50 A 18/2017 - 122

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: L. V. H., narozený státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem v ČR zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2017, č. j. MV-155600-8/SO-2016 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 2. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2017, č. j. MV-155600- 8/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 10. 2016, č. j. OAM-1730-41/ZM-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty. Napadeným rozhodnutím byl dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) výrok prvostupňového rozhodnutí změněn tak, že: „Žádost se zamítá a zaměstnanecká karta se dle ustanovení § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. nevydá, neboť v průběhu správního řízení byla zjištěna existence jiné závažné překážky pobytu cizince na území“.

2. Žalobce předně namítá, že žalovaná porušila své povinnosti odvolacího orgánu a nedostála požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, když nevycházela z řádně zjištěného skutkového stavu a postupovala v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu. Žalovaná také porušila požadavek vycházet vstříc dotčeným osobám ve smyslu § 4 odst. 1 správního řádu a řadu dalších ustanovení, v neposlední řadě též § 2 správního řádu, § 44a odst. 4, § 46a odst. 2 písm. i) a § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

3. Žalovaná se primárně nevypořádala se všemi odvolacími námitkami, pročež je napadené rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností. Správní orgány vycházely z výslechu svědků, aniž by žalobce včas uvědomily a ten mohl být výslechům přítomen. Takové důkazy byly dle žalobce opatřeny v rozporu se zákonem a námitka, s níž se žalovaná nevypořádala, má dopad do zákonnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí. Žalobce napadal způsob, jakým byly protokoly o výsleších dotazovaných osob zpracovány a pořízeny, k čemuž se žalovaná dostatečně nevyjádřila. Provedením výslechu několika osob bez vědomí žalobce správní orgán porušil § 51 odst. 2 správního řádu. Chybným postupem správního orgánu nemohl žalobce hájit svá práva, bránit se způsobu vedení výslechu a klást otázky svědkům. Správní orgány měly porušit základní právo na spravedlivý proces, když žalobci neumožnili být přítomen výslechům. Založení originálních vyhotovení protokolů o výslechu dotazovaných osob do správního spisu není relevantní, neboť žalobce napadá způsob, jakým byly pořízeny.

4. Žalobce nesouhlasí se skutečností, že nepřesnost ve sdělení policie nemá za následek nepřezkoumatelnost protokolu o místním šetření, potažmo napadeného rozhodnutí. Správní orgány jsou povinny vytvářet podklady pro důležité správní úkony, jako je pokračování řízení dle § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců, precizně. Správní orgány tak rozhodly o pokračování řízení, aniž by si dostatečně zjistily skutečný stav věci, a to bez ohledu na fatální dopad takového postupu do života žalobce.

5. Žalobce se vymezuje proti výkladu žalované, že primární povinnost nastoupit do zaměstnání plynula z pracovní smlouvy, podle které měl žalobce nastoupit do zaměstnání 1. den po náběru biometriky. Žalobce disponoval pouze potvrzením o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu, na základě něhož mohl být přijat do zaměstnání a neměl být tedy sankcionován, neboť na vydání zaměstnanecké karty stále čekal. Pokud by již žalobci byla vydána zaměstnanecká karta a ten ji nerealizoval, pak by bylo možné jej za to sankcionovat; taková situace však nenastala. Žalobce uvádí, že je běžnou praxí zaměstnavatelů vyčkat s faktickým výkonem zaměstnání až do okamžiku vydání povolení k dlouhodobému pobytu a nelze za nenastoupení do zaměstnání sankcionovat žalobce. V tomto kontextu žalobce odkazuje na ustanovení § 89 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o zaměstnanosti“), kde je důležitým slovem „mohl“ a nikoliv „měl“. Správní orgán nesprávně argumentuje, že žalobce nerozporoval platnost pracovní smlouvy ani neuváděl, že by byly provedeny jakékoli změny, když se na to sám správní orgán při výslechu neptal.

6. Žalobce dále nesouhlasí s argumentací žalované stran spolupráce společnosti SLR-Czechia s. r. o. se společností Bohemia Works Group, družstvo. Podle žalobce není podstatné, zda společnost Bohemia Works Group, se kterou měl žalobce řádně sjednanou pracovní smlouvu, má s dalšími společnostmi více či méně úzkou spolupráci. V této souvislosti získané informace z provedených výslechů žalobce nerozporoval proto, že spatřuje nezákonnost v celém postupu při pořizování protokolů o výsleších. Výslechy je také nutno označit za neaktuální, neboť do podání žaloby od nich uběhlo 9 měsíců, přičemž správní orgány mají svá rozhodnutí zakládat na informacích ke dni vydání rozhodnutí.

7. Žalovanou byla nedostatečně vypořádána námitka individualizace rozhodnutí pro případ žalobce. Žalovaná měla v napadeném rozhodnutí konstatovat, že výslechy byly prováděny ve vztahu k žalobci, což je dle žalobce lež, neboť protokoly o výslechu byly provedeny ve vztahu k osobě, jejíž jméno bylo cenzurováno. Rozhodnutí bylo následně generalizováno, čímž žalovaná porušila § 3 správního řádu a způsobila nezákonnost rozhodnutí.

8. Žalobce ve vztahu ke kompetentnosti správního orgánu k posouzení a následnému konstatování o výkonu závislé práce a dalším pracovněprávním otázkám udává, že správní orgán si vykládá dikci zákona v rozporu s úmyslem zákonodárce i ustálenou judikaturou. Odkazovaný judikát Nejvyššího správního soudu se absolutně nevztahuje na případ žalobce. Žalobce naopak připomíná rozhodnutí Komise ze dne 3. 2. 2017, č. j. MV-169150-4/SO-2016. Dle žalobce správní orgán nebyl oprávněn ani k posouzení systému zaměstnávání zaměstnavatelem. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že pro něj nebyly vytvořeny pracovní podmínky, aby mohl vykonávat zaměstnání v souladu s pracovní smlouvou. Nic takového nevyplynulo ani ze svědecké výpovědi P. S., správní orgán si tak vykládá informace z nezákonně provedeného výslechu v neprospěch žalobce.

9. Žalobce namítá, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s rozporovaným odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, když v obecné rovině souhlasila se žalobcem, že odvolací námitce lze přisvědčit, aby vzápětí konstatovala, že se žalobce do situace dostal sám, neboť nenastoupil do zaměstnání. Žalobce opět uvádí, že ve vydaném potvrzení bylo uvedeno, že k zaměstnání nastoupit může, nikoliv musí. Zaměstnavatel za žalobce platil odvody na pojištění, což svědčí o tom, že jej považoval za svého zaměstnance. Žalobce rovněž namítá, že nebyl vyslechnut žádný zaměstnanec nacházející se v obdobném postavení jako žalobce, u kterého by rovněž bylo zahájeno pokračování v řízení.

10. Žalobce dále nesouhlasí s tím, jak se žalovaná vypořádala s námitkou nepřiměřenosti rozhodnutí, když měla konstatovat, že i kdyby došlo k posouzení přiměřenosti, správní orgán by zcela jistě shledal, že rozhodnutí nelze považovat za nepřiměřené ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť si žalobce za dobu svého pobytu na území nemohl vybudovat žádné významné rodinné ani soukromé vazby. Podle žalobce je takový postup žalované absurdní, neboť žalovaná předvídá závěry správního orgánu bez jakýchkoliv podkladů. Žalobce byl přitom v dobré víře, že zaměstnanecká karta bude vydána a vynaložil mnoho finančních prostředků na přicestování, pročež je postup správních orgánů naprosto nepřiměřený.

11. Závěrem žalobce nesouhlasí s právní kvalifikací užitou žalovanou ve vztahu k § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. V souvislosti s touto námitkou žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 48 A 45/2015 – 42, kde bylo soudem vyjádřeno, že ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců musí být vykládáno velmi uvážlivě.

12. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ohradila se proti tvrzené nepřezkoumatelnosti protokolu o místním šetření, z něhož vyplývá, že prověřování se vztahovalo i na osobu žalobce. K povinnosti žalobce nastoupit do zaměstnání žalovaná uvádí, že tato vyplývá z pracovní smlouvy, jejíž platnost žalobce nerozporoval. K tvrzené nezákonnosti postupu správního orgánu při opatřování důkazů žalovaná odkazuje na § 51 odst. 2 věta první správního řádu. Žalovaná taktéž odmítá námitku nedostatečné individualizace rozhodnutí. Správní orgán prováděl veškeré výslechy ve vztahu k žalobci. Ke kompetentnosti správního orgánu I. stupně k posouzení a následnému konstatování o výkonu závislé práce žalovaná uvádí, že uvedený správní orgán kompetentně posoudil, zda nastaly právně významné okolnosti zakládající výkon nelegální práce tak, jak jej definuje § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Správnímu orgánu nelze vytýkat, že žalobci nebylo dosud povolení k dlouhodobému pobytu uděleno, když do této situace se dostal sám svým jednáním, neboť záležitost počal řešit až v červnu 2016. K porušení § 4 odst. 3 a odst. 4 správního řádu žalovaná uvádí, že tuto procesní námitku neshledala důvodnou, neboť bylo možno považovat zajištění písemných protokolů za relevantní důkazní materiál. K námitce týkající se nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí žalovaná uvádí, že § 174a zákona o pobytu cizinců je pouze ustanovením výkladovým, k tomu žalovaná odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (čj. 9Azs 288/2016-30 ze dne 4. 1. 2017). Ve vztahu k použití § 56 odst. 1 písm. j) žalovaná poukazuje na skutečnost, že pod sporný neurčitý právní pojem podřadila jednání žalobce spočívající v nenastoupení do zaměstnání u zaměstnavatele, k čemuž uvádí příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu.

13. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

14. Dne 25. 1. 2016 podal žalobce žádost o vydání zaměstnanecké karty na území České republiky u zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce měl být zaměstnáván na volném pracovním místě leštiče nástrojů a kovů u zaměstnavatele Bohemia Works Group, družstvo, IČ 02787466, se sídlem České Budějovice, Riegrova 41756/51 (dále jen „zaměstnavatel BWG“), s místem výkonu práce na adrese Bujanov, Zdíky 34, které bylo v evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty pod č. 9 148 980 734. Žalobce k žádosti přiložil veškeré potřebné náležitosti, tedy pracovní smlouvu ze dne 27. 10. 2015 se mzdovým výměrem, výpis z rejstříku trestů, zdravotní potvrzení apod. Správní orgán následně rozhodl, že podmínky pro vydání zaměstnanecké karty jsou splněny a karta má být žalobci vydána. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 3. 2016 potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty, č. j. OAM-1730-10/ZM-2016.

15. Žalobci bylo vydáno DV/R vízum k převzetí pobytového oprávnění a žalobce přicestoval dne 18. 3. 2016 do České republiky.

16. Dne 25. 4. 2016 byl správní orgán I. stupně informován Policií ČR, odborem cizinecké policie o tom, že Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje vede šetření ve věci zaměstnávání cizinců zaměstnavatelem BWG, které se týká celkem 48 cizinců, kteří získali povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání s místem výkonu práce Bujanov, Zdíky 34 a s druhem výkonu práce brusiči nástrojů a kovů. Důvodem bylo zjištění, že zaměstnavatel BWG nemá odpovídající počet pracovních míst, jak byla specifikována v centrální evidenci volných míst MPSV ČR. V rámci poskytnutí součinnosti od společnosti SLR – CZECHIA, s. r. o., Bujanov, Zdíky 34, bylo personální pracovnicí této společnosti paní Š. Š. k dotazu policie sděleno, že žalobce do místa výkonu práce nenastoupil. O poskytnutí součinnosti byla požádána i Okresní správa sociálního zabezpečení (dále též „OSSZ“), která sdělila, že žalobce není evidován v systému OSSZ, dále Všeobecná zdravotní pojišťovna, která uvedla, že žalobce nebyl dohledán v Centrálním registru pojištěnců ČR.

17. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. OAM-1730-17/ZM-2016 bylo žalobci oznámeno pokračování v řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců ode dne 27. 4. 2016, neboť bylo prokázáno, že existuje skutečnost, která vyšla najevo až v době rozhodování správního orgánu a která může zásadním způsobem ovlivnit výsledek řízení.

18. Žalobce byl písemností ze dne 24. 5. 2016, pod č. j. OAM-1730-18/ZM-2016 předvolán k výslechu na den 24. 5. 2016. Ve spise je založen protokol o výslechu žalobce ze dne 24. 5. 2016, č. j. OAM-1730/ZM-2016 (21), do něhož žalobce mj. uvedl, že u zaměstnavatele BWG, u něhož měl pracovat, do zaměstnání nenastoupil. Po převozu na ubytování do Písku bylo žalobci řečeno, že bude dělat práci dle smlouvy, dále již nebyl s ničím seznámen. Zůstával v bytě zaměstnavatele BWG na adrese v Písku. Ohledně důvodu nenastoupení žalobce sdělil, že dosud nepracoval, neboť ještě nedostal zaměstnaneckou kartu. Následně byl žalobce panem KHOA informován o možnosti pracovat ve společnosti Faurecia Components Písek, s. r. o. Poté, co došlo k dohodě mezi zaměstnavatelem BWG a spol. Faurecia Components Písek, s. r. o., uvedená společnost uzavřela se žalobcem novou pracovní smlouvu. Žalobce by rád v této společnosti pracoval, neboť zaměstnavatel BWG pro něj nemá práci. Nemůže však nastoupit do zaměstnání, dokud nemá pracovní kartu. V době provádění výslechu měl žalobce již uzavřenou novou pracovní smlouvu, resp. smlouvu o budoucí pracovní smlouvě, se společností Faurecia Components Písek, s. r. o., sídlem Písek, Průmyslová 466. Kopie této smlouvy, dokladu o zajištění ubytování a sjednání pojištění pro cizince jsou přílohou protokolu o výslechu žalobce.

19. Ve spise jsou následně založeny protokoly o výslechu svědků J. S. [protokol č. j. OAM-965/ZM- 2016 (26), namísto J. S. se kvůli rodičovské dovolené a vysokému stupni gravidity dostavil její partner P. S., který je u zaměstnavatele BWG zaměstnán na DPP a svoji partnerku u zaměstnavatele zastupuje], J. S. [protokol č. j. OAM-965/ZM-2016 (27)], M. Š. [protokol č. j. OAM-965/ZM-2016 (28)], Š. Š. [protokol č. j. OAM-965/ZM-2016 (31)]. Dále je ve spise založen protokol o výslechu P. S. [protokol č. j. OAM-965/ZM-2016 (38)] a D. K. T. [protokol č. j. OAM-965/ZM-2016 (39)].

20. Ze spisu a z protokolů o výsleších pana S. a pana S. mj. vyplynulo, že z důvodů změny ve statutárních orgánech zaměstnavatele nedošlo k přihlášení žalobce na Okresní správě sociálního zabezpečení a na příslušné zdravotní pojišťovně.

21. Dne 20. 6. 2016 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno oznámení o změně volného pracovního místa, které bylo sepsáno zmocněncem žalobce, panem D. K. T.. Tímto žalobce oznámil změnu zaměstnavatele na společnost Faurecia Components Písek s. r. o. V oznámení bylo uvedeno, že je pro žalobce již bezpředmětné žádat o vydání zaměstnanecké karty pro zaměstnavatele k pracovní pozici v EVPM 9 148 980 734, neboť zaměstnavatel má ukončit provoz společnosti týkající se této pracovní pozice ke dni 30. 6. 2016. Správnímu orgánu I. stupně byla předložena i nová pracovní smlouva uzavřená dne 6. 6. 2016 mezi žalobcem a společností Faurecia Components Písek s. r. o., včetně výpisu z evidence volných pracovních míst. Správní orgán I. stupně poté žalobce vyzval k odstranění vad podání tak, aby bylo zřejmé, zda žalobce usiluje o povolení změny obsahu své žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu. Žalobce byl současně upozorněn, že změna obsahu podání je možná pouze v případě, že by žalobci hrozila vážná újma. Dne 19. 7. 2016 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odstranění vad podání právním zástupcem žalobce.

22. Dne 26. 7. 2016 byla právnímu zástupci žalobce doručena výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, neboť správní orgán I. stupně ukončil shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Zástupce žalobce byl s podklady pro rozhodnutí seznámen dne 15. 8. 2016, o čemž je ve spise založen protokol pod č. j. OAM-1730/ZM-2016.

23. Dne 15. 9. 2016 podal žalobce prostřednictvím právního zástupce žádost o změnu obsahu podání dle § 41 odst. 8 správního řádu, konkrétně o změnu zaměstnavatele na společnost Faurecia Components Písek s. r. o. Za stěžejní důvod bylo uvedeno vedení trestního řízení se zaměstnavatelem, které by mělo fatální dopad do života žalobce a také na jeho vyřízení žádosti o zaměstnaneckou kartu.

24. O změně obsahu žádosti o vydání zaměstnanecké karty bylo rozhodnuto usnesením ze dne 3. 10. 2016, č. j. OAM-1730-40/ZM-2016 tak, že se změna nepovoluje, neboť nejsou pro povolení takové změny splněny podmínky dle § 41 odst. 8 správního řádu. Téhož dne bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o zaměstnaneckou kartu podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. Správní orgán I. stupně konstatoval, že zaměstnavatel BWG v současnosti ani do budoucna nemůže žalobce zaměstnat v souladu s pracovní smlouvou. Tak by tomu bylo i v případě, že by takové pracovní místo reálně existovalo, neboť by to nebyl zaměstnavatel BWG, kdo by žalobci zadával pracovní úkoly a kontroloval jejich plnění. Tyto úkony by dle svědeckých výpovědí obstarávala společnost SLR-CZECHIA, s. r. o. Zaměstnavatel BWG této společnosti pouze dodával pracovní sílu. Fakticky se tak nejednalo o objednávku provedení díla, ale o zprostředkování zaměstnání. To jsou však oprávněny provádět pouze agentury práce ve smyslu § 14 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Současně však se dle § 66 zákona o zaměstnanosti zakazuje agentuře práce přidělovat k výkonu práce zaměstnance, kterému byla vydána zaměstnanecká karta. Správní orgán tedy konstatoval, že způsob, jakým jsou zaměstnáváni zaměstnanci družstva Bohemia Works Group na pracovišti Bujanov, Zdíky 34, odpovídá vymezení zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, neboť práce je vykonávána podle pokynu cizího subjektu, který práci přiděluje a její provedení kontroluje. Na základě uvedeného správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce nemůže být zaměstnán na pracovní pozici uvedené v EVPM pod číslem 9 148 980 734, neboť toto pracovní místo fakticky není volné. Zaměstnavatel BWG hrubě naddimenzoval počet volných pracovních míst nahlášených úřadu práce jako volná pracovní místa.

25. V prvostupňovém rozhodnutí pak správní orgán konstatoval, že nemůže pokládat předložené doklady, byť formálně správné, automaticky za doklady prokazující skutečnosti v nich uvedené a upustit od jejich prověření, a to s odkazem na § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Správní orgán uvedl, že údaje obsažené v pracovní smlouvě nekorespondují se skutečností, neboť žalobce nebude zaměstnán zaměstnavatelem BWG na pracovním místě, pro které byla vydána zaměstnanecká karta. Správnímu orgánu se v tomto případě nepodařilo ověřit, zda bude žalobce skutečně zaměstnán zaměstnavatelem BWG a že tento zaměstnavatel bude žalobci přidělovat práci, kontrolovat její provedení a odpovídat za provedení práce. Zaměstnanecká karta je podle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců povolením k dlouhodobému pobytu opravňujícím cizince k výkonu práce na pracovní pozici, pro kterou byla vydána. Žádost by tedy měla prokazovat, že cizinec bude skutečně v souladu se zákonem u daného zaměstnavatele na příslušné pracovní pozici zaměstnán. Pravdivost a spolehlivost těchto údajů je správní orgán povinen prověřit, což se v daném případě nepodařilo, čímž byl dán důvod pro nevydání zaměstnanecké karty. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí reagoval na žádost o změnu obsahu podání dle § 41 odst. 8 správního řádu, kterou obdržel dne 15. 9. 2016. Žádost byla zamítnuta, neboť správní orgán I. stupně neshledal u žalobce hrozbu vážné újmy. Podle správního orgánu I. stupně nelze hodnotit jako hrozbu vážné újmy skutečnost, že je proti zaměstnavateli BWG vedeno trestní řízení, které by mohlo mít dopad do života žalobce. Vzhledem k tomu, že se správnímu orgánu I. stupně nepodařilo ověřit, že žalobce bude vykonávat závislou práci na konkrétně specifikované pracovní pozici pro zaměstnavatele BWG, byla žádost o vydání zaměstnanecké karty zamítnuta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

26. Proti oběma rozhodnutím, tedy proti usnesení o zamítnutí žádosti o změnu obsahu podání a proti prvostupňovému rozhodnutí, podal žalobce dne 17. 10. 2017 odvolání. Ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí žalobce předně namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a zahrnutí výslechů výše uvedených vyslechnutých osob do podkladů pro rozhodnutí v přímém rozporu se zákony. Námitky uplatněné v odvolání se po obsahové stránce de facto shodují s námitkami uplatněnými v podané žalobě. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, jímž žalovaná zamítla žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty a změnila výrok prvostupňového rozhodnutí změněn tak, že: „Žádost se zamítá a zaměstnanecká karta se dle ustanovení § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. nevydá, neboť v průběhu správního řízení byla zjištěna existence jiné závažné překážky pobytu cizince na území“. Žalovaná shledala, že tvrzená nepřesnost ve sdělení policie ze dne 25. 4. 2016, čj. KRPC-65225- 1/ČJ-2016-020027 nemá za následek nepřezkoumatelnost protokolu o místním šetření. Stran možnosti či povinnosti žalobce nastoupit do zaměstnání žalovaná uvedla, že povinnost nastoupit do zaměstnání plynula žalobci z pracovní smlouvy, jejíž platnost k dotazu žalované žalobce nerozporoval. K odepření účasti na výsleších svědků žalovaná konstatovala, že založené fotokopie vyhotovení protokolů o výslechu dotazovaných osob splňují veškeré zákonné náležitosti ve smyslu § 18 s. ř. s. Veškeré výslechy byly prováděny ve vztahu k žalobci. Žalobcovo legitimní očekávání narušeno nebylo, do nastalé situace se žalobce dostal svým zaviněním, když do zaměstnání nenastoupil dne 21. 3. 2016, ale záležitost začal řešit až v červnu 2016 poté, co správní orgán I. stupně zahájil dané procesní úkony. Správní orgán je povinen reagovat na situaci, kdy jsou v průběhu řízení zjištěny skutečnosti, které znemožňují žádosti cizince vyhovět a rozhodnout o pokračování v řízení, a to i tehdy, bylo-li žalobci vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaná neshledala nepřiměřenost prvostupňového rozhodnutí.

27. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 11. 2017 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyšel z názoru, že pracovní místo určené pro žalobce fakticky neexistovalo a nebyl to žalobce, kdo založil existenci jiné závažné překážky pobytu cizince na území republiky. Žalobce splnil podmínky pro vydání zaměstnanecké karty a očekával, že taková karta mu bude vydána. Zaměstnavatelem byl uveden v omyl, čímž dostal se do nepříznivé situace, protože mu byla slíbena pracovní pozice, která fakticky neexistovala. Záměrem zaměstnavatele bylo dodat jej jako pracovní sílu jiné společnosti, čímž by došlo k porušení zákazu agenturního zaměstnávání cizinců. O těchto skutečnostech žalobce neměl žádné povědomí a byl v dobré víře, že bude pracovat pro družstvo Bohemia Works Group. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců bylo vyloženo příliš extenzivně. Jako nedostatečně vypořádaná odvolací námitka byla zhodnocena okolnost, že žalobce se nemohl účastnit výslechu svědků, a proto tyto výslechy nelze považovat za relevantní důkazy.

28. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 25. 1. 2018 rozsudek Krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Bylo tak učiněno se zřetelem k tomu, že dokazováním bylo prokázáno, že žalobce se do nepříznivé situace dostal na základě okolností, které byly na jeho vůli nezávislé. Ani tento fakt však není způsobilý zhojit skutečnost, že žalobce nemůže naplnit účel pobytu předpokládaný zaměstnaneckou kartou být zaměstnán na konkrétním pracovním místě. V projednávané věci převažuje zájem státu na dodržování předpisů regulujících pobyt cizinců na území republiky s tím, že na plnění účelu pobytu je nezbytné nahlížet jako na objektivní kategorii nezávislé na vůli cizince. Pokud cizinec nemůže plnit účel pobytu, jedná se o okolnost, která představuje závažnou překážku pobytu zamezující vydání zaměstnavatelské karty. Zaměstnavatelskou kartu je možné nevydat v situaci, kdy správní orgány prokázaly, že žalobce nemůže plnit účel pobytu, jímž je výkon zaměstnání na pozici specifikované v žádosti. Žádosti o změnu obsahu žádosti správní orgány nevyhověly. Žalobci nevzniklo legitimní očekávání v souvislosti s vydáním potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty, že mu bude vydána i zaměstnanecká karta samotná. Za rozhodující skutečnost se označuje, že v mezičase vyšly najevo nové zásadní skutečnosti odůvodňující zamítnutí žádosti.

29. Rovněž vypořádání odvolací námitky o nepřípustném využití protokolů o výslechu svědků považoval Nejvyšší správní soud za zákonu odpovídající. Protokoly o výslechu svědků byly využity jako důkazy listinné a skutečnosti z nich plynoucí bylo možno pro skutkové závěry využít. Důvod pro nový výslech svědků nebyl rovněž shledán. Žalobce nikterak nevysvětlil, jak by opakování svědeckých výpovědí mohlo změnit skutkové závěry správních orgánů v jeho prospěch, pokud by se výslechů účastnil. Samotný nesouhlas žalobce s obsahem protokolů o výslechu svědků nepostačuje pro provedení opakování svědeckých výpovědí.

30. Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 23. 5. 2018 žalobu zamítl, protože byl vázán závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v prvém označeném rozsudku. Bylo vycházeno z právního zjištění, že žalobce nemůže splnit účel pobytu jako objektivní okolnost představující závažnou překážku pobytu zamezující vydání zaměstnanecké karty. Žalobci nevzniklo legitimní očekávání, že mu bude zaměstnanecká karta vydána, protože v průběhu doby se objevily nové rozhodné skutečnosti. Využití protokolů o svědeckých výpovědích jako listinných důkazů neznamená porušení § 51 odst. 2 správního řádu. Skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu tak, aby bylo možno spolehlivě rozhodnout. Uvedený rozsudek krajského soudu byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2018 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud splnil povinnost přezkoumat, zda správní orgány řádně zjistily skutkový stav věci a bylo dostatečně vysvětleno jaké okolnosti případu a skutkové závěry správních orgánů soud vedly k závěru o zákonnosti postupů správních orgánů při vydání usnesení o pokračování v řízení podle § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců. Procesní postup prvostupňového orgánu Nejvyšší správní soud zhodnotil tak, že úřad měl k dispozici informace o tom, že pracovní místo žalobce vůbec neexistuje, a proto není naplněn účel pobytu. Správní orgány mají pravomoc zkoumat, zda byl naplněn účel pobytu, jímž je výkon závislé práce. Odporovalo by smyslu zákona, kdy by úřad nemohl učinit úsudek o tom, zda bude žadatel závislou práci vykonávat a existuje-li dané pracovní místo. Nic nebrání ani učinění zjištění o tom, zda žalobce nebyl zaměstnavatelem pronajímán zaměstnavateli jinému. I to má souvislost s úsudkem o plnění účelu pobytu. Správní orgány jsou oprávněny plnění účelu pobytu, pro který získali pobytové oprávnění, kontrolovat.

31. Ke zrušení rozsudku krajského soudu došlo pro skutečnost, že krajský soud nevypořádal žalobní námitku o tom, byla-li dostatečně vypořádána odvolací námitka o nepřiměřenosti rozhodnutí prvostupňového orgánu podle § 174a zákona. Posouzení přiměřenosti dopadů do právní sféry cizince je obligatorní součástí odůvodnění rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstnanecké karty.

32. Po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu žalobce setrval na názoru, že prve uvedená odvolací námitka nebyla dostatečně vypořádána.

33. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že konkrétní odvolací námitka byla vypořádána postačujícím způsobem a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017 č. j. 9 Azs 288/2016-30, ze kterého plyne, že zákonem je pouze stanoveno to, jakými okolnostmi se má správní orgán zabývat, je-li povinen zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců.

34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Soud především uvádí, že projednávanou věcí se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 1. 2018, kdy rozsudek krajského soudu ze dne 9. 11. 2017 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je v tomto řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

36. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně žádosti žalobce s odkazem na § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nevyhověl, neboť se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. Žalovaná následně v napadeném rozhodnutí překvalifikovala důvod nevyhovění žádosti z § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců na důvod uvedený v § 56 odst. 1 písm. j) téhož zákona.

37. Dle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců se zaměstnaneckou kartou rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo na pracovní pozici, ke které byl udělen souhlas ministerstva podle odstavce 7 nebo 8. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání.

38. Podle § 46 odst. 1 pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1 a 2, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu.

39. Dle § 46 odst. 6 pro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55 odst. 1, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu mj. nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f).

40. Dle § 56 odst. 1 písm. a) dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.

41. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

42. Aplikace § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců byla v projednávané věci vyložena poprvé v označeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž je nadepsaný soud vázán. Žalobce se do nepříznivé situace dostal na základě okolností, které byly na jeho vůli nezávislé. Ani tato skutečnost však nemění nic na tom, že žalobce nemůže plnit účel pobytu předpokládaný zaměstnaneckou kartou, podle které měl být zaměstnán jako leštič nástrojů a kovů u družstva Bohemia Works Group. Nejvyšší správní soud vyjádřil, že v projednávané věci převažuje zájem státu na dodržování předpisů regulujících pobyt cizinců na území republiky. Plnění účelu pobytu pak představuje objektivní kategorii, která na vůli cizince není závislá. Nelze-li účel pobytu splnit, pak tato skutečnost představuje závažnou překážku pobytu, která brání vydání zaměstnavatelské karty. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce se pokusil svoje zaměstnanecké poměry uspořádat podáním žádosti o změnu obsahu žádosti. Žádost nebyla vyřízena ve prospěch žalobce. Vydáním potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty nevzniklo legitimní očekávání, že taková karta bude vydána, jestliže následně vyšly najevo nové skutečnosti.

43. Jako přezkoumatelné nahlédl Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí ve vztahu ke způsobu vypořádání odvolací námitky o využití svědeckých výpovědí jako důkazů v žalobcově věci, ač ten nebyl při výslechu svědků přítomen. Tato odvolací námitka byla v kasačním řízení hodnocena jako správně, byť stručně vypořádaná. Využití protokolů o svědeckých výpovědích ve formě listinných důkazů nic nebránilo, protože žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by osvědčovaly nezbytnost nového provedení výslechu svědků, případně na základě kterých by bylo možno předpokládat, že nový výslech svědků může vést k jiným skutkovým zjištěním. Žalobce k těmto listinným důkazům měl ve spisové dokumentaci přístup. Samotný nesouhlas žalobce s obsahem svědeckých výpovědí neodůvodňuje nezbytnost opakovaného provedení svědeckých výpovědí, jestliže žalobce nikterak nevysvětlil, jak by nové svědecké výpovědi mohly v jeho prospěch změnit skutkové závěry správních orgánů. Vypořádání odvolací námitky je proto zákonu odpovídající a způsob vedení listinných důkazů obsahujících svědecké výpovědi neznamená porušení § 51 odst. 2 správního řádu.

44. Další žalobní bod, kterým se soud zabýval, směřuje do nesouhlasu s rozhodnutím o pokračování v řízení bez zjištění skutečného stavu věci. Tento bod rovněž soud neshledal důvodným. Správní orgán I. stupně zjistil, že žalobce nenastoupil do zaměstnání ve sjednaný den, tedy první pracovní den po náběru biometriky. Správnímu orgánu vyvstala pochybnost o tom, zda žalobce bude zaměstnán v souladu s pracovní smlouvou a za účelem prověření této pochybnosti přistoupil k vydání usnesení o pokračování řízení ve smyslu § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců. Postup, který správní orgán I. stupně zvolil, je zcela v souladu s právním řádem a správní orgán I. stupně musel tento procesní postup zvolit právě za účelem objasnění skutkového stavu věci. Byť zákon o pobytu cizinců v § 169 odst. 11 hovoří o nových skutečnostech, které neexistovaly v době předchozího řízení a jsou důvodem zamítnutí žádosti, tato formulace nemusí znamenat, že vyhodnocení nových skutečností povede automaticky k zamítnutí žádosti. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas se skutečností, že nepřesnost ve sdělení policie nemá za následek nepřezkoumatelnost protokolu o místním šetření, popř. napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí plyne, že zmiňovaná nepřesnost v protokolu policie č. j. KRPC-65255-1/ČJ-2016- 020027 směřovala do tvrzení, že prověřování se týkalo celkem 48 cizinců, kdy tito získali povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Je pravdou, že žalobce nezískal povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, nicméně z uvedeného protokolu policie vyplývá, že se prověřování vztahovalo i na žalobce a tudíž nelze závěry správního orgánu I. stupně v tomto směru považovat za nepřezkoumatelné. Námitka žalobce je tudíž nedůvodná. Poznamenává se, že důvodem pro pokračování řízení byla okolnost, že správní orgán získal další informace, které bylo nezbytné v zájmu naplnění účelu pobytu prověřit, jak vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2018.

45. Na správních orgánech bylo shromáždit podklady pro rozhodnutí o tom, byl-li naplněn účel pobytu žalobce, jímž byl výkon závislé práce. Proto bylo v zájmu zjištění, zda tento účel byl splněn zjišťovat, existuje-li konkrétní pracovní místo. V zájmu učinění úsudku o plnění účelu pobytu byly opatřeny podklady v postačujícím rozsahu.

46. Skutkový stav byl proto zjištěn v souladu s ustanovením § 3 správního řádu, soud neshledal rozpor s ustanovením § 2 odst. 4 zákona, jestliže rozhodnutí je souladné s veřejným zájmem a v projednávané věci bylo postupováno shodně jako v případech obdobných.

47. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z 12. 10. 2018 vyjádřil, že posouzení přiměřenosti dopadů do právní sféry cizince je obligatorní součástí odůvodnění rozhodnutí o cizincově žádosti o vydání zaměstnanecké karty.

48. Žalovaný se námitkou nepřiměřenosti rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců zabýval v odstavci 3 a 4 na straně 11 napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o odvolání s rozhodnutím prvostupňovým pak představuje jeden celek.

49. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství ke státu jeho posledního trvalého bydliště.

50. Z citované právní normy je zřejmé, že daný předpis obsahuje demonstrativní výčet hledisek, ke kterým je zapotřebí vzít zřetel při rozhodování podle zákona o pobytu cizinců. V napadeném rozhodnutí se výslovně uvádí, že rozhodnutí za nepřiměřené nelze považovat, protože žalobce přicestoval do České republiky před necelým rokem, a za tuto dobu si zcela jistě nevybudoval žádné významné rodinné ani soukromé vazby. To ostatně ani žalobce v odvolání netvrdil.

51. Toto vypořádání odvolací námitky považuje soud za zcela postačující, jestliže v odvolání není daná odvolací námitka konkretizována ani jedinou skutečností, která by byla podřaditelná ustanovení § 174a zákona. Odvolání obsahuje pouze argumentaci konkrétním rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, na který bylo v prvé uvedené pasáži odůvodnění napadeného rozhodnutí reagováno. Žalovaná však neodmítla tento rozsudek na souzenou věc vztáhnout, ale zcela konkrétně uvedla, že situace žalobce je od odkazovaného judikátu odlišná, jestliže ten, si za dobu pobytu nevytvořil významné rodinné či soukromé vazby. Soud poznamenává, že při přezkoumání správních rozhodnutí je vycházeno ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování. Rovněž ze spisové dokumentace nevyplývá, že žalobce za dobu svého pobytu na území České republiky navázal soukromé či rodinné vztahy, do nichž by bylo vydaným rozhodnutím zasaženo. Takové tvrzení se nepodává ani z výpovědi žalobce samého učiněné v průběhu správního řízení.

52. Odvolací námitkou o enormních nákladech, v důsledku kterých se žalobce mohl dostat do tíživé životní situace, se žalovaný rovněž zabýval na straně 10 v odst. 4 napadeného rozhodnutí. Tuto odvolací námitku považuje soud za dostatečně vypořádanou, je-li poukazováno na počínání žalobce samého, který konkrétní zaměstnání nenastoupil a svou situaci začal řešit až s odstupem tří měsíců. Odvolací námitka o výši vynaložených finančních prostředků, kterou by bylo možno podřadit žalobcovým ekonomickým poměrům, byla tudíž ve smyslu formulace odvolací námitky vypořádána. Na tomto závěru nemění nic ani okolnost, že žalobce byl v dobré víře, že tu nejsou žádné překážky pro vydání zaměstnanecké karty.

53. Soud proto uzavřel, že odvolací námitka žalobce vztahující se k výhradě žalobce o nepřiměřenosti rozhodnutí prvostupňového orgánu podle § 174a zákona byla zcela postačujícím způsobem vypořádána.

54. Shrnuje se, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

55. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec její administrativní činnosti.

Poučení