50 A 13/2015 - 38

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci navrhovatelky: C. G. a. s., se sídlem x, proti odpůrci: město Říčany, se sídlem Masarykovo náměstí 40, Říčany, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ze dne 28. 05. 2014, čj. 67879/2011/MURI/OUPRR/493 – územního plánu města Říčany, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrh Navrhovatelka podala podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), návrh na zrušení části opatření obecné povahy, a to územního plánu města Říčany schváleného zastupitelstvem města Říčany usnesením ze dne 28. 5. 2014, č. 14-06-001. Vydání opatření obecné povahy bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 28. 5. 2014, čj. 67879/2011-MURI/OUPRR/493. Opatření obecné povahy je napadáno v části změny funkčního využití plochy na pozemcích p. č. x v katastrálním území Říčany u Prahy z původního určení „OMS“ (obytné území malých sídel) na „BV“ (bydlení v rodinných domech – venkovské) a v části umístění silničního koridoru WD 13 na těchto pozemcích. Navrhovatelka uvádí, že je vlastníkem pozemků p. č. x v katastrálním území Říčany u Prahy. Při své podnikatelské činnosti se zabývá stavební činností, pozemkovým developmentem, obchodováním s pozemky určenými k výstavbě domů v Říčanech, a to v lokalitě nacházející se u obce Světice. Navrhovatelka započala s realizací podnikatelského záměru, který spočívá ve výstavbě bytového domu a rodinných řadových domů, včetně související infrastruktury. Bylo jí vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení na terénní úpravy. Pozemky v jejím vlastnictví jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch banky, která poskytla úvěr na financování projektu. Napadeným opatřením obecné povahy byla navrhovatelka zkrácena na svých právech, a to zejména na vlastnickém právu a svobodě podnikání, neboť její podnikatelský záměr, s nímž byl odpůrce již v roce 2007 seznámen, bude zmařen a nemovitosti znehodnoceny. Navrhovatelka konkrétně namítá, že při pořizování územního plánu nedošlo k posouzení vlivů záměrů zamýšlených v územním plánu na jednotlivé složky životního prostředí, nebyly vyhodnoceny jejich vlivy na veřejné zdraví, na ptačí oblasti a evropsky významné lokality (NATURA) a absentuje rovněž posouzení kumulativních a synergických vlivů. Vzhledem k tomu je tedy možné, že byly do územního plánu zakotveny i záměry, které by jinak neobstály, a to buď vůbec, nebo v jiné podobě. Není ani zřejmé, na základě jakých skutečností je na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelky plocha silničního koridoru WD 13 a plocha BV, tedy zda se tak nestalo na úkor zakotvení jiných zatěžujících záměrů v jiných částech města, které by při provedení výše uvedených vyhodnocení a posouzení (analýz) neobstály. V důsledku nezpracování analýz nemůže navrhovatelka a dotčené orgány efektivně polemizovat se závěry odpůrce a je vyloučen i soudní přezkum. Opatření obecné povahy nepochybně vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Dále navrhovatelka uvádí, že v průběhu let 2012 až 2014 proběhla celkem čtyři veřejná projednání návrhu územního plánu. Ke každému veřejnému projednání podala námitky. Rozhodnutí o námitkách považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť k některým aspektům námitek se odpůrce nevyjádřil buď vůbec, nebo nedostatečně. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách nesplňuje parametry vytýčené judikaturou Nejvyššího správního soudu. Pokud jde o námitky čj. 121324 podané k veřejnému projednávání návrhu územního plánu, k němuž došlo dne 14. 2. 2012, odpůrce se nevyrovnal s argumentací navrhovatelky buď vůbec (nereagoval), nebo pouze obecně konstatoval, že se námitky nezakládají na skutečnosti, a obecně odkázal na to, že podmínky stanovil odborný a kvalifikovaný zpracovatel a odkázal na soulad se zákonem, vyhláškou, územněplánovací dokumentací a s úkoly a cíli územního plánování. Námitku, v níž se navrhovatelka vymezila proti obsahu návrhu územního plánu, který trvale výrazně omezuje a zčásti i znemožňuje realizaci započatých záměrů i možnosti budoucího využití nemovitostí a snižuje jejich hodnotu (nemožnost výstavby bytových domů, řadových rodinných domů, dvou- a trojdomů, nesmyslné koeficienty a limity týkající se nebytových prostor, zastavitelnosti pozemků, podoba střech a počet parkovacích stání), pojednal odpůrce de facto jako připomínku. Nebyla řádně vyhodnocena a nebylo o ní rozhodnuto. V návaznosti na to navrhovatelka v návrhu formuluje několik otázek: 1) proč nebylo konáno opakované veřejné projednání návrhu zadání; 2) proč nebyl návrh územního plánu podroben procesu posuzování vlivů na životní prostředí; 3) z jakých důvodů došlo k překvalifikování pozemků ve vlastnictví navrhovatelky na venkovskou zónu s vyloučením výstavby bytových domů a řadové zástavby a svázáním přípustné výstavby nesmyslnými koeficienty a limity. Poukazuje na to, že byť se pozemky nachází v okrajové části města Říčany, jsou dostatečně vzdáleny od obce Světice a zcela odděleny vysokým náspem, po němž vede vlaková trať. Naproti přes silnici je stávající rodinná a řadová zástavba, včetně řadových dvojdomů a trojdomů. V dané oblasti tak fakticky nedošlo k jakékoliv změně stavu a navrhovatelka ve svém projektu vychází z architektonického rázu, jaký je v dané lokalitě nyní. Ve vztahu k námitkám čj. 36407 uplatněným v rámci veřejného projednání dalšího návrhu územního plánu, které proběhlo dne 10. 6. 2013, poukazuje navrhovatelka na to, že předmětem projednání byl de facto nový návrh, nikoliv přepracovaný návrh, a měl být takto i projednán. Nesouhlasí tedy s odůvodněním rozhodnutí o námitce č. 1, že jde pouze o podstatnou změnu návrhu, která umožňuje postup dle § 53 odst. 2 stavebního zákona. Ve vztahu k námitce č. 2, kterou navrhovatelka žádala posoudit vlivy na životní prostředí, se odpůrce nevypořádal s tím, proč nebyly posuzovány kumulativní a synergické vlivy záměrů a nebyly ani posuzovány s ohledem na lokalitu, dále proč nebyl návrh územního plánu posuzován z hlediska vlivu na oblasti NATURA. Odůvodnění týkající se námitek 3 – 10 není dle navrhovatelky ničím jiným než obecným odkazem na odborný názor zpracovatele a legislativu bez jasného a konkrétního zdůvodnění nepřiměřeného zpřísnění stávajících regulativů. V této části návrhu navrhovatelka opakuje své pochybnosti o účelnosti změny regulativů, které uvedla již v předchozí části návrhu (viz předchozí odstavce odůvodnění rozsudku). K odůvodnění rozhodnutí o námitce č. 11 navrhovatelka uvádí, že o přesném vymezení a vedení koridoru (WD 13) rozhoduje odpůrce, nikoliv Zásady územního rozvoje Středočeského kraje. Koridor jasně zasahuje na pozemky navrhovatelky, což plyne z výkresu č.

3. Koridor bylo možné vést podstatně šetrnějším způsobem, neboť k jeho vedení přes pozemky navrhovatelky ani v jejich bezprostřední blízkosti není žádný důvod. Vlivy tohoto koridoru na danou lokalitu nebyly posuzovány. Rozhodnutí o námitkách čj. 72819, které byly podány k veřejnému projednání návrhu územního plánu dne 5. 12. 2013, považuje navrhovatelka rovněž za nedostatečné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí o námitkách č. 1, 2 a 3 navrhovatelka opakuje, co již několikrát uvedla v jiných částech svého návrhu, přičemž netvrdí, že by odůvodnění rozhodnutí o těchto námitkách bylo nepřezkoumatelné, má proti němu věcné výhrady, nesouhlasí se stanoviskem odpůrce. K rozhodnutí o námitce č. 4 uvádí, že jelikož byl územní plán vydán po účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., měla být zpracována zpráva (bez bližšího označení zprávy). Protože nebyla zpráva zpracována, měl být zpracován koncept územního plánu, což se nestalo. K rozhodnutí o námitce č. 5 navrhovatelka poznamenává, že odpůrce byl s jejím projektem seznámen. A dále opakuje, jaký charakter má stávající zástavba tohoto území a že její projekt je s ní plně v souladu. Navrhovatelka vytýká odpůrci, že nevychází z faktického a skutkového stavu v dané lokalitě, pročež jsou nepoužitelné i judikáty, na které odpůrce poukazuje. S námitkami č. 7 a 9 – 11 se odpůrce nevypořádal vůbec, jen uvedl, že to nebylo předmětem 2. OVP. Pokud jde o námitku týkající se Solné stezky, odpůrce v rozhodnutí uvedl, že koridor Solné stezky byl zpřesněn, námitce vyhověl. Přitom v předchozím rozhodnutí o námitkách uvedl, že koridor Solné stezky nezasahuje do pozemků navrhovatelky. Ačkoliv odpůrce nyní námitce vyhověl, ve výkresu č. 3 územního plánu je zřejmé, že grafické znázornění koridoru zůstalo stejné jako doposud. Koridor stále vede přes pozemky navrhovatelky a k žádné změně nedošlo. K rozhodnutí o námitkách čj. 19348 uplatněných při veřejném projednání návrhu územního plánu dne 24. 3. 2014, jehož odůvodnění považuje opět za nedostatečné a nepřezkoumatelné, má navrhovatelka shodné výhrady jako proti rozhodnutí o námitkách čj. 72819 (viz shora). Navrhovatelka dále namítá, že i samotné opatření obecné povahy je odůvodněno nedostatečně. Územní plán vůbec nereflektuje důvody pro změnu funkčního využití pozemků navrhovatelky na stávající status „BV“, s tím související změnu stávajících regulativů (nové limity a omezení) pozemků navrhovatelky, umístění silničního koridoru WD 13 na pozemcích navrhovatelky, jakož i potřebnost a nezbytnost těchto změn, ačkoliv jde o novotu oproti stávajícímu stavu, která výrazně zasahuje do práv navrhovatelky. Z odůvodnění opatření obecné povahy vůbec není zřejmé, proč pozemky navrhovatelky byly v podstatě prohlášeny za „venkovskou zónu“ s nemožností bytové a řadové zástavby a proč a na základě jakých kritérií byly změněny stávající regulativy týkající se pozemků navrhovatelky (procento zastavitelnosti, minimální výměra parcel). Opětovně navrhovatelka poukazuje na aktuální stav využití daného území (řadová zástavba, dvojdomy i trojdomy, násep s železniční tratí). Rovněž tak silniční koridor je možné vést šetrnějším způsobem. Jelikož jde o zcela zásadní zásah do práv navrhovatelky, musí být zcela jasně, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem zdůvodněno, proč došlo ke změnám v regulaci pozemků navrhovatelky. Z odůvodnění územního plánu ovšem nelze dovodit, jakými úvahami a kritérii se pořizovatel územního plánu řídil při změně funkčního využití na status „BV“, tvorbě regulativů předmětných pozemků a umístění silničního koridoru WD 13. Odůvodnění nesplňuje požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Navrhovatelka se domnívá, že do jejího vlastnického práva bylo zasaženo nepřiměřeným způsobem. Odpůrce byl seznámen s projektem navrhovatelky, v lokalitě se již nachází řadová zástavba dvojdomy a trojdomy (hned naproti přes silnici). Záměr navrhovatelky má na tento architektonický ráz navázat. S ohledem na faktický stav tak není zřejmé, proč byly pozemky navrhovatelky prohlášeny za venkovskou zónu s nově stanovenými regulativy, které jdou nad rámec dosavadních, jež byly zcela postačující a přiměřené. Rovněž koridor WD 13 mohl být veden podstatně šetrnějším způsobem. Existuje-li více variant, je třeba vybrat tu nejméně invazivní a nejšetrnější k právům jednotlivce. Byl porušen § 18 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „stavební zákon“), neboť byl nepřiměřeně upřednostněn veřejný zájem nad zájmem soukromým. Variantní řešení nebyla zkoumána, ačkoliv byla možná a šetrnější. V neposlední řadě pak navrhovatelka namítá, že mezi textovou a grafickou částí odůvodnění územního plánu je rozpor. Ačkoliv se jeví, že odpůrce námitce navrhovatelky týkající se vedení silničního koridoru WD 13 vyhověl, grafická část vydaného územního plánu zůstala nezměněna (viz výkres č. 3 – výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací) a na části pozemků navrhovatelky je stále zakreslen koridor. Takový rozpor zakládá nejistotu budoucích vztahů. Vyjádření odpůrce Odpůrce považuje návrh za nedůvodný, neboť územní plán byl vydán v souladu se zákonem a zákonem stanoveným způsobem. Zpracování dokumentace SEA nebylo v rámci jednotlivých fází projednávání územního plánu příslušným úřadem požadováno. Krajský úřad ve svém stanovisku k zadání územního plánu vyloučil vliv na významné lokality (patrně evropsky významné lokality – pozn. soudu) a ptačí oblasti. Vyhodnocení vlivů územního plánu na veřejné zdraví lze dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 17. 4. 2013 chápat jako součást vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj (součást odůvodnění ÚP Říčan). Odpůrce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 50 A 15/2014 – 50, podle něhož námitky nemohou ovlivnit, zda bude funkční využití BH či BV. Dá se naopak očekávat, že požadovaná změna funkčního využití plochy je vzhledem k životnímu prostředí horším řešením než řešení schválené. Rozsah i forma vypořádání námitek navrhovatelky jsou dle odpůrce dostatečné, přičemž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11 nelze klást na odůvodnění rozhodnutí o námitkách stejné požadavky jako na správní rozhodnutí. Obsahové náležitosti i rozsah odůvodnění územního plánu odpovídá stavebnímu zákonu a jeho prováděcím předpisům. Souhlas k projednání územního plánu sdělil pořizovateli jeho nadřízený orgán ve svých stanoviscích ze dne 16. 11. 2011 a 17. 6. 2013. Dle odpůrce nelze hovořit o změně funkčního využití na BV, neboť se nejedná o změnu územního plánu, nýbrž o nový územní plán. Z hlediska zásahu do vlastnických práv je nutné konstatovat, že platnost případných vydaných územních rozhodnutí nebyla vydáním územního plánu zrušena. Jde o řešení kompromisní, neboť pozemky nebyly vyřazeny ze zastavitelné plochy, ale byly navrženy do plochy s rozdílným způsobem využití, která je z urbanistického hlediska nejvhodnější. Rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu, na který navrhovatelka poukazuje, představuje grafickou chybu ve výkresu VPS, která je odstraňována v rámci pořizování změny č. 1 územního plánu Říčan. Odpůrce považuje návrh za nedůvodný a navrhuje, aby ho soud zamítl. Replika navrhovatelky V replice ze dne 15. 2. 2016 vyjádřila navrhovatelka nesouhlas s argumentací odpůrce. Ve vztahu k námitce, že nebyly posouzeny vlivy územního plánu na životní prostředí, uvádí, že stanoviska jiných úřadů nejsou rozhodující. Za celý proces nese v plném rozsahu odpovědnost odpůrce. Životní prostředí není jediným hlediskem při tvorbě územního plánu, navíc změna funkčního využití pozemků navrhovatelky není odůvodňována ochranou životního prostředí. Stav před přijetím nového územního plánu a poté je ve vztahu k životnímu prostředí víceméně stejný. K další části vyjádření odpůrce navrhovatelka uvádí, že si je vědoma nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nevyplývá však z něho, že by rozhodnutí o námitkách nemělo být řádně odůvodněno. Ostatně takové rozhodnutí je samostatně soudně přezkoumatelné podle § 65 s. ř. s., takže je logické, že i odůvodnění rozhodnutí by mělo odpovídat odůvodnění rozhodnutí ve smyslu správního řádu. Odpovědnost za řádné odůvodnění opatření obecné povahy nese odpůrce a není určující, že jeho nadřízený orgán vydal k návrhu územního plánu souhlas. Dále uvádí, že není rozhodné, zda napadené opatření obecné povahy je formálně zcela novým územním plánem, nebo změnou územního plánu. Významné je, že fakticky mění podmínky využití pozemků navrhovatelky. Navrhovatelka ještě nemá územní rozhodnutí na stavby, realizace předpokládaných staveb je však opatřením obecné povahy zmařena, neboť je nelze na pozemcích navrhovatelky postavit. Odpůrce teprve ve vyjádření k návrhu uvádí, že důvodem pro změnu regulace pozemků navrhovatelky bylo urbanistické hledisko, což je však pojem velmi neurčitý a jeho naplnění nelze přezkoumat. Ostatně odpůrce fotodokumentací skutečných poměrů v dané oblasti vyvrátil, že by urbanistické hledisko mohlo být tím, co vedlo ke změně regulace. Proč bylo uvedené řešení zvoleno zrovna na pozemcích navrhovatelky a nikoliv třeba na pozemcích odpůrce nebo jiných vlastníků? Pokud jde o odpůrcem přiznanou chybu ve výkresu, pak tato „chyba“ představuje platné a závazné vedení koridoru. Nelze předjímat, zda odpůrce „chybu“ odstraní v pořizované změně č. 1 územního plánu, jak tvrdí. Splnění procesních podmínek Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy [§ 101a s. ř. s., k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 9. 2008, čj. 9 Ao 1/2008 – 34], kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatelky a formulace závěrečného návrhu, resp. obecně splnění všech formálních náležitostí návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Další podmínkou pak je včasnost návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). Územní plán se vydává na základě § 43 odst. 4 stavebního zákona formou opatření obecné povahy. V dané věci byl územní plán skutečně vydán formou opatření obecné povahy (opatření obecné povahy ze dne 28. 5. 2014, čj. 67879/2011-MURI/OUPRR/493). Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 30. 5. 2014 a sejmuta dne 16. 6. 2014. Veřejná vyhláška tak byla vyvěšena na úřední desce po předepsanou patnáctidenní lhůtu a územní plán nabyl účinnosti dne 14. 6. 2014. V této souvislosti je nutno poznamenat, že dle § 71 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 173 odst. 1 správního řádu je opatření obecné povahy vydáno vyvěšením veřejné vyhlášky. Ačkoliv tedy zastupitelstvo odpůrce rozhodlo o vydání opatření obecné povahy dne 28. 5. 2014, opatření obecné povahy bylo vydáno teprve dne 30. 5. 2014, kdy byla veřejná vyhláška vyvěšena na úřední desku odpůrce. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení tak je splněna. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelky se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejích právech. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 – 120, uvedl: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.(…) Skutečnost, že okruh navrhovatelů je v případě napadení územního plánu návrhem podle § 101a a násl. s. ř. s. zásadně omezen jen na osoby s určitými hmotnými právy k nemovitým věcem na území regulovaném územním plánem, však neznamená, že tyto osoby nemohou namítat dotčení svých procesních práv. Uvedené osoby mohou v procesu vedoucím k vytvoření územního plánu podle toho, jaká absolutní práva a k jakým věcem mají, podávat námitky (§ 52 odst. 2 stavebního zákona) nebo připomínky (§ 52 odst. 3 stavebního zákona), což jim dává řadu procesních práv; jsou-li tato práva porušena, může to znamenat porušení zákonem stanoveného způsobu vydání územního plánu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.), a tedy důvod k jeho zrušení. K přípustnosti návrhu však navrhovateli nepostačí, aby namítal pouze takové porušení procedurálních pravidel, které mohlo sice objektivně vést k nezákonnosti opatření obecné povahy, avšak žádným způsobem nemohlo způsobit, že tato nezákonnost se dotkla jeho vlastní právní sféry. Přípustnost návrhu je totiž ve smyslu § 101a s. ř. s. dána tím, že navrhovatel tvrdí zkrácení svých vlastních práv; navrhovatel tedy nemá oprávnění podat actio popularis. Bude proto vždy na posouzení konkrétního případu v rámci posuzování přípustnosti návrhu, zda tvrzení navrhovatele o určitém porušení procedury vedoucí k přijetí opatření obecné povahy jsou taková, že a priori vylučují možnost, že by se takové porušení mohlo projevit v jeho právní sféře; platí zde, že v pochybnostech je nutno přiklonit se k přípustnosti soudní ochrany.“ (body 31, 34, 40 a 41 usnesení). Rozšířený senát se ve výše označeném usnesení zabýval i možností odmítnout návrh na zrušení opatření obecné povahy z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Dospěl k závěru, že „[b]ude-li již z obsahu samotných tvrzení navrhovatele (doplněných případně postupem podle § 37 odst. 5 věty první s. ř. s.) patrné, že i kdyby byla pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména pro povahu věci nebo jinou zcela zjevnou skutečnost) ve své právní sféře opatřením obecné povahy dotčen, je na místě odmítnout návrh jako nepřípustný podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.“ (bod 33 usnesení). Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že „postup podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy odmítnutí návrhu usnesením, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze žaloby samé. Pokud tomu tak není, musí soud návrh ´propustit´ do řízení ve věci, kdy teprve, vyjde-li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhodnuto ve věci rozsudkem“ (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, čj. 4 As 50/2004 - 59). V posledně cit. rozsudku jsou uvedeny rovněž příklady nedostatku procesní legitimace (absence osoby v právním slova smyslu na místě žalobce, nedostatek tvrzení o poškozených právech, nedostatek tvrzení o tom, že napadené rozhodnutí bylo nezákonné) a zcela zjevných nedostatků legitimace hmotné (kdy žalobce tvrdí porušení práva, jehož již pojmově vůbec nemůže být nositelem). O aplikaci tohoto právního názoru rovněž v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části svědčí např. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 3 Ao 2/2009 – 93, či rozsudek ze dne 25. 11. 2009, čj. 4 Ao 3/2009 – 97. V daném případě je zřejmé, že navrhovatelka je výlučným vlastníkem parcel č. x v katastrálním území Říčany u Prahy (viz výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví č. x – předložený navrhovatelkou jako příloha č. 3 návrhu). Tyto pozemky jsou zahrnuty do plochy vymezené v napadeném opatření obecné povahy. Navrhovatelka tvrdí, že byla opatřením obecné povahy dotčena na svém vlastnickém právu, neboť změnou funkčního využití jejích pozemků zahrnutých nově do plochy BV a zavedením nových regulativů vztahujících se k tomuto typu ploch je zmařen (nebo alespoň významně omezen) její podnikatelský záměr na vybudování jednoho bytového domu a několika řadových rodinných domů. Současně se tím snížila i hodnota pozemků, které jako zástava zajišťují úvěry poskytnuté navrhovatelce na realizaci jejího záměru. To je dáno i tím, že na pozemky navrhovatelky zasahuje koridor WD 13. Zásah do vlastnického práva má dopad i na svobodu podnikání navrhovatelky, neboť podniká právě v oboru stavebnictví, developmentu a prodeje nemovitostí. Soud tak dospěl k závěru, že navrhovatelka splňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatelka ve svém návrhu jednoznačně vymezuje, čeho se domáhá, a to vydání následujícího rozsudku: „Územní plán Říčan, který byl vydán formou opatření obecné povahy a schválený usnesením zastupitelstva města Říčany pod čj. 67879/2011-MURI/OUPRR/493 dne 28. 5. 2014, se v části změny funkčního využití plochy na pozemcích parc. č. x, v k. ú. Říčany u Prahy, na „BV“ a v části umístění silničního koridoru WD 13 na těchto pozemcích, zrušuje dnem vyhlášení tohoto rozsudku“. K tomu soud pouze podotýká, že petitu, jak je formulován, nelze vyhovět. Napadené opatření obecné povahy je zcela novým územním plánem, u něhož soud může zrušit pouze jeho konkrétní část (např. tedy územní plán v rozsahu pozemků p. č. x nebo v rozsahu silničního koridoru WD 13 na pozemku p. č. a x), nikoliv zrušit změnu regulace využití území. Z návrhu je nicméně zřejmé, že navrhovatelka primárně požaduje odstranit novou regulaci provedenou územním plánem (odstranit plochy vymezené na jejích pozemcích). Soud je proto oprávněn petit přeformulovat do podoby, aby mu případně (při důvodnosti vznesených námitek) mohl vyhovět, aniž by však měnil jeho podstatu. Návrh kromě petitu obsahuje i další náležitosti požadované § 101b odst. 2 s. ř. s. a je včasný, neboť byl podán ve lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s. Posouzení návrhu Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Toto pravidlo soudního přezkumu opatření obecné povahy bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb. Podle dřívější úpravy soud nebyl vázán právními důvody návrhu; mohl tak napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit i z jiných důvodů než z těch, které navrhovatel vytkl. Aplikoval vždy kompletní algoritmus (test) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005 – 98, č. 740/2006 Sb. NSS). Těmito kroky algoritmu jsou: 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality, tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli. Nově formulovaným ustanovením §101d odst. 1 s. ř. s. však dochází k omezení rozsahu přezkumu opatření obecné povahy. Soud tedy při přezkumu opatření obecné povahy bude algoritmus (test) přezkumu v celém rozsahu aplikovat pouze za předpokladu, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s., viz k tomu např. rozsudek NSS ze dne 5. 8. 2015, čj. 2 As 195/2014 – 47, bod 15). Při věcném posouzení návrhu soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Soud rozhodl o návrhu bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci vyslovili s takovým postupem soudu výslovný souhlas (odpůrce ve vyjádření k návrhu a navrhovatelka v replice). Skutková zjištění učiněná ze správního spisu Při reprodukci obsahu správního spisu se soud zaměřil na skutečnosti významné pro posouzení návrhových bodů. Pro větší přehlednost a srozumitelnost odůvodnění rozsudku má soud za vhodné podat v obecné rovině stručný přehled jednotlivých fází procesu pořizování nového územního plánu (dle stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012) tak, aby jednotlivé výtky navrhovatelky, zjištění učiněná ze správního spisu i právní argumentace soudu mohly být správně zasazeny do kontextu tohoto procesu. Proces pořizování nového územního plánu začíná přijetím rozhodnutí o pořízení územního plánu (§ 46 odst. 3 stavebního zákona), navazuje fáze zpracování návrhu zadání územního plánu a jeho schválení (§ 47 stavebního zákona), poté v některých případech fáze zpracování a projednání konceptu územního plánu (§ 48 stavebního zákona), uzavřená schválením pokynů pro zpracování návrhu územního plánu (§ 49 stavebního zákona), a na závěr vždy fáze zpracování a projednání návrhu územního plánu (§ 50 – 54 stavebního zákona). Fáze projednání návrhu zadání územního plánu: Návrh zadání územního plánu byl zpracován Ing. arch. I. K. (A. Studio) v červenci 2009. Podle návrhu zadání je třeba respektovat požadavky z územního plánu vyššího územního celku Pražského regionu, a to silnici II/335 Lipany (silniční okruh kolem Prahy) – Světice/Kuří u Říčan, Říčany u Prahy, Světice u Říčan, Voděrádky. K tomu je uvedeno, že silnice II/335 zůstává v dnešní trase až po Mnichovice, kde je v současné době ukončena. Od Mnichovic ve směru na Prahu je v souvislosti s navrhovaným komunikačním systémem prostoru jižně od Říčan navrženo zařazení stávající silnice III/1012 do silnic druhé třídy, právě jako silnice II/335. Tato silnice by tak pokračovala od Mnichovic přes Všestary a Světice navazující přeložkou jižně od Říčan přes silnici II/101 k napojení na silniční okruh a dále pak severně od Lipan a Benic a jižně od Uhříněvsi s napojením na navrhovaný komunikační systém Prahy. Na straně 10 jsou formulována hlediska pro další rozvoj území a vymezení dílčích ploch. První ze zásad je upřednostňovat stavební rozvoj na plošných rezervách uvnitř zastavěného území a plochách rozestavěných, dále navrhovat zastavitelné plochy v Říčanech i místních částech pouze v sousedství či vazbě na plochy již zastavěné, zřetelně v regulativech odlišit plochy pro zástavbu rodinnými a bytovými domy, zvážit vhodnost a možnost konverze chatových oblastí na plochy pro rodinné domy. Další zásadou je upřednostňovat při volbě typu zástavby formy respektující ideu „zeleného města“. Ve vztahu k nezastavěnému území je vysloven požadavek na udržení dosavadní „nepropojenosti“ zástavby města a samostatných místních částí, konkrétně např. nezastavěný krajinný hřbet oddělující Říčany-jih a Voděrádky, Kuří, totéž podporovat ve vztahu ke Světicím, dosud nezastavěné území využít pro návrh vhodných separačních prvků (bydlení/doprava, bydlení/jiné funkce, město Říčany/jižní místní části). Na straně 14 je vyjádřen záměr zohlednit v zastavěném území a zastavitelných plochách dle platného územního plánu pozemky s platným územním rozhodnutím. Voděrádky, Kuří, Jažlovice a Pacov (stará část) mají být rozvíjeny jako sídla s venkovským charakterem zástavby, nízkou obytnou hustotou, omezeným územním rozvojem. Na straně 24 a 25 jsou vytýčeny zásady pro vymezení zastavitelných ploch. Základním hlediskem je nepodporovat pokračování výrazného extenzivního vývoje města, tedy nenavrhovat nové samostatné lokality nad rámec platného územního plánu a namísto toho se soustředit na dokomponování rozestavěných ploch a jejich stabilizaci. V maximální možné míře budou respektovány zastavitelné plochy v dosud platném územním plánu. K požadavku na zpracování vyhodnocení z hlediska vlivů na životní prostředí, evropsky významné lokality a ptačí oblasti (bod M na straně 26/27) je v návrhu zadání uvedeno, že požadavky nejsou. Rozvoj území bude navržen v parametrech, které nevyžadují hodnocení vlivů na životní prostředí, v návrhu zadání územního plánu se nepředpokládá záměr uvedený v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném do 31. 12. 2012, - nebudou navrhovány sportovní a rekreační areály na ploše nad 1 ha, stálé kempy a místa pro karavany s celkovou kapacitou nad 50 ubytovaných, parkoviště s kapacitou nad 100 parkovacích míst, u ploch pro zemědělskou výrobu se nebudou měnit stávající poměry, na plochách pro výrobu a skladování bude navržena pouze lehká nerušící výroba, případné navržené vodní plochy budou mít pozitivní vliv na krajinu a zástavbu a nebudou navrhovány na ploše nad 10 ha. Také nebudou navrhovány záměry spadající do kategorie II, bod 9.1 dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Krajský úřad Středočeského kraje ve svém stanovisku ze dne 20. 8. 2009, čj. 121112/2009/KUSK-OŽP/Más, vyloučil, že by předkládaný projekt, i ve spojení s jinými projekty, měl významný vliv na evropsky významné lokality a ptačí oblasti, neboť v obci ani jejím okolí se nenachází žádná evropsky významná lokalita ani ptačí oblast. Dále dospěl na základě předloženého návrhu zadání a kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona č. 100/2001 Sb. k závěru, že nepožaduje zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí s tím, že bude dodržena podmínka pořizovatele, resp. města neakceptovat, a tedy nezahrnovat do nového územního plánu požadavky, které by stanovily rámec pro realizaci záměrů podle přílohy č. 1 zákona. Dále je požadováno v novém územním plánu města důsledně respektovat závěry vyhodnocení SEA změny č. 2 územního plánu Říčan zpracovaného Ing. M. A., včetně stanoviska SEA krajského úřadu ze dne 26. 9. 2006, čj. 125712/2006/KUSK. Ze sdělení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky ze dne 20. 8. 2009 se podává, že v katastrálních územích dotčených územním plánem města Říčany není evidováno velkoplošné ani maloplošné zvláště chráněné území ani lokality chráněné v rámci systému NATURA 2000. Na řešené území zasahuje jen ochranné pásmo Přírodní rezervace Mýto, která se rozprostírá v sousedícím katastrálním území Nedvězí u Říčan. Dne 11. 11. 2009 schválilo zastupitelstvo odpůrce zadání územního plánu. Schválené zadání územního plánu z listopadu 2009 přejímá v rozsahu podstatném pro posouzení návrhu na zrušení části opatření obecné povahy text návrhu zadání z července 2009 (viz výše). Pokud jde o absenci požadavku vyhodnocení vlivů na životní prostředí a soustavu NATURA 2000, bylo doplněno, že v návrhu územního plánu se bude důsledně vycházet ze závěrů vyhodnocení SEA změny č. 2 územního plánu sídlištního útvaru Říčany zpracovaného Ing. A., včetně stanoviska SEA ze dne 26. 9. 2006. Zpracování konceptu územního plánu není požadováno, ani řešení návrhu ve variantách (viz bod N zadání). Fáze společného jednání o návrhu územního plánu: Dne 21. 9. 2011 se uskutečnilo společné jednání o návrhu územního plánu s dotčenými orgány státní správy a sousedními obcemi (§ 50 odst. 2 stavebního zákona), kterého se dle prezenční listiny zúčastnila mj. Ing. A. M. z Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení posuzování vlivů na životní prostředí. Ta doporučila, aby v ploše VL byla připuštěna stavba hal pouze do rozlohy 3.000 m2, jiné výhrady neměla. Krajský úřad Středočeského kraje v koordinovaném stanovisku ze dne 19. 10. 2011, čj. 169147/2011/KUSK, pokud jde o hodnocení vlivů na soustavu NATURA 2000, odkázal na své stanovisko ze dne 20. 8. 2009. K případnému požadavku na posouzení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí rovněž odkázal na své stanovisko k návrhu zadání územního plánu. Dále je doplněno, že předložený návrh územního plánu přebírá většinu ploch a funkčních využití ze schválené územněplánovací dokumentace, popř. některé z nich rozšiřuje – přesná specifikace nově navrhovaných ploch nebyla provedena. Konstatuje, že u některých ploch, resp. jejich funkčního využití, a zejména jejich územní velikosti, stanovení rámce (patrně pro realizaci záměrů podléhajících posouzení vlivů na životní prostředí – pozn. soudu) nelze vyloučit – např. velkoplošná parkoviště, komerční a sportovní plochy, ČOV a příp. další (min. jako podlimitních záměrů) a je třeba je z návrhu vyjmout nebo do textové – výrokové – části návrhu zapracovat podmínku, že v případě realizace takových záměrů musí být postupováno v souladu se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Závěry vyhodnocení SEA změny č. 2 územního plánu Říčany zpracované Ing. A., včetně stanoviska SEA ze dne 26. 9. 2006, jsou rámcově zahrnuty do předloženého návrhu. Podle návrhu územního plánu ze srpna 2011 jsou pozemky navrhovatelky zařazeny do plochy s navrženým účelovým určením BV. Na pozemek dále zasahuje ochranné pásmo pozemní komunikace 2. třídy č. 335 „solná cesta“. Samotná pozemní komunikace na pozemky navrhovatelky nezasahuje. Rovněž ostatní zastavitelné plochy nacházející se v katastrálním území Říčany u Prahy, které bezprostředně přiléhají k obci Světice, jsou určeny k užití jako plochy „BV“. Fáze prvního veřejného projednání návrhu územního plánu: Dne 14. 2. 2012 proběhlo veřejné projednání návrhu územního plánu, o němž byla veřejnost informována veřejnou vyhláškou ze dne 28. 12. 2011, čj. 67879/2011- MURI/OUPRR/493. Veřejná vyhláška obsahuje poučení o tom, že připomínky a námitky je třeba uplatnit nejpozději při veřejném projednání, stejně jako o náležitostech námitek. Dle návrhu územního plánu z ledna 2012, který byl předmětem projednání dne 14. 2. 2012, jsou pozemky navrhovatelky zahrnuty do plochy BV (viz hlavní výkres), stejně jako všechny zastavitelné plochy určené k bydlení, které přiléhají k obci Světice. Dle výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní zasahuje na pozemky navrhovatelky ochranné pásmo dráhy a ochranné pásmo silnice II. třídy, silnice ani dráha na pozemky nezasahují. Ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je zaznačen koridor WD 13 (D061*), který však nijak nezasahuje do pozemků navrhovatelky. Dle textové části návrhu územního plánu je rozvojová plocha ŘJ-24, která je tvořena pozemky navrhovatelky, plochou s rozdílným způsobem využití dle územního plánu s regulativem BV. Orientační kapacita plochy je 14 rodinných domů. Silnice č. II/335 (tzv. solná stezka) je v návrhu územního plánu (a v souladu s územním plánem vyššího územního celku Pražského regionu) vedena jako nová nadřazená komunikace extravilánového typu od mimoúrovňové křižovatky se silničním obchvatem kolem Prahy (u Lipan) jihovýchodním směrem volným územím mezi Kuříčkem a Voděrádky směrem na Světice, kde je v místě dnešní stopy ulice Široká dočasně ukončena západně v těsné blízkosti od zástavby Světic. Na komunikaci je vydáno územní rozhodnutí. Na konci úseku u ulice Široká a budoucího obchvatu Světic je okružní křižovatka. Pokud jde o regulaci objemů staveb, ta spočívá ve stanovení minimálního procentního podílu zeleně na pozemku (zbytek je max. zastavěná plocha pozemku, včetně všech zpevněných ploch a doprovodných staveb), dále ve stanovení maximální výšky objektů, maximálního procenta zastavěnosti pozemků budovami, maximální velikosti objektů v jednotlivých funkčních plochách, minimální velikosti pozemku. Hlavní využití ploch BV spočívá v umístění rodinných domů, včetně možného částečného nebytového využití (v nejnižším podlaží, nerušící služby či obchod), a zemědělských usedlostí obsahujících funkci rodinného bydlení. Řadová zástavba a zástavba trojdomy není možná. Dvojdomy lze umísťovat pouze v lokalitách vyžadujících zpracování regulačního plánu. Výměra pozemků musí být nejméně 900 m2, maximální zastavěná plocha nadzemními objekty je 25 % z výměry pozemku, u jednopodlažních objektů pak 30 %. Jednotlivý objekt nesmí přesáhnout limit 280 m2. U hlavních staveb lze zhotovit jen sedlové či valbové střechy se sklonem nejméně 25 %. Pozemky lze oplotit. Každý rodinný dům musí mít dvě parkovací stání na vlastním pozemku. Maximální výška staveb je 9 metrů a minimální podíl zeleně 65 %. Krajský úřad Středočeského kraje sdělením ze dne 3. 2. 2012, čj. 003775/2012/KUSK, potvrdil platnost koordinovaného stanoviska ze dne 19. 10. 2011, vydaného pro společné jednání, i pro návrh územního plánu z ledna 2012. Dne 14. 2. 2012 podala navrhovatelka námitky zaevidované pod č. 121324, v nichž namítá nezákonnost procesu přijímání územního plánu, neboť návrh zadání byl ve srovnání se schváleným zadáním zásadně přepracován, a mělo tak být konáno opakované veřejné projednání ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. Ze srovnání návrhu zadání, schváleného zadání a nyní předkládaného návrhu územního plánu je zřejmé, že jde ve všech případech o zcela zásadně jiné dokumenty s jiným obsahem. Návrh územního plánu nebyl řádně podroben proceduře posouzení vlivů na životní prostředí. Pozemky p. č. x byly navrhovatelkou zakoupeny v dobré víře právě proto, že na nich bylo možné realizovat výstavbu rodinných domů, řadové zástavby (včetně dvojdomů a trojdomů) a bytových domů. Podává proto námitky proti navrženému způsobu využití těchto pozemků a navrženým podmínkám. Není vzato v úvahu, že již byla vydána veřejnoprávní povolení, např. územní rozhodnutí čj. 2598/40416/2008/Vř, „vodou. rozhodnutí“ čj. 39343/2009/OVÚ/00018, stavební povolení čj. 0033571/2009/Vř, stanoviska města Říčany a bylo započato s realizací záměrů (projekt výstavby bytového domu, řadových rodinných domů, včetně dvojdomů a trojdomů, s rozparcelováním a výměrou pozemků neodpovídajícím koeficientům dle návrhu územního plánu). Záměr počítá s plochými a pultovými střechami staveb, což neodpovídá návrhu územního plánu, minimální výška staveb ani požadavek na min. % zeleně neodpovídá projektu navrhovatelky, s bytovým domem, trojdomy a řadovou zástavbou nepočítá návrh územního plánu vůbec. Všechny % koeficienty a limity či omezení v návrhu územního plánu jsou stanoveny naprosto nesmyslně a neodpovídají realitě již zpracovaných projektů (např. plocha u RD je dle projektů navrhovatelky od 290 m2 v případě řadové zástavby). Záměr navrhovatelky se tak naprosto neslučuje s návrhem územního plánu. Výstavba na pozemcích navrhovatelky je v současné době přerušena z důvodu rozšiřování čistírny odpadních vod ve Světicích a provádění přeložky kabelů a výstavby nové trafostanice ze strany ČEZ. Navrhovatelka žádá zachování statu quo dle platného územního plánu a vydaných veřejnoprávních povolení. Fáze druhého veřejného projednání návrhu územního plánu: Dne 10. 6. 2013 proběhlo veřejné projednání změněného návrhu územního plánu, o němž byla veřejnost informována veřejnou vyhláškou ze dne 10. 5. 2013, čj. 67879/2011- MURI/OUPRR/493. Veřejná vyhláška obsahuje poučení o tom, že připomínky a námitky je třeba uplatnit do 7 dnů ode dne veřejného projednání, a to v rozsahu úprav. Dle návrhu územního plánu z května 2013, který byl předmětem projednání dne 10. 6. 2013, jsou pozemky navrhovatelky zahrnuty do plochy BV (viz hlavní výkres), stejně jako všechny zastavitelné plochy určené k bydlení, které přiléhají k obci Světice. Dle výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní zasahuje na pozemky navrhovatelky ochranné pásmo dráhy, ochranné pásmo silnice II. třídy a koridor silniční dopravy č. 335 (dle ZÚR). Ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je zaznačen koridor WD 13 (D061*), který zasahuje na část všech tří pozemků ve vlastnictví navrhovatelky. Dle textové části návrhu územního plánu je rozvojová plocha ŘJ-24, která je tvořena pozemky navrhovatelky, plochou s rozdílným způsobem využití dle územního plánu s regulativem BV. Orientační kapacita plochy je 14 rodinných domů. Navrhuje se koridor pro umístění stavby D173 (silnice II/335), úsek Lipany – Světice, tzv. Solná stezka, v celkové šíři 180 m. Jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje (viz str. 68). Ke zpřesnění koridoru ze ZÚR nedošlo, neboť dokumentace k územnímu rozhodnutí není projednaná, v koridoru nejsou umístěny žádné nové zastavitelné plochy (viz str. 13 a 34 textové části odůvodnění návrhu územního plánu). Pokud jde o regulaci objemů a podoby staveb, ta je upravena shodně jako v prvním návrhu územního plánu z ledna 2012. Došlo k přepracování požadavků kladených na střechy hlavních staveb tak, že zhotovit lze pouze sklonité střechy podporující a nekontrastující s charakterem v navazujících částech obce. K vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území je v textové části odůvodnění územního plánu (na str. 68 a 69) uvedeno, že požadavek na zpracování vyhodnocení nebyl v zadání územního plánu stanoven. Rozvoj území je navržen v parametrech, které nevyžadují hodnocení vlivů na životní prostředí, v návrhu územního plánu není navržen záměr uvedený v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V územním plánu jsou ale zároveň důsledně respektovány závěry vyhodnocení SEA (součást změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru Říčany), včetně stanoviska SEA Městského úřadu v Říčanech ze dne 26. 9. 2006. Stanovisko krajského úřadu ze dne 20. 8. 2009 rovněž nepožaduje vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V případě realizace podlimitních záměrů ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb. musí být postupováno v souladu s tímto zákonem. Požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na území NATURA 2000 není v zadání územního plánu stanoven, krajský úřad ve stanovisku ze dne 20. 8. 2009 vyloučil vliv na NATURA 2000. Krajský úřad Středočeského kraje vydal k návrhu územního plánu z května 2013 dne 12. 6. 2013 koordinované stanovisko čj. 070132/2013/KUSK, v němž uvedl, že nepožaduje vyhodnocení vlivů upraveného návrhu na životní prostředí, resp. na udržitelný rozvoj území. Své stanovisko odůvodnil tím, že rozvoj území je v upraveném návrhu územního plánu navržen v parametrech, které nevyžadují hodnocení vlivů na životní prostředí. Nejsou navrhovány požadavky, které by svým rozsahem a charakterem zakládaly rámec pro realizaci záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona, a koncepci tedy není nutné posuzovat podle zákona a doplňovat vyhodnocení SEA. V návrhu jsou rovněž respektovány závěry vyhodnocení SEA změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru Říčany (zpracovatele Ing. A.) a stanoviska SEA Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 26. 9. 2006. Dále krajský úřad upozornil, že navrhované čistírny odpadních vod Rokytka a Kuří, obchodní zařízení v rámci regulačního plánu „komerční zóna Interiér“ a parkoviště s 99 parkovacími stáními v rámci regulačního plánu „přednádražní prostor“ jsou podlimitními záměry a budou muset být předloženy k vyjádření, zda budou předmětem zjišťovacího řízení. Dne 17. 6. 2013 doručila navrhovatelka Městskému úřadu v Říčanech námitky datované dnem 14. 6. 2013, které byly zaevidovány pod č. 36407. Navrhovatelka předně namítá, že ve veřejné vyhlášce oznamující opakované veřejné projednání návrhu územního plánu je obsaženo nesprávné poučení, že námitky lze podávat pouze v rozsahu úprav. To je v rozporu s ustanoveními stavebního zákona (blíže neoznačenými – pozn. soudu). Jednotlivé návrhy územního plánu je třeba nahlížet jako komplexní celek, ostatně i návrh územního plánu je po jeho přepracování předkládán k veřejnému projednání jako celek. Dále namítá, že návrh územního plánu neobsahuje posouzení vlivů záměrů zamýšlených v návrhu na jednotlivé složky životního prostředí. Návrh územního plánu počítá s realizací řady záměrů, přičemž jejich vlivy nejsou řádně posouzeny, hodnoceny, porovnány ani posuzovány variantně. Nebyly posouzeny ani jejich kumulativní a synergické vlivy. Nebyly posuzovány ani vlivy na ptačí oblasti, ani na evropsky významné lokality. Třetí námitkou navrhovatelka brojí proti tomu, že návrh územního plánu nepřipouští stavbu řadové zástavby, dvojdomů, trojdomů a bytových domů, ačkoliv navrhovatelka má v uvedené lokalitě zahájen projekt výstavby domů, řadových domů, dvojdomů, trojdomů a bytového domu a má již vydána příslušná veřejnoprávní povolení (včetně povolení na infrastrukturu a na parcelaci pozemků) a započalo se s terénními úpravami nemovitostí. Čtvrtou, pátou, šestou, osmou, devátou a desátou námitkou navrhovatelka uvádí, že podmínky platné pro plochu „BV“ nerespektují parametry již započatého záměru a projektu navrhovatelky (minimální výměra pozemku 900 m2, maximální zastavěná plocha nadzemními objekty 25 % výměry pozemku, nejvýše však 280 m2, požadavek sklonitých střech nekontrastujících s charakterem zástavby, požadavek 2 parkovacích stání na pozemku každého rodinného domu, maximální výška budovy 9 m, požadavek minimálně 65 % zeleně). V jedenácté námitce navrhovatelka napadá, že přes její pozemky je veden koridor tzv. Solné stezky. Jde o zásah do vlastnického práva navrhovatelky, který není jakkoliv odůvodněn, nebyl zjišťován žádný veřejný zájem na jeho provedení, nebyly zjišťovány žádné jiné varianty vedení koridoru a nebyl posouzen jeho vliv na životní prostředí. Fáze třetího veřejného projednání návrhu územního plánu: Dne 5. 12. 2013 proběhlo veřejné projednání dalšího upraveného návrhu územního plánu, o němž byla veřejnost informována veřejnou vyhláškou ze dne 4. 11. 2013, čj. 67879/2011-MURI/OUPRR/493. Veřejná vyhláška obsahuje poučení o tom, že připomínky a námitky je třeba uplatnit do 7 dnů ode dne veřejného projednání, a to v rozsahu úprav. Dle návrhu územního plánu z listopadu 2013, který byl předmětem projednání dne 5. 12. 2013, jsou pozemky navrhovatelky zahrnuty do plochy BV (viz hlavní výkres), stejně jako všechny zastavitelné plochy určené k bydlení, které přiléhají k obci Světice. Dotčení ochrannými pásmy a koridory dopravní infrastruktury se od návrhu územního plánu z května 2013 nezměnilo. Na pozemcích navrhovatelky je i nadále vymezena rozvojová plocha ŘJ-24 s rozdílným způsobem využití s regulativem BV. Pokud jde o regulaci objemů a podob staveb, ta se od prvního ani druhého návrhu územního plánu nezměnila, s výjimkou odstranění regulace podoby střech, která byla nahrazena požadavkem, že hlavními stavbami mohou být pouze objekty, které podporují venkovský charakter prostředí. Důvody, pro které nebyl návrh územního plánu podroben posouzení vlivů na životní prostředí a na území soustavy NATURA 2000, jsou uvedeny shodně jako v předchozím návrhu územního plánu z května 2013. Krajský úřad Středočeského kraje vydal k návrhu územního plánu z listopadu 2013 dne 9. 12. 2013 koordinované stanovisko čj. 157245/2013/KUSK, v němž uvedl, že nepožaduje vyhodnocení vlivů upraveného návrhu na životní prostředí, resp. na udržitelný rozvoj území. Nadále platí stanovisko ze dne 12. 6. 2013 a ze dne 21. 10. 2013. Doplnění zadání regulačního plánu „Politických vězňů“ nezakládá rámec pro realizaci záměrů podle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., tedy nevyžaduje provedení posouzení vlivů na životní prostředí. Dne 10. 12. 2013 podala navrhovatelka námitky k veřejnému projednání návrhu územního plánu, které se konalo dne 5. 12. 2013 (evidovány pod č. x). Opakuje v nich částečně námitky ze dne 17. 6. 2013 (viz výše), a to námitku první až pátou a osmou až jedenáctou. Nadto doplňuje, že katastrální území Říčan u Prahy je dle nařízení vlády č. 262/2012 Sb. zranitelnou oblastí. Předložené znění územního plánu se s tímto nařízením vlády nevypořádává. Dokumentace SEA zpracovaná ke změně územního plánu vycházela z předchozího nařízení č. 103/2003 Sb. Návrh územního plánu se tak nezaobírá kontaminací starých ekologických zátěží. Dále nově namítá, že měla být dle § 55 stavebního zákona vypracována zpráva o uplatňování územního plánu v uplynulém období, taková zpráva však k návrhu územního plánu vypracována nebyla. Za této situace tak měl být zpracován koncept územního plánu. Napadá rovněž stanovení podmínky, že v ploše BV mohou být umísťovány pouze objekty podporující venkovský charakter prostředí. Tato podmínka je dle navrhovatelky ve městě nesmyslná a neopodstatněná, nepočítá s realizací záměru navrhovatelky. Na závěr navrhovatelka namítá, že doposud nebyly jakkoliv vyhodnoceny její dosavadní námitky, které uplatnila k jednotlivým verzím návrhu územního plánu. Nebylo o nich rozhodnuto. Fáze čtvrtého veřejného projednání návrhu územního plánu: Dne 24. 3. 2014 proběhlo veřejné projednání návrhu územního plánu po provedení třetí úpravy, o němž byla veřejnost informována veřejnou vyhláškou ze dne 20. 2. 2014, čj. 67879/2011-MURI/OUPRR/621. Veřejná vyhláška obsahuje poučení o tom, že připomínky a námitky je třeba uplatnit do 7 dnů ode dne veřejného projednání, a to v rozsahu úprav. Dle návrhu územního plánu z února 2014, který byl předmětem projednání dne 24. 3. 2014, jsou pozemky navrhovatelky zahrnuty do plochy BV (viz hlavní výkres), stejně jako všechny zastavitelné plochy určené k bydlení, které přiléhají k obci Světice. Dopravní koridor č. 335 na pozemky navrhovatelky dle hlavního výkresu již nezasahuje. Dle výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní zasahuje na pozemky navrhovatelky ochranné pásmo dráhy a ochranné pásmo silnice II. třídy. Koridor silniční dopravy č. 335 (dle ZÚR) na pozemky navrhovatelky nezasahuje, je ukončen na hranici pozemku p. č. 582/18. Pouze ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je zaznačen koridor WD 13 (D061*) tak, že zasahuje na část všech tří pozemků ve vlastnictví navrhovatelky (jako v předchozích verzích návrhu územního plánu). Dle textové části návrhu územního plánu je rozvojová plocha ŘJ-24, která je tvořena pozemky navrhovatelky, plochou s rozdílným způsobem využití dle územního plánu s regulativem BV. Orientační kapacita plochy je 14 rodinných domů. Navrhuje se koridor pro umístění stavby D173 (silnice II/335), úsek Lipany – Světice, tzv. Solná stezka, v celkové šíři 180 m. Jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje (viz str. 73). Ke zpřesnění koridoru ze ZÚR nedošlo, neboť dokumentace k územnímu rozhodnutí není projednaná, v koridoru nejsou umístěny žádné nové zastavitelné plochy (viz str. 13 a 35 – 36 textové části odůvodnění návrhu územního plánu). Pokud jde o regulaci objemů a podoby staveb, ta se od návrhu územního plánu z listopadu 2013 nezměnila. Shodně je odůvodněno, proč nebylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí a soustavu NATURA 2000 (viz str. 70 a 71). Dne 27. 3. 2014 podala navrhovatelka námitky k veřejnému projednání návrhu územního plánu, které se konalo dne 24. 3. 2014 (evidovány pod č. 19348). Opakuje v nich námitky ze dne 10. 12. 2013 (viz výše). Schválení územního plánu a rozhodnutí o námitkách: Zastupitelstvo odpůrce vydalo na svém zasedání dne 28. 5. 2014 územní plán města Říčany (usnesení č. 14-06-001). Dle schváleného územního plánu (verze z května 2014) jsou pozemky ve vlastnictví navrhovatelky zařazeny do plochy BV, stejně jako ostatní plochy určené k zastavění v katastrálním území Říčany u Prahy, které přiléhají k obci Světice (viz hlavní výkres). Na pozemky navrhovatelky zasahuje ochranné pásmo dráhy a ochranné pásmo silnice II. třídy. Koridor č. 335 na pozemky navrhovatelky nezasahuje, je ukončen na západní hranici pozemku p. č. x (viz hlavní výkres a výkres koncepce veřejné infrastruktury – dopravní). Pouze ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je zachycen koridor č. 335 (označený jako WD 13) v podobě, která zasahuje na část všech tří pozemků navrhovatelky. V koordinačním výkresu, který je součástí grafické části odůvodnění opatření obecné povahy, je koridor č. 335 zakreslen ve stejné podobě jako ve výkresu hlavním a výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní, tj. nezasahuje na pozemky navrhovatelky a je zakončen na západní hranici pozemku p. č. x. Z textové části schváleného územního plánu vyplývá, že společným rámcem územního plánu je nahrazení doposud spíše kvantitativního rozvoje rozvojem zdůrazňujícím kvalitu a vyváženost prostředí – veřejných prostorů, vybavenosti, prostupnosti území, dopravního zklidnění a zelených skutečně využitelných ploch ve městě i místních částech (str. 7). Jednou z urbanistických hodnot územního plánu je podpora symbiózy přírodních a civilizačních prvků, hledání jejich rovnováhy, a to mj. prostřednictvím silného omezení rozvoje vícepodlažního bydlení, aby byla podpořena idea zeleného města a přirozené městské siluety kopírující terénní konfiguraci (str. 8). Na území celé obce se uplatňují zásady: nepodporovat extenzivní rozvoj města (nový rozvoj vázat vždy na zastavěné území, dokomponovat extenzivní plochy, stabilizovat je a využít rezervy uvnitř města); umožnit jen velmi umírněný rozvoj všech místních částí Kuří, Jažlovice, Voděrádky s dominancí bydlení venkovského typu; podporovat koncept zeleného města ve všech lokalitách a oblastech rozvoje Říčan; podporovat identitu a prostorovou oddělenost venkovských místních částí (str. 9 – 10). Plocha ŘJ-24 (v té se nachází pozemky navrhovatelky) je plochou s rozdílným způsobem využití, a to jako plocha BV, s orientační kapacitou pro 14 rodinných domů. Eliminace nadměrných staveb je prováděna aplikací následujících hledisek: stanovení minimálního procentního podílu zeleně na pozemku (zbytek je max. zastavěná plocha pozemku, včetně všech zpevněných ploch a doprovodných staveb); stanovení maximální výšky objektů; stanovení maximální zastavěné plochy pozemku, případně maximální zastavěné plochy jednotlivého objektu v jednotlivých funkčních plochách; stanovení minimální velikosti pozemku (str. 42). Dále jsou definovány užité pojmy, zejména „zastavěná plocha pozemku“, „minimální procento zeleně“, „zpevněné plochy“ (str. 40). Zastavěnou plochou pozemku je součet zastavěných ploch jednotlivých staveb. Zastavěnou plochou stavby je přitom plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího límce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží. Minimálním procentem zeleně je nejnižší povolené procento zeleně v rámci pozemku stavby, započítává se výhradně zeleň na rostlém terénu v plochách nad 1 m2. Jiné formy zeleně (např. zatravňovací dlaždice) se neberou v úvahu. Zpevněné plochy jsou přípustné za současného splnění maximálního procenta zastavěné plochy pozemku a minimálního procenta zeleně. Hlavní využití ploch BV spočívá v umístění rodinných domů, včetně možného částečného nebytového využití (ve vstupním podlaží, nerušící služby či obchod), a zemědělských usedlostí obsahujících funkci rodinného bydlení. Řadová zástavba a zástavba trojdomy není možná. Dvojdomy lze umísťovat pouze v lokalitách vyžadujících zpracování regulačního plánu. Výměra pozemků musí být nejméně 900 m2, maximální zastavěná plocha nadzemními objekty je 25 % z výměry pozemku, u jednopodlažních objektů pak 30 %. Jednotlivý objekt nesmí přesáhnout limit zastavěné plochy 280 m2. Jako hlavní stavby lze v ploše umísťovat pouze objekty, které podporují venkovský charakter prostředí. Pozemky lze oplotit. Každý rodinný dům musí mít dvě parkovací stání na vlastním pozemku. Maximální výška budov je 9 metrů a minimální podíl zeleně 65 % (viz str. 48). Venkovským charakterem prostředí se má na mysli typ prostředí, který preferuje zástavbu převážně venkovského bydlení (tj. rodinný dům a zemědělská usedlost) na spíše větších (od 900 m2 výše) nepravidelných pozemcích a zástavbu nekontrastující s většinou objektů v navazujících částech obce (str. 40 – 41). V územním plánu je doplněn stávající skelet nadřazených komunikací o silnici č. II/335 (koridor pro umístění stavby D173 v celkové šíři 180 m), tzv. Solná stezka v úseku Lipany – Světice (str. 18 a dále str. 36 textové části odůvodnění územního plánu). Podle textové části odůvodnění územního plánu respektuje koridor tzv. Solné stezky v územním plánu plně Zásady územního rozvoje Středočeského kraje, k jeho zpřesnění nedošlo, neboť dokumentace k územnímu rozhodnutí není projednaná (str. 13). Povinnost zachovat zastavitelné plochy dle předchozího územního plánu je v zásadě dodržena (str. 19). V územním plánu jsou použity typy a značení ploch dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, stavebního zákona, přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, a dle metodiky M., doporučené ve Středočeském kraji ke zpracování územních plánů (str. 23). Jelikož zadání územního plánu nepředpokládá variantní řešení ani posouzení vlivů na životní prostředí, nebylo požadováno zpracování konceptu územního plánu (str. 24 a 26). Přijaté řešení je zdůvodněno tím, že v minulých letech prošlo město Říčany etapou výrazného extenzivního rozvoje, nárůst obyvatel především v rodinné zástavbě byl značný a dále pokračuje, městská zástavba nakročuje k sousedním obcím a připravuje se je pohltit. Benevolence regulativů v dosavadním územním plánu sídelního útvaru Říčany dovolila stavět bytové domy v rodinné zástavbě, tlak se zvyšoval i na přitažlivá okolí místních vodotečí atd. V průběhu přípravy zadání územního plánu se formoval názor města na rozvoj v tom směru, že volá po ještě výrazně přísnější míře regulace pro plochy s rozdílným způsobem využití. V územním plánu jsou minimalizovány nové zastavitelné plochy nad rámec původního územního plánu, jsou maximalizovány zeleně všeho druhu, jsou (na přání vedení města) významně zpřísněny a zpodobněny specifikace ploch s rozdílným způsobem využití s důrazem na omezení objemnosti staveb, jejich plošného a výškového vymezení a naopak posílení minimálních podílů zeleně přináležející k jednotlivým objektům. V zastavěném území jsou zohledněny pozemky s platným územním rozhodnutím, pozemky zastavěné nebo zastavitelné dle dosavadního plánu (str. 25 – 26). K vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území je uvedeno, že požadavek na zpracování vyhodnocení nebyl v zadání územního plánu stanoven. Rozvoj území je navržen v parametrech, které nevyžadují hodnocení vlivů na životní prostředí, v návrhu územního plánu není navržen záměr uvedený v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. V územním plánu jsou ale zároveň důsledně respektovány závěry vyhodnocení SEA (součást změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru Říčany), včetně stanoviska SEA Městského úřadu v Říčanech ze dne 26. 9. 2006. Stanovisko krajského úřadu ze dne 20. 8. 2009 rovněž nepožaduje vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V případě realizace podlimitních záměrů ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb. musí být postupováno v souladu s tímto zákonem. Požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na území NATURA 2000 není v zadání územního plánu stanoven, krajský úřad ve stanovisku ze dne 20. 8. 2009 vyloučil vliv na NATURA 2000 (str. 70 a 71). Součástí opatření obecné povahy je i rozhodnutí o námitkách. Odpůrce vydal celkem 4 rozhodnutí o námitkách, každé z nich se vztahuje k jednomu veřejnému projednání návrhu územního plánu. Jelikož navrhovatelka podala námitky ke každému veřejnému projednání, týkají se jejích námitek všechna čtyři rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí však byla vydána současně spolu s vydáním územního plánu, nikoliv zvlášť po každém veřejném projednání návrhu územního plánu (to byly zpracovávány pouze návrhy rozhodnutí o námitkách, které byly předloženy dotčeným orgánům státní správy k vyjádření). Pokud jde o nesouhlas se změnou regulativů a podmínek pro výstavbu (plocha BV, dle stávajícího územního plánu jde o plochu OMS), kterou byla znemožněna výstavba bytových domů a řadová zástavba (včetně dvojdomů), nebyla tato připomínka zohledněna. Pozemky jsou dle odpůrce vymezeny v zastavitelné ploše s funkčním využitím BV (bydlení v rodinných domech – venkovské). Podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití jsou stanoveny odborným a kvalifikovaným názorem zpracovatele územního plánu v souladu se zákonem č. 350/2012 Sb. (stavební zákon), vyhláškou č. 500/2006 Sb. a úkoly a cíli územního plánování. Zejména pak je dodržen požadavek obsahu textové části dle přílohy č. 7, kapitoly I. odst. 1 písm. f). Současně však odpůrce v rozhodnutí o námitkách č. 72819 shodně formulovanou námitku výslovně zamítl s odůvodněním, že podmínka neumožňující řadovou zástavbu, zástavbu dvojdomy a bytovými domy odpovídá požadavkům ze zadání návrhu územního plánu, kdy návrh územního plánu by měl chránit stávající typ zástavby, která neobsahuje mnoho větších obytných souborů sídlištního typu. Naopak je deklarováno, že v Říčanech je menší podíl bytové zástavby i řadové individuální zástavby. Předmětná lokalita, ve které navrhovatelka vlastní pozemky, se nalézá v bezprostřední blízkosti obce Světice. Z tohoto důvodu je na území nahlíženo jako na venkovskou lokalitu, pro kterou není typická řadová výstavba či výstavba bytových domů. Pokud jde o znemožnění stavebního záměru, je nutno odkázat na rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2009, čj. 6 Ao 3/2009 – 76, podle něhož z existence dřívějšího územního plánu či řešení navrhovaných v raných fázích územního plánování nelze dovodit utvoření závazné správní praxe, tím by byla popřena sama podstata územního plánování. Dle rozsudku NSS ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012 – 53, nelze dovozovat požadavek na zachování statu quo ani z principu legitimního očekávání. Stejným způsobem odpůrce vypořádal i námitky proti stanovení minimální výměry pozemku ve výši 900 m2 a požadavku, aby objekty podporovaly venkovský charakter prostředí. K námitkám, že k dalším veřejným projednáním návrhů územního plánu jsou předkládány nové územní plány, odpůrce uvedl, že jde o podstatné úpravy návrhů, proto bylo postupováno v souladu s § 53 odst. 2 (opakované veřejné projednání). K námitce, že nebyly posouzeny vlivy návrhu územního plánu na životní prostředí, odpůrce poukázal na stanovisko příslušného orgánu, který nepožadoval zpracovat posouzení vlivů na životní prostředí. Námitce proti tomu, aby na pozemky navrhovatelky zasahoval koridor (tzv. Solná stezka), odpůrce vyhověl. Zařazení koridoru do územního plánu odůvodnil tím, že vyplývá z nadřazené územněplánovací dokumentace, nicméně byl zpřesněn tak, aby nezasahoval na pozemky navrhovatelky (odpůrce odkazuje na hlavní výkres). K námitce, že dosud nebylo o předchozích námitkách rozhodnuto, odpůrce uvedl, že o námitkách rozhodlo zastupitelstvo odpůrce až před vydáním územního plánu. Vypořádání návrhových bodů Vnitřní rozpor opatření obecné povahy v části vymezující průběh koridoru č. 335 (tzv. Solná stezka – silnice II. třídy): Soud se nejprve zabýval námitkou vnitřní rozpornosti opatření obecné povahy, která se týká vymezení koridoru č. 335 (tzv. Solní stezky), neboť ve výkresu veřejně prospěšných staveb je koridor zakreslen tak, že zasahuje na pozemky navrhovatelky, ovšem z rozhodnutí o námitkách vyplývá, že odpůrce námitce navrhovatelky proti vedení koridoru až na pozemky navrhovatelky vyhověl. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu přiznal, že jde o grafickou chybu výkresu, která bude odstraněna v rámci změny č. 1 územního plánu. Soud uvedenou námitku posuzoval z toho pohledu, zda nesoulad mezi jednotlivými částmi opatření obecné povahy je natolik závažný (nepřeklenutelný jednoznačnou interpretací nevzbuzující pochybnosti o skutečném obsahu územního plánu), že činí opatření obecné povahy v této části (tj. v části, v níž by mohl koridor č. 335 zasahovat na pozemky navrhovatelky) nesrozumitelným. Pak by skutečně nezbývalo než opatření obecné povahy v této části zrušit, neboť nesrozumitelnost správního aktu, daná jeho vnitřní rozporností, náleží mezi závažné vady. V tomto se opatření obecné povahy jako správní akt nijak neliší od ostatních správních aktů (zejména správních rozhodnutí). Soud se touto otázkou zabýval kontextuálně, a to jednak v rovině chronologického kontextu, pokud jde o to, jak byl koridor zachycen v jednotlivých návrzích územního plánu, jednak v rovině vnitřního kontextu jednotlivých částí opatření obecné povahy. Z výše konstatovaného obsahu správního spisu vyplývá, že v prvním návrhu územního plánu koridor na pozemky navrhovatelky nezasahoval. Teprve ve druhém návrhu územního plánu, do něhož po veřejném projednání prvního návrhu byly promítnuty právě vydané Zásady územního rozvoje Středočeského kraje, je vytýčen koridor č. 335 v plném rozsahu jako v zásadách územního rozvoje, bez jeho upřesnění. Částečně tak zasahuje na všechny tři pozemky navrhovatelky. Na to uplatnila navrhovatelka námitku proti tomu, aby koridor zasahoval na její pozemky. Ve třetím návrhu územního plánu ještě ke změně vedení koridoru nedošlo, navrhovatelka ostatně svoji námitku proti průběhu koridoru zopakovala i při třetím veřejném projednání návrhu územního plánu. Ve čtvrtém návrhu územního plánu je koridor v hlavním výkresu a výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní zakončen na západní hranici pozemku navrhovatelky p. č. x a na hranici pozemku sousedícího rodinného domu, který vlastní třetí osoba. Pouze ve výkresu veřejně prospěšných staveb, ve kterém je tento koridor označen jako veřejně prospěšná stavba WD 13, nebyla tato změna zohledněna. Schválený územní plán pak zachycuje koridor shodně jako čtvrtý návrh územního plánu. V textové části územního plánu není průběh koridoru popsán na úrovni jednotlivých pozemků. Koridor je vyznačen pouze v grafické části územního plánu, a to v hlavním výkresu, výkresu veřejně prospěšných staveb, výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní. Tyto výkresy představují výrokovou část územního plánu (viz bod I. přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). V hlavním výkresu a výkresu koncepce veřejné dopravní infrastruktury je koridor zachycen tak, že končí na hranici pozemků navrhovatelky a nezasahuje na ně. V těchto výkresech došlo v návaznosti na námitku navrhovatelky, které bylo dle rozhodnutí o námitkách vyhověno tak, že koridor již na pozemky navrhovatelky nezasahuje, ke změně v zakreslení koridoru oproti druhému návrhu územního plánu, kde poprvé byl koridor zahrnut do územního plánu v rozsahu dle zásad územního rozvoje. Je tedy zřejmé, že pokud odpůrce námitce navrhovatelky vyhověl (v tomto jsou všechna rozhodnutí o námitkách týkající se této námitky navrhovatelky konzistentní), pak je koridor č. 335 správně zakreslen právě v hlavním výkresu a ve výkresu koncepce veřejné infrastruktury – dopravní. Odůvodnění rozhodnutí o námitce výslovně odkazuje na hlavní výkres. Rovněž koordinační výkres, který je dle bodu II. přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. grafickou částí odůvodnění opatření obecné povahy, zachycuje koridor č. 335 v podobě, jak je vyznačen v hlavním výkresu a výkresu dopravní infrastruktury. Je tedy zřejmé, že ve výkresu veřejně prospěšných staveb je koridor zachycen zjevně chybně (jde o obdobu chyby v psaní). Kontextuálním výkladem tak lze dospět k jednoznačnému a nepochybnému závěru o tom, že správné grafické ztvárnění koridoru č. 335 se nachází v hlavním výkresu a výkresu koncepce veřejné dopravní infrastruktury. Chybné zachycení koridoru ve výkresu veřejně prospěšných staveb nečiní opatření obecné povahy vnitřně rozporným natolik, že by nebylo zřejmé, co je skutečným obsahem opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy proto v této části netrpí nedostatkem srozumitelnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2006, čj. 1 Afs 38/2006 – 72). Námitka je tudíž nedůvodná. Soud pouze doplňuje, že nelze vyvlastnit pozemky ve vlastnictví navrhovatelky z důvodu, že se nachází částečně v dopravním koridoru č. 335, s poukazem na grafické ztvárnění koridoru ve výkresu veřejně prospěšných staveb. Stejně tak nelze ze stejného důvodu bránit ve využití touto chybou dotčených částí pozemků navrhovatelky v souladu s jejich funkčním určením jako plochy BV. V této části je daný výkres zjevně chybný a s touto chybou nelze spojovat žádné právní účinky. Odpůrci lze doporučit, aby co nejdříve v rámci změny územního plánu tuto zjevnou chybu odstranil (§ 55 odst. 1 nebo 2 stavebního zákona). Námitka neposouzení vlivů územního plánu na životní prostředí, veřejné zdraví a soustavu NATURA 2000: Navrhovatelka namítá, že měly být posouzeny vlivy územního plánu na životní prostředí, veřejné zdraví, soustavu NATURA 2000 a dále kumulativní a synergické vlivy. Podle § 19 odst. 2 stavebního zákona je úkolem územního plánování také posouzení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území (§ 18 odst. 1). Pro účely tohoto posouzení se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Obsah vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je upraven v příloze č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Skládá se mimo jiné z vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí zpracovaného podle přílohy stavebního zákona, pokud příslušný úřad uplatnil požadavek na toto vyhodnocení, a vyhodnocení vlivů územního plánu na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, pokud orgán ochrany přírody významný vliv na tato území nevyloučil. Podle přílohy ke stavebnímu zákonu je součástí vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí posouzení vlivů na lidské zdraví a dále posouzení kumulativních a synergických vlivů (viz bod 6). Požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je pořizovatel povinen zakomponovat do návrhu zadání územního plánu, je-li splněna některá ze dvou následujících podmínek. Buď dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí uplatnil ve svém stanovisku k návrhu zadání požadavek na posouzení územního plánu z hlediska vlivů na životní prostředí, nebo dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny nevyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast (§ 47 odst. 3 stavebního zákona). Krajský úřad jakožto dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí je oprávněn na podkladě kritérií obsažených v příloze č. 8 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, vznést požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Přitom současně stanoví požadavky na obsah a rozsah vyhodnocení vlivů na životní prostředí, včetně zpracování možných variant řešení (§ 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném do 31. 12. 2012). Podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 11. 2009 (dále jen „ZOPK“), ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo uskutečnit záměr uvedený v § 45h odst. 1 (dále jen "předkladatel"), je povinen jejich návrh předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda může mít samostatně nebo ve spojení s jinými významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Územně plánovací dokumentace se předkládá v etapě zadání. Orgán ochrany přírody vydá stanovisko do 15 dnů ode dne doručení žádosti; to neplatí pro stanovisko k návrhu zadání územně plánovací dokumentace, kde se postupuje podle zvláštních právních předpisů. Tímto stanoviskem není dotčeno zjišťovací řízení podle zvláštního právního předpisu. Podle § 45i odst. 2 ZOPK jestliže orgán ochrany přírody svým stanoviskem podle odstavce 1 významný vliv podle § 45h odst. 1 nevyloučí, musí být daná koncepce nebo záměr předmětem posouzení podle tohoto ustanovení a zvláštních právních předpisů. Nelze-li vyloučit negativní vliv koncepce nebo záměru na takové území, musí předkladatel zpracovat varianty řešení, jejichž cílem je negativní vliv na území vyloučit nebo v případě, že vyloučení není možné, alespoň zmírnit. Územně plánovací dokumentace se posuzuje podle zvláštního právního předpisu. I po novele stavebního zákona, provedené s účinností od 1. 1. 2013, platí, že o tom, zda bude návrh územního plánu podroben vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území, se rozhoduje ve fázi zadání územního plánu, a to na podkladě stanoviska dotčeného orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí a stanoviska orgánu ochrany přírody (§ 47 odst. 3 stavebního zákona). Nově § 53 odst. 2 stavebního zákona doplnil možnost, aby požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území byl vznesen i ve fázi projednávání návrhu územního plánu: Dojde-li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52. Z obsahu správního spisu, jak je shrnut výše, vyplývá, že Krajský úřad Středočeského kraje, jako dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí i ochrany přírody a krajiny, ve fázi návrhu zadání územního plánu nepožadoval posouzení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí nebo posouzení vlivů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti (k tomu viz stanovisko ze dne 20. 8. 2009). Současně vyloučil, že by územní plán měl významný vliv na evropsky významné lokality a ptačí oblasti, které spolu vytváří soustavu NATURA 2000. Z toho plyne, že pořizovatel územního plánu nebyl povinen zahrnout do návrhu zadání územního plánu požadavek na posouzení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí, ani požadavek na posouzení vlivů na soustavu NATURA 2000 (§ 47 odst. 3 stavebního zákona). Pořizovatel územního plánu následně předložil každý návrh územního plánu krajskému úřadu. Krajský úřad se ve svých vyjádřeních a koordinovaných stanoviscích (ze dne 19. 10. 2011, 3. 2. 2012, 12. 6. 2013 a 9. 12. 2013), při jejichž vydání vystupoval mj. jako dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, přidržuje závěru, že návrh územního plánu není třeba podrobit posouzení vlivů na životní prostředí. Pořizovatel územního plánu tak dostál i procesním požadavkům dle § 53 odst. 2 stavebního zákona. Vzhledem k obsahu stanovisek krajského úřadu tedy pořizovatel územního plánu nepochybil, jestliže nenechal posoudit vlivy návrhu územního plánu na životní prostředí a na soustavu NATURA 2000. Vlivy návrhu územního plánu na veřejné zdraví a dále kumulativní a synergické vlivy jsou součástí posouzení vlivů na životní prostředí (viz bod 6 přílohy ke stavebnímu zákonu). Jestliže tedy nebylo třeba podrobit návrh územního plánu posuzování vlivů na životní prostředí, pak je logické, že nebyly hodnoceny ani vlivy na veřejné zdraví, ani kumulativní a synergické vlivy. K posledně uvedenému je třeba doplnit, že kumulativní a synergické vlivy nejsou žádnou specifickou skupinou vlivů územního plánu, stále se jedná o vlivy na životní prostředí, včetně veřejného zdraví (objekt vlivů územního plánu je tedy stejný), pouze se tímto pojmenováním dává najevo, že jednotlivé vlivy nelze posuzovat toliko izolovaně, ale musí být zohledněny ve svém souhrnu (ve svém spolupůsobení a nahromadění s vlivy jiných koncepcí či záměrů). Není zřejmé, co má navrhovatelka na mysli tím, že „absentuje i vyhodnocení vlivů s ohledem na jejich lokalizaci“. V této souvislosti je třeba vzhledem k nepřesnostem, které navrhovatelka v návrhu uvedla, vyjasnit, že územní plán se posuzuje jako koncepce. Jeho obsahem nejsou konkrétní záměry (vlivy záměrů na životní prostředí se posuzují samostatně v procesu EIA ve fázi před zahájením územního řízení ohledně konkrétního záměru), nýbrž pouze vymezené plochy a koridory. Vzhledem k tomu, že plochy vytváří pouze obecný rámec pro konkrétní záměry, nelze většinou předjímat, jaké konkrétní záměry (jakého typu, dimenzí, s jakými nároky na vstupy a výstupy z a do okolí) v nich budou realizovány. Konkrétní dopady vymezení ploch na životní prostředí tak nelze předvídat ve větší míře podrobnosti. Platí nicméně, že pokud se posuzují vlivy územního plánu jako koncepce na životní prostředí, vždy se bere v úvahu charakteristika konkrétního území a možný dopad vymezení ploch a koridorů na oblast, kde jsou lokalizovány. Judikatura dovodila, že soudní přezkum námitky, že územní plán nebyl podroben vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj, pokud jde o posouzení vlivů na životní prostředí (a totéž platí i pro posouzení vlivů na soustavu NATURA 2000), nemůže ustat u pouhého konstatování, že s ohledem na procesní stav věci nebylo povinností pořizovatele územního plánu zadat zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2010, čj. 9 Ao 4/2009 – 111). Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném do 31. 12. 2012, v § 10i odst. 3 výslovně uvádí, že krajský úřad vydává k otázce, zda má být územní plán předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, stanovisko jako dotčený orgán ve smyslu stavebního zákona [§ 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona]. V rámci posuzování toho, zda je opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, se pak soud zabývá i zákonností stanoviska dotčeného orgánu (viz rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 2/2008 – 62; konkrétně ve vztahu ke stanovisku dle § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí viz rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 Ao 6/2010 – 130). Stanovisko orgánu ochrany přírody dle § 45i odst. 1 ZOPK, byť je stručné, je odůvodněno pádně. Jelikož se na katastrálních územích, která jsou zahrnuta do územního plánu, žádné území soustavy NATURA 2000 (evropsky významná lokalita či ptačí oblast) nenachází, nemůže mít územní plán vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, natož pak vliv významný. Rovněž tak zpráva Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, která je odbornou organizací na úseku ochrany přírody a krajiny, nikoliv orgánem státní správy, potvrdila, že se na území regulovaném územním plánem nenachází žádné chráněné území zařazené do soustavy NATURA 2000. Stanovisko krajského úřadu jakožto dotčeného orgánu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny vydané dle § 45i odst. 1 ZOPK je tedy věcně správné. Navrhovatelka ostatně ani ve svém návrhu nespecifikuje, proč se domnívá, že by územní plán města Říčany mohl mít vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost území zařazeného do soustavy NATURA 2000, a o jaké území se jedná. Pokud jde o povinnost posoudit vlivy návrhu územního plánu na životní prostředí, je třeba poukázat na to, že obecně jsou předmětem posuzování vlivů na životní prostředí (proces SEA) koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 a jimiž je dotčeno území jen jedné obce, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení [viz § 10a odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Ve vztahu k územním plánům, podmínky jejichž posuzování v procesu SEA jsou vzhledem ke svébytnosti tohoto typu koncepce upraveny odlišně v § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, se zjišťovací řízení neprovádí. Kritéria, která je však třeba vzít při vydání stanoviska dle § 10i odst. 3 zákona v úvahu, jsou shodná jako v případě ostatních koncepcí a jsou upravena v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Již počínaje první verzí návrhu územního plánu vytváří územní plán rámec pro budoucí povolení minimálně dvou konkrétních záměrů dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V prvé řadě jde o koridor silničního okruhu kolem Prahy, který lze podřadit bodu 9.3, kategorie I., přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (novostavby, rozšiřování a přeložky dálnic a pozemních komunikací, které mohou být označeny jako silnice pro motorová vozidla) a který musí být bez dalšího předmětem posouzení vlivů záměru na životní prostředí [proces EIA, viz § 4 odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Dále jde o silniční koridor č. 335, který lze považovat za záměr dle bodu 9.1, kategorie II., přílohy č. 1 zákona (novostavby, rozšiřování a přeložky silnic všech tříd a místních komunikací I. a II. třídy - záměry neuvedené v kategorii I). Tento záměr bude muset být předmětem posouzení EIA, bude-li tak stanoveno ve zjišťovacím řízení [viz § 4 odst. 1 písm. c) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Bylo-li tedy stanovisko krajského úřadu, že není třeba posuzovat vliv územního plánu na životní prostředí, podmíněno tím, že územní plán nebude vytvářet rámec pro povolení záměru dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů, pak tato podmínka evidentně splněna nebyla. Oba zmíněné silniční koridory jsou navíc takového charakteru, že již předem s ohledem na svoji dimenzi, umístění a návaznost na vyšší stupeň územněplánovací dokumentace předurčují, jaký konkrétní záměr lze v ploše koridoru umístit, tj. vylučují jeho jiné využití. Lze tedy uzavřít, že územní plán zcela jednoznačně vytváří rámec pro povolení minimálně dvou záměrů dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Bylo by nicméně předčasné vyslovit závěr, že proces pořizování územního plánu byl zatížen vadou, která mohla mít vliv na jeho zákonnost, z důvodu, že nebylo zpracováno posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí. Bylo by třeba zabývat se dále tím, zda záměry zařazené do přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, pro jejichž povolení vytváří územní plán rámec, nebyly již předtím předmětem posouzení vlivů na životní prostředí na jiné (obdobně podrobné či ještě podrobnější) úrovni, a zda výsledky takového posouzení lze považovat za stále aktuální. V takovém případě by nebylo třeba kvůli těmto záměrům podrobit územní plán procesu posuzování vlivů na životní prostředí, neboť by bylo možné vyjít z výsledků takového posouzení. Posouzení na vyšší úrovni (zásady územního rozvoje) je naopak nedostačující, neboť se provádí na nižším stupni konkrétnosti (tedy i podrobnosti). Soud nemá dostatek podkladů pro zaujetí závěru v této věci. V této souvislosti lze poukázat na to, že stanovisko krajského úřadu uložilo jako podmínku, aby návrh územního plánu respektoval posouzení vlivů na životní prostředí změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru města Říčany a příslušné stanovisko SEA. Není vyloučeno, že v rámci této změny územního plánu sídelního útvaru, která byla pořizována před nyní přezkoumávaným územním plánem, byly zohledněny i vlivy obou koridorů na životní prostředí. S ohledem na níže uvedené nicméně neměl soud za potřebné se touto otázkou dále zabývat a obstarat si za tím účelem další podklady (změnu č. 2 územního plánu sídelního útvaru obce Říčany, včetně dokumentace k procesu SEA), neboť by to bylo nadbytečné. I kdyby soud připustil, že proces pořizování územního plánu byl zatížen výše zmíněnou vadou a ta měla vliv na zákonnost opatření obecné povahy, samo o sobě by to nepostačovalo ke zrušení napadené části opatření obecné povahy. Soud je totiž vždy povinen zkoumat, zda objektivní nezákonnost opatření obecné povahy či vada procesu pořizování územního plánu představuje dotčení na právní sféře navrhovatelky (jinak řečeno, zda důsledkem nezákonnosti či procesní vady je zásah do hmotných práv navrhovatelky; k tomu viz body 40 a 41 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 – 120). Pokud by naopak soud dospěl k závěru, že obsah opatření obecné povahy v části, která se dotýká právní sféry navrhovatelky, by byl stejný, i kdyby se odpůrce vyvaroval zjištěné nezákonnosti opatření obecné povahy či vady předcházející jeho vydání, nebyl by dán důvod pro jeho zrušení (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012 – 53, dále též rozsudek ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Aos 1/2013 – 85, body 27 a 61, a rozsudek ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 61/2010 – 98, bod 27). Řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy totiž není abstraktní kontrolou právních norem, nýbrž prostředkem ochrany subjektivních práv dotčených opatřením obecné povahy. Jak soud vyjasnil již výše, na pozemky navrhovatelky nezasahuje žádná plocha (koridor), která vytváří předpoklady pro povolení záměru dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Navrhovatelka ve svém návrhu netvrdí (a to ani náznakem), že by napadené opatření obecné povahy vytvářelo předpoklady pro zasažení pozemků navrhovatelky imisemi v míře překračující limity stanovené právními předpisy nebo místně obvyklé poměry. Navrhovatelka tedy netvrdí, že by uspořádáním území v okolí jejích pozemků do jednotlivých ploch a koridorů došlo ke znehodnocení pozemků navrhovatelky v důsledku jejich imisního zatížení. Navrhovatelka spatřuje dotčení svého vlastnického práva v tom, že v důsledku neprovedení posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí se mohlo stát, že v nějaké části území byla vytvořena plocha k realizaci záměru, která by přitom v této podobě při řádném posouzení SEA nebyla myslitelná, a v důsledku toho byl změněn přípustný typ zástavby na jejích pozemcích. Tomu, že jde o konstrukci zcela hypotetickou, jejímž jediným účelem je dosáhnout zrušení opatření obecné povahy, nikoliv ochránit vlastnické právo reálně ohrožené jinými plochami a koridory zapracovanými do územního plánu, nasvědčuje, že navrhovatelka neoznačuje jedinou plochu či koridor, o němž se domnívá, že jeho neposouzení z hlediska vlivů na životní prostředí je příčinou zařazení jejích pozemků „pouze“ do plochy BV vylučující masivnější obytnou funkci pozemků. Ostatně návrhem, jímž je soud vázán a nemůže jej překročit, se navrhovatelka domáhá zrušení opatření obecné povahy jen v rozsahu pozemků v jejím vlastnictví. Pokud by soud návrhu vyhověl a zrušil opatření obecné povahy v rozsahu pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, nikterak by tím navrhovatelce neprospěl, neboť v duchu její argumentace by i nadále byly součástí opatření obecné povahy ty záměry (blíže nekonkretizované), které jsou údajně v územním plánu vymezeny právě na úkor pozemků navrhovatelky a které by při posouzení vlivů na životní prostředí musely být z územního plánu vypuštěny či alespoň omezeny. Aby tedy byla navrhovatelce v duchu její argumentace poskytnuta právní ochrana, musela by se domáhat rovněž zrušení opatření obecné povahy v části těch ploch a koridorů (nebo jejich dílčích částí), v jejichž důsledku byla navrhovatelka omezena ve vlastnickém právu ke svým pozemkům. Nadto soud doplňuje, že z opatření obecné povahy ani obsahu správního spisu nevyplývá, že by na pozemcích navrhovatelky byla vymezena plocha s koeficientem „jen“ BV z důvodu, aby bylo území odlehčeno od zastavení bytovými domy, řadovými rodinnými domy, dvojdomy a trojdomy jako kompenzace za zatížení jiné části území regulovaného územním plánem. Z odůvodnění opatření obecné povahy jednoznačně vyplývá, že regulativ BV je zaváděn z důvodu respektování venkovského charakteru této části území, a to v návaznosti na obecný cíl ustoupit od masivní zástavby a připustit jen kvalitativně lepší druh zástavby určené k bydlení, respektující charakter konkrétní části území. Navrhovatelka neuvedla jediný konkrétní argument na podporu své teze. Soud má za to, že i kdyby byly posouzeny vlivy územního plánu na životní prostředí, nijak by tím nebylo ovlivněno urbanistické a architektonické omezení využití pozemků navrhovatelky (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 218/2014 – 77, bod 33). Naopak, zájem na ještě větší ochraně životního prostředí, který obecně v zesílené míře sleduje i přezkoumávané opatření obecné povahy, by mohl vést k naprostému vyřazení pozemků navrhovatelky ze zastavitelných ploch, nebo k umístění plochy zeleně na část pozemků apod. V obecné rovině lze jistě souhlasit s navrhovatelkou, že posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí by mohlo významným způsobem doplnit odborné podklady pro zhodnocení navrženého řešení územního plánu, ovšem takové doplnění skutkového stavu by zcela jistě nevedlo k přehodnocení zvolené koncepce územního plánu spočívající v připuštění méně zatěžující zástavby respektující venkovský ráz lokality. Nelze očekávat, že by po provedeném posouzení byly zjištěny skutečnosti, které by vyžadovaly, aby pozemky navrhovatelky byly zastavěny bytovými domy, řadovou zástavbou rodinných domů, dvojdomy a trojdomy. Vzhledem k tomu, jak navrhovatelka ve svém návrhu vymezila způsob dotčení na jejím vlastnickém právu v důsledku neprovedení posouzení SEA, soud uzavírá, že neprovedením posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí nebyla dotčena na svém vlastnickém právu. Nemůže se tedy k ochraně svého vlastnického práva dovolávat případné procesní vady, která mohla mít vliv na zákonnost opatření obecné povahy, jež má spočívat v neprovedení posouzení vlivů na životní prostředí. Ve vztahu k této případné procesní vadě nesvědčí navrhovatelce aktivní věcná legitimace. Absence posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí a soustavu NATURA 2000 nikterak nebrání soudu v přezkumu opatření obecné povahy, ani navrhovatelce v možnosti uplatnit její obranu. Tento komplex dílčích námitek je tedy nedůvodný. Nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy i rozhodnutí o námitkách: Navrhovatelka dále namítá, že opatření obecné povahy jako takové je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť v něm není odůvodněna změna funkčního využití pozemků navrhovatelky, která ve svém důsledku znemožňuje realizaci záměru navrhovatelky. Dále namítá i nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, v němž jsou některé námitky navrhovatelky zcela pominuty, jiné vypořádány jen částečně. Část šestá správního řádu, která upravuje proces vydávání opatření obecné povahy, neobsahuje výslovnou úpravu jeho formálních a obsahových náležitostí. Pouze stanoví, že musí obsahovat odůvodnění (§ 173 odst. 1). Dle § 174 odst. 1 správního řádu se na řízení o vydání opatření obecné povahy aplikují obdobně ustanovení části první a přiměřeně též ustanovení části druhé. V části druhé (§ 68) správního řádu jsou upraveny náležitosti rozhodnutí, které lze přiměřeně vztáhnout i na opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy tedy musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení (§ 68 odst. 2 správního řádu). Z § 68 odst. 3 vyplývá, že odůvodnění opatření obecné povahy musí splňovat zejména základní kvalitativní požadavky kladené na odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (viz rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008 – 136). Územní plán je specifickým případem opatření obecné povahy, čemuž odpovídá i specifická struktura jeho obsahu. Stavební zákon neupravuje obsahové náležitosti územního plánu, pouze v § 43 odst. 6 stanoví, že obsahové náležitosti upraví prováděcí právní předpis, k jehož vydání je zmocněno Ministerstvo pro místní rozvoj (§ 193). Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Obsahové náležitosti územního plánu jsou upraveny v příloze 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Jsou rozděleny na obsah územního plánu (bod I.) a obsah odůvodnění územního plánu (bod II.). Obsah územního plánu ve smyslu bodu I. přílohy 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. je součástí výroku opatření obecné povahy. Obsah odůvodnění územního plánu ve smyslu bodu II. přílohy 7 vyhlášky je součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Obsah územního plánu (tedy výrok opatření obecné povahy) musí zahrnovat textovou část a grafickou část v rozsahu určeném v bodě I. přílohy 7 vyhlášky. Rovněž tak odůvodnění obsahu územního plánu (tedy odůvodnění opatření obecné povahy) je tvořeno textovou a grafickou částí v rozsahu dle bodu II. přílohy 7 vyhlášky. Soud tedy shrnuje, že obsahové náležitosti odůvodnění územního plánu jako opatření obecné povahy jsou vymezeny v příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., kvalitativní požadavky kladené na odůvodnění v rozsahu přílohy č. 7 pak v § 68 odst. 3 správního řádu. Součástí odůvodnění opatření obecné povahy je podle § 172 odst. 5 správního řádu rozhodnutí o námitkách, které navíc musí obsahovat vlastní odůvodnění, z něhož musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce uplatněné námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (viz rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169). Ústavní soud k tomu doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané. Jinak by se soud dopustil přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (nález ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o námitkách je součástí opatření obecné povahy, je třeba při posuzování přezkoumatelnosti jak rozhodnutí o námitkách, tak opatření obecné povahy jako takového vycházet z nedílnosti opatření obecné povahy jako celku a neoddělitelnosti jeho jednotlivých částí (tj. důvody rozhodnutí o námitkách lze dovodit i z těch částí opatření obecné povahy, které se netýkají rozhodnutí o námitkách, a naopak důvody opatření obecné povahy je přípustné dovozovat z odůvodnění rozhodnutí o námitkách). Pokud jde o odůvodnění samotného územního plánu ve vztahu k ploše, do které jsou zahrnuty pozemky navrhovatelky, je třeba předeslat, že tyto pozemky zůstávají i nadále v ploše, která umožňuje jejich zástavbu objekty k bydlení. Tak tomu bylo dle tvrzení navrhovatelky i v předchozím územním plánu sídelního útvaru města Říčany, který byl přezkoumávaným územním plánem nahrazen. V této souvislosti soud připomíná, že ačkoliv byl formálně vydán nový územní plán, fakticky se ve vztahu k pozemkům navrhovatelky projevuje jako změna předchozího územního plánu, neboť v území, pro které již dříve byl účinný jiný územní plán, je přijímání nového územního plánu do jisté míry po obsahové stránce (nikoliv po stránce procesní a formální) fikce (viz rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2013, čj. 8 Ao 1/2011 – 257, bod 12). Intenzita faktické změny funkčního určení plochy zahrnující pozemky navrhovatelky (a tedy případného zásahu do vlastnického práva navrhovatelky) tak je podstatně menší, než kdyby její pozemky byly zcela vyřazeny ze zastavitelných ploch nebo vyhrazeny pro zcela odlišné funkční využití (např. jako plocha pro dopravu nebo jinou formu infrastruktury, zeleň, nebo veřejné prostranství). Tato okolnost podstatně snižuje naléhavost požadavku na odůvodnění dané konkrétní faktické změny. Aniž by chtěl soud jakkoliv bagatelizovat dopady nové regulace plochy, do níž jsou zahrnuty pozemky navrhovatelky, a to zejména na přípustnost realizace plánovaného záměru, viděno v kontextu toho, že v dané věci nejde pouze o pořizování lokálně omezené změny územního plánu, nýbrž o pořízení územního plánu pro celé území obce, nelze klást na odůvodnění opatření obecné povahy požadavek, aby konkrétně odůvodnil změnu regulativu jedné plochy (to vše v situaci, kdy i nadále jde o plochu zastavitelnou stavbami pro bydlení!). Obsah textové části odůvodnění územního plánu je jednoznačně vymezen přílohou č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. a požadavek na řádné odůvodnění opatření obecné povahy je třeba spojovat právě s těmito obsahovými náležitostmi. Ostatně i z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 3/2008 – 136 vyplývá, že požadavek řádného odůvodnění opatření obecné povahy se vztahuje k obsahovým náležitostem, které má daný typ opatření obecné povahy obsahovat. Soud považuje odůvodnění obsažené v opatření obecné povahy za zcela dostatečné. Je z něho zřejmé, že koncepce nového územního plánu je založena na myšlence Říčan jako „zeleného města“, jejímž hlavním projevem je redukce rozvoje nového bydlení (a objemových parametrů jednotlivých staveb) se zaměřením na rozvíjení kvalitativně lepšího bydlení. Dříve vymezené zastavitelné plochy byly zachovány, vydaná územní rozhodnutí jsou respektována. Opatření obecné povahy zdůrazňuje, že územní plán respektuje charakter jednotlivých místních částí. Plocha, v níž se nachází pozemky navrhovatelky, se sice nachází v katastrálním území obce Říčany u Prahy, a z toho důvodu je zahrnuta do územního plánu města Říčany, ovšem de facto toto území nemá s městem Říčany funkčně nic společného. Nachází se dosti daleko od zástavby města a jeho místních částí a naopak těsně přiléhá k obci Světice, s kterou vytváří jeden funkční celek. Zdůrazňuje-li opatření obecné povahy výslovně, že místní části Říčan, jako jsou Voděrádky, Kuří, Jažlovice, Pacov a Strašín, se rozvíjejí jako sídla s venkovským charakterem, pak totéž musí platit i pro rozvoj té části katastrálního území Říčany u Prahy, která tvoří jeden celek s obcí Světice (pro tuto část katastrálního území není k dispozici žádné místní pojmenování). Z toho důvodu nemusí být nijak zvlášť zdůvodňováno, proč je v zastavitelných plochách přiléhajících k obci Světice povoleno realizovat pouze výstavbu, která podporuje venkovský ráz území. Tím spíše tomu tak není v situaci, kdy stejný regulativ platí ve všech zastavitelných plochách určených k bydlení, které přiléhají k obci Světice, a nedochází zde k žádné diferenciaci (tedy že by v nějaké ploše byla oproti jiným plochám povolena intenzivnější zástavba). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ačkoliv se navrhovatelka ve svých námitkách soustavně dovolávala toho, že k jejímu záměru výstavby bytového domu a rodinných domů byla vydána veřejnoprávní povolení, ve své replice v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy pak výslovně uvedla, že územní rozhodnutí k umístění domů (bytových či rodinných) vydáno nebylo. Z rozhodnutí Městského úřadu Říčany ze dne 22. 11. 2007, čj. 7781/62986/2007/Vo, o umístění stavby a stavební povolení, které bylo přiloženo k návrhu, vyplývá, že se týká toliko terénních úprav na pozemcích p. č. x a x v katastrálním území Říčany (viz vymezení obsahu stavby). Dle podmínky č. 11 tohoto rozhodnutí je i po provedení terénních úprav nutno zachovat stávající určení dotčených pozemků, které jsou vedeny v kultuře orná půda, ovocný sad a zahrada. Terénní úpravy mají být provedeny tak, aby jejich maximální rozsah výškově odpovídal spodní hranici oplocení objektů na pozemku p. č. x, a to za účelem zachování přirozeného akumulačního prostoru pro případný rozliv vybřežených vod z potoka při povodni. Kontrolní prohlídka stavby má být provedena po dokončení hrubých terénních úprav, před konečnou povrchovou úpravou. Je tedy zřejmé, že toto rozhodnutí neopravňuje navrhovatelku umístit na pozemek stavbu bytového domu a rodinných domů, ale pouze provést terénní úpravy. Byť jde o terénní úpravy, jejichž účelem je připravit pozemky k plánované výstavbě domů, rozhodnutí o využití pozemků k umístění staveb vydáno nebylo, což navrhovatelka sama výslovně potvrzuje v replice. Pouze rozhodnutí o umístění stavby (budovy) zakládá veřejnoprávní oprávnění takovou stavbu realizovat. Územní rozhodnutí, která směřují k přípravě stavby (typicky provedení terénních úprav), takové oprávnění nezakládají, ani legitimní očekávání, že následně bude na umístění stavby vydáno územní rozhodnutí. Ostatně územní rozhodnutí vydané před účinností nového územního plánu nevyžaduje ke své další platnosti, aby územním rozhodnutím schválené využití pozemků pro konkrétní účel bylo přejato do územního plánu (či jiné formy územněplánovací dokumentace). Přijetím nového územního plánu se nic nemění na pravomocném územním rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2013, čj. 1 Aos 3/2013 – 58, bod 35). V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, čj. 8 Aos 4/2013 – 50, k tomu Nejvyšší správní soud doplnil: „Územně plánovací dokumentace nemůže působit retroaktivně a nemůže derogovat účinky pravomocného a realizovatelného územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí jsou totiž platná, nepozbudou-li platnosti ve smyslu § 93 stavebního zákona, nebo nebudou-li změněna nebo zrušena postupem dle § 94 stavebního zákona. Pokud tedy dojde po vydání územního rozhodnutí ke změně územního plánu, subjekt má nadále právo na provedení té stavby, která byla umístěna pravomocným územním rozhodnutím. Oprávněný z územního rozhodnutí si nicméně nemůže bez dalšího nárokovat vydání jiného územního rozhodnutí, které je již v době podání žádosti v rozporu s nově přijatým územním plánem. Nevyužití práv plynoucích z územního rozhodnutí nezakládá navrhovateli právní nárok na vydání jiného územního rozhodnutí pro stavbu jiného charakteru.“ Na platnosti územního rozhodnutí, které by bylo navrhovatelce vydáno, by se tedy nic neměnilo. Funkcí odůvodnění nového územního plánu nepochybně není vyjevit dopodrobna všechny důvody každé dílčí drobné změny funkčního využití plochy o zanedbatelné výměře. Z globálního pohledu přitom v této věci nejde o nic jiného, tedy o drobnou změnu územního plánu. Soud znovu připomíná, že tím nebagatelizuje její dopady do právní sféry navrhovatelky, nicméně hodlá navrhovatelce „nastavit zrcadlo“, aby si uvědomila, že s ohledem na všechny výše zmíněné aspekty je otázka faktické změny regulativů plochy, do které jsou zahrnuty její pozemky, z pohledu územního plánu jako celku nevýznamné. Nelze tak na odůvodnění opatření obecné povahy klást požadavek, aby v něm bylo detailně a individuálně osvětleno, proč zrovna k této konkrétní změně došlo. Takové požadavky na odůvodnění jsou vyhrazeny až rozhodnutí o námitkách. Podá-li vlastník pozemku námitky proti návrhu územního plánu, vyjadřuje tím zákonem předvídaným způsobem nesouhlas se zamýšlenou změnou. Právě v rozhodnutí o námitkách je pak třeba vyložit důvody zvolené regulace týkající se konkrétně pozemků ve vlastnictví osoby, která námitky podala. Pokud jde o odůvodnění opatření obecné povahy jako celku, postačuje, že v něm je řádně vyhodnoceno splnění požadavků zadání územního plánu, případně zdůvodněno přijaté komplexní řešení území. Soud se dále zabýval přezkoumatelností rozhodnutí o námitkách a v návaznosti na to i věcnou správností rozhodnutí, bylo-li navrhovatelkou zpochybněno (ta tak v návrhu činí převážně netradiční formou otázek). K tomu soud předesílá (i s ohledem na argumentaci navrhovatelky uplatněnou v námitkách), že všechna opakovaná veřejná projednání návrhu územního plánu proběhla až poté, co vstoupil v účinnost zákon č. 350/2012 Sb., kterým byl novelizován stavební zákon, a to mj. i § 53 odst. 2, jenž zavádí pravidlo, že námitky a připomínky k opakovanému veřejnému projednání návrhu územního plánu lze podávat pouze ve vztahu k provedeným změnám. Nejvyšší správní soud konkrétně k nyní přezkoumávanému opatření obecné povahy v rozsudku ze dne 30. 7. 2015, čj. 8 As 47/2015 – 44, uvedl: „Předmětem opakovaného veřejného projednání tedy není celý návrh územního plánu, nýbrž jen ty části, které byly od veřejného projednání podstatně upraveny. Účelem této zákonné úpravy je projednat územní plán efektivně v přiměřeném čase při zachování práva dotčených osob podat námitky nebo připomínky proti podstatným změnám návrhu územního plánu, které dosud nebyly veřejně projednány. Tomuto účelu napomáhá i časová koncentrace stanovená v § 52 odst. 3 stavebního zákona, na kterou krajský soud upozornil. Podle uvedeného ustanovení mohou být námitky a připomínky uplatněny nejpozději do 7 dnů od veřejného projednání; k později uplatněným námitkám a připomínkám se nepřihlíží.“ Dále je vhodné doplnit, že pokud namítaná nezákonnost nebo vada nezakládá navrhovatelce, která námitku uplatnila, aktivní věcnou legitimaci v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, pak jí nezakládá aktivní věcnou legitimaci ani skutečnost, že odpůrce řádně nerozhodl o takové námitce (viz rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Aos 1/2013 - 85). Nemohla-li se určitá skutečnost dotknout hmotných práv navrhovatelky, pak ani řádné nevypořádání se s námitkou nemohlo mít takové důsledky. Jde toliko o porušení procesních předpisů, které však nemá vliv na hmotněprávní postavení navrhovatelky. Procesní práva jsou předmětem ochrany pouze tehdy, jestliže při jejich porušení mohlo být zasaženo hmotněprávní postavení dané osoby. Plocha BV byla na pozemcích navrhovatelky vymezena již v prvním návrhu územního plánu, včetně všech dílčích regulativů. K druhému veřejnému projednání byl předložen návrh, v němž došlo ke „změkčení“ požadavků kladených na tvar a sklon střech, a z návrhu předloženého ke třetímu veřejnému projednání byly požadavky na střechy zcela vypuštěny. Naopak byl v této fázi do návrhu výslovně zakomponován požadavek, aby hlavní stavby umístěné do těchto ploch podporovaly venkovský charakter prostředí, včetně definice uvedeného pojmu. Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatelka mohla své námitky proti funkčnímu určení plochy na svých pozemcích a proti konkrétním regulativům (parametrům) pro zástavbu této plochy uplatnit nejpozději při veřejném projednání prvního návrhu územního plánu. Skončením tohoto veřejného projednání nastaly účinky koncentrace dle § 52 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Opakovaná veřejná projednání, k nimž došlo v roce 2013 a 2014, pak účinky koncentrace neprolomila, neboť projednávané úpravy územního plánu se nedotýkaly funkčního určení plochy ani konkrétních regulativů. V rámci těchto veřejných projednání bylo přípustné uplatnit námitky toliko proti podstatným změnám návrhu územního plánu (viz § 53 odst. 2 stavebního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2013). Později (konkrétně do 7 dnů od konání třetího veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu) tak mohla navrhovatelka napadnout pouze začlenění požadavku, aby hlavní stavba podporovala venkovský charakter prostředí, ve spojení s definicí tohoto pojmu. Pokud jde o silniční koridor č. 335, navrhovatelka mohla jeho trasu napadnout nejpozději 7 dní po skončení prvního opakovaného veřejného projednání návrhu územního plánu, neboť koridor byl poprvé zakreslen na pozemky navrhovatelky právě v druhém návrhu územního plánu. Soud se nejprve zabýval přezkoumatelností hlavní námitky, která se upíná přímo k pozemkům navrhovatelky a jejich regulaci. Navrhovatelka řádně a včas napadla v námitkách doručených pořizovateli územního plánu dne 14. 2. 2012 funkční určení plochy, do které byly zařazeny pozemky navrhovatelky. Není pravdou, jak tvrdí navrhovatelka, že by odpůrce o této námitce nerozhodl a považoval ji pouze za připomínku. Soubor námitek shodného rázu byl vznášen opakovaně ke všem čtyřem veřejným projednáním návrhu územního plánu. Odpůrce se námitkou navrhovatelky zabýval ve všech 4 rozhodnutích o námitkách, jejichž odůvodnění je třeba vnímat komplexně. Z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách nemůže být rozhodné, zda argumentace odpůrce je soustředěna na jednom místě. Byť tedy v rozhodnutí o námitce č. 121324 je uvedeno, že „připomínka nebyla zohledněna“, v rozhodnutí o námitce č. 72819 je pod bodem 5 uvedeno, že námitka se zamítá. Jde přitom o námitku, která se týká podstaty nesouhlasu navrhovatelky se zavedením regulativu BV, tedy nemožnosti realizovat řadovou zástavbu, dvojdomy, trojdomy a bytové domy. Je tak zřejmé, že odpůrce se podstatou námitky zabýval a rozhodl o ní tak, že námitku zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil v prvé řadě obecným konstatováním, že podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití jsou stanoveny odborným a kvalifikovaným názorem zpracovatele územního plánu v souladu se stavebním zákonem a prováděcími právními předpisy. Je konstatováno, že způsob stanovení regulativů pro danou plochu odpovídá příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. [kapitola I, odst. 1, písm. f)]. K tomu soud poznamenává, že navrhovatelka nezpochybňovala strukturu vymezení regulativů pro plochu BV, tedy zda odpovídá příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., nýbrž její obsahovou náplň, tj. jaké konkrétní záměry je povoleno realizovat a jaké naopak zakázáno. V rozhodnutí o námitkách č. 72819 pak odpůrce doplnil stěžejní část argumentace. Uvedl, že podmínka neumožňující řadovou zástavbu, zástavbu dvojdomy, trojdomy a bytovými domy odpovídá požadavkům ze zadání územního plánu, který směřuje k ochraně stávajícího typu zástavby, která neobsahuje mnoho větších obytných souborů sídlištního typu, menší je i podíl bytové zástavby a řadové individuální zástavby. Jinými slovy řečeno, bytová zástavba a řadová individuální zástavba není pro Říčany typická, zastoupení těchto forem zástavby pro bydlení je menšinové. Dále odpůrce zdůrazňuje, že pozemky navrhovatelky se nachází v bezprostřední blízkosti obce Světice, z tohoto důvodu je na území nahlíženo jako na venkovskou lokalitu, pro kterou není typická řadová výstavba či výstavba bytových domů. Doplnil, že pokud jde o znemožnění stavebního záměru, z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na která přesně odkazuje a z nichž cituje stěžejní myšlenky, vyplývá, že nelze z existence dřívějšího územního plánu či obsahu raných forem návrhu územního plánu dovozovat, že by nebylo možné změnit funkční využití plochy. Takovéto vypořádání námitky navrhovatelky má soud, i v kontextu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11, za zcela dostačující. Odpůrce jasně vytýčil hlavní argumentační linii proti podstatě námitky navrhovatelky: navrhovatelka nemá právo na zachování statu quo; funkční určení plochy vychází ze zadání územního plánu a jeho smyslem je ochrana stávajícího typu zástavby, pro niž nejsou bytové domy ani řadová individuální zástavba typické; charakter území, v němž se nachází pozemky navrhovatelky, je dán bezprostřední blízkostí obce Světice a jejím venkovským charakterem; konkrétní parametry regulativů jsou stanoveny odborným a kvalifikovaným názorem zpracovatele územního plánu. Takové odůvodnění zamítavého rozhodnutí o námitce je plně přezkoumatelné, neboť je z něho zřejmé, na základě jakých úvah dospěl odpůrce k závěru o nedůvodnosti námitky. Rovněž odkázal na jednotlivé „podklady“, a to obsah zadání územního plánu, charakter lokality (venkovský), odborné zázemí (znalosti) zpracovatele územního plánu. Výše shrnuté úvahy odpůrce ve své spojitosti plně vyvrací důvodnost námitky navrhovatelky, tedy jednak, že by měla nárok na zachování statu quo, jednak že by stanovení regulativů plochy bylo svévolné a nekorespondovalo nosné koncepci územního plánu jako celku a stávajícímu charakteru konkrétní oblasti. Po odpůrci nepochybně nelze požadovat, aby se v podmínkách pořizování nového územního plánu pro celé území obce (nikoliv pouhé lokálně omezené změny územního plánu) podrobněji vymezoval proti nesouhlasu vlastníka pozemků s navrženými regulativy, je-li současně zachováván základní způsob využití plochy (tj. zástavba k bydlení). Byť by nepochybně bylo možné odůvodnit rozhodnutí o námitkách podrobněji, zakomponovat do něj odborný výklad o pravidlech urbanistického a architektonického řešení, popsat podrobněji faktický stav území, což by vedlo ke zvýšení přesvědčivosti rozhodnutí, není to nezbytné z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí. Navrhovatelka dále poukazuje v námitkách na to, že jednotlivé regulativy (stanovení minimální plochy pozemku na 900 m2, maximální výšky budov na 9 m, minimálního podílu zeleně na 65 %, maximálního podílu zastavěné plochy na 25 %, požadavku na 2 parkovací stání na každém pozemku) jsou v rozporu s parametry stavebního (podnikatelského) záměru navrhovatelky, který žádnému z těchto limitů nevyhovuje. V námitkách č. 72819 pak navrhovatelka nově napadá i podmínku, aby objekty podporovaly venkovský charakter prostředí. Jde o včas uplatněné námitky. V zásadě se jedná jen o bližší rozvinutí základní námitky navrhovatelky proti tomu, že vymezením plochy BV na pozemcích navrhovatelky a stanovením napadaných regulativů je znemožněna plná realizace záměru navrhovatelky. Ostatně v námitkách ze dne 14. 2. 2012 pojednala navrhovatelka námitku proti vymezení plochy BV a všechny dílčí regulativy souhrnně, proti vlastním regulativům žádné konkrétní námitky nevznesla, víceméně je jen vyjmenovala, aby demonstrovala, co všechno její projekt nesplňuje, a tedy proč je jeho realizace znemožněna. Teprve po nastoupení účinků koncentrace v námitkách k dalším veřejným projednáním navrhovatelka tuto souhrnně pojednanou námitku strukturovala, na jejím charakteru to však nic nemění. Nelze nicméně spatřovat pochybení v tom, že odpůrce formálně nerozhodl o každém bodu následně strukturované souborné námitky samostatně. Rozhodující je, že celou soubornou námitku věcně vypořádal. Odpůrce částečně vyhověl námitkám navrhovatelky a zcela vypustil požadavky týkající se podoby a sklonu střechy. Ve zbytku však námitkám nevyhověl, přičemž se tak stalo ze stejných důvodů jako v případě námitky proti způsobu využití plochy (viz výše). Tyto dva aspekty – tj. přípustný způsob využití plochy a konkrétní regulativy – spolu úzce souvisí a teprve ve svém souhrnu vytváří úplný rámec přípustného využití plochy. Teze navrhovatelky, že v městském prostředí není možné stanovit jako podmínku, aby zástavba podporovala venkovský charakter prostředí, je vyvracena již tím, že pozemky navrhovatelky se nenachází v městském prostředí, což správně zdůraznil i odpůrce. Jak soud uvedl výše, pozemky navrhovatelky se sice nachází v katastrálním území Říčany u Prahy, a to na samém okraji katastrálního území, ovšem od samotného města Říčany jsou značně vzdáleny a bezprostředně přiléhají k obci Světice. Pozemky navrhovatelky dělí od poslední zástavby, která je součástí souvisle zastavěného území města Říčany, vzdálenost cca. 800 m po silnici č. 107, která je obklopena zemědělskou půdou (viz grafická část územního plánu). Obec Světice má zhruba 1.000 obyvatel, nelze ji tedy rozhodně považovat za město. Ačkoliv mezi obcí Světice a katastrálním územím Říčany u Prahy vede násep s železniční tratí, nemění to nic na venkovském charakteru této oblasti. Z územního plánu navíc vyplývá (a je to i jeho výslovně deklarovaný cíl), že ke srůstu této oblasti se souvisle zastavěným územím města Říčany nedojde. Správný je naopak závěr odpůrce, že daná oblast je venkovskou lokalitou bezprostředně navazující na obec Světice. Soud nerozumí tvrzení navrhovatelky, že její pozemky jsou od obce Světice dostatečně vzdáleny, navíc odděleny náspem. Pozemky naopak těsně k obci přiléhají, byť jsou odděleny náspem. Právě tato vazba na obec Světice ostatně vůbec opodstatňuje jakoukoliv zástavbu na pozemcích navrhovatelky. Pokud by pozemky navrhovatelky byly vzdáleny (tj. urbanisticky odděleny) od obce Světice, pak vzhledem k tomu, že jsou urbanisticky i fakticky vzdáleny i od souvislé zástavby města Říčany (viz výše), by bylo třeba dospět k závěru, že jde o izolovanou oblast o rozloze cca 14.000 m2, která je předurčena k tomu stát se samotou. Urbanistickému rázu samoty uprostřed polí, pakliže by bylo vůbec obhajitelné její vytvoření, nepochybně odpovídá rozptýlená zástavba jednotlivými rodinnými domy (tedy zástavba venkovského charakteru), nikoliv bytovými domy, řadovými rodinnými domy, trojdomy apod. Je zcela korektní, že odpůrce odkázal na to, že dílčí regulativy jsou stanoveny odbornou a kvalifikovanou osobou (zpracovatelem návrhu územního plánu). Stanovení konkrétních regulativů je totiž vskutku záležitostí odbornou (stavební zákon stanoví požadavek výkonu územněplánovací činnosti osobami splňujícími kvalifikační požadavky dle § 24). Jde o věcné řešení problému, které musí vycházet z odborných znalostí zpracovatele územního plánu a které je podřízeno dosažení vytýčených cílů, pokud jde o charakter povolené zástavby (k tomu viz výše). Soud nespatřuje na stanovených koeficientech (regulativech) nic „nesmyslného“, neboť jde o nástroj, jak transparentně dosáhnout kýženého urbanistického řešení lokality. Není pravda, že by koeficienty byly protichůdné, nesrozumitelné a působily nepřezkoumatelnost územního plánu. Míra zastavitelnosti pozemku může činit nejvýše 25 % jeho rozlohy. Nezapočítávají se do ní zpevněné plochy jako např. chodníky, parkovací stání, zatravňovací dlaždice. Minimální podíl zeleně je stanoven na 65 % rozlohy pozemku, přičemž se započítává pouze plošná zeleň o rozloze nad 1 m2, nikoliv zpevněné plochy, zatravňovací dlaždice apod. Rozdíl mezi maximální mírou zastavitelné plochy a minimální mírou zeleně činí 10 % a je určen k realizaci zpevněných ploch (chodníky, parkovací stání, zatravňovací dlaždice). To jednoznačně vyplývá z definice výše uvedených pojmů na str. 40 textové části územního plánu. V textové části územního plánu není zavedeno pravidlo, že by součet maximální zastavitelné plochy pozemku a minimálního podílu zeleně měl činit 100 % plochy. Pokud projekt stavby rodinného domu bude počítat s využitím maximálního přípustného limitu pro zastavitelnou plochu a s žádnými zpevněnými plochami, pak podíl zeleně bude 75 % (limit 65 % je limitem minimálním, nikoliv maximálním). Oba stanovené koeficienty jsou tedy ve vzájemném souladu. Pokud jde o námitku, že silniční koridor č. 335 zasahuje na pozemky navrhovatelky, té odpůrce plně vyhověl (k tomu podrobně viz výše). V takovém případě se nemůže navrhovatelka dovolávat nezpřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitce, neboť toto rozhodnutí ji nezkracuje na právech, naopak jí prospívá. Odpůrce se dále dostatečným způsobem vypořádal i se zcela obecnou námitkou ze dne 14. 2. 2012, že mělo být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, neboť v rozhodnutí o námitkách odkázal na to, že příslušný orgán ve svém stanovisku nepožadoval posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Sama navrhovatelka pak v námitkách nepředložila žádnou konkrétní argumentaci (ať již skutkovou, či právní), proč by měl být návrh územního plánu předmětem posouzení SEA (k věcnému posouzení této otázky viz výše). Míra podrobnosti odůvodnění rozhodnutí o námitce plně odpovídá míře konkrétnosti námitky (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2013, čj. 1 Aos 5/2013 – 45, bod 24). Následně v dalších námitkách předložených k opakovaným veřejným projednáním upravených návrhů územního plánu navrhovatelka svoji námitku rozvinula a výslovně uvedla, že měly být posouzeny vlivy na zdraví a kumulativní a synergické vlivy. Rovněž tak mělo být dle navrhovatelky provedeno posouzení vlivů na soustavu NATURA 2000. Navrhovatelce nic nebránilo v tom, aby tyto své výhrady vznesla již při veřejném projednání prvního návrhu územního plánu, ovšem neučinila tak. Pozdější návrhy územního plánu nepředstavují ve vztahu k této obecné výtce proti postupu odpůrce podstatnou úpravu návrhu. Jestliže již k prvnímu návrhu územního plánu vznesla navrhovatelka námitku, že nebylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, pak nepochybně mohla namítnout i neprovedení posouzení vlivů na zdraví, posouzení kumulativních a synergických vlivů a vlivů na soustavu NATURA 2000. Učinila-li tak až v souvislosti s druhým veřejným projednáním upraveného návrhu územního plánu, stalo se tak až poté, co nastaly účinky koncentrace dle § 52 odst. 3 stavebního zákona. Odpůrce tedy nepochybil, jestliže o těchto námitkách výslovně nerozhodl. Lze ostatně doplnit, že jelikož je posuzování kumulativních a synergických vlivů, stejně jako vlivů na zdraví součástí posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), pak se odůvodnění rozhodnutí o námitce týkající se neprovedení posouzení SEA týká i těchto dílčích otázek. Neprovedení posouzení vlivů na území soustavy NATURA 2000 pak je dostatečně odůvodněno v textové části odůvodnění územního plánu (viz výše). Ostatně vzhledem k tomu, že navrhovatelce nepřísluší aktivní věcná legitimace vzhledem k namítané vadě spočívající v neprovedení posouzení vlivů na životní prostředí a na území soustavy NATURA 2000 (viz výše), nemohla být zkrácena na svých právech ani tím, že by odpůrce nerozhodl o jejích námitkách, jimiž v řízení o vydání územního plánu tyto nedostatky odpůrci vytýkala. Námitku, že návrh územního plánu se nevyrovnává s nařízením vlády č. 262/2012 Sb., o zranitelných oblastech, odpůrce rovněž vypořádal v dostatečném rozsahu. Poukázal na to, že nařízení o zranitelných oblastech reguluje způsob obhospodařování zemědělsky využívaných pozemků. Netýká se tedy problematiky územního plánování, neboť územní plán pravidla pro zemědělské hospodaření neobsahuje. Nařízení vlády nadto nabylo účinnosti dne 1. 8. 2012, navrhovatelka mohla uvedenou námitku uplatnit již k druhému veřejnému projednání návrhu územního plánu, učinila tak však až při třetím veřejném projednání. Za dostatečné lze považovat i vypořádání se s námitkou ze dne 14. 2. 2012, kterou navrhovatelka poukazovala na to, že nebyl dodržen zákonný postup přijímání nového územního plánu. Návrh zadání byl dle navrhovatelky ve srovnání se schváleným zadáním zásadně přepracován a mělo být konáno opakované veřejné projednání ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. Odpůrce k tomu konstatoval, že námitka se nezakládá na skutečnosti, návrh územního plánu byl projednán řádně dle stavebního zákona. K tomu soud uvádí, že vzhledem k nesmyslnosti této námitky nelze po odpůrci žádat, aby se jí zabýval podrobněji. Vychází z naprostého nepochopení procesu pořizování územního plánu. Soud zdůrazňuje, že námitka byla navrhovatelkou uplatněna při veřejném projednání prvního návrhu územního plánu. Navrhovatelka poukazuje na to, že návrh územního plánu se liší od schváleného zadání. Naprosto však opomíjí, že zadání územního plánu a návrh územního plánu jsou dva zcela odlišné dokumenty, které se vyhotovují v odlišných fázích procesu pořizování územního plánu. Zadání územního plánu je souborem cílů, které by měly být dosaženy, a identifikací problémů v území, které by měly být vyřešeny. Obsahem zadání není, jak konkrétně mají být jednotlivé plochy vymezeny a jaké regulativy mají být stanoveny. Zadání územního plánu nemá grafickou část. Teprve návrh územního plánu rozpracovává základní teze obsažené v zadání územního plánu do konkrétních ploch s návrhem regulativů. Zadání územního plánu a návrh územního plánu předložený k veřejnému projednání tak nikdy nemohou být shodné. Proces pořizování územního plánu je dynamický, jeho obsah se proměňuje v čase tak, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi. Ani z § 50 odst. 1 stavebního zákona nelze dovodit příkaz, aby návrh územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného zadání vycházel (viz rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2011 – 169). Ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona, který měl být dle navrhovatelky porušen, se týká případů, kdy je přepracováván (upravován) již veřejně projednaný návrh územního plánu (nikoliv schválené zadání územního plánu) a je vyhotovován upravený návrh územního plánu. Odpůrce vždy, když návrh územního plánu upravil, předložil jej k veřejnému projednání. K porušení § 53 odst. 2 stavebního zákona tak nedošlo. Fáze zpracování návrhu zadání územního plánu a jeho projednání je upravena v § 47 stavebního zákona, přičemž návrh zadání není předmětem veřejného projednání, byť se k němu veřejnost může vyjadřovat, a tudíž nepřichází do úvahy ani jeho opakované projednání. Odpůrce se zabýval rovněž námitkou, že měla být zpracována zpráva dle § 55 odst. 1 stavebního zákona, v opačném případě bylo třeba zpracovat koncept územního plánu, neboť rozhodnout o upuštění od zpracování konceptu bylo možné, pouze pokud jsou pokyny pro změnu územního plánu součástí schválené zprávy o uplatňování územního plánu. Námitku zamítl s odůvodněním, že zpráva o uplatňování územního plánu se vztahuje pouze na územní plány vydané za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb. Zpráva není podmínkou pro zpracování návrhu územního plánu. Odpůrce o námitce rozhodl, přestože byla vznesena až ke třetímu veřejnému projednání návrhu, byť s ohledem na její ryze procesní charakter týkající se úvodní fáze procesu pořizování územního plánu navrhovatelce nic nebránilo v tom, aby ji uplatnila při prvním veřejném projednání návrhu územního plánu. Námitka tedy byla vznesena až poté, co došlo ke koncentraci řízení o vydání územního plánu. „Potřeba“ jejího uplatnění nebyla vyvolána prováděním změn návrhu územního plánu po jeho prvním veřejném projednání, takže nelze mít za to, že se námitka dotýká změn, v jejichž rozsahu byl návrh územního plánu třikrát přepracován a předložen k veřejnému projednání. Námitka tedy byla uplatněna opožděně. Případné deficity odůvodnění rozhodnutí o námitce by tak nemohly být důvodem pro zrušení územního plánu. Je tomu tak nejen z důvodu opožděnosti námitky, ale rovněž pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky. Pokud by proces pořizování územního plánu byl skutečně stižen vadou spočívající v tom, že na počátku celého procesu mělo být schválení zprávy o uplatňování územního plánu dle § 55 odst. 1 stavebního zákona, resp. zpracování konceptu územního plánu, neboť by od jeho zpracování nebylo možné upustit, pak v důsledku tohoto procesního pochybení nemohla být navrhovatelka zkrácena na svém vlastnickém právu. Proces pořizování územního plánu a především pak jeho závěrečná fáze, tj. řízení o vydání územního plánu, byl řádně konzultován s dotčenými orgány státní správy i veřejností. Navrhovatelka nebyla nikterak zkrácena na svém právu uplatnit námitky proti návrhu územního plánu, což je její stěžejní procesní právo sloužící k ochraně práva vlastnického. Zpráva o uplatňování územního plánu v minulém období předně souvisí toliko s procesem pořízení změny územního plánu, nikoliv nového územního plánu, a to za podmínky, že její součástí jsou pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu (§ 55 odst. 1 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012). De facto jde o zadání změny územního plánu, ostatně zpráva o uplatňování územního plánu se projednává stejným způsobem jako návrh zadání změny územního plánu (viz odkaz na postup dle § 47 stavebního zákona). Z § 15 vyhlášky č. 500/2006 Sb., který vymezuje v souladu s § 55 odst. 5 stavebního zákona požadavky kladené na obsah zprávy o uplatňování územního plánu, vyplývá, že náležitosti zprávy v podstatné míře odpovídají náležitostem zadání územního plánu. Rovněž z něho vyplývá, že zpráva o uplatňování územního plánu nepředstavuje počátek pořizování zcela nového územního plánu, neboť dospěje-li pořizovatel ve zprávě k závěru, že je třeba provést koncepční změny, navrhne zpracovat nový územní plán. Návrh zadání takového územního plánu není ovšem obsahem zprávy o uplatňování územního plánu, pouze v ní je formulován odůvodněný návrh, aby byl zpracován zcela nový územní plán [viz § 15 písm. h) vyhlášky č. 500/2006 Sb.]. V nyní posuzované věci byl pořizován zcela nový územní plán, přičemž proces byl řádně započat rozhodnutím zastupitelstva o pořízení územního plánu, zpracováním návrhu zadání a jeho schválením. Případná zpráva o uplatňování územního plánu v předchozím období, i kdyby měla být zpracována, by stejně neměla přímý procesní dopad na proces pořizování územního plánu, neboť v dané věci bylo zpracováno a schváleno zadání územního plánu, které je z hlediska své funkce a obsahu obdobou pokynů pro zpracování změny územního plánu, jež jsou podstatou zprávy o uplatňování územního plánu. Pokud jde o povinnost zpracovat koncept územního plánu, ani v tomto případě nelze vycházet z § 55 odst. 2 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, na který poukazuje navrhovatelka. Citované ustanovení se totiž vztahuje na případ pořizování změny územního plánu. V případě pořizování nového územního plánu je třeba vyjít z § 48 odst. 1 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nebyl-li uplatněn požadavek na posouzení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí ani na soustavu NATURA 2000 ve vícero variantách, pak odpůrce mohl bez dalšího v zadání územního plánu upustit od zpracování konceptu územního plánu. Zpracování konceptu totiž není povinnou součástí procesu pořizování nového územního plánu a je pouze na uvážení obce, pro jejíž území se územní plán pořizuje, zda bude požadovat zpracování konceptu územního plánu. Pouze v případě, že mají být posouzeny vlivy územního plánu na udržitelný rozvoj území ve více variantách, je zpracování konceptu povinné (viz rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169). Jelikož zastupitelstvo odpůrce schválením zadání územního plánu plně v souladu se zákonem rozhodlo, že koncept nebude zpracováván, nebyl proces pořizování územního plánu zatížen vadou spočívající v tom, že fáze zpracování a projednání konceptu byla z celého procesu vypuštěna. Navrhovatelka dále napadá věcnou správnost závěru odpůrce (nikoliv tedy jeho přezkoumatelnost), že upravené návrhy územního plánu předkládané k opakovaným veřejným projednáním nejsou přepracovaným návrhem, ale zcela novým návrhem, který měl být takto projednán. Navrhovatelka sice výslovně nezmiňuje, v čem byla zkrácena na svých právech v důsledku toho, že odpůrce neprojednal upravený návrh územního plánu jako nový návrh, nicméně vzhledem ke kontextu této námitky i právní úpravě lze usuzovat, že tím má na mysli, že byla zkrácena na právu vznést námitky k celému novému návrhu územního plánu, a vyvázat se tak z účinků koncentrace, které nastaly projednáním předchozího návrhu územního plánu. Odpůrce k tomu v rozhodnutí o námitkách uvedl, že rozsah projednání pro opakované veřejné projednání je specifikován v § 53 odst. 2 stavebního zákona. Předmětem projednání tak byly pouze úpravy, které nastaly od předcházejícího veřejného projednání. K tomu soud uvádí, že je-li po veřejném projednání návrhu územního plánu potřeba učinit v návrhu změny, mohou nastat tři situace. Změna může být pouze drobná, ta pak opakované projednání návrhu územního plánu nevyžaduje a územní plán může být bez dalšího vydán v upravené podobě. Je-li změna podstatná, přičemž zákon nestanoví žádná kritéria pro posouzení významnosti změny, je třeba po provedení této změny upravený návrh územního plánu znovu veřejně projednat. Takové veřejné projednání se pak omezuje již jen na provedené podstatné změny. Pro účely veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu se však nezpracovává žádný změnový výkres či změnová textová část. Změny se zkrátka provedou v již projednané textové a grafické části územního plánu a takto vzniklá další verze textové a grafické části územního plánu se jako celek předloží k veřejnému projednání. Vyjádření, námitky a připomínky však mohou být směřovány pouze k částem textové a grafické části územního plánu, které byly dotčeny změnou (přepracováním). Takto právě postupoval odpůrce v této věci. Argumentuje-li tedy navrhovatelka tím, že byl k veřejnému projednání překládán vždy celý územní plán znovu, neznamená to, že by předmětem veřejného projednání měly být opět i ty části územního plánu, které nebyly zasaženy podstatnou změnou. Třetím případem pak je taková změna návrhu územního plánu, která si vyžaduje i úpravu schváleného zadání územního plánu, neboť jinak by s ním byl návrh v rozporu. V tomto případě je třeba vypracovat nový návrh územního plánu podle § 53 odst. 3 stavebního zákona (Machačková, J. a kol.: Stavební zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 213 – 214). Návrh nového územního plánu se zpracovává na základě pokynů schvalovaných zastupitelstvem obce. V rozsahu, v jakém se tyto pokyny odchylují od zadání územního plánu, jsou jeho změnou (viz § 51 odst. 3 stavebního zákona, na nějž odkazuje § 53 odst. 3). Zcela nový návrh územního plánu by tedy bylo třeba zpracovat pouze tehdy, jestliže by mělo dojít k odchýlení se od zadání návrhu územního plánu. Navrhovatelka neuvádí, v čem se jednotlivé návrhy územního plánu od sebe natolik liší, že se dostávají do rozporu se schváleným zadáním územního plánu, zejména pak s jeho celkovou koncepcí či s dílčími koncepcemi (např. koncepcí dopravní infrastruktury). Není na soudu, aby namísto navrhovatelky domýšlel, jak doplnit její obecnou argumentaci tak, aby byla důvodná. Soud z obsahu správního spisu nezjistil, že by v návrhu územního plánu byla učiněna jakákoliv změna, která by se dostávala do rozporu se schváleným zadáním územního plánu. Dospěl tedy k názoru, že odpůrce zcela správně přistupoval po změně již projednaného návrhu územního plánu k jeho opakovanému veřejnému projednání v režimu dle § 53 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatelka tím nebyla nikterak zkrácena na jejím právu uplatnit námitky k prvému návrhu územního plánu a dále i k následujícím návrhům územního plánu, v rozsahu jejich podstatných změn. Ostatně navrhovatelka tohoto práva v každé z etap řádně využila. Soud tedy shrnuje, že celý komplex návrhových bodů, který směřuje proti rozhodnutí o námitkách, a to ať již proti jeho přezkoumatelnosti, nebo proti jeho věcné správnosti, je nedůvodný. Neproporcionalita zásahu do vlastnického práva: Další námitkou navrhovatelky, kterou uplatnila i v řízení o vydání územního plánu formou řádných a včasných námitek, je, že vymezením plochy BV na jejích pozemcích a stanovením s tím souvisejících dílčích regulativů byla nepřiměřeným způsobem dotčena na svých právech, především pak na právu vlastnickém. Nemůže totiž realizovat svůj podnikatelský záměr a došlo rovněž ke znehodnocení jejích pozemků. Judikatura správních soudů již vymezila míru, v níž je soud oprávněn zasahovat do procesu územního plánování. K této konstantní judikatuře je pak nutno přihlédnout jak v případě zpochybňovaného naplnění cílů územního plánování, tak v případě navrhovatelkou tvrzeného neproporcionálního zásahu do jejího vlastnického práva. Jak v tomto ohledu plyne především z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 – 120, je podmínkou zákonnosti územního plánu mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnického práva mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady. V bodě 47 citovaného usnesení pak Nejvyšší správní soud dále dovodil, že „územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ Jak tedy lze z citované judikatury dovodit, hodnocení proporcionality napadeného opatření obecné povahy představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, kdy v případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle. K tomu soud doplňuje, že územní plán, ať je jeho obsah jakýkoliv, vždy představuje zásah do vlastnického práva, neboť stanovuje meze jeho výkonu. Dále podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007 – 73, v procesu územního plánování „jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet“. Úkolem soudu tak není určovat, jakým způsobem má být určité území využito a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, čj. 6 Ao 6/2010 – 103). Ze zásady zdrženlivosti tak plyne, že ke zrušení opatření obecné povahy v oblasti územního plánování by měl soud přistoupit, pouze pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012 – 53) rovněž vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a na základě ní přijatých dokumentací nižšího stupně. Rovněž zformuloval právní názor (v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, čj. 8 Ao 2/2010 – 644), že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu však zároveň zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud tedy z určitých důvodů dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se tím dostane do nesouladu s předchozí dokumentací téže či nižší úrovně, nemůže v tom být spatřována nezákonnost. Tento nesoulad je totiž pojmovým znakem každé změny územněplánovací dokumentace. Vázanost předchozí územněplánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území. Rovněž je třeba předeslat, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu dle jeho požadavku, tj. aby územní plán umožňoval realizaci předem definovaného (stavebního) záměru vlastníka (viz rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 Ao 2/2011 – 17, bod 65, dále též rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, čj. 2 Ao 1/2008 – 51, a rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2010, čj. 7 Ao 5/2010 – 68). Dále je třeba zopakovat, co soud uvedl již výše, že pokud by před nabytím účinnosti nového územního plánu bylo vydáno rozhodnutí o umístění staveb (územní rozhodnutí), které by vycházelo z územního plánu účinného v době vydání rozhodnutí, pak by účinností nového územního plánu, s nímž je územní rozhodnutí v rozporu, své účinky nepozbylo. Jinými slovy řečeno, pokud by navrhovatelka získala územní rozhodnutí na stavbu bytového domu, řadových rodinných domů, dvojdomů a trojdomů, pak by přijetím nového územního plánu nebylo ve svých účincích nikterak dotčeno. Navrhovatelka výslovně ve své replice potvrdila, že územní rozhodnutí na výstavbu domů vydáno nebylo. Existence pravomocného územního rozhodnutí a stavebního povolení na terénní práce je pak z tohoto pohledu zcela irelevantní (viz výše). V této souvislosti lze zmínit, že navrhovatelka nabyla své vlastnické právo k pozemkům již v roce 2007, přičemž od roku 2012, kdy proběhlo první veřejné projednání návrhu územního plánu, věděla, že se připravuje zostření podmínek pro novou výstavbu. Ostatně sama dne 21. 9. 2011 doručila odpůrci dopis, v němž vyjádřila nesouhlas se zamýšlenou změnou územního plánu. Přesto až do vydání nového územního plánu nebyla s to opatřit si územní rozhodnutí na stavbu bytového domu a rodinných domů. Pouze územní rozhodnutí o umístění stavby zakládá veřejné subjektivní právo umístit na konkrétním pozemku stavbu o definovaných parametrech. Existence územního plánu, který zamýšlený developerský projekt navrhovatelky v zásadě umožňoval, a to díky benevolentním regulativům, mohla v obecné rovině založit navrhovatelce legitimní očekávání, že její projekt bude povolen k realizaci. Je třeba nicméně doplnit, že soulad záměru s územním plánem je pouze jedním z hledisek, jimiž je záměr předložený do územního řízení poměřován. V územním řízení jsou zkoumány i jiné okruhy otázek, jejichž důsledkem může být, že územní rozhodnutí vydáno nebude, přestože je záměr v souladu s územním plánem. Zmíněné legitimní očekávání je tedy značně oslabeno, podmíněno splněním dalších předpokladů. Především však nepředstavuje důvod k zakonzervování poměrů. Princip legitimního očekávání nelze v procesu územního plánování vykládat jako právo na zachování statu quo. Z existence dřívějšího územního plánu či řešení navrhovaných v raných fázích územního plánování nelze dovozovat utvoření „závazné správní praxe“ - tím by byla popřena sama podstata územního plánování (viz rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2009, čj. 6 Ao 3/2009 – 76). Princip legitimního očekávání nelze v oblasti územního plánování aplikovat stejným způsobem jako v klasickém správním řízení, a to mj. vzhledem ke značné diskreci, která náleží obci při utváření obsahu územního plánu (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2012, čj. 6 Aos 2/2012 – 27, zejména body 38 a 39). Nelze pominout ani to, že v rámci pořizování nového územního plánu mohou být napraveny „omyly“ předchozí územněplánovací dokumentace. Odpůrce ostatně v odůvodnění opatření obecné povahy uvedl, že dřívější benevolentní regulativy umožňovaly naddimenzovanou zástavbu i v oblastech, kde vzhledem k jejich charakteru nebyla vhodná (viz výše). V tomto směru ohlašuje odpůrce již od schválení zadání územního plánu změnu trendu. Při aplikaci výše uvedených východisek na nyní projednávanou věc je třeba zdůraznit, že plocha BV, která byla vymezena na pozemcích navrhovatelky, nadále umožňuje zástavbu rodinnými domy. V tom, že pozemky tvoří zastavitelnou plochu určenou k plnění funkce bydlení, navrhovatelka žádný zásah do svého vlastnického práva nespatřuje. Naopak, navrhovatelka míní pozemky využít k zástavbě budovami k bydlení, nikoliv ke stavbě kanceláří, parkoviště, obchodního domu, skladu, výrobní haly nebo sportoviště, nebo snad k provozování zemědělské výroby či věnování pozemků k plnění převážně ekologických a krajinotvorných funkcí. Navrhovatelka však spatřuje zásadní omezení v tom, že podle přípustného využití plochy BV nemůže na svých pozemcích postavit bytový dům, řadové rodinné domy, dvojdomy a trojdomy. Takový přitom měla podnikatelský záměr, s nímž odpůrce seznámila a jehož realizaci předchozí územní plán sídelního útvaru města Říčany povoloval. Navrhovatelka netvrdí, že by se odpůrce jako územně samosprávný celek zavázal k podpoře podnikatelského záměru navrhovatelky, a to třeba jen garantováním neměnnosti územního plánu, tedy že by v ní vzbudil jakékoliv legitimní očekávání, že její projekt bezvýhradně podpoří. Skutečnost, že navrhovatelka seznámila odpůrce se svým projektem, nezakládá navrhovatelce nárok na zachování takové podoby územního plánu, která realizaci developerského projektu umožní. V navrhovatelkou předloženém souhrnném vyjádření ze dne 30. 8. 2007, jehož obsah je oběma účastníkům řízení znám, se odpůrce vyjádřil k projektu navrhovatelky pouze z pohledu jeho přípustnosti dle aktuálního stavu, žádný závazek ve vztahu k projektu nepřevzal, což ostatně navrhovatelka ani netvrdí. Restrikce zástavby určené k bydlení je leitmotivem celého procesu pořizování územního plánu města Říčany, jenž byl jasně deklarován již v zadání územního plánu. Je racionálně odůvodněn v opatření obecné povahy tím, že v minulosti se město rozvíjelo především kvantitativně až na samou hranu únosnosti, od čehož je třeba upustit. Další rozvoj má být umožněn jen u kvalitativně hodnotných forem bydlení. Má být respektován ráz dané části území, tj. zejména venkovský charakter okrajových částí. Sledovaný cíl nového uspořádání území, tedy zpřísnění regulativů pro stavby k bydlení (budoucí i stávající), je jasně vymezen a je zcela legitimní. Zástavbu na volných plochách, které v současnosti tvoří součást zemědělského půdního fondu, nelimitují toliko požadavky na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, ale rovněž požadavky na symbiózu přírodních a civilizačních prvků, estetické zakomponování zástavby do okolí a zachování krajinného rázu. Z § 19 odst. 1 písm. b), d), e) a o) stavebního zákona vyplývá, že stanovení urbanistické koncepce rozvoje území a urbanistických požadavků na využívání a prostorové uspořádání území je jednou z klíčových úloh územního plánování. Soud již výše uvedl, že požadavek, aby na pozemcích navrhovatelky byla rozvíjena pouze zástavba venkovského charakteru, odpovídá podmínkám v daném území a je legitimní. Daná lokalita není městským prostředím, ani se jím nemá stát, naopak těsně přiléhá k větší vesnici. Násep s železniční dráhou není zrovna estetickým prvkem obce Světice, nicméně nikterak to nemění charakter obce jako takové, ani oblasti nacházející se za náspem v katastrálním území Světice a Říčany u Prahy. Požadavek, aby nová zástavba respektovala venkovský ráz prostředí, má tedy oporu ve stávajících podmínkách v dotčeném území. Stavba bytových domů a řadových rodinných domů nepochybně nesplňuje parametry venkovského bydlení. Ostatně navrhovatelka ani netvrdila, že by v okolí jejích pozemků stál bytový dům nebo řadové rodinné domy (na předložených fotografiích žádné bytové domy ani řadové rodinné domy zachyceny nejsou). Navrhovatelka cituje z Wikipedie (soud se pro nadbytečnost vůbec nevyjadřuje k odborné autoritě tohoto pramene), že dle tam obsažené definice jsou řadové rodinné domy typické pro okraje a okolí měst. Jinými slovy, jde o formu bydlení typickou pro městské a příměstské lokality. Oblast, v níž se nachází pozemky navrhovatelky, nicméně takový charakter nemá, jde o typicky venkovské prostředí, nejedná se ani o žádné „satelitní město“. Řadové rodinné domy pro ni nejsou typické. Navrhovatelka tvrdí, že v ploše, která se nachází naproti jejím pozemkům přes silnici, jsou postaveny dvojdomy a trojdomy. K tomu je třeba uvést, že tato plocha není předmětem územního plánu města Říčany, neboť jde o součást katastrálního území Světice. Ze skutečnosti, že se v území nachází jeden dvojdům a jeden trojdům (a vedle toho několik solitérních rodinných domů), jak je zřejmé z katastrální mapy přístupné na webovém portálu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, veřejně přístupné fotomapy na webu www.mapy.cz a ostatně i z fotografií předložených samotnou navrhovatelkou, nelze dovozovat nárok navrhovatelky na to, aby i na jejích pozemcích byla připuštěna stavba dvojdomů a trojdomů. Takový požadavek by ostatně nebyl odůvodnitelný zlepšením urbanistického řešení dané lokality, nýbrž toliko maximalizací zisku, neboť na stejnou plochu by bylo v důsledku toho možno umístit (a následně prodat) více rodinných domů. Pokud v minulosti nebylo vždy důsledně dbáno na to, aby byla v území povolována pouze výstavba domů podporujících venkovský charakter (tj. solitérních rodinných domů), není možné tím odůvodnit pokračování v tomto trendu. Naopak, bude-li v budoucnu území za železničním náspem dotvořeno solitérními rodinnými domy, dojde k urbanistickému zkvalitnění této oblasti. Ostatně navrhovatelka se v návrhu nezmiňuje, že na pozemku, který bezprostředně sousedí s jejími pozemky, je na stejné straně silnice postaven již jeden solitérní rodinný dům. Posouzení otázky, zda dvojdomy a trojdomy jsou akceptovatelné v plochách, které mají podporovat venkovský ráz bydlení, je otázkou odbornou a její posouzení je ponecháno na pořizovateli územního plánu (resp. zpracovateli návrhu územního plánu) a rozhodnutí zastupitelstva obce jakožto demokratického orgánu obce jako politické jednotky. Soudu nepřísluší, aby tento závěr, jenž není zjevně excesivní, věcně přezkoumával. Nepochybné je, že regulativy platné pro plochu BV, jak jsou obsaženy v přezkoumávaném opatření obecné povahy, vedou k vytvoření zástavby typické pro venkovské prostředí. Požadavek na relativně velkou plochu stavebního pozemku a značný podíl zeleně odpovídá tomu, že jde o okrajovou část vsi přecházející do volné krajiny. Poté, co soud konstatoval, že cíl, který koncepce zástavby vymezená v územním plánu sleduje, je legitimní, doplňuje, že zvolené prostředky vedou k jeho naplnění, přičemž se jedná o nejmírnější dostupné prostředky způsobilé dosáhnout sledovaného cíle. Regulativy se týkají pouze těch nejzákladnějších parametrů pozemků a staveb, jako je minimální velikost pozemku, maximální zastavitelná plocha budovy, podíl pozemku připadající na zastavitelnou plochu a zeleň, výška budovy, způsob využití budovy. Bez těchto regulativů by nebylo možné dosáhnout sledovaného cíle. Územní plán přitom nestanoví žádný dílčí regulativ, který by byl excesivní a z pohledu cíle regulace nadbytečný. Obsah územního plánu není v napadené části diskriminační, neboť naprosto stejným způsobem jsou územním plánem regulovány všechny plochy určené k zástavbě objekty k bydlení, které přiléhají k obci Světice. Ve všech místních částech města Říčany jako je Strašín, Kuří, Kuříčko, Voděrádky, Jažlovice jsou všechny plochy k bydlení vymezeny s regulativem BV. Nelze hovořit ani o svévolnosti změny funkčního využití pozemků navrhovatelky, neboť byl-li předchozí územní plán natolik benevolentní, že na pozemcích navrhovatelky umožňoval stavbu bytového domu a jiných forem bydlení, které nekorespondovaly s charakterem dané oblasti, pak nelze spatřovat nic nevhodného na zpřísnění regulace možné výstavby za účelem zachování venkovského charakteru území. Takový postup je naopak velmi rozumný. Jak soud již předeslal výše, podoba předchozího územního plánu nemohla navrhovatelce založit legitimní očekávání, které by vylučovalo jakoukoliv rozumnou úpravu (změnu) regulativů. Soud opětovně zdůrazňuje, že pozemky navrhovatelky se nadále nacházejí v zastavitelném území, jsou využitelné k výstavbě objektů k bydlení, přičemž nastavené regulativy odpovídají z urbanistického hlediska charakteru dané lokality. Navrhovatelka měla dostatek času k tomu, aby naplnila svoji vizi, s kterou dle vlastního tvrzení koupila pozemky, a ještě za účinnosti předchozího územního plánu dosáhla vydání územního rozhodnutí. Obsah nového územního plánu není nikterak překvapivý, navrhovatelce byl znám nejméně od roku 2011, kdy proti němu protestovala u odpůrce, na jeho podobě se nic podstatného ve vztahu k navrhovatelce nezměnilo. Již od roku 2009, kdy bylo schváleno zadání územního plánu, bylo přitom zřejmé, že nový územní plán bude směřovat k omezení stavební činnosti. Omezení vlastnického práva navrhovatelky nepřekračuje meze přiměřenosti, přičemž nepředstavuje ani přítrž podnikání navrhovatelky, která i nadále může na nabytých pozemcích realizovat developerskou výstavbu, byť jiného charakteru a patrně s jiným ekonomickým efektem. Navrhovatelka nicméně nemohla v době, kdy pozemky kupovala (bez existence pravomocného územního rozhodnutí povolujícího plánovaný záměr), rozumně spoléhat na to, že nedojde ke změně územního plánu. Je rovněž otázkou, do jaké míry si navrhovatelka počínala obezřetně, když si sjednala úvěrové financování projektu, který ještě nebyl schválen. Za této situace tak soud nemůže přihlížet k případným ekonomickým dopadům nového územního plánu na navrhovatelku. Ta ostatně tyto dopady nevyčíslila, ani netvrdí, že by byly likvidační. Výše bylo vyjasněno, že koridor č. 335 na pozemky navrhovatelky nezasahuje, proto se soud nezabýval námitkou neproporcionality vymezení koridoru na pozemcích navrhovatelky. Návrhový bod je nedůvodný. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení Vzhledem k tomu, že soud shledal všechny návrhové body nedůvodnými, návrh v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. V řízení byl plně procesně úspěšný odpůrce, jemuž však podle obsahu spisu žádné náklady převyšující náklady běžné administrativní činnosti nevznikly. Soud tedy rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení