50 A 2/2017 - 23

Rubrum

Včasně podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo projednáno jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočina ze dne 6. 9. 2016 čj. ČOI 110730/16/2000/PR0196/ZOS/Ha, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč za porušení ustanovení § 4 odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za věcně nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť žalovaný se nevypořádal s námitkami a návrhy žalobce. Rovněž správní orgán vycházel z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Prvostupňový orgán ignoroval názor žalovaného, že je nutné řádně odůvodnit jeho jednání a následky takového jednání. I v případě, kdy by byla u žalobce shledána lhostejnost k následku, nepostačovalo by to k tomu, aby mohlo být konstatováno jeho úmyslné zavinění. Z protokolu o kontrole vyplývá, že ze strany prodejce se jednalo o nešťastné vyjádření, které ovšem ve stejném okamžiku bylo doporučeno spotřebiteli, aby byla provedena kontrola elektroinstalace vozidla. Funkčnost parkovacích senzorů patří mezi záležitosti, jež lze podřadit pod elektroinstalaci. Ještě před uzavřením kupní smlouvy byl spotřebiteli předložen zápis o technickém stavu vozidla, kde je informace o nefunkčnosti parkovacích senzorů. Spotřebitel byl podrobně seznámen se stavem vozidla a měl tak ještě před obchodním rozhodnutím komplexní a pravdivé informace, na jejichž základě se mohl svobodně rozhodnout. Uvedené jednání nebylo způsobilé přimět kupujícího k zakoupení vozidla. Žalobce se rovněž ohradil proti spekulacím správního orgánu, které se neopírají o řádně provedený důkaz. Správní orgán nedodržel zásadu ústnosti a bezprostřednosti, jestliže ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, k němuž si žalobce mohl přizvat právního zástupce a kde by bylo řádným způsobem provedeno dokazování. Podle žalobce o nekalé obchodní praktice lze hovořit tehdy, pokud jsou kumulativně naplněny tyto znaky, a to rozpor jednání podnikatele s požadavky odborné péče, a způsobilost podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Žalobce namítá nesprávný výklad příslušných ustanovených zákona o ochraně spotřebitele, jestliže neporušil zákaz nekalých obchodních praktik. O nekalou praktiku by se jednalo tehdy, jestliže by žalobce smluvně garantoval funkčnost předních i zadních parkovacích senzorů. Ze zápisu technického stavu vozidla jednoznačně vyplývá, že prodávající explicitně informoval písemně o nefunkčnosti parkovacích senzorů. Je nepochybné, že žalobce měl v úmyslu kupujícího informovat a v ústní komunikaci se jednalo o nešťastné vyjádření, které bylo následně napraveno. Z jednání žalobce nelze dovodit jednání ve formě nepřímého úmyslu, jak uvádí správní orgán, a to bez dalšího vysvětlení. Žalobce považuje sepsání dodatku protokolu ke kontrole ze dne 9. 12. 2015 za zcela účelové, což je patrné z data jeho vyhotovení, téměř rok po kontrole. Žalobce rovněž nesouhlasí s výší pokuty. Pochybení žalobce bylo nevýznamné, proto je uložená pokuta zcela nepřiměřená. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na protokol o kontrole, z něhož nevyplývá, že by se jednalo ze strany zaměstnance žalobce o nešťastné vyjádření. Na přímý dotaz inspektorů vystupujících v postavení spotřebitele k funkčnosti klimatizace, přídavného topení, vyhřívání sedadel, parkovacích senzorů, bylo prodejcem sděleno, že klimatizaci je třeba vyčistit a napustit z důvodu, že vozidlo je déle než půl roku na prodejní ploše, a proto je možný únik plynu, vyhřívání sedadla u řidiče a přídavné topení je nefunkční, a proto byla doporučena kontrola elektroinstalace s tím, že parkovací senzory jsou vpředu i vzadu funkční. Žalobce tedy výslovně uvedl, že senzory jsou funkční, přestože mu bylo známo, že parkovací senzory funkční nejsou, neboť ze zápisu o technického motorového vozidla vyplývá jejich nefunkčnost. Rovněž při zkušební jízdě bylo zjištěno, že přední i zadní parkovací senzory nefungují, proto ze strany žalobce byla uváděna nepravdivá informace o funkčnosti pakovacích senzorů vozidla. Proto žalobce prokazatelně informoval nepravdivě spotřebitele. Žalovaný připustil, že žalobce doporučil kontrolu elektroinstalace, jednalo se však pouze o doporučení, a to v kombinaci s informací, že parkovací senzory jsou funkční, proto se nemohl spotřebitel domnívat, že by měl provést kontrolu elektroinstalace v souvislosti s těmito senzory. V daném případě se mohl spotřebitel blíže zajímat o předmětné vozidlo, ačkoli kdyby věděl, že parkovací senzory vozidla nejsou funkční, o vozidlo by již neměl zájem, případně by ho nekoupil za cenu, za kterou bylo prodáváno. Správní orgán se rovněž zabýval otázkou zavinění, kdy žalobce věděl, že u vozidla nefungují parkovací senzory, přesto spotřebiteli podal informaci, že senzory jsou funkční. Musel být proto srozuměn s tím, že když bude u vozidla deklarovat, že parkovací senzory jsou funkční, ačkoli to mu tak nebylo, že spotřebitel vozidlo spíše zakoupí. Žalovaný se rovněž zabýval námitkou žalobce ohledně nedodržení zásady ústnosti a bezprostřednosti a provedení dokazování podle § 53 odst. 6 správního řádu, a to na straně pětidenní žalobou napadeného rozhodnutí. Výši uložené pokuty považuje žalovaný za řádně odůvodněnou, přiměřenou, odpovídající okolnostem případu a dostatečně splňující represivní i preventivní účinky. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Při kontrole zahájené inspektory České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeský a Vysočina dne 24. 2. 2015, která byla provedena na základě podnětu spotřebitele, bylo zjištěno, že žalobce jako prodávající nabízel k prodeji vozidlo VW Sharan 2.0 TDI Freestyle, barva šedá, VIN kód ..., kdy na dotaz inspektora v postavení spotřebitele bylo prodávajícím žalobce sděleno, že parkovací senzory jsou vpředu i vzadu funkční. Následně bylo v rámci kontroly při realizaci zkušební jízdy s vozidlem zjištěno, že přední i zadní parkovací senzory jsou nefunkční. Při kontrole byl vznesen dotaz, zda je třeba na vozidle provést nějaké opravy a zda vůz byl havarován a prodejce sdělil, že na vozidle není třeba nic opravovat, byla doporučena výměna oleje, filtrů, rozvodů, kontrola brzd a vyvážení kol. Dále byl vznesen dotaz k funkčnosti klimatizace, přídavného topení, vyhřívání sedadel, parkovacích senzorů a žalobce sdělil mimo jiné, že klimatizaci je třeba vyčistit a napustit z důvodu, že vozidlo je déle než půl roku na prodejní ploše, a proto je možný únik plynu, vyhřívání sedadla u řidiče a přídavné topení je nefunkční. Byla doporučena kontrola elektroinstalace s tím, že parkovací senzory jsou vpředu i vzadu funkční. Před uzavřením kupní smlouvy byl předložen zápis o technickém stavu motorového vozidla, kde je informace o nefunkčnosti parkovacích senzorů, klimatizace, přídavného topení a vyhřívání sedaček. Ze zápisu o technickém stavu motorového vozidla vyplývá mimo jiné, jsou nefunkční parkovací senzory, že stav tachometru neodpovídá počtu skutečně najetých kilometrů, neboť počet najetých kilometrů je podstatně vyšší. Česká obchodní inspekce vydala dne 22. 1. 2016 příkaz, kterým uložila žalobci pokutu ve výši 20.000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se dopustil žalobce v postavení prodávajícího tím, že porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik uvedených v § 4 odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 1 tohoto zákona, neboť podle protokolů o kontrole ze dne 24. 2. 2015 ve znění dodatku ze dne 9. 12. 2015 při prodeji předmětného vozidla spotřebiteli nepravdivě sdělil, že přední i zadní parkovací senzory jsou funkční, přestože ve skutečnosti funkční nebyly. Žalobce si podal proti uvedenému příkazu odpor. Česká obchodní inspekce před vydáním rozhodnutí vyrozuměla dne 9. 2. 2016 žalobce o právech a povinnostech před vydáním rozhodnutí a bylo mu dále sděleno, kdy má možnost nahlížet do spisu. Žalobce navrhoval výslech svědka Z.J. a F.Z., zaměstnanců žalobce, kteří při vstupu kontrolorů do provozovny poznali, že se jedná o kontrolu České obchodní inspekce. Uvedení pracovníci neměli žádný důvod zamlčovat skutečnosti, které byly stěžejní pro hladký postup kontroly ani žádným způsobem průběh koupě ztěžovat. Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina, vydal dne 4. 4. 2016 rozhodnutí, kterým uložila žalobci pokutu ve výši 20.000 Kč za porušení zákazu porušení nekalých obchodních praktik uvedených v § 4 odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., neboť podle protokolu o kontrole ze dne 24. 2. 2015 při nabízení a prodeji předmětného vozidla nepravdivě spotřebiteli uvedl, že přední i zadní parkovací senzory jsou funkční, přestože funkční nebyly. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal, přičemž v odvolání uplatnil stejné námitky, jako jsou uvedeny v žalobě proti napadenému rozhodnutí. Žalovaný dne 24. 6. 2016 vydal rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání, neboť správní orgán nezdůvodnil v čem je spatřováno naplnění všech znaků skutkové podstaty správního deliktu s odůvodněním, že žalobce jednal v postavení prodávajícího profesionála, nelze spatřovat nepřímý úmysl. Vystupování žalobce jako profesionála nevyjadřuje jaký je vědomostní a volní vztah žalobce k jeho jednání a k následkům takového jednání. Jestliže prvostupňový správní orgán má za prokázané, že žalobce jednal v nepřímém úmyslu, musí řádně odůvodnit, v čem ho spatřuje. V opačném případě je nutné vycházet z toho, že žalobce jednal z nedbalosti, která je typickou mírou zavinění pro daný správní delikt, a proto není namístě ji hodnotit v neprospěch pachatele. Správní orgán prvního stupně s odkazem na právní názor odvolacího orgánu zaslal žalobci vyrozumění před vydáním rozhodnutí, ve kterém konstatoval změnu právní kvalifikace vytýkaného jednání při zachování totožnosti skutku, tedy že žalobce se uvedeným jednáním dopustil porušení ustanovení § 4 odst. 3 v návaznosti § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. v rozhodném znění, tedy ve znění účinném do 27. 12. 2015, a současně byl žalobce poučen o procesních právech. Správní orgán uvedl, že užití znění zákona účinného v době spáchání správního deliktu je namístě z důvodu absence příznivější právní úpravy v době rozhodování o správním deliktu, kdy správní orgán konstatoval, že použití příznivější právní úpravy není naplněno, a to s ohledem na téměř totožnou skutkovou podstatu správního deliktu, totožnost výše sankce, kterou lze za správní delikt uložit a rovněž totožnost doby zániku trestní odpovědnosti. Prvostupňový správní orgán vydal dne 6. 9. 2016 rozhodnutí, jímž uložil žalobci na základě ustanovení § 23 odst. 1 a podle ustanovení § 24 odst. 14 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele pokutu ve výši 20.000 Kč za spáchání správního deliktu ve výši 20. 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, jehož se dopustil žalobce v postavení prodávajícího tím, že porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik uvedených v § 4 odst. 3 v návaznosti § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. v rozhodném znění, neboť podle protokolu o kontrole ze dne 24. 2. 2015 ve znění dodatku ze dne 9. 12. 2015 při nabízení a prodeji vozidla spotřebiteli nepravdivě sdělil, že přední i zadní parkovací senzory jsou funkční, ačkoliv ve skutečnosti byly nefunkční. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízením vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), která vychází z dispoziční zásady vyjádření v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d) odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout k toliko vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci zjištěny nebyly. V daném případě žalobce především namítá, že se správní orgán nezabýval otázkou zavinění, neboť závěr o spáchání správního deliktu v nepřímém úmyslu není dostatečně odůvodněn. Žalobce v žalobě brojí především proti tomu, že správní orgány nezkoumaly řádně subjektivní stránku deliktu, tedy nesprávné právní posouzení subjektivní stránky deliktu. K uplatnění odpovědnosti za správní delikt právnické osoby je nutné, aby jednání naplňovalo jak obecné znaky (protiprávnost jednání, existence odpovědné osoby, trestnost stanovená zákonem) tak znaky některé konkrétní skutkové podstaty uvedené ve zvláštním zákoně. Zásadně je nutné naplnit materiální znak deliktu. Individuální objekt, který má každá skutková podstata, vyjadřuje konkrétní jednotlivý zájem, proti kterému delikt směřuje a k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno. Objektivní stránkou se od sebe jednotlivé delikty právnických osob odlišují (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2007 čj. 4As 28/2006- 65)“. Soud proto uzavřel, že při posuzování správních deliktů je nutné zkoumat nejen naplnění znaků skutkové podstaty, ale také to, zda jednání vykazuje materiální stránku, tedy stupeň společenské nebezpečnosti. Pokud jde o subjektivní stránku deliktů, zákon o obchodní inspekci práce koncipuje odpovědnost za spáchané správní delikty právnickou osobou jako odpovědnost objektivní. Koncepce objektivní odpovědnosti za správní delikt neklade správním orgánům povinnost zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění psychického vztahu pachatele ke svému jednání. Jestliže porušením či nesplněním povinnosti stanovených zákonem nebo uložených na jejich základě je porušen zájem společnosti, pak je naplněna objektivní stránka správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt postačí prokázání těchto porušení. Žalobce se v daném případě domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuto jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu, kterým Inspektorát Český obchodní inspekce Jihočeského a Vysočina uložil pokutu ve výši 20.000 Kč za porušení ustanovení § 4 odst. 3 v návaznosti na § 5 odst. 1 písm. a) za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se měl žalobce dopustit tím, že podle protokolu o kontrole ze dne 24. 2. 2015 ve znění dodatku ze dne 9. 12. 2015 při nabízení a prodeji vozidla VW Sharan 2.0 TDI Freestyle, barva šedá, na provozovně v Českých Budějovicích, v Okružní ulici, spotřebiteli nepravdivě sdělil, že přední i zadní parkovací senzory jsou funkční, přestože ve skutečnosti funkční nebyly. Žalobce tedy porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik spočívajících v použití nepravdivého údaje při prodeji automobilu. V souvislosti s tím soud opětovně poznamenává, že odpovědnost za správní delikty podle zákona na ochranu spotřebitele je objektivní odpovědností a není tedy podstatná otázka zavinění prodávajícího. Je proto zcela nepodstatné, zda žalobce věděl o nesouladu údajů technickém stavu vozidla. Při prodeji je žalobce povinen primárně informovat zákazníka o stavu vozidla a s ohledem na tento stav mu doporučit další případnou údržbu a servisní úkony. Pro danou věc je podstatná právní úprava v zákoně o ochraně spotřebitele stanovící následující. Podle § 4 odst. 3 se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik, mimo jiné při nabízení nebo prodeji výrobků. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Podle § 5 odst. 1 písm. a) je obchodní praktika klamavá, je-li u ní užit nepravdivý údaj. Dle § 24 odst. 1 písm. a) se prodávající dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Dle § 24 b) odst. 1 právnická osoba za správný delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Podle výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci kladeno za vinu, že žalobce spotřebiteli nepravdivě sdělil, že přední i zadní parkovací senzory jsou funkční, přestože nebyly. Žalobci je tedy vytýkáno, že spotřebitel byl nepravdivě informován o technickém stavu vozidla, jestliže žalobcem nebyl upozorněn na špatný technický stav, tedy na nefunkční parkovací senzory, přestože se na funkčnost dotazoval. Žalobce tedy nedostatečně splnil svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, řádně neinformoval spotřebitele o technickém stavu prodávaného výrobku, v daném případě o funkčnosti parkovacích senzorů. Tato skutečnost byla zaznamenána v zápise o technickém stavu vozidla, proto bylo povinností žalobce kupujícího o této skutečnosti informovat. V daném případě žalobce porušil informační povinnost podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, jestliže žalobci nesdělil údaje obsažené v zápise o technickém stavu vozidla, o jehož existenci věděl, přesto byl spotřebitel klamavě informován. Soud rovněž neshledal důvodnou žalobní námitku, v níž žalobce správnímu orgánu vytýkal, že nebylo nařízeno jednání. Soud konstatuje, že správní řízení se zásadně vede v písemné formě, což vyplývá z § 15 odst. 1 správního řádu. Jinou než písemnou formou se provádějí jen ty úkony, u nichž to stanoví zákon nebo u kterých to vyplývá z povahy věci. Jak je zřejmé ze správního spisu, byla provedena kontrola, které byl žalobce, respektive jeho zaměstnanec, přítomen. Vzhledem k tomu, že v řízení před správním orgánem nebylo třeba provést žádný úkon, který by vyžadoval jinou než písemnou formu a žádný takový úkon ani proveden nebyl, neměl správní orgán povinnost nařídit ústní jednání. Proto nelze vytýkal správnímu orgánu porušení procesních práv žalobce, jestliže rozhodl bez ústního jednání. Z § 49 odst. 1 věty první správního řádu vyplývá, že ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníka nezbytné. Zákon výslovně nestanoví povinnost nařídit jednání v řízeních, jejichž předmětem je rozhodování o správních deliktech. Z hlediska dikce §49 odst. 1 věty první správního řádu, proto zbývá posoudit, zda je nařízení jednání nezbytné ke splnění účelu řízení o správních deliktech a uplatnění práv účastníků takových řízení. V souvislosti s tím soud poukazuje na článek 6 odst. 1 Úmluvy, dle které každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Tento článek upravuje právo na spravedlivý proces, které v sobě mimo jiné zahrnuje výše zmíněnou zásadu ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Zcela správně žalovaný učinil závěr, že z protokolu o kontrole nevyplývá, že ze strany prodejce by se jednalo o nešťastné vyjádření, jestliže k dotazu pracovníka prvostupňového správního orgánu zaměstnanec žalobce výslovně uvedl, že parkovací senzory vpředu i vzadu jsou funkční, přestože byla doporučená oprava elektroinstalace. Při výslovném uvedení, že senzory fungují, nemohl kupující nabýt dojmu, že by měla být zkontrolována i jejich funkčnost a že by parkovací senzory mohly vykazovat nějakou vadu. Rovněž na kartě vozidla nebylo ohledně jednotlivých prvků výbavy uvedeno, zda jsou funkční či nikoli eventuálně, zda vyžadují opravu, výměnu nebo kontrolu. Pouze bylo doporučeno kupujícímu provést opravu elektroinstalace, přestože v zápisu o technickém stavu motorového vozidla je upozorněno na nutnost opravy, výměny či kontroly a na nefunkčnost některých prvků, včetně parkovacích senzorů. Při zkušební jízdě byla prokázána nepravdivost informace o funkčnosti parkovacích senzorů, neboť ty funkční nebyly. Následně byl kupujícímu předložen zápis o technickém stavu vozidla, což není rozhodné z hlediska naplnění skutkové podstaty předmětného správního deliktu, jestliže kupujícímu bylo nabízeno zboží, ve kterém parkovací senzory byly uvedeny jako funkční. Je totiž povinností prodávajícího podat pravdivé informace po celou dobu nabídky i prodeje. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že mu byla uložena nepřiměřeně vysoká pokuta ve výši 20.000 Kč. V souvislosti s tím soud konstatuje, že za delikt z něhož byl žalobce shledán vinným lze uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč (srov. § 24 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele). Pokuta uložená žalobci ve výši 20.000 Kč tedy představuje pouze 0,4 % možné nejvyšší sankce a dosahuje zákonného minima. Soud v souvislosti s tím poukazuje na rozsudek NSS čj. 6A 96/2000-62, dle něhož se o zjevně nepřiměřenou sankci nejedná v případě, že pokuta byla uložena těsně nad spodní hranicí zákonného rozmezí (v citovaném rozsudku se jednalo o sankci ve výši 4 % horní hranice). Správní orgány tedy při užití správního uvážení z mezí vytýčených zákonem nijak nevybočily, ani správní uvážení nezneužily a soud neshledal ani žádné jiné nedostatky v jejich rozhodování o výši sankce. Naopak soud konstatuje, že správní orgány při rozhodování o výši pokuty rozvedly řádně své úvahy o způsobu spáchání správního deliktu o jeho okolnostech, za nichž byl správní delikt spáchán, což plně odpovídá zákonným kritériím pro určení výše sankce (§ 24 b) odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele). K návrhu výslechů svědků soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, z jakého důvodu nebylo přistoupeno k výslechu zaměstnanců žalobce a soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje, neboť skutečnost, že zaměstnanci žalobce poznali inspektory či nikoliv, nemá vliv na závěr o tom, zda se žalobce dopustil správního deliktu. V daném případě jako důkaz pro závěr o tom, zda se žalobce dopustil správního deliktu byl protokol o kontrole ze dne 24. 2. 2015 a dále dodatek protokolu o kontrole, ve kterém došlo k doplnění kontrolního protokolu ze dne 24. 2. 2015 na straně 2 bod 2, kdy byl doplněn text tak, že „nebyl spotřebitel žádným způsobem předem informován o nefunkčnosti parkovacích senzorů, došlo tak k porušení § 4 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění v návaznosti na § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, za což odpovídá kontrolovaná osoba, tedy žalobce“. Soud poznamenává, že protokol o kontrole ze dne 24. 2 2015 obsahuje průběh kontroly a v dodatku protokolu o kontrole ze dne 9. 12. 2015 je tedy jen označen právní předpis, který byl žalobcem porušen. Nejedná se tedy o účelové sepsání protokolu o kontrole, jestliže v dodatku protokolu je uvedena pouze právní kvalifikace správního deliktu. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce ohledně odpovědnosti ze spáchání správního deliktu jsou nedůvodné. Rozhodnutí správních orgánů jsou souladná se zákonem a plně přezkoumatelná, o čemž svědčí i to, že žalobce s jejich závěry podrobně polemizoval, jak v odvolání, tak v předmětné žalobě. Nad rámec soud podotýká, že jestliže při prodeji je prodávající ujištěn o funkčnosti senzorů, pak by se samozřejmě měl mít možnost na takové ujištění spolehnout. Při úvaze o námitce žalobce ohledně výše pokuty, soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v tomto rozsahu logicky a přiměřeně odůvodněno. Správní orgán I. stupně uložil při zvážení závažnosti správního deliktu pokutu při dolní hranici zákonného rozpětí, přičemž vyšel z posouzení způsobu spáchání protiprávního jednání a z následku protiprávního jednání, tedy, že v konkrétním případě mohlo dojít k ovlivnění průměrného spotřebitele, v případě nabídky auta s „funkčními senzory“. Spotřebitel mohl být nabídkou ovlivněn ke koupi výrobku v domnění, že jsou senzory bez poruchy. Soud poznamená, že majetkové poměry žalobce nejsou bez dalšího kritériem, které by byl správní orgán povinen při stanovení výše pokuty zohlednit a žalovaný správní orgán tedy nepochybil, jestliže se jimi v dané věci nezabýval. Z řízení nevyplynuly ani nebyly žalobcem tvrzeny skutečnosti nasvědčujícímu tomu, že by výše uložené pokuty mohla pro žalobce být nepřiměřená a nebo mít dokonce likvidační charakter. Soud proto uzavřel, že žalovaný i správní orgán I. stupně postupovaly při stanovení výše pokuty zcela v souladu s § 24 b) odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. V jejich rozhodnutí nedošlo k porušení principu proporcionality a tedy ani k překročení mezí správního uvážení. Žalobcovy námitky týkajících se výše uložené pokuty soud proto shledal nedůvodnými. Soud proto uzavřel, že i výše pokuty je řádně odůvodněna, je přiměřená, přičemž výše uložené pokuty odpovídá i pokutám ukládaným v obdobných případech, kdy správně na ně i žalovaný poukázal, takže pokuta ve výši 20.000 Kč se neodchyluje v neprospěch žalobce od ustálené praxe. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 soudního řádu správního, kdy žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud rozhodl věc podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Výrok