásah je pojednáno níže. Vyhláškou ze dne 3. 8. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-3, zveřejněnou v 7:54 hodin, bylo ve věci žalobce zahájeno insolvenční řízení a tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Ty byly omezeny až usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-6, jímž bylo prostřednictvím ve výroku II. stanoveného předběžného opatření žalovanému umožněno provést exekučním příkazem na prodej movitých věcí již nařízenou exekuci s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u nadepsaného soudu pod sp. zn. KSCB 41 INS 18021/2016 k dispozici v tomto řízení. Podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona je se zahájením insolvenčního řízení spojen ten účinek, že výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný nemohl od vydání vyhlášky ze dne 3. 8. 2016 až do vydání jmenovaného usnesení konat úkony, jejichž nekonání považuje žalobce za nezákonný zásah. Soud se tedy nemůže ztotožnit se žalobcem tvrzeným úsekem označeným jako nezákonný zásah již proto, že nejméně měsíc a půl ze žalobcem označené doby nebylo vytýkané nekonání způsobeno z vůle žalovaného, neboť automobily byly nejprve v dispozici žalobce (od 23. 6. 2016 do 21. 7. 2016, resp. do 25. 7. 2016), následně z důvodu zahájení insolvenčního řízení nebylo možno pokračovat v zahájené exekuci. Vzhledem k tomu, že nevydání dražební vyhlášky jako nezákonný zásah soud pojednal níže, v odůvodnění žaloby není označen žádný další postup, který by bylo možno vztáhnout k uvedenému bodu, než tvrzené zanedbání údržby vozidel nutné pro zachování jejich ceny. To však žalobce věrohodně nedoložil a nepodává se ani z přiložených fotografií. Z nich je zřejmé, že vozidla jsou zaparkována na nekrytém parkovišti a pokrytá nepatrnou vrstvou sněhu. U jednoho vozidla je zdokumentováno podhuštění jedné pneumatiky, žádná další poškození tohoto či jiných vozidel nejsou patrná. Uvedené nelze bez dalšího považovat za zanedbání údržby, není jasné, z čeho žalobce dovozuje snížení ceny vozidel. Neoznačil žádný relevantní důkaz prokazující, že ke snížení ceny vozidel skutečně došlo, případně jak jejich hodnota poklesla. Skutečnost, že žalovaný v žalobcem vymezené době neprovedl daňovou exekuci prodejem předmětných vozidel, resp. postup žalovaného v tomto bodě nelze považovat za nezákonný zásah. Soud vypořádal tvrzený nezákonný zásah ve stejně obecné poloze, v jaké jej žalobce vymezil. V rámci provedeného soupisu vozidel soud nezákonný zásah neshledal, nevydání dražební vyhlášky je pak pojednáno samostatným výrokem. Konstatuje se, že v posuzované věci nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, který by svým obsahem odporoval zákonu. Žaloba je tak ve vztahu k navrhovanému výroku III. zjevně nedůvodná a krajský soud ji z uvedených důvodů podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Soud dospěl k závěru, že tvrzená nečinnost žalovaného ve formě nevydání dražební vyhlášky na prodej vozidel (i) Ford transit, 280S, RZ: ..., VIN:..., (ii) Volkswagen Transporter, RZ: ..., VIN:..., (iii) Škoda Pickup, RZ: ..., VIN: ..., (iv) Peugeot Boxer, RZ: ..., VIN:..., (v) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN: ..., (vi) Fiat Ducato, RZ: ..., VIN:..., (vii) Hyundai Hatchback, RZ: ..., VIN: ..., (viii) Hyundai Combi, RZ: ..., VIN: TMAD281AAEJ081437, (ix) Škoda Octavia, RZ: ..., VIN:..., (x) Mercedes Benz, RZ: ..., VIN: ..., (xi) Audi A5, RZ: ..., VIN: ... a (xii) Volkswagen Golf, RZ: ..., VIN: ..., v rámci daňové exekuce prováděné na základě exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. 1504890/16/2201-80541-306431, nebyla nezákonným zásahem. Žalobce namítá, že v jiných případech žalovaný postupuje rychleji. K tomu dokládá pět dražebních vyhlášek, kde od vydání exekučního příkazu do uspořádání dražby uběhly maximálně cca 3 měsíce. Žalobce tvrdí, že v dané věci uplynulo více než pět měsíců, což považuje za nepřiměřené. Dražební vyhláška je pro účely daňové exekuce upravena společně pro oba dva způsoby exekuce (daňová exekuce prodejem movitých věcí i nemovitostí). V rámci úpravy jednotlivých způsobů je pak dražební vyhláška precizována, přičemž pro oba dva způsoby daňové exekuce je pojata jako rozhodnutí v daňovém řízení. Zákon přímo stanoví, které náležitosti z obecných náležitostí rozhodnutí jsou i náležitostmi dražební vyhlášky. Z náležitostí rozhodnutí jsou požadovány: označení správce daně, číslo jednací, podpis úřední osoby s otiskem úředního razítka a datum podpisu. Dražba by měla být nařízena v rámci zásady rychlosti a navazujícího institutu ochrany před nečinností v přiměřené době, nejpozději však do 3 měsíců, kdy byl vůči dlužníkovi učiněn poslední úkon – zjištění ceny movité věci (§ 209 daňového řádu) nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o výsledné ceně (§ 221 odst. 5 daňového řádu). Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce se měl bránit proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání dražební vyhlášky na prodej předmětných vozidel právě žalobou na ochranu proti nečinnosti (§ 79 s. ř. s.), nikoli žalobou zásahovou, jak učinil. Nečinnostní žaloba je ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu svým způsobem přípravným a pomocným prostředkem. Jejím účelem je umožnit, aby soud přinutil správní orgán vydat rozhodnutí (ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.) ve věci samé a také případně osvědčení. „V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem je soud povinen posoudit, před tím než přistoupí k věcnému přezkumu žaloby, zda se lze v daném případě domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s.). Dospěje-li soud k závěru, že se žalobce může domáhat soudní ochrany žalobou nečinnostní (§ 79 s. ř. s.), je na místě žalobu na ochranu před nezákonným zásahem odmítnout s ohledem na zásadu subsidiarity zásahové žaloby vyjádřenou v § 85 s. ř. s.“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Aps 1/2011 – 101). Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro určení žalobního typu je závazný její petit, nikoliv označení žaloby samotným žalobcem; to vyplývá ze zásady iura novit curia (soud zná právo). V posuzovaném případě však ze samotného petitu podané žaloby zřetelně vyplývá, že se žalobce domáhá určení, že nečinnost žalovaného ve formě nevydání dražební vyhlášky na prodej vozidel byla nezákonným zásahem. „K tomu je nutné dodat, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční; veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob je ochrana ve správním soudnictví poskytována tehdy, jestliže se nositel práva takové ochrany domáhá, tj. obrátí se na soud předepsaným způsobem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Podání žaloby je tedy dispozičním úkonem, jímž se žalobce obrací na soud s žádostí o poskytnutí soudní ochrany a vymezuje jím předmět soudního řízení. Žaloba je tedy procesním úkonem, v němž se výrazně projevuje zásada dispoziční, jíž je správní soudnictví ovládáno. Tuto povahu žaloby je povinen soud respektovat, nepředepisuje-li mu zákon výslovně něco jiného“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Aps 1/2011 – 101). V situaci, kdy z podání žalobce zřetelně vyplývá, že se domáhá soudní ochrany ve správním soudnictví žalobou proti nezákonnému zásahu podle § 82 s. ř. s., bylo namístě žalobu v tomto bodě odmítnout. Zásada dispoziční vkládá možnost disponovat s předmětem řízení do rukou účastníků řízení. Je tedy výlučně na žalobci, aby předmět řízení před správními soudy sám vymezil; v důsledku uplatnění zásady dispoziční pak případné riziko nesprávně formulované žaloby, a potažmo i neúspěchu ve sporu, nese právě žalobce, nikoliv soud. Tak se tomu stalo i v tomto případě, kdy se žalobce v posuzovaném návrhu výroku měl domáhat ochrany nikoli zásahovou žalobou, ale žalobou nečinnostní. Ve vztahu k navrhovanému výroku IV. soud proto žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Soud neshledal, že by postup žalovaného, který v období ode dne 22. 6. 2016 do dne 2. 12. 2016 neprováděl soupis movitých věcí v podobě skladového zboží nacházejícího se ve skladu daňového subjektu v ulici Rudolfovská 204, České Budějovice, byl nezákonným zásahem. Soud podotýká, že se návrh tohoto výroku překrývá s návrhem výroku označeným číslicí II., pročež v podrobnostech odkazuje na výše uvedené vypořádání. Konstatuje se, že v posuzované věci nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, který by svým obsahem odporoval zákonu. Žaloba je tak ve vztahu k navrhovanému výroku VI. zjevně nedůvodná a krajský soud ji z uvedených důvodů podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Ve vztahu ke všem žalobcem tvrzeným nezákonným zásahům, resp. k jím předestřeným návrhům výroků, soud podotýká, že žalobce se domáhá především toho, aby byl za nezákonný zásah označen postup žalovaného při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí, resp. postup žalovaného v rámci soupisu těchto věcí. Je třeba připomenout, že postup správce daně, tj. žalovaného, při daňové exekuci postižením majetkových práv upravuje daňový řád. Bylo tedy nutné zkoumat, zda žalovaný s ohledem na žalobcovi výtky porušil zákonné meze postupu tak, jak jej upravuje uvedený předpis. Vzhledem k formulaci tvrzených nezákonných zásahů, která je všech bodech povahy velmi obecné, soud ve stejně obecném duchu předložené návrhy posuzoval, neboť jinou možnost mu zákon ani nedává. Obecnost navržených výroků nedostoupila míry neprojednatelnosti, pročež soud respektoval návrhy tak, jak je předložil žalobce. Za těchto okolností, kdy bylo třeba do značné míry vycházet z odůvodnění žaloby, však do nich nemohl pojmout taková žalobcova tvrzení, která by si zasloužila samostatný petit. Soud vycházel z prokazatelně vyjádřené vůle žalobce. Shledal přitom, že v průběhu postupu žalovaného při provádění daňové exekuce prostřednictvím prodeje movitých věcí, resp. při postupu žalovaného v rámci soupisu těchto věcí v posuzované věci, nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, který by svým obsahem odporoval zákonu. Ve vztahu k žalobním návrhům I., II., III. a VI. je žaloba zjevně nedůvodná a krajský soud ji z uvedených důvodů podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Ve vztahu k návrhu výroku IV. soud s odkazem na shora uvedené odůvodnění žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Co se týče podmínek, které musí být kumulativně splněny, aby krajský soud shledal důvodnost podané žaloby na nezákonný zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu, je nutné konstatovat, že nebyla splněna druhá, resp. třetí zákonná podmínka, tedy nezákonnost zásahu, potažmo sama existence zásahu, pokynu nebo donucení. Podle krajského soudu zásah, potažmo zásahy nebyly nezákonné, neboť správce daně se neodchýlil od těch ustanovení daňového řádu, která daňovou exekuci prodejem movitého majetku upravují. Daňová exekuce u žalobce probíhala v mezích zákona, kdy správce daně disponoval platnými exekučními tituly, a exekuční řízení bylo zahájeno vydáním exekučních příkazů, jak již krajský soud popsal výše. Žalovaný přistoupil k soupisu movitého majetku žalobce rovněž v zákonných mezích, z nichž nevybočil ani při samotném zajištění sepsaných movitých věcí. Soud s ohledem na výše uvedené taktéž neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti, hospodárnosti a rychlosti řízení. Z navržených důkazů ani spisového materiálu nevyplynulo, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech, tím spíše že by žalovaný postupoval v rozporu s ústavním pořádkem garantovanými základními právy žalobce, resp. s příslušnými ustanoveními daňového řádu. Soud opakovaně konstatoval značnou obecnost při vymezení tvrzených nezákonných zásahů, proto je vypořádal ve stejné poloze, jak byly formulovány v žalobě. K argumentaci obsažené na straně 7-9 žaloby (bod V., způsob provádění daňové exekuce; přístup správce daně k daňovému subjektu), kde žalobce „nad rámec výše uvedeného“ poukazuje na některé dílčí skutečnosti, soud podotýká, že měl-li žalobce úmysl označit za nezákonný zásah další skutečnosti, než jím výslovně za nezákonný zásah označené, měl tak učinit zákonem předepsaným způsobem a jednoznačně svou vůli deklarovat. Není povinností a zejména právem soudu rozšiřovat okruh žalobcem tvrzených nezákonných zásahů či podřazovat pod jím označené žalobní návrhy další četné skutečnosti a okolnosti, které žalobce v odůvodnění žaloby zmiňuje. Není-li jasné, vztahují-li se uvedené skutečnosti vůbec k některému tvrzenému nezákonnému zásahu, případně ke kterému z nich, resp. nepodává-li je žalobce jen na dokreslení situace, čemuž nasvědčuje jejich stylistická formulace, nepřísluší soudu, aby toto rozhodnutí činil za žalobce a jeho vůli předjímal. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

Poučení